sobota 10. prosince 2005

Konference EMINENT 2005

Jako každý rok ve stejnou dobu i letos začátkem prosince proběhla společenská událost roku – konference European Schoolnet EMINENT. Její hlavní, ale ne jedinou, náplní je vyhlašování cen eLearning Awards za příslušný rok, a to za účasti co možná nejvyšších hodnostářů pořádající země a celé Evropy. Po loňské Praze se letos stala pořadatelem Paříž.

Výsledek hlavní kategorie je tento:
1.
Španělsko (Katalánie)
2.
Španělsko (Baskicko)
3.
Velká Británie
Chcete-li znát oceněné projekty ve všech kategoriích, stačí se podívat na Web soutěže na adrese http://elearningawards.eun.org/. Zajímavé možná může být též srovnání vítězů se seznamem zvlášť povedených projektů z výběru 100 postupujících do druhého kola soutěže, který byl zveřejněn koncem listopadu 2005 v mém článku EUN eLearning Awards 2005 Top 100 na České škole. Najdete tam většinu z oceněných. Chybí druhý z hlavní kategorie (Video Digital), což je projekt realizovaný převážně ve španělštině, jehož obsahem je publikování zpracovaných digitálních video záznamů ze života celé školy (Colegio Erain) včetně nahrávek pořízených studenty během výuky napříč všemi předměty. Působí skoro dojmem jakési pozitivní video-mánie odehrávající se v této instituci. Nepochybně je to aktivita z pohledu eLearningu velmi aktuální a pro její protagonisty pravděpodobně též užitečná. Pro cizí návštěvníky je však využitelnost tohoto archivu video-sekvencí značně omezená, a to nejen vzhledem k neznalosti jazyka. Dokumentované aktivity je totiž třeba, mají-li mít kýžený výukový efekt, většinou zažít na vlastní kůži.
Osobně mě mrzí jen to, že žádnou cenu nedostal italsko-ruský Dialog, který se mi opravdu velmi líbil.
Kromě eLearning Awards byly na konfernci EMINENT vyhlášeny též výsledky soutěže projektu INS@FE Safer Internet Magic and Friendship, v níž děti soutěžily v tvorbě příběhu vhodným způsobem zahrnujícího problematiku bezpečnosti počítačových sítí. Díky podpoře MŠMT a koordinaci firmy Software602 se Velkého finále v Paříži zúčastnily hned dvě finalistky naší národní soutěže – Johana Hošková z Gymnázia J. Barranda v Berouně a Petra Janoušková ze ZŠ Ratibořská, Praha 9, Horní Počernice. Vzhledem k již tradiční absenci našich projektů v soutěži eLearning Awards, byla obě děvčata vlastně našimi nejviditelnějšími reprezentanty (kromě členství ve správní radě EUN a předsednictví sekce portálů Ing. Svobody z DZS MŠMT). Všechny vítězné národní práce byly v originále a v ang. překladu vydány v moc pěkné souborné publikaci Tales from the Cyber-Kingdom of Internet Safety, která je distribuována kanceláří EUN.
Podívejme se ale též na další obsah konference. Jednání cca 150 účastníků probíhalo ve čtyřech sekcích – Měnící se školy, ICT ve vzdělávací politice, Digitální obsah a Školské portály. Snažil jsem se, seč to šlo, zúčastnit se pokud možno všech nejzajímavějších prezentací v různých sekcích, ale rozdělit se přece jen neumím. Pokusím se vás tedy seznámit alespoň s těmi nejdůležitějšími závěry a osobními dojmy.
Vůbec nejzávažnější řešenou problematikou, jíž byl zároveň věnován největší prostor, a to hned v několika sekcích, bylo ověřování kvality elektronických výukových materiálů či objektů, eLearningových výukových metod a samozřejmě též výukových výsledků samotných. Na konferenci se sešlo hned několik inspektorů z různých evropských zemí. Ti referovali o tom, jakým způsobem se snaží definovat standardy využití eLearningu ve školách a v závislosti na nich připravovat kontrolní mechanizmy uplatnitelné v praxi. Velmi byl vyzdvihován význam projektu P2P, který se právě problematikou spolupráce školních inspektorů na tomto poli zabývá. Jeho výsledky budou zveřejněny v příštím roce. Musím se opakovat a po několikáté konstatovat, že naše školství má na tomto poli opravdu co dohánět!
Za velmi zajímavé je jistě třeba považovat výsledky projektu CALIBRATE, který navazuje na projekt CELEBRATE, jež se komplexně zabýval problematikou tvorby vzdělávacích objektů a jejich aplikací ve výuce. V nynější fázi realizace této problematiky jsou síly napřeny hlavně k tzv. federalizaci datových skladů výukových objektů, a to nejen v rámci Evropy. Přeloženo do srozumitelné řeči se jedná prostě o docílení kompatibility jednotlivých národních a jiných lokálních archivů tak, aby si tyto byly schopny vzájemně vyměňovat základní informace (meta-data) o svém obsahu. To by ve svém důsledku mělo umožnit pomocí jednoho nástroje při jediném hledání získat odkazy na všechny do příslušné kategorie spadající výukové objekty kdekoli v Evropě nebo dokonce na celém světě. Další, jistě ne méně důležitou, otázkou je, jak ten který vzdělávací objekt do výuky skutečně nasadit. Přestože si řešitelé projektu CALIBRATE uvědomují, že v tomto směru se situace značně liší nejen v různých zemích ale dokonce i v blízkých třídách u různých učitelů, mají v úmyslu vypracovat určitá doporučení, která by nakonec mohla být použita i jako kritérium při vyhledávání vhodných objektů samotnými učiteli. Česká republika se podílí jak na ověřování vazby na RVP a použití vyvinutých nástrojů na školách, tak na přípravě jedné ze dvou mezinárodních konferencí na toto téma.
Vzdělávací portály by měly v blízké budoucnosti poskytovat nejen služby spojené s využíváním objektů včetně vlastního na různá média bohatého výukového obsahu, ale též služby přímo směřované na určitého studenta či žáka. Sem patří elektronické portfolio, aktuálně velmi oblíbené blogy, podcasting, personalizovaný výběr výukových materiálů apod.
Největším současným projektem EUN je eTwinning. Je v něm registrováno více než 10000 škol z celé Evropy a ty mezi sebou zrealizovaly již více než 1000 konkrétních společných výukových aktivit, pro něž využily prostředí internetu. Přestože z pohledu výukového obsahu se nedá říci, že by projekt v první fázi přinesl nějaké převratné nové nápady, co do rozsahu a poskytovaných doplňkových služeb (portál, propagace, vzdělávání učitelů) je akcí dosud v Evropě nevídanou. Naše školy i zde v aktivitě poněkud zaostávají. Nezbývá než doufat, že by ke zlepšení mohlo dojít zároveň s realizací naší kurikulární reformy.
Možná, že jste si povšimli toho faktu, že v Paříži se vlastně sešli hlavně řešitelé mnoha různých grantů, do nichž je nějakým způsobem zapojen European Schoolnet. Je tomu skutečně tak, a není ani příliš divu, vezmeme-li v úvahu, že tato organizace, ač zřízená evropskými ministerstvy školství, je z jejich zdrojů financována skutečně jen částečně. Byla to zajímavá výměna názorů a velmi pěkný přehled toho, co se na poli eLearningu v Evropě právě děje a co lze asi očekávat v blízké budoucnosti.
Je škoda, že se jedná o společnost dosti uzavřenou, kde se opakovaně objevují titíž lidé a ostatní mají na získání nějakého grantu jen malou naději. Je třeba, aby v tomto směru došlo ke změně. Aby se přestala zvětšovat tak často zmiňovaná propast mezi těmi, kdo přístup ke zdrojům a k technologiím mají, a těmi, kdo ho nemají. Aby se nejen k projektům, ale hlavně ke vzdělání samotnému dostalo mnohem více lidí všech kontinentů. Právě Paříž těchto dnů je křiklavou ukázkou naléhavosti tohoto velmi obtížně řešitelného úkolu budoucnosti. Předpokládám, že jsem nebyl jediným účastníkem konference, kterému nebylo moc příjemné po opuštění přepychového mnoha hvězdičkového konferenčního centra se na ulici vyhýbat ležícím ztroskotancům zjevně původem z dalekých zemí, bát se vstoupit do přeplněného metra a při návštěvě světoznámých pařížských památek být hlídán vojskem v plné polní se samopaly. Nevím, co všechno se ještě bude muset stát, aby většina společnosti pochopila, že vzdělání má mnohem vyšší prioritu, než jaká mu je v současnosti přisuzována? Přestože přímo to nikdo nevyslovil, toto je nepochybně hlavním poselstvím právě skončené konference.

