pondělí 7. června 2021

Spomocníkův zpravodaj 210607

Vážení přátelé!

Asi je na místě se zamyslet nad tím, co nám pandemie přinesla z pohledu vzdělávacích technologií. 11. 03. 2020, t.j. v den, kdy byly poprvé zavřeny školy, jsem se ptal, zda Dokáže koronavirus zavést technologie do výuky skokem? A hned jsem i naznačil, co je hlavním problémem, který ovlivňuje výsledek - S technologiemi se učí jinak.
Co se opravdu podařilo, je to, že byla většina učitelů doslova přinucena získat mistrovství v ovládání digitálních přístrojů. Ministersvo se právem chlubí tím, že učitelé jsou teď technologicky mnohem zdatnější (vydává to za důsledek realizace Strategie digitálního vzdělávání). Jenže to nestačí. Je to již celých 27 let, kdy projekt ACOT popsal tzv. difuzní model transformace výuky díky technologiím (Difuze technologií ve škole 21. století). Z něj vyplývá, že mistrovství v ovládání je pouhým počátkem na cestě ke skutečné inovaci výuky směrem ke kompetencím pro 21.st. Ta druhá část cesty se týká nikoli technologií, ale pedagogiky. Opakovaně mluvíme o nové či digitální pedagogice, ale zatím to nemá žádnou systémovou podporu, a hlavně, cílová skupina učitelů naše teoretické poznatky odmítá. Není divu, je to krok do neznáma a nikomu se nechce opustit komfortní zónu. Hodně učitelů si tu potřebu zatím možná vůbec nepřipouští.
A tak se pokoušejí přenést do online výuky postupy, které používají při výuce prezenční a zjišťují, že  příliš nefungují. Odborně se tomu říká "zrcadlení praxe". Logickým důsledkem je, že se tito učitelé vysloveně těší na to, až se budou moci technologií zbavit a vrátí se do starých zaběhaných kolejí. To bychom však neměli dovolit. Má-li se to podařit, musíme celé učitelské veřejnosti vysvětlit, kudy ta druhá pedagogická část cesty k inovaci vede. Je to nutné také proto, že od teď již bude celý vyspělý svět učit výhradně hybridně. Přes vynaložené úsilí a velké projekty se nám to zatím moc nedaří. 
Spomocník se opakovaně snaží onu cestu odhalovat. Dělá to sice nesystémově ad hoc, hlavně zprostředkováváním cizích poznatků (kurátorská činnost), víc sil ale nemá. Zrovna můj dnešní článek by mohl zase trochu přispět k povýšení digitálních kompetencí učitelů. Vysvětluje, jak to profesor David White myslel, když svou přednášku naplánovanou na příští měsíc nazval "Jsme online: Co jsme ztratili přechodem do digitálna a jak to vrátit zpět" (viz Rezidenti po deseti letech). Budu moc rád, když budete tyto poznatky šířit. Dík!

Zdravím vás z Ráje!
Bořivoj Brdička

středa 21. dubna 2021

Spomocníkův zpravodaj 210421

Vážení přátelé!

