čtvrtek 24. března 2022

Komentář k dokumentu Hlavní směry Revize RVP ZV

Expertní panel MŠMT dne 21.3.2022 zveřejnil pracovní verzi dokumentu Hlavní směry Revize RVP ZV (dále jen Hlavní směry) a žádá veřejnost o připomínky. Rozhodl jsem se vyhovět. Můj komentář je veden primárně z pohledu vzdělávacích technologií.

Dokument rozpracovává v roce 2020 přijatý národní záměr Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, který stanovuje 2 hlavní priority: zaměřit vzdělávání více na kompetence a snížit nerovnosti v přístupu. Hlavní směry si stanovují 4 hlavní cíle.

  1. Pokračovat v proměně výuky směrem ke kompetenčnímu a gramotnostnímu pojetí.
    Je možné identifikovat zřetelný posun ve výkladu strategického záměru, který lze dokumentovat na této citaci: „Kompetence neznamenají úplný odklon od znalostí“ (str. 6). Za správnou lze považovat snahu definovat význam pojmu kompetence (obtížně měřitelné funkční nadoborové propojení znalostí, dovedností a postojů) a gramotnost (měřitelná dovednost aplikovat znalost v konkrétních praktických situacích).
    Vzhledem k tomu, že se dokument dále věnuje specificky gramotnosti čtenářské a matematické a zapracování dalších klíčových kompetencí ponechává tvůrcům finální revize v NPI, konstatuji, že nedochází k příliš velkému posunu od současného stavu, v němž jsou právě tyto 2 gramotnosti preferovány a jejich obsah v podobě cílových znalostí je přesně definován.
    Vzhledem ke strategickému záměru (proměna) postrádám hlavně vysvětlení toho, jak by měla kompetenčně orientovaná výuka vypadat.

  2. Umožnit individualizaci vzdělávání prostřednictvím rozdělení vzdělávacího obsahu na jádrový a rozvíjející a tím pomoci snížení podílu žáků s velmi nízkou úrovní funkčních gramotností.
    Samotné tvrzení, že individualizaci má umožnit rozdělení učiva na jádrové a rozvíjející považuji přímo za chybné. A to zvláště proto, že má-li být úroveň dosažených znalostí jádrového učiva ověřována plošně na všech školách, bude toto učivo na úkor rozvíjejícího preferováno. Jenže individualizace je přímo spojena právě s tím rozvíjejícím.
    Není jasné, jak může samotné jádrové učivo způsobit „snížení podílu žáků s velmi nízkou úrovní funkčních gramotností“ (vyřešení nerovného přístupu). V současné době většina žáků zdaleka není schopna naplnit stávající očekávané výstupy RVP ZV. Jádrové učivo má být nutným základem, který by měl zvládnout každý. Reálné by to nejspíše bylo jen tehdy, kdyby tento obsah byl opravdu nenáročný. Toho ale nedosáhneme, jestliže bude každý obor definovat své vlastní jádrové učivo, a vše to pak bude implementováno do RVP ZV.
    To znamená, že se opět ukazuje potřeba zabývat se spíše modifikací výukových postupů než obsahem.

  3. Aktualizovat vzdělávací obsahy.
    Je zřejmé, že aktualizovat vzdělávací obsah vzhledem k vývoji světa je nezbytné, a to nepřetržitě. Na začátku přípravy Strategie 2030+ pan ředitel Sáblík šokoval veřejnost tvrzením, že by stačilo mít v RVP jen 50 % stávajícího vzdělávacího obsahu. Od té doby se zodpovědní činitelé snaží mlžit a tvrdí, že to nebylo myšleno přesně tak, jak to bylo řečeno. Řekl bych, že nápad s jádrovým učivem má svůj původ právě zde. Do rozvíjejícího se dá bez nesnází obsah přidávat. Pokud se zaměříme primárně na definování vzdělávacích obsahů, čeká nás jen další souboj o to, co se do RVP dostane a kolik hodin na to bude.
    Vzhledem k dostupnosti informací se vzdělávací obsah do značné míry aktualizuje samovolně. Jde o to, naučit se v něm orientovat, mít schopnost budovat si osobní vzdělávací prostředí a zájem se zdokonalovat (růstové myšlení). Kompetenčně orientované vzdělávání může klidně pracovat s libovolným obsahem, a ten je ve skutečnosti přítomen všude kolem nás (zdaleka ne jen v učebnicích). Navíc má potenciál zvyšovat zájem žáků o výuku. K tomu, aby se skutečně zlepšil vztah žáků k učení (i škole), což by pravděpodobně mělo pozitivní vliv na nerovnosti, je třeba si stanovit jiné priority.

