Evropská tématika je s tím, jak se blíží náš vstup do EU, den ode dne aktuálnější. Dovolil jsem si proto pro vás připravit malý přehledový článek, který by snad mohl alespoň trochu pomoci zvýšit naši informovanost v této problematice.
Domnívám se, že, jako přímý účastník porevoluční snahy o návrat našeho školství do Evropy, snad mám co říci. Úvodem bych rád zdůraznil, že mluvím pouze za svou osobu a nedělám si ambice budit dojem, že bych snad byl kdy jakoukoli spoluprací na evropské úrovni pověřen oficiálně.
Vývoj za posledních 10 let.
Měl jsem to štěstí, že jsem byl jako pracovník UIV, kde jsem měl na starosti InfoCentrum, u toho, když se Česko-slovensko v roce 1993 připojilo nejprve do mezinárodní akademické sítě EARN, později pak do internetu. InfoCentrum UIV mělo na starosti předávání zajímavých informací, multilicencí a volně šiřitelných programů české učitelské veřejnosti. Je zřejmé, že pro činnost tohoto typu, zvláště v situaci, kdy bylo připojení pro většinu škol ještě zcela nedostupné, měl internet stěžejní význam. Pochopitelně jsme se od samého počátku pokoušeli navázat spojení s lidmi, kteří podobné problémy řešili v zahraničí. Hlavní pozornost jsme tenkrát věnovali dění v USA, které bylo, a stále je, pro vývoj v oblasti moderních vzdělávacích technologií určující.
V Evropě se v té době jako jediná slibná iniciativa profilovalo sdružení ESP (European Schools Project), které se již od roku 1988 zabývalo a dosud zabývá podporou realizace výukových projektů na úrovni škol s využitím internetu. Podařilo se mi navázat kontakt a zúčastnit se v roce 1994 výroční konference ESP v Amsterodamu. Jak si asi vzpomínáte, byla to ještě doba, kdy jsme byli všude vítání s otevřenou náručí. A tak jsem byl okamžitě pověřen funkcí českého národního koordinátora ESP. Považoval jsem to za velkou poctu a chtěl jsem se této funkce zhostit se ctí. Brzy se ale ukázalo, že to nebude snadné. Nejen, že u nás dosud nebyly podmínky pro navazování přímých kontaktů na úrovni škol samotných, navíc dospělo MŠMT k závěru, že služby InfoCentra jsou nepotřebné a zrušilo ho. Znamenalo to těžkou ránu pro mne i pro všechny kolegy, kteří již tenkrát dobře věděli, že vývoj k co nejrozumnějšímu využívání technologií ve vzdělávání není možný bez určité státní intervence. Současné dění nám jistě dává za pravdu. Naštěstí však aktivity, které se začaly slibně v InfoCentru rozvíjet, nebyly zlikvidovány úplně. Nejprve jsem je v omezeném rozsahu nahradil prostřednictvím své osobní WWW stránky BoBrův Pomocník (http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/), později byly do určité míry převzaty mým současným pracovištěm na UK PedF v Praze, a to i přesto, že jeho hlavní náplní je činnost poněkud odlišná. Důkazem je náš Učitelský spomocník (http://www.spomocnik.cz/).
V polovině 90. let sdružení ESP jednoznačně soustřeďovalo většinu tzv. inovátorů na poli vzdělávacích technologií z celé Evropy. Pomohlo celé řadě učitelů najít tu správnou cestu k vhodnému zapojení internetu do svých výukových aktivit. Vybudovalo dodnes fungující komunitu, v níž se všichni chovají jako skuteční přátelé a navzájem si pomáhají. Je zde ale jedna důležitá skutečnost mající zásadní vliv na činnost tohoto sdružení. Všechny aktivity jsou prováděny pouze na bázi dobrovolnosti a zájmu o věc. Prezident ESP Henk Sligte tuto skutečnost výstižně popsal v jednom ze svých rozhovorů. Na otázku, co považuje za největší výhodu ESP odpověděl: „To, že ESP nemá peníze.“ Přirozeně následovala otázka na největší nevýhodu. Odpověď byla stejná: „To, že ESP nemá peníze.“ Je zřejmé, že, přes určité výhody, má tento stav i značné nevýhody.
