Pozn: Následující dokument je mým návrhem předmluvy ke standardům oboru Informatika, které jsou součástí právě v tomto okamžiku dokončeného dokumentu předloženého k veřejnému připomínkování zde - Standardy vzdělávacích oborů základního vzdělávání - veřejné připomínkové řízení.
Prolog:
Je
to poprvé v historii lidstva, kdy úkolem nás učitelů je připravit žáky na
budoucnost, kterou neumíme jasně popsat.
David
Warlick
|
ICT patří bez nejmenších pochyb k těm rychle se
rozvíjejícím oborům, které do výuky na ZŠ zasahují nejvíce. Díky tomu, že dnes ovlivňují
vlastně všechny oblasti lidské činnosti, je zřejmé, že nutně musí mít přesahy,
které nelze vměstnat do jediného oboru. Proto je mimořádně obtížné přesně
definovat výukové cíle předmětu, který navíc disponuje pouze minimální
doporučenou hodinovou dotací. Pokusme se naznačit, které výukové cíle by tato
oblast měla naplňovat v optimálním případě.
Informační a komunikační technologie mají přímý vztah
k tomu, co dnes většinou nazýváme kompetencemi pro 21. století.
Jejich bližší specifikací jsou klíčové kompetence, v nichž se schopnost
práce s digitálními technologiemi všude ve vyspělém světě objevuje jako
samostatná položka již minimálně 10 let. Nejnověji pak můžeme vysledovat
prvky kompetencí pro 21. století v posledních koncepčních materiálech
MŠMT, a sice ve Strategii vzdělávací politiky do roku 2020, kde se hovoří
o nutnosti propojit výuku ve škole s procesy probíhajícími mimo školu, o otevřenosti
a prostupnosti vzdělávacího systému, o rovném přístupu ke vzdělávání. To
vše včetně potřeby monitorování výukových výsledků a veřejné dostupnosti dat je
do značné míry podmíněno využitím technologií.
Absolventi našich škol budou žít v prostředí do značné
míry naplněném všudypřítomnými technologiemi. V prostředí, v němž bude
schopnost je využívat mít zásadní vliv na úspěšné uplatnění se v životě.
Najít odpověď na libovolnou otázku je dnes stále snadnější. Neztratit se
v přívalu informací je naopak stále obtížnější. Proto dochází při
stanovování hlavních směrů vývoje výukových cílů k posunu od dříve
převládajících kognitivních složek poznání k nekognitivním (někdy nesprávně
označovaným jako měkké). Které že to jsou?
V situaci, kdy nedokážeme přesně definovat, které
znalosti jsou pro absolventa nezbytné, je nejvyšším výukovým cílem schopnost
učit se po celý život stále nové věci. Této schopnosti nelze dosáhnout bez
vlastního zájmu o poznání. Vlastní zájem o poznání může vyvolat
nejlépe motivačně naladěná komunita lidí, v níž se žák nachází. Dnes se
komunitní prostor každého jedince rozšiřuje o online prostředí, jehož
podstatnou složkou jsou sociální sítě. Je možno konstatovat, že stále větší
část výuky pro život probíhá v neformálním online prostoru, jenž by měl
být s formálním školním vhodným způsobem propojen. Každý z nás si po
celý život vytváří osobní vzdělávací prostředí, do něhož dnes můžeme zařadit
vlastně libovolného účastníka sítě, nebo kterýkoli digitální artefakt lidské
činnosti dostupný online. Se značnou mírou pravděpodobnosti se dá očekávat, že
stále větší část pracovních činností bude v blízké budoucnosti vykonávána
v rámci týmu spolupracujícího převážně online.
To vše ve svém důsledku vyvolává potřebu nastavit výukové
cíle, a spolu s nimi samozřejmě též standardy tak, aby jejich
nejvyšším stupněm byla tzv. funkční
gramotnost definovaná jako schopnost člověka aktivně participovat na světě
informací (podle hesla Gramotnosti
Pedagogického lexikonu Portálu RVP). Ta má celou řadu nejasně ohraničených složek
podle toho, na co se ten který předmět, obor či výukové téma soustředí. Za
hlavní lze považovat gramotnost informační, ale vlastně téměř žádná ze složek
se dnes bez určitého vlivu technologií neobejde. U některých, jako je
literární či jazyková, o tom možná může někdo stále ještě pochybovat,
i když je fenomén elektronických knih i učebnic na vzestupu
a cizí jazyk potřebujeme nejčastěji právě ke spojení s partnerem
prostřednictvím počítačové sítě. U takových složek, jako je gramotnost
numerická, finanční, dokumentová či mediální jsou jakékoli pochybnosti zcela
bezpředmětné.
Dnes je proto jednou ze základních složek funkční
gramotnosti též gramotnost počítačová, která má k náplni našeho oboru asi
nejblíže a stává se zásadním odrazovým můstkem pro většinu ostatních tematických
celků na ZŠ vyučovaných. Překotný vývoj ICT ale ukazuje, že s tím, co si
představujeme pod pojmem počítačová gramotnost, již v současné době v informatice
nevystačíme. Všudypřítomnost mobilních technologií a možnost být neustále ve
spojení s kýmkoli, jež má obrovský výukový potenciál, ale může být též
snadno zneužita a při soustavném nasazení může vést až k závislosti,
naznačuje, že by se dalším prioritním cílem výuky měly stát kompetence
odpovídající nově koncipované gramotnosti síťové.
Jak vidno, problematika související více či méně s ICT
je natolik rozsáhlá a významná, že by se jí měly věnovat koncepční materiály
státu mnohem důkladněji. Dokud se tak nestane, musíme vystačit s Rámcovým
vzdělávacím programem, který již při svém vzniku v roce 2004 oblast ICT
značně podcenil. Od té doby se prudkým vývojem situace stále zhoršuje.
Standardy, které se vám dostávají do ruky, vznikly jako
upřesnění v RVP definovaných očekávaných výstupů vzdělávacího oboru
Informační a komunikační technologie. Očekávané výstupy bohužel od počátku vůbec
neobsahují tu složku výuky oboru, která má právě na formování požadované
funkční gramotnosti největší vliv, a tou je tématika obecně orientovaného algoritmického
myšlení. Přestože si bez ní základy moderní výuky oboru ICT již nelze
představit, ve standardech ji nenajdete. Nezbývá, než aby prostor pro ni byl
hledán na úrovni ŠVP rozšířením výuky ICT nebo v rámci jiných oborů (např.
v matematice). Jednoznačně se ukazuje, že revize RVP v oblasti ICT je
zcela nezbytná.
Tyto standardy tedy definují pouze doporučený obsah výuky ve
stávajícím RVP definovaných očekávaných výstupů oboru ICT, a to navíc na úrovni
minimálních požadavků. V žádném případě nepokrývají aktuální potřebu komplexního
popisu všech výukových cílů našeho základního školství, jejichž naplnění
souvisí s ICT. Navzdory tomu je třeba, aby si všichni učitelé, kteří se
výukou informatiky zabývají, byli existence závažných přesahů vědomi a
pokoušeli se s nimi v mezích svých omezených možností výukové
aktivity uvést do souladu. Je zřejmé, že v tomto úsilí nesmí zůstat sami.