úterý 29. listopadu 2005

Role školní knihovny v procesu technologické inovace výuky

Technologická inovace výuky je požadavkem, který dnes hýbe školstvím na celém světě. I u nás nepochybně souvisí se současnou tzv. kurikulární reformou, která je prováděna zaváděním rámcových vzdělávacích plánů. Chceme-li se zabývat rolí školní knihovny v tomto procesu, musíme si nejprve alespoň v krátkosti připomenout, proč vlastně tato reforma byla vyvolána a jaké jsou její hlavní cíle.


Proč se dělá reforma?
Již dlouhá staletí někteří pokrokoví pedagogové propagují výukové metody založené na snaze žáka osobně zainteresovat na výukovém procesu. Postupně tyto metody byly ve století minulém osvojeny hlavně školami experimentálními, kterých nebylo nijak málo. Přestože žádná z nich nebyla většinovou společností přijata, postupně se některé jejich metody začaly stále více prosazovat. S blížícím se koncem 20. století se totiž ukázalo, že jejich správnost lze vědecky dokázat.
Gardnerovy základní typy inteligence:
1.     jazyková
2.     logicko-matematická
3.     vizuální (prostorová)
4.     pohybová
5.     hudební
6.     interpersonální
(mezilidská)
7.     intrapersonální
(týkající se sebe sama)
Začít můžeme třeba u Jeana Piageta, který se zabýval zkoumáním vývoje schopností dětského mozku poznávat a, kromě popisu několika stádií tohoto vývoje, dospěl k závěru, že zdravý lidský mozek má ve všech vývojových fázích přirozenou snahu být aktivní, a tak poznávat stále něco nového [7]. Samotné poznávání je aktivitou ryze individuální. Schopnost poznávat (talent a inteligence) je vlastností předávanou geneticky (viz Plomin [8]) a  je tudíž každému dána od narození.
Základní typy vícesložkové inteligence popsal Howard Gardner [5]. Důsledkem jeho teorie je nutnost pohlížet na každého žáka jako na osobnost, která v případě, že nedokáže určitou látku zvládnout jednou výukovou metodou, může jinou metodou dosáhnout výsledků překvapivě dobrých. Proto je třeba, aby výukové prostředí bylo na metody co nejbohatší a aby učitel byl schopen výukové postupy pro jednotlivé žáky individualizovat (např. pomocí vhodných rolí v týmové práci, nasazením technologií apod.).
To, že schopnost poznávat je dána geneticky, ještě neznamená, že nelze ovlivnit obsah poznávání. Podle v 70. letech znovu objevené Vygotského teorie sociálního principu vzdělávání [9] vše nové přichází v podobě podnětů od jiných lidí. Podle nejnovějších výzkumů právě tyto podněty přímo ovlivňují způsob práce lidského mozku. Tradiční pohled na jeho fungování, který v něm viděl jakési skladiště informací, byl již zcela opuštěn. Dnes víme, že daleko blíže ke skutečnosti má představa dynamicky se měnícího prostředí založeného na chemických procesech, jehož pro nás zatím navenek nejlépe viditelnou reprezentací je systém spojů (synapsí) mezi mozkovými buňkami (viz např. Healy [6]). Počet synapsí se během života značně mění a je přímo ovlivněn právě podněty, které člověk přijímá z okolí. Myšlení přitom funguje na základě vzruchů přenášených těmito spoji mezi mozkovými buňkami. Na způsob myšlení má významný vliv nejen počet buněk a synapsí, ale též způsob jejich propojení, tj. schopnost asociace (pochopení problému, nalezení souvislostí, aplikace).
Bloomova taxonomie vzdělávacích cílů
1.     Znalost (doslovně opakovat)
2.     Pochopení (porozumět termínům a koncepcím, vysvětlit vlastními slovy, parafrázovat text)
3.     Aplikace (řešit problém na základě porozumění)
4.     Analýza (formulovat teoretické vysvětlení nebo matematický či logický model, odvodit zákonitost)
5.     Syntéza (na základě zvládnutí předchozích stupňů vytvořit něco nového)
6.     Vyhodnocení (vybrat a zdůvodnit nejvhodnější řešení)
Tyto a další aktuální poznatky vědy vedly Benjamina Blooma k definování dnes celosvětově uznávané taxonomie vzdělávacích cílů [1], v níž jsou znalosti typu encyklopedických pouhým prvním stupněm na žebříčku schopností, k nimž by děti ve výchovně-vzdělávacím (edukačním) procesu měly dospět.
Ke všem těmto skutečnostem, které samy o sobě vyvolávají potřebu změn výukových postupů, navíc přibyla ještě revoluční změna v možnostech komunikace a v přístupu k informacím způsobená rozvojem technologií. Jejich všudypřítomná využitelnost zásadním způsobem ovlivnila požadavky na cílové klíčové kompetence příštích generací. Zatímco dříve člověk potřeboval k nalezení určité informace dlouhé hledání často spojené s cestou do knihovny, dnes ji získá během několika vteřin na internetu. Není tedy důvodu učit se mnoho věcí zpaměti. Zatímco dříve úroveň řešení úkolů dovolovala značný stupeň samostatnosti, dnes jsou problémy natolik složité, že vyžadují vysokou specializaci a je možné je řešit často pouze v rámci kolektivu odborníků. Je tedy potřeba připravovat žáky na týmovou spolupráci. Zatímco dříve bylo celkové množství globálních znalostí ještě jakžtakž únosné, takže se dalo uvažovat o reprezentativním výběru z nich jako o povinném penzu rozpracovaném ve formě osnov, v současnosti množství znalostí, jež je možno získat na základě dostupných informací, roste natolik neúnosným tempem, že již přestalo mít smysl pokoušet se většinu z nich (kromě určitého všeobecného základu) vtlouci dětem do hlavy. Na místo toho vznikla potřeba naučit žáky orientovat se ve světě informací a řešit problémy na základě okamžitě zjištěných skutečností (informační či lépe funkční gramotnost). Dá se očekávat, že takovou činností se budou muset zabývat po celý svůj život. Právě zde můžeme hledat prapříčinu často v současnosti užívaných slovních spojení jako „celoživotní vzdělávání“ nebo „problémově orientovaná výuka“ apod.


Jaké jsou cíle naší reformy?
Vezmou-li se v úvahu všechny tyto skutečnosti, jistě nikoho nepřekvapí, že se v našich oficiálních schválených dokumentech vydaných VÚP Praha v roce 2005 (viz http://www.vuppraha.cz) nacházejí doporučení jednoznačně podporující současné trendy. Například v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání najdeme u předmětu Informační a komunikační technologie pro činnost žáků třeba tyto očekávané výstupy:
·       při vyhledávání informací na internetu používá jednoduché a vhodné cesty
·       vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích
·       ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závažnost a vzájemnou návaznost
·       používá informace z různých informačních zdrojů 

Český jazyk a literatura obsahuje zase např. tyto očekávané výstupy:
·       čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas
·       rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu
·       posuzuje úplnost a reprodukuje obsah jednoduchého sdělení
·       rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě
·       pracuje tvořivě s literárním textem

Průřezové téma Mediální výchova pracuje např. s těmito vybranými tematickými okruhy:
·       kritické čtení a vnímání mediálních sdělení
·       interpretace vztahu mediálních sdělení a reality
·       fungování a vliv médií ve společnosti
·       tvorba mediálního sdělení
·       práce v realizačním týmu

To ovšem znamená, že by v našich školách mělo dojít při zavádění školních vzdělávacích programů k výrazným inovačním změnám oproti stávajícímu stavu. Převládající orientace by měla být posunuta od tradičních instruktivních výukových metod směrem ke konstruktivním. Jak tato inovace vypadá a jakým procesem změny by měl při ní projít samotný učitel, jsem popisoval ve svém loňském vystoupení na konferenci Informační gramotnost a odkážu proto zájemce o tuto problematiku na můj příspěvek v minulém sborníku konference [3] (případně [4]).


