Memorandum Informační gramotnost pro žáky

Informační gramotnost pro žáky

Memorandum za prosazení opatření vedoucích k modernizaci českého školství.

Obracíme se na vás jménem skupiny odborníků zabývajících se výukou informatiky a využitím výukových technologií na našich školách, protože jsme přesvědčeni, že by měla být veřejnost informována o problémech s touto problematikou souvisejících i o rizicích s jejich neřešením spojených.

Současný stav výchovy našich žáků směrem k informační gramotnosti negativně poznamenalo hned několik politováníhodných nedopatření z let minulých. Je to v první řadě vliv na počátku v roce 2000 jistě dobře míněného programu Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ), který sice vybavil většinu škol určitým množstvím technologií, ale fakticky skončil roku 2006 s pachutí korupčního jednání. Od té doby se bohužel nikdo neodvažuje ke koncepci školské informační politiky na úrovni řízení státu vrátit, takže dnes již je naprosto zřejmé, že v této oblasti hrozí selhání.

Druhý vážný problém vyvolala teoreticky též naprosto správná snaha o reformu výukových postupů v duchu moderních, mezinárodními výzkumy ověřených trendů, která pod názvem Rámcový vzdělávací program (RVP) probíhala od roku 2004 až do nástupu ministra Dobeše do funkce v roce 2011, kdy začala být důvěra ve správnost této koncepce zpochybňována. RVP se již v době svého vzniku minimálně na úrovni základních škol vyznačoval zřetelným podceněním úlohy informačních technologií. Vůbec se nepokusil využít potenciálu, který technologie mohou v procesu transformace vzdělávání přinášet. V oblasti ICT bohužel nastavil ne zcela optimální orientaci výukových cílů převážně jen na ovládání často používaných počítačových programů (snad s výjimkou průřezové mediální výchovy). Naše opakované snahy o úpravu RVP se dodnes nepodařilo prosadit. Poslední (i v tomto případě dobře míněná) změna zavádějící od září 2013 druhý povinný jazyk do výuky ZŠ s využitím disponibilních hodin byla navíc v mnoha školách realizována právě na úkor výuky na informatiku orientovaných předmětů.

Vývoj světa vykazuje zjevné tendence naznačující, že všichni naši žáci, bez ohledu na zaměření, budou k životu informační gramotnost nutně potřebovat. Nezbytná je schopnost kriticky zhodnotit význam informací, umět je zpracovat, sdílet s ostatními účastníky sítě a orientovat se v rizicích jejich využití. Schopnost hodnotit, zpracovávat, tvořit – to všechno jsou kompetence související s tzv. funkční gramotností, kterou je třeba vnímat jako vrcholný cíl výuky. Obsahem školní informatiky proto nesmí být jen ovládání technologií a informačních systémů, ale také jejich pochopení a rozvíjení, což se neobejde bez základů algoritmizace a programování. Porozumění informacím zahrnuje též vnímání všudypřítomné nejistoty, posouzení důvěryhodnosti a schopnost budovat osobní vzdělávací prostředí. Informatika (ICT) není jediným předmětem, který by se měl ve zvýšené míře výchovou k informační gramotnosti zabývat.

Technologie se již používají úplně všude, jen ve školách k tomu zatím většinou nejsou podmínky. Nejen, že mohou být přínosem pro výuku, ale jsou zásadní podmínkou budování potřebných kompetencí. Bylo by smutné, kdyby se příprava na život​ v ⁠technologiemi přesyceném světě musela odehrávat převážně pouze v mimoškolním prostředí. Většina vyspělých, ale stále více i vysloveně rozvojových zemí věnuje využití vzdělávacích technologií ve školách velkou pozornost. Totéž se dá říci i o firmách a korporacích vývojem a aplikací technologií se zabývajících. Proto jsme přesvědčení, že bychom se měli ke koncepčnímu řešení této problematiky urychleně vrátit a zabývat se jím. Jako základní navrhujeme realizovat tato opatření:

1.   Revidovat RVP s cílem akcentovat problematiku informační gramotnosti a zajistit její provázanost napříč všemi vyučovanými tematickými celky.

2.   Nastavit výukové standardy informatiky (ICT) i dalších předmětů tak, aby byly s inovovaným RVP v souladu.

3.   Zajistit zařazení příslušné tematiky do přípravy učitelů i do připravovaného kariérního řádu.

4.   V rámci systémového řízení školství vytvořit prostor tak, aby problematiku informační gramotnosti měl někdo na starosti a byl za ni zodpovědný.

