pondělí 16. prosince 2019

Spomocníkův zpravodaj 191216

Vážení přátelé

Za poslední měsíc došlo k výrazným posunům v tom, jak rozumím snahám ministerstva realizovat tzv. "malou" revizi ICT v RVP ZV (k 1.9.2021) ještě před tou "velkou" (k 1.9.2023), která má být již plně v souladu se Strategií 2030+. Vypadá to, že se ani moc nepočítá se součinností ostatních oborů, což byl právě ten problém, který jsem do nedávna považoval vzhledem k současné transformaci našich ústavů do NPI za neřešitelný. Tato malá revize, jak se teď zdá, jen přidá informatice několik disponibilních hodin, aby mohla integrovat informatické myšlení tak, jak to navrhuje projekt PRIM. Z toho, co zbyde z digitální gramotnosti se provizorně vytvoří průřezové téma, které bude moci každá škola učit podle svých možností (podobně jako dnes mediální výchovu). Tato cesta je možná díky tomu, že náš ICT panel intenzivně pracuje (bez ohledu na transformaci ústavů) a má připravený aktuální přehled očekávaných výstupů učení.
Malá revize jasně ukazuje, že zodpovědní činitelé konečně chtějí řešit problém dávno zastaralé výuky informatiky, na nějž poukazujeme již dobrých 10 let, a který měl být řešen Strategií digitálního vzdělávání z roku 2014. Jenže tato malá revize má bohužel i některé nepřehlédnutelné problémy:
  1. Jde principiálně proti duchu Strategie 2030+, protože místo snižování objemu učiva (OVU) tento objem navyšuje.
  2. Nutí školy upravovat ŠVP v situaci, kdy má v roce 2023 dojít k mnohem radikálnějším změnám.
Řekl bych, že lze očekávat poměrně velkou kritiku, což je opravdu velká škoda, protože tu revizi nutně potřebujeme. Podle mého názoru by hodně pomohlo, kdybychom:
  1. Malou revizi již teď během dokončovacích prací maximálně sladili se Strategií 2030+ (zdůraznění možné individualizace jako nástroje snižování rozdílů, vyšší autonomie žáka jako podmínka kompetenčně orientované výuky).
  2. Prodloužili dobu náběhu povinné realizace malé revize do 1.9.2023, což by umožnilo těm školám, které mají s malou revizí problém (nejsou např. zapojeny do experimentálního ověřování v rámci projektů PRIM a PRDG) připravovat rovnou ŠVP odpovídající revizi velké.
  3. Již od tohoto okamžiku začali všechno dělat tak, abychom to pak mohli bez větších úprav použít i pro velkou revizi (to se bohužel asi nepodaří u DG jako průřezového tématu).
Zůstává pro mě velkou neznámou, jak a kdy budou v novém NPI opětovně zahájeny pozastavené práce na velké revizi RVP. Je zjevné, že se to neobejde bez intenzivní součinnosti metodiků všech oborů s metodikem (a panelem) ICT. Bude opravdu zajímavé sledovat, jak se podaří integrovat digitální problematiku do všech oborů a navíc snížit objem učiva tak, aby vůbec mohlo dojít ke změně na kompetenčně (projektově, badatelsky) orientovanou výuku, pro níž jsou právě technologie přirozeným stimulem. Nechci předjímat možné potíže, a tak raději počkám s hodnocením na rozjezd této nové instituce v novém roce.

Jako obvykle přidám ještě upoutávku na mé poslední články na Spomocníkovi:
Antropoložka internetu Mimi Ito
Zpráva o práci profesorky University of California, Irvine, která se zabývá výchovou mladých lidí v online informálním prostředí, hlavně vlivem tzv. „sítí spřízněnosti“.
Indikátory inovací školství podle OECD
Zpráva o tom, jaké indikátory inovací školství sledují experti OECD, a to v souvislosti s naší právě připravovanou Strategií 2030+.
Shoshana Zuboff a kapitalismus dohledu
Přehledový článek o práci emeritní profesorky Harvard Business School pojednávající o internetem umožněné nové formě kapitalismu, který se již tak trochu vymyká označení tímto pojmem.
Základem kritického myšlení jsou fakta
Zpráva o studii amerického profesora kognitivní psychologie Daniela Willinghama vysvětlující postavení faktických znalostí při budování schopnosti kriticky myslet, což je problematika, kterou teď budeme řešit v rámci velké revize.
Esport ve škole
Článek vysvětlující poměrně nový fenomén zvaný esport (organizovaná soutěž v hraní poč. her) a na základě volně dostupného kurzu Microsoftu pro učitele rozebírá možnosti jeho využití ve výuce.

Je mi potěšením oznámit, že Spomocník i v těchto turbulentních dobách, kdy mnoho interních pracovníků NÚV a NIDV dostalo výpověď, bude na Metodickém portálu RVP pokračovat. Pevně věřím, že se podaří ho lépe integrovat do inovovaných služeb portálu. To se týká např i zrovna startujících Vánoc s učiteli našeho Virtuálního digitálního centra, na které vás tímto zvu.
Krásné Vánoce a vše nejlepší v novém roce,
Bořivoj Brdička

pátek 8. listopadu 2019

Spomocníkův zpravodaj 191108

Vážení přátelé!

