středa 18. listopadu 2009

Vzdělávací technologie po dvaceti letech demokracie

Tento text byl původně zveřejněn jen na Facebooku. Vzhledem k tomu, že tam si ho může přečíst jen ten, kdo má přístup, dávám ho i sem.
=============================================================================
Tak už to máme za sebou. Oslavy proběhly důstojně - zavzpomínali jsme si, zademonstrovali, zazpívali a trochu si ulevili. Teď je po všem a nezbývá nám než se vrátit ke každodenním starostem. Zase se budeme dívat na realitu kolem sebe a nadávat na spoustu nepravostí. Přečetl jsem si dnes to, co jsem napsal přesně před 10 lety (http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/aktual/ak991117.htm) a zjistil, že až na malé výjimky je vše při starém. Ověřili jsme si, že technologickou reformu školství, kterou jsme před 10 lety požadovali, pod vedením našeho ministerstva realizovat nelze. Instituce připravující učitele se i nadále drží tradičních postupů a technologie víceméně ignorují. Naše schopnost domluvit se a společně pracovat na zlepšení situace je i nadále mizivá. 
V jedné věci jsem se snad přece jen mýlil. Tvrzení, že „naše generace již nemá naději dočkat se návratu mezi civilizované země světa“ se ukazuje být nepřiměřeně pesimistickým. Vstup do Unie naše perspektivy poněkud vylepšuje. Jsem opravdu rád, že oslavy 20 let od pádu totality kromě jiného ukázaly, že většina mladých lidí již dnes chápe svou budoucnost v globálním kontextu a je odhodlána za splnění svých představ bojovat. 
V každém případě i nadále platí, že „záleží na každém z nás“ jak na sobě bude pracovat a ovlivní své okolí. Žít budeme v takovém světě, jaký si uděláme!

1 komentář:

  1. Jsem ráda, že nejen já mám občas "ne zrovna optimistickou" náladu :-)

    OdpovědětSmazat