Role školní knihovny
Vše, co bylo řečeno, vede k závěru, že obsah učitelské práce doznává v současné době značných změn, které sice nejsou přímo vyvolány rozvojem technologií, ale v nichž technologie sehrávají roli katalyzátoru a proces urychlují a ovlivňují. Podíváme-li se na to, jak by výuka v inovativní škole měla vypadat, zjistíme, že kromě klasických instruktivních metod, jako je frontální výklad, drilové cvičení nebo testování, měly by se v mnohem větší míře uplatnit též metody konstruktivní, k nimž patří řešení problémově orientovaných úloh, výukové projekty apod. Další informace o tom, jak by tyto metody s využitím technologií mohly prakticky vypadat, lze nalézt např. v publikaci [2] nebo na adrese http://www.webquest.cz/.
V ideálním případě jsou žáci u tohoto druhu činností aktivizováni ke ztotožnění s problémem a vykazují vlastní snahu úkol vyřešit, tj. mají o učení osobní zájem. Není jednoduché tohoto stavu dosáhnout, ale chceme-li dospět k vyšším příčkám Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílu, jiné cesty není. Bohužel to vyžaduje též změny v organizaci škol. Je téměř nemožné, aby konstruktivní metody uplatňovali jen ojedinělí samostatní učitelé v rámci svého předmětu ve třídě s 30 žáky.
Rámcové vzdělávací programy předpokládají tématické plánování výuky a kladou důraz na mezipředmětové vztahy. Z předchozích kapitol jasně vyplývá, že zvýšení úrovně funkční gramotnosti žáků je jednoznačně věcí týkající se snad všech vyučovaných předmětů. Učitelé proto musí začít mnohem více pracovat týmově. Žáci, mají-li být schopni vyhledávat, zpracovávat a používat všechny dostupné informace (např. v lekci typu WebQuest), musí k nim mít stálý přístup a rozhodně jim nemohou stačit jen stávající na jeden obor zaměřené učebnice.
K tomu však prakticky v našich školách nejsou zatím ve většině případů podmínky. Internet je zaveden často pouze do počítačové učebny, která slouží výuce informatiky. Děti se do ní dostanou jinak jen v rámci kroužků, a to nejčastěji v odpoledních hodinách. Ve skutečnosti je třeba, aby přístup do internetu a k dalším informačním zdrojům byl zajištěn vlastně téměř vždy, když se ve výuce řeší nějaký samostatný úkol. Jednotliví učitelé předmětů přitom nemohou v případě individuálních nebo týmových činností zvládat pomoc všem žákům.
Závěr je nasnadě:

Stávající reformu nelze realizovat bez FUNKČNÍHO INFORMAČNÍHO CENTRA NA KAŽDÉ ŠKOLE !!!

Vyslovit takovéto tvrzení, byť i bylo pravdivé, je v našich podmínkách značně odvážné. Plně si uvědomuji, že k plošné realizaci tohoto požadavku povede ještě dlouhá a nesnadná cesta. Je zřejmé, že první, co každého ředitele školy napadne, je, kde na to vzít peníze. Celkové problémy financování našeho školství jsou dostatečně známé a já nemám v úmyslu je zde diskutovat. Domnívám se však, že na úrovni školy je zřízení takového centra již za stávajících podmínek možné. Je to jen otázka priorit. Nepochybně by bylo dobré, kdyby v tomto směru existovalo i nějaké oficiální doporučení státních orgánů.
Mnohem horším problémem je naprostý nedostatek vhodných pracovníků s dostatečnou kvalifikací. Musíme si uvědomit, že úloha člověka zodpovědného za oddělení typu školního informačního centra nebo, chcete-li, školní knihovny je značně kumulovaná. V první řadě musí být vynikajícím moderním učitelem schopným iniciovat zavádění inovativních výukových metod na úrovni celé školy. Musí být přítomen v týmu učitelů připravujících inovativní problémově orientované výukové aktivity konstruktivního typu. Jako takový má v jednotlivých případech na starosti výběr vhodných informačních zdrojů. Předpokládá se samo sebou, že pak během realizace těchto aktivit musí sloužit jako partner učitelů, za nímž žáci chodí tehdy, potřebují-li pro řešení svého problému najít nějakou informaci.
Z klasického knihovníka musí tento člověk mít alespoň touhu a schopnost aktivovat děti k vlastní četbě. V dnešní době je to stále obtížnější, a o to nutnější. Musí se bravurně orientovat ve všech informačních zdrojích a být schopen žáky navést na nejvhodnější cestu k nim. Musí přesvědčit celý učitelský sbor, že výchova k informační gramotnosti je věcí celé školy. Zároveň musí být schopen tuto výchovu realizovat a začlenit do školního vzdělávacího programu. Tato činnost je již napůl manažerská.
To ale ještě stále nestačí. Tento moderní knihovník, jak mu snad můžeme říkat, musí též dokonale zvládat technologie. Musí být specialistou na výukové využití počítačů a zvládat všechny technické nástroje k tomuto účelu využitelné. Musí být tím nejzkušenějším uživatelem, který ví, co může od technologií v té které situaci žádat, a musí být schopen formulovat úkol pro technické pracovníky (místní či externí) i posoudit kvalitu jeho splnění. To znamená, že vhodný člověk na tuto funkci je zároveň velmi hodnotným zdrojem zkušeností, které by měl předávat kolegům.
Ti šťastní ředitelé, kteří najdou pracovníka splňujícího většinu z výše naznačených požadavků na funkci školního knihovníka, mohou mu nejen svěřit řízení informačního centra, ale mohou o něm uvažovat i jako o kandidátovi na funkci koordinátora-metodika ICT nebo koordinátora ŠVP. Měl by se přirozenou cestou stát též vůdčí osobností v organizaci dalšího vzdělávání celého učitelského sboru.
V příloze je malá ukázka materiálu popisujícího činnost školních knihoven ve Spojených státech. Jen přes takovou standardizaci cílů totiž vede cesta k jejich možné následné kontrole, která je nezbytnou součástí komplexního řešení dané problematiky.
Situace u nás, přestože se realizuje kurikulární reforma, zatím nevypadá na to, že bychom se v dohledné době mohli dočkat nějakých zásadních změn v celkovém přístupu veřejnosti a vlády ke školství. Musíme však přesto věřit, že naši spoluobčané jednou pochopí, co je životně důležitou podmínkou rozvoje demokratické společnosti. Že stoupne prestiž učitelského povolání. Že vysoké školy budou připravovat dostatek absolventů schopných zhostit se role učitelů a školních knihovníků. Že učitelé budou mít zájem na celoživotním zvyšování své kvalifikace v duchu nejnovějších vědecky podložených trendů všech souvisejících oborů…
Pak nebude možné dělat reformu bez provázanosti jednotlivých kroků, ať už vertikální (soulad změn mezi různými stupni školy – např. přijímací zkoušky) nebo horizontální (soulad změn v rámci stejného stupně). Nezbude, než si přiznat, že měnit věci k lepšímu vždy něco stojí. Že inovativní výukové metody vyžadují zapojení více a kvalitnějších učitelů, a tudíž jejich praktické nasazení je dražší než u metod tradičních. Bude-li toto všem jasné, stačí najít na realizaci reformy skutečně schopné manažery. Pak se snad dočkáme pro zřizování školních informačních center příznivějších podmínek.