Existuje hned několik důvodů, proč nastal čas informovat o dění týkajícím se vzdělávacích technologií u nás. Minulý týden organizoval SKAV kulatý stůl s názvem NUV+NIDV=?, který odhalil závažné nedostatky v připravovaném sloučení obou ústavů k novému roku (záznam). Nás se silně dotýká související "pozastavení" prací na revizích RVP. Ministerstvo sice tvrdí, že (tzv. malá) revize ICT proběhne v roce 2021, ale tomu mohu jen obtížně uvěřit. Jakákoli změna v oblasti informatiky (ať už se jedná o informatické myšlení či digitální gramotnost) vyžaduje kooperaci ostatních oborových didaktiků. Za stávající situace je zřejmé, že se minimálně do poloviny příštího roku revize vůbec nepohne, navzdory tomu, že náš ICT panel stále na nové formulaci OVU (očekávaných výsledků učení) pracuje.
A je zde ještě závažnější důvod, proč v brzkou realizaci revize nevěřím. Tento týden byl zveřejněn materiál Hlavní směry vzdělávací politiky ČR 2030+, který jistě stojí za bližší komentování. Revize se dotýká hlavně záměr výrazně redukovat objem očekávaných výstupů RVP s cílem "snížit objem celkového učiva (obsaženého v ŠVP) minimálně o polovinu". Doposud příprava revize probíhala tak, že oborové odborné skupiny pracovaly na inovacích jejich vlastních OVU. Nemohlo to dopadnout jinak, než že výsledkem byl přesně opačný nárůst celkového množství učiva nejméně o polovinu. Nelze vyloučit, že právě toto byl nakonec jeden z důvodů zrušení NUV.
Úkol ovšem zrušen nebyl. Ten dostane do vínku nový ústav (pravděpodobně Národní pedagogický institut) redukovaný cca o třetinu pracovníků). Nevím, jak vy, ale pro mě je obtížně představitelné, že se odborníci na předmětová kurikula dohodnou na redukci o polovinu vzhledem ke stávajícímu stavu. Vtip je v tom, že právě ICT panel bude nepochybně trvat na zásadním zvyšování objemu učiva.
Nechci se pouštět do větších detailů, podle mě je "pes zakopán" právě v oné stále převládající orientaci na učivo, místo na činnosti. Naše nová Strategie má jako vůbec nejdůležitější cíl vzdělávání "získání kompetencí, potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život". Smyslem plánované redukce je právě otevření prostoru pro činnosti, tj. pro skutečnou práci, tedy onen známý papertovský konstrukcionismus. Je zřejmé, že technologie zde budou hrát významnou roli. A to nejen při budování kompetencí pro 21. století, ale i při jejich plošném ověřování v tzv. "uzlových bodech" studia (což je samo o sobě velmi obtížný a kontroverzní záměr). 
Vypadá to, že nastávající trendy státní vzdělávací politiky snad již konečně budou technologie vnímat jako skutečnou prioritu. Na důkaz si dovolím ocitovat zásadní část východisek z onoho výše odkázaného dokumentu (str.11):
"Obecně lze říci, že žijeme v době bezprecedentních sociálních, kulturních a environmentálních změn (OECD, 2018). Technologie zásadním způsobem proměňují všechny stránky našeho života. O tomto období se hovoří jako o „druhém věku strojů” (Brynjolfsson, McAfee 2015). Autoři tohoto konceptu poukazují na skutečnost, že svět se nachází v bodě zlomu, kdy se v plné síle projeví účinek digitálních technologií prostřednictvím automatizace a vytvářením produktů, které nemají obdobu. Tyto hluboké změny také bývají nazývány 4. průmyslovou revolucí. Ta je charakterizována nástupem „kyberneticko-fyzikálních systémů“, které rozvíjejí zcela nové schopnosti lidí a strojů."
Marně bych se asi pokoušel si vzpomenout, kolikrát jsme již v minulosti měli naději na změnu ve vnímání vzdělávacích technologií v očích zodpovědných činitelů a veřejnosti. Za mě bude jasným indikátorem, že to ministerstvo myslí vážně, okamžik, kdy se přestane bát naštvat většinu učitelů a veřejně vyhlásí, že digitální gramotnost je jednou ze základních kompetencí každého z nich. Pravděpodobně se bez toho nebudeme schopni přiblížit ani ke druhému hlavnímu cíli Strategie - ke snížení nerovností.


Připojím ještě upoutávku na mé 2 poslední články na Spomocníkovi:
Badatelsky orientovaná výuka podle Crocketta
Inspirace, jak by mohla vypadat na kompetence zaměřená výuka podle kanadsko-japonského experta Lee Watanabe-Crocketta.
Odpor vůči ovlivňování lidí online podle Williamse
Zásadní text ozřejmující postupy používající současné online platformy ovlivňující uživatele inspirovaný knihou Jamese Williamse.
Děkuji za pozornost a slibuji, že se zase brzy ozvu.
S pozdravem,
Bořivoj Brdička

pátek 11. října 2019

Spomocníkův zpravodaj 191011

Vážení přátelé!