Dne 6.1.2014

Bořivoj Brdička	VŠ učitel, Spomocník, člen JŠI
Ondřej Neumajer	VŠ učitel, konzultant vzdělávání
Petr Naske	učitel ICT, předseda Jednoty školských informatiků
David Hawiger	učitel, člen JŠI, člen ICT panelu
Daniel Janata	místopředseda JŠI
PhDr. Alena Mašláňová	učitelka SŠ, ICT koordinátorka, členka výboru JŠI
Martin Lána	učitel, člen JŠI
Ing. Pavel Roubal	učitel ICT, autor učebnic ICT, člen JŠI
Jiří Vaníček	VŠ učitel
Janek Wagner	člen výboru JŠI, lektor, publicista a konzultant
Mgr. Lukáš Mižoch	učitel ICT na SŠ
Bohuslav Hora	učitel ICT, člen JSI
Jindřich Krous	učitel
Petra Boháčková	učitelka, rodič dětí školou povinných
Jitka Kunčarová	manažerka tvorby výukových materiálů s využitím ICT
Jaroslav Jurásek	učitel ICT
Kamil Kopecký, PhD	E-Bezpečí, PdF UP Olomouc
Aleš Vyvial	ředitel základní školy
Jana Zárubová	učitelka ICT
Lenka Urbanová	rodič, GEG ČR
Martin Rusek	učitel VŠ a SŠ
Lukáš Kotek	učitel SŠ, člen JŠI
Libuše Přibylová	technik
Václav Nádvorník	učitel
Anna Boumová	učitelka ICT
Libor Klubal, Mgr.	učitel ICT, zástupce ředitele, rodič
Petr Lunga	ředitel ZŠ, člen GEG
Petr Čenský	nezávislý pracovník ve školském IT, člen JŠI
Jaroslav Mašek	učitel
Petr Chlebek	učitel SŠ, metodik DVPP
Miloš Bukáček	Učitel ICT, člen JSI
Evžen Müller	učitel - mat, fyz, inf
Filip Vaculík	Učitel ICT, správce a konzultant ICT, softwarový inženýr
Mgr. Radek Sárközi	předseda o.s. ABECEDA
Mgr. Ivana Hrubá Eliášová	vzděláním učitelka, nyní OSVČ
Miloslav Khas	učitel ICT
Ing. Roman Stark, CSc	učitel ICT, koordinátor ICT školy
Ladislav Majer	učitel ICT
Lenka Říhová	Speciální pedagog
Mgr. Zdeněk Pečenka	ředitel školy, koordinátor ICT, učitel ICT, člen JSI

a mnoho dalších

Podepsat Přehled všech podpisů s komentáři

Vyjádření k opatřením na konsolidaci KITTV

komu: Vedení KITTV UK Praha, PedF
datum: 24. června 2013 7:24

Byl jsem ve čtvrtek seznámen s návrhem na opatření, jež by měly vést k
vyrovnání rozpočtového deficitu naší katedry. Jedná se v mém případě o
snížení úvazku na 0.9 do září a následné další časově neohraničené
snížení na 0.75, jež vychází z mé pracovní nedostatečnosti.
To, že je můj pracovní výkon vnímán vedením katedry jako nevyhovující,
si uvědomuji již delší dobu. Není důsledkem současné krize. A je
bohužel v rozporu s tím, jak hodnotím stav já sám. Jsem přesvědčen, že
problém nevznikl mou vinou. Řešili jsme stejnou situaci již před
rokem. Díky tomu jsem dostal příležitost realizovat volitelný předmět
pro NAVAZMAGy, za což děkuji. Podařilo se alespoň demonstrovat, jak by
taková současnému vývoji světa odpovídající výuka, která by správně
měla být pro všechny studenty povinná, měla vypadat. Mé hodnocení to
ale zjevně nezměnilo.
Jiným podobným dlouhodobým problémem je modul portálu RVP Spomocník,
jehož jsem editorem a který funguje v rámci smlouvy fakulty s VÚP z
roku 2010. Skutečnost, že se k němu fakulta nehlásí, považuji za
závažnou chybu, protože má zásadní vliv na to, jak je naše instituce
vnímána učitelskou veřejností.
Posledním ze závažných dlouhodobě neřešených problémů, na něž
opakovaně upozorňuji, je stále se zvětšující podíl online výuky u
všech typů studia. Čas strávený kvalitním vedením studentů v online
prostředí není buď vůbec, nebo zcela nedostatečně započítáván do
úvazku.
Můj závěr je tedy tento:
Akceptuji dočasné snížení úvazku na 0.9 ale odmítám následný přechod
na 0.75. V žádném případě však nechci být považován za příživníka.
Očekávám čestné jednání, tj. přiznání, že pro mě nemá fakulta na plný
úvazek uplatnění, které bude vyjádřeno výpovědí. Jsem v takovém
případě ochoten o podmínkách mého odchodu jednat.
Asi nemusím zdůrazňovat, že je mi opravdu velmi líto, že musím
vzniklou situaci řešit tímto způsobem. Jinou možnost ale nevidím.
Děkuji za pochopení!
--
Ing. Bořivoj Brdička, Ph.D.
Department of Information Technology - http://it.pedf.cuni.cz/
Charles University Prague, Faculty of Education
Czech Republic
bobr@cesnet.cz
http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/
Učitelský Spomocník - http://spomocnik.rvp.cz/
=============================================================================

Není úplně normální zveřejňovat podobnou korespondenci. Je zřejmé, že to dělám jen proto, že čestné jednání neočekávám. Zdá se, že mé působení na PedF po 18 letech končí. Teď již půjde jen o to, proč. Zpochybňovat mou odbornou úroveň se asi nikdo neodváží. Učit takové předměty, kterým nerozumím, ale nebudu. Trvám tedy na tom, že by měl v takovém případě můj zaměstnavatel prostě přiznat, že pro mě nemá uplatnění. Mám bohužel ale dojem, že se mu nějak nechce. Je to opravdu moc smutné!
Nezúčastněného pozorovatele bych rád ještě upozornil, že se zde jedná o základní plat 19. tis. Kč. Mluvíme tedy v mém případě o nabídce pracovat za 14250 Kč hrubého.

