úterý 6. ledna 2015

Vzdělávací technologie na začátku roku 2015

Je to přesně rok, co jsme s podporou JSI zveřejnili Memorandum Informační gramotnost pro žáky. Asi je na místě zrekapitulovat, jak se situace v oblasti nasazení technologií v našem školství od té doby změnila.
Podívejme se nejprve na jednotlivé požadavky Memoranda přehledově:
1. Revidovat RVP s cílem akcentovat problematiku informační gramotnosti a zajistit její provázanost napříč všemi vyučovanými tematickými celky.
O revizi RVP se stále pouze mluví. Žádné skutečné práce v tomto směru zahájeny nebyly. Já osobně jsem se podílel celý rok 2014 na přípravě materiálu, který by mohl změnu RVP urychlit a mohl by pomoci ji nasměrovat. Jedná se o Specifikaci informační gramotnosti (IG), která byla vytvořena v rámci projektu NIQES. Nedostatky RVP v oblasti ICT odhalila v plné nahotě. Bohužel ČŠI zatím neumožnila existující pilotní verzi publikovat (viz Specifikace informační gramotnosti NIQES).
2. Nastavit výukové standardy informatiky (ICT) i dalších předmětů tak, aby byly s inovovaným RVP v souladu.
Stále existují pouze ICT standardy pro základnívzdělávání z roku 2013, které se snaží v maximální míře rozpracovat očekávané výstupy stávajícího RVP tak, aby co nejvíce odpovídaly současnosti. S odvoláním na nepublikovanou Specifikaci informační gramotnosti NIQES však konstatuji, že přibližně třetinu všech indikátorů popisujících aktuální výukové cíle v této oblasti stávající RVP nepokrývá (včetně informatického myšlení). Standardy tedy bude nutné přepracovat. Jednoznačně se též prokázalo, že existují významné přesahy do oblastí jiných, to znamená, že bude nutné z pohledu IG revidovat i standardy ostatní.
3. Zajistit zařazení příslušné tematiky do přípravy učitelů i do připravovaného kariérního řádu.
Zde zatím k žádné změně nedošlo. Technologie stále nejsou povinnou složkou kompetencí učitelů, a to na všech úrovních jejich přípravy či kariérního růstu. Děje se však něco jiného. Na mnoha školách dochází k masivnímu vybavovaní žáků i učitelů technologiemi (typicky tablety). Učitelé se tak dostávají do situace, kdy se po nich chce, aby je vhodným způsobem ve výuce využili. Nabízená krátkodobá školení bez systémové podpory ale nemohou vznikající problémy vyřešit.
4. V rámci systémového řízení školství vytvořit prostor tak, aby problematiku informační gramotnosti měl někdo na starosti a byl za ni zodpovědný.
Dne 22.12.2014 vyhlásilo MŠMT výběrové řízení na pozici Národního koordinátora pro digitální vzdělávání. Podle specifikace se jedná o funkci zahrnující zodpovědnost za realizaci Strategie digitálního vzdělávání (SDV), která byla v listopadu schválena vládou. Vzhledem k tomu, že tato Strategie v sobě obsahuje všechny tři předchozí požadavky Memoranda, lze hovořit o tom, že byl alespoň první malý krůček směrem k jeho naplnění uskutečněn. Je však třeba se na problematiku naší národní strategie podívat trochu detailněji.
Strategie digitálního vzdělávání
V roce 2013 začalo MŠMT připravovat nové programové období EU 2014–2020. Podmínkou čerpání dotací (ve školství OPVVV) zde totiž je existence národních strategických dokumentů, s nimiž musí být jednotlivé výzvy a projekty v souladu. Proto vznikl a v létě 2014 byl vládou přijat dokument Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020.
Nebudu ho na tomto místě detailně rozebírat, pouze konstatuji, že jeho konečné nasměrování není vysloveně špatné (snížení nerovností, zvýšení kvality výuky a učitelů, efektivní řízení), bohužel však neodráží v dostatečné míře současný vývoj světa (viz Koncepce školství v rychle se měnícím světě podle Britské Kolumbie). Neobsahuje ani náznak toho, že technologie mohou být za určitých okolností významným pomocníkem při snižování nerovností, že se učení dnes stále více odehrává i mimo vlastní školu v online prostředí. Zvyšování kvality výuky chápe jednostranně pouze jako důsledek úpravy kurikulárních dokumentů (podle některých aktuálních náznaků nejspíše směrem zpět k tradičním osnovám) bez vnímání žáka jako klíčového cílového prvku výukového procesu (personalizace). Za nejrizikovější považuji naznačený směr řízení školství založený na statistických datech, získaných činností ČŠI. Teoreticky se zdá být tento postup sice správný, je v něm ale skryto nemalé riziko. Jestliže se nepodaří do hodnocení zahrnout všechny potřebné výukové cíle, soustředí se veškerá výuka pouze na ty, které ověřovány budou.
Již na počátku roku 2014 začalo být zřejmé, že, máme-li splnit všechny prioritní cíle EU (Digital Agenda, Opening Up Education), budeme potřebovat strategické cíle školství orientovat mnohem více též na využití technologií. Za tím účelem byl vypracován samostatný výše již zmíněný dokument celým názvem Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 (dále jen SDV), který nastavuje rámec pro čerpání evropských fondů, řeší některé cíle rozvoje digitální gramotnosti občanů v rámci o rok starší národní strategie Digitální Česko (garantem je MPSV) a je jakousi přílohou zastřešujícího hlavního školského strategického dokumentu (Strategie vzdělávací politiky České republiky).
SDV vychází z hlavních priorit Strategie vzdělávací politiky, avšak posouvá své cíle mnohem dále k požadavkům dneška. Má tyto 3 zastřešující priority:
·      otevřít vzdělávání novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií,
·      zlepšit kompetence žáků v oblasti práce s informacemi a digitálními technologiemi,
·      rozvíjet informatické myšlení žáků.
Tyto priority jsou dále rozpracovány do 7 hlavních směrů intervence, jež znázorňuje následující diagram:

7 hlavních směrů intervence Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020

Podívejme se, kde v tomto dokumentu hledat vyřešení problematiky popisované Memorandem.
1.    Revize RVP
Opatření 2.1 na straně 24 říká, že do 31. 12. 2016 má dojít k „zajištění systému pravidelných inovací rámcových vzdělávacích programů“. Hned další opatření (2.2) se snaží komplexně modernizovat kurikulum implementací problematiky digitálních technologií. 2.3 se pak věnuje již samotné inovaci vzdělávací oblasti ICT v RVP a zdůraznění informatického myšlení (Informatické myšlení jako výukový cíl).
Musím konstatovat, že pokud se podaří všechna opatření zrealizovat, budou požadavky Memoranda dokonce překročeny, protože záměrem je nastartovat systém soustavných inovací kurikula, jenž je v současném stále rychleji se měnícím světě jedině správný. Zcela jinou otázkou ale je, zda fakt, že budeme na zahájení prací čekat do konce roku 2016, je pro naši existenci v dynamicky se měnícím světě dobrá zpráva. Obávám se, že riziko toho, že někteří jedinci (rodiče zvláště) nebudou mít dostatečnou trpělivost, je značné.
2.    Úprava standardů
Vzhledem k tomu, že standardy musí být s RVP v souladu, je zřejmé, že při jeho změně je nutné je upravit též. Všechna 3 výše zmíněná opatření (2.1 až 2.3) se v aktivitách vedoucích k jejich naplnění zmiňují o nutnosti přizpůsobit též všechny související standardy (nejen standardy ICT). Záměr je tedy jednoznačně správný.
3.    Kompetence učitelů
Opatření 3.1 (str.27) říká doslova toto: „zařazení standardu digitálních kompetencí učitele do vzdělávání učitelů“. Za tím účelem zavádí po vzoru Profilu Škola21 tzv. Profil Učitel21, který je pak opatřením 6.2 fakticky realizován. Aktivity s opatřením 3.1 spojené obsahují integraci standardu digitálních kompetencí učitele do pregraduální přípravy i do kariérního systému učitelů.
4.    Koordinace aktivit
Vše nasvědčuje tomu, že od 1.2.2015 budeme mít na ministerstvu Národního koordinátora pro digitální vzdělávání. To znamená, že náš stát bude mít již celkem 2 pracovníky zabývající se na národní úrovni využitím vzdělávacích technologií (tím druhým je metodik ICT NÚV). Podle mého názoru je to v situaci, kdy se snažíme zavádět systémovou změnu v prostředí, v němž není ke změně vůle, pořád naprosto nedostatečné. Národnímu koordinátorovi proto není co závidět. Jeho úkolem bude přes odpor většiny učitelů, a v důsledku toho možná i navzdory politické vůli nadřízených, naplnit schválené strategické záměry a každý rok připravit pro vládu zprávu o tom, jak se to daří.
Sám za sebe slibuji, že se budu snažit ze všech sil naplnění naší Strategie podpořit. Obsahuje ve skutečnosti ještě mnoho dalších potřebných opatření jdoucích nad rámec Memoranda – např. podporu OER (Vliv volné dostupnosti materiálůna školství) či neformálního a informálního vzdělávání ad. Dokud nebudou všechny body Memoranda splněny, budu vás o vývoji situace občas informovat.


