pondělí 16. února 2009

5. Výroční konference eTwinning v Praze

Vrcholná mezinárodní akce eTwinningu se letos uskutečnila ve dnech 13.-15.2.2009 v Praze. Nepochybně se tak stalo díky našemu předsednictví. Vzhledem k Evropskému roku tvořivosti a inovací nesla konference název eTwinnning a tvořivost. Hlavní náplní bylo jako vždy vyhlášení mezinárodních cen za nejlepší projekty.
eTwinning se za 5 let své existence profiloval jako jednoznačně nejúspěšnější projekt otevírající našemu školství okno do zahraničí. Počtem účastníků je v rodině evropského programu LLP největší. Jen u nás máme k dnešnímu dni 1922 zaregistrovaných škol, z nichž již víc než tisíc realizovalo nějaký projekt. Asi se dnes již v Evropě najde jen málo škol, kde o programu eTwinning ještě neslyšeli. Tento program zařazený dnes ve struktuře LLP pod Comenius je řízený z European Schoolnet (EUN). Vzájemné mezinárodní výukové aktivity si mezi sebou domlouvají sami učitelé prostřednictvím specializovaného portálu eTwinning.net, který kromě vyhledávání partnerů nabízí ještě celou řadu dalších funkcí. Velmi důležitá je metodická pomoc s realizací projektu, na níž se do značné míry v každé zemi podílejí Národní podpůrná střediska (viz eTwinning.cz).


Jako organizátoři jsme se ukázali v nejlepším světle. Konference se nepochybně vydařila. Přestože lákadlo pražských turistických atrakcí bylo značné, na účasti se nijak neprojevilo. Všech cca 400 účastníků se poctivě zapojilo do práce a ještě poslední den byl sál v novém hotelu Clarion ve Vysočanech plný. Význam akce podtrhla obvyklá účast komisaře Jána Figeľa, který dosud ani jednou nevynechal, a pro nás zatím spíše nezvyklá účast pana ministra Ondřeje Lišky, který na začátku účastníky pozdravil, popřál jednání úspěch a vyjádřil svou osobní podporu jak mezinárodním aktivitám škol, tak využití technologií ve vzdělávání. Kdo sleduje dění na internetu, nemohl si nevšimnout, že náš současný pan ministr je v tomto prostředí doma, a dá se proto předpokládat, že jeho význam chápe lépe než kterýkoli z jeho předchůdců.
Vzhledem k tomu, že kreativita je eTwinningu vlastní od počátku, nezpůsobilo hlavní téma konference žádné převratné změny. Projevilo se v organizaci specielního workshopu a ve volbě hlavní zvané přednášky, jíž se zhostil Dr. Edward de Bono, známý anglický odborník na kreativní myšlení. Jeho hlavním sdělením bylo, že tvořivé myšlení lze učit a, je-li mu ve výuce věnován prostor, má to vždy zřetelný dopad na zlepšení výukových výsledků.
Jak již bylo řečeno, hlavním bodem programu konference bylo vyhlášení eTwinningových cen. Nutno připustit, že úroveň vítězných projektů se rok od roku zvyšuje, a je proto stále nesnadnější uspět. O to cennější je umístění dvou našich projektů mezi oceněnými. Následující popis vítězných projektů bude jistě přínosný pro každého, kdo se chce také do nějakého projektu pustit.

1. místo v kategorii 4-11 let
Spolupráce švédské školy z Vindängenu s irskou Knockaclarig National School, jež byla oceněna již v posledním kole druhé podobné soutěže organizované EUN - eLearning Awards (viz Konference Eminent a eLearning Awards 08). Děti se navzájem informují o svých zájmech a prostředí, v němž žijí. Používají k tomu video, jehož tvorbu zvládly na svůj věk opravdu mimořádným způsobem. Chcete-li se přesvědčit, podívejte se na klip znázorňující švédskou pověst O rytířích z Ållebergu. Dokonale dokumentuje jeden z typických výukových cílů podobných projektů. Zjistíte totiž, že švédští rytíři jsou až nečekaně podobní těm našim Blanickým.
2. místo v kategorii 4-11 let
Ekologicky zaměřený projekt řecké a kyperské školy. Plně využitou výhodou byl stejný jazyk účastníků. Proto bylo možné nejen studovat fyzikální vlastnosti vody a ekonomické souvislosti, ale děti též ve dvojicích tvořily tematicky zaměřený postupný příběh, který si navzájem ilustrovaly, vyrobily k němu loutky, napsaly písničky a nakonec ho samy zdramatizovaly. Mimořádným přínosem tohoto projektu je autoevaluace provedená samotnými dětmi. Za zmínku stojí dokonalé technické zvládnutí online nástroje pro výrobu animací – Aniboom.
1. místo v kategorii 12-15 let
Projekt dvou učitelek matematiky (IES Las Aguas, Sevilla, Španělsko a Collège Martin Luther King, Liffré, Francie), jimž se podařilo se dokonale shodnout na náplni aktivit. Vymýšlejí pro své partnery různé matematické úlohy. Ti je řeší a nad řešením diskutují. Úlohy jsou prakticky zaměřené a často mají přesah do umění, architektury, turistiky ad. Představu o náplni si můžete udělat, podíváte-li se na inspirativní úlohu Gymkhana, kterou připravili Španělé. Jedná se o virtuální výlet po Seville pomocí Google Maps. Místa, jež je třeba navštívit, jsou však ukryta a cestu k nim lze nalézt pouze vyřešením úlohy nacházející se na místě předchozím. Francouzská partnerka Anne Ruhlmann podstatu projektu během prezentace vyjádřila těmito slovy: „Všichni mí kolegové si o mně myslí, že jsem blázen. Učím matematiku ve francouzské škole anglicky, a žáky to navíc baví.“
2. místo v kategorii 12-15 let
Za projektem španělské (IES Menéndez y Pelayo z Barcelony) a polské školy (Publiczne Gimnazjum nr 7 im. Mikolaja Kopernika) stojí skvělý nápad. Rozhodli se vzájemně porovnat život svých rodičů se svým. Web i blog, jež vytvořili, jsou důkazem toho, že práci vzali opravdu vážně a výsledky pro ně byly zajímavé. Zajímavé jsou logicky i pro všechny návštěvníky. Najdete tam statistické výsledky realizovaných průzkumů, záznamy rozhovorů, články o zajímavých faktech (např. porovnání novodobé historie obou států), špičkové prezentace určené partnerům i videa.
1. místo v kategorii 16-19 let
Na eTwinning opravdu velký projekt. Zúčastnilo se ho celkem 8 odborných středních škol ze 7 zemí – Itálie, Portugalsko, Maďarsko, Rumunsko, Lotyšsko, Polsko a Bulharsko. Náplní byla výměna informací o přípravě a historii pizzy s cílem dovést účastníky k zájmu o rozjetí vlastní výroby. Je zřejmé, že mimořádnou roli v projektu hráli Italové z Kalábrie. Ani ostatní se však nenechali zahanbit. Díky sponzorům se podařilo uskutečnit setkání se soutěží, jež ukázala, že i na úplném severu Evropy dnes dělají vynikající pizzu. Záměr projektu se vydařil. Již dnes několik z loňských účastníků projektu vlastní podnik zrealizovalo. Bylo velmi příjemné sledovat, jak upřímnou radost mají zúčastnění učitelé z toho, že se jim opravdu podařilo získat zájem žáků a možná i ovlivnit jejich budoucí život. V rámci projektu bylo kromě Twinspace ověřováno též několik dalších online nástrojů a sociálních sítí – Flickr, Ning, Second Life ad. Další podrobnosti lze najít na projektovém blogu.
2. místo v kategorii 16-19 let
Tento projekt řeckého lycea z Elefsina a rumunské ekonomky z Targoviste má zjevně obrovský výukový přínos. Jeho cílem bylo přimět žáky hledat význam skrytý mezi řádky vybraných knih, vzájemně se informovat o souvislostech a podporovat se při čtení. Všem je nám známo, jak velký celosvětový problém je zmenšující se zájem mladých lidí o čtení. Každý úspěšný pokus tento trend zvrátit je proto mimořádně cenný. Řecká knihovnice Helen Karavanidou v tomto směru udělala obrovský kus záslužné práce. Studenti dostali možnost ovlivňovat, co se bude číst. Začali Drákulou a pokračovali Obrazem Doriana Greye. U obou děl našli mnoho souvislostí s historií svých zemí a přesahů do současnosti. Web projektu je důkazem toho, že hloubka poznání, kterého bylo dosaženo, je v tomto případě velmi vysoká. Studenti dokonale zvládli též mnoho technických nástrojů (např. Voki a Animoto) včetně zpracování multimedií. Skutečně skvělé. Přesvědčte se sami, a máte-li ve svém okolí někoho, kdo si stále ještě myslí, že by bylo lepší za účelem zlepšení schopnosti dětí číst internet zakázat, ukažte mu to!
1. místo v kategorii matematika & přírodní vědy
Tento česko-slovenský v obou zemích oceněný projekt ZŠ Kopřivnice a ZŠ Tvrdošín zaujal porotu hlavně svým vynikajícím záměrem. Žáci zůstali v den úplného zatmění měsíce 21.2.2008 celou noc ve škole, aby tento jev pozorovali. Průběžně se učili sluneční soustavu, studovali historická zatmění, psali básně a své poznatky přitom sdíleli se svými partnery pomocí všech dostupných technických prostředků. Hned v brzkých ranních hodinách po zatmění například uspořádali video-konferenci. Vyrobili model sluneční soustavy a pomocí něj svá zjištění předali spolužákům. Aby své přátele lépe poznali, jeli na společný výlet do Vídně, kde navštívili budovu OSN. Teď je čeká za odměnu další setkání na letním táboře pro vítěze v létě v Řecku.
2. místo v kategorii matematika & přírodní vědy
Mimořádně rozsáhlý matematický projekt 14 mateřských škol z 11 zemí (UK, MT, SP, IT, LT, RO, IS, PL, IR, CA, US) v rámci dlouhodobé úspěšné spolupráce pod hlavičkou iEARN. Velké zkušenosti organizátorů se projevují mimořádnými technickými schopnostmi a brilantním využitím dostupných internetových zdrojů. Na projektových stránkách realizovaných ve formě wiki lze nalézt nepřeberné množství aktivit, které by se jistě mohly stát inspirací i našim mateřským školám. Zajímavé jsou kromě mnoha jiných materiálů třeba interaktivní knihy vyrobené pomocí online nástroje FlashPageFlip.
1. místo v kategorii projektů ve francouzském jazyce
U tohoto projektu patří k vítězům kromě školy rumunské a polské také Gymnázium Lovosice. Obsahem bylo vyprávění národních legend a bájí s ilustracemi a vlastnoručně vyrobenými animacemi. Díky spojení s jazykovým projektem Comenius se partnerům podařilo se skutečně setkat.
2. místo v kategorii projektů ve francouzském jazyce
Na počátku byla výzva malé francouzské školy z Tourette-Levens, jejíž děti hledaly inspiraci v tom, jaké hry by měly hrát během přestávek. Přidaly se školy z Británie, Belgie a Lucemburska. Společně vytvořily úctyhodnou sbírku her, z nichž mnohé přeložily, upravily, natočily na video apod. Ve francouzštině je vše k dispozici na webu.

