Proto jsme měli možnost shlédnout i takové uplatnění nejnovějších technologií ve výuce, o jakém se nám v praxi bude asi ještě hodně dlouho jen zdát. Ty zázraky, o kterých vám chci něco povědět, přicházejí, jak jsme si již zvykli, ze zámoří a jsou v tomto případě založeny na vysokorychlostních síťových spojích. Rozdíl mezi Internetem, tak jak ho zatím známe v podobě E-mailu či WWW (Word Wide Wait spíše než Web) a Internetem II (teď již i III), jak se mu říká v Americe, je právě v použití informačních superdálnic a nových technologií pro přenos multimedií s nimi spojených (ATM, ISDN). V USA je tento vývoj nepochybně výsledkem zvláštní iniciativy viceprezidenta Gora z prvního volebního období. U nás, jak se zdá zatím bez podpory státu, bude situace dost špatná. Naprostá většina poskytovatelů přístupu do Internetu si nebude moci vysokorychlostní linky dovolit a už vůbec nebude mít zájem na jejich levném propůjčování školám.
Podívejme se tedy trochu konkrétněji na to, kam směřuje ve světě vývoj výukových aplikací podporovaných moderními technologiemi. Stručně a jednoduše se dá říci, že ke školnímu Intranetu. V podnikové sféře je Intranet používán ke komunikaci a spolupráci mezi pracovníky libovolně vzdálenými i k řízení podniku. To vše je od ostatního světa tj. Internetu odděleno tak, aby mohl být využíván a zároveň aby se nikdo nemohl bez oprávnění dostat k důležitým vnitropodnikovým informacím. Jediným rozdílem mezi Intranetem a Internetem je právě to oddělení. Na bázi Internetu (nebo Intranetu) je možné vytvářet vlastní aplikace. Obchodní firmy prodávají zboží, makléři obchodují na burze, hazardéři hrají hazardní hry, zvědavci navštěvují virtuální města (viz. MOO).
Systémy, které se budou používat ve školství, budou fungovat velice podobně. Stejně jako ty podnikové umožní zásadním způsobem změnit současné metody práce. Nejen že usnadní řízení a organizaci školy, evidenci studentů, plánování lekcí (rozvrh) a kontrolu docházky i dosažených výsledků, navíc budou zahrnovat i nástroje na přípravu výukových materiálu různých druhů, obyčejným textem počínaje přes různé hypermediální dokumenty až po klasické testy na ověření dosažených výsledků. Do výuky bude možno samozřejmě zařadit i jakýkoli externí program. Velmi důležité bude jednotné prostředí s jednotným ovládáním a možnost nastavení práv přístupu k jednotlivým datům. Jiná práva bude mít organizační referent, který zapisuje studenty do kurzu (předmětu), jiná učitel jako autor výukových materiálů, jiná student, který bude s těmito materiály pracovat. Ovšem tou nejdůležitější vlastností a skutečnou revolucí bude možnost úplně všechny činnosti provádět na dálku, a to včetně komunikace a spolupráce mezi studenty i učitelem. Vrcholnou formou takového spojení jsou stále oblíbenější videokonference, jejichž účastníci se vzájemně vidí i slyší v reálném čase. Formě studia, jaké tyto systémy nabízejí, se obecně říkádistanční.
Nemyslím, že by bylo rozumné z různých společenských a sociálních důvodů ve velkém nahrazovat interní studium studiem distančním. Na druhou stranu si umím docela dobře představit, že se do distančního kurzu zapíší studenti, kteří se chtějí vzdělávat při zaměstnání nebo ti, kteří chtějí studovat u špičkového pedagoga, který má tolik zájemců, že nemůže zvládnout výuku v reálném čase. Na mnoha univerzitách se distanční forma studia zavádí jako doplňková a takto vzniklý systém se pak nazývá hybridní. Nutno ovšem též podotknout, že mnohé prvky intranetových školských systémů se dají využít i ve studiu interním.
Největším problémem, který správné využití takových systémů přináší, je potřeba změnit metody výuky. V zásadě lze samozřejmě prostě převést učebnici do HTML (nebo SGML) dokumentu, dát ji do příslušného kurzu zapsaným studentům k dispozici, vytvořit test na kontrolu znalostí, sdělit systému nejzasší termín pro jeho splnění a pak se věnovat příjemnějším záležitostem. Úplně jinak ale vypadá distanční kurz, při kterém je učitel neustále alespoň virtuálně přítomen, se studenty diskutuje, pomáhá jim řešit problémy a výukové materiály tomuto způsobu práce přizpůsobí. Místo testu v tomto případě zařadí různékonstruktivní prvky jako je aktivní práce s informacemi, modelování nebo tvorba vlastních studentských prací podle toho, o jaký předmět se jedná. Nechá studenty vzájemně spolupracovat a učit se tak týmové práci. Když budou potřebovat pomoc, nemusí jim vždy říci rovnou řešení. Stačí, když jim naznačí, kde by mohli hledanou informaci najít. Nemusí se stydět ani za to, nebude-li něco vědět. Studenti budou mít k dispozici Internet, a tak budou mít jistě možnost požadovanou informaci najít jinde, nebo se zeptat někoho, kdo odpověď zná.
Na konferenci TET bylo několik referátů popisujících nebo předvádějících podobné systémy na různých úrovních a v různém stavu vývoje. Jednoznačně největší dojem na mne udělal systém s názvemLearning Space od Lotusu, který má být v první distribuční verzi hotov v blízké budoucnosti. Je postaven na bázi Lotus Notes (nyní Domino server) a může tak využívat všechny jejich vlastnosti. Pracovat lze s počítači i operačními systémy všech běžných platforem. Jako klienta lze použít i běžný prohlížeč WWW. Systém je, jak se zdá, dokonale propracován a je prakticky testován na několika amerických univerzitách.
Dokonalou ukázkou našich současných možností a kontrastu, jaký je mezi našimi linkami a superdálnicemi bylo předvádění videokonference se školou v Gjoviku v Norsku na bázi ISDN a potom jiné s běžnými internetovými linkami s Bratislavou. V prvním případě se obrázek značně blížil normální televizi a mluvenému slovu bylo bez problémů rozumět. V druhém případě se obraz téměř nepohnul, rozumět nebylo a jediné, co se dalo použít, byly psané vzkazy.
Kromě těchto zvláště zajímavých příspěvků, byla na konferenci ještě celá řada dalších většinou velice kvalitních vystoupení týkajících se hlavně konkrétních praktických výsledků práce přednášejících a jejich přínosu k vývoji tohoto oboru. Podtextem všech byla naléhavá potřeba věnovat využití moderních technologií ve vzdělávání mnohem větší pozornost nejen ze strany učitelů, ale též veřejnosti, zvláště rodičů.
Na konferenci byla necelá stovka lidí převážně z ciziny. Je škoda, že se jí, díky vysokým nákladům a tudíž i ceně vložného, nemohlo zúčastnit více domácích učitelů a třeba i studentů učitelských oborů. Rozhodně je však třeba konstatovat, že organizace i technická podpora konference byla zvládnuta na výbornou. Poděkovat za to můžeme jmenovitě Stanislavu Zelendovi a Zdeně Lustigové z MFF UK a Mirce Černochové a Stanislavu Siňorovi z PedF UK. Takhle je všechny čtyři během konference zachytil profesor Taylor z Kolumbijské univerzity v New Yorku.
A takto viděl profesor Taylor mě.