Vyvinulo se z výroku kanadského sociologa Marshalla McLuhana z konce 60.let, v němž hovořil o budoucím světě jako o globální vesnici, kde k sobě budou mít všichni stejně daleko jako k nejbližšímu sousedovi. Tento citát pochází z doby, kdy byla v USA i v Kanadě dovršena telefonizace, začalo masové užívání automobilů, televize se dostala do každé domácnosti a lidé na ní sledovali přímý přenos z přistání kosmonautů na Měsíci. Není proto příliš divu, že McLuhan jako specialista na výzkum sdělovacích prostředků dospěl k podobným představám. A to se ani nedožil současných možností, které v oblasti získávání informací a komunikace mezi lidmi přináší síť Internet. Zemřel totiž v roce 1980.
V roce 1994, v době, kdy začal Internet pronikat do komerční sféry, došlo zásluhou amerického časopisu Wired k oživení vzpomínky na McLuhana. Byl jmenován duchovním otcem tohoto časopisu, byla uspořádána vědecká konference věnovaná jeho odkazu a byla znovu vydána jeho kniha Understanding Media (Chápat média). Od té doby začal být Internet s oblibou přirovnáván ke globální vesnici. Díky tomu, že tento výrok skutečně velice přesně vystihuje tu skutečnost, že dnešní svět lidí na Zemi je dokonale propojen a přitom je z pohledu celého vesmíru nepatrně malý, došlo v posledním období k zjednodušení na globalizaci.
V představách kritiků globalizace je tento pojem spojen hlavně s negativním působením nadnárodních monopolů, které hromadí moc a zvolna přebírají na místo vlád a mezinárodních organizací jako OSN skutečné řízení států i celé Země. Největší problém spatřují odpůrci globalizace hlavně v tom, že jsou tyto organizace vedeny hlavně vlastním ziskem a neberou ohled na dlouhodobé zájmy lidstva (tzv. trvale udržitelný život na Zemi) jako je např. ekologie. Vadí jim velké množství zboží, které se dnes často převáží i na velké vzdálenosti a spolupodílí se na nezdravém rozmachu automobilizmu. Mají strach, že nedojde-li urychleně ke změně myšlení manažerů, politiků i celé veřejnosti, mohlo by se to jednou stát osudným celé naší civilizaci. Myslím, že mnohé z těchto obav jsou na místě a můžeme s nimi souhlasit. Jenže sebevětší odpor nejspíš nedokáže globalizaci zastavit. Ekonomické zájmy s ní spojené ji nepochybně dokážou prosadit. Nemyslím si však, že to nutně musí znamenat zkázu lidstva. Zkusme se na celou věc podívat ještě z druhé strany. Zkusme se zamyslet nad tím, zda by nebylo možné nové technologie, které s sebou globalizace přináší, použít pozitivním způsobem.
Podíváme-li se na tuto problematiku důkladněji, nemůžeme nevidět, že důsledné zavedení informačních a komunikačních technologií do všech oblastí života může mít i kladný vliv, a to nejen na ekologii. Díky nim se stane mnoho služebních i soukromých cest zbytečných. Mnohé již dříve vyřešily telefony a faxy, Internet navíc umožňuje se na dálku i vidět a slyšet. Umožňuje vytvářet celé pracovní týmy, které se fyzicky setkat vůbec nemusí. Dovoluje, aby se v mnoha případech tam, kde se dříve přenášely atomy, přenášely nyní zcela ekologicky nezávadným způsobem pouze bity (Negroponte). Pomocí Internetu se mohou spojit a domluvit nejen obchodníci, manažeři nebo třeba též podvodníci, ale také všichni ti, kdo to myslí s budoucností Země dobře. Již svou podstatou vyvolává u většiny lidí představu o malosti a konečnosti světa. Dovoluje spojit lidi z různých koutů naší planety, aby pochopili, že jiní mohou mít i velmi odlišné názory a zvyklosti, a že to je úplně v pořádku. Umožňuje snáze pochopit, že šťastný může být člověk i bez přepychové vily s několika auty v garáži, bez dovolené u moře, bez životní pojistky a tučného konta v bance. Zatím to bohužel vypadá spíše tak, že možnosti globalizace světa plně pochopily hlavně ty síly, které je chtějí využít především jen ke svému vlastnímu prospěchu. To však nesmíme připustit.
I my, kteří máme cíle odlišné, se nesmíme globalizace bát. Musíme ji využít k prosazení svých záměrů. Nesmíme spojení se světem využívat jen k přejímání negativních postojů, které jsou u nás bohužel ve velké oblibě. Globalizace ve vyspělém světě způsobuje nejen nekompromisní boj o nové celosvětové trhy a protesty podobné street party, ale znamená též třeba i připojování všech škol do Internetu a vybavování tříd počítači. Znamená zásadní změnu v práci učitelů, která se neobejde bez důkladné přípravy. Znamená změnu požadavků na to, co by měl umět člověk, který se chce v nadcházející "informační" společnosti uplatnit. Nejde však zdaleka jen o to, najít zaměstnání. Je nemyslitelné, chceme-li respektovat ideu trvale udržitelného života na Zemi, aby materialistické a sobecké chápání světa i nadále převládalo. Doufám, že již začíná být jasné, o čem je řeč. Jedná se o informační výchovu, o informační politiku státu, o oblast, kterou není možné nechat zcela napospas zákonům trhu, o oblast, kterou naše předchozí extrémně liberální vláda zanechala v žalostném stavu.
Většina vyspělých zemí světa má před námi v tomto směru obrovský náskok. Nejde ovšem jen o samotné "natažení drátů" do škol a nákup počítačů. Jedná se o značnou změnu v zaběhaném konzervativním pojetí výukového procesu, a taková věc se nedá dělat bez koncepce a plánu. Je nejvyšší čas začít se tím zabývat. Kdyby nic jiného, tak třeba i proto, že se bez toho neobejde ani náš vstup do Evropské unie.
Nepochybuji o tom, že si každý z nás přeje, aby i naše děti měly přístup k nejnovějším informacím a nebyly odkázány jen na to, co se dozví od učitele. V celosvětové pavučině (World Wide Web) na Internetu jsou dnes k dispozici nejen materiály pro děti nevhodné, ale ještě mnohem více těch užitečných (http://it.pedf.cuni.cz/spomoc/odkaznik/), jako jsou třeba sbírky světových muzeí a galerií nebo rovnou celé vzdělávací kurzy vedené těmi nejlepšími odborníky. Je ale třeba, aby se děti naučily též cizí jazyky a byly schopné v globálním světě s kýmkoli komunikovat. Na prvním stupni mohou začít třeba jednoduchým mezinárodním projektem, při němž si pošlou plyšovou figurku a pak pomocí elektronické pošty popisují jejím majitelům, co u nich spolu s nimi dělá. Na druhém stupni se již mohou třeba virtuálně zúčastnit vědecké výpravy za polární kruh, do srdce Afriky, za poklady mayských měst nebo třeba do kosmu. Mohou společně zkoumat kvalitu ovzduší, vodu, rostliny, zvířata apod. Středoškoláci se mohou například pokusit řešit celosvětové problémy prostřednictvím simulace jednání OSN nebo se zapojit do nějakého vědeckého experimentu (např. výpočet velikosti Země z měření stínu tyče na různých místech ve stejném okamžiku). Takových a jim podobných projektů je celá řada a s připojováním dalších a dalších tříd ve školách všude na světě jejich počet stále stoupá (http://it.pedf.cuni.cz/projekty/).
Někomu možná budou mé názory na pojetí informační výchovy připadat naivní a nereálné. Možná, že bude mít pravdu. Možná, že se lidská společnost opravdu žene do záhuby a kritici globalizace mají pravdu. Jsem však přesvědčen, že jejím odmítáním toho mnoho nezmůžeme. To je přímá a jistá cesta k zaostalosti. Vpřed se lze dostat jedině jejím přijetím a rozumným využitím. Jedině tak se budeme moci jednou svým dětem podívat s klidným svědomím do očí.
Ing. Bořivoj Brdička , __ , __
oddělení informační technologie /|/ \ /|/ \
KTchV PedF UK Praha | __/ __ | __/ ,_
Učitelský spomocník - http://it.pedf.cuni.cz/ | \/ \_| \/ |
bobr@mbox.cesnet.cz |(__/\__/ |(__/ |_/
BoBrův Pomocník - http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/
Žádné komentáře:
Okomentovat