Co dodat? Snad jen to, že se eTwinning dostává do fáze, kdy začne daleko více dbát na kvalitu. První výsledky se již projevují růstem úrovně projektů. Velmi pomohl loňský přechod na novou verzi portálu, který nyní disponuje mnohem větším rozsahem služeb plně odpovídajících současnému webu 2.0. Za účelem dalšího zlepšení byl na podzim realizován průzkum mezi uživateli. Účastnilo se ho přes 1000 respondentů. O prvních výsledcích na konferenci informovala Patricia Wastiau z EUN. K nejzajímavějším údajům asi patří zjištění, že 65% učitelů pracuje na projektech mimo vyučování ve volném čase. Nikoho pak asi nepřekvapí, že mezi největšími problémy, jež brání v realizaci projektů, je právě čas na prvním místě, na druhém počítačová gramotnost a na třetím obtíže s nalezením vhodného partnera. Podrobná zpráva o průzkumu bude zveřejněna v březnu.
Další informace, prezentace a rozhovory jsou k dispozici na blogu konference.

pondělí 8. prosince 2008

Konference Eminent a eLearning Awards 08

Konference Eminent je setkáním expertů z oboru vzdělávacích technologií. Jejím hlavním cílem je oslovit politiky, kteří mají na školství vliv, a sponzory, kteří mohou s využitím technologií ve školách pomoci. Nejzajímavější částí programu konference bylo jako vždy vyhlášení výsledků soutěže eLearning Awards. 

Jako každý rok touto dobou, konala se opět konference European Schoolnet (EUN) Eminent (Experts’ Meeting in Education Networking). Tentokrát 4. a 5. 12. 2008 v Římě. Konference Eminent je setkáním expertů z oboru vzdělávacích technologií. Jejím hlavním cílem je oslovit politiky, kteří mají na školství vliv, a sponzory, kteří mohou s využitím technologií ve školách pomoci. Konference se zúčastnili i čtyři zástupci ČR vyslaní Domem zahraničních služeb MŠMT - organizací reprezentující ČR v EUN.
První část programu byla proto věnována evropské politice. Vystoupil bývalý italský ministr školství, zástupce Světové banky, významná představitelka Evropské komise, poradce britské vládní agentury BECTA, šéf EUN a další experti mající k tématu co říci. Nejvíce nás zaujala prezentace portugalského projektu plošného vybavování žáků počítači Magellan (blíže např. viz Portugalci vybaví školáky půl milionem počítačů Classmate PC nebo Bitva o koncepci 1:1 pokračuje bez nás!).
Další část jednání se v několika sekcích věnovala důležitým aktuálním tématům, jako využití interaktivních tabulí, tvorba výukových materiálů, budování a hlavně propojení úložišť výukových objektů, standardy digitálních kompetencí pro 21. století, možnosti použití výukových her ad. Prezentovány byly aktuální výsledky několika evropských projektů, na nichž se EUN podílí. Důležitou, a pro nás určitě zajímavou, novinkou je nedávné oficielní spuštění portálu LRE(Learning Resources Exchange), na jehož přípravě jsme se podíleli v rámci projektu Calibrate. Již teď na něm učitelé mohou nalézt velké množství výukových objektů z různých evropských zemí. Do budoucna se připravuje připojení i našeho úložiště DUM, jež je součástí RVP.