Standardy ICT pro základní vzdělávání – vzdělávací obor Informační a komunikační technologie

Pozn: Následující dokument je mým návrhem předmluvy ke standardům oboru Informatika, které jsou součástí právě v tomto okamžiku dokončeného dokumentu předloženého k veřejnému připomínkování zde - Standardy vzdělávacích oborů základního vzdělávání - veřejné připomínkové řízení.

Prolog:

Je to poprvé v historii lidstva, kdy úkolem nás učitelů je připravit žáky na budoucnost, kterou neumíme jasně popsat. David Warlick

ICT patří bez nejmenších pochyb k těm rychle se rozvíjejícím oborům, které do výuky na ZŠ zasahují nejvíce. Díky tomu, že dnes ovlivňují vlastně všechny oblasti lidské činnosti, je zřejmé, že nutně musí mít přesahy, které nelze vměstnat do jediného oboru. Proto je mimořádně obtížné přesně definovat výukové cíle předmětu, který navíc disponuje pouze minimální doporučenou hodinovou dotací. Pokusme se naznačit, které výukové cíle by tato oblast měla naplňovat v optimálním případě.

Informační a komunikační technologie mají přímý vztah k tomu, co dnes většinou nazýváme kompetencemi pro 21. století. Jejich bližší specifikací jsou klíčové kompetence, v nichž se schopnost práce s digitálními technologiemi všude ve vyspělém světě objevuje jako samostatná položka již minimálně 10 let. Nejnověji pak můžeme vysledovat prvky kompetencí pro 21. století v posledních koncepčních materiálech MŠMT, a sice ve Strategii vzdělávací politiky do roku 2020, kde se hovoří o nutnosti propojit výuku ve škole s procesy probíhajícími mimo školu, o otevřenosti a prostupnosti vzdělávacího systému, o rovném přístupu ke vzdělávání. To vše včetně potřeby monitorování výukových výsledků a veřejné dostupnosti dat je do značné míry podmíněno využitím technologií.

Absolventi našich škol budou žít v prostředí do značné míry naplněném všudypřítomnými technologiemi. V prostředí, v němž bude schopnost je využívat mít zásadní vliv na úspěšné uplatnění se v životě. Najít odpověď na libovolnou otázku je dnes stále snadnější. Neztratit se v přívalu informací je naopak stále obtížnější. Proto dochází při stanovování hlavních směrů vývoje výukových cílů k posunu od dříve převládajících kognitivních složek poznání k nekognitivním (někdy nesprávně označovaným jako měkké). Které že to jsou?

V situaci, kdy nedokážeme přesně definovat, které znalosti jsou pro absolventa nezbytné, je nejvyšším výukovým cílem schopnost učit se po celý život stále nové věci. Této schopnosti nelze dosáhnout bez vlastního zájmu o poznání. Vlastní zájem o poznání může vyvolat nejlépe motivačně naladěná komunita lidí, v níž se žák nachází. Dnes se komunitní prostor každého jedince rozšiřuje o online prostředí, jehož podstatnou složkou jsou sociální sítě. Je možno konstatovat, že stále větší část výuky pro život probíhá v neformálním online prostoru, jenž by měl být s formálním školním vhodným způsobem propojen. Každý z nás si po celý život vytváří osobní vzdělávací prostředí, do něhož dnes můžeme zařadit vlastně libovolného účastníka sítě, nebo kterýkoli digitální artefakt lidské činnosti dostupný online. Se značnou mírou pravděpodobnosti se dá očekávat, že stále větší část pracovních činností bude v blízké budoucnosti vykonávána v rámci týmu spolupracujícího převážně online.

To vše ve svém důsledku vyvolává potřebu nastavit výukové cíle, a spolu s nimi samozřejmě též standardy tak, aby jejich nejvyšším stupněm byla tzv. funkční gramotnost definovaná jako schopnost člověka aktivně participovat na světě informací (podle hesla Gramotnosti Pedagogického lexikonu Portálu RVP). Ta má celou řadu nejasně ohraničených složek podle toho, na co se ten který předmět, obor či výukové téma soustředí. Za hlavní lze považovat gramotnost informační, ale vlastně téměř žádná ze složek se dnes bez určitého vlivu technologií neobejde. U některých, jako je literární či jazyková, o tom možná může někdo stále ještě pochybovat, i když je fenomén elektronických knih i učebnic na vzestupu a cizí jazyk potřebujeme nejčastěji právě ke spojení s partnerem prostřednictvím počítačové sítě. U takových složek, jako je gramotnost numerická, finanční, dokumentová či mediální jsou jakékoli pochybnosti zcela bezpředmětné.