Literatura:
  1. BLOOM, B.: Taxonomy of Educational Objectives. Handbook I.: cognitive domain, Longmans, Green & Co., New york 1954.
  2. BRDIČKA, B. : Role internetu ve vzdělávání, Kladno : AISIS, 2003, ISBN 80-239-0106-0, Dostupný z: <URL: http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/role/>
  3. BRDIČKA, B. Vliv technologií na inovaci výukových metod. In: Sborník konference Informační gramotnost. Brno : MZK, 2005, s. 92-97. ISBN 80-7051-160-5
  4. BRDIČKA, B. : Vliv technologií na inovaci výukových metod, Česká škola.cz, ISSN 1213-6018, [cit. 2004-12-09]. Dostupný z <URL: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=101958&CAI=2129>
  5. GARDNER, H.: Frames of Mind: The Theory of Multiple Intelligences, Basic Books Inc, New York, 1983
  6. HEALY, Jane M. Endangered Minds - Why Our Children Don’t Think and What We Can Do About It. New York : Simon & Schuster, 1991. ISBN 0684856204
  7. PIAGET, Jean. To Understand Is To Invent. New York : The Viking Press, 1972.
  8. PLOMIN, Robert, et al. Behavioral Genetics. 4th edition, New York : W H Freeman & Co., 2000. ISBN 0716751593
  9. VYGOTSKY, Lev S. Thought and language. Cambridge : MIT Press, 1962. ISBN 0262720108


Standardy činnosti školních knihoven amerického státu Massachusetts
Personální politika
V každé škole musí být minimálně jeden kvalifikovaný učitel se specializací na knihovnu a jeden kvalifikovaný pomocný knihovník přibližně na každých 500 studentů.
Integrace do výuky
Rozvrh musí umožnit rovnoměrné rozložení času mezi pobytem v učebnách a v knihovně tak, aby bylo možno realizovat učiteli společně připravené problémově orientované výukové aktivity.
Proces integrace informační výchovy
Proces výuky směřující k osvojení informační gramotnosti žáků musí být zajišťován kooperativním způsobem v rámci celých školských obvodů.
Problémově orientovaná výuka
Osnovy všech ročníků musí obsahovat dostatečný počet problémových kooperativních úloh tak, aby měl každý žák příležitost se učit a cvičit dovednosti vedoucí ke splnění obvodních cílů v oblasti informační gramotnosti.
Výstupy výukových lekcí
Osnovy všech ročníků musí zahrnovat informační výchovu v rámci tématických problémově orientovaných lekcí s jednoznačně definovanými výstupy.
Systém hodnocení
V rámci učitelského sboru musí být vytvořen a odsouhlasen standardizovaný systém hodnocení všech typů (formátů) žákovských prací.
Hodnocení žáků
Hodnocení informační gramotnosti žáků musí probíhat již od nižších ročníků a výsledky musí být učiteli sdíleny. Je důležité, aby proces informační výchovy kontinuálně pokračoval i při přechodu žáků do vyšších ročníků.
Podněcující výzkumné projekty
Výuka musí využívat též podněcující problémově orientované kooperativní úkoly (projekty), jež přesahují rámec předmětu či jednotlivých výukových témat, zahrnují reálné problémy, vyžadují opravdovou činnost ze strany žáků a vyvolávají proces konstrukce osobního poznání včetně originálního myšlení.
Podpora výzkumným projektům
Výzkumné projekty musí mít co největší podporu, aby bylo maximalizováno chápání a učení žáků.
Budování čtenářské obce
Vytváření podmínek a podpora vývoje čtenářských návyků musí být nedílnou součástí práce knihovny. Čtení musí být integrováno do výuky všech předmětů napříč všemi obory.


MA School Library Media Program Standards, Teaching & Learning Specifications, 2003, Dostupný z: <URL: http://www.mslma.org/whoweare/standards/specs1.pdf>

úterý 22. listopadu 2005

EUN eLearning Awards 2005 Top 100

O víkendu byl zveřejněn seznam stovky nejlepších z téměř 800 nominovaných projektů do soutěže European Schoolnet o výukový materiál nebo aktivitu vzorovým způsobem využívající moderní technologie. Jako každý rok i letos je mezi návrhy mnoho velmi zajímavých počinů. Některé určitě stojí za inspiraci.


Přestože se věnuji výukovým projektům využívajícím technologie již řadu let, nedělám si ambice na komplexní hodnocení všech 100 postupujících projektů v letošní soutěži eLearning Awards. V čase, který jsem prohlížení projektů mohl věnovat, a s jazykovými znalostmi, které mám, to ani není možné. Projekty pocházejí z celé Evropy a jsou v různých jazykových mutacích. Věnoval jsem se tudíž převážně těm, které existují v anglické (popřípadě v německé) verzi a mohou být pro naše podmínky nějakým způsobem zajímavé.

Zde je seznam mých favoritů:
Macbeth, past and present
BE
Výukový Web doplněný Blogem komplexně se zabývající Shakespearem, jehož autorem je belgický učitel dějepisu Herman D'Hollander.
A virtual ode to M.C.Escher
GR
3D simulace výstavy obrazů M.C.Eschera (známého malíře matematikou inspirovaných obrazů) s výkladem a odkazy na další související zdroje z dílny Arise Louvrise z řeckého lycea v Zografou.
St. Patrick's Day Web Site
IE
Úžasný Web doprovázený irskou hudbou vytvořený z materiálů o sv. Patrikovi sebraných 10 žáky vyšší třídy (9-11 let) jedné z nejmenších irských škol (Aghina National School), která má ve dvou třídách celkem pouze 20 žáků.
Dream A Dream
IL
Opakovaně oceňovaný Web spojující několik mezinárodních výukových aktivit zabývajících se vzájemným poznáváním s cílem budovat mír, jež vznikly pod vedením učitelky AJ Marshi Goren z Ein Ganim School, Petach Tikva, Israel.
Dialogue-Dialogo-Диалог
IT
Pozoruhodný multimediální projekt italského technického institutu z Gemony a ruského gymnázia z Krasnodarska popisující anabázi kozáku na konci 2.sv.v. s přesahem do současnosti.
Žory - our wonderful artistic fatherland
PL
Multimediální Web polského gymnázia (náš 2.st. ZŠ) Žory komplexním způsobem popisující místní (slezskou) kulturu. Vítěz polské národní soutěže Cyberfair 2005.
Daring Reporters
ES
Web sdružující materiály vzniklé jako výstupy aktivit studentu IES (ZŠ+SŠ) Ronda z katalánské Lleidy pod vedením často oceňovaného učitele ICT Jordi Jordana. Jsou jednoznačným důkazem vysoké kvality jejich výuky a mohou být vzorem jiným školám učícím AJ jako cizí jazyk.
Personal Demons
UK
Skvělý a dokonale ve spolupráci s Cambridge University realizovaný nápad anglického spisovatele dětské literatury Steve Altona, který zatahuje děti do spolupráce na své nové knize. Po multimediálním seznámení s rozpracovanou verzí tvoří děti různé varianty pokračování, kreslí ilustrace, navrhují obálku, natáčejí své verze na video apod. Projekt byl původně určen pro třídní prezentace na v UK značně rozšířených interaktivních tabulích a nyní byl převeden i na Web. Jedná se o vzorový příklad, jak zvyšovat u dětí zájem o čtení.

Budete-li ve stovce nejlepších hledat české projekty, vězte, že jich opět není mnoho – tedy přesně jeden, a to portál Ve škole známé ZŠ Lupáčova, jejíž činnost zachraňovala reputaci ČR v zahraničí již mnohokrát. Jedná se o archiv hodnocených odkazů na výukové materiály (objekty) inspirované metodickou pomocí uživatelům interaktivních tabulí v ČR. Samozřejmě musíme přát tomuto projektu v soutěži úspěch. Jen jedna věc mě mrzí. Myslím, že opravdu užitečný a obsahově komplexní portál tohoto typu nemůže být realizován na úrovni jedné, byť vynikající školy (tvrdím totéž i o našem Učitelském spomocníkovi). Jsem zvědav, zda se vůbec kdy dočkáme realizace státními financemi zaštítěného skutečného centrálního portálu obsahujícího i komplexní evaluační Web, který si již naši učitelé jistě zaslouží. Je velká ostuda, že nejsme schopni takovouto věc realizovat, když na ni navíc jsou již léta přiděleny peníze v SIPVZ.
Ještě o jednom projektu z Top 100 bych se chtěl zmínit. Dánové pod názvem ECOLE, což je stejnojmenný projekt Comenius Network, v němž jsme figurovali jako partneři, zařadili jeden z výstupů tohoto projektu – kurz projektových metod práce s využitím technologií pro učitele. Pro nás zvlášť zajímavá je ta skutečnost, že tentýž jen poněkud modifikovaný materiál byl v rámci jiného projektu Comenius 2 PROMISE upraven a přeložen do několika jazyků včetně češtiny (viz PROMISE Course). Dá se říci, že díky tomuto počinu se možnosti našich učitelů v oblasti sebe-vzdělávání obohatily. Pokud by měl někdo zájem o pomoc lektora při studiu, může se obrátit na naše Oddělení informačních technologií a technické a informační výchovy KITTV UK PedF Praha a zapsat se do kurzu Projektová výuka s využitím počítačů, který je akreditován v rámci SIPVZ.
Svůj dnešní příspěvek pro Českou školu bych rád uzavřel přáním, aby zájem našich učitelů o mezinárodní výukové aktivity rychle rostl. Přes podporu z EU v rámci programu Socrates Comenius nebo snahu EUN např. v rámci aktuálního projektu eTwinning, který disponuje i českým podpůrným střediskem, je naše účast stále nedostatečná.
Jsem zvědav, zda některý z mnou vybraných projektů bude nakonec komisí eLearning Awards vybrán a 8. prosince v Paříži na konferenci Eminent bude vyhlášen a odměněn. Chcete-li si přečíst komentář k této události, sledujte Novinky EU Učitelského spomocníka.

