čtvrtek 15. září 2005

Zajímavý pohled na využití technologií ve školách

Bill Pflaum je odborníkem na vzdělávací technologie na slovo vzatým. Již celé čtyři desetiletí vyvíjí učební pomůcky, výukové programy či elektronické materiály pro školy. Je viceprezidentem společnosti The Mazer Corporation se sídlem v Daytonu v americkém státě Ohio, která se zabývá službami školám. Počítače jeho samotného ovlivnily natolik, že se rozhodl hledat odpověď na otázku, proč život škol ovlivňují tak málo.
 

Bill (William) Pflaum vešel ve známost svou knihou The Technology Fix: The Promise and Reality of Computers in Our Schools (ASCD, 2004), která je výsledkem jeho putování po mnoha amerických školách v rámci ročního volna, které si za tímto účelem vzal z práce. Její název by se dal volně přeložit asi takto – Zaostřeno na technologie: očekávání a realita zavádění počítačů do našich škol. Cílem této jeho aktivity bylo nalézt důvody, proč ani několikaleté masivní investice do vybavování amerických škol technologiemi na přelomu století podle jeho názoru neměly uspokojivý efekt.
Jeho soukromý průzkum tuto hypotézu více méně potvrdil. Podobný názor navíc nemá sám. Shoduje se například s prestižním vědcem a profesorem Stanfordské univerzity Larry Cubanem, jehož postoj prozrazuje již samotný název jeho poslední knihy - Oversold and Underused: Computers in the Classroom (Harvard Books, 2001), česky – Předražené a zneužívané: počítače ve škole.
Oba pánové prováděli kvalitativní výzkum založený na přímém sledování škol. Narozdíl od Cubana, který podle přísně vědeckých pravidel s týmem spolupracovníků a pomvědů hodnotil činnost několika málo škol obvodu Palo Alto (centrum Silicon Valley) nedaleko Stanfordské univerzity, Pflaum sám objížděl desítky škol v sedmi amerických státech. Nepoužíval striktně vědecké postupy, zato se snažil co nejvíce zapojit do života každé školy. Zúčastnil se vyučování, pomáhal učitelům, diskutoval s technickými koordinátory, hovořil s řediteli, navštěvoval místní školské úřady. Svá zjištění shrnul v citované knize do těchto hlavních bodů:
·         Pro mnoho studentů není klasická počítačem podporovaná výuka (Computer-Based Training) efektivní. Proto by se mělo při práci s počítači rozlišovat, zda je či není pro toho kterého studenta vhodná.
·         Počítače mohou být s výhodou použity též jako nástroj pro zpracování informací o studentech nebo k jejich hodnocení.
·         Rovnice dítě + počítač = učení je neúplná. Jedině správně je dítě + počítač + zapojený učitel = učení. Jinými slovy – klíčový je učitel, ne počítač.
Od vydání své knihy se Bill Pflaum snaží mezi školami, které navštívil, hledat takové, které si jeho doporučení vzaly k srdci. Zpočátku byl přesvědčen, že takové nejsou. Ve svých publikacích totiž neuvádí pravé názvy škol ani skutečná jména osob, o nichž píše. Takže školy ani školské úřady nebyly nuceny na konkrétní nedostatky reagovat. Nakonec se mu ale letos v létě podařilo nalézt dva případy, které alespoň v některých aspektech požadavky na optimální využití vzdělávacích technologií splňují.