Dnes je proto jednou ze základních složek funkční gramotnosti též gramotnost počítačová, která má k náplni našeho oboru asi nejblíže a stává se zásadním odrazovým můstkem pro většinu ostatních tematických celků na ZŠ vyučovaných. Překotný vývoj ICT ale ukazuje, že s tím, co si představujeme pod pojmem počítačová gramotnost, již v současné době v informatice nevystačíme. Všudypřítomnost mobilních technologií a možnost být neustále ve spojení s kýmkoli, jež má obrovský výukový potenciál, ale může být též snadno zneužita a při soustavném nasazení může vést až k závislosti, naznačuje, že by se dalším prioritním cílem výuky měly stát kompetence odpovídající nově koncipované gramotnosti síťové.

Jak vidno, problematika související více či méně s ICT je natolik rozsáhlá a významná, že by se jí měly věnovat koncepční materiály státu mnohem důkladněji. Dokud se tak nestane, musíme vystačit s Rámcovým vzdělávacím programem, který již při svém vzniku v roce 2004 oblast ICT značně podcenil. Od té doby se prudkým vývojem situace stále zhoršuje.

Standardy, které se vám dostávají do ruky, vznikly jako upřesnění v RVP definovaných očekávaných výstupů vzdělávacího oboru Informační a komunikační technologie. Očekávané výstupy bohužel od počátku vůbec neobsahují tu složku výuky oboru, která má právě na formování požadované funkční gramotnosti největší vliv, a tou je tématika obecně orientovaného algoritmického myšlení. Přestože si bez ní základy moderní výuky oboru ICT již nelze představit, ve standardech ji nenajdete. Nezbývá, než aby prostor pro ni byl hledán na úrovni ŠVP rozšířením výuky ICT nebo v rámci jiných oborů (např. v matematice). Jednoznačně se ukazuje, že revize RVP v oblasti ICT je zcela nezbytná.

Tyto standardy tedy definují pouze doporučený obsah výuky ve stávajícím RVP definovaných očekávaných výstupů oboru ICT, a to navíc na úrovni minimálních požadavků. V žádném případě nepokrývají aktuální potřebu komplexního popisu všech výukových cílů našeho základního školství, jejichž naplnění souvisí s ICT. Navzdory tomu je třeba, aby si všichni učitelé, kteří se výukou informatiky zabývají, byli existence závažných přesahů vědomi a pokoušeli se s nimi v mezích svých omezených možností výukové aktivity uvést do souladu. Je zřejmé, že v tomto úsilí nesmí zůstat sami.

Vzdělávací technologie 21. století - návrh předmětu

Jsem propagátorem otevřenosti a věřím, že je to princip, na němž se vyplatí stavět ve všech životních situacích. Proto jsem se rozhodl vyslat do éteru tuto otevřenou nabídku. Možná nakonec bude příkladem všem, kteří by mě chtěli následovat.

Když se před prázdninami redukoval počet pracovníků naší katedry na UK PedF, byl jsem vyzván, abych si hledal uplatnění, protože pro mě fakulta nemá na plný úvazek dost hodin, které bych mohl učit. Bylo to pro mě dost překvapivé, protože ten problém vznikl především v důsledku všeobecného redukování výuky na informatiku orientovaných předmětů všech studentů, kteří tento obor přímo nestudují. To je věc, s níž nejsem vůbec schopen se vnitřně vyrovnat. Hlavní příčinou byl nedostatek finančních prostředků a dosavadní praxe vyučování podobných předmětů v počítačových učebnách v kroužcích s max. 12 studenty. (Pozn.: Mluvíme o magisterském studiu a o předmětech didakticky orientovaných.)

Rozhodl jsem se tedy přijít s návrhem na předmět, jehož by se mohlo najednou zúčastnit 50 i více studentů, jimž by nebylo nutné zajišťovat počítače. Má představa je taková, že by se výuka rozdělila na část prezenční a na část distanční. Prezenční by měla formu přednášek s ukázkami videí doplněnou o možnost průběžně komunikovat nad probíranými tématy v rámci viditelně zobrazovaného zpětného kanálu (pomocí vlastních mobilních přístrojů) a distanční by využívala služeb některého virtuálního vzdělávacího prostředí (např Edmodo), kde by celá takto vzniklá komunita schraňovala dokumenty, poznámky a odkazy.

Učebna by tedy měla být vybavena dvěma data-projektory a špičkovým wifi připojením do internetu. Vlastní mobilní připojení všech studentů během přednášek není nezbytně nutné, je však vhodné, aby účastníci disponovali základní počítačovou gramotností a mohli s internetem každý den pracovat.

