První věc, která v USA a v Kanadě padne člověku do oka, jsou školní autobusy. Lze se s nimi setkat všude a rozhodně je nelze přehlédnout. Platí pro ně dokonce zvláštní dopravní předpisy, a když vezou děti a zastaví na zastávce, musí zastavit i veškerá doprava v obou směrech. Řídí je většinou přímo učitelky, a tak není divu, že je možné potkat na mnoha, z hlediska výuky zajímavých místech. Nevím sice přesně, jak často jednotlivé třídy opouštějí školu a vyrážejí za poznáním do svého okolí, ale potkávali jsme je doslova na každém kroku. Počínaje Bílým domem a Kapitolem ve Washingtonu, na mississippském parníčku směřujícím do zoo v New Orleans, v kráteru Sunset, což je národní park v Arizoně s dosud činnou sopkou, kde se lze procházet přímo po lávovém poli, v lanovce na Sandia peak, přes 3000 m vysokou horu zvedající se nad Albuquerque, hlavním městem Nového Mexika, v pueblu – vesnici původních indiánských obyvatel, ale i v misii španělských mnichů na cestě mezi Los Angeles a San Franciscem, v obrovském akváriu v Monterey, při prohlídce americké ponorky z 2. světové války v San Franciscu, nebo dokonce na exkurzi v jaderné elektrárně nedaleko Toronta.
Zcela zvláštní úlohu však v soustavě amerického školství mají určitě muzea, a to hlavně technická, neboli, jak se často nazývají, vědecká. Jejich činnost je zaměřena především na děti školou povinné a mají na to také prostředky a školené specialisty. Prohlídka takového muzea se podstatně liší od toho, co známe z domova, a to nejen díky aplikaci výpočetní techniky. Cílem totiž je předvést všechno v chodu a vysvětlit, jak to funguje. Na většinu exponátů si můžete samozřejmě sáhnout a vyzkoušet si je. Předváděny jsou jednak různé výrobní postupy, a to jak historické, tak nejmodernější. Principy strojů jsou často vysvětlovány pomocí funkčních modelů (parní stroj, turbína), fyzikální jevy zase pomocí speciálních učebních pomůcek.
Jak se dá očekávat, všude se můžeme setkat s různými aplikacemi počítačů a videa, nejnověji pak s analogovými laserovými deskami ve spojení s počítačem. Všude jsou odborníci, kteří umí vše poutavým způsobem vysvětlit a jsou ochotní se obtěžovat třebas jen pro jednoho návštěvníka. Chtěl bych zde uvést pár příkladů, které mě nejvíce zaujaly:
Největší počet demonstrací historických výrobních postupů bylo vidět v Muzeu Henryho Forda v Detroitu. Lze se zde na jednom místě seznámit, kromě mnoha dopravních prostředků i jiných historických strojů a předmětů denní potřeby, též s výrobou skla, textilu, keramiky nebo papíru. Vše je v původních budovách, pro Ameriku typicky dřevěných. Velice atraktivní je ukázka života na farmě včetně vaření dobových jídel a práce otroků na plantáži. V Muzeu vědy a průmyslu v Chicagu mají zase uhelný důl ve skutečné velikosti. V Národním muzeu pro letectví a kosmonautiku ve Washingtonu, ale i v mnoha jiných muzeích, se lze v modelu přistávacího modulu zúčastnit přistání Apolla 8 na Měsíci.
Co však nejvíce zaujme, to je Ontarijské vědecké ústředí v Torontu. Dá se říci, že toto muzeum se přímo specializuje na popularizaci vědy u dětí. Jsou zde zastoupeny všechny technické i přírodovědné obory. V různých laboratořích se pod vedením zkušených odborníků konají pokusy, několikrát denně zde probíhají demonstrace laseru a TV studia. Zvláštní oddělení je věnováno životnímu prostředí. Je zde obrovské množství fyzikálních učebních pomůcek snad ke všemu, na co si lze vzpomenout. V rámci poznávání lidského těla se děti též seznamují názorným způsobem s antikoncepcí. Počítače se využívají nejen ke hraní (nikde jsem neviděl žádné střílení), ale též k procvičování a ověřování získaných vědomostí. Je zde několik kinosálů, kde se průběžně promítají naučné filmy. Ve velkém sále jsou několikrát denně přednášky. Stal jsem se očitým svědkem toho, jak se na jedné z nich děti výborně bavily.
A tak se není čemu divit, když je místní parkoviště neustále plné školních autobusů a muzeum zase plné dětí, které běhají z místa na místo, stiskávají všechna tlačítka a otáčejí všemi točítky, která jim přijdou pod ruku. Návštěva takového muzea je pro ně zábavou a přitom si zcela jistě odnášejí i velký kus poznání.
Ing. Bořivoj Brdička
Publikováno v časopise Učební pomůcky č. 4 v prosinci 1990, str.58