Mezinárodní výzkum využití moderních technologií ve vzdělávání SITES

Předmětem výzkumu SITES, k němuž se připojila i Česká republika, jsou jak materiální podmínky využívání ICT ve školách, tak i nejvhodnější vzdělávací metody a také konečný dopad na znalosti a schopnosti studentů. V které fázi je výzkum nyní a jaké jsou jeho výsledky?

Využití moderních informačních a komunikačních technologií (ICT) ve vzdělávání je tématem velice aktuálním, u nás v současné době kromě jiného též kvůli zatím značnými počátečními potížemi poznamenané realizaci Koncepce stání informační vzdělávací politiky. Rád bych vás proto alespoň ve stručnosti seznámil s dosavadními výsledky a stavem prací na výzkumu SITES, který s využitím ICT ve školách přímo souvisí a může pomoci ke správnému nasměrování naší školské politiky v tomto směru.

Zkratka SITES znamená v angličtině Second Information Technology in Education Study neboli česky Druhý výzkum informačních technologií ve vzdělávání. Druhý je proto, že tak trochu navazuje na výzkum COMPED (Computers in Education), který se pod záštitou celosvětově uznávané Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků ve vzdělávání (International Association for the Evaluation of Educational Achievment, zkratka IEA) uskutečnil na přelomu 80. a 90. let. Tohoto prvního výzkumu se Česká republika nezúčastnila. Druhého již ano, a to díky iniciativě pracovníků oddělení mezinárodních výzkumů ÚIV, které také první fázi v letech 1997 až 1999 realizovalo.

První modul SITES – vybavenost škol
Důkazem toho, že je SITES vysoce prestižním mezinárodním výzkumem je i to, že se kromě IEA na jeho koordinaci podílejí i takové ústavy jako holandské OCTO (Centre for Applied Research in Education) a kanadské CSCE (Centre for the Study of Computers in Education).
Celý výzkum SITES se skládá ze tří fází neboli modulů. První modul, zpracovávaný v ÚIV, se zabýval statistickým vyhodnocením podmínek, za nichž jsou ve školách technologie využívány. Prostřednictvím dotazníků byly zjišťovány například počty počítačů na jednoho žáka, vybavenost softwarem, dostupnost internetu, možnosti školení učitelů apod. Výsledky byly publikovány koncem roku 1999. Později jsme se s nimi mohli setkat například i v podkladech k návrhu Koncepce SIP ve vzdělávání, který byl schválen vládou na jaře 2000. Hlavní přehled všech výstupních dat je k dispozici na stránkách ÚIV. Nemám v úmyslu vás zde unavovat množstvím statistických čísel. Budete-li mít chuť, můžete se na ně podívat sami. Při jejich prohlížení mějte na paměti, že data pocházejí výhradně od ředitelů a tzv. koordinátorů IT jednotlivých náhodně vybraných škol. Za koordinátory byly ve školách považovány osoby, které se starají o funkčnost technologií.

Na to, že využívání ICT ve školách nebylo u nás v minulém období žádným způsobem řízeno ani koordinováno, jsme nedopadli tak nejhůř. Podle stavu v roce 1998 mělo být na našich středních školách v průměru 10 studentů na jeden počítač, na základních vycházel tento poměr na 34. Jak už to tak u statistiky bývá, je třeba si dávat velký pozor na to, co ta která čísla vlastně vyjadřují. V tomto případě se jedná o poměr všech studentů vztažený k celkovému počtu počítačů na školách, v němž jsou zahrnuty i počítače administrativní. Podobné ukazatele jen pro počítače využívané výukově by byly samozřejmě o poznání vyšší. A teprve takto získaný údaj má nějakou vypovídací hodnotu ve vztahu k výuce. Jen pro srovnání, celkový počet všech amerických studentů státních škol na jeden výukový počítač již klesl pod 5.