Jak jste asi zaznamenali, dospěli jsme do stavu, kdy budeme našeho Zpravodaje vydávat nepravidelně, podle toho, máme-li potřebu sdělit něco víc, než říkají samotné naše příspěvky.
V tomto okamžiku bych rád jen připomenul, že v minulém období vyšly tyto mé články:
Davův seminář otevřené pedagogiky
Vzorová ukázka obsahu velmi potřebného prezenčního kurzu, který připravuje učitele na éru digitální pedagogiky.
Mike Walsh
Horizonty podle CoSN
Dva příspěvky věnující se budoucnosti vzdělávacích technologií s připomínkou minulých Horizon reportů.
iPrázdniny jako model spolupráce učitelů
Zhodnocení naší prázdninové akce, pro níž jsme obtížně hledali sponzory a nakonec jsme se rozhodli hlavní cenu (iPad) s Jardou věnovat sami. Byl to experiment, který měl světu ukázat, jak by měla sdílená spolupráce učitelů v dnešní době vypadat. Jsme natolik přesvědčeni, že je náš přístup správný, že v něm budeme v podobě Virtuálního centra Spomocníka pokračovat. Možná dojde na iPrázdniny i příští rok? Rádi bychom s vámi tuto aktivitu prodiskutovali osobně. Přijměte naše pozvání na konferenci Učitel IN 19.10. do Plzně.
S pozdravem,
Bořivoj Brdička

pátek 30. srpna 2019

Spomocníkův zpravodaj 190830

Vážení přátelé!

Než se opět ponoříme do každodenní práce, dovolím si připomenout, v jaké politické situaci se z pohledu vzdělávacích technologií nacházíme.
O tom, že je implementace ICT v RVP (týká se to hlavně ZV) zcela nevyhovující, víme více jak 10 let. Po celou tu dobu jsme se pokoušeli tento stav změnit. První ICT panel byl za tímto účelem ustaven ještě ve VÚP, který byl zrušen  v roce 2011.  Činnost Panelu pak pokračovala v rámci NÚV.
Během celé té doby vzniklo několik verzí nově definovaných cílů i obsahu studia. Vzpomeňme např. na výstup projektu ČŠI NIQES (Specifikace informační gramotnosti NIQES) z roku 2015 nebo na dosud aktuální Návrh revizí rámcových vzdělávacích programů v oblasti informatiky a informačních a komunikačních technologií z roku 2018. Všechny tyto aktivity byly v souladu s v roce 2014 přijatou vládní Strategií digitálního vzdělávání do roku 2020.
Potíž je v tom, že se většinu našich strategií prostě nedaří naplňovat (např. viz Kontrolní akce NKÚ č.18/18 - Podpora rozvoje digitalizace vzdělávání v České republice a reakce JSI na ni). Revize ICT se svou složkou týkající se digitální gramotnosti odhalila nutnost revidovat nejen informatiku. Čím více se mluvilo o tom, že jsou základní digitální kompetence prostě nutnou složkou výbavy všech učitelů (viz Integrace technologií podle modelu TPCK, 2009), tím zřejmější bylo, že máme problém. Nikdo nebyl ochoten učitelům tuto nepopulární skutečnost sdělit a vysvětlit. Nechci tvrdit, že právě jen toto je příčinou toho, že se realizovaná revize RVP nakonec octla ve slepé uličce, ale právě to se stalo. Skoro to vypadá, že je to možná dokonce jeden z hlavních důvodů, proč bude nakonec zlikvidován celý NÚV.
Oznámení o restrukturalizaci našich ústavů s hlavním cílem ušetřit a zabránit duplicitám v jejich činnosti přišlo tradičně na začátku prázdnin, kdy je nejmenší ochota učitelské veřejnosti do něčeho vrtat. A vypadá to, že záměr se zdařil.
Pro nás to znamená, že plnohodnotná komplexní revize RVP je opět v nedohlednu. Veřejnost je vesměs spokojena, protože jakékoli změny nepřijímá příliš ochotně. Ve hře zůstává určitá naděje na tzv. "malou" revizi, která by se týkala jen ICT, ale, pokud je mi známo, žádné oficiální rozhodnutí v této věci neexistuje a za současné situace se ho hned tak nedočkáme. Jediné, co hmatatelně máme, je výjimka pro školy, které v rámci projektů PRIM a DG ověřují pedagogickými fakultami nově nastavené kurikulum (jak bude revize vypadat, nevědí, tak si to dělají podle sebe).
Bojím se, že na má slova opět dochází. Ti, kdo budou chtít, budou podle výjimky moci učit i po roce 2020. Ostatní žádné změny dělat nemusí. Potíž je v tom, že celoplošné změny jsou evidentně nutné a na Strategii 2030+ čekat nelze. Notabene, když ani u té není vůbec jasné, jak bude vypadat a zda se ji podaří v praxi prosadit!
Přejeme vám mnoho úspěchů v novém školním roce a těšíme se na váš zájem o Spomocníka,
Bořivoj Brdička

pátek 14. června 2019

Spomocníkův zpravodaj 190614

Vážení přátelé!

