Cítím potřebu se vyjádřit k vývoji Revize RVP ZV, která vstoupila do fáze veřejné konzultace, jež se má nést ve znamení střetu názorů a zájmů různých skupin prosazujících svůj postoj ke vzdělávání. Situace silně připomíná stav celého světa, v němž převládá rozpolcenost, a když dojde na lámání chleba, je přibližně polovina pro pokrok a polovina chce zachovat status quo.
Když zapomenu na předchozí neúspěšné pokusy o velkou revizi, dá se říci, že na té stávající jsme pracovali 2 roky. NPI vybral stovky odborníků a zapojil je do pracovních skupin - primárně oborově orientovaných. Aby nevznikl stejný problém, jako v minulé revizi, kdy se ukázalo, že výukový obsah výrazně (spolu s množstvím existujích poznatků) narůstá, tentokrát bylo součástí zadání ho redukovat. Do jaké míry se to povedlo, posuďte sami. Já se chci věnovat obecné strategii celé revize.
Vychází ze státní Strategie 2030+, která má 2 pilíře - snižování rozdílů a kompetenčně orientované vzdělávání. Snižování rozdílů ve výsledcích učení je priorita vyvolaná hlavně právě již zmíněnou rozpolceností, která zvyšuje rizika pro existenci demokracie. Vyšší potřebu kompetencí vyvolává též již zmíněný exponenciální nárůst množství informací, a hlavně jejich snadná dostupnost. Teoreticky není problém dovodit, že učit se věci nazpaměť nemá zdaleka takový smysl jako rozumět informacím a umět s nimi pracovat. Tolik opakování běžně omílaných frází.
Revize probíhala velmi nešťastně. Byla sice zřízena pracovní skupina pro kompetence, ale její výstupy měly několikaměsíční zpoždění. Obávám se, že doteď není úplně jasné, jak se má kompetenční pojetí ve výuce postavené na novém RVP projevit. Během revize jsme slýchali takové zprávy, jako "nebojte se, velké změny nebudou" nebo "žádné učení se neobejde bez obsahu". Tím hlavním, co tvůrce svazuje, je nutnost dospět ke konsenzu většiny učitelů, protože jinak žádné změny do praxe zavedeny být nemohou.
Právě zveřejněný návrh revize nese známky všech zmíněných problémů. Sám za sebe se musím ptát, zda vůbec naplňuje naše strategické cíle. Má odpověď je, že zcela nedostatečně.
Na problematiku se dívám pohledem kurátora vzdělávacích technologií. Technologie jsou Revizí vnímány jako poslední z 8 klíčových kompetencí. To, že je "poslední" myslím v širším významu toho slova. Mezi klíčovky se u nás dostala teprve s Malou revizí v roce 2022, a tak je velmi často přehlížena a některé obory si s ní ještě nevědí rady.
Potíž je v tom, že technologie jsou bohužel hlavním podněcovatelem současných změn, které se na Zemi odehrávají. Ovlivňují potřebnou kvalifikaci lidí, jejich sociální chování, volby, války aj. Mají vliv na psychiku (wellbeing) a jsou též příčinou negativních vlivů na životní prostředí, které, jak se zdá, měly na Velkou revizi zásadní vliv. Revize v obecných částech vychází ze dvou mezinárodních strategických materiálů - UNESCO: Vzdělávání pro cíle udržitelného rozvoje, OECD: Vzdělávání a dovednosti pro budoucnost 2030 – Kompas učení 2030. Udržitelnost se stala tak významným cílem, že ji tvůrci vnutili všude, kde se dalo, a předřadili před cíle jiné. Máme tedy "připravovat mladou generaci zejména na environmentální, technologické a sociální změny" a základní postoje a hodnoty s odvoláním na tyto dokumenty jsou formulovány jako sdílené poznání, respektování potřeb planety, podpora udržitelných technologií a inovací a důstojný život pro všechny.
Povšimněte si, prosím, toho, jak se udržitelnost vloudila i k technologiím, a skoro to vypadá, že nic jiného ani nemá být cílem našeho zájmu. Nic proti ní nemám, ale dokonce ani environmentálně orientovaný materiál Unesco o "udržitelných technologiích" nemluví. Mluví o tom, že je třeba "držet krok s technologickým pokrokem a globalizací" a považuje rozvoj technologií za nutnou součást udržitelného rozvoje. Máme-li vnímat "udržitelné technologie" jako všeobjímající pojem zastřešující cíle našeho vzdělávání, pak se musím ptát, co přesně si autoři Revize pod ním představují?
Potíž je v tom, že techno-pesimistický pohled je v našem školním prostředí stále příliš zažitý. Zbavit se ho, nebude snadné. Vývoj však je takový, že technologie stále více výuku ovlivňují. Nechci tady rozebírat teď tak diskutovaný vliv AI, ale musím připomenout, že již několik let je zřejmé, že se učení bez využití technologií neobejde. Skoro všechny výukové činnosti dnes vyžadují podporu digitálního online prostředí. Ti, kdo jeho výhod nebudou využívat, zůstanou pozadu a přispějí k dalšímu zvýšení nerovností. Digitální kompetence je nutnou podmínkou nejen pro studium, ale i pro práci učitelů, kteří by měli ovládat prvky "digitální pedagogiky".
Proto trvám na tom, že celý text Velké revize RVP ZV je třeba revidovat z pohledu vzdělávacích technologií, jejich význam přehodnotit, zavést jejich využití do procesu učení a předřadit je problematice environmentální. Udržitelnost posunout tam, kam patří, a sice do příslušné složky výukových cílů zabývajících se budoucností naší planety, kde samozřejmě lze mluvit o "udržitelných technologiích", jen ne ve smyslu všeobjímajícím.
Pokud se tak stane, jistě se ve stávajícím návrhu najde ještě mnoho míst, kde bude třeba tento přístup zohlednit. Jsem si samozřejmě vědom toho, že můj hlas je velmi slabý, aby něco změnit. Musel jsem se ale ozvat.
Vypadá to, že zavádění technologií do výuky se teď alespoň v režii Malé revize, která se digitální kompetence dotkla jen okrajově, s přispěním projektu "Podpora škol v kontextu digitalizace NPO 3.1 DIGI" docela daří. Možná tedy bude nejlepší si přát, aby nově vznikající kurikulární dokumenty našim učitelům alespoň nebránili svou práci inovovat a držet se vývoje, který je v oblasti digitálních technologií nezadržitelný.
Výběr zajímavých nedávných příspěvků Spomocníka:
Myšlenky o AI nejen ve vzdělávání
Máme AI slona ve třídě?
Strukturované prompty pro učitele
PISA 2022 a technologie
Několik překvapivých zjištění o kreativitě podle Spencera
Konec online anonymity v Číně
Budoucnost vzdělávání podle profesora Sharplese
7 kroků, jak zvládnout posun vztahu učitele a žáka v éře AI
Z Ráje vás zdraví Bořivoj Brdička |