Nevím ještě, zda UK PedF mou nabídku přijme. I kdyby se tak stalo, nemůže být na škodu, když svůj návrh zveřejním. Třeba se bude zamlouvat též nějaké jiné instituci připravující učitele. Rád se takové výuky ujmu.

Zde je sylabus:

Vzdělávací technologie 21. století - sylabus from Borivoj Brdicka

15 let Spomocníka

Věřte tomu nebo ne, dnes je to právě 15 let, co vyšel první (dochovaný) článek Učitelského spomocníka. Je to text Vzdělávání v Informační společnosti - Bangemannův projev na semináři Evropského parlamentu tehdejšího studenta angličtiny na PedF Ivo Zajíce. Vzpomínám na něj se značnou dávkou lítosti. Jeho angličtina byla po několika letech strávených v Anglii vynikající a hodně nám pomáhal, ale studium přesto nedokončil. Byl sice prvním, ale bohužel nikoli posledním mým pomvědem (pomocná vědecká síla), který zanechal studia před dokončením. Přestože se se svým názorem, že diplom není pro život to nejdůležitější, netajím (Disrupce vzdělávacího systému podle Siemense a Karnjanaprakorna), mrzí mě to. Jak uvidíte vzápětí, ani samotný Spomocník žádné velké důvody k oslavám momentálně nemá. Rozhodně dnes ale máme příležitost k ohlédnutí.

Z pohledu internetu se naše země zbavila totalitního režimu právě včas. Díky tomu jsme dostali příležitost zavést mezinárodní počítačové sítě zrovna v tom okamžiku, kdy tuto novinku objevoval i celý vyspělý svět. Nedávno, když Stephen Downes vzpomínal na to, jak před 15 lety začínal pravidelně rozesílat své novinky ze světa vzdělávacích technologií (15 years of Scripting News), jsem si uvědomil, jak úžasný prostředek se nám tenkrát před 20 lety (20 let Internetu v České republice) dostal do rukou. Získali jsme šanci i bez dostatečných finančních zdrojů se alespoň v určité omezené oblasti dostat až na samotný vrchol tehdejších možností.

Svůj první osobní web (BoBrův Pomocník) jsem zakládal ve stejnou dobu jako Stephen, tj. na začátku roku 1995. Nebýt toho, že ministerstvo v té době právě zrušilo InfoCentrum ÚIV, kde jsem působil, mohla z něj být historicky první oficiální internetová služba českým učitelům realizovaná v gesci MŠMT. Věděl jsem ale docela přesně, co chci dělat, a tak jsem plánovanou aktivitu s pomocí chápavých lidí z Katedry počítačů ČVUT FEL rozjel sám. Tenkrát u nás nebyl skoro nikdo, kdo by si uvědomoval, jaké možnosti internet v oblasti předávání informací učitelům a zvyšování jejich kvalifikace přináší. Trvalo ještě více než 2 roky, než jsme se na mém tehdejším pracovišti UK PedF (dnes KITTV) rozhodli, že služby spojené s propagací vhodného využívání technologií k výukovým účelům zařadíme do oficiální náplně našeho oddělení. A tak tehdy na jaře roku 1997 vznikl Učitelský spomocník. Původně byl zcela integrován do webu katedry, ale postupně se stále více osamostatňoval, až nakonec na konci roku 2010 po dohodě mezi UK PedF a VÚP přesídlil na portál RVP.

Podívejme se, jak je na tom dnes. Zde jsou základní fakta:

1.    Celková návštěvnost

Výsledek sledování webu spomocnik.rvp.cz pomocí Google Analytics

Odborník si pravděpodobně dokáže udělat ze zde předloženého grafu vytvořeného v Google Analytics docela přesnou představu. Pro laika alespoň to nejzákladnější slovy. V období existence Spomocníka na portálu RVP se návštěvnost stále zvětšovala. Za posledních 16 měsíců si ho (nebo některý z jeho článků) otevřelo celkem 40565 uživatelů internetu. V průměru si každý z nich během jedné návštěvy zobrazil 2 různé stránky.

2.    Čtenost článků

Přestože se většina textů zabývá poměrně dost specializovanou problematikou, lze u některých z nich hovořit přímo o mimořádné sledovanosti. Je zvlášť potěšitelné, že i mezi zde zobrazenými 10 nejčtenějšími články je hned několik studentských.

Přehled článků řazený podle počtu zobrazení (7.4.2012)

Z pohledu toho, co je hlavním cílem našeho snažení, je mimořádně cenné, podaří-li se článkem vyvolat diskuzi vedoucí k lepšímu pochopení obsahu daného sdělení. Myslím, že toto se nám velmi dobře daří.

3.    Odkazy

15 let je z pohledu internetu skutečně hodně dlouhá doba na to, aby se služba jako Spomocník stala známou a mluvilo se o ní. Vzhledem k tomu, že se slovo spomocník sice sporadicky, ale přece jen používá i v jiných souvislostech, nemá hledání jeho výskytu na webu pro nás příliš velký význam. A to i přesto, že náš Spomocník ve výsledcích jednoznačně dominuje.