Poslední dva mé články na první pohled spojuje zkratka CoSN:
Standardy interoperability podle CoSN
Digitální rovnost CoSN v roce 2019

Consortium for School Networking je největší a nejsilnější americká organizace prosazující zájmy spojené s ICT ve školách. Možná ještě více administrátorů než samotných učitelů. Spomocník se jeho činnosti logicky věnuje již dlouho. Pod klíčovým slovem CoSN najdete 8 článků, nejstarší z roku 2004. Je to již pár let, co jsem ředitele CoSN Keitha Kruegera osobně potkal na konferenci organizované EK na podporu spolupráce EU s USA. Docela se divil, když zjistil, že je sledujeme a jejich zkušenosti se snažíme, když už ne přímo aplikovat, tak s nimi alespoň seznamovat naše odborníky.
Ty poslední dva články jsou typickým příkladem. První seznamuje s postupy interoperability (kompatibility ve školách používaných systémů, dat a aplikací), které se snaží CoSN nastartovat v rámci amerických školských obvodů. Tato problematika je jistě hodně důležitá pro správu ICT ve školách. Hlavním cílem musí vždy být výukový přínos.
Problematika druhého článku je důležitá i pro neinformatiky. CoSN se snaží přesvědčit veřejnost, že je možné vybavením žáků přístroji (1:1) překonat nerovnost v přístupu ke vzdělání mezi různými skupinami obyvatel (na mysli máme hlavně ty socio-ekonomicky znevýhodněné). Je třeba zdůraznit, že nikdy nesmíme zapomenout na tu skutečnost, že ono odstranění nerovnosti nemá mnoho společného s technologiemi. Ty se stávají pouze prostředkem umožňujícím realizaci vzdělávacích aktivit. Riziko, že technologie rozdíly dokonce naopak posílí existuje (Typy učitelů z pohledu vzdělávacích technologií). Musíme ho umět v zárodku eliminovat.

Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička

pátek 31. května 2019

Spomocníkův zpravodaj 190531

Vážení přátelé!

Mám pocit, že už musíte mít té umělé inteligence a strojového učení plné zuby. Mluví se o tom už asi moc. Potíž je v tom, že je to tématika, která se značnou pravděpodobností ovlivní budoucnost celého lidstva, tedy i školství. Musíme se k ní proto opakovaně vracet. Název mého posledního článku říká vše - Je umělá inteligence rizikem pro demokracii?
Trochu víc bych se chtěl tentokrát věnovat něčemu jinému. 16. května nás poctil svou návštěvou ředitel Direktorátu OECD pro vzdělávání a dovednosti Andreas Schleicher. Semináře organizovaného MŠMT a vzorně otevřeně dokumentovaného se zúčastnila kompletně celá špička našeho školství. Nechyběl jsem ani já. V diskuzi jsem se pana ředitele zeptal, zda nejnovější data, která mají (na podzim budou zveřejněny výsledky PISA 2018), naznačují, proč mají žáci, kteří ve škole používají nejvíc technologie nejhorší výsledky? (OECD: Žáci, počítače a učení). Schleicherova odpověď svým způsobem potvrzuje naší hypotézu, která říká, že technologie začínají být nejvíce nasazovány tam, kde se učitelé s jejich pomocí snaží maximálně si usnadnit práci. Nemusí to vždy být jejich neschopnost, může to být velké množství žáků ve třídě, málo času ve výuce apod.
Vyberu podstatnou část Schleicherovy odpovědi (zde): "Je to pravda, ve většině zemí zjišťujeme, že čím více technologií je ve třídě, tím horší jsou výukové výsledky. Otázkou je, co s tím? Jedním z možných řešení, a některé státy jdou touto cestou, je zakázat mobily. To vede k oddělení školy od reálného světa. Druhým možným řešením je změnit naše výukové metody. Dnes máme technologie 21. st. i žáky 21. st., ale výukové postupy 20. st. a školní kulturu 19. st. A tato kombinace vyvolává onen negativní efekt. Musíme se sami sebe ptát, jak podpoříme využití současných technologií, aby se staly produktivním nástrojem. Nedá se to ovšem nařídit shora. Technologie totiž nejsou ničím jiným, než zesilovačem, který posiluje jak dobrou tak špatnou výuku. To se netýká jen ČR. Musíme na globální úrovni přemýšlet nad tím, jak využívat současné postupy a změnit výukové metody tak, aby technologie výsledky žáků umocňovaly. Výzkumy ukazují, že je to možné - třeba prostřednictvím interaktivity. Ten, kdo by měl nejvhodnější cesty nalézt ale nejsou vědci, jsou to učitelé."
Příspěvkem k této diskuzi je čirou náhodou i můj další aktuální článek na Spomocníkovi - Typy učitelů z pohledu vzdělávacích technologií.

Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička

pátek 17. května 2019

Spomocníkův zpravodaj 190517

Vážení přátelé!

V posledních dvou týdnech jsem se vrátil k tématice tvořivého myšlení. Není to náhoda. Je s ním spojeno pochopení současné transformace školství, při níž hrají technologie docela významnou roli. Stojí v pozadí potřeby změny výukových cílů (v duchu kompetencí pro 21. století) a určitým způsobem ovlivňují též výukové postupy. Přesto nesmíme propadat mylnému dojmu, že technologie jsou tím hlavním cílem. Nejdůležitější je to, jak ovlivňují pedagogiku.
Na Spomocníkovi najdete dvoudílný seriál inspirovaný činností dalšího zajímavého amerického inovátora a aktivisty tvořivého myšlení Erica Sheningera, který se v americkém International Center for Leadership in Education zabývá inovacemi vzdělávání prostřednictvím technologií.
Snaží se dělat právě to, co je nejvíce třeba. Obohacuje učitelům již známé výukové postupy o digitální rozměr.
První díl mapuje výuku z pohledu relevance pro žáky a k výukovým činnostem přidává ty, které se realizují prostřednictvím technologií (Relevance jako základ digitální školy). Druhý pak dělá totéž pro známé a dříve již popsané formy výukové komunikace (Pedagogika digitální diskuze).
Snad pro vás budou obohacením!
Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička

pátek 3. května 2019

Spomocníkův zpravodaj 190503

Vážení přátelé!