  4. Usnadnit kurikulární práci škol a podpořit v ní učitele a ředitele.
    Pokud jsem správně pochopil, toto usnadnění má být realizováno prostřednictvím digitálního nástroje, který pomůže škole vytvořit snadno svůj ŠVP poskládáním z modulů, které budou k dispozici hotové. Je hezké, že digitalizace pronikla již až sem, tj. do administrativní úrovně přípravy výuky. Trochu to připomíná situaci, kterou jsme ve výuce kritizovali přibližně před 15 lety, když žáci začali přebírat do svých výstupů celé odstavce převzaté z internetu (typicky z Wikipedie). To přebírání vlastně nevadilo, vadila skutečnost, že se ani nenamáhali si obsah přečíst.
    Je-li pravda, že se průměrný učitelský plat za poslední 4 roky zvedl o polovinu (odkaz), měli bychom žádat více. Potřebu přípravy a podpory přitom nezpochybňuji.

Digitalizace ve skutečnosti do školství proniká, jen trochu jinak. Všudypřítomnost digitálních technologií a internetu zcela proměňuje vzdělávací prostředí, a to až tak, že vyžaduje transformaci výukových metod směrem k digitální pedagogice. Zmínku v odstavci s názvem ICT a digitální kompetence považuji za nedostatečnou. Vůbec neodpovídá slovům pana ministra Gazdíka proneseným předevčírem na evropském Digital Education Stakeholder Foru (viz 1:51:10). Právě Evropou podporovaná nutnost digitální transformace stojí v pozadí realizace naší revize RVP.

Současné výzvy, které přináší vývoj světa, ukazují, jak nezbytné je naučit většinu populace vyhodnocovat informace a přemýšlet. To se sice bez znalostí neobejde, jsou však ve skutečnosti jen nutnou podmínkou, ne cílem. Orientace revize na obsah je z tohoto pohledu nesprávná.

To nejpodstatnější jsem si nechal na závěr. Když se řekne „hlavní směry“, očekával bych úderný text vypichující podstatu, ne skoro sto stránkovou všeobjímající zprávu, v níž si každý najde to své a nikdo si již nevybaví, proč má vlastně k revizi dojít. Důsledkem pravděpodobně bude, že opět k žádné významné změně nedojde.

pondělí 31. ledna 2022

Spomocníkův zpravodaj 220131

Vážení přátelé!