Mnohem zajímavější je hledání těch případů, kdy autor vytvořil aktivní odkaz na původní článek nebo celý náš web. Zde se nemáme čím chlubit. Po komplikovaném odfiltrování automaticky generovaných odkazů různých internetových statistik jsem odhalil jen něco přes 150 takových případů.

Výsledek hledání výrazu: „+link:spomocnik.rvp.cz -site:rvp.cz -site:spomocnik.cz -site:pedf.cuni.cz -site:spomocnik.net -site:twitter.com -site:www.youtube.com/user/Spomocnik -site:www.delicious.com/spomocnik -site:www.slideshare.net/bobr/ -site:pageinsider.com -site:sitegrep.com -site:statsie.com -site:pagesinventory.com -site:webmonitor.fyxm.net -site:webstatsdomain.com -site:themecraft.net -site:pageinfor.com -site:showsiteinfo.org -site:site-stats.info -site:onthesamehost.com -site:aboutus.org -site:backlink.im -site:dedicatedornot.com“, (8.4.2012)

Na prstech jedné ruky bychom mezi nalezenými odkazy spočítali ty, které téma skutečně rozvíjejí a snaží se dané poznání v našich českých podmínkách šířit dále (servery NÚV i UK PedF jsou odfiltrovány). Opakovaně se bohužel stává spíše něco jiného. O tom, že určité téma již bylo Spomocníkem zpracováno, nevědí ani odborníci, kteří o něm píší. A tak se může v extrémním případě stát třeba i to, že někdo píše o webquestu a neví, že na Spomocníkovi pro něj existuje dokonalá metodická podpora nebo objevuje znovu pojmy, které jsou již dávno popsány a mají díky Spomocníkovi i český ekvivalent. Přitom většinou stačí zadat příslušné slovo do vyhledávače. Je to daň, kterou přinášíme naší snaze mít vše rychle hotové.

4.    Postavení Spomocníka na Pedagogické fakultě UK Praha

V jedné věci jsme se při rozjíždění služby v roce 1997 zásadním způsobem mýlili. Představovali jsme si, že pomoc učitelské veřejnosti s vhodným nasměrováním výukového využití technologií se brzy stane samozřejmou a nedílnou součástí činnosti institucí zabývajících se přípravou učitelů. To se bohužel prozatím nestalo.

Postavení Spomocníka v rámci PedF se průběžně stále zhoršuje. Vzhledem k tomu, že žádný z textů publikovaných online, byť na portálu národního významu a nejvyšší možné reputace, není možno vykazovat jako seriózní výsledek vědecké práce, Spomocník žádným způsobem nepřispívá ke zlepšení oficiálního hodnocení našeho pracoviště a nepřináší žádné finanční prostředky. To je bohužel zcela v souladu se současným způsobem hodnocení vysokoškolských pracovišť. Proto činnost se Spomocníkem spojená dnes není chápána jako práce pro fakultu. Posledním náznakem existence jakéhosi vztahu je odkaz na webu Katedry informačních technologií a technické výchovy.

Na současné situaci mě nejvíce mrzí, jak málo je vnímána ta skutečnost, že se do přípravy Spomocníka postupně podařilo vtáhnout i studenty. Jejich propojení s odbornou učitelskou veřejností je jedním z mých hlavních výukových cílů. Mimořádnou radost mám v těch stále častěji se opakujících případech, kdy se ukáže, že studenti samotní mají na výsledku zájem a jsou s ním nakonec spokojeni. Je to něco úplně jiného, než když odevzdávají seminární práci, která slouží výlučně k jejich hodnocení a nikoho nezajímá.

5.    Postavení Spomocníka na portálu RVP

Je všeobecně známo, že na chod portálu RVP měly významný vliv změny, které nastaly ukončením projektu Metodika a reorganizací našich výzkumných ústavů pod jednotné vedení NÚV koncem roku 2011. Finanční zdroje na tuto službu, jež má značný vliv na odbornou úroveň našich učitelů, jsou v současné době velmi omezené. Umožňují jen nutnou údržbu bez potřebného rozvoje.

Situace je bohužel nápadně podobná roku 1994, kdy pan ministr Pilip začal naše školství poprvé „optimalizovat“ (v ÚIV tehdy došlo pouze ke zrušení InfoCentra). Rozdíl je v rozsahu změn a v tom, že dnes jsou v ESF k dispozici miliardy na opakované zřizování portálů nových.

Jakkoli se situace nezdá být příliš optimistická, Spomocník se již stal nedílnou součástí této služby, jejíž obsah je ve stále větší míře spoluvytvářen uživateli. Proto má její existence smysl i v podmínkách omezeného rozvoje. Zdá se, že právě takové časy v nejbližší době čekají nejen naše školství. Dokud bude existovat portál RVP, bude ve své snaze zprostředkovat našim učitelům nejnovější poznatky z oboru vzdělávacích technologií pokračovat i Spomocník.