Další množství čísel ve výsledcích prvního modulu výzkumu SITES popisuje kvalitu hardwaru a vybavenost softwarem. Dovíme se zde, že školy mají různé druhy výukových programů, ale jak a zda je opravdu používají již ne. Podobně můžeme zjistit, že v roce 1998 používalo internet ve výuce již téměř 70 % našich středoškoláků a přes 30 % žáků ZŠ. Já osobně za velmi zajímavá považuji hlavně čísla vztahující se k učitelům. Nedostatek jejich znalostí v oblasti ICT patří podle výsledků výzkumu k největším problémům. Většina ředitelů sice uvedla, že jejich cílem je proškolit alespoň na základní úroveň všechny učitele školy, ale v době sběru dat se tento záměr podařilo naplnit jen v mizivé míře. Zjišťovalo se též, jaké druhy školení měli učitelé k dispozici. Vesměs se jednalo o kurzy uživatelsky nebo odborně počítačově zaměřené. Didakticky orientované kurzy téměř vůbec nabízeny nebyly. Posuďte sami, zda se od té doby situace změnila.

Význam úvodní fáze výzkumu SITES byl tedy především ve zmapování a porovnání situace v zúčastněných zemích z hlediska vybavení škol technologiemi a v odhalení problémů spojených s jejich zaváděním. Dá se říci, že tento úkol splnila. Ukázala, že samotné statistické sledování kvantitativních ukazatelů v oblasti výukového využití ICT nestačí a že mnohem větším potencionálním problémem, než je vybavení škol technologiemi, je schopnost tyto technologie vhodným způsobem využívat.

Druhý modul SITES – vhodné využití ICT ve vzdělávání
Proto je hlavním úkolem druhého modulu výzkumu SITES nalézt a kvalitativně popsat konkrétní způsoby vhodného využití ICT ve vzdělávání. Mezinárodně přijatá metodika je takováto:
Každá z téměř třiceti zúčastněných zemí nejprve vytvoří z nejvýznamnějších odborníků v zemi výzkumnou radu. Jejím hlavním úkolem je na základě doporučení mezinárodního organizačního centra výzkumu upravit podle místních podmínek kritéria, na jejichž základě se pak vybírají vhodné inovativní (pokrokové) výukové aktivity využívající technologie. Ty se zkoumají a o každé z nich je týmem výzkumníků podle mezinárodně přijaté metodiky vypracována případová studie. Hlavním výzkumným nástrojem jsou rozhovory s různými aktéry případu – studenty, učiteli zapojenými i nezapojenými, ředitelem, koordinátorem IT, pracovníky nadřízených orgánů i rodiči do aktivity zapojených studentů. Případové studie pak mezinárodní koordinační centrum centrálně zpracovává. Výsledky se nakonec publikují tak, aby se s nimi mohli seznámit jak tvůrci školské politiky, tak široká učitelská veřejnost.

Druhý modul výzkumu (SITES M2) je naplánován na období 2000-2002. Vzhledem k teoreticky didaktickému charakteru tohoto modulu, byla hlavní řešitelská kapacita přesunuta z ÚIV do našeho oddělení informační výchovy KTchV na Pedagogické fakultě UK v Praze a realizace se stala součástí výzkumného záměru fakulty. Prvním úkolem, který jsme po vytvoření pracovního týmu a jmenování výzkumné rady museli řešit, bylo nalezení vhodných případů. Na jaře 2000 jsme zveřejnili výzvu pro zájemce o účast ve výzkumu. Došlé nabídky jsme pak doplnili o zajímavé školy z prvního modulu výzkumu a o aktivity, o nichž členové týmu nebo rady věděli osobně. Z takto vytvořeného seznamu potencionálních případů (několik desítek) bylo třeba vybrat jen několik nejzajímavějších.

Postup pro stanovení kritérií výběru případů patří k nejdůležitějším krokům každého podobného kvalitativního výzkumu. Základním určujícím faktorem pro jejich stanovení byly v našem případě mezinárodně přijaté otázky, na něž má SITES M2 odpovědět. Zde je výběr těch nejdůležitějších:

• Které na ICT postavené pedagogické postupy jsou zúčastněnými zeměmi považovány za přínosné?
• V čem jsou tyto postupy podobné a v čem se země od země liší?
• Které národní koncepce pro využití ICT ve vzdělávání se ukazují jako nejefektivnější?
• Které místní podmínky pro vzdělávání učitelů, přístup studentů k počítačům, technickou podporu ad. se ukazují býti nejvhodnější?
• Před jaké nové úkoly jsou učitelé a studenti postaveni v souvislosti s využíváním ICT? Jak se to dotýká vzájemného vztahu studentů i vztahu mezi studenty a učiteli?
• Jak zkoumané případy ovlivňují obsah výuky (osnovy)?
• Jak zkoumané případy ovlivňují organizaci výuky?
• Které překážky brání vhodnému využití ICT ve vzdělávání?

Potřeba hledat odpovědi na tyto otázky byla pro nás základním vodítkem pro výběr vhodných případů. Zohledňovali jsme však ještě další kritéria, jako např. existenci definovatelného výukového přínosu, možnost opakování aktivit a přenosu do jiných škol, záběr co nejširšího spektra různých modelů aktivit i druhů škol, zahrnutí městských i regionálních škol ad.
Nejprve bylo třeba si celý postup realizace výzkumného případu ověřit. Pro tento, tzv. pilotní běh, bylo díky značné mediální známosti vybráno využití ICT na ZŠ Lupáčova v Praze. Zde jsme si během května 2000 vyzkoušeli všechny výzkumné nástroje a ještě před prázdninami pak byla zpracována příslušná pilotní případová studie. Na základě pilotních studií a připomínek ze všech zúčastněných zemí došlo během podzimu k úpravě výzkumných nástrojů. Před vánoci 2000 pak byl konečně zahájen hlavní běh druhého modulu výzkumu SITES v ČR. Postupně v něm budou realizovány tyto pilotní případy:

• Školní intranet, ZŠ Červený Vrch Praha
• Projekt Region, Euroškola Česká Lípa
• Školní knihovna jako multimediální centrum, Gymnázium Humpolec
• Fiktivní firma, OA Pionýrská Brno
• Video kroužek, ZŠ Hluboká
• Projektový den, ZŠ V lipkách Hradec Králové
• Kurz rozvoje počítačové gramotnosti, ZŠ Korunovační Praha

V době, kdy toto píšu, je první z výše jmenovaných případů již kompletně hotov a další dva jsou rozpracovány. Termín pro dokončení všech je červen 2001. Všechny studie jsou průběžně publikovány na webu, takže budete-li mít chuť si je přečíst, stačí navštívit českou stránku SITES M2 . Na oficiální celkové mezinárodní výsledky si budeme muset počkat nejspíše až do první poloviny roku 2002.

Třetí modul SITES – dopad ICT na znalosti a schopnosti
Třetí modul výzkumu (pravděpodobně 2003-2005) bude přímo navazovat na druhý a bude se zabývat kvantitativním vyhodnocením dopadu pokrokových vzdělávacích metod využívajících technologie na celkové znalosti a schopnosti studentů. Zkoumat bude též schopnosti učitelů (nejen koordinátorů IT) tyto metody používat. V pozadí celého výzkumu SITES totiž stojí hypotéza, podle níž zavádění vzdělávacích technologií přímo ovlivňuje výukové metody a posouvá je směrem k tzv. pokrokovým, korespondujícím s vývojem vyspělého světa směrem k tzv. učící se společnosti (termín částečně nahrazující dříve běžně používanou společnost informační souvisící též s globalizací). Tato hypotéza definuje jako pokrokové ty výukové metody využívající technologie, které jsou založeny na těchto třech didaktických principech:

• zvyšování vlastní potřeby poznávání vedoucí k zodpovědnosti a celoživotnímu vzdělávání
• konstruktivní způsob práce v týmu připravující na řešení skutečných problémů ze života
• informační výchova se zvláštním zaměřením na schopnost analýzy a zpracování informací

Již první modul ukázal určité indicie tuto hypotézu podporující. Ukázalo se totiž, že ti ředitelé, na jejichž školách se technologie používají více (většinou i déle), inklinovali při výběru u nich používaných výukových metod daleko více k pokrokovým, než ostatní. Cílem druhého modulu pak je tyto metody blíže popsat a dát návod všem k jejich následování. Teprve třetí modul výzkumu SITES však může definitivně ověřit, zda je tato cesta správná a zda se celkové schopnosti a kompetence nové generace zvyšují či nikoli.

Je nepochybné, že účast našeho státu ve výzkumu SITES bude přínosem. Nezbytnost zavádění vzdělávacích technologií do každodenní praxe škol se ukazuje stále zřetelněji i u nás. Do vybavení škol technologiemi se budou investovat nemalé prostředky. Mají-li být použity efektivně, je zkoumání nejvhodnějšího využití vzdělávacích technologií nevyhnutelné. Dosud byl tento vývoj u nás z velké části chaotický a nekoncepční. Nezbývá než doufat, že do budoucna se realizace základního výzkumu na tomto poli i u nás stane samozřejmou součástí státní politiky.