neděle 24. srpna 2003

Taxonomie internetových výukových projektů

Článek byl původně zveřejněn v červnovém čísle časopisu Moderní vyučování.
=============================================================================

Dnešní aktualitou se prozatím naše pravidelné setkávání nad internetovými výukovými projekty završí. Je naprosto logické pokusíme-li se na závěr tuto látku poněkud utřídit a klasifikovat. Podívejme se nejprve na to, jaká je role projektové výuky mezi všemi v praxi používanými výukovými metodami.
Nejprve se pokusme nějak klasifikovat nekonečný prostor všech výukových metod. Z pohledu využití vzdělávacích technologií je nejvhodnějším členěním rozdělení výukových metod na instruktivní akonstruktivní. Přestože většina čtenářů asi bude tyto pojmy v obecné podobě znát, bude rozumné si základní charakteristiky obou těchto zcela odlišných přístupů zopakovat:
Instruktivní metody
Konstruktivní metody
         činnost orientovaná na učitele
         samostatná práce
         řízená výuka
         postup stejnou cestou
         pevné osnovy a standardy
         cílem konkrétní znalosti
         drilování
         izolovaný, umělý obsah učiva
         předměty odděleny
         hodiny odděleny
         žáci rozděleni podle věku
         převládá pasivní přístup
         testování a známkování
         učitel nejvyšší autoritou
         kázeň nejvyšší ctností
         škola uzavřená okolí
         nepříznivé vlivy minimalizovány
         činnost orientovaná na studenta
         týmová spolupráce
         projektová výuka
         postup odlišnými cestami
         tématický učební plán
         kritické myšlení, samostatné rozhodování
         chápání na základě asociací
         učivo reálné spojené souvislostmi
         předměty spojeny tématy
         hodiny spojeny tématy
         dělení podle schopností a zájmů
         převládá aktivní přístup
         slovní hodnocení
         učitel pomocníkem a průvodcem
         zájem o věc nejvyšší ctností
         škola otevřená nejen okolí
         riziko nežádoucích vlivů (např. internet)
Je dobré si uvědomit, že v praxi nachází své uplatnění celá řada různých výukových metod – instruktivních i konstruktivních. Že je, díky odlišnosti žáků, dobré mít k dispozici co nejvíce různých postupů. Že by žádný z těchto přístupů neměl vysloveně převládat, a že v současné době dochází k posunu od instruktivních metod směrem ke konstruktivním. Tento posun je vyvolán do značné míry požadavky nové tzv. informační společnosti (informace netřeba znát nazpaměť, je třeba je umět najít, vyhodnotit, zpracovat a použít). Věcí zcela zásadního významu je ta skutečnost, že technologie jsou ve skutečnosti schopny podporovat a zefektivnit jak instruktivní tak i konstruktivní metody.
Instruktivní a konstruktivní postupy na počítači rozeznáte velmi snadno podle toho, kdo řídí postup práce. Je-li to počítač, tedy přesněji řečeno ve skutečnosti autor programu nebo příslušné aplikace, pak se jedná o metodu instruktivní. Je-li však aktivita na straně studenta, jedná se o metodu konstruktivní. Přitom platí, že čím větší volnost a možnost volby student má, tím více konstruktivní daný postup je. Pokusíte-li se tímto pohledem podívat na výukové počítačové aplikace, které znáte, zjistíte, že instruktivní přístup stále převládá víc, než by měl. Je snad jasné, že právě internetové projekty patří k postupům využívajícím technologie maximálně konstruktivně.
Celý seriál Aktualit Učitelského spomocníka zde v Moderním vyučování si kladl za cíl přesvědčit vás o tom, že výukové internetové projekty mají ve školních aktivitách své nezastupitelné místo. Postupně jsme se seznámili s mnoha zajímavými skutečnými projekty různých kategorií, náplní i obtížnosti. Vzhledem k tomu, že v cizině již tento způsob výukového využití internetu dávno zdomácněl, dochází ke snahám tuto novou, dosud nezmapovanou oblast popsat a kategorizovat. Nejčastěji bývá citována, a tudíž se stává pozvolna standardem, taxonomie Judi Harris z University of Texas. Materiál, z něhož byl převzat následující přehled ve formě myšlenkové mapy a popis základních typů projektů se nazývá “Teachers as telecollaborative project designers” a pochází z časopisu. Contemporary Issues in Technology and Teacher Education z května 2001. Dostupný je i na internetu - http://www.citejournal.org/vol1/iss3/seminal/article1.htm.


