pondělí 17. května 1993

Zpráva o kurzu Britské rady "TVORBA POČÍTAČOVÝCH VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ"

Na přelomu března a dubna jsem měl díky podpoře Britské rady (British Council) možnost zúčastnit se kurzu "Tvorba počítačových výukových programů", který se konal v prostředí King's College London. King's College je jednou z nejstarších částí Londýnské university. Byla založena v roce 1829 a v současnosti má asi 7000 studentů, mezi nimiž je hodně zahraničních. Univerzita má několik fakult. Vybírat je možno z mnoha různých oborů (humanitní, technické, medicínské, matematicko-fyzikální, právnické, pedagogické).
Významnou roli hraje Centre for Educational Studies (Centrum pedagogických studií), kde je též katedra specializovaná na počítače (Educational Computing Unit). Tato katedra byla založena v roce 1969 a je podle mého názoru místem s nejvyšší teoretickou i praktickou úrovní v tomto oboru v celém Spojeném království. Soustředí se na přípravu učitelů a to jak budoucích, tak i těch již hotových, na využití informačních technologií ve výuce. Kolem desítky vědeckých pracovníků katedry se podílí na mnoha zahraničních i domácích projektech. Již od šedesátých let se zde vyvíjejí počítačové výukové programy, takže katalog jejich vlastních v současnosti prodávaných programů má určitě přes 100 titulů.
Kurz trval 10 dnů a zúčastnilo se ho přes dvacet odborníků téměř z celého světa (nejvíce z Kuvajtu). Náplň byla značně rozsáhlá. Vyslechli jsme velké množství teoretických přednášek, měli jsme možnost se v rychlosti prakticky seznámit s autorskými prostředky i s některými hotovými programy, navštívili jsme největší firmu specializovanou na dodávky HW a SW do školství (Research Machines).
Rád bych vás informoval o tom, co mne nejvíce zaujalo. Současná ekonomická i politická situace v Anglii není příliš dobrá. V zemi je veliké množství přistěhovalců, kteří např. narozdíl od amerických černochů nejsou asimilováni. Každou chvíli někde vybuchují bomby a zabíjejí. Teroristé z IRA jak se zdá dokonce připravují něco jako pravidelnou válku proti vládě. Londýnem se s plechovkami piva v ruce bezvýchodně potácejí bezdomovci a téměř každý se jim snaží trochu pomoci alespoň pár pencemi.
Turisté z celého světa si prohlížejí památky na bývalé impérium. V Hyde parku však již nikdo neřeční. Všude se zato mluví o krizi britské demokracie. Rozebírá se, jak je možné, že např. takové Německo, i když má podmínky obdobné, je na tom mnohem lépe. Z této atmosféry vycházejí požadavky na změnu. Britští odborníci vidí jedinou možnost změn k lepšímu ve výchově lidí. Proto se v nedávné době začalo s reformou školství.
Současná britská reforma je přesně opačná než ta naše. Směřuje od dříve nevídané volnosti škol i osnov zpět k osnovami přesně definovanému obsahu předmětů. A protože to vybavení škol umožňuje, počítají tyto osnovy na všech úrovních a ve všech předmětech též s využitím počítačů. Anglické školy jsou vybaveny dosti rozličným HW. Dodnes se používají osmibitové počítače BBC, Archimedes, Nimbus, samozřejmě nejvíce PC a poměrně dost málo Macintoshů. Existuje hodně výukového SW a většina i toho nejstaršího se stále používá. Proto se také v nabídce největších, do školství SW dodávajících, firem objevují různé emulátory operačních systémů starých počítačů.
To my jsme se s našimi IQ a PMD rozloučili daleko snadněji. V souvislosti s běžným využíváním počítačů se však vynořila otázka způsobu jejich zapojení do výuky. Novým trendem v řešení tohoto problému je vybavování všech tříd ve škole několika málo počítači, které slouží jako běžné pracovní pomůcky. Společně pak u každého pracuje celá skupina řešící určitý úkol. Ukáže-li se takovýto vývoj jako správný, bude existence Informatiky jako zvláštního předmětu neopodstatněná.