Prvním z nich je škola zvaná Henderson Elementary (1. až 6. ročník). Nachází se v oblasti s poměrně nízkou životní úrovní ve školském obvodě s nedostatečnou podporou školních technologií. Přesto se může v nedávné době pochlubit přímo zázračným zlepšením výsledků. V letech 2001-2003 byla tato škola na základě výsledků povinných státních testů všech žáků (viz např. Missouri Assessment Program nebo Texas assessment program) zařazena do kategorie – stav nouze. Stačily ještě další dva roky, a škola by byla podle zákona nuceně rekonstruována.
V této situaci si vedení podalo žádost o grant z federálního programu Enhancing Education Through Technology (zdokonalování vzdělávání prostřednictvím technologií) a obdrželo jen pro první rok 158 tisíc dolarů na hardware, software a školení učitelů. Program EETT nenabízí jen peníze, nabízí komplexní podporu především při výuce matematiky a čtení. Pro tyto dvě vzdělávací oblasti 1. stupně ZŠ byly vyvinuty výukové programy a doplněny prostřednictvím sítě prováděnou průběžnou analýzou úspěšnosti žáků. Byly připraveny osnovy, které sledují výukové cíle definované standardy (v rámci jednotlivých států federace definované rámcové vzdělávací cíle), a byl vyvinut doprovodný kurz potřebných počítačových znalostí pro žáky. Sami učitelé prošli důkladnou přípravou. Každý se zúčastnil minimálně 8 denního intenzivního školení vedeného lektorem vyslaným firmou, která vyvinula software.