čtvrtek 15. září 2005

Zajímavý pohled na využití technologií ve školách

Bill Pflaum je odborníkem na vzdělávací technologie na slovo vzatým. Již celé čtyři desetiletí vyvíjí učební pomůcky, výukové programy či elektronické materiály pro školy. Je viceprezidentem společnosti The Mazer Corporation se sídlem v Daytonu v americkém státě Ohio, která se zabývá službami školám. Počítače jeho samotného ovlivnily natolik, že se rozhodl hledat odpověď na otázku, proč život škol ovlivňují tak málo.
 

Bill (William) Pflaum vešel ve známost svou knihou The Technology Fix: The Promise and Reality of Computers in Our Schools (ASCD, 2004), která je výsledkem jeho putování po mnoha amerických školách v rámci ročního volna, které si za tímto účelem vzal z práce. Její název by se dal volně přeložit asi takto – Zaostřeno na technologie: očekávání a realita zavádění počítačů do našich škol. Cílem této jeho aktivity bylo nalézt důvody, proč ani několikaleté masivní investice do vybavování amerických škol technologiemi na přelomu století podle jeho názoru neměly uspokojivý efekt.
Jeho soukromý průzkum tuto hypotézu více méně potvrdil. Podobný názor navíc nemá sám. Shoduje se například s prestižním vědcem a profesorem Stanfordské univerzity Larry Cubanem, jehož postoj prozrazuje již samotný název jeho poslední knihy - Oversold and Underused: Computers in the Classroom (Harvard Books, 2001), česky – Předražené a zneužívané: počítače ve škole.
Oba pánové prováděli kvalitativní výzkum založený na přímém sledování škol. Narozdíl od Cubana, který podle přísně vědeckých pravidel s týmem spolupracovníků a pomvědů hodnotil činnost několika málo škol obvodu Palo Alto (centrum Silicon Valley) nedaleko Stanfordské univerzity, Pflaum sám objížděl desítky škol v sedmi amerických státech. Nepoužíval striktně vědecké postupy, zato se snažil co nejvíce zapojit do života každé školy. Zúčastnil se vyučování, pomáhal učitelům, diskutoval s technickými koordinátory, hovořil s řediteli, navštěvoval místní školské úřady. Svá zjištění shrnul v citované knize do těchto hlavních bodů:
·         Pro mnoho studentů není klasická počítačem podporovaná výuka (Computer-Based Training) efektivní. Proto by se mělo při práci s počítači rozlišovat, zda je či není pro toho kterého studenta vhodná.
·         Počítače mohou být s výhodou použity též jako nástroj pro zpracování informací o studentech nebo k jejich hodnocení.
·         Rovnice dítě + počítač = učení je neúplná. Jedině správně je dítě + počítač + zapojený učitel = učení. Jinými slovy – klíčový je učitel, ne počítač.
Od vydání své knihy se Bill Pflaum snaží mezi školami, které navštívil, hledat takové, které si jeho doporučení vzaly k srdci. Zpočátku byl přesvědčen, že takové nejsou. Ve svých publikacích totiž neuvádí pravé názvy škol ani skutečná jména osob, o nichž píše. Takže školy ani školské úřady nebyly nuceny na konkrétní nedostatky reagovat. Nakonec se mu ale letos v létě podařilo nalézt dva případy, které alespoň v některých aspektech požadavky na optimální využití vzdělávacích technologií splňují.

Prvním z nich je škola zvaná Henderson Elementary (1. až 6. ročník). Nachází se v oblasti s poměrně nízkou životní úrovní ve školském obvodě s nedostatečnou podporou školních technologií. Přesto se může v nedávné době pochlubit přímo zázračným zlepšením výsledků. V letech 2001-2003 byla tato škola na základě výsledků povinných státních testů všech žáků (viz např. Missouri Assessment Program nebo Texas assessment program) zařazena do kategorie – stav nouze. Stačily ještě další dva roky, a škola by byla podle zákona nuceně rekonstruována.
V této situaci si vedení podalo žádost o grant z federálního programu Enhancing Education Through Technology (zdokonalování vzdělávání prostřednictvím technologií) a obdrželo jen pro první rok 158 tisíc dolarů na hardware, software a školení učitelů. Program EETT nenabízí jen peníze, nabízí komplexní podporu především při výuce matematiky a čtení. Pro tyto dvě vzdělávací oblasti 1. stupně ZŠ byly vyvinuty výukové programy a doplněny prostřednictvím sítě prováděnou průběžnou analýzou úspěšnosti žáků. Byly připraveny osnovy, které sledují výukové cíle definované standardy (v rámci jednotlivých států federace definované rámcové vzdělávací cíle), a byl vyvinut doprovodný kurz potřebných počítačových znalostí pro žáky. Sami učitelé prošli důkladnou přípravou. Každý se zúčastnil minimálně 8 denního intenzivního školení vedeného lektorem vyslaným firmou, která vyvinula software.