Teprve od roku 1996 se datují oficiální snahy Evropské unie po uplatnění politického vlivu na rychlé zavádění ICT do škol inspirované v zámoří. U zrodu tohoto politického kurzu tehdy stál evropský komisař Bangemann. V červnu 1996 předložil na zasedání Evropského parlamentu ve Florencii zprávu, která se stala základem programu nazvaného „Vzdělávání v informační společnosti“.
Zde si dovolím malou vsuvku. Povšimněte si toho, jak se na této problematice dokonale projevuje teorie memů. Ta říká, že, podobně jako jsou geny základními stavebními prvky života biologického, existují i určité základní stavební prvky myšlení a kultury – memy. Jsou to myšlenky, které se projevují třeba určitou kombinací slov nebo dokonce jen jednotlivými znaky, jež přitahují naši pozornost. Díky tomu se memy snadno šíří a dlouhodobě přežívají. Obor vzdělávacích technologií je na podobné memy zvláště bohatý. Šíří se především tím, jak se jich chytají pisatelé různých odborných článků, zpráv či studií a žadatelé o granty na všech možných úrovních. Zvláště ti posledně jmenovaní musí být dobře obeznámeni s tím, jaká klíčová slova právě letí, mají-li uspět. A tak se opakovaně setkáváme s „globalizací“, „informační společností“, „@“ v názvech před slovy nebo místo a, „učící se společností“, písmenem „e“ na místě přídavného jména elektronický apod., vždy podle toho, jaký směr udávají nejnovější vrcholné politické dokumenty. Mohu-li vyslovit hypotézu, jaký mem související s ICT se bude Evropou šířit v nejbližší budoucnosti, bude to s největší pravděpodobností „překonání digitální propasti“ („bridging the digital gap“ v americkém originále). V evropských žádostech o grant ale nesmíte zapomenout zmínit, že budete překonávat nejen propasti technologické, ale též sociální, národnostní, …!
Přehled programů na podporu využití ICT ve školství.
Důvody, proč se využití ICT ve školství stalo věcí vrcholné politiky, jsou snad dnes již každému známé. Přibližně od roku 1996 můžeme v Evropě sledovat již systémem organizačně a finančně podpořené projekty, které od počátku slibovaly účastníkům i něco jiného, než nabízejí projekty ESP. Hlavním nástrojem (ne jediným) ovlivňování celkového vývoje evropského školství prostřednictvím přerozdělování financí je od počátku projekt Socrates se svou podmnožinou Comenius určenou právě školám. Politický kurz zahájený na nejvyšší úrovni se brzy projevil též vlastními Akčními plány pro zavádění ICT do škol ve většině evropských zemí. Všechny tyto záměry nebylo možno uskutečnit bez velkého množství peněz. Aby nebyly snahy jednotlivých zemí roztříštěné a nekompatibilní, existovala od počátku určitá snaha o koordinaci celého procesu integrace ICT do výuky.
Pro našince, sledujícího tento proces přece jen stále pouze z povzdálí, je mimořádně obtížné neztratit v nepřeberném množství zájmů, aktivit a projektů, které doprovázejí zavádění ICT do evropských škol, orientaci. Jsem si zcela jist, že u nás není nikdo, kdo by se v té spleti různých eLearningů opravdu vyznal. Nejlepším vodítkem by byla znalost toho, kolik peněz a na jaké časové období, ten který projekt získal. Právě toto jsou ale informace, které se zásadně nezveřejňují. Přestože lze obecně grantový systém považovat za správný, nestačí se člověk někdy divit, proč najednou celkem úspěšný projekt z ničeho nic mizí nebo proč se stránky celkem zajímavého Webu přestávají aktualizovat. Většinou je důvodem ukončení přísunu peněz na tu kterou aktivitu. Je úplně nemožné vyjmenovat všechny významné projekty EU, a tak se pokusím jen o minimalizovaný přehled těch, které lze snad považovat za nejvýznamnější.
