Asi nejsem sám, kdo se po 8. září 2026 zajímal o nově publikované výsledky [1] [2] mezinárodního šetření OECD PISA 2025, které ve 4letých intervalech zkoumá schopnost 15letých žáků aplikovat znalosti v reálných životních situacích. Hlavní zprávou je, že se spolu s celým světem naši žáci zhoršují. A co je pro nás mimořádně důležité – tento fakt je dáván do souvislosti s technologiemi.
Nejčastěji se mluví o času stráveném s obrazovkou, jen někdo (celkem správně) zmiňuje souvislost se sociálními sítěmi. Logickým důsledkem je snaha tento vliv omezit, což je nepochybně záměr velmi rozumný. Je tady však jedno „ale“. Dospěli-li jsme k pochopení, že svět bez digitálních technologií již fungovat nebude, musíme kromě zákazů řešit i to, jak na život s technologiemi naše děti připravit. Podívejme se, co nám o tom říká PISA.
V tomto posledním běhu bylo zařazeno tzv. „computational problem solving“ (naše zpráva v názvu kategorie vynechává „počítačové“ a mluví jen o „řešení problémů“). Výsledky vůbec nejsou špatné. Jsme nadprůměrní (9. místo mezi zeměmi OECD). Překvapivé by to být nemělo, když si vzpomeneme na neuvěřitelné výsledky minulých šetření ICILS, kde jsme opakovaně patřili k nejlepším. Jak se zdá, programování a modelování nám jde. Jenže pak se podívám na titulní stranu výsledků OECD a najdu tam toto:
Žáci žijí v prostředí, kde je mnoho informací nespolehlivých a je často obtížné je odlišit od důvěryhodných zdrojů. V této souvislosti nestačí, aby žáci pouze věděli, že je třeba fakta ověřovat. Musí se také naučit, kdy a jak zvažovat důkazy, zpochybňovat intuitivní tvrzení a posuzovat spolehlivost různých typů informací. V průměru v zemích OECD méně než polovina žáků (46 %) uvedla, že ověřuje důvěryhodnost informačních zdrojů a zároveň více důvěřuje vědeckým důkazům než zdravému rozumu. 37 % uvedlo, že ověřuje zdroje, ale spoléhá se na zdravý rozum, zatímco 11 % uvedlo, že důvěřuje vědeckým důkazům bez ověřování zdrojů. Dalších 5 % uvedlo, že ani nekontroluje zdroje, ani neupřednostňuje vědecké důkazy. To naznačuje, že velká část patnáctiletých může být zranitelná vůči dezinformacím a nepravdivým informacím.
Jsme 4. od konce (37.2, 46.9, 9.9, 5.9). Jistě by to stálo za bližší analýzu. Je ale zřejmé, že s digitální kompetencí (informační gramotností) na tom zas až tak skvěle ve skutečnosti nejsme. To je problém, který řešíme již od roku 2014, kdy jsme ve Strategii digitálního vzdělávání vytyčili dva hlavní směry rozvoje kompetencí – informatické myšlení (které slaví úspěchy) a digitální gramotnost (jejíž význam se nám nedaří mezi ostatními klíčovými kompetencemi a gramotnostmi dostatečně zviditelnit).
Když se podíváme na země, které se v celkovém skóre umístily nejlépe, zjistíme zajímavou věc. Jsou tam takové, které teď technologie ve školách omezují (např. Finsko), i takové, které je naopak používají ve velkém a stále více (např. Estonsko, Singapur). Statisticky se opakovaně ukazuje, že správná míra nasazení technologií je přínosem, a tudíž vlastně ve skutečnosti nezbytná. OECD to zjišťuje opakovaně již od PISA 2012 (OECD: Žáci, počítače a učení). Tentokrát je výsledek opět velmi podobný.
Z toho lze udělat jednoduchý závěr, který pro nás také není nový. Technologie nelze jednoduše označit za příčinu úpadku důležitých schopností žáků. Jsou za určitých okolností přínosem. Jen je třeba umět tyto okolnosti vyvolat. To je ten problém, který Spomocník řeší dlouhodobě.
Připomeňme si to nejdůležitější, co nakonec odhalují i všechny výzkumy nejen OECD. Technologie (dnes s AI) napomáhají učení, když jsou používány aktivně, ne pasivně a vždy jen tehdy, když se tak děje v situaci, kterou inicioval někdo schopný žáka do aktivního stavu dostat. Všimněte si toho, že právě to se třeba sociálním sítím daří velmi dobře, jen cíl je dost odlišný.
Z výsledků PISA 2025 můžeme pro výuku s využitím technologií odvodit určitá doporučení:
Zajistit, aby prostřednictvím digitálních zařízení nedocházelo k rozptylování během výuky.
Zabránit dalšímu růstu nerovností v důsledku socio-ekonomických rozdílů, které mají technologie tendenci zvyšovat.
Věnovat zvýšenou pozornost výuce smysluplného využívání AI (v terminologii PISA modrý sloupec – „pomáhá učit se“).
A. J. Juliani dává na základě výsledků PISA 2025 školám tyto konkrétní rady [3]:
Nastavte jasnou politiku používání telefonů a vynucujte ji, protože data OECD o rozptylování jsou jednoznačná.
Oddělte používání technologií pro učení od jejich používání ve volném čase během výukového dne.
Naučte žáky hodnotit výstup AI jako explicitní, hodnocenou dovednost.
Chraňte potřebu aktivního zapojení u každého úkolu. Pokud lze myšlení, které je v jeho rámci generováno, svěřit stroji, přepracujte úkol tak, aby to nebylo možné.
Singapur a Estonsko nejsou nejlepší proto, že by technologie vynechaly. Je to proto, že odmítají nechat technologie rozhodovat o tom, co žáci dělají se svou myslí.
Připomeňme si na závěr, že OECD vydalo letos také specializovanou zprávu zabývající se AI (Digital Education Outlook 2026 on GenAI) a že příští PISA 2029 bude primárně technologicky orientovaná (PISA 2029 Media and Artificial Intelligence Literacy)
Zdroje:
[1] PISA 2025 Results (Volume I),
2026
https://www.oecd.org/en/publications/pisa-2025-results-volume-i_73451bc5-en.html
[2] Národní
zpráva PISA 2025,
2026
https://www.csicr.cz/cz/Aktuality/Narodni-zprava-PISA-2025
[3] A. J.Juliani - What The
PISA Results Really Show Us About Technology And Curriculum,
2026
https://www.ajjuliani.com/blog/the-pisa-story-everyone-is-getting-wrong
Žádné komentáře:
Okomentovat