============================================================
Vzpomínka na InfoCentrum
Rád bych ve svém dnešním zamyšlení připomněl, že právě uplynuly dva
roky od zrušení InfoCentra ÚIV. Pravda, nebylo to ani první a bohužel ani
poslední zrušení pracoviště, které jsem za dvanáct let svého působení ve
školství zažil. Možná, že to ode mne již někteří z vás slyšeli, ale nedá mi
to a pro ty ostatní zopakuji, že jsem ještě nepracoval na místě, které by
nebylo později zrušeno. Bylo to Komenium, Výzkumný ústav inženýrského
studia, pak InfoCentrum a v poslední době katedra didaktické technologie
PedF UK a s největší pravděpodobností též Střední zdravotnická škola
Povltavská koncem tohoto školního roku. Mnozí z mých kolegů začínají mít
dojem, že to není náhoda, ale má vina. Ani se jim nedivím, na náhodu toho
již bylo dost.
Nechci však mluvit o sobě. Chtěl bych se vrátit ke své minulé
Aktualitě ke stávce, ve které jsem vyjádřil své přesvědčení o tom, že by se
dalo na řízení školství mnohé zlepšit. Samotný výčet mých zrušených
pracovišť jistě mluví sám za sebe a nutně mě staví do role člověka značně
zaujatého a tudíž málo objektivního. Ani já si ovšem nemyslím, že rušení
nepotřebných pracovišť a celých ústavů je chybné. S většinou z nich
naprosto souhlasím. Jen v případě InfoCentra tomu tak rozhodně není.
Pro ty z vás, kteří to nevědí připomenu, že InfoCentrum v ÚIV založil
koncem roku 1992 Ing. Zdeněk Svoboda. Jeho náplň byla dost podobná tomu, co
dnes velice úspěšně dělá ve Středisku multilicencí. Po něm jsem v roce 1993
převzal InfoCentrum já a orientoval jsem se na zprostředkování informací a
volně šířitelných programů pro výuku a na tvorbu vlastních výukových
programů. Bylo to v době, kdy byl u nás zaváděn Internet a my jsme ho
začali využívat nejen jako zdroje, ale též jako prostředek pro šíření
informací a programů. Pozůstatkem je stále občas aktualizovaný BoBrův výběr
volně šířitelných výukových programů umístěný v Odkazech v Pomocníkovi (můj
domovský Web dokument). Tenkrátjsem byl plný nadšení a přesvědčení, že
podobně jako byly do Internetu připojeny školy vysoké, budou se rychle
připojovat i školy ostatní, čímž se nám podaří dostihnout i ty
nejvyspělejší země.
Možná, že jsme trochu předběhli dobu, možná, že jsme podcenili reklamu
a chybně jsme se domnívali, že dobrá práce se chválí sama, možná, že jsme
někomu překáželi při prodeji určitých produktů školám. Kdo ví! Faktem
zůstává to, že zodpovědní pracovníci ministerstva dospěli k názoru, že
InfoCentrum je zbytečné a aniž by se nějak viditelně zajímali o jeho
činností a výsledky, rozhodli nejprve, že si má na sebe samo vydělat a
potom, když se ukázalo, že to nepůjde, zrušili ho úplně. Dnes, kdy se po
celé Evropě zakládají podobná střediska na podporu vzdělávání učitelů
v rámci přípravy na život v informační společnosti, by se nic takového
jistě nestalo.
Hlavním důvodem, proč o tom všem mluvím, je to, že nás, zdá se, čeká
další vlna rušení. Tentokrát to budou střední školy. Chápu důvody, které
k takovému rozhodnutí vedou a schvaluji je. Jen bych se nechtěl dožít
v budoucnu zjištění, že byla určitá škola zrušena a proto chybí absolventi
určitého oboru nebo že byla nějaká škola zlikvidována jen proto, že má
někdo konkrétní zájem o její budovu apod.
Vzpomeňme třeba na pedagogická centra. Nejprve byla stejně jako
InfoCentrum rušena, aby byla později znovu zakládána. Ty lidi, kteří byli
v této práci specialisté ovšem mezitím ze školství odešli. Není každý
takový blázen jako já, aby se snažil dokázat, že to, co chtěl dělat, má
smysl, i za tu cenu, že to bude dělat třeba úplně zadarmo a ve volném čase.
Musím přiznat, že to bylo hlavním důvodem vzniku mého Pomocníka.
Co říci závěrem? Snad to, že naděje nesmí nikdy umřít. Ve stejném
okamžiku, kdy se zamýšlím nad dvouletým výročím zrušení InfoCentra, bylo na
PedF UK na troskách katedry didaktické technologie založeno nové oddělení
informační technologie. Jsem jedním z jeho zakládajících členů. Naším cílem
je, kromě jiného, též určitým způsobem navázat na činnost InfoCentra
v poskytování informací hlavně učitelům základních škol. Oddělení též
převezme koordinaci mezinárodních síťových projektů. V této souvislosti si
dovoluji vás opět požádat, o sdělení, jakých projektů a s jakým úspěchem se
účastníte. Je trapné, když zahraniční kolegové mají větší přehled o účasti
našich škol v projektech než my.
Naše práce ovšem určitě nebude bez problémů. PedF je velice chudá,
nejchudší ze všech fakult UK. Jediným způsobem, jak si na vybavení i platy
vydělat, je získat granty. Jak situaci sleduji, mám stále větší obavy, že
na některých vysokoškolských pracovištích už to došlo tak daleko, že
naprostá nutnost získat granty vede k nadřazení této potřeby nad samotnou
výuku i vědeckou činnost. Hlavní pracovní náplní vysokoškolských pracovníků
se pak stává sepisování žádostí a různých zpráv, které ovšem mají jen
velice pochybnou vědeckou úroveň a často se opisují. Moc si přeji, aby se
tak na našem novém pracovišti nestalo a abychom stihli ještě i něco
skutečně užitečného udělat. Držte nám palce!
Žádné komentáře:
Okomentovat