Prvním velkým projektem reagujícím na politickou objednávku byl již v roce 1996 zahájený a tehdejším průmyslovým rozvojovým programem ESPRIT (http://www.cordis.lu/esprit/) financovaný Web for Schools. Tato iniciativa se zabývala především navázáním spojení cca 150 evropských škol nebo místních školských sítí a tvorbou výukových materiálů. Dnes po ní nenajdete na Webu téměř ani stopy. V roce 1997 se v Evropě poprvé konala akce podle amerického vzoru nazvaná Netd@ys. Byla součástí programu EU „Vzdělávání v informační společnosti“. V USA tato akce úspěšně angažovala firmy v pomoci školám s připojením do internetu pevnou linkou. V Evropě se věnuje mnohem více projektům na využití síťových technologií. Od roku 1997 se koná pravidelně každý rok v listopadu (http://www.netdays2001.org/).
To, že na počátku oficiální finanční podpory pro zavedení ICT do škol stál program zabývající se hlavně průmyslem, není nic divného, uvědomíme-li si, co vlastně dalo podnět k tomuto směru vývoje. Obecně se dá ale říci, že postupně iniciativu přebíraly programy vzdělávací a koncem 90.let byl již hlavní zdroj financí soustředěn do projektu Socrates. Na Web for Schools volně navázaly pilotní Comenius tématické sítě CoMuNet (http://www.xtec.es/comunet/) a PICT (http://www.europict.org/). I ty již ukončily svou činnost a je na nich postavena současná Comenius Network COMP@CT' (http://global.peda.net/compact/). Všechny tyto projekty se zabývají využitím technologií ve školách. Jsou však orientovány spíše technicky a organizačně. Přitom, čím více se zvyšuje fyzické zavádění technologií, tím více stoupá význam didaktické stránky jejich využití. Právě toto je hlavní silou sdružení ESP, které od počátku své existence klade nejvyšší důraz právě na didaktiku práce s ICT. Možná proto ESP i bez peněz (s výjimkou projektu ECOLE, který se netýká ESP jako celku) stále žije. Díky tomu, že napomáhá k výměně zajímavých nápadů a těch nejlepších postupů, naprostá většina členů této komunity nepřestává s ostatními udržovat kontakty. Přitom je dnes najdete vlastně ve všech významných evropských organizacích, včetně EUN, k níž se teď konečně dostáváme.
Organizace European Schoolnet (http://www.eun.org/) byla založena na podzim 1998 hlavně z iniciativy švédského ministerstva školství. Hlavním posláním je koordinovat, integrovat a usměrňovat aktivity evropských zemí. Příspěvky jednotlivých ministerstev školství však nemohou pokrýt všechny náklady, a tak je i EUN nucena z velké části využívat grantového systému agentury Socrates i jiných zdrojů. To má bohužel značný vliv na nepřehlednost prezentace jednotlivých aktivit EUN na Webu. Každá aktivita se musí do určité míry prezentovat nezávisle na ostatních, neboť disponuje vlastními financemi. Přesto se zdá, že se míra integrace a přehlednost aktivit EUN v poslední době přece jen trochu zlepšila. Nemám prostor na víc, než stroze vyjmenovat chronologicky řazený přehled základních aktivit a jejich místo v EUN:
· Virtual School (http://www.eun.org/vs) - původně jen Švédskem iniciovaná a financovaná služba pro učitele později zařazená do EUN nyní přístupná přes eSchoolnet.
· ENIS (European Network of Innovative Schools - http://enis.eun.org) – jeden z prvních a dodnes aktivních projektů EUN, který propojuje školy s dostatečným stávajícím technickým vybavením mající zájem o zdokonalování ve způsobu jeho využití.
· myEurope (http://www.eun.org/eun.org2/eun/index_myeurope.cfm) – projekt sdružující více než 1200 evropských škol s cílem posilovat evropskou identitu. Má i několik ne příliš aktivních českých účastníků. Kolega Hausner, který zde nedávno úspěšně prezentovat návštěvu Billa Gatese v jejich škole, je jako vždy světlou výjimkou.