Nejzajímavější částí programu konference bylo jako vždy vyhlášení výsledků soutěže eLearning Awards. Zde jsou letošní vítězové:
eLearning Awards 08
Škola:
Projekt:
Cena za:
Popis:
Hisar Schools, Turecko
EuroPoems
mimořádný učitelský přínos (hlavní cena)
Výměna básní včetně doplňkových informací vztahujících se k obsahu a autorům mezi třemi partnerskými středními školami (IT, SP, TR) v rámci projektu Comenius.
I.E.S. San Juan de Dios,
Španělsko
10 x 10 x 10
mimořádný učitelský přínos
Projekt na podporu výuky španělštiny založený na vyprávění 10 vymyšlených příběhů na základě 10 fotografií, jehož se zúčastnilo 10 zemí.
LIFE e.V., Německo
technologicky vyspělá škola
Na Moodle založený projekt několika berlínských základních škol dávající žákům kdykoli k dispozici vhodné výukové materiály a umožňující jejich komunikaci (obsah veřejně nepřístupný).
SERŠ Maribor, Slovinsko
Digi DT
technologie
Simulátor funkce číslicových obvodů s výkladem (Java).
Junior High School of Zefyri, Řecko
matematika a přírodní vědy
Původně Thinkquest projekt detailně se zabývající tříděním a zpracováním odpadu nejen v Řecku.
Liceo Scientifico, Itálie
spolupráce ve výuce
Kombinace typických návštěvou podpořených projektů eTwinning a Comenius pracujících formou přípravy článků, na něž partneři reagují.
Grup Scolar Vasile Sav, Rumunsko
digitální gramotnost
Velmi pěkný interaktivní web zpracovávající z pohledu psychologie proces rozhodování původně vytvořený pro soutěž Thinkquest.
Vindängen school, Švédsko
kulturní projev
Vzorový eTwinningový projekt učící děti z 1. st. tvořit video, natáčet příběhy na téma národních legend a vyměňovat si je s partnery v Irsku.

Ceny poskytnuté příslušným sponzorem představují 1000 až 3000 € pro učitele, který přihlášku projektu do databáze vložil (i v případě, že se na samotné aktivitě podílejí i jiní) a věcný dar pro školu (typicky interaktivní tabule, hlasovací zařízení či jiný hardware).
Je smutné, že se nám v šestileté historii eLearning Awards dosud nepodařilo žádnou z cen získat. Náš největší mezinárodní úspěch na poli výukového využití technologií byla eTwinningová cena (jiná soutěž jen pro projekty eTwinning) pro Perníkovou chaloupku ZŠ Sivice (viz Mezinárodní úspěch českých škol v eTwinningu). Letos jsme měli v eLearning Awards 4 projekty, z nichž se jen 1 probojoval do užšího výběru. Byl to eTwinningový projekt SOŠ a Gymnázia Liberec Fascination of light, který nedávno získal 3. místo v domácí soutěži (viz Jak probíhalo předávání národních cen eTwinning 2008 a udílení certifikátů kvality projektům). Jsem přesvědčen, že k získání některé z cen mu stačilo věnovat větší péči vyplnění přihlášky.
Nejčastější příčinou toho, proč se našim, byť i kvalitním, projektům nedaří uspět v mezinárodních soutěžích, je paradoxně příliš velká koncentrace na práci žáků. Učitel realizující takový projekt se často spokojí s tím, že je o úspěchu sám přesvědčen. K takové spokojenosti může snadno dojít jen proto, že je s žáky v denním kontaktu a dobře ví, co dokázali. Přihlásí-li však projekt do soutěže, musí o splnění výukových cílů přesvědčit též potencionální hodnotitele. Ti ale většinou nemají šanci se s výsledky seznámit přímo na místě a musí se spokojit s tím, co je jim předloženo nebo co si sami najdou na internetu.
Nezbývá nám tedy než doufat, že se příští rok již konečně vymaníme z dělání zbytečných chyb a některá z našich škol nejvyšší evropské ocenění eLearning Awards ve využití technologií získá. Máme na to!

úterý 2. září 2008

Konektivismus - teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí


Od nepaměti je vlastní zkušenost považována za nejlepšího učitele. Dnes je ale nemyslitelné, aby každý vyzkoušel všechno. Něco musíme přenechat jiným lidem. Ti se pak pro nás mohou stát zdrojem poznání.
Karen Stephenson, konzultantka v oboru sociálních sítí 21.st.


1.    Úvod

Zatímco se naše školství s velkými potížemi snaží uskutečnit reformu odpovídající didaktickým teoriím konce minulého století (RVP) a vzdělávací technologie se po neúspěchu SIPVZ octly na vedlejší koleji, posunul se vyspělý svět o krok dále. Počítače se na mnoha místech světa stávají běžným osobním pomocníkem každého jednotlivce včetně dětí. Ve školství se jednoznačně prosazuje představa nutnosti vybavovat žáky přenosnými počítači 1:1 a učitelé se zvolna smiřují s nutností inovovat své léta zaběhané postupy.
Množství v našem světě existujících informací exponenciálně stoupá. Je to obtížně představitelné, ale již nyní jejich celkový objem dělá téměř 400 exabytů (260), v roce 2010 by to však měl být již celý 1 zettabyte (270). Zdaleka ne všechny informace však mají dlouhodobou životnost. Záleží na druhu či oboru – nejdelší tzv. „poločas rozpadu“ mají exaktní vědy, téměř nulový pak instantní zprávy či spam.
Ať chceme nebo ne, obraz světa, obsah znalostí a hlavně pro život potřebné kompetence se stále rychleji mění. Mění se i způsob získávání a vyhodnocování informací. Ukazuje se, že všudypřítomnost a propojení počítačů způsobuje změny osobních vlastností i způsobů poznávání nové tzv. „síťové“ generace (blíže viz Vzdělávání a internet 2. generace). To bohužel znamená, že se poprvé během dosavadní existence lidstva dostáváme do situace, v níž své žáky připravujeme na život v prostředí, které si vůbec neumíme představit.
Někteří odborníci zabývající se vzděláváním proto dospěli k názoru, že je třeba formulovat novou teorii poznávání.

2.    Dosavadní vývoj

Představa o tom, jak poznávání probíhá a jak lze tento proces ovlivňovat, se v minulosti poměrně významně měnila. Zatímco v dobách totality, průmyslové revoluce a budování armád bylo třeba vychovávat především loajální občany, dělníky schopné porozumět instrukcím a vojáky slepě plnící rozkazy, dnes víme jistě jen jedno – to hlavní, co bude příští generace potřebovat, je kreativita a schopnost celoživotního učení.
Při studiu role vzdělávacích technologií jsme dosud často zjednodušovali a popisovali jejich funkci jen v rozsahu dvou krajních poloh – instruktivní a konstruktivní. Tam, kde výukovou činnost přímo řídí počítač, mluvíme o metodě instruktivní a tam, kde aktivita vychází z vlastní iniciativy žáka, o metodě konstruktivní. Úplně stejně je možno posuzovat i výuku bez přítomnosti technologií, při níž práci učitel buď přímo řídí, anebo se stává průvodcem dětí v procesu vlastního poznávání (více viz Vliv technologií na inovaci výukových metod).
Ve skutečnosti je problematika poněkud složitější. Prostor, v němž se vzdělávání odehrává, je mnohem strukturovanější a členitější. Stejně jako nejsou jen dva základní typy výukových metod, neexistují pouze dva teoretické koncepty vzdělávání definující. Následující tabulka vybírá při stále značném zjednodušení celkem čtyři základní koncepce, na nichž lze podchytit vývoj přibližně za posledních 100 let.