Mám pro vás aktualitu, která přesně vystihuje, v jaké situaci se nachází digitální vzdělávání z pohledu nadřízených orgánů. 20. ledna se konal kulatý stůl k politice, s kterou přichází nová vláda. Účastnil se pan ministr Petr Gazdík, pan poslanec Marek Výborný a několik dalších panelistů. Nebudu se mu do podrobna věnovat, jen stručně sdělím, že jsem byl s vyzněním celkem spokojen, především díky opakovanému slibu, že základem jejich snažení bude kontinuita včetně naplňování Strategie 2030+.
Problém však existuje, a je spojen s digitálním vzděláváním. Jasně se vynořil tehdy, když došlo na mou v chatu položenou otázku, kterou ocituji:
"Pan ministr zmínil digitalizaci jako jednu z cest zjednodušující administrativu a uvolňující ředitelům a učitelům ruce, aby se mohli věnovat pedagogické činnosti. Zajímalo by mě, zda si panelisté uvědomují, že využití technologií vede k mnohem větší proměně celého vzdělávacího procesu s dopadem na pedagogiku? Není sice úplně jednoduché takovou transformaci zdárně udělat, ale představitelné je i to, že pomůže vyřešit i problémy s nerovnostmi formou individualizace a personalizace, s wellbeingem díky umožnění vlastní cesty i modernizaci kurikula směrem ke kompetencím."
(viz Kulatý stůl SKAV a EDUin: Jaké plány chystá nová vláda pro české školství?)
Moderátor, Miroslav Hřebecký (EDUin) ji přečel, a pak se obrátil na pana ministra s těmito slovy:
"Zeptejme se možná ještě konkrétněji, jestli je nějaká reálná šance na větší využití prostředků z NPO právě na digitalizaci školství, jestli tam se můžeme těšit na něco, co by nám to přineslo nového, ať už učitelstvu nebo ředitelstvu?"
"Pan ministr odpověděl: "Ano, je tam 5.3 miliardy..." Dál nemá cenu citovat. Odpověď na svou otázku jsem nedostal. Stěžovat bych si však asi neměl, protože pan ministr odpověděl přesně v duchu Programového prohlášení vlády, v němž stojí: "Zajistíme investice do výstavby a rekonstrukce vzdělávací infrastruktury, i s maximálním využitím evropských fondů. Zajistíme dostatečné finanční prostředky na pořízení a rozšíření nabídky digitálních učebních pomůcek (včetně ICT techniky), ale stejně tak na rozvoj digitálních dovedností učitelů i dětí, žáků a studentů."
Mám však potřebu vysvětlit, proč jsem se takto ptal. Vidím velké riziko toho, že metodická podpora (ač značná) nebude stačit k tomu, aby technologie ve školách, zvláště poté, kdy bude většina miliard z NPO použita k nákupu digitálních zařízení, sloužily k prospěchu žáků. Veškerá pomoc se zatím soustřeďuje na podporu "nové informatiky" (tj. malé revize RVP). My jsme ale v situaci, kdy musíme zvládat hybridní (a občas dokonce i čistě distanční) vzdělávání. K tomu ovšem nutně potřebujeme trochu jinou podporu. Plně si uvědomuji, že to nebude snadné, že u většiny učitelů převládá odpor k technologiím, který se po pandemii možná ještě zvětšil.
Podle mého názoru je prvním nutným krokem správné pochopení možností, které jsem se snažil svou otázkou naznačit, následované propsáním současného pojetí klíčové digitální kompetence do RVP v rámci velké revize. A pak se musíme soustředit na komplexní podporu a vzdělávání učitelů. Zredukovat problém na dedikaci velkých zdrojů a spoléhat při budování digitálních kompetencí jen na informatiku je vysloveně chybné. Dá se předpokládat, že by to vedlo ke zhoršení stavu (hlavně v případě vybavování znevýhodněných škol a hendikepovaných žáků) - viz OECD: Žáci, počítače a učeníTřetí propast podle OECD.

V posledních dnech jsem se trochu věnoval i jiným teoretickým otázkám s revizí souvisejících:
 
Bořivoj Brdička

pondělí 29. listopadu 2021

Spomocníkův zpravodaj 211129

Vážení přátelé!