Ze strany učitelů nebyly zaznamenány žádné stížnosti. V situaci, kdy chybí jen málo k uzavření školy z důvodů neschopnosti zlepšit výukové výsledky, není ani příliš divu. A tak byl tento program zaveden. Žáci kromě tradičních prezenčních lekcí vedených podle nových osnov strávili v průměru 4 hodiny týdně u počítačů. Učitelé měli možnost na základě průběžných výsledků okamžitě reagovat a přizpůsobit další postup. Pouze ti žáci, kteří potřebovali zvláštní péči, procházeli pod vedením specialisty dodatečnými lekcemi v rámci implementovaného programu pro tyto účely vyvinutými.
A jak že tedy vypadalo ono zázračné zlepšení? Ve čtvrté třídě se výsledky v matematice zlepšily z 15 procent v roce 2003 na 62 procent v roce 2004, v šesté ze 14 na 44. Ve čtení došlo ke zlepšení o 55 procent ve čtvrté třídě a o 70 procent v šestce. Celoškolní průměr v matematice byl o 40 procent lepší a ve čtení o 52 procent. Přestože se Henderson Elementary ze stavu nouze dostala, čeká ji ještě hodně práce. V ostatních sledovaných výukových oblastech (psaní, sociální vědy, přírodní vědy) dosud k žádnému zlepšení nedošlo.
Druhý „úspěšný“ příklad implementace vzdělávacích technologií nalezl Bill Pflaum v obvodě Winterville v severním Ohiu. Zde se naopak jedná o oblast dlouhodobě vykazující velmi dobré výukové výsledky. Obvod má tři základní školy, jednu nižší a jednu vyšší střední školu. Jediným drobným problémem byly ne zcela vyrovnané výsledky základních škol v matematice.
O všech 2100 počítačů, které má 4000 studentů tohoto obvodu k dispozici, se ve spolupráci s externími firmami starají dva zaměstnanci obvodního školského úřadu. Jeden má na starosti hardware a druhý (vybavený titulem magistra vzdělávacích technologií) se věnuje výukovým záležitostem souvisejícím s technologiemi. Počátečním požadavkem zde sledované inovace realizované prostřednictvím technologií bylo odstranění nerovnoměrných výsledků základních škol v matematice. Problém byl od počátku řešen ve spolupráci s obvodním vedoucím zodpovědným za školní osnovy, který má zvláštní sympatie k technologickým řešením.
Na počátku bylo zjištěno, že výuka matematiky je orientována příliš na učitele a její úroveň se tudíž v různých školách liší. Proto byl nastolen požadavek zavedení celo-obvodního podpůrného systému pro výuku matematiky, který by byl založen na plnění výukových standardů, umožňoval průběžnou kontrolu výsledků žáků a obsahoval nástroje pro nápravu problémů žáku se specifickými potřebami. Vhodný vzdělávací program byl nalezen téměř náhodně.
Jedná se o systém vyvíjený již 25 let na jedné jiho-americké univerzitě. Je založen na pravidelném týdenním 15 minutovém testování všech žáků. Prakticky se testování provádí v počítačové učebně s tím, že výsledky jsou prostřednictvím sítě okamžitě předávány příslušnému učiteli. Na základě těchto výsledků učitel přizpůsobuje prezenční výuku a přiděluje žákům potřebné výukové aktivity, které jsou součástí navrženého výukového systému. Tyto aktivity v podobě výukových lekcí a cvičení jsou k dispozici žákům na třídních počítačích nebo prostřednictvím bezdrátové sítě kdekoli v okolí školy.
Vzhledem k tomu, že výukový obsah systému bylo třeba přizpůsobit potřebám obvodu Winterville, oba technologičtí pracovníci měli plné ruce práce. Nejprve prošli školením dodavatele software a pak sami přizpůsobili výukový obsah tak, aby plně vyhovoval jejich státním standardům. Samotní učitelé prošli dvoudenním školením. První den byl věnován především zdůvodnění implementace systému. Bez vzbuzení zájmu samotných učitelů by jeho zavádění nemělo smysl. Druhý den pak byl určen k nácviku práce se systémem a analyzování dat.
Předběžné výsledky po půl roce využívání systému ukazují, že tato inovace byla úspěšná. Za všechny dva názory zapojených učitelů:
·         „Je to poprvé v celé mé kariéře, co musím věnovat takovou pozornost standardům. S informacemi získanými díky tomuto programu však neučím jednolité moře stejných tváří, ale individuality.“
·         „Hodně teď mluvíme o vzdělávacím programu a snadněji si vyměňujeme zkušenosti. Já učím aritmetiku, on učí aritmetiku i ona učí aritmetiku. A přitom můžeme okamžitě zjistit, jak se naše výsledky liší.“
Na otázku, co je klíčovou podmínkou úspěchu implementace systému do budoucna odpovídají obvodní technologové takto: „Za prvé je to růst kvalifikace učitelů a za druhé podpora, kterou potřebují cítit. My ve spolupráci s dodavatelem systému nabízíme 24 hodinovou odezvu na každý požadavek ze strany učitelů. Každý podobný systém má počáteční nedostatky. Učitelé ale musí cítit, že jsou jejich potřeby brány vážně.“
Ve svém aktuálním článku ze srpna 2005 (viz zdroje) Bill Pflaum přiznává, že proces nalezení nejvhodnějších postupů implementace vzdělávacích technologií nemůže být nikdy definitivní. Přesto se pokouší shrnout rysy popsaných úspěšných případů do pěti obecných pravidel, která doporučuje dodržovat:
1.      Kritické množství hardware. Sledované „úspěšné“ školy nebyly vybaveny starým nebo nevhodným technickým zařízením. I když dostatečné vybavení není zárukou úspěchu, je jeho nezbytnou podmínkou.
2.      Pochopení a spolupráce mezi učiteli a technology. Techničtí pracovníci byli odborně na výši a kromě toho byli schopni respektovat priority učitelů. Pochopili, že problém vzdělávacích technologií není jen o bitech a bytech.
3.      Odpovídající příprava učitelů. Školení bylo dobře naplánováno a provedeno.
4.      Implementace výuky založené na standardech. Učitelé začínali chápat význam standardů i jejich přínos.
5.      Vhodný software. Přestože je důležitý, ve výčtu je uveden až na konci. Bez splnění předchozích čtyř podmínek nemá výběr softwaru žádný smysl. Ve sledovaných „úspěšných“ školách byl výběr proveden se zřetelem na okamžité potřeby školy, na zařízení, které bylo k dispozici, a na schopnostech učitelů, jež byly ovlivněny možnostmi jejich dalšího vzdělávání.
Základní podmínkou úspěchu je vždy všeobecné přijetí daného závazku a celková shoda všech komponent zaváděné inovace.

Zdroje:
Bill Pflaum - A Second Look at the Nature of Technology in the Classroom, The Journal Magazine, August 2005
Bill Pflaum - How Is Technology Impacting Student Performance?, College Planning & Management, December 2001

středa 16. března 2005

Stává se vzdělávání mobilním?

Je všeobecně známo, že se mobilita v různých podobách stává důležitou součástí celoživotně probíhajícího vzdělávacího procesu. Stala se tentokrát též hlavním tématem 19. ESP konference (Learning Goes Mobile), která se ve dnech 10.-13. 3. 2005 uskutečnila v opravdu mobilní podobě na trase Helsinky-Stockholm-Helsinky.
 