6.    Postavení Spomocníka v rámci oboru vzdělávacích technologií

Za 15 let soustavného mapování aktuálního dění v oboru vzdělávacích technologií vznikl pod hlavičkou Spomocníka jedinečný komplexní nelineární hypertextový materiál obsahující na 500 tematicky propojených odborných článků. Stala se z něj živá online učebnice zprostředkující podstatu moderního pohledu na využití technologií ve výukovém procesu, jež u nás nemá konkurenci. Připustíme-li, že schopnost pracovat s technologiemi dnes patří k základním pilířům kompetencí učitele (Integrace technologií podle modelu TPCK), nezbude nám než dospět k závěru, že by měl Spomocník patřit k základním studijním materiálům každého z nich. Jak jsme si ukázali, k tomuto cíli máme bohužel stále dost daleko.

Závěr

Rád bych na tomto místě vyjádřil svou osobní vděčnost každému, kdo významným způsobem přispěl k tomu, že se ze Spomocníka stalo to, čím dnes je. Kromě níže jmenovaných se to týká též publikujících studentů a všech aktivních účastníků kurzu Vzdělávací technologie pro 21. století (RVP_VT21 - závěrečná zpráva o kurzu), který na portálu proběhl na podzim 2011.

Věro Suchánková, Heleno Hlaváčková, Ivo Zajíci, Lukáši Fejku, Danieli Tocháčku, Martine Rusku, Jaroslave Mašku, Andreo Patáková, Martine Poláku, Stanislavo Krčková, Ondřeji Neumajere, Pavlíno Hublová, Lucie Bušová, DĚKUJI VÁM !!!

Aktuální problémy státní politiky v oblasti vzdělávacích technologií

V minulosti Učitelský spomocník opakovaně upozorňoval na to, že naše politika v oblasti využití technologií ve vzdělávání je zcela nekoncepční a že se při realizaci RVP na tuto, v současné době stále důležitější oblast, zapomnělo. To platilo v období 2006-2010, kdy se touto záležitostí státní politika jakoby vůbec nezabývala. Byl to logický důsledek doznívání negativního vnímání naposledy vládou v roce 2000 navrženého projektu SIPVZ, jehož realizace před rokem 2006 se vyznačovala nám dobře známými korupčními jevy a skončila vyšetřováním. Kontrola NKÚ sice neodhalila viníka, zato však konstatovala plýtvání a předražování zakázek v řádu stovek milionů korun (viz např. Kostlivec Internetu do škol znovu vypadl ze skříně).

Nepatrný pokus o změnu se uskutečnil na jaře 2009, kdy se ministr Liška na poslední chvíli před svým odvoláním snažil postavit některým ministerským lobbistům a pokusil se přesměrovat finanční toky alespoň trochu koncepčním směrem (viz Akční plán „Škola pro 21. století“). Ten se však nakonec neuskutečnil. Od nástupu Josefa Dobeše v létě 2010 se postupně stále více ukazuje, že on určitou koncepci ve skutečnosti má. Jedná se o návrat k pořádkům, které v našem školství existovaly před schválením reformy známé jako RVP. Tato politika je doprovázena zřejmou snahou zrušit všechny aktivity podporující nekontrolovatelnou autonomii škol i učitelů (včetně portálu RVP), zavést pořádek, přinutit žáky osvojit si alespoň základní znalosti a tyto znalosti ověřovat státem řízeným testováním. Skutečnost, že má být ono testování realizováno pomocí počítačů, na věci nic nemění. Jedná se o krok zpět.

Vzhledem k tomu, že tento záměr má značnou podporu veřejnosti i dost velké části učitelů, je zcela legitimní. O tom, jaká rizika ho provázejí, se toho namluvilo už dost a dost (např. Můj příspěvek do diskuze o plošném testování nebo Co se očekává od testování žáků 5. a 9. tříd základních škol - přepis vystoupení Jany Strakové na veřejném slyšení v Senátu). Potíž je ale v tom, že varování pocházejí většinou jen od malé hrstky odborníků, kteří sice věci rozumějí, ale jejich vliv byl již do značné míry eliminován. Já sám se řadím do této skupiny, i když se ve skutečnosti určité průběžné kontrole existence faktických znalostí (na úrovni 1. stupně Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílů) určené primárně učitelům a žákům samotným, nebráním (Skutečné možnosti využití daty řízeného školství). Protože jsem přesvědčen o zcela chybném nasměrování stávajících kroků ministerstva školství, jež je mocensky zcela ovládáno vůlí jediné osoby, tj. ministra Dobeše, považuji za svou povinnost dát svůj nesouhlas veřejně najevo. V minulosti se již mnohokrát stalo, že byli odborníci kritizováni za to, že v okamžiku realizace chybných rozhodnutí mlčeli. Chápejte proto tento můj článek jako alibi pro budoucnost.