Dovolte mi, abych vám touto cestou připomněl, co jsem se vám snažil tento týden sdělit svým článkem Zkoumání vlivu socializovaného robota Tega na vývoj dětí v MIT Media Lab.
Je zajímavým příspěvkem ukazujícím, kam směřuje vývoj inteligentních asistentů, v tomto případě u předškolních dětí. Měli bychom si uvědomit, že takový plyšový "kamarád" je schopen dítě nejen učit konkrétní znalosti, ale že bude mít i určitou schopnost vychovávat. Narozdíl od kamarádů opravdových zde máme výchovné a výukové cíle daleko víc pod kontrolou. Dítě se učí hlavně nápodobou.
Trochu jsem se zasnil, a představil si, jak by bylo krásné, kdybychom mohli výchovně ovlivňovat naše děti i poté, co se stanou běžnými uživateli internetu. Že to jde, už víme (Foggův model ovládání lidí technologiemi). Jen neumíme zajistit, aby cílem byl prospěch všech.
Spíše to vypadá, že vyhrávají síly snažící se využít současné technologické možnosti jen ke svému vlastnímu prospěchu (Stává se svobodná vůle pouhou iluzí?).
Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička

pátek 26. dubna 2019

Spomocníkův zpravodaj 190426

Vážení přátelé!

S velikonočním odstupem se znovu hlásíme se svou technologickou "troškou do mlýna". Věnoval jsem se v posledních dvou článcích ještě mobilům (Neřešte zda, ale co děti s přístroji dělajíAnya Kamenetz o technologiích pro rodiče). Pozvali si mě nezávisle na sobě studenti z plzeňského a pražského peďáku, abych jim o tom řekl více. Vlastně mě to docela mrzí, protože mi to téma přijde z našeho pohledu jednoduché. Je-li pravdou, že technologie člověku umožňují dělat věci lépe a dospět k jinak nemožným cílům, pak prostě každému, kdo chce uspět, nezbývá, než se je naučit ovládat. Je to věcí celého školství. Přijde mi smutné, že učitelé tuto zřejmou skutečnost nevnímají.
Raději se vrátím ještě k předchozímu článku - 5 největších výzev školství podle CoSN. Když jsem ho psal, myslel jsem, že je to příprava amerického konsorcia (CoSN), které částečně plní podobné funkce jako naše JŠI, na letošní Horizon Report. Vzápětí se ale ukázalo, že to letos bude jinak. Po krachu New Media Consortium na konci roku 2017 se přípravy ujal Educause a již napůl hotovou zprávu společně s CoSN vloni dokončili (Horizon Report 2018). Jenže Educause se orientuje hlavně na vysoké školství, a tak pro letošek připravuje jen verzi na něj zaměřenou. V CoSN se rozhodli místo Horizonu udělat 3 na sebe navazující zprávy mapující v duchu horizonové tradice technologické inovace školství na úrovni K12 (od MŠ po SŠ). První - článkem již pokrytá - se zaměřila na výzvy (překážky), druhá (v originále již vyšlá) se zabývá urychlovači (Accelerators) a třetí bude věnována umocňovačům (Enablers).
To znamená, že se k této iniciativě CoCN (Driving K-12 Innovation) budeme muset brzy vrátit.

Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička

pátek 5. dubna 2019

Spomocníkův zpravodaj 190405

Vážení přátelé!

Tento týden připomenu, proč jsem pro Digicentra Elixíru zvolil motto "Ovládej, abys nebyl ovládán!". Inspirací mi byl Douglas Rushkoff a jeho hnutí odstartované knihou Team Human. Jedná se o snahu bránit lidské zájmy před nástupem systémů řízených algoritmy disponujícími umělou inteligencí. Stále zřetelněji se ukazuje, že k obraně je třeba mít dostatečné schopnosti (digitální, informační, mediální gramotnost) a je nutné se spojit a postupovat jednotně.
Rushkoff právě takový tým v rámci kampaně na podporu prodeje knihy buduje. Je v něm již celá řada osobností, které spolu s ním vystupují na mítincích a organizují další podporu. Jednou z pravidelných akcí je veřejné natáčení podcastů v newyorské Civic Hall. Nedávno byl hostem Spomocníkovi již známý australský futurista Mark Pesce. Ten pro osvětlení současných snah o ovládání lidí používá přirovnání k démonologii. To proto, že neznalým uživatelům sociálních sítí musí nutně jejich nově nabité schopnosti (pokud si je vůbec uvědomují) připadat ďábelské. Více v článku Démonologie podle Marka Pesceho.
I druhý můj příspěvek se týká umělé inteligence. Popisuje klasické dilema, které filosofové, psychologové a lékaři řeší již stovky let, a sice, zda je morálně ospravedlnitelné za určitých okolností někomu vědomě způsobit škodu (či ho dokonce zabít). Autonomní vozidla vybavená umělou inteligencí budou muset umět podobné problémy zvládat.
Článek Tramvajové dilema a informatické myšlení ukazuje, že i takovéto samostatně jednající systémy je možné přizpůsobit potřebám lidí. V každém případě ale musíme rozumět tomu, jak fungují - to znamená disponovat informatickým myšlením.
Přehled toho, v jakém stavu je téma umělé inteligence v našem školství, přináší Ondřej Neumajer - Umělá inteligence ve školství a v práci učitele.

Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička

pátek 22. března 2019

Spomocníkův zpravodaj 190322


Vážení přátelé!

Minule jsme skončili u wellbeingu. SKAV měl na toto téma kulatý stůl - nebýt mě, problematika digitálních technologií by se bývala vůbec neřešila (https://youtu.be/EqVIfTbkTyY?t=5182). Přitom je to záležitost stále aktuálnější. Znamená to, že se k ní budeme stále vracet. Souvisí třeba s využíváním vlastních přístrojů žáky ve školním, a hlavně v mimoškolním prostředí. Jen připomínám, že jsme se tímto tématem naposledy zabývali v souvislosti s lednovým kulatým stolem - Proč mobily ve škole zakazovat či používat.
Naléhavost řešit ve školství technologické záležitosti lze dokumentovat i na mých posledních dvou článcích:
  • Digitání dissensus je pojem, který výstižně ukazuje, jakým směrem se ubírá lidská společnost díky schopnosti volně šířit libovolné informace. Jedná se o opak konsenzu, což je jistě velmi nepříjemné. Chceme-li pomýšlet na zlepšení, neobejde se to bez pochopení souvislostí, tj. hlavně bez dostatečné úrovně mediální gramotnosti. Jsem shodou okolností členem odborné skupiny, která pro NÚV připravila inovovaný obsah tohoto průřezového tématu pro připravovanou revizi RVP. Jestliže se ještě na podzim se vším velice spěchalo, teď po odložení celé revize panem ministrem (za účelem jejího kvalitního dopracování!!!) se, jak se zdá, celý proces zastavil. To není dobré!
  • Druhý můj článek má název Čínská cesta k umělým učitelům. Není pochyb o tom, že vývoj umělé inteligence v Číně musíme bedlivě sledovat. Tamní vědci si pod vedením komunistické vlády vytyčili cíl, stát se v tomto oboru do roku 2030 světovým lídrem. Jak vidno, je docela pravděpodobné, že se to podaří.
    O velkém bratru v podobě sociálního kreditního systému jsem již psal. Jeho existence je pro nás, totalitou odkojené zastánce demokracie, něco naprosto nepřijatelného. Měli bychom ale vnímat i tu skutečnost, že většina z 1.4 miliardy Číňanů to vnímá jinak.
    Teď přináším informaci o firmě, která vyvíjí systém komplexně nahrazující učitele v přípravě na znalostně orientované testy, které jsou velmi oblíbeným nástrojem ověřování výukových výsledků nejen v Číně. Myslím, že by to pro nás mělo být mementem pro skutečnou změnu postupů. Není pochyb o tom, že jen na znalosti orientovaný frontálně pracující živý učitel nemá budoucnost!
Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička

pátek 8. března 2019

Spomocníkův zpravodaj 190308

Vážení přátelé!

Tento týden je jasně ve znamení odkladu revize RVP, který se dotkne nejvíce právě ICT. Pan ministr původně trval na jejím dokončení tento rok, ale ukázalo se, že je to požadavek v našich podmínkách nereálný. Školy a učitelé nejsou připraveni. To je ovšem skutečnost, která je nám známa již mnoho let. Možná by mi stačilo, kdyby se začaly podnikat nějaké kroky k tomu, aby se situace změnila. Na naše 2 projekty (PRIM a PODG) samozřejmě nezapomínám. Zdá se, že si budou asi muset vzít tento úkol na starost a podpory z vyšších míst se zatím nedočkají. Je tedy otázkou, zda nebudeme na jejich konci ve stejné situaci, jako teď.
Aktuální stav věcí jsme měli příležitost zjistit na konferenci 28.2., která byla primárně věnovaná zahajované přípravě nové Strategie 2030+. Pan ministr v kuloárech přislíbil pokračovat v SDV, navenek to ale spíše vypadá, že budeme od teď sázet jen na novou Strategii, která již bude bez minulých chyb (myšleno bez nerealizovatelných požadavků SDV).
Zastavím se u jednoho tématu, který byl na konferenci otevřen. Kolega Dominik Dvořák představil výtah ze své meta-analýzy mapující zahraniční reformy školství ve 21.st. Konstatoval, že významnou součástí transformace školství se stává datová a digitální gramotnost (str. 35) a vrcholným cílem je celková spokojenost jednotlivců i společnosti - tzv. wellbeing.
Kompas učení podle OECD (str. 34)

Wellbeing se stává novým memem šířícím se školstvím napříč post-demokratickým světem. Je to vrcholný cíl každého systému. Pro nás je díky mimořádné neoblibě škol u žáků zvláště důležitým indikátorem. Jeho nedílnou součástí je digitální wellbeing. Není proto náhodou, že se právě na toto téma zaměřuje můj aktuální pondělní článek - Digitální wellbeing na Future Learn. Jedná se o souhrn poznatků získaných účastí v MOOC kurzu britské University of York.
Dnes se shodou okolností od 10 na ZŠ Vodičkova koná Kulatý stůl SKAV a EDUin na téma Proč se zabývat duševním zdravím dětí ve školách? Chystám se tam jít a zjistit, jak naši experti vnímají vliv technologií? Zda jim už došlo, že zákaz není řešením.

Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička

čtvrtek 28. února 2019

Můj testament


Tak je to konečně tady. Dnes končí mé 25leté působení na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. Když jsem v roce 1994 začínal, měla většina z nás ještě pocit, že máme šanci změnit tuto zemi k lepšímu. Představoval jsem si tenkrát, že je jen otázkou času, kdy naše školství pochopí, že musí technologiím věnovat patřičnou pozornost, a že se to v první řadě projeví na přípravě učitelů. Přibližně asi tak před 10 lety jsem pochopil, že se toho nedočkám. Pak už to bylo jen trápení.
Mé trápení se postupně prohlubovalo s tím, jak jsem stále více pronikal do tajů fungování této „akademické“ instituce. Snad mám po těch letech právo bilancovat a své zklamání popsat slovy. Rád bych předal vzkaz hlavně svým mladým kolegům, kteří jsou ještě plni ideálů a chtějí věci měnit k lepšímu.
Základní pravidla hry se dají pochopit velmi rychle. Na výzkumně orientované vysoké škole je hodnocení akademického pracovníka závislé na dvou hlavních parametrech – na vědecké činnosti a kvalitě výuky. Existuje snaha oba objektivně hodnotit. Ta je bohužel více než problematická – hlavně proto, že je primárně kvantitativní. Kapitolou samou pro sebe jsou projekty.

Věda

Jakkoli se stále mluví o změnách v hodnocení vědeckých výsledků v humanitních oborech, je zřejmé, že bude i nadále stát na publikování v renomovaných vědeckých periodikách. Jelikož se právě toto žádá, stává se pro mnohé méně schopné „vědce“ dosažení tohoto cíle vlastně něčím jako životní mantrou. Přitom už nikoho nezajímá, co je obsahem jejich díla. Za všechna ta léta na KITTV jsem téměř nezažil, že bychom se bavili o tom, co by se mělo zkoumat. Zato o tom, který impaktovaný časopis by mohl přijmout (typicky placený) příspěvek a byl z toho záznam v RIV, o tom se mluvilo skoro pořád.
Dobrovolně přiznávám, že jsem se tohoto honu po marném pokusu o vědecký grant GAČR v roce 2013 již nezúčastnil, což samozřejmě způsobilo mé fatálně špatné výsledky v oblasti vědy. Vlastně jsem se nikdy za vědce nepovažoval. Potíž je v tom, že za mnou je vidět značný kus práce. Vlastně se ze mě stal něco jako „kurátor“ vědeckých informací z oboru vzdělávacích technologií, který dal jeho modernímu pojetí aktuální obsah. Právě ten fakt, že jsem se osvobodil od zátěže spojené s (často trapným) snažením o vědecké publikování za každou cenu, nakonec způsobil, že o výsledcích špičkových odborníků z celého světa vím víc než jiní.

Výuka

Pozice technologií na PedF je celkově žalostná. Není to zdaleka jen malou oblibou KITTV u ostatních zaměstnanců. Pravou podstatou je snaha eliminovat vliv moderních technologií, která je většině tradičních pedagogů bohužel vlastní. Měl jsem to pochopit již, když jsme v n.p. Komenium v první polovině 80. let začali dodávat počítače IQ 151 do škol a pokoušeli se učitele učit programovací jazyk Basic. Možná bych si byl býval ušetřil naději na změnu postoje fakulty při každé nové volbě děkana za ta léta. Dnes to vidím jasně. Pokud k tomu někdy dojde, pak už beze mě.
Učil jsem v posledních letech jen v magisterském studiu. Měl jsem (kromě oborových) dva volitelné předměty pro neoborové studenty, které pro mě byly nejdůležitější. V tom prvním jsem po studentech chtěl (viz záznamy), aby si v roli učitele začali budovat osobní vzdělávací prostředí. Výstupem měl být přehled toho, co se během semestru naučili online (nejlépe též od koho). Ten druhý jsem koncipoval jako pokračovací. Žádal jsem v něm, aby studenti začali své poznatky online též sdílet. To byl samozřejmě mnohem větší problém, a tak se většinou ti, kteří dospěli až do cíle, spokojili s tradičním pojetím v podobě seminární práce, která ale u mě měla nejčastěji formu blogového příspěvku pro Spomocníka (poznáte je podle uvozujícího sdělení: „Tento článek vznikl jako studentská práce“, je jich nakonec přesně 400).
Za celou dobu se mi nepodařilo studentům ono sdělení o návaznosti mých volitelných předmětů včas předat, takže na začátku semestru vznikaly dost komplikované situace. Většinou to dopadlo tak, že skoro všichni, bez ohledu na to, co si zapsali, zůstávali na té nejnižší úrovni. Pro mě osobně je zvláště smutné hlavně to, že až příliš mnoho studentů mé požadavky považovalo za nadměrné. Celková úspěšnost byla v poslední době pravidelně pod 50 %, přičemž prezenčně se výuky účastnilo ještě méně studentů.
Když už provádím sebekritiku, pokusím se odhadnout příčinu tohoto neúspěchu. Mohlo by se zdát, že nejsem moc dobrý učitel. V tomto směru je však mé sebevědomí docela vysoké. Hlavní důvod nezájmu studentů, dle mého názoru, bude někde jinde. Řekl bych, že za ním asi opět bude v první řadě onen všeobecný odpor k technologiím v podobě výukového prostředku. Jinak je studenti jako věc své osobní potřeby používají docela běžně. Patří přece k síťové generaci. A pak je to má snaha soustředit se na vysvětlování teoretické podstaty vzdělávacích technologií (důvodů pro jejich aplikaci), přičemž studenti (u učitelů z praxe je to stejné) žádají hlavně kuchařku s detailním návodem, co přesně mají dělat.
Na prstech bych spočítal skutečné zájemce o mnou zprostředkované poznatky, takové, kteří si dopředu zjistili, kdo ten předmět učí, přečetli sylabus, a zapsali si ho proto, že chtějí být obohaceni. Mohl bych jmenovat, ale nebudu. Oni vědí!

