Ovládej, abys nebyl ovládán!

Vize ukazující smysl a cíle činnosti Digitálních center Elixíru do škol

Svět je nezadržitelně ovlivňován digitálními technologiemi. Stále se množí zprávy o blížící se disrupci, tj. bodu, v němž stávající exponenciální vývoj dospěje k singularitě, a po ní bude vše jinak. Tyto předpovědi většinou předpokládají, že vládu nad lidmi převezmou stroje disponující umělou inteligencí. I když připustíme, že jsou podobné katastrofické zprávy přiživovány zájmem médií, snad se shodneme na tom, že mají určitý reálný základ, který bychom neměli přehlížet. Minimálně je třeba se vyrovnat s tím, že schopnosti umělé inteligence asi brzy v některých ohledech ty lidské překonají.

Je tedy nezbytné udělat si vlastní názor, zaujmout postoj a konat.

V tom má problematika rozvoje technologií společné rysy s dnes již těžko zpochybnitelnými klimatickými změnami. Snad by nám mohla pomoci znalost pohledu odborníků. Začněme u Douglase Rushkoffa, profesora teorie médií a digitální ekonomiky na City University of New York, pokračovatele kyberpunkové vlny z 60. let minulého století (Dohlížejí na vše stroje láskyplné milosti?) a zastánce otevřeného vzdělávání.

Rushkoff je známou osobností již od 90. let minulého století, kdy se začal věnovat kyber kultuře a budoucímu vývoji světa. Je autorem celé řady knih mapujících vliv technologií na společnost. Tu poslední (Team Human), která vychází v lednu 2019, představil článkem Survival of the Richest (Přežití nejbohatších) s podtitulem „Bohatí se chystají nás opustit“ publikovaným na Medium.com [1].

Vypráví v něm, jak byl pozván na velmi zvláštní placenou přednášku pro investiční bankéře na téma „Budoucnost technologií“. Divné se mu zdálo již to, když mu za ni nabídli polovinu jeho ročního profesorského platu. Měl představu alespoň stovky posluchačů ve velkém sále s typickými dotazy, kam se vyplatí investovat – blockchain, 3D tisk, genové inženýrství apod. Byl však hodně překvapen, když místo aby mu dali mikrofon a postavili ho na podium, ho posadili ke kulatému stolu s pěti extrémně bohatými muži, kteří chtěli znát odpovědi na trochu jiné otázky:

„Který region bude nejméně zasažen přicházející klimatickou krizí? Jak mohu zajistit loajalitu svých zaměstnanců, až přijde kolaps? Mohu se spoléhat na roboty? Podaří se Elonu Muskovi kolonizovat Mars? Je pravda, že Google pořizuje digitalizovanou kopii mozku Raye Kurzweila (šéf vývoje a známý propagátor singularity) disponující vědomím (tedy nesmrtelností)? “ [1] (Též viz Superinteligence podle Macieje Cegłowského.) Je pozoruhodné, že nikdo z přítomných super-boháčů nevěřil, že je v jeho moci budoucnost ovlivnit tak, aby se katastrofě předešlo. Všichni byli přesvědčeni o její nevyhnutelnosti.

Douglas Rushkoff patří k expertům, jejichž celoživotní dílo dává na podobné otázky jasnou odpověď. Team Human vysvětluje potřebu existence globálního společenství spolupracujících lidí, kteří místo aby se stali otroky technologií, tak jejich služeb využívají na podporu humanity. Hlásí se k manifestu šesti význačných evropských profesorů [2], který varuje před riziky tzv. „transhumanismu“, tj. snahy vnímat člověka jen jako objekt zpracovávající informace (myšlení je pak hypoteticky možné digitalizovat).

Stejný přístup je patrný ze všech investičních záměrů orientovaných čistě na prospěch několika jedinců před většinou, které se snaží plošně ovlivňovat rozhodování uživatelů internetu, měnit preference voličů v zájmu politiků, nebo dokonce v rámci totalitního režimu konsolidovat společnost (Když velký bratr dostane velká data). Školským klonem tohoto přístupu je jedna z forem tzv. „personalizace“, která se vyznačuje zpracováním velkých dat o činnosti studenta za účelem řízení jeho osobního postupu při učení.