Možná jste již na mě úplně zapomněli, tak se musím připomenout. Problémů je stále dost. Mohlo by se zdát, že jsme díky malé revizi vyhráli jednu z důležitých bitev, a proto si musíme dát pozor, abychom "neusnuli na vavřínech". To by byla chyba. Malá revize znamená skutečně velký pokrok v tom, jak naše kurikulární dokumenty pojímají výuku informatiky. Je významným posunem vedoucím konečně k částečnému naplnění Strategie digitálního vzdělávání z roku 2014, ale bohužel jen polovičatým. Nesmíme zapomínat na to, že ta Strategie se kromě informatického myšlení zabývala stejně významně i digitální gramotností. A na tu zatím nedošlo (kromě doplnění dávno na evropské úrovni přijaté klíčové digitální kompetence).
Nezbývá nám, než pokračovat v lobbingu a trvat na tom, že digitální gramotnost v duchu požadavků doby (a lockdownů) musí být implementována napříč vzdělávacími obory. Přitom učitelům nestačí umět přístroje ovládat, musí se seznámit se základy digitální pedagogiky. To jste ale ode mě slyšeli již vícekrát. Primárně teď tedy jde o ovlivnění realizace velké revize RVP ZV.
Je několik cest, jak tento lobbing realizovat. Asi nejpřímější cestou by bylo ovlivnění expertního panelu, který pro účely přípravy vytvořilo ministerstvo a který bude o konečném znění revize rozhodovat. Přiznávám, že dosavadní vyjádření jeho členů ve mně vyvolávají značné obavy. Skoro to vypadá, že převládá názor, že malá revize digitální oblast naplnila beze zbytku (ne-li ještě více). Stále častěji zaznívá požadavek nedělat žádné převratné změny, které by stejně nebyly učitelskou veřejností přijaty, a tak by se nepodařilo realizovat další strategii v řadě (podobně jako celé RVP před 17 lety). To by na implementaci digitální gramotnosti mělo neblahý vliv. A nejen na ni. Kdyby tento názor zvítězil, pak by skoro ani nemělo cenu nějakou revizi dělat. (Snad jen, aby bylo možné zdůvodnit čerpání evropských fondů.) Podívejte se tedy na jména členů panelu, a, znáte-li někoho z nich, pokuste se ho ovlivnit.
Já budu nadále lobbovat hlavně svými články na Spomocníkovi a jako znovu zvolený člen VV JŠI působit i v příštím volebním období jako zástupce ve SKAV. Možná to není na první pohled vidět, ale SKAV se snažím ovlivňovat ve věci vzdělávacích technologií již několik let. Sem tam s pocitem, že ta práce má smysl. Aktuálně se SKAV věnuje hodně wellbeingu. Má značný podíl na existenci pracovní skupiny projektu Partnerství, jejímž cílem je definovat, jak by školy měly tuto oblast vnímat a snažit se jejich činnost ovlivnit. Paralelně s tím bylo rozhodnuto, že SKAV bude realizovat tzv. "advokační strategii", též na téma wellbeing, a že se bude snažit v této věci ovlivnit velkou revizi. A tady se nám to začíná propojovat s našimi zájmy.
Digitální gramotnost dnes samozřejmě celkový wellbeing významným způsobem ovlivňuje. Tento vliv jsem se pokusil odhalit již před rokem, hned po zahájení práce projektu Partnerství (Digitální wellbeing pro Strategii 2030+). Poté jsem se snažil zmapovat hlavní průniky wellbeingu s digitálními kompetencemi (Digitální kompetence pro wellbeing). S tím, jak se tato má práce promítla do výstupů celé pracovní skupiny, nemohu být moc spokojen, ale projekt ještě nekončí.
Budu se snažit přispět i k advokační strategii SKAVu směrem k velké revizi. Jsem přesvědčen, že vzdělávání v oblasti digitální gramotnosti jdoucí nad rámec informatiky může významným způsobem přispět k wellbeingu žáků, učitelů i celé školy.
V posledních dnech jsem se trochu věnoval i teoretickým otázkám s revizí spojeným:
Digitální gramotnost jako katalyzátor systémových změn;
Kobří efekt plošného testování.
To je pro dnešek vše. Přeji vám co nejlepší ve zdraví prožitý konec roku. Brzy na shledanou.
Zdravím vás z Ráje!
Bořivoj Brdička

pondělí 7. června 2021

Spomocníkův zpravodaj 210607

Vážení přátelé!

