Je to přesně rok, co jsme s podporou JSI zveřejnili Memorandum
Informační gramotnost pro žáky. Asi je na místě zrekapitulovat, jak se
situace v oblasti nasazení technologií v našem školství od té doby
změnila.
Podívejme se nejprve na jednotlivé požadavky Memoranda
přehledově:
1. Revidovat RVP
s cílem akcentovat problematiku informační gramotnosti a zajistit její
provázanost napříč všemi vyučovanými tematickými celky.
O revizi RVP se stále pouze mluví. Žádné skutečné práce
v tomto směru zahájeny nebyly. Já osobně jsem se podílel celý rok 2014 na
přípravě materiálu, který by mohl změnu RVP urychlit a mohl by pomoci ji nasměrovat.
Jedná se o Specifikaci informační gramotnosti (IG), která byla vytvořena
v rámci projektu NIQES. Nedostatky RVP v oblasti ICT odhalila
v plné nahotě. Bohužel ČŠI zatím neumožnila existující pilotní verzi
publikovat (viz Specifikace informační gramotnosti NIQES).
2. Nastavit
výukové standardy informatiky (ICT) i dalších předmětů tak, aby byly
s inovovaným RVP v souladu.
Stále existují pouze ICT standardy pro základnívzdělávání z roku 2013, které se snaží v maximální míře
rozpracovat očekávané výstupy stávajícího RVP tak, aby co nejvíce odpovídaly
současnosti. S odvoláním na nepublikovanou Specifikaci informační
gramotnosti NIQES však konstatuji, že přibližně třetinu všech indikátorů
popisujících aktuální výukové cíle v této oblasti stávající RVP nepokrývá
(včetně informatického myšlení). Standardy tedy bude nutné přepracovat.
Jednoznačně se též prokázalo, že existují významné přesahy do oblastí jiných,
to znamená, že bude nutné z pohledu IG revidovat i standardy ostatní.
3. Zajistit
zařazení příslušné tematiky do přípravy učitelů i do připravovaného kariérního
řádu.
Zde zatím k žádné změně nedošlo. Technologie stále
nejsou povinnou složkou kompetencí učitelů, a to na všech úrovních jejich
přípravy či kariérního růstu. Děje se však něco jiného. Na mnoha školách
dochází k masivnímu vybavovaní žáků i učitelů technologiemi (typicky
tablety). Učitelé se tak dostávají do situace, kdy se po nich chce, aby je
vhodným způsobem ve výuce využili. Nabízená krátkodobá školení bez systémové
podpory ale nemohou vznikající problémy vyřešit.
4. V rámci
systémového řízení školství vytvořit prostor tak, aby problematiku informační
gramotnosti měl někdo na starosti a byl za ni zodpovědný.
Dne 22.12.2014 vyhlásilo MŠMT výběrové řízení na pozici Národního koordinátora pro digitální vzdělávání. Podle
specifikace se jedná o funkci zahrnující zodpovědnost za realizaci Strategie
digitálního vzdělávání (SDV), která byla v listopadu schválena vládou.
Vzhledem k tomu, že tato Strategie v sobě obsahuje všechny tři
předchozí požadavky Memoranda, lze hovořit o tom, že byl alespoň první malý
krůček směrem k jeho naplnění uskutečněn. Je však třeba se na problematiku
naší národní strategie podívat trochu detailněji.
Strategie digitálního
vzdělávání
V roce 2013 začalo MŠMT připravovat nové programové
období EU 2014–2020. Podmínkou čerpání dotací (ve školství OPVVV) zde totiž je
existence národních strategických dokumentů, s nimiž musí být jednotlivé
výzvy a projekty v souladu. Proto vznikl a v létě 2014 byl
vládou přijat dokument Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020.
Nebudu ho na tomto místě detailně rozebírat, pouze konstatuji,
že jeho konečné nasměrování není vysloveně špatné (snížení nerovností, zvýšení kvality
výuky a učitelů, efektivní řízení), bohužel však neodráží v dostatečné
míře současný vývoj světa (viz Koncepce školství v rychle se měnícím světě podle Britské Kolumbie). Neobsahuje ani
náznak toho, že technologie mohou být za určitých okolností významným
pomocníkem při snižování nerovností, že se učení dnes stále více odehrává
i mimo vlastní školu v online prostředí. Zvyšování kvality výuky
chápe jednostranně pouze jako důsledek úpravy kurikulárních dokumentů (podle
některých aktuálních náznaků nejspíše směrem zpět k tradičním osnovám) bez
vnímání žáka jako klíčového cílového prvku výukového procesu (personalizace). Za
nejrizikovější považuji naznačený směr řízení školství založený na
statistických datech, získaných činností ČŠI. Teoreticky se zdá být tento
postup sice správný, je v něm ale skryto nemalé riziko. Jestliže se
nepodaří do hodnocení zahrnout všechny potřebné výukové cíle, soustředí se
veškerá výuka pouze na ty, které ověřovány budou.