Práci si mohu značně zjednodušit stejným způsobem, který jsem použil v minulosti již několikrát (naposledy Technologická transformace školství v USA pokračuje). Přeložím vám několik vět z proslovu federálního ministra školství USA Arne Duncana. Mějte přitom na paměti, že právě USA je zemí, z níž přichází většina nápadů ovlivňujících ekonomické myšlení našich vedoucích představitelů, a to i ve školství. Následující projev přednesl Arne Duncan letos v září při slavnostním otevírání nového amerického národního PP (public-private) neziskového centra Digital Promis, jež má prostřednictvím technologií za úkol „vyvolat průlom v tom, jak učitelé vyučují a žáci se učí“.

Secretary Duncan Introduces the Digital Promise

Kromě jiného pan ministr Duncan řekl toto: „Opravdu věřím v to, že vzdělávací technologie jsou velkým příslibem pro budoucnost. Není jen v možnosti převést vše, co se dříve dělalo na papíře, online. Není jen ve spojení tříd prostřednictvím internetu s celým světem, i když to je velmi důležité. Tím hlavním příslibem jsou nové metody umožňující učitelům identifikovat konkrétní nedostatky ve znalostech jejich žáků a způsoby, jak tyto nedostatky odstraňovat dříve, než je pozdě. Jedná se o to, jak umožnit těm nejlepším učitelům vzdělávat co největší počet žáků bez ohledu na to, kde se nacházejí. Chceme nabídnout všem našim žákům výuku přizpůsobenou jejich individuálním potřebám. Dosud nikdy nebylo možné, aby si každý mohl dovolit mít svého osobního domácího učitele. A právě zde je ukryt obrovský potenciál vzdělávacích technologií. Vyspělé země po celém světě si to uvědomují a posouvají v této oblasti hranice možného. Je na nás, zda se postavíme do čela tohoto vývoje, nebo zda zůstaneme pozadu. Jsme přesvědčeni, že Amerika nutně musí být v čele. Jsem proto hrdý na to, že mohu podpořit vznik nového národního centra pro rozvoj vzdělávacích technologií Digital Promise, jež bylo založeno ve spolupráci s významnými představiteli podnikatelské sféry s podporou republikánů i demokratů … k užitku všech občanů Spojených států.“

Mezi řádky tohoto výsostně politického vyjádření můžeme číst také to, co jsme v nedávné době s nemalým překvapením diskutovali i u nás (viz Je magistr zárukou dobrého učitelování?). A sice, že do budoucna budeme potřebovat jen takové učitele, kteří budou schopni technologické výzvy nové doby přijmout a vyrovnat se s nimi. I když já osobně nesouhlasím s návrhem, podle něhož by k vykonávání učitelského povolání měl stačit bakalářský titul, musím přiznat, že titul není pro moderního učitele tou nejvýznamnější podmínkou úspěchu. Tou je schopnost celý život přijímat nové podněty a zdokonalovat se.

Problémy se zavedením RVP jednoznačně prokázaly, že naši učitelé mají značně negativní vztah k vnucování nových postupů shora. Proto je zcela nemyslitelné, že by bylo možné jim schopnost pracovat s moderními technologiemi nařídit. Jedinou možností je se snažit vyvolat pochopení, jaké nové převratné možnosti vzdělávací technologie přinášejí, zdola. Nabídnout učitelům podnětné (tj. moderované) prostředí, v němž by sami mohli nové možnosti objevovat a na základě kontaktu s odborníky a se zkušenějšími kolegy si je osvojovat. Těm, kteří mají o tuto problematiku bližší zájem, pak nabídnout třeba i již konkrétně zaměřené vzdělávání, samozřejmě realizované právě formou využití vzdělávacích technologií.

Předpokládám, že čtenář znalý aktuálních souvislostí již pochopil, kam směřuji. Je smutné (i když ne překvapivé), že se pan ministr rozhodl ušetřit právě na chodu Metodického portálu RVP, rozpustit tým jeho pracovníků a omezit jeho provoz na minimum (viz Portál RVP bude efektivnější a levnější). Byl to dosud jediný mně známý velký školský projekt realizovaný s podporou evropských peněz, který měl potenciál skutečně prokázat tolik sledovanou udržitelnost. Právě uskutečňovaná opatření pak povedou zcela jistě k jeho rychlému úpadku.

Nechci být poslem špatných zpráv, ale nezbývá mi, než veřejnost varovat. Bez státní podpory v oblasti využití technologií učitelům se s největší pravděpodobností stane online vzdělávání u nás výhradní doménou komerční sféry. To by jednoznačně mělo velmi nepříjemný dopad na další zvyšování rozdílů mezi chudými a bohatými, na rozvoj občanské společnosti a na celkové klima v naší zemi. Je to podle kritérií hodnocení vzdělávacích systémů členských zemí OECD, spolu s vůbec největším odporem ke škole ze strany žáků (PISA 2009), jeden z hlavních problémů našeho školství (viz Bude PISA 2009 pro nás poučením?).

Zdroj:

Arne Duncan, Reed Hastings - A Digital Promise to Our Nation's Children, Digital Promise, 2011
http://www.digitalpromise.org/newsroom/a-digital-promise-to-our-nations-children