BehaviorismusKognitivismusKonstruktivismusKonektivismus
Principčerná skřínka – zkoumá se jen vnější chovánístrukturované programovatelné poznáváníindividuální poznávání založené na sociálním principuchápání informačních struktur v síti
Proč?metoda cukru a bičeřízené poznávání navazující na předchozí znalostiosobní nasazení, sociální a kulturní prostředí, aktivizacerůznorodost sítě umožňuje najít pro sebe nejvhodnější cestu
Funkce pamětiopakovaná zkušenostkódování, ukládání, vybaveníznalosti dynamicky konstruovány na základě předchozíchznalosti konstruovány na základě dynamicky se měnící sítě
Jak?podnět, reakcedefinování cílů podle osnov, plnění plánu, ověřovánívlastní zájem, osobní kontakt s lidmiaktivní účast v síti
Metodaplnění úkolu (dril)učení zpaměti, procvičování, zkoušenířešení problémových úlohkomplexní přístup využívající rozličné zdroje

Behaviorismus z počátku 20. st. se vůbec funkcí mozku nezabýval. Chápal ho jako černou skřínku transformující vstupující vjemy (podněty) na výsledné chování (reflexe) každého jedince. Podobně, jako u Newtonových zákonů ve fyzice, které platí jen za určitých specifických podmínek, můžeme i o behaviorismu říci, že v některých situacích funguje. Třeba u onoho notoricky známého experimentu se psem pana Pavlova nebo při vymývání mozků zajatců apod.
Záhy se však ukázalo, že proces učení s pouhou snahou o vyvolávání reflexů nevystačí. V polovině 20. st. došlo k pokroku v poznání funkce mozku. Zjistilo se, že existují neurony a že myšlení se uskutečňuje prostřednictvím vzruchů synapsí tyto neurony spojujících. Na počátku však byla bohužel představa o rozmístění neuronů a budování synapsí statická. Na jejím základě definoval kognitivismus proces učení jako vytváření učivu přesně odpovídajících spojů v mozku. Toto bylo realizováno prostřednictvím ukládání vhodně kódovaných informací do paměti. Učební látka se prostě popsala osnovami, rozdělila na co nejmenší úseky, a ty byly postupně za soustavného opakování natloukány každému žákovi do hlavy. Výsledky se pak ověřovaly zkoušením. Asi není třeba tento způsob učení příliš popisovat, neboť ho všichni dobře známe z vlastní zkušenosti.
Statický model učení je docela dobře použitelný pro statickou formu znalostí v případech, kdy příliš nezáleží na pochopení souvislostí. Dá se proto velmi dobře použít při učení vyjmenovaných slov, malé násobilky, letopočtů apod. Ve všech ostatních případech (vyšší stupně Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílů) je nezbytné akceptovat koncem 20. st. již vědecky ověřený fakt, že fungování lidského mozku je dynamický proces pracující na základě individuálních zkušeností a schopností každého jedince. Proto se mezi vzdělávacími teoriemi jako hlavní místo kognitivismu prosadil konstruktivismus, který přináší zásadně odlišný přístup. Pohlíží na učení jako na osobní iniciativu, při níž na základě znalostí stávajících dochází prostřednictvím spojení s jinými lidmi ke konstruování znalostí nových. Snaží se proto vytvořit takové prostředí, v němž dochází k co největší osobní aktivizaci za účelem poznávání.
Každý, kdo si dal tu práci a seznámil se s teoretickými východisky zaváděného RVP, je jistě s principy konstruktivismu dobře seznámen. Naše současná reforma je na nich v plné míře založena. Vzhledem k tomu, že konektivismus je vlastně jen rozšířením konstruktivismu a je s ním plně kompatibilní, je možno konstatovat, že směr, kterým postupujeme, je v zásadě správný.

3.    Co je to konektivismus

Bylo již řečeno, že konstruktivismus jako první ze vzdělávacích teorií přijal dynamický pohled na funkci mozku. Vychází z modelu, podle něhož se počet mozkových neuronů a ještě mnohem více počet synapsí během života dynamicky mění. Celkem snadno si lze tento proces analogicky představit jako síť, v níž jsou celkové schopnosti definovány znalostmi propojujícími jednotlivé uložené informace. I u nich během života dochází k neustálým dynamickým změnám.
Konektivismus se s touto představou plně ztotožňuje. Snaží se však, stejně jako všechny teorie předchozí, rozšířit oblast platnosti i do současných podmínek existence technologiemi podporovaných sociálních sítí (jiným názvem Web 2.0). Překonává individuální přístup vlastní všem dosavadním teoriím a dovoluje pohlížet na vzdělávání jako na vlastnost sítě přesahující rámec jednotlivce. Stoupající množství existujících informací a jejich snadná dostupnost vede k nutnosti porozumění chápat jako vlastnost sítě, v níž každý člen obhospodařuje jen určitou část znalostí. Potřeba řešit daný problém pak vede k dočasnému vytváření dynamicky proměnných propojení pro ten který konkrétní úkol potřebných uživatelů sítě včetně dostupných informačních zdrojů.




Základní principy konektivismu:
  1. Učení je proces, během něhož dochází k propojení specializovaných uzlů všeobecné komplexní sítě (sdílení přístupu k informačním zdrojům, znalostí).
  2. Poznávání je založeno na množství různorodých zkušeností (spojení různých kultur, použití odlišných technologií).
  3. Schopnost poznávat je vždy mnohem důležitější než momentální skutečné znalosti.
  4. Navazování a údržba spojení je podmínkou soustavného poznávání (budování komunity).
  5. Klíčovou kompetencí je schopnost rozeznat souvislosti mezi různými obory, koncepty či ideami.
  6. Přítomnost (aktuálnost) je důležitým atributem konektivistických vzdělávacích aktivit (nic nemusí být zítra pravda).
  7. I neživá zařízení jsou schopna učení (formování struktury sítě, způsoby vyhledávání informací).
  8. Vlastní rozhodování je součástí vzdělávacího procesu (měnící se realita vyžaduje schopnost měnit vlastní postoje).

Výukové metody respektující konektivismus jsou plně konstruktivistické, ale jdou přece jen ještě o poznání dál. Posuzují každého jedince v kontextu sítě (osobního vzdělávacího prostředí), kterou si kolem sebe buduje. Hodnocení výsledků dosažených bez přístupu k tomuto prostředí pak do značné míry ztrácí vypovídací hodnotu a je tudíž v mnoha případech zbytečné (více viz Hodnocení výukových výsledků v digitálním světě).

4.    Závěry

Někdo třeba bude mít proti této teorii výhrady. Byla formulována celkem nedávno dvěma kanadskými výzkumníky Georgem Siemensem (Research and Development Learning Technologies Centre, University of Manitoba) a Stephenem Downesem (Institute for Information Technology, Moncton) a má tudíž právo na další upřesňování a vývoj. Žádné námitky ale nemohou nic změnit na skutečnosti, že žijeme v převratné době, v níž je zcela nezbytné měnit tradiční léty prověřené vzdělávací postupy za jiné – takové, které se zpočátku nutně musí zdát nejisté a neprověřené.
Ve skutečnosti to bude již skoro 15 let, co se i u nás pokoušíme prosazovat inovativní metody využití technologií kompatibilní s konektivismem (viz Role internetu ve vzdělávání). Mnohé se podařilo. Realizována byla řada výukových projektů škol využívajících internet, vymyšleny byly stovky výukových lekcí typu webquest (viz WebQuest.cz). Postupně se pochopitelně technologie ve výuce stávají běžnějšími. Hodně pomohl náš vstup do EU a rozjetí takových programů jako Comenius nebo eTwinning. Značný vliv má poslední dobou portál RVP. Velký kus práce udělala Česká škola.
Přes všechny tyto snahy nemůžeme být spokojeni. Ministerstvo školství se technologiemi vůbec nezabývá a nechává jejich financování na samotné školy nebo v těch lepších případech na kraje. Teoretická východiska naší reformy školství neberou technologie na vědomí a zůstávají na principech čistého konstruktivismu. Pravděpodobnost toho, že již několikátá podoba nové maturity bude i nadále pracovat spíše s tradičním pojetím a nepřímo tak bude určovat obsah skutečné výuky, je značně vysoká.
A tak nám nezbývá nic jiného než nadále pokračovat ve snaze o prosazení doporučení hodných postupů. Je zřejmé, že budeme-li chtít umožnit našemu školství držet krok se světovým vývojem, bude nutné v duchu konektivismu zajistit žákům i učitelům soustavný přístup k technologiím. Smysl to bude mít samozřejmě jen tehdy, budou-li vynaložené prostředky využity efektivně. Na příkladu SIPVZ jsme již měli příležitost si ověřit, že to není úplně snadné. Již velmi brzy se tak jako tak plošný přístup k technologiím prosadí i v našem školství. V nejhorším případě třeba i bez vlastní státní koncepce.
Abychom pomohli učitelům orientovat se v aktuálním vývoji, budeme jim i nadále přinášet inspiraci nejen teorií ale též předkládáním následování hodných příkladů dobré praxe tak, jak to dělá např. náš Učitelský spomocník. Většina jeho příspěvků se nese právě v duchu konektivismu. Typickým příkladem z nedávné doby jsou třeba Primární zdroje ve výuceo paní učitelce, která svou skupinu nadaných dětí vede ke společné práci s původními materiály dostupnými online, e-Inkluze v praxi o případu 10ti leté dívky, která se v době vážné nemoci úspěšně zapojila do práce ve třídě na dálku,Matematika nové generace popisující aktivitu učitele, který své žáky 7. třídy dovedl až ke společné tvorbě video-tutoriálů pomáhajících vrstevníkům zvládnout úkoly z matematiky, nebo Projekt OLPC na začátku roku 2008, v němž se shrnuje stav realizace projektu vybavujícího děti z rozvojových zemí počítači 1:1.
Studium dostupných materiálů je nezbytnou součástí celoživotního vzdělávání i pro učitele. Ještě mnohem efektivnější však je přímé propojení a přenos zkušeností přímo mezi učiteli. Je škoda, že se u nás taková spolupráce učitelů online v duchu konektivismu zatím příliš nerozvíjí.