O výročních konferencích ESP (European Schools Project) informuji celkem pravidelně. V loňském roce se se značným ohlasem (včetně televize) uskutečnila v Praze. ESP je jednou z nejstarších evropských organizací zaměřujících se na didaktické otázky související s využitím vzdělávacích technologií včetně mobilních. Její tradiční hlavní náplní je teoretická i praktická pomoc při realizaci mezinárodní spolupráce škol – čili projektů. V této své činnosti se opírá o bohaté zkušenosti svých členů a navazuje na celou řadu programů podporovaných EU (např. tématické sítě Comenius ECOLE a COMPACT). Vše podstatné je pochopitelně k dispozici na webu (viz odkazy na konci).
Umístění letošní konference na obrovské lodi pohybující se mezi dvěma severskými metropolemi nebylo vyvoláno čistě jen snahou o mobilitu za každou cenu. Společnosti provozující lodní přepravu totiž mimo sezónu nabízejí natolik zajímavé slevy, že celá akce vyšla levněji, než kdyby byla na pevnině. Ty největší výletní lodě (v našem případě by se mělo vzhledem k okolnostem hovořit spíše o ledoborci) přitom poskytují kompletní konferenční servis včetně sálu pro několik stovek účastníků (tentokrát více než 200 z 28 zemí). K dispozici jsou též menší klubovny pro zasedání sekcí i veškerá technika včetně nepřetržitého mobilního signálu a satelitního připojení do internetu.
Asi nikoho nepřekvapí, že byl po celou dobu konference zdůrazňován fakt, že využití technologií včetně mobilních (Finsko je jejich významným producentem) nesmí být ve vzdělávání cílem, nýbrž jen prostředkem. Je nepochybně dobře, mohou-li lidé mezi sebou stále snadněji komunikovat a mají-li stále blíže k informacím. Jde však hlavně o to, umět informace zpracovat. Cesta k této tzv. „kompetenci“ není jednoduchá, vede jen přes opakované nacvičování praktického zpracování informací ve výukovém procesu a vyžaduje vysoce schopného (můžeme též říci „kompetentního“) učitele. Jak známo, podle posledních výsledků mezinárodních srovnání může být i v tomto právě Finsko všem ostatním vzorem.
Popsat všechny zajímavé přednášky a prezentace není možné. Vyberu proto jen to nejdůležitější.
Jedna ze sekcí konference byla věnována otevřeným výukovým systémům, neboli Open Source. Zde se v různých souvislostech diskutovaly nejnovější volně dostupné softwarové nástroje v současnosti značně rozšiřující výukové možnosti internetu (např. WIKI, BLOG, Content Management Systems, Learning Management Systems ad.), vlastnosti různých jejich verzí a problémy jejich implementace. Za cestu správným směrem lze v případě mobilních technologií považovat právě ty systémy, které jsou otevřené (Symbian). Dávají větší naději snadnějšímu a levnějšímu rozšíření výše zmíněných nástrojů v praxi.
Mluvilo se též o potřebě prosazení jednotného systému evidence výukových materiálů, což souvisí s aktuálním pojmem - Learning Objects (vzdělávací objekty). Jak se zdá, cesta dále nevede přes vytvoření jediného komerčně dostupného systému (viz např. MS ClassServer), ale přes decentralizaci s jednotícím systémem sběru metadat, který umožní najít výukové materiály všech možných typů, rozsahů i dostupností (včetně komerčních). Podobný systém snad nyní připravuje i náš SIPVZ (např. v Rakousku již byl zaveden). Musím přiznat, že i já považuji takový přístup za mnohem vhodnější. než byl ten, který v minulosti viděl ve vzdělávacích objektech hlavně možnost, jak v duchu tradičních metod řízení výuky převést celý výukový obsah daný osnovami do elektronické podoby. Na učiteli by pak bylo jen si pro každou hodinu vybrat vhodné hotové objekty, seřadit je a předložit žákům. Nic proti tomu, ale moderní pojetí žádá poněkud jiný přístup.
Jednou z možností je WebQuest, který byl na konferenci opakovaně zmiňován. Kromě mého příspěvku, který se zabýval teorií WebQuestů a popisoval naši nedávno spuštěnou službu Učitelského spomocníka WebQuest.cz, se této metodice věnovala též jediná americká účastnice – Sheila Gersh z City University of New York. Ta referovala o své modifikaci WebQuestu do formy specializovaných projektů kulturní výměny mezi studenty – CultureQuest. Pro zájemce byla organizována také dílna praktické tvorby WebQuestů pomocí na internetu dostupných nástrojů. Je pravděpodobné, že by se náš WebQuest.cz v konkurenci zahraničních služeb neztratil. Zatím je však pouze česky.
Hlavním důvodem, proč učitelé jezdí na konferenci ESP (někteří opakovaně) je nalezení vhodného a kvalitního partnera pro realizaci mezinárodních projektů. Některé země mají takové aktivity přímo povinné a navíc je to i priorita EU (viz např. eTwinning).
Pro učitele základních a středních škol byl v rámci konference organizován tzv. kontaktní seminář na přípravu projektů Comenius 1. Zde bylo možno si pod vedením zkušených lektorů za přímé spolupráce s potencionálními partnery připravit kvalitní návrh projektu. Ten pak bude možno ještě několik měsíců ve spolupráci celých kolektivů partnerských škol včetně studentů vylepšovat, aby mohl být 1. března příštího roku v dokonalé podobě podán. Šance na úspěch takto připravených projektů je nepochybně mnohem vyšší.
Lektorům a učitelům vysokých škol zabývajícím se přípravou učitelů byl určen kontaktní seminář Comenius 2. Zde se pod garancí tématických sítí Comenius ECOLE a COMPACT připravovali budoucí projekty vzdělávající učitele.
Je celá řada dalších věcí, které by v souvislosti s konferencemi ESP stály za zmínku. Dříve jsem jako výstup z konference vždy předkládal přehled konkrétních projektů, do nichž by se naši učitelé mohli zapojit. Teď to už tak jednoduše nepůjde. S rostoucí kvalitou stoupají i nároky na budoucí partnery. Přestává být snadné se bez předchozí intenzivní spolupráce do nějakého projektu zapojit. Zájemcům mohu jen doporučit, aby se přihlásili na příští konferenci, která bude za rok v Amsterodamu. S největší pravděpodobností to bude opět možné i prostřednictvím kontaktního semináře, u něhož lze žádat o podporu národní agenturu Comenius (jen školy nemající právě projekt a učitelé, kteří nebyli po tři roky na kontaktním semináři ani přípravné návštěvě).
Je podivné, že se letos na tři rezervovaná místa dotovaná českou agenturou nakonec podařilo získat jen jednoho oprávněného zájemce o účast. Skoro to vypadá, ženaše školy ještě nezačaly řešit kvalitu mezinárodních vzdělávacích aktivit. A to není dobré. Vězte, že v zahraničí je v této oblasti situace většinou značně odlišná. Mezinárodní projekty bývají nedílnou součástí výuky. Většině účastníků konference se zdál být servis poskytovaný ESP natolik zajímavý, že se na místě sami za sebe stali řádnými členy nové ESP asociace. Těsně před konferencí totiž došlo k transformaci ESP z volného sdružení do podoby mezinárodní členské asociace registrované v Holandsku.
Možností, jak se zapojit do různých dotovaných programů podporovaných na národní i nadnárodní (např. EUN) úrovni, je dnes sice celá řada, ale realizovat skutečně kvalitní spolupráci se zahraničními partnery splňující předem dané výukové cíle, takovou, která by vedla i k vnitřnímu uspokojení učitele, zdaleka tak snadné není.

Odkazy:

středa 16. února 2005

WebQuest.cz: the free Czech service for innovatively thinking teachers


Bořivoj Brdička, Ph.D., Charles University Prague, Faculty of Education
Czech ESP coordinator

The ESP in the Czech Republic
At the beginning of this contribution to the 19th European Schools Project (ESP) conference I would like to comment the situation of the ESP in the Czech Republic. I have to admit that after more than 10 years of the continuous propagation of international cooperation in education we still can’t be satisfied with the situation in this field. At the majority of the schools in the Czech Republic the project work is considered to be mainly an additional financial contribution to their budget or a travel opportunity. This is the reason why they are interested, above all, in grants (often Comenius 1). It is really very difficult to find any teacher who does some international cooperation purely for its didactical profit. The logical consequence of this situation is the insufficient educational input of the international projects in average. This has a significant impact on the requirement in the teachers training. Unfortunately, up to now we often receive only the request of the school managements for the training in the grant proposals writing, nothing more. The Czech activities within the ESP under such conditions are not easily proceeded, but, generally, their realization is very important. In the current Czech educational projects domain, the ESP serves as a theoretical basis, a model of desirable didactical quality, and a prototype of good and proven practice. We can see the existence of the ESP in the Czech Republic as a chance promising the right development for the future.
Another problem is connected with the current unofficial organizational status of the ESP. As such, it is not recognized by the University authorities. This doesn’t allow declaring the ESP as an official partner of the Charles University and the work of the national coordinator remains for all the time only on voluntary basis. Hopefully, the coming foundation of the ESP association could help here.
Until now the only possibility to support indirectly the ESP movement from the position of the Czech national coordinator and a university teacher at the same time, has been the involvement in topically affiliated, but officially recognized activities in the field of projects coordination, teachers training or research. These are namely the projects Comenius 2.1 PROMISE, Comenius 3 ECOLE and COMP@CT, international IEA research SITES and the special research programme of the Charles University Faculty of Education called “Education for the Life in Information Society”.

Consequences
Several outcomes of the above-mentioned activities are particularly beneficial for the project methods in general. The recent educational research [2] proved that the shift from traditional to emerging practices – the same which is intuitively supported by the ESP for more than 15 years – is under way on the global scale around the whole world and has the right impact on the required competences of the forthcoming generation. The innovative educational methodology is often characterized as a problem-oriented or student-centered. The role of the teacher is changing in spirit of the English idiom “guide on the side, not sage on the stage”. This process of innovation is described as the shift from instructivism to constructivism [1]. The emerging constructive practices are typically represented by the educational projects.
This term features really a very large range of often very different school activities, in which the students take the control of the work in some way. As mentioned above, the ESP has operated in this field focusing on projects supported by modern technology for many years. Until the end of the 20th century the theoretical background of the conventional projects was derived solely from the teaching traditions of certain countries, or from some attempts made by experimental schools. Together with the increasing deployment of technology in schools the need for the appropriate didactical modification in field of project methodology raised. Thanks to the ECOLE project, the classification in the form of the Taxonomy and Examples of Internet Projects was realized in the 2002 (http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/role/projects/). Based on this classification, the ECOLE project could later continue with the description of the best projects practice. This domain is still very topical and currently results in the new Comenius 3 proposal titled “Best Experiences for Students and Teachers in ICT-Innovation”.
We have felt that the Czech teachers need something more than just information about the variety of project types complemented by the recommendations for the best methods. In the situation when there is only a little chance to involve significant amount of teachers in the project work training aiming at reaching the best project quality, we decided to promote our activities also by other means. We have tried to provide the innovators among teachers with the free tool for designing such lessons, which completely meet all the stated requirements for the modern emerging practices. This is WebQuest.cz.


What is WebQuest?