Asi je na místě se zamyslet nad tím, co nám pandemie přinesla z pohledu vzdělávacích technologií. 11. 03. 2020, t.j. v den, kdy byly poprvé zavřeny školy, jsem se ptal, zda Dokáže koronavirus zavést technologie do výuky skokem? A hned jsem i naznačil, co je hlavním problémem, který ovlivňuje výsledek - S technologiemi se učí jinak.
Co se opravdu podařilo, je to, že byla většina učitelů doslova přinucena získat mistrovství v ovládání digitálních přístrojů. Ministersvo se právem chlubí tím, že učitelé jsou teď technologicky mnohem zdatnější (vydává to za důsledek realizace Strategie digitálního vzdělávání). Jenže to nestačí. Je to již celých 27 let, kdy projekt ACOT popsal tzv. difuzní model transformace výuky díky technologiím (Difuze technologií ve škole 21. století). Z něj vyplývá, že mistrovství v ovládání je pouhým počátkem na cestě ke skutečné inovaci výuky směrem ke kompetencím pro 21.st. Ta druhá část cesty se týká nikoli technologií, ale pedagogiky. Opakovaně mluvíme o nové či digitální pedagogice, ale zatím to nemá žádnou systémovou podporu, a hlavně, cílová skupina učitelů naše teoretické poznatky odmítá. Není divu, je to krok do neznáma a nikomu se nechce opustit komfortní zónu. Hodně učitelů si tu potřebu zatím možná vůbec nepřipouští.
A tak se pokoušejí přenést do online výuky postupy, které používají při výuce prezenční a zjišťují, že  příliš nefungují. Odborně se tomu říká "zrcadlení praxe". Logickým důsledkem je, že se tito učitelé vysloveně těší na to, až se budou moci technologií zbavit a vrátí se do starých zaběhaných kolejí. To bychom však neměli dovolit. Má-li se to podařit, musíme celé učitelské veřejnosti vysvětlit, kudy ta druhá pedagogická část cesty k inovaci vede. Je to nutné také proto, že od teď již bude celý vyspělý svět učit výhradně hybridně. Přes vynaložené úsilí a velké projekty se nám to zatím moc nedaří. 
Spomocník se opakovaně snaží onu cestu odhalovat. Dělá to sice nesystémově ad hoc, hlavně zprostředkováváním cizích poznatků (kurátorská činnost), víc sil ale nemá. Zrovna můj dnešní článek by mohl zase trochu přispět k povýšení digitálních kompetencí učitelů. Vysvětluje, jak to profesor David White myslel, když svou přednášku naplánovanou na příští měsíc nazval "Jsme online: Co jsme ztratili přechodem do digitálna a jak to vrátit zpět" (viz Rezidenti po deseti letech). Budu moc rád, když budete tyto poznatky šířit. Dík!

Zdravím vás z Ráje!
Bořivoj Brdička

středa 21. dubna 2021

Spomocníkův zpravodaj 210421

Vážení přátelé!