Ze strany učitelů nebyly zaznamenány žádné stížnosti. V situaci, kdy chybí jen málo k uzavření školy z důvodů neschopnosti zlepšit výukové výsledky, není ani příliš divu. A tak byl tento program zaveden. Žáci kromě tradičních prezenčních lekcí vedených podle nových osnov strávili v průměru 4 hodiny týdně u počítačů. Učitelé měli možnost na základě průběžných výsledků okamžitě reagovat a přizpůsobit další postup. Pouze ti žáci, kteří potřebovali zvláštní péči, procházeli pod vedením specialisty dodatečnými lekcemi v rámci implementovaného programu pro tyto účely vyvinutými.
A jak že tedy vypadalo ono zázračné zlepšení? Ve čtvrté třídě se výsledky v matematice zlepšily z 15 procent v roce 2003 na 62 procent v roce 2004, v šesté ze 14 na 44. Ve čtení došlo ke zlepšení o 55 procent ve čtvrté třídě a o 70 procent v šestce. Celoškolní průměr v matematice byl o 40 procent lepší a ve čtení o 52 procent. Přestože se Henderson Elementary ze stavu nouze dostala, čeká ji ještě hodně práce. V ostatních sledovaných výukových oblastech (psaní, sociální vědy, přírodní vědy) dosud k žádnému zlepšení nedošlo.
Druhý „úspěšný“ příklad implementace vzdělávacích technologií nalezl Bill Pflaum v obvodě Winterville v severním Ohiu. Zde se naopak jedná o oblast dlouhodobě vykazující velmi dobré výukové výsledky. Obvod má tři základní školy, jednu nižší a jednu vyšší střední školu. Jediným drobným problémem byly ne zcela vyrovnané výsledky základních škol v matematice.
O všech 2100 počítačů, které má 4000 studentů tohoto obvodu k dispozici, se ve spolupráci s externími firmami starají dva zaměstnanci obvodního školského úřadu. Jeden má na starosti hardware a druhý (vybavený titulem magistra vzdělávacích technologií) se věnuje výukovým záležitostem souvisejícím s technologiemi. Počátečním požadavkem zde sledované inovace realizované prostřednictvím technologií bylo odstranění nerovnoměrných výsledků základních škol v matematice. Problém byl od počátku řešen ve spolupráci s obvodním vedoucím zodpovědným za školní osnovy, který má zvláštní sympatie k technologickým řešením.
Na počátku bylo zjištěno, že výuka matematiky je orientována příliš na učitele a její úroveň se tudíž v různých školách liší. Proto byl nastolen požadavek zavedení celo-obvodního podpůrného systému pro výuku matematiky, který by byl založen na plnění výukových standardů, umožňoval průběžnou kontrolu výsledků žáků a obsahoval nástroje pro nápravu problémů žáku se specifickými potřebami. Vhodný vzdělávací program byl nalezen téměř náhodně.
Jedná se o systém vyvíjený již 25 let na jedné jiho-americké univerzitě. Je založen na pravidelném týdenním 15 minutovém testování všech žáků. Prakticky se testování provádí v počítačové učebně s tím, že výsledky jsou prostřednictvím sítě okamžitě předávány příslušnému učiteli. Na základě těchto výsledků učitel přizpůsobuje prezenční výuku a přiděluje žákům potřebné výukové aktivity, které jsou součástí navrženého výukového systému. Tyto aktivity v podobě výukových lekcí a cvičení jsou k dispozici žákům na třídních počítačích nebo prostřednictvím bezdrátové sítě kdekoli v okolí školy.
Vzhledem k tomu, že výukový obsah systému bylo třeba přizpůsobit potřebám obvodu Winterville, oba technologičtí pracovníci měli plné ruce práce. Nejprve prošli školením dodavatele software a pak sami přizpůsobili výukový obsah tak, aby plně vyhovoval jejich státním standardům. Samotní učitelé prošli dvoudenním školením. První den byl věnován především zdůvodnění implementace systému. Bez vzbuzení zájmu samotných učitelů by jeho zavádění nemělo smysl. Druhý den pak byl určen k nácviku práce se systémem a analyzování dat.
Předběžné výsledky po půl roce využívání systému ukazují, že tato inovace byla úspěšná. Za všechny dva názory zapojených učitelů:
·         „Je to poprvé v celé mé kariéře, co musím věnovat takovou pozornost standardům. S informacemi získanými díky tomuto programu však neučím jednolité moře stejných tváří, ale individuality.“
·         „Hodně teď mluvíme o vzdělávacím programu a snadněji si vyměňujeme zkušenosti. Já učím aritmetiku, on učí aritmetiku i ona učí aritmetiku. A přitom můžeme okamžitě zjistit, jak se naše výsledky liší.“
Na otázku, co je klíčovou podmínkou úspěchu implementace systému do budoucna odpovídají obvodní technologové takto: „Za prvé je to růst kvalifikace učitelů a za druhé podpora, kterou potřebují cítit. My ve spolupráci s dodavatelem systému nabízíme 24 hodinovou odezvu na každý požadavek ze strany učitelů. Každý podobný systém má počáteční nedostatky. Učitelé ale musí cítit, že jsou jejich potřeby brány vážně.“
Ve svém aktuálním článku ze srpna 2005 (viz zdroje) Bill Pflaum přiznává, že proces nalezení nejvhodnějších postupů implementace vzdělávacích technologií nemůže být nikdy definitivní. Přesto se pokouší shrnout rysy popsaných úspěšných případů do pěti obecných pravidel, která doporučuje dodržovat:
1.      Kritické množství hardware. Sledované „úspěšné“ školy nebyly vybaveny starým nebo nevhodným technickým zařízením. I když dostatečné vybavení není zárukou úspěchu, je jeho nezbytnou podmínkou.
2.      Pochopení a spolupráce mezi učiteli a technology. Techničtí pracovníci byli odborně na výši a kromě toho byli schopni respektovat priority učitelů. Pochopili, že problém vzdělávacích technologií není jen o bitech a bytech.
3.      Odpovídající příprava učitelů. Školení bylo dobře naplánováno a provedeno.
4.      Implementace výuky založené na standardech. Učitelé začínali chápat význam standardů i jejich přínos.
5.      Vhodný software. Přestože je důležitý, ve výčtu je uveden až na konci. Bez splnění předchozích čtyř podmínek nemá výběr softwaru žádný smysl. Ve sledovaných „úspěšných“ školách byl výběr proveden se zřetelem na okamžité potřeby školy, na zařízení, které bylo k dispozici, a na schopnostech učitelů, jež byly ovlivněny možnostmi jejich dalšího vzdělávání.
Základní podmínkou úspěchu je vždy všeobecné přijetí daného závazku a celková shoda všech komponent zaváděné inovace.

Zdroje:
Bill Pflaum - A Second Look at the Nature of Technology in the Classroom, The Journal Magazine, August 2005
Bill Pflaum - How Is Technology Impacting Student Performance?, College Planning & Management, December 2001