It is evident from the definition that the WebQuest is a special kind of project strongly supported by the technology. Depending on its content it could belong to several categories in our Projects Taxonomy – 2.4. Telefieldtrips, 3.1. Information Searches, 3.6. Simulations – and maybe even more (see the linked description). The main difference to the common ESP or Comenius international projects is in its independence on workmates out of the school. The project activity here is based mostly on the cooperation inside the classroom using information from the recommended sources outside. It is initiated and guided by the teacher. The WebQuest implementing teacher doesn’t necessarily need to be the same person as the author. One of the positive principles behind is the altruism of the authors. The big majority of WebQuests is published on the Internet for the disposal of all teachers. The considerable part of the tasks connected with the WebQuest implementation could be done by mobile devices – the main theme of the conference.
It is possible to consider the WebQuest as the modern form of a traditional lesson. But it is important to keep in mind that it is not the same. The difference corresponds to the difference between the instructivist and constructivist approach. The task behind WebQuest must initiate the individual activity, often in cooperation with classmates. This principle needs to be somehow embedded in the assignment. To succeed here and to fulfill the educational goals at the same time is the heavy duty of the innovatively thinking teachers. Not only students, but also the teachers need some kind of guidance in this heavy work. This is what they can get through the well-proposed didactical background of the WebQuest theory.
The following table shows the recommended theoretical structure of the WebQuest based on the original materials developed by Bernie Dodge and Tom March in middle 90’s (see also the online Materials for Teachers below).
Introduction
The purpose of this section is to both prepare and hook the reader. The student is the intended audience.
Task
The task focuses learners on what they are going to do - specifically, the culminating performance or product that drives all of the learning activities.
Process
This section outlines how the learners will accomplish the task. Description includes clear steps and tools for organizing information.
Resources
Links to recommended usable online materials or other sources (in simple cases it could be incorporated in the previous section).
Evaluation
This section describes the evaluation criteria needed to meet performance and content standards.
Conclusion
The conclusion brings closure and encourages reflection.
Teacher Page
The teacher page includes information to help other teachers implement the WebQuest, including: target learners, standards, notes for teaching the unit, and, in some cases, examples of student work.
Each section in the structure is created by the author in the form of the text article often with links and graphic. For that reason most of the already developed WebQuests have been realized in the form of static Web pages. A huge amount of tools and theoretical materials helping the authors to design a good WebQuests can be found on the Web. Here is the selection from the resources:
General resources
·       Main WebQuest portal – edited by Bernie Dodge
·       WebQuests & more – special section of the server Ozline.com edited by Tom March
·       The WebQuest Page – original server at San Diego State University
·       InstantWebquest – specialized free content management system for a quick WebQuest publication
·       Web-and-flow.com – commercial service of Tom March for universal support, including teachers training and WebQuest generation
·       Filamentality – outdated server for WebQuest creation with archives
Materials for Teachers
·       Adam Garry, Parry Graham : How to Succeed with WebQuests, techLearning, April 1, 2002
·       Linda Starr : Creating a WebQuest: It's Easier than You Think!, Education World, 9/03/2003
·       Building Blocks of a WebQuest, Technology Challenge Grants, San Diego City Schools
·       WebQuest Taskonomy: A Taxonomy of Tasks, the overview of WebQuests tasks
·       Bernie Dodge : Some Thoughts About WebQuests, The WebQuest Page, February, 1995
·       Tom March : Why WebQuests?, Ozline.com, September, 1998
·       Using a WebQuests in your Classroom, Internet4Classrooms, November 2000
WebQuest Archives
·       Best WebQuests – thematically sorted archive of WebQuests personally evaluated by Tome March
·       Matrix od Examples - thematically sorted archive of WebQuests managed by Bernie Dodge
·       WebQuests – products of students from Old Dominion University
·       ECN WebQuest – Math and Science WebQuests

The Czech solution
The development of a WebQuest in the form of Web pages, even if the templates in HTML exist, is not always easy for the teachers. Not many of them are able to manage all the work necessary for the content authoring, HTML files editing, and final publishing on the Web server. Moreover, in the Czech situation, there is not only the lack of technologically literate teachers, but even the lack of pedagogy innovators. Therefore we came out with the intention to make the development of WebQuests as easy as possible for all testers, which are ready to try it.
The idea was to offer teachers the WWW service (WebQuest.cz) that brings together the advantage of Web Publishing System and Open Source Database. The main task of the Publishing System is to provide the users with the content authoring, management, and publishing of all WebQuests’ components. The database deals with the description of every WebQuest in form of metadata with the aim to facilitate the search for the appropriate teaching material. The Archive of already published WebQuests includes not only the searching function, but also the sorting and filtering tools working over all materials by the given criteria (subject, students’ age etc.).
Not-registered visitors of the WebQuest.cz site can see all published WebQuests, read the local supporting theoretical materials, and visit the selected linked original English pages. After the registration the user is allowed to set up a new WebQuest, develop it, and publish the final version for public disposal. In the authoring phase, the user gets the empty structure of the WebQuest components, where every section is represented by the article of the Publishing System. The author can either accept the given structure, or is free to modify it, add folders, articles, files, etc.
The other feature of the WebQuest.cz services lays in the support of the school practice. All logged users can make an assignment from any WebQuests already published. In this mode the teacher obtains an access code for his/her students. With this code the students can log in and use a special mode of system environment, where the original WebQuest is displayed, and they have their own folder at their disposal. Students can publish all their findings and outcomes in form of articles or files here. It is up to the teacher’s decision whether the students’ folder is made public or not. So not only the teacher could see it and evaluate it. The proper WebQuest tasks may often have also such outcomes that can’t be simply saved in the form of an article. Such activities like live presentations, performances, discussions, simulations, etc. still can be in a limited extend documented by certain multimedia facilities (e.g. video). By these means almost all the classroom activities can be in some way presented by the WebQuest.cz system. Utilization of this capability could increase the motivation of students in a significant extent.
The important additional feature of the system is the supporting structure of discussions. On the top, there is an ordinary FAQ functioning as one way response of administrators complemented by the general forum of all users. In addition to that every WebQuest and every assignment has its own discussion group of the users or students involved .

Further development
The main reason for the development of WebQuest.cz service was to make the most out of all the research activities taking place at the Information Technology Department at Charles University Faculty of Education. As the goal was to strengthen the innovative methods of usage of the educational technology in Czech schools, only the Czech language is supported by the current version. Nevertheless, the application is prepared for the possible implementation of other languages versions in future.
The system was launched a moth ago, so it is too early to evaluate its content and public contribution. We are undoubtedly aware of the difficulties connected with the successful application. The problems of the satisfactory use of the tools like WebQuest.cz have two levels. Both are connected with the teachers. First one is the time shortage, which is significant for the majority of teachers. It is really not easy for them to find enough time and energy to design the high-quality WebQuest in its full complexity. The creation of a WebQuest could be, in terms of the workload, compared to writing a chapter of a textbook or a whole research study. No surprise that the teachers don’t hurry to carry on with such activities as their extra job. On the other hand the ambition to show his/her own qualification and to offer the best practical ideas to others is often a good motivation.
The second problem is linked with the right understanding of the current innovation of education as it is described by shift from instructivism to constructivism. The power of the publishing system, even with the pre-designed WebQuest structure, is no guaranty of the real innovation. The tool itself could be used in many different ways. There is a real risk of a traditional approach to the Webquest designing that would rather resemble the old instructive lesson, or the teacher may show some other signs of misconception. Therefore the propagation of such a tool has to be complemented by the teacher training scheme. Fortunately, the offer of relevant courses exists in the Czech Republic. Our course of project methods supported by technology has been accredited by the ministry and it is going to be offered within the official program of State Information Policy in Education.
The first month of WebQuest.cz service showed that most of the pathfinders among the pilot users were interested mainly in unfilled technical trials of the system functions. Up to now only a few usable WebQuests were finalized. In spite of it we believe that among the one hundred currently registered users, there is a significant number of those meditating about the content of their first regular WebQuest right now. If nothing more comes, a fact of closer familiarization with the given issue would also be beneficial to them.
We hope that we at least indicate one of the proper ways for the appropriate application of modern educational technology in the Czech Republic.

References:
4.     DODGE, B. Five Rules for Writing a Great WebQuest : Learning & Leading with Technology, ISTE, May 2001