Projekty

Tento fenomén doby nás postupně úplně ovládl. Již v polovině 90. let jsem se stal prvním propagátorem individuální mezinárodní projektové spolupráce mezi školami (viz ESP Honorary Members). Na konci 90. let jsem pak logicky patřil k prvním řešitelům evropských projektů u nás. Mohu tedy sledovat dlouhodobý trend. Jeho podstatou je institucionalizace. Na počátku bylo zapojení do projektů mnohem snadnější, a když se to povedlo, měli řešitelé poměrně volnou ruku. Dnes je vše mnohem složitější. Efektivita vynaložených prostředků je opravdu strašně nízká, a tak se ji úředníci snaží zvýšit posilováním kontroly a byrokracie.
Institucionalizace se projevuje tak, že projekty jsou stále ve větší míře dedikovány instituci, a nikoli přímo řešitelům. Průvodním jevem je, že zapojení a odměňování pracovníků se pak děje podle vůle vedoucích pracovníků, a řešitelé ve skutečnosti ztrácejí svobodu. Postupně vznikla nová profese lidí, kteří se živí jen tím, že řídí a poskytují podporu řešitelům projektů. O řešitele je však velká nouze. Většina akademických pracovníků je zapojena hned do několika projektů, vykazují tutéž práci opakovaně a složitým způsobem obcházejí maximální povolený nad-úvazek v rámci jedné organizace. Sehnat kvalitního odborníka, který by se práci na projektu mohl seriózně věnovat, je stále obtížnější.
Prodělal jsem vývoj od řadového partnera v projektech Tempus, Socrates, Erasmus ad. Postupně jsem se propracoval až k tomu, že jsem se v roce 2006 pokusil podat s 6 partnery v roli koordinátora projekt Comenius 2.1 (vzdělávání ped. pracovníků). Byla to tvrdá tříměsíční práce, která skončila obdržením 2 zamítavých velmi nekvalitních posudků (podobně, jako se to stalo později u GAČR).
To mě vedlo k osobnímu rozhodnutí se (až na výjimky) do projektů již nepouštět. Podařilo se mi stát se nakonec sám jejich hodnotitelem na národní i evropské úrovni.

Vzkaz pokračovatelům

To hlavní jsem si nechal na konec. Vlastně toto celé píšu hlavně proto, že cítím potřebu něco sdělit svým mladým kolegům. Je pro ně mnohem obtížnější chápat situaci, v níž jsme se po 30 letech budování demokracie octli. Zdá se, že se to moc nepovedlo. Nezávislost akademických institucí a „přímá demokracie“ tam aplikovaná má v našich domácích podmínkách neblahé důsledky podobné tomu, co stále zřetelněji vidíme na globální úrovni. Vedoucí představitelé jsou voleni v prostředí, v němž jsou voliči ovlivňováni natolik, že o skutečné svobodné vůli nemůže být u většiny řeči (Stává se svobodná vůle pouhou iluzí?). Bělohradský mluví o společnosti nesvobody či o postdemokracii. Má to nepříjemné důsledky.
Snadno se totiž může stát, že nejsou do funkcí voleni ti, kteří jsou schopni inovovat a instituci (stát) dovést k rozkvětu, ale spíše ti, kteří (když vysloveně nekradou) zachovávají status quo a po voličích nic mimořádného nežádají. V takto deformované postdemokracii jsou funkce jejich nositeli chápány jako osobní vlastnictví, které je třeba za každou cenu bránit před všemi možnými nástrahami.
Nepřítelem na takovém pracovišti se stává každý, kdo může postavení vedoucího ohrozit. Jsou to ti, kteří mají jiné názory, ale bohužel i ti, kteří ho odborně převyšují.
Proto si laskavě uvědomte:
  1. Skutečný impakt je to, jak vaše výsledky ovlivní myšlení jiných, a to i tehdy, když to nepřiznají odkazem. Může se to týkat i vědy.
  2. Odborná úroveň členů týmu může být při správném vedení vyšší než vedoucího.
  3. Projektové či grantové peníze jsou primárně určeny k dosažení deklarovaného cíle, nejsou jen prostředkem určeným k posílení prestiže nositele.
  4. Odborná úroveň vysokoškolského pracoviště má přímý vliv na úroveň studentů i na počet uchazečů o studium.

Má závěrečná rada zní: Budete-li mít pocit, že pracoviště, kde působíte, výše popsané negativní znaky naplňuje, na nic nečekejte a hledejte si jiné. Je-li to možné, pokuste se prosadit v cizině!