Rushkoff nejen vysvětluje, jakým rizikům nás vývoj technologií vystavuje, dává nám i návod, jak jim čelit. Je správné pochopit důležitost budování týmu spolupracujících lidí tak, aby bylo možné ovlivnit způsob, jak využívat technologie. Je zhoubné „chápat řízení chování člověka jako problém, který je možno řešit nasazením technologií“ [1]. Má to ale jeden háček. Je nezbytné, aby si lidé soustavně uvědomovali, co a proč dělají. Jaká k tomu vede cesta? Douglas Rushkoff ji ukazuje již ve své knize Program or Be Programmed (Programuj nebo budeš programován) z roku 2011, která obsahuje desatero klíčových zásad pro digitálně kompetentního člověka žijícího ve 21. století [3].

Všichni potřebujeme umět ovládat technologie natolik, aby pro nás byly
 „dobrým sluhou“ a ne „zlým pánem“.

To je zásdaním posláním nové aktivity Elixíru do škol.  V jejím rámci vzniká síť Digitálních center vytvářející komunitu pedagogů ochotných sdílet své poznatky a pomáhat kolegům k úspěchu v jejich práci, k úspěchu který je třeba vnímat jako společný. Cílem je vytvořit takové podmínky pro učitele, aby udrželi krok v přípravě žáků našich základních a středních škol s vývojem světa v oblasti digitálních technologií

 „Lidská existence není o individuálním přežití nebo o samostatném úniku.
Je to týmový sport.
Ať už bude naše budoucnost jakákoli, prožijeme ji společně.“ [1]

Zdroje:

1. Douglas Rushkoff - Survival of the Richest, 2018
   https://medium.com/s/futurehuman/survival-of-the-richest-9ef6cddd0cc1
2. The Ghost of Transhumanism & the Sentience of Existence, 2017
   http://privacysurgeon.org/blog/wp-content/uploads/2017/07/Human-manifesto_26_short-1.pdf
3. Douglas Rushkoff - Program or Be Programmed: Ten Commands for a Digital Age, Soft Skull Press, 2011, ISBN: 9781593764265

Memorandum po čtyřech letech

Na začátku roku 2014 jsme my (lidé zabývající se vzdělávacími technologiemi) dospěli k přesvědčení, že situace je natolik vážná, že na ni musíme veřejnost upozornit. Proto jsme s podporou Jednoty školských informatiků vydali Memorandum Informační gramotnost pro žáky. Tím hlavním důvodem, který nás k tomu vedl, byla obava, že výuka v oblasti informatiky je u nás vysloveně zanedbávána a v budoucnosti tato skutečnost může způsobit velké problémy celé zemi (konkurenceschopnost, občanská společnost).

Na podzim téhož roku schválila vláda Strategii digitálního vzdělávání (SDV), která měla všechny naše požadavky řešit a stanovila termíny realizace popisovaných intervencí. Je pravda, že některé dílčí aktivity byly realizovány, ale ve skutečnosti až do dnešního dne vlastně žádný z termínů dodržen nebyl. Aby nebylo možné tvrdit, že Strategie není naplňována, jsou termíny posouvány.

Největším problémem je neexistence vlastního rozpočtu Strategie. Vlastně vše má být realizováno prostřednictvím evropských projektů OPVVV na třech úrovních – systémové (PPUČ NÚV), koncepční (ped. fakulty), ostatní (šablony pro školy). To znamená, že úkol není ministerstvem nastaven jako skutečná priorita a Strategie je stále vnímána jen jako požadavek Evropské komise pro nasměrování projektů.

Z toho bohužel vyplývá, že např. výstupy upravující RVP či standardy učitelů (Učitel²¹) nemusí být nakonec na nejvyšší úrovni přijaty (implementovány do platných zákonů a vyhlášek) podobně, jako nebyl přijat Kariérní řád. Věřím, že v oblasti výuky informatiky samotné (informatické myšlení) se věci kupředu posunout přece jen alespoň trochu podaří, digitální kompetence pro každého se nám však budou prosazovat velice obtížně.

Předpokládám, že vás již tímto svým marným opakováním nářků každý rok začínám nudit. Mám pocit, že se snažím o něco, co vlastně nikdo nechce. To je hloupost, a proto toho nechám. Tato má zpráva o Memorandu je poslední. Jistě situaci sledujete sami a obrázek si uděláte.

Přeji vám vše nejlepší v roce 2018!