Taxonomie internetových výukových projektů podle Judi Harris

Dopisování: Studenti komunikují s jinými studenty mimo svou třídu. Téma určené učitelem případně studenty samotnými musí být v souladu s osnovami. Komunikace se často odehrává ve dvojicích.
Společná výuka: Skupiny studentů a učitelů z různých škol studují k osnovám se vztahující témata během stejného časového období společně. Projekty jsou často mezipředmětové.
Virtuální návštěva: Studenti dostávají příležitost komunikovat s předními odborníky nebo známými osobnostmi prostřednictvím e-mailu, videokonference  či chatu. Tyto aktivity jsou většinou krátkodobé a vhodným způsobem korespondují s osnovami.
Vzdálený rádce: Studenti jsou v kontaktu s odborníky na probíranou látku v delším časovém úseku. S jejich pomocí se snaží danou problematiku aktivně do detailu poznat.
Vtělení: V projektech, při nichž dochází ke vtělení, působí někteří účastníci v roli  někoho jiného. Často jsou to známé historické nebo literární postavy.
Výměna informací: Studenti a učitelé z různých míst sbírají, sdílejí, porovnávají a vyhodnocují informace mající vztah k určitému výukovému tématu. Předpokládá se, že vztah jednotlivých účastníků k danému tématu je odlišný.
Tvorba Databáze: Studenti a učitelé ukládají sebrané či vytvořené informace ve formě databáze, do níž mohou ostatní účastníci přidávat další údaje, mohou je zpracovávat a reagovat na ně.
Elektronické publikování: Studenti vzájemně spolupracují na vytváření elektronických dokumentů, jako Webových stránek nebo v textovém editoru vyrobených časopisů, a publikují je. Další studenti tyto dokumenty čtou a reagují na ně.
Virtuální výpravy: Virtuální výpravy umožňují studentům se nepřímo dostat na místa a zúčastnit se aktivit, jaké by pro ně ve skutečnosti byly z finančních či jiných důvodů nedostupné.
Analýza dat: Studenti z různých míst sbírají data určitého typu ke konkrétnímu tématu a pak si je vyměňují a analyzují je.
Hledání informací: Studenti mají za úkol najít odpovědi na určité na fakta zaměřené otázky mající vztah k výukovým tématům. Odpovědi (a často i strategie jejich hledání) jsou většinou zveřejněny, aby je mohli využít i ostatní. Zdroje informací mohou být jak internetové tak klasické.
Partnerská zpětná vazba: Studenti mají za úkol konstruktivně reagovat na nápady, které dostávají ve formě práce jiných vzdálených studentů. Často se výměna děje opakovaně. Může mít též formu elektronických konferencí nebo fór.
Paralelní řešení problémů: Studenti z různých míst řeší nezávisle na sobě podobné problémy a pak porovnávají výsledky, zjišťují rozdíly a diskutují strategie řešení.
Postupná tvorba: Studenti z různých míst postupně (řetězově) vytvářejí společný produkt – příběh, báseň, píseň, obrázek apod. Každý z partnerů připojí vždy jednu vlastní část.
Online setkání: Studenti se setkávají v reálném čase prostřednictvím online komunikačních prostředků. Nejčastěji se jedná o videokonference. Typickým námětem těchto aktivit bývá společné hledání řešení problémů z reálného světa.
Simulace: Studenti se zapojují do aktivit simulujících nějakou autentickou situaci, v níž se všichni vzdálení účastníci snaží společně vyřešit určitý problém.
Sociálně motivované aktivity: Studenti jsou vedeni k tomu, aby přemýšleli o skutečných aktuálních problémech své společnosti a aby se je společně s jinými studenty snažili odstraňovat. Přestože problémy jsou často globální, akce účastníků bývají zaměřeny lokálně.

Víc se nám již do omezeného prostoru časopisu nevejde. Bližší podrobnosti o současných způsobech využití vzdělávacích technologií se zaměřením na internet a výukové projekty mohou zájemci najít v publikaci Role internetu ve vzdělávání, kterou vydal AISIS a distribuuje ji též agentura Strom.
Mnoho úspěchů vám ještě jednou přeje

Váš Učitelský spomocník