Již nějaký čas přemýšlím nad tím, zda se v oblasti vzdělávacích technologií děje něco mimořádného, co by stálo za komentář. Až včera na konferenci Úspěch pro každého žáka: Na vlně změny ve mně uzrálo přesvědčení, že se musím podělit se svou celkovou skepsí, která jde až tak daleko, že přestávám věřit v naši schopnost se k naplnění cíle popsaného názvem konference přiblížit. Ve skutečnosti je právě toto zjištění v dokonalém souladu s tím, že se vlastně nic mimořádného neděje. Stav je to dlouhodobě setrvalý. Přece mi dovolte si ulevit.
Ta konference byla postavena na účasti světového experta radícího vládám, jak provést potřebnou transformaci školství, profesora Michaela Fullana. Jsem aktivním členem SKAV, tak jsem se snažil na setkání s ním připravit (Nová pedagogika pro hluboké učení podle Fullana). Prvotní motivací byl můj údiv nad tím, že používá pojem "deep learning" v úplně odlišném kontextu, než jak mu rozumí dnes skoro každý, kdo má alespoň minimální povědomí o umělé inteligenci. Fullan je bývalým děkanem ped. fakulty v Torontu, a tak není divu, že se pohybuje v pedagogické bublině. Stačí ale vyjasnit si pojmy, a můžeme být v dokonalé shodě.
Jeho nová pedagogika je vlastně totéž, co naše pedagogika digitální. Objevují se v ní dokonce i prvky konektivismu. Zcela přijímá potřebu změny výukových cílů směrem ke kompetencím pro 21.st. Základem úspěchu pro něj je akceptace kultury změny celou společností.
Dovolil jsem si prof. Fullanovi položit otázku, jak vidí roli technologií, zda ji chápe jako iniciátora, pomocníka či dokonce jako podmínku realizace změn? Paní Košťálová, která diskuzi s ním moderovala z ní použila jen první část, a tak jsme se dozvěděli jen "pedagogika na prvním místě". Nic proti tomu, ale když se zároveň neřekne, že se jedná o "novou pedagogiku", všichni učitelé si oddechnou, a řeknou si, že mají dostatečné kompetence. Ale to je omyl!
Pan ministr zmínil, že distanční výuka měla neblahý dopad na žáky, což jasně vyvolává dojem, že je třeba se vrátit k osvědčeným čistě prezenčním postupům. Podle pana Prokopa (PAQ Research) se má úspěšnost Strategie 2030+ posuzovat primárně podle zlepšení mat. a čtenářské gramotnosti. To vše u mě příliš velkou naději na změny nevyvolává.
Aby toho nebylo dost, během konference jsem dostal oznámení o publikování zprávy ČŠI nazvané Sekundární analýza PISA 2018: Well-being žáků, třídní klima, používání ICT a vnímání role učitele. Zmínka o ICT mě donutila si ji otevřít. Jsou v ní desítky grafů ze všech možných úhlů ukazující neblahý vliv využití technologií na akademické výsledky žáků. To jsme ale řešili již v roce 2015 (OECD: Žáci, počítače a učení).
Spolu s publikováním podobných výsledků je nezbytné vždy konstatovat, že: PISA zkoumá jen míru používání ICT žáky ve škole či mimo ni. To samo o sobě nedovoluje interpretovat výsledky tak, že použití je škodlivé, pokud se zároveň nezjišťuje, k jakým činnostem jsou technologie používány. Ve skutečnosti může i časově vyšší využití být přínosné (Digitální wellbeing pro Strategii 2030+). Samozřejmě, že extrém je vždy na škodu. Kolega Mašek mluví o "digitálním minimalismu", Tristan Harris o "dobře stráveném čase". Jde především o existenci digitální gramotnosti.
A jsme zpět u restů, které nám zanechala "malá revize RVP" s tím, že to napraví velká. Jak tak pozoruji dění kolem sebe (např. též v pracovní skupině Wellbeing projektu Partnerství), začínám mít velké obavy. Troufnu si dokonce tvrdit, že podceňování vlivu digitálních technologií na pedagogiku může zablokovat realizaci potřebných změn v našem školství snažících se o udržení kontaktu s vývojem světa.

Zdravím vás z Ráje!
Bořivoj Brdička

pondělí 1. února 2021

Spomocníkův zpravodaj 210201

 

Vážení přátelé!


