neděle 14. listopadu 1993

Zavádění počítače do dětského světa techniky

Recenze knihy S. A. Paperta "Dětský svět techniky".

To, že počítače mohou a také by měly patřit do dětského světa stejně jako do světa dospělých, je dnes stále více přijímáno. Jen velice málo lidí to považuje dosud za sporné. Tento fakt je stejně tak odrazem toho, jak se za posledních 15 let změnila naše společnost, jako je dán vzniklou realitou.
Ještě nedávno v sedmdesátých letech byla představa spojující informační technologie s dětmi vskutku revoluční. Je-li někdo zodpovědný za tyto změny v našem postoji k počítačům, je to bezpochyby Seymour Papert. V oblasti vzdělávání je Papert nejvíce znám jako pionýr, který vyvinul programovací jazyk Logo. Na co ale často zapomínáme, je ta skutečnost, že Logo bylo vytvořeno v souvislosti s rozsáhlým programem vzdělávací reformy, jejímž cílem bylo to, čemu dnes říkáme "umocňování dětí", přestože se v té době slovo "umocňování" (anglicky empowerment) v tomto smyslu běžně nepoužívalo.
Papertovým nápadem bylo dát dětem nevídaně mocný nástroj, k jehož ovládání jsou třeba nejen znalosti programování, ale též všeobecné znalostí matematické a technické. Přestože je dnes Logo široce využíváno, Papertovy stále stejně, ne-li více, revoluční myšlenky o reformě způsobu výuky matematiky a přírodních věd musí být pořád brány vážně a to nejen hrstkou vizionářských vědců.
Tyto myšlenky, přestože jsou více než 10 let staré, stále představují špičku didaktické vědy, která výrazně předstihla práci pozdějších ale mnohem konvenčnějších myslitelů. Co je tedy nového v Papertově poslední knize Dětský svět techniky (1993)? Čtenář zvyklý na vzrušení z Papertových dřívějších prací může být poněkud zklamán. Nové myšlenky prezentované v této práci jsou klidnější, ne tak výrazné, ne tak smělé. To, co zaujme čtenáře, jsou daleko méně novinky, ale o to více to, co všechno zůstalo stejné.
Papert a Logo byli cílem značné kritiky a polemik během poslední dekády, což vedlo k požadavkům na to, aby tento ne příliš průbojný badatel udělal významné kompromisy. Papert udělal některé ústupky svým kritikům. Například bylo Logo v minulosti kritizováno, že zvýhodňuje chlapce před děvčaty (např. Hawkins, 1987). Do své současné práce Papert systematicky zapojuje ženské výzkumné organizace a upravil Logo tak, aby bylo více přátelské k dívkám.
Mnoho příkladů v této knize je vzato z oblastí, které zajímají spíše ženy, jako např. tanec, vaření nebo názvy květin. Papertův závazek k Logu a ke svým původním koncepcím učení a vzdělávací reformy však zůstává stále v podstatě nedotčen. Je-li v této nové práci nějaká nová významná idea, je to představa o "konstrukcionismu". Samotný tento termín je záměrným pokusem zároveň si přisvojit i parodovat daleko běžnější termín "konstruktivismus".
Papert akceptuje většinu průlomů do procesu osvojování znalostí předložených Piagetem a jinými, kteří sami sebe nazývají "konstruktivisty", přestože to neodpovídá akademickým zvyklostem ani tomu, jak tento pojem využívá abstraktní filozofie. Znalosti jsou podle něj získávány tak, že si vyhrneme rukávy, zamažeme si ruce a pokusíme se něco udělat.
Dětský svět techniky je plný vtipných fyzických i intelektuálních návodů, které mohou děti použít, mají-li přístup k pomůckám tak bohatým na možnosti, jako je Lego Logo. Papert definuje "konstrukcionismus" jako opak zcela odlišného přístupu, který nazývá "instrukcionismus". Názory odpovídající "instrukcionismu" jsou obsaženy v práci mnoha lidí, kteří sami sebe nazývají "reformátory výuky", přestože tato skutečnost nebývá téměř nikdy odhalena. Základním tvrzením "instrukcionismu" je to, že ke kvalitnějšímu učení lze dospět pouze cestou rozšiřování výuky.
Postoj "konstrukcionistů" je zcela odlišný, orientovaný na snižování množství učení. Papert si je nicméně vědom toho, že není možné prostě zrušit výuku a nechat vše ostatní beze změny. To, co učíte a také jak to učíte, musí být mnohem silnější a umocněnější. Je to přístup, který popisuje jedno africké přísloví: "Když je muž hladový, můžeš mu dát rybu, ale mnohem lepší je dát mu prut a naučit ho, jak si ji má chytit sám." Papert nabízí výuku matematiky jako příklad. Píše: "Je obvyklé, že u nás ve Spojených státech (a na mnoha jiných místech) jsou v matematice velké nedostatky. Je zcela běžné, že výuka matematiky je velice špatná. Ale to neznamená, že jedinou cestou ke zlepšení je rozšiřování výuky. Jinou cestou je nabídnout dětem skutečně zajímavý mikrosvět, kde mohou matematiku používat a přemýšlet o ní.
Jestliže se děti skutečně chtějí něco naučit a mají příležitost se to naučit, potom se to také naučí, a to i v případě, že výuka je nedostatečná. Toto téma, že děti jsou schopny se naučit, co potřebují, aniž by byly učeny, se v Papertově knize opakuje stále znovu a znovu. Stálo už u zrodu Loga a také u jiných blízkých prací jako byl "Micro-muse Project", na kterém pracoval Barry Kort se svou skupinou. Dětský svět techniky nabízí bohatou sbírku příkladů na ilustraci toho, jak tento proces může být uplatněn v praxi. Čtenář by měl tyto příklady považovat za opravdové, měl by o nich přemýšlet a pak se rozhodnout, zda důvěra v Paperta je správná. Podle mého názoru jsou tyto příklady ohromně užitečné jako modely efektivní a dobře fungující výuky. A také souhlasím s tím, že společnost obecně klade příliš velký důraz na disciplínu a ponechává velice malý prostor vlastním studentským iniciativám.
Přesto jsem po přečtení knihy zjistil, že nejsem schopen přijmout Papertovy ultimativní závěry. Obávám se, že by mě mohl Papert dotlačit až do tábora svých nepřátel "instrukcionistů". Jak já vidím vzdělávací proces, je to skutečně jakási forma přípravy na práci, se kterou se student setká v dospělosti. Myslím, že mnoho dětí, stejně jako dospělých, je v zásadě zodpovědných a dokážou rozpoznat, kolik času je třeba věnovat práci, kterou je třeba udělat. Ale nedělají jen proto, že je zábavná. Je důležité, že čas o víkendech a po škole