Jsme součástí každého, koho jsme kdy potkali.
Lord Alfred Tennyson, anglický básník 19.st.


Literatura:
  1. BLOOM, B.: Taxonomy of Educational Objectives. Handbook I.: cognitive domain, Longmans, Green & Co., New york 1954.
  2. BRDIČKA, B. Vliv technologií na inovaci výukových metod. In: Sborník konference Informační gramotnost. Brno : MZK, 2005, s. 92-97. ISBN 80-7051-160-5. Dostupný z: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=101958&CAI=2129
  3. BRDIČKA, B. Role internetu ve vzdělávání, Kladno : AISIS, 2003, ISBN 80-239-0106-0. Dostupný z: http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/role/
  4. BRDIČKA, B. WebQuest.cz, Česká škola.cz, 2004, ISSN 1213-6018. Dostupný z: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103352&CAI=2129
  5. BRDIČKA, B. Skutečné vzdělávání v neskutečném světě, 2006, Česká škola.cz, ISSN 1213-6018. Dostupný z: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103352&CAI=2129
  6. BRDIČKA, B. Vzdělávání a internet 2. generace, Česká škola.cz, 2006, ISSN 1213-6018. Dostupný z: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103468&CAI=2129
  7. BRDIČKA, B. Dejme se do vyprávění digitálních příběhů!, Česká škola.cz, 2006. Dostupný z:http://www.ceskaskola.cz/Ceskaskola/Ar.asp?ARI=103781&CAI=2152
  8. DOWNES, S. E-learning 2.0. eLearning MAGAZINE, Association for Computing Machinery, 2005. Dostupný z:http://elearnmag.acm.org/featured.cfm?aid=1104968.
  9. OBLINGER, D. & OBLINGER, J. Is It Age or IT: First Steps Toward Understanding the Net Generation, EDUCAUSE, 2005. Dostupný z: http://www.educause.edu/educatingthenetgen.
  10. PRENSKY, M. Digital Natives, Digital Immigrants. On the Horizon, 2001. Dostupný z:http://www.marcprensky.com/writing/.
  11. SIEMENS G. A Simple Definition of Knowledge, Knowing Knowledge, June 7, 2007. Dostupný z:http://knowingknowledge.com/2007/06/a_simple_definition_of_knowled.php
  12. SIEMENS G. Connectivism: A Learning Theory for the Digital Age, Elearnspace, 2005. Dostupný z:http://www.elearnspace.org/Articles/connectivism.htm
  13. STEPHENSON, K. What knowledge tears apart, networks make whole, Internal Communication Focus, 2006. Dostupný z: http://www.netform.com/html/icf.pdf.
  14. TAPSCOTT, D. Growing Up Digital - The Rise of the Net Generation. McGraw-Hill, 1999. ISBN 0071347984.

čtvrtek 26. dubna 2007

Spomocník slaví 10. narozeniny!

Všem přátelům a známým si dovolujeme touto cestou oznámit, že náš milovaný Učitelský spomocník (Spomocnik.cz) se v těchto dnech dožívá 10 let.
 

Ve světě informačních technologií a internetu je to věk docela úctyhodný. Vyrostl nám ve statného mladého muže, který dnes už mnohem lépe ví, co chce. Nebude se jako dosud snažit sám nahradit celou skupinu specializovaných redaktorů zpracovávajících vše, co se v oblasti vzdělávacích technologií kolem nás děje. Takové cíle by si měl klást spíše ten, kdo má na starosti oficiální státem podporovaný vzdělávací portál, jímž Spomocník není.
Spomocník se proto rozhodl některé své služby omezit. Jedná se o Kalendář událostí, který vyžaduje aktivní spolupráci organizátorů a bez formálního pověření se dělá velice obtížně. Útlum se bude týkat též dříve velice silné orientace na podporu mezinárodních projektů využívajících technologie. V minulých letech to byla jedna z jeho hlavních činností. To však byla doba, kdy se takové projekty dělaly jen z nadšení, bez podpory vzdělávací koncepce školy a bez peněz. Dnes je situace jiná. Máme vlastní vzdělávací plány a na podporu mezinárodních projektů je k dispozici celá řada různých evropských fondů. Každý učitel by si měl hlídat hlavně všechny důležité oficiální zdroje informací, v první řadě nově zřízenou Národní agenturu pro evropské vzdělávací programy.
Sledování relevantních na vzdělávací technologie zaměřených informačních zdrojů bude od nynějška Spomocník svým uživatelům zásadním způsobem usnadňovat. Pravé okno jeho nového rozhraní je celé věnováno hlavním českým informačním RSS kanálům – České škole provozované Computer Pressem, sekci ICT oficiálního státního portálu Edu.cz realizovaného ÚIV a eTwinningu, což je doporučení hodný rozsáhlý projekt Evropské komise řízený European Schoolnetem, zařazený do struktury programu LLP a poskytující komplexní podporu mezinárodním výukovým aktivitám škol. Dá se říci, že každý, kdo nových služeb Spomocníka využije, má teď na první pohled přehled o tom, co se u nás v oboru vzdělávacích technologií děje nového.
Samotný Spomocník ale zahálet nehodlá. Hlavní náplní jeho práce je specializovaná odborná pomoc učitelům orientovat se v současném vývoji. V posledních letech se vyprofiloval do polohy jednoho z hlavních zprostředkovatelů metodické pomoci a informací v oboru vzdělávacích technologií. A právě této činnosti se teď bude věnovat na plno. Jeho cílem je dát prostor pro publikování nejen odborníkům z Karlovy univerzity v Praze, Pedagogické fakulty, kde má své domovské sídlo, ale též jiným osobnostem a studentům.
I nadále bude značnou část své náplně věnovat referování o aktuálním dění v cizině, jež značným způsobem ovlivňuje další vývoj vzdělávacích technologií a je tudíž třeba, abychom mu věnovali náležitou pozornost. Domácí problematiku ale vynechávat nebude.
Způsob kategorizace a archivace jednotlivých příspěvků se zásadním způsobem mění. Atributy popisující obsah každého článku (meta-data) jsou jeho nedílnou součástí a je možno je stejně jako fulltext použít při vyhledávání. Podle hlavních kategorií lze články též třídit. Na první pohled má nový Spomocník podobu dnes tolik rozšířeného blogu. Každý nově zařazovaný článek se objeví v hlavním proudu nadepsaném „Aktuálně“. Historii všech příspěvků lze sledovat pomocí kalendáře. Všechny publikované texty jsou k dispozici též prostřednictvím vlastního kanálu RSS.
Některé aktivity Učitelského spomocníka zůstávají zcela beze změny. Je to Odkazník, v němž je shromážděno na naše poměry nebývalé množství (přes 2000) tříděných a popsaných linků na výukové materiály z celého světa, a také WebQuest. Tato specializovaná služba na tvorbu a praktické použití Webem podporovaných konstruktivně pojatých výukových lekcí byla sice původně realizována jen jako experimentální, ale stala se natolik oblíbenou, že „spomocí“ ní již téměř 600 uživatelů vyrobilo přes 300 volně dostupných webquestových úloh. Některé z nich opravdu stojí za pozornost.
Vzkazy, gratulace i připomínky se přijímají prostřednictvím diskuze k tomuto článku připojené nebo přímo na adrese spomoc(et)it.pedf.cuni.cz. Učitelský spomocník bude jistě vděčný za každý jemu skutečně určený dopis.

