Je autorkou významných vědeckých publikací hlavně z oblasti psychoanalýzy. Známou se stala již díky své první knize "Mé druhé já: počítače a lidský duch" z roku 1984, která se zabývala vztahem počítačů, kultury a společnosti. Její druhá a zatím poslední kniha "Život na obrazovce - totožnost ve věku Internetu" (1995) ji proslavila. Známá je také tím, že svého času pro porovnání vlastností operačního systému Macintosh a DOS používala přívlastky průhledný (Mac) a neprůhledný (DOS). Intenzivně se zabývá simulacemi a studiem chování lidí v uměle vytvořeném prostředí (virtuální města na Internetu, kde se lidé potkávají a diskutují). Má blízký vztah k francouzským postmodernistům a k americkému feministickému hnutí.
Současnou dobu nazývá koncem Freudova století. Jeho teorii, která se na člověka dívá jako na jednotnou osobnost, považuje za překonanou. Podle ní je správné na každého pohlížet jako na množinu různých osobností. Je třeba najít takové prostředí, ve kterém bude každý moci sám sebe poznávat v různých úlohách a z různých úhlů. Kyberprostor, jak je často nazýván prostor vybavený moderními technologiemi, takovým prostředím je. Věří, že se, navzdory mnoha současným katastrofickým předpovědím, blížíme k znovuzrození psychoanalytického myšlení, které nám pomůže v sebepoznání.
Na přebalu její poslední knihy je jako příklad uveden výrok jednoho studenta střední školy: "Reálný život je jen jedním z mnoha oken, a většinou není zrovna tím, které mám nejradši." Tento student se často pohybuje ve virtuálním prostoru (města, síťové hry), kde představuje několik různých postav naráz, a k tomu ještě stačí na počítači zároveň dělat domácí úkoly. Je schopen rozdělit své myšlení a přepínat z jednoho okna do druhého. Počítač a Internet mu tak dovolují poznávat sebe sama z různých hledisek.
Rozdíl proti skutečné poruše osobnosti (schizofrenie) je podle ní v tom, že tento student si v každém okamžiku uvědomuje i existenci ostatních oken, ve kterých se zrovna nenachází. Jedná se tedy v tomto případě pouze o prožívání odlišných stránek své vlastní osobností a o snadné a vědomé přechody mezi nimi. Turkle pro ně používá výraz "obcházet skrz" (cycled through).Takovýto způsob myšlení není chorobný a pro rozvoj osobnosti nabízí nové netušené možnosti.
Ve skutečnosti každý z nás má v životě několik různých rolí najednou i bez kyberprostoru. Žena je většinou dcerou, manželkou, matkou, hospodyní, zaměstnancem apod. Každá z těch rolí je trochu jiná a je třeba je hrát všechny naráz. Počítače dnes, díky multitaskingu (Apple má prvenství v jeho masovém rozšíření), dovolují zpracovávat též několik úloh naráz. Ty úlohy sice běží každá v jiném okně, jsou však schopny si vyměňovat data a tak se vzájemně ovlivňovat stejně jako v reálném životě. Počítač může zpracovávat mnoho různých typů úloh. Ještě před několika lety to byl jen stroj, který uměl rychle počítat. Pak se z něj stal nástroj, který nám úžasně pomáhá při práci (zpracování textů, účetnictví, učení apod.). Typem úloh, který je nejzajímavější pro sebepoznávání, jsou simulace.
Jedním z nejoblíbenějších příkladů, na nichž Turkle prezentuje možnosti simulace, je záměna pohlaví, která se často děje ve virtuálních městech. Ten, kdo to zkusí, díky pohledu z druhé strany pocítí sociální dopad chování svého pohlaví a může to na něj mít blahodárný vliv. Muži jsou většinou překvapeni tím, jak jim mnohem více lidí nabízí pomoc, až je nakonec někdo začne obtěžovat. Právě to bývá často důvodem toho, proč ženy rády hrají roli mužů. Druhým zajímavým typem simulace jsou programy typu Simcity. Jedná se o konstruktivní hru, ve které je uživatel v roli starosty, který od stolu řídí výstavbu a chod města změnou různých parametrů v daních a vydáních. Podle paní Turkle by bylo dobré tento jinak pro vývoj logického myšlení vynikající program ještě trochu vylepšit. Bylo by dobré zcela neosobní a hypotetický vývoj ve městě spojit s konkrétními sociálními zkušenostmi dětí, které s programem pracují. Nenechávat je v představě, že násilí je jen nějakou položkou ve statistice a snížit ho lze jen zvýšením výdajů na policii. Při rozkrývání simulace chodu společnosti by se dalo dojít až tak daleko, že by si každý mohl vyzkoušet, jaký vliv by mohlo mít navrhované opatření určité konkrétní politické strany. Něco takového by se jistě občanům před volbami mohlo hodit.
Ve skutečnosti stále více a více svého života budeme prožívat v místech, kde se simulace prolíná s realitou. Již dnes se například běžně dělá reálný obchod ve virtuálním světě. Platí to samozřejmě i o vzdělávání. Zde se bude prolínat klasický způsob výuky ve škole s možnostmi zapojit se do určitého vzdělávacího programu v kyberprostoru. Styk se skutečnými lidmi, a to nejen ve škole, má pochopitelně své nezastupitelné místo a nelze se ho vzdát. Na druhou stranu se asi nebude možno divit rodičům, kteří budou určitým způsobem kontrolovaný virtuální svět považovat pro vzdělávání svých dětí za vhodnější, než zastaralou a různých rizik (násilí, drogy) plnou školu.
Brzy bude asi nutné přehodnotit definici toho, co je reálné a co virtuální. To, co by se však změnit nemělo je definice dobra a zla, pozitivního a negativního. Lidé, kteří touží po úniku do svých virtuálních životů budou šokováni tím, jak moc je jejich reálné tělo přítomno v jejich počítačových simulacích. Virtuální svět nás bude konfrontovat s tím, jak moc se naše osobnost promítá do našeho vědomí a naopak jak moc naše touhy ovlivňují naše činy.
V závěru jednoho ze svých rozhovorů s Herbertem Brodym Sherry Turkle na otázku " Jste optimistou nebo pesimistou pokud jde o vliv počítačů na lidskou psychiku?" odpovídá: "Myslím, že počítače a Internet nabízejí obrovské nové možnosti pro osobní růst, pro vytváření nových vztahů a pro komunikaci mezi přáteli i rodinou, ať jsou jakkoli daleko. Ale nerada věci posuzuji v jednoznačných kategoriích jako optimismus a pesimismus. Myslím, že nejvíce bude vliv počítačů a Internetu záviset na tom, co budou lidé s nimi dělat. Musíme se sami na sebe dívat jako na toho, kdo má ten největší vliv na to, jakým směrem se budou věci ubírat. Přehnaný zájem nebo zatracování technologií má za následek přeceňování jejich významu. Pokouším se soustředit pozornost na lidi, na různorodost možností, které před námi stojí, snažíme-li se sžít s technologiemi.
Možnosti uspokojení, které nám technologie mohou poskytnout, nejsou nekonečné. Omezují nás fyzické možnosti našeho těla. Žijeme na Zemi. Máme svůj psychický a duševní svět - jsme rozumní, chápaví a emocionální. Můj optimismus vychází z víry, že lidstvo je na dobré cestě k využití života na obrazovce počítače k vyjádření všech těchto rozdílných stránek své existence."
Použité prameny:
Domovská stránka Sherry TurkleSimon & Associates - nakladatel knihy Život na obrazovce
HotWired Network - interview, diskuze
Žádné komentáře:
Okomentovat