Již nějaký čas přemýšlím nad tím, zda se v oblasti vzdělávacích technologií děje něco mimořádného, co by stálo za komentář. Až včera na konferenci Úspěch pro každého žáka: Na vlně změny ve mně uzrálo přesvědčení, že se musím podělit se svou celkovou skepsí, která jde až tak daleko, že přestávám věřit v naši schopnost se k naplnění cíle popsaného názvem konference přiblížit. Ve skutečnosti je právě toto zjištění v dokonalém souladu s tím, že se vlastně nic mimořádného neděje. Stav je to dlouhodobě setrvalý. Přece mi dovolte si ulevit.
Ta konference byla postavena na účasti světového experta radícího vládám, jak provést potřebnou transformaci školství, profesora Michaela Fullana. Jsem aktivním členem SKAV, tak jsem se snažil na setkání s ním připravit (Nová pedagogika pro hluboké učení podle Fullana). Prvotní motivací byl můj údiv nad tím, že používá pojem "deep learning" v úplně odlišném kontextu, než jak mu rozumí dnes skoro každý, kdo má alespoň minimální povědomí o umělé inteligenci. Fullan je bývalým děkanem ped. fakulty v Torontu, a tak není divu, že se pohybuje v pedagogické bublině. Stačí ale vyjasnit si pojmy, a můžeme být v dokonalé shodě.
Jeho nová pedagogika je vlastně totéž, co naše pedagogika digitální. Objevují se v ní dokonce i prvky konektivismu. Zcela přijímá potřebu změny výukových cílů směrem ke kompetencím pro 21.st. Základem úspěchu pro něj je akceptace kultury změny celou společností.
Dovolil jsem si prof. Fullanovi položit otázku, jak vidí roli technologií, zda ji chápe jako iniciátora, pomocníka či dokonce jako podmínku realizace změn? Paní Košťálová, která diskuzi s ním moderovala z ní použila jen první část, a tak jsme se dozvěděli jen "pedagogika na prvním místě". Nic proti tomu, ale když se zároveň neřekne, že se jedná o "novou pedagogiku", všichni učitelé si oddechnou, a řeknou si, že mají dostatečné kompetence. Ale to je omyl!
Pan ministr zmínil, že distanční výuka měla neblahý dopad na žáky, což jasně vyvolává dojem, že je třeba se vrátit k osvědčeným čistě prezenčním postupům. Podle pana Prokopa (PAQ Research) se má úspěšnost Strategie 2030+ posuzovat primárně podle zlepšení mat. a čtenářské gramotnosti. To vše u mě příliš velkou naději na změny nevyvolává.
Aby toho nebylo dost, během konference jsem dostal oznámení o publikování zprávy ČŠI nazvané Sekundární analýza PISA 2018: Well-being žáků, třídní klima, používání ICT a vnímání role učitele. Zmínka o ICT mě donutila si ji otevřít. Jsou v ní desítky grafů ze všech možných úhlů ukazující neblahý vliv využití technologií na akademické výsledky žáků. To jsme ale řešili již v roce 2015 (OECD: Žáci, počítače a učení).
Spolu s publikováním podobných výsledků je nezbytné vždy konstatovat, že: PISA zkoumá jen míru používání ICT žáky ve škole či mimo ni. To samo o sobě nedovoluje interpretovat výsledky tak, že použití je škodlivé, pokud se zároveň nezjišťuje, k jakým činnostem jsou technologie používány. Ve skutečnosti může i časově vyšší využití být přínosné (Digitální wellbeing pro Strategii 2030+). Samozřejmě, že extrém je vždy na škodu. Kolega Mašek mluví o "digitálním minimalismu", Tristan Harris o "dobře stráveném čase". Jde především o existenci digitální gramotnosti.
A jsme zpět u restů, které nám zanechala "malá revize RVP" s tím, že to napraví velká. Jak tak pozoruji dění kolem sebe (např. též v pracovní skupině Wellbeing projektu Partnerství), začínám mít velké obavy. Troufnu si dokonce tvrdit, že podceňování vlivu digitálních technologií na pedagogiku může zablokovat realizaci potřebných změn v našem školství snažících se o udržení kontaktu s vývojem světa.

Zdravím vás z Ráje!
Bořivoj Brdička

pondělí 1. února 2021

Spomocníkův zpravodaj 210201

 

Vážení přátelé!

