pátek 11. října 2019

Spomocníkův zpravodaj 191011

Vážení přátelé!

Jak jste asi zaznamenali, dospěli jsme do stavu, kdy budeme našeho Zpravodaje vydávat nepravidelně, podle toho, máme-li potřebu sdělit něco víc, než říkají samotné naše příspěvky.
V tomto okamžiku bych rád jen připomenul, že v minulém období vyšly tyto mé články:
Davův seminář otevřené pedagogiky
Vzorová ukázka obsahu velmi potřebného prezenčního kurzu, který připravuje učitele na éru digitální pedagogiky.
Mike Walsh
Horizonty podle CoSN
Dva příspěvky věnující se budoucnosti vzdělávacích technologií s připomínkou minulých Horizon reportů.
iPrázdniny jako model spolupráce učitelů
Zhodnocení naší prázdninové akce, pro níž jsme obtížně hledali sponzory a nakonec jsme se rozhodli hlavní cenu (iPad) s Jardou věnovat sami. Byl to experiment, který měl světu ukázat, jak by měla sdílená spolupráce učitelů v dnešní době vypadat. Jsme natolik přesvědčeni, že je náš přístup správný, že v něm budeme v podobě Virtuálního centra Spomocníka pokračovat. Možná dojde na iPrázdniny i příští rok? Rádi bychom s vámi tuto aktivitu prodiskutovali osobně. Přijměte naše pozvání na konferenci Učitel IN 19.10. do Plzně.
S pozdravem,
Bořivoj Brdička

pátek 30. srpna 2019

Spomocníkův zpravodaj 190830

Vážení přátelé!

Než se opět ponoříme do každodenní práce, dovolím si připomenout, v jaké politické situaci se z pohledu vzdělávacích technologií nacházíme.
O tom, že je implementace ICT v RVP (týká se to hlavně ZV) zcela nevyhovující, víme více jak 10 let. Po celou tu dobu jsme se pokoušeli tento stav změnit. První ICT panel byl za tímto účelem ustaven ještě ve VÚP, který byl zrušen  v roce 2011.  Činnost Panelu pak pokračovala v rámci NÚV.
Během celé té doby vzniklo několik verzí nově definovaných cílů i obsahu studia. Vzpomeňme např. na výstup projektu ČŠI NIQES (Specifikace informační gramotnosti NIQES) z roku 2015 nebo na dosud aktuální Návrh revizí rámcových vzdělávacích programů v oblasti informatiky a informačních a komunikačních technologií z roku 2018. Všechny tyto aktivity byly v souladu s v roce 2014 přijatou vládní Strategií digitálního vzdělávání do roku 2020.
Potíž je v tom, že se většinu našich strategií prostě nedaří naplňovat (např. viz Kontrolní akce NKÚ č.18/18 - Podpora rozvoje digitalizace vzdělávání v České republice a reakce JSI na ni). Revize ICT se svou složkou týkající se digitální gramotnosti odhalila nutnost revidovat nejen informatiku. Čím více se mluvilo o tom, že jsou základní digitální kompetence prostě nutnou složkou výbavy všech učitelů (viz Integrace technologií podle modelu TPCK, 2009), tím zřejmější bylo, že máme problém. Nikdo nebyl ochoten učitelům tuto nepopulární skutečnost sdělit a vysvětlit. Nechci tvrdit, že právě jen toto je příčinou toho, že se realizovaná revize RVP nakonec octla ve slepé uličce, ale právě to se stalo. Skoro to vypadá, že je to možná dokonce jeden z hlavních důvodů, proč bude nakonec zlikvidován celý NÚV.
Oznámení o restrukturalizaci našich ústavů s hlavním cílem ušetřit a zabránit duplicitám v jejich činnosti přišlo tradičně na začátku prázdnin, kdy je nejmenší ochota učitelské veřejnosti do něčeho vrtat. A vypadá to, že záměr se zdařil.
Pro nás to znamená, že plnohodnotná komplexní revize RVP je opět v nedohlednu. Veřejnost je vesměs spokojena, protože jakékoli změny nepřijímá příliš ochotně. Ve hře zůstává určitá naděje na tzv. "malou" revizi, která by se týkala jen ICT, ale, pokud je mi známo, žádné oficiální rozhodnutí v této věci neexistuje a za současné situace se ho hned tak nedočkáme. Jediné, co hmatatelně máme, je výjimka pro školy, které v rámci projektů PRIM a DG ověřují pedagogickými fakultami nově nastavené kurikulum (jak bude revize vypadat, nevědí, tak si to dělají podle sebe).
Bojím se, že na má slova opět dochází. Ti, kdo budou chtít, budou podle výjimky moci učit i po roce 2020. Ostatní žádné změny dělat nemusí. Potíž je v tom, že celoplošné změny jsou evidentně nutné a na Strategii 2030+ čekat nelze. Notabene, když ani u té není vůbec jasné, jak bude vypadat a zda se ji podaří v praxi prosadit!
Přejeme vám mnoho úspěchů v novém školním roce a těšíme se na váš zájem o Spomocníka,
Bořivoj Brdička

pátek 14. června 2019

Spomocníkův zpravodaj 190614

Vážení přátelé!

Poslední dva mé články na první pohled spojuje zkratka CoSN:
Standardy interoperability podle CoSN
Digitální rovnost CoSN v roce 2019

Consortium for School Networking je největší a nejsilnější americká organizace prosazující zájmy spojené s ICT ve školách. Možná ještě více administrátorů než samotných učitelů. Spomocník se jeho činnosti logicky věnuje již dlouho. Pod klíčovým slovem CoSN najdete 8 článků, nejstarší z roku 2004. Je to již pár let, co jsem ředitele CoSN Keitha Kruegera osobně potkal na konferenci organizované EK na podporu spolupráce EU s USA. Docela se divil, když zjistil, že je sledujeme a jejich zkušenosti se snažíme, když už ne přímo aplikovat, tak s nimi alespoň seznamovat naše odborníky.
Ty poslední dva články jsou typickým příkladem. První seznamuje s postupy interoperability (kompatibility ve školách používaných systémů, dat a aplikací), které se snaží CoSN nastartovat v rámci amerických školských obvodů. Tato problematika je jistě hodně důležitá pro správu ICT ve školách. Hlavním cílem musí vždy být výukový přínos.
Problematika druhého článku je důležitá i pro neinformatiky. CoSN se snaží přesvědčit veřejnost, že je možné vybavením žáků přístroji (1:1) překonat nerovnost v přístupu ke vzdělání mezi různými skupinami obyvatel (na mysli máme hlavně ty socio-ekonomicky znevýhodněné). Je třeba zdůraznit, že nikdy nesmíme zapomenout na tu skutečnost, že ono odstranění nerovnosti nemá mnoho společného s technologiemi. Ty se stávají pouze prostředkem umožňujícím realizaci vzdělávacích aktivit. Riziko, že technologie rozdíly dokonce naopak posílí existuje (Typy učitelů z pohledu vzdělávacích technologií). Musíme ho umět v zárodku eliminovat.

Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička

pátek 31. května 2019

Spomocníkův zpravodaj 190531

Vážení přátelé!

Mám pocit, že už musíte mít té umělé inteligence a strojového učení plné zuby. Mluví se o tom už asi moc. Potíž je v tom, že je to tématika, která se značnou pravděpodobností ovlivní budoucnost celého lidstva, tedy i školství. Musíme se k ní proto opakovaně vracet. Název mého posledního článku říká vše - Je umělá inteligence rizikem pro demokracii?
Trochu víc bych se chtěl tentokrát věnovat něčemu jinému. 16. května nás poctil svou návštěvou ředitel Direktorátu OECD pro vzdělávání a dovednosti Andreas Schleicher. Semináře organizovaného MŠMT a vzorně otevřeně dokumentovaného se zúčastnila kompletně celá špička našeho školství. Nechyběl jsem ani já. V diskuzi jsem se pana ředitele zeptal, zda nejnovější data, která mají (na podzim budou zveřejněny výsledky PISA 2018), naznačují, proč mají žáci, kteří ve škole používají nejvíc technologie nejhorší výsledky? (OECD: Žáci, počítače a učení). Schleicherova odpověď svým způsobem potvrzuje naší hypotézu, která říká, že technologie začínají být nejvíce nasazovány tam, kde se učitelé s jejich pomocí snaží maximálně si usnadnit práci. Nemusí to vždy být jejich neschopnost, může to být velké množství žáků ve třídě, málo času ve výuce apod.
Vyberu podstatnou část Schleicherovy odpovědi (zde): "Je to pravda, ve většině zemí zjišťujeme, že čím více technologií je ve třídě, tím horší jsou výukové výsledky. Otázkou je, co s tím? Jedním z možných řešení, a některé státy jdou touto cestou, je zakázat mobily. To vede k oddělení školy od reálného světa. Druhým možným řešením je změnit naše výukové metody. Dnes máme technologie 21. st. i žáky 21. st., ale výukové postupy 20. st. a školní kulturu 19. st. A tato kombinace vyvolává onen negativní efekt. Musíme se sami sebe ptát, jak podpoříme využití současných technologií, aby se staly produktivním nástrojem. Nedá se to ovšem nařídit shora. Technologie totiž nejsou ničím jiným, než zesilovačem, který posiluje jak dobrou tak špatnou výuku. To se netýká jen ČR. Musíme na globální úrovni přemýšlet nad tím, jak využívat současné postupy a změnit výukové metody tak, aby technologie výsledky žáků umocňovaly. Výzkumy ukazují, že je to možné - třeba prostřednictvím interaktivity. Ten, kdo by měl nejvhodnější cesty nalézt ale nejsou vědci, jsou to učitelé."
Příspěvkem k této diskuzi je čirou náhodou i můj další aktuální článek na Spomocníkovi - Typy učitelů z pohledu vzdělávacích technologií.

Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička

pátek 17. května 2019

Spomocníkův zpravodaj 190517

Vážení přátelé!

V posledních dvou týdnech jsem se vrátil k tématice tvořivého myšlení. Není to náhoda. Je s ním spojeno pochopení současné transformace školství, při níž hrají technologie docela významnou roli. Stojí v pozadí potřeby změny výukových cílů (v duchu kompetencí pro 21. století) a určitým způsobem ovlivňují též výukové postupy. Přesto nesmíme propadat mylnému dojmu, že technologie jsou tím hlavním cílem. Nejdůležitější je to, jak ovlivňují pedagogiku.
Na Spomocníkovi najdete dvoudílný seriál inspirovaný činností dalšího zajímavého amerického inovátora a aktivisty tvořivého myšlení Erica Sheningera, který se v americkém International Center for Leadership in Education zabývá inovacemi vzdělávání prostřednictvím technologií.
Snaží se dělat právě to, co je nejvíce třeba. Obohacuje učitelům již známé výukové postupy o digitální rozměr.
První díl mapuje výuku z pohledu relevance pro žáky a k výukovým činnostem přidává ty, které se realizují prostřednictvím technologií (Relevance jako základ digitální školy). Druhý pak dělá totéž pro známé a dříve již popsané formy výukové komunikace (Pedagogika digitální diskuze).
Snad pro vás budou obohacením!
Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička

pátek 3. května 2019

Spomocníkův zpravodaj 190503

Vážení přátelé!

Dovolte mi, abych vám touto cestou připomněl, co jsem se vám snažil tento týden sdělit svým článkem Zkoumání vlivu socializovaného robota Tega na vývoj dětí v MIT Media Lab.
Je zajímavým příspěvkem ukazujícím, kam směřuje vývoj inteligentních asistentů, v tomto případě u předškolních dětí. Měli bychom si uvědomit, že takový plyšový "kamarád" je schopen dítě nejen učit konkrétní znalosti, ale že bude mít i určitou schopnost vychovávat. Narozdíl od kamarádů opravdových zde máme výchovné a výukové cíle daleko víc pod kontrolou. Dítě se učí hlavně nápodobou.
Trochu jsem se zasnil, a představil si, jak by bylo krásné, kdybychom mohli výchovně ovlivňovat naše děti i poté, co se stanou běžnými uživateli internetu. Že to jde, už víme (Foggův model ovládání lidí technologiemi). Jen neumíme zajistit, aby cílem byl prospěch všech.
Spíše to vypadá, že vyhrávají síly snažící se využít současné technologické možnosti jen ke svému vlastnímu prospěchu (Stává se svobodná vůle pouhou iluzí?).
Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička

pátek 26. dubna 2019

Spomocníkův zpravodaj 190426

Vážení přátelé!

S velikonočním odstupem se znovu hlásíme se svou technologickou "troškou do mlýna". Věnoval jsem se v posledních dvou článcích ještě mobilům (Neřešte zda, ale co děti s přístroji dělajíAnya Kamenetz o technologiích pro rodiče). Pozvali si mě nezávisle na sobě studenti z plzeňského a pražského peďáku, abych jim o tom řekl více. Vlastně mě to docela mrzí, protože mi to téma přijde z našeho pohledu jednoduché. Je-li pravdou, že technologie člověku umožňují dělat věci lépe a dospět k jinak nemožným cílům, pak prostě každému, kdo chce uspět, nezbývá, než se je naučit ovládat. Je to věcí celého školství. Přijde mi smutné, že učitelé tuto zřejmou skutečnost nevnímají.
Raději se vrátím ještě k předchozímu článku - 5 největších výzev školství podle CoSN. Když jsem ho psal, myslel jsem, že je to příprava amerického konsorcia (CoSN), které částečně plní podobné funkce jako naše JŠI, na letošní Horizon Report. Vzápětí se ale ukázalo, že to letos bude jinak. Po krachu New Media Consortium na konci roku 2017 se přípravy ujal Educause a již napůl hotovou zprávu společně s CoSN vloni dokončili (Horizon Report 2018). Jenže Educause se orientuje hlavně na vysoké školství, a tak pro letošek připravuje jen verzi na něj zaměřenou. V CoSN se rozhodli místo Horizonu udělat 3 na sebe navazující zprávy mapující v duchu horizonové tradice technologické inovace školství na úrovni K12 (od MŠ po SŠ). První - článkem již pokrytá - se zaměřila na výzvy (překážky), druhá (v originále již vyšlá) se zabývá urychlovači (Accelerators) a třetí bude věnována umocňovačům (Enablers).
To znamená, že se k této iniciativě CoCN (Driving K-12 Innovation) budeme muset brzy vrátit.

Těšíme se na váš zájem a spolupráci,
Bořivoj Brdička