Již na počátku roku 2014 začalo být zřejmé, že, máme-li
splnit všechny prioritní cíle EU (Digital Agenda, Opening Up Education), budeme
potřebovat strategické cíle školství orientovat mnohem více též na využití
technologií. Za tím účelem byl vypracován samostatný výše již zmíněný dokument
celým názvem Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 (dále jen SDV), který nastavuje rámec pro čerpání
evropských fondů, řeší některé cíle rozvoje digitální gramotnosti občanů
v rámci o rok starší národní strategie Digitální Česko (garantem je MPSV) a je jakousi přílohou zastřešujícího hlavního
školského strategického dokumentu (Strategie vzdělávací politiky České
republiky).
SDV vychází z hlavních priorit Strategie vzdělávací
politiky, avšak posouvá své cíle mnohem dále k požadavkům dneška. Má tyto
3 zastřešující priority:
·
otevřít vzdělávání novým metodám a způsobům
učení prostřednictvím digitálních technologií,
·
zlepšit kompetence žáků v oblasti práce s
informacemi a digitálními technologiemi,
·
rozvíjet informatické myšlení žáků.
Tyto priority jsou dále rozpracovány do 7 hlavních
směrů intervence, jež znázorňuje následující diagram:
7 hlavních směrů intervence Strategie digitálního vzdělávání do
roku 2020
Podívejme se, kde v tomto dokumentu hledat vyřešení problematiky popisované Memorandem.
1. Revize RVP
Opatření 2.1 na straně 24 říká, že do 31. 12. 2016 má dojít
k „zajištění systému pravidelných inovací
rámcových vzdělávacích programů“. Hned další opatření (2.2) se snaží
komplexně modernizovat kurikulum implementací problematiky digitálních
technologií. 2.3 se pak věnuje již samotné inovaci vzdělávací oblasti ICT v RVP
a zdůraznění informatického myšlení (Informatické myšlení jako výukový cíl).
Musím konstatovat, že pokud se podaří všechna opatření
zrealizovat, budou požadavky Memoranda dokonce překročeny, protože záměrem je
nastartovat systém soustavných inovací kurikula, jenž je v současném stále
rychleji se měnícím světě jedině správný. Zcela jinou otázkou ale je, zda fakt,
že budeme na zahájení prací čekat do konce roku 2016, je pro naši existenci
v dynamicky se měnícím světě dobrá zpráva. Obávám se, že riziko toho, že
někteří jedinci (rodiče zvláště) nebudou mít dostatečnou trpělivost, je značné.
2. Úprava standardů
Vzhledem k tomu, že standardy musí být s RVP
v souladu, je zřejmé, že při jeho změně je nutné je upravit též. Všechna 3 výše
zmíněná opatření (2.1 až 2.3) se v aktivitách vedoucích k jejich
naplnění zmiňují o nutnosti přizpůsobit též všechny související standardy
(nejen standardy ICT). Záměr je tedy jednoznačně správný.
3. Kompetence učitelů
Opatření 3.1 (str.27) říká doslova toto: „zařazení standardu digitálních kompetencí
učitele do vzdělávání učitelů“. Za tím účelem zavádí po vzoru Profilu Škola21 tzv. Profil Učitel21,
který je pak opatřením 6.2 fakticky realizován. Aktivity s opatřením 3.1
spojené obsahují integraci standardu digitálních kompetencí učitele do
pregraduální přípravy i do kariérního systému učitelů.
4.
Koordinace aktivit
Vše nasvědčuje tomu, že od 1.2.2015 budeme mít na
ministerstvu Národního koordinátora pro digitální vzdělávání. To znamená, že
náš stát bude mít již celkem 2 pracovníky zabývající se na národní úrovni
využitím vzdělávacích technologií (tím druhým je metodik ICT NÚV). Podle mého
názoru je to v situaci, kdy se snažíme zavádět systémovou změnu
v prostředí, v němž není ke změně vůle, pořád naprosto nedostatečné.
Národnímu koordinátorovi proto není co závidět. Jeho úkolem bude přes odpor
většiny učitelů, a v důsledku toho možná i navzdory politické
vůli nadřízených, naplnit schválené strategické záměry a každý rok připravit
pro vládu zprávu o tom, jak se to daří.
Sám za sebe slibuji, že se budu snažit ze všech sil naplnění
naší Strategie podpořit. Obsahuje ve skutečnosti ještě mnoho dalších potřebných
opatření jdoucích nad rámec Memoranda – např. podporu OER (Vliv volné dostupnosti materiálůna školství) či neformálního a informálního vzdělávání ad. Dokud
nebudou všechny body Memoranda splněny, budu vás o vývoji situace občas informovat.
Poznámka:
V těchto dnech je to právě 20 let od založení mé první osobní webové
stránky na serveru ČVUT FEL Omicron (později přesunuta na PedF). Tenkrát jsem
ji nazval BoBrův Pomocník. Spomocník se z Pomocníka zrodil
v roce 1997 jako součást činnosti našeho Oddělení IT na Katedře technické
výchovy UK PedF. Poté, co se ukázalo, že tato forma informování veřejnosti
o vzdělávacích technologiích nepatří do náplně činnosti akademického
pracoviště, přesunul se Spomocník
na portál RVP, kde je dodnes. Tento můj současný osobní blog nazvaný BoBrův
Spomocník zatím využívám k publikování nových textů jen sporadicky. Je hlavně
archivem, v němž jsem shromáždil téměř všechny své texty (nebo odkazy na ně)
počínaje rokem 1990.