Způsob využívání počítačů ve výuce má pochopitelně vliv i na tvorbu výukových programů. Vývoj od prvních učících automatů - předchůdců počítačů, které nedovedly nic jiného, než předkládat text a pomocí otázek s výběrovou odpovědí testovat nějaké (ve skutečnosti dosti nezajímavé) vědomosti, směřuje přes dosud neúspěšné pokusy o řízení výuky pomocí umělé inteligence ke stále většímu vlastnímu zapojení studenta do procesu.
Současné nejprogresivnější výukové aplikace dovolují nejen individuální řízení průchodu programem (hypertext), dokáží pracovat s multimédii (Hypercard, Linkway, Toolbook) a dokáží i zapojit interaktivní prvky, neboli modifikovat běh programu např. v závislosti na vyhodnocení odezvy studenta (Authorware).
V budoucnu však, jak se zdá, bude studentům dovoleno mnohem více. Bude se stále více používat objektově orientované prostředí, které dovoluje manipulovat s objekty a přizpůsobovat tak program vlastním potřebám (SmallTalk). Zdá se to být neuvěřitelné a pro budoucnost lidstva nedobré, ale na výzkumu v oblasti využití umělé inteligence počítacího stroje pro výuku, nebo dokonce k ovládnutí celých národů či celého světa, se stále pracuje.
Zatím nesměle, ale stále častěji je diskutován problém tzv. virtuální reality. Tento pojem se používá v souvislosti s novým typem počítačových simulací, které se snaží prostřednictvím podnětů pro co nejvíce smyslů vtáhnout člověka do jiného neskutečného světa. Má-li být dosaženo toho "správného" cíle musí být tento svět člověku příjemnější, než ten skutečný. Jen tak bude člověk chtít se do něj stále vracet a bude možno ho skutečně ovládat. Jedná se o velice vážné problémy, kterými by se měli zabývat psychologové. Proč se člověk ve virtuálním světě stává nezřídka záporným hrdinou, který neustále bojuje s nepřítelem, zabíjí a nic se mu nemůže stát? Není i zcela obyčejný multimediální výukový program vlastně virtuální realitou a je-li, jaké důsledky může mít jejich hromadné nasazení pro vývoj osobnosti? Jasné odpovědi na takovéto otázky jsem v Anglii na jaře roku 1993 zatím nedostal.
Zato jsem měl příležitost se alespoň teoreticky seznámit s metodami, které se pro tvorbu výukových programů používají. Běžné programovací jazyky se používají stále řidčeji, snad jen na velké projekty a pro speciální účely. Používají se hlavně různé autorské systémy. Na univerzitách se podobně jako v Americe většinou při knihovnách zakládají oddělení pro tvorbu výukových programů (Program Designing Unit), která jsou učitelům k dispozici při realizaci jejich vlastních námětů. Kromě technického vybavení jsou zde k dispozici specialisté - poradci, kteří jsou prostředníky mezi tvůrci systému a pedagogy - autory námětu. Tito specialisté také takto vzniklý tým a celý proces tvorby řídí.
Programy, které mají být komerčně úspěšné, se dnes bez výjimky tvoří tak, aby jejich převod do jiného jazyka (lokalizace) byl co nejjednodušší. S převodem jsou často spojeny různé problémy souvisící s odlišnými kulturami a zvyky různých národů. Není možné prostě pouze přeložit texty. Těmito otázkami se v současnosti zabývá mnoho mezinárodních projektů. I nás by to mělo z pohledu možné lokalizace různých zahraničních programů zajímat.

Co říci závěrem? Ano, ve využívání informačních technologií ve výuce je Velká Británie dál než my. Jsou však i oblasti, kde náskok není moc veliký a dokonce i takové, ve kterých jsme dále naopak my, jako např. využívání mezinárodních počítačových sítí. Jsem přesvědčen, že i přes problémy, které máme, jsme schopni s rozumnou podporou vlády tento náskok brzy zlikvidovat.