Když jsem před koncem roku psal o tom, že může nastat velmi zvláštní situace, a sice že bude z nové informatiky ministerstvem schválena v rámci malé revize RVP ZV pouze část týkající se informačního myšlení a digitální gramotnost ne, považoval jsem to za natolik neschůdné, že jsem si to skoro ani neuměl představit. Ovšem, stalo se!
Nově bude mít informatika 2+4 hodiny a nový obsah. To ale již jistě všichni víte. Problém nastává s částí digitálně gramotnostní. Po celou dobu přípravy malé revize jsme počítali s tím, že tato témata budou rozprostřena napříč obory. Nutno přiznat, že se to (očekávaně) setkávalo s určitým odporem. Od začátku jsme počítali s tím, že se řešení této problematiky ujmou příslušní oboroví didaktici NPI (jistě si vzpomínáte na ty fámy o texťáku češtinářům a tabulky matikářům). Ti nakonec přece jen dostali příkaz DG do svých oborů implementovat. Konstatuji, že se většina z nich pokusila tohoto úkolu na poslední chvíli (během podzimu 2020) ve velkém spěchu zhostit lépe, než bych očekával.
Mám ten dojem, že ministerstvo dost spoléhalo také na projekt Podpora rozvoje digitální gramotnosti sdružující všechny naše pedagogické fakulty. Naši akademici ho pojali po svém, použili jinou definici a věnovali se především vytváření digitálních vzdělávacích zdrojů - tedy obsahu. Řekl bych, že spolupráce s NPI, kterou měli v zadání, mohla být daleko lepší.
A tak se ministerstvo v lednu 2021 ocitlo v situaci, kdy mělo pocit, že implementace DG do RVP ZV není připravena dostatečně. Nechci to vysloveně rozporovat, protože pro všechny přijatelnou změnu kurikulárních dokumentů u nás ještě nikdo nevytvořil. Skutečností je i to, že implementace DG je mnohem složitější než IM, které se týká jen informatiky. Jenže to rozhodnutí DG teď ještě nezavádět, vyvolávalo mnou minule již avizovaný problém. Příslušná témata, která měla být převedena do jiných oborů, v nové informatice chybějí. Myslel jsem, že je tato úprava nepřijatelná, ale ukázalo se, že naše ministerské úředníky podceňuji. Vymysleli elegantní řešení. Vzpomněli si, že jsme na začátku prací v našich návrzích trvali na přidání digitální kompetence mezi klíčové (měla v RVP ZV být již od počátku, mezi oficiálními evropskými je od roku 2006). Přestože nám od počátku tvrdili, že ke změně klíčových kompetencí dojít nesmí, problém nakonec vyřešili tak, že ji přidali.
Je to velmi šalamounské řešení.  Rozhodnutí, jak integrovat DG do výuky, je tímto na ředitelích škol. Ti nesou odpovědnost za to, že jsou klíčové kompetence rozvíjeny napříč všemi předměty. Oni jsou ti, kdo po zralé úvaze mohou rozhodnout, že češtinář bude učit textový editor. Existuje i určitá podpora v podobě materiálů vyprodukovaných NPI a Digigramem. Skutečná integrace DG do očekávaných výstupů jednotlivých oborů přijde tedy až s velkou revizí, na které se již začalo pracovat. Jsem opravdu zvědav, jak se jí NPI zhostí. Jistě vím jen to, že bude nutné od základu změnit způsob, jak ji připravovat - viz Pojetí revize RVP dle SKAV.
Z pohledu technologií vnímám jako zásadní konečně se odpoutat od tyranie předávání obsahu směrem ke skutečnému budování kompetencí v rámci hybridní výuky, a to u všech žáků, včetně znevýhodněných. Osobně se teď touto problematikou hodně zabývám. Souvisí to s mou účastí v pracovní skupině Wellbeing projektu Partnerství (Digitální wellbeing pro Strategii 2030+). Pokusím se alespoň naznačit, jakým směrem se mé myšlenky ubírají.
Distanční složka hybridní výuky zvyšuje transakční vzdálenost mezi žákem a učitelem. Úspěch u většiny (nedostatečně motivovaných) žáků je přitom závislý na osobním vztahu mezi žákem a učitelem. Je proto nezbytné se snažit tento vztah budovat nejen při osobním kontaktu ve třídě ale i v online prostředí. Jedině touto cestou může učitel přispět ke zlepšení wellbeingu žáků (a nakonec i svého). Mé poslední články nazančují, jak na to:
Jak učit obtížná témata v turbulentní doběJak se stát spravedlivějším učitelem

Buďte zdrávi!
Zdravím vás z Ráje!
Bořivoj Brdička