Poznámka: V těchto dnech je to právě 20 let od založení mé první osobní webové stránky na serveru ČVUT FEL Omicron (později přesunuta na PedF). Tenkrát jsem ji nazval BoBrův Pomocník. Spomocník se z Pomocníka zrodil v roce 1997 jako součást činnosti našeho Oddělení IT na Katedře technické výchovy UK PedF. Poté, co se ukázalo, že tato forma informování veřejnosti o vzdělávacích technologiích nepatří do náplně činnosti akademického pracoviště, přesunul se Spomocník na portál RVP, kde je dodnes. Tento můj současný osobní blog nazvaný BoBrův Spomocník zatím využívám k publikování nových textů jen sporadicky. Je hlavně archivem, v němž jsem shromáždil téměř všechny své texty (nebo odkazy na ně) počínaje rokem 1990.

3 komentáře:

  1. "...náš stát bude mít již celkem 2 pracovníky zabývající se na národní úrovni využitím vzdělávacích technologií (tím druhým je metodik ICT NÚV)"
    Myslím, že toto není úplně přesné. Zodpovědných osob za digitální technologie ve vzdělávání je v resortu MŠMT více. Kromě NÚV se touto problematikou zabývá i NIDV či DZS. Také proto je v pracovní náplni koordinátor SDV "zajištění a koordinace spolupráce zainteresovaných útvarů MŠMT, OPŘO, expertů, zástupců dalších resortů a pracovních skupin zapojených do realizace digitálního vzdělávání v resortním i meziresortním rozsahu", kde by mělo vzniknout pravidelné setkávání těchto klíčových osob.
    ON

    OdpovědětSmazat
  2. Vůbec se nechci hádat. Budu rád, bude-li možné identifikovat pracovníky zodpovědné za realizaci SDV i v dalších přímo řízených organizacích. To, že nevím, kdo to je, jistě nic neznamená.

    OdpovědětSmazat
  3. Děkuji za tento vhled.

    Chtěl bych jen poopravit, že standard ICT není pro školy ani doporučeným metodickým materiálem. Z toho plyne, že škola musí rozvíjet kompetence žáků v oboru ICT dle mantinelů, které byly nastaveny před více jak 10-ti lety!

    Přesto se již druhým školním rokem snažím vzdělávat podle standardů ICT ve třech vyučovacích hodinách (5.-7. ročník po jedné vyučovací hodině). Na základě svých zkušeností mohu říci, že nejsem schopen naplnit tento standard ani na té minimální úrovni, natož abych šel do nejmenší hloubky.

    Píši to s vědomím, že jsem se na tvorbě standardu aktivně spolupodílel. A je tedy mého soudu zcela nezbytné revidovat vzdělávací obor ICT a to jak obsahu, tak jeho rozsahu.

    OdpovědětSmazat