Když jsem před koncem roku psal o tom, že může nastat velmi zvláštní situace, a sice že bude z nové informatiky ministerstvem schválena v rámci malé revize RVP ZV pouze část týkající se informačního myšlení a digitální gramotnost ne, považoval jsem to za natolik neschůdné, že jsem si to skoro ani neuměl představit. Ovšem, stalo se!
Nově bude mít informatika 2+4 hodiny a nový obsah. To ale již jistě všichni víte. Problém nastává s částí digitálně gramotnostní. Po celou dobu přípravy malé revize jsme počítali s tím, že tato témata budou rozprostřena napříč obory. Nutno přiznat, že se to (očekávaně) setkávalo s určitým odporem. Od začátku jsme počítali s tím, že se řešení této problematiky ujmou příslušní oboroví didaktici NPI (jistě si vzpomínáte na ty fámy o texťáku češtinářům a tabulky matikářům). Ti nakonec přece jen dostali příkaz DG do svých oborů implementovat. Konstatuji, že se většina z nich pokusila tohoto úkolu na poslední chvíli (během podzimu 2020) ve velkém spěchu zhostit lépe, než bych očekával.
Mám ten dojem, že ministerstvo dost spoléhalo také na projekt Podpora rozvoje digitální gramotnosti sdružující všechny naše pedagogické fakulty. Naši akademici ho pojali po svém, použili jinou definici a věnovali se především vytváření digitálních vzdělávacích zdrojů - tedy obsahu. Řekl bych, že spolupráce s NPI, kterou měli v zadání, mohla být daleko lepší.
A tak se ministerstvo v lednu 2021 ocitlo v situaci, kdy mělo pocit, že implementace DG do RVP ZV není připravena dostatečně. Nechci to vysloveně rozporovat, protože pro všechny přijatelnou změnu kurikulárních dokumentů u nás ještě nikdo nevytvořil. Skutečností je i to, že implementace DG je mnohem složitější než IM, které se týká jen informatiky. Jenže to rozhodnutí DG teď ještě nezavádět, vyvolávalo mnou minule již avizovaný problém. Příslušná témata, která měla být převedena do jiných oborů, v nové informatice chybějí. Myslel jsem, že je tato úprava nepřijatelná, ale ukázalo se, že naše ministerské úředníky podceňuji. Vymysleli elegantní řešení. Vzpomněli si, že jsme na začátku prací v našich návrzích trvali na přidání digitální kompetence mezi klíčové (měla v RVP ZV být již od počátku, mezi oficiálními evropskými je od roku 2006). Přestože nám od počátku tvrdili, že ke změně klíčových kompetencí dojít nesmí, problém nakonec vyřešili tak, že ji přidali.
Je to velmi šalamounské řešení.  Rozhodnutí, jak integrovat DG do výuky, je tímto na ředitelích škol. Ti nesou odpovědnost za to, že jsou klíčové kompetence rozvíjeny napříč všemi předměty. Oni jsou ti, kdo po zralé úvaze mohou rozhodnout, že češtinář bude učit textový editor. Existuje i určitá podpora v podobě materiálů vyprodukovaných NPI a Digigramem. Skutečná integrace DG do očekávaných výstupů jednotlivých oborů přijde tedy až s velkou revizí, na které se již začalo pracovat. Jsem opravdu zvědav, jak se jí NPI zhostí. Jistě vím jen to, že bude nutné od základu změnit způsob, jak ji připravovat - viz Pojetí revize RVP dle SKAV.
Z pohledu technologií vnímám jako zásadní konečně se odpoutat od tyranie předávání obsahu směrem ke skutečnému budování kompetencí v rámci hybridní výuky, a to u všech žáků, včetně znevýhodněných. Osobně se teď touto problematikou hodně zabývám. Souvisí to s mou účastí v pracovní skupině Wellbeing projektu Partnerství (Digitální wellbeing pro Strategii 2030+). Pokusím se alespoň naznačit, jakým směrem se mé myšlenky ubírají.
Distanční složka hybridní výuky zvyšuje transakční vzdálenost mezi žákem a učitelem. Úspěch u většiny (nedostatečně motivovaných) žáků je přitom závislý na osobním vztahu mezi žákem a učitelem. Je proto nezbytné se snažit tento vztah budovat nejen při osobním kontaktu ve třídě ale i v online prostředí. Jedině touto cestou může učitel přispět ke zlepšení wellbeingu žáků (a nakonec i svého). Mé poslední články nazančují, jak na to:
Jak učit obtížná témata v turbulentní doběJak se stát spravedlivějším učitelem

Buďte zdrávi!
Zdravím vás z Ráje!
Bořivoj Brdička

pondělí 30. listopadu 2020

Spomocníkův zpravodaj 201130

Vážení přátelé!

Děkuji vám, že čtete mé vzkazy ze světa vzdělávacích technologií. Mým záměrem pro tohoto Zpravodaje bylo z osobního úhlu pohledu komentovat dění ve světě, na základě mé kurátorské činnosti, i u nás doma, vzhledem k tomu, že jsem byl u mnoha závažných jednání v pozici člena výboru JŠI, výboru SKAV a metodického garanta digitálních center Elixíru. Ty dvě poslední funkce jsem opustil, takže se ze mě stává již téměř jen důchodce z Ráje. Zjišťuji, že mi to vyhovuje.
Ovoce je sklizené, ořechy usušené a vylouskané, dřevo na zimu připravené. 9 z 10 slepic je ulovených predátory (tu poslední chudinku to čeká každým dnem). Patřím k těm nemnoha šťastlivcům, kterým současná krizová situace docela vyhovuje. Vlastně mohu sedět doma, a přesto se ke mě díky internetu nějaké informace donesou. Všechna jednání se vedou online.
Navzdory tomu, že naše školská politika je plně zaměstnána Covidem, malá revize RVP ZV se po malých krůčcích stále posouvá vpřed. Práce v rámci NPI jsou v podstatě ukončeny (teď se dělá na RVP G) a věc je v rukou ministerstva. Je třeba přiznat, že pan ředitel Faltýn, jako zodpovědná osoba, se opravdu snaží věc dotáhnout tak, aby revize vstoupila v platnost 1.9.2021.
Stále znovu se však vynořují další a další problémy. Bylo rozhodnuto malou revizi rozdělit po vzoru toho, jak s problematikou zacházela již pomalu zapomenutá SDV - na část čistě informatickou  a část digitálně gramotnostní. Přispěla k tomu též  existence 2 projektů, které to zavádění měly pilotovat. Ten první (https://imysleni.cz/) celkem úspěšně skončil, ten druhý (https://digigram.cz/) dosud ne. Na úrovni ministerstva to má neblahé důsledky pro schvalování revize.
Porada vedení již posvětila část informatickou, která zavádí informatiku v rozsahu 2+4 hodiny a má inovovaný obsah, který ale počítá s tím, že se celá řada témat týkajících se digitální gramotnosti přesune do jiných oborů. To řeší druhá část revize. Pokud by se stalo, že k jejímu schválení nedojde, nezbyde než celou revizi odložit, v nejhorším třeba i zrušit úplně. Raději si něco podobného ani neberu do hlavy!  
Ještě pár slov k učení na dálku. Kudy chodím, tudy vysvětluji, že pojem distanční výuka se v odborných kruzích používá v situaci, kdy se učitel se žákem vůbec nepotká. Přesto se hromadně vžil pro naše výukové aktivity při zavřených školách. Význam slova to podporuje a pro daný okamžik je to dokonce i pravda. V našem případě bychom ale měli brát v úvahu, že učitel (naštěstí) zná své žáky i osobně a výuka občas probíhá i prezenčně, tudíž bychom měli mluvit spíše o výuce kombinované (blended learning), nejnověji pak o výuce hybridní, která již v názvu jasně naznačuje, že napříště je třeba všechny výukové aktivity nastavit tak, aby měly jak prezenční tak i online složku. Poměr mezi složkami se může měnit podle momentální pandemické situace. Kolega Neumajer tuto problematiku shrnul v článku Vzdělávání na dálku přináší zmatky v pojmech.
Na závěr ještě připomenu svůj dnešní příspěvek Nezdařená disrupce podle Reicha, který vysvětluje důvody, proč si jeden z nevýznamnějších vědců na poli vzdělávacích technologií myslí, že mnohými opakovaně předpovídaná skoková změna výukových postupů vyvolaná technologiemi není možná.
Zase se někdy ozvu. Kdyby to nebylo letos, přeji nám všem hodně sil a splnění nadějí pro roky příští.
Zdravím vás z Ráje!
Bořivoj Brdička