· SMC (School Managers Centre - http://www.eun.org/eun.org2/eun/index_smc.cfm) – projekt věnovaný řízení škol, který je aktivně zastoupen sdružením CZESHA (http://www.czesha.cz/).
· Comenius Space (http://www.eun.org/eun.org2/eun/index_comenius.cfm) – program na podporu všech druhů projektů Comenius s různými službami na hledání partnerů a s komunikací.
· eSchola 2001 (http://www.eun.org/cn/eschola/index.cfm) – první ročník akce EUN spojené s odměňováním nejlepších evropských výukových projektů a učitelů inovativním způsobem pracujících s ICT, která měla souvislost s přijatým programem Evropské komise eLearning (důsledek implementace Akčního plánu eEurope)
· eSchoolnet (www.eschoolnet.org) – v lednu 2002 otevřený portál, který je do značné míry integrován do hlavního serveru EUN a provázán s Comenius Space. Pojmul do sebe všechna témata týkající se učitelů včetně Virtual School, vytvořil nové archivy odkazů a programů, založil platformy pro diskuse a zaujal hlavně novou službou pro udržování skupinových kontaktů a komunikace v rámci projektů s názvem Community (http://community.eun.org/)
· eSchola 2002 (http://www.eun.org/eun.org2/eun/en/index_eschola2002.cfm) – právě podruhé probíhající akce EUN tentokrát prodloužená tak, aby mohla být spojena s oslavou Dne Evropy 9.května.
Pohled zvenčí
Pokusme se na závěr podívat na věc z druhé strany. Jak se asi Evropa naopak dívá na nás? Již několik let sleduji internetové výukové projekty na celém světě a musím konstatovat, že potkat někde alespoň zmínku o nějaké české škole je stále velmi výjimečné. Ty výjimky jsou, myslím, všeobecně známé. Nejvíce nás pochopitelně reprezentují vrcholné školské orgány. Jejich hodnocení nepřísluší mně. Dovolím si jen projevit přání, aby se naše oficiální přijetí do EUN již neprotahovalo a abychom se, sice dávno pozdě, ale hlavně již co nejdříve dozvěděli, jak to bude s portálem SIPVZ, jenž má v rozpočtu několik desítek milionů korun.
Jediné, co snad mohu, je zmínit svůj vlastní nepatrný příspěvek k tomu, jak se na nás v zahraničí dívají:
· The influence of technology on the human mind (http://www.en.eun.org/eun.org2/eun/en/vs-history/content.cfm?lang=en&ov=4700) – dokument EUN Virtual School.
· Multi User Virtual Environment and its possible use in Education (http://w3.iie.min-edu.pt/proj/esp/newsletter4/virtual-environments.htm) – odkaz na zprávu komplexně pojednávající o virtuálních prostředích pro výuku na stránce 4. ESP Newsletteru.
· TRANSPRO Inverness (http://it.pedf.cuni.cz/inverness/) – poslední z řady již uskutečněných Comenius 2 kurzů projektových metod pro učitele.
· SITES M2 (http://it.pedf.cuni.cz/sitesm2/) – stránka české účasti na prestižním mezinárodním výzkumu vhodného využívání ICT ve vzdělávání (oficiální závěry budou na podzim).
· PROMISE (http://www.eun.org/eun.org2/eun/en/Training_eschoolnet/content.cfm?ov=13008&lang=en) – EUN eSchoolnet oznamuje další projekt Comenius 2, tentokrát v projektových metodách vzdělávající lektory, jejichž úkolem bude školení šířit dále (zájemci se mohou ještě přihlásit).
· ECOLE – viz nedávný článek na České škole.
· Schoolbag (http://schoolbag.dzs.cz/) – nejnovější příspěvek ČR k projektům EUN eSchola 2002. Moc prosím, zda byste mohli s tímto projektem seznámit všechny děti od 6 do 15 let!
Jistěže bych byl rád, kdyby toho bylo víc. Snad budu mít příležitost tento seznam ještě rozšířit.
Zdravím všechny čtenáře České školy, diskutéry zvláště.
Žádné komentáře:
Okomentovat