Jménem rodinných příslušníků IT KITTV vše nejlepší a mnoho dalších úspěšných let přeje
Ing. Bořivoj Brdička, Ph.D.

středa 4. dubna 2007

Dejme se do vyprávění digitálních příběhů!

Kdysi dávno jsme při vyprávění příběhů sedávali u táborového ohně. Dnes stačí si sednout k počítači. Pomocí něj můžeme nejen sledovat příběhy cizí, ale též svoje vlastní vyrábět. K tvorbě na média bohatého příběhu dnes není třeba mít k dispozici profesionální studio, je možné ho udělat doma na koleně. Hlavní je mít posluchače. Teď už to nemusí být jen naši nejbližší – rodina a přátelé. Existuje prostředí, kde se všechny dříve neznámé digitální příběhy shromažďují a zveřejňují. Je to obrovská skládačka odrážející podobu našeho světa. Tvoří příběh, který říká, jací jsme. 



Osobností roku 2006 jsme MY – uživatelé Webu 2.0
Web 2.0 je naprosto výjimečný sociální experiment, který má vliv na vývoj celé naší civilizace. Jako každý experiment může být též neúspěšný. U lidí, na rozdíl od jednodušších organizmů jako jsou třeba bakterie, nelze předem odhadovat, jak se budou chovat při množství přesahujícím 6 miliard v podmínkách umožňujících jim vzájemnou spolupráci. Rok 2006 naznačil, jak by možná mohl další vývoj vypadat. Otevírá se nám příležitost budovat skutečné mezinárodní porozumění. Ne tak jako dříve – politik s politikem, vědec vůči vědci, osobnost ve vztahu k jiné osobnosti. Nyní máme šanci spojit se občan s občanem, člověk s člověkem. Stačí zapnout počítač a nepřestanete se divit, kdo všechno na vás čeká.
Jen do toho! Copak nejste ani trochu zvědaví?
Person of the Year: You, Time.com, December 17, 2006


Takto časopis Time uvedl své neobvyklé rozhodnutí udělit prestižní ocenění Osobnost roku všem uživatelům, kteří se v současné době podílejí na tvorbě obsahu internetu. Ještě před několika lety byl vývoj internetu veden především snahou obchodníků vydělávat prostřednictvím přímého prodeje zboží. Dnes se zájem všech poněkud posunul směrem k tzv. Webu 2. generace, který je charakteristický svou možností vytvářet sociální kontakty mezi lidmi. Schematicky znázorněn ten proces vypadá asi takto:

Web 2.0 jako živoucí organizmus, podle materiálů Cornell University publikoval New York Times a do svého Blogu převzal Brian Phipps

Kontakty ale nelze navazovat jen tak bezdůvodně. Vznikají nejčastěji jako reakce na něco, co bylo na internetu zveřejněno. Může to být deníkový zápis v blogu, jednoduchý vzkaz ve fóru, odborný článek, zvukový záznam v podcastu, pouhá fotografie nebo třeba také s určitým záměrem natočená video sekvence. Ve všech těchto případech se autor snaží oslovit jiné uživatele internetu. Podaří se to jen tehdy, má-li jim co zajímavého říci.
Každý z nás dokáže vyprávět, někdo lépe, jiný hůře. Jedná se do značné míry o umění. Všichni se ale určitě můžeme v této schopnosti zlepšovat. Zatímco dříve mohl každý jedinec své nápady sdělovat pouze svému okolí, dnes je díky technologiím možné během okamžiku předat myšlenku obrovskému množství lidí. K určitému přenosu informací docházelo od pradávna dokonce i mezi vzdálenými kulturami. Je to patrné například na shodných rysech tradičních pověstí a bájí různých národů. Proces předávání myšlenek a nápadů je však dnes značně usnadněn. Tato skutečnost bude mít nejspíše vliv na další vývoj celé naší civilizace.


Jak vytvořit dobrý příběh
S vyprávěním příběhů se setkáváme od útlého dětství v roli posluchače pohádek. Má to velký význam pro vývoj představivosti, empatie i vlastního vztahu ke společnosti. Z každého se jednou stane též aktivní vypravěč. Začínáme hned, jakmile se naučíme mluvit, a vyprávíme pak celý život minimálně svému nejbližšímu okolí. Je to způsob, jak člověk transformuje své individuální chápání věcí do formy veřejně přijatelné.
Dobrý příběh se musí posluchače či diváka nějakým způsobem dotknout. Musí ho vtáhnout do děje a vytvořit tak určité propojení s autorem. Skutečně vynikající příběh má vždy něco jako punc pravdivosti, který rezonuje se základními lidskými pudy. Nutně nemusí být hlubokomyslný, stačí, když posluchače či diváka rozesměje, donutí ho přemýšlet nebo být zvědavý na pokračování.
Každý příběh musí být založen na konfliktu, který vyvolává zájem. Není-li vysloveně triviální, musí mít dobře promyšlenou kostru, která drží jednotlivé části pohromadě. Musí mít směr a cíl, který dává dílu smysl.


Výukové využití digitálních příběhů
Každý má své vlastní příběhy. Popisují osobní životní zkušenosti a, jsou-li předány někomu jinému, pomáhají prostřednictvím takto společně sdílených sdělení začlenit nás do společnosti. Vyprávění příběhů má proto své nezastupitelné místo mezi moderními výukovými metodami podobně jako hraní rolí (drama) nebo řešení problémů.
Každý učitel ví, že když ve třídě vypráví příběh o sobě, s jistotou získá zájem všech žáků. Umí-li si dokonce sám ze sebe udělat legraci, stává se v očích žáků mnohem skutečnější.
Dáme-li příležitost vyprávět samotným žákům, vytvoříme tím takové výukové prostředí, které žáky navede na cestu vyprávění pestrých a smysluplných příběhů po celý zbytek jejich života.

Tvorba digitálních příběhů:
  1. vyvolává zájem a chuť do práce
  2. podporuje kreativitu a umělecké cítění
  3. posiluje literární a počítačovou gramotnost
  4. rozšiřuje slovní zásobu
  5. umožňuje uplatnit různé druhy nadání
  6. povzbuzuje k řešení problémů
  7. usnadňuje akceptování rozdílností
  8. rozvíjí představivost
  9. pěstuje týmového ducha
  10. zvyšuje sebevědomí
Dnes je možné vyprávění příběhů zdokonalit pomocí žákům blízkých digitálních nástrojů jako statickou fotografií, zvukem v podobě hudby nebo hlasového záznamu, videem apod. Ze všech těchto komponent je možno sestavit tzv. digitální příběh. Podobně jako u profesionálů, začínají i žáci nejprve přípravou námětu. Na jeho základě pak vytvoří scénář, který posléze použijí pro výrobu své digitální prezentace. Díky propojení tvořivého psaní s vlastní prací s digitálními nástroji dochází ke značnému zvýšení zájmu žáků o výuku. Jedná se o skutečně autentickou činnost, která má celou řadu výukových efektů (viz rámeček).

Základní principy:
  • Vizuální sdělení má větší vypovídací hodnotu než jen zvukové nebo čistě textové.
  • Digitální příběhy určené veřejnosti by měly mít univerzální námět jako např. úspěch či neúspěch, překonávání překážek apod. Každý si pak může snáze najít k tématu osobní vztah.
  • Digitální příběhy jsou osobní a dávají studentům možnost sebeprosazenív dnešním mediálně a informačně bohatém světě.
  • Není nutné zveřejňovat žádné bližší osobní údaje!
  • Digitální příběhy mají velký výukový potenciál a dávají smysl vlastní tvorbě.
  • Nejlepší digitální příběhy vycházejí z kvalitních textových předloh.
  • Vyprávění digitálních příběhů patří k výukovým metodám, jež lze uplatnitna všech stupních škol od mateřských až po vysoké.
  • Každé dítě má o čem vyprávět! Potřebuje jen povzbuzení a pomoc.
O čem vyprávět?
Velmi pozitivní vliv na vývoj dítěte má možnost seznamovat se s příběhy vrstevníků a porovnávat je se svými vlastními. Na první pohled nás asi napadne, že prvotním popudem k tvorbě příběhů může být například mezinárodní projekt (např. eTwinning nebo Comenius), v němž je cílem bližší seznámení účastníků. Začít se dá ale i bez vnějšího popudu prostě proto, že máme zájem něco sdělovat. Zde je pár skutečných příkladů z praxe ukazujících, co může být obsahem takové školní činnosti:
  • Žák, který při výuce málo mluvil, připravil digitální příběh o tom, proč nerad mluví. Popisuje v něm, že si vždycky přál komunikovat s okolím, jak mu nikdo nerozuměl a byl osamělý. Musel si proto vybudovat novou identitu na internetu. Zde našel pár opravdových přátel. Někdy je velkým překvapením, co vše se takto můžeme dozvědět od žáka, který jinak nemá, co by řekl.
  • Žák s vadou řeči dokázal prostřednictvím digitálního záznamu svého hlasu vytvořit bezvadnou prezentaci a kompenzovat tak svůj hendikep.
  • Žák, který trpí autizmem, vytvořil velice hezkou prezentaci o svém koníčku.
  • Žáku odloučenému od svého sourozence se podařilo navázat s ním kontakt prostřednictvím svého digitálního vyprávění.
  • Jiný žák vyprávěl o významu svých dětských kreseb, jež vyjadřovaly jeho přání a dokumentovaly tak, čeho chce v životě dosáhnout.
  • A mnoho dalších námětů — první láska, smrt blízkého člověka, vlastní oběť, osobní úspěch, zajímavé místo, překonání překážky, důležitá událost, vztah k rodičům či prarodičům apod.
Jak publikovat?
Dnes není problém publikovat příběh na internetu tak, aby si ho mohl kdokoli přečíst, slyšet nebo vidět. Obzvlášť plodní jedinci si zakládají osobní blogy, kde v textové podobě zveřejňují své každodenní postřehy. Takový blog (třeba na Bloguj.cz nebo na Sblog.cz) si pro společné publikování žákovských prací může klidně zřídit celá třída.
Blog je však čistě textová záležitost. Budete-li chtít pracovat se zvukem, je asi nejlepší se vydat cestou podcastingu (viz článek Do škol přichází podcasting). Technicky zdatní jedinci se nejspíše pustí do výroby vlastního RSS scriptu ale není to nutné. Máte-li pro publikaci MP3 záznamů k dispozici vlastní server, stačí použít některou ze služeb, jež script vyrobí za vás (např. Poderator). Jsou-li předchozí volby pro vás příliš složité, asi dáte přednost takové službě, která za vás udělá úplně vše. Pak je pro vás asi nejvhodnější PodOmatic. Podcasting je momentálně díky možnosti přehrávat záznamy na MP3 přehrávačích velmi oblíbenou záležitostí. Další doplňkové informace o něm najdete v článku ze Zajímavostí Učitelského spomocníka Jak na úspěšný školní podcast.
Vrcholnou technikou je vyprávění příběhů s obrazovým doprovodem. V nejjednodušší podobě lze použít i formu běžné prezentace. Většina z nás něco takového asi bez problémů zvládne. Jenže to není ono. Ideální je se co nejvíce přiblížit profesionálně zpracovanému videu. Dnes má skoro každá škola digitální kameru, ale většinou jen někteří specialisté umí natočený materiál zpracovávat na profesionální úrovni. Je pravdou, že při troše snahy může základy práce s takovým nástrojem jako je Movie Maker, jež je běžnou součástí Windows XP, zvládnout každý technicky nadaný jedinec. Jsou však ještě jednodušší nástroje. Dokonce i takové, jejichž ovládání se může naučit třeba i učitelka 1. stupně 5 let před důchodem. Jestli nevěříte, zkuste třeba Photo Story. Na důkaz přikládám ukázku Rekonstrukce chalupy, jež je mým prvním a zatím jediným pokusem využívajícím tohoto nástroje k vytvoření osobního příběhu v podobě videa.
Závěrem jen připomínám, že publikovat zvuk i video na libovolném WWW serveru je snadno možné prostě tak, že ho na něj umístíte a, stejně jako v případě mé ukázky, se na něj prostě odkudkoli odkážete.
Dnešní děti mají mnoho možností, jak publikovat a komunikovat. A také je využívají. Nezávisle na tom, jaké medium používají, důležité je, aby měly co říci. Hlavně v tom potřebují pomoc. Digitální vyprávění příběhů je vynikající metodou, jak dát využití internetu vyšší smysl. Zařazení této činnosti do výuky přispívá k výchově jedinců celoživotně se vzdělávajících a navíc i celoživotně komunikujících.

Upozornění
Pokud vás tento námět zaujal, máte chuť začít, ale pořád si nejste jisti jak, máte právě teď shodou okolností možnost zúčastnit se 3. národní konference eTwinning 13.-14.4. v Jihlavě. Na programu je, kromě jiného, též workshop Vyprávění digitálních příběhů, na němž bude možno se seznámit s dalšími podrobnostmi a osobně si vyzkoušet práci s některými vhodnými a přitom jednoduchými nástroji pro tvorbu. Prostor bude věnován též diskuzi a ukázkám implementace metody v praxi.








Další vybrané odkazy:
Center for Reflective Community Practice – pracoviště MIT využívající vyprávění příběhů ve svých projektech zabývajících se budováním občanské společnosti
Center for Digital Storytelling – kalifornské centrum zabývající se problematikou též teoreticky
School Shoebox Stories – skvělý projekt BBC Wales, v němž učitelé a žáci vyprávějí, co našli doma uložené ve starých krabicích od bot
StreetSide Stories – známý projekt na podporu znevýhodněných dětí ze škol v San Franciscu založený na vyprávění příběhů
DigitalStories – portál zabývající se podporou výukového využití vyprávění příběhů
Learning2Go – služba britského Wolverhampton City Learning Centre na podporu školních blogů a podcastů s mnoha příklady použití
Digitales – Web Bernajeana Portera, specialisty na výuku a propagaci výukového využití digitálních příběhů
PapaJohn – komplexní pomoc s využíváním softwarových nástrojů použitelných při vyprávění příběhů
Once Upon a Blog – zvukovými příběhy obohacený blog druháků z Irska a Malty, který získal letos první cenu v soutěži eTwinning Awards
Podcast de radios scolaires – školní rozhlas oceněný v rámci EUN eLearning Awards 2006

Zdroje:
David S. Jakes - The Fundamentals of Digital Storytelling, The Competitive Voice, June 06, 2006
David S. Jakes - Making Case for Digital Storytelling, Techlearning.com, December 1, 2005
Heidi Bendt, Sherri Bowe - Enriching high school English through Storytelling, GCNET.net, February 2000
Stephen Denning - Storytelling: The art of the springboard story, Creatingthe21stcentury.org, 2000
Robin Mello - The Power of Storytelling: How Oral Narrative Influences Children's Relationships in Classrooms, International Journal of Education & the Arts, Volume 2 Number 1, February 2001
Chris King - What Makes a Good Story?, CreativeKeys.net
Bořivoj Brdička - Vzdělávání a internet 2. generace, Česká škola.cz, 6.12.2006
Bořivoj Brdička - Jak na úspěšný školní podcast, Spomocník.cz, 27.3.2007

úterý 27. února 2007

Minulost, současnost a budoucnost evropského eTwinningu

European Schoolnet pořádal ve dnech 23.-25.2. v bruselském hotelu Crown Plaza konferenci eTwinning Past, Present and Future (minulost, přítomnost a budoucnost) s vyhlášením cen pro nejkvalitnější projekty. Česká republika se v konkurenci všech zemí EU ukázala v tom nejlepším světle.

Minulost tohoto projektu evropské spolupráce škol prováděné z velké části prostřednictvím moderních technologií není dlouhá. Od oficiálního zahájení uplynuly teprve dva roky. Přesto již zájem o zapojení do projektu projevilo přes 20 tisíc škol z celé EU. Ty mezi sebou realizovaly více jak 4 tisíce skutečných projektových aktivit. Již teď po dvou letech lze proto hovořit o velkém úspěchu.
Demonstrace tohoto faktu se v rámci zahájení konference jistě s potěšením ujal komisař Ján Figel, který je v Evropské komisi zodpovědný za vzdělávání. Kromě hodnotícího projevu svůj čas věnoval též osobnímu předání cen nejlepším projektům za minulý rok. K naší nemalé radosti se mezi šest oceněných dostal u nás i na Slovensku velmi vysoko hodnocený česko-slovenský projekt Perníková chaloupka realizovaný 1.třídou ZŠ z malé vesničky Sivice na Moravě. Na následující fotografii s panem komisařem uprostřed je pan učitel a ředitel Pavel Vrtěl se svou slovenskou partnerkou na druhé a třetí pozici zprava. Přehled všech oceněných projektů i jména jejich řešitelů můžete najít na stránkách portálu eTwinning.

Učitelé oceněných projektů s komisařem Figelem uprostřed

To ale ještě není všechno. Zvláštního uznání se dostalo též jinému českému projektu Eurodrawing. I ten je u nás dobře znám a získal již řadu domácích cen. Vymysleli ho a veleúspěšně s podporou místní papírny realizovali dva mladí učitelé ze dvou různých trutnovských škol. Jestli o něm ještě někdo neslyšel, jedná se o vyjádření evropské vzájemnosti podporované technologiemi formalizované malováním společného nyní již víc jak 150 m dlouhého obrazu provedeného na roli papíru. Obraz vznikl během několika cest trutnovských dětí po celé Evropě. Nápad se zjevně zalíbil i poslancům Evropského parlamentu. Posledních pár metrů bude na jejich pozvání za účasti studentů zapojených škol z 10 různých zemí slavnostně domalováno v jejich bruselském sídle shodou okolností právě dnes. O tom, že naše dosavadní účast v eTwinningu je mimořádně úspěšná, prostě nemůže být vůbec pochyb.
Přítomnost eTwinningu byla na konferenci zastoupena aktivním zapojením všech účastníků do výměny názorů a zkušeností s cílem zlepšit kvalitu mezinárodních školních aktivit. Velmi záslužnou práci na tomto poli odvádí skupina odborníků zvaná Pedagogy Advisory Group (PAG), která provádí výzkum obsahu projektů škol na mezinárodní úrovni a snaží se o jejich soustavné zlepšování. Kromě běžných dílen zabývajících se ovládáním technických prostředků, kterých eTwinning nabízí učitelům velké množství, byla jedna samostatná sekce pod vedením PAG věnována detailnímu zjišťování zkušeností účastníků získaných během realizace projektů včetně návrhů, jak dále zlepšovat práci řídících orgánů na mezinárodní i národní úrovni. Tato zpětná vazba dává naději na úspěšný další rozvoj projektu.
Současný přechod na nový finanční plán EU na období 2007-13 se projevuje změnami téměř ve všech programech evropské spolupráce v oblasti vzdělávání. Ve své staré podobě byl ukončen jak program Socrates tak eLearning, jehož součástí byl též eTwinning. Realizována je integrace všech těchto aktivit do nového Lifelong Learning Programme (LLP). Do něj budou teď patřit u nás velmi oblíbené školní projekty Comenius a za nedlouho i eTwinning. Bližší podrobnosti najdete na stránkách nové Národní agentury pro evropské vzdělávací programy (NAEP). Změny v řízení se odehrávají na všech úrovních. Byl jmenován nový ředitel European Schoolnet, svého nového vedoucího má též eTwinning. Tak trochu se nabízí srovnání se situací u nás doma, kde též dochází ke změnám na úrovni řízení resortu i vzdělávacích mezinárodních aktivit. Každý z nás si jistě přeje, aby všechny tyto změny byly k lepšímu.
Dosud bohužel naše domácí politika byla až příliš ovlivňována lokálními, krátkodobými a často i osobními zájmy. Při pohledu z celoevropské úrovně věci přece jen vypadají trochu jinak. Hlavním kritériem evropské politiky je zajištění budoucnosti celého našeho kontinentu. I budoucnost se proto stala nosným tématem konference. Zabývala se jí hlavní zvaná přednáška profesora Stephena Heppela z Anglie, byla přítomna v mnoha dalších referátech i v závěrech přednesených novým ředitelem EUN panem Marcem Durando.
Nic zázračně nového o budoucnosti jsme se na konferenci nedozvěděli. Existující rizika současného vývoje světa si všichni uvědomujeme stále více. My v Česku pravděpodobně mnohem slaběji než lidé jinde. Každý dnes ví, že je třeba bojovat proti terorizmu, že snaha o zastavení zhoršování životního prostředí ztroskotává, i to, že informační a komunikační technologie stále více ovlivňují život lidí – vzdělávání nevyjímaje.
Vývoj spěje k tomu, že vliv školy v té podobě, kterou nyní má, stále méně ovlivňuje výchovu dětí obklopených technickými nástroji umožňujícími neomezené spojení s kýmkoli na celém světě či získání libovolného materiálu, z něhož se lze dozvědět něco nového. Konference tento vývoj jen potvrdila a ukázala, že eTwinning je stále dost vitální na to, aby byl schopen sledovat všechny aktuální vývojové trendy (jako je teď třeba blog či podcast), reagovat na ně a okamžitě je aplikovat.
Ano, všichni již víme, že je třeba učit jinak, že je třeba na sobě neustále pracovat a měnit zaběhané postupy. Mnozí z nás jen nevědí jak na to a bojí se začít. Právě eTwinning je jednou z cest, po níž je možné se vydat správným směrem. Máte-li přístup k internetu, nic vám nebrání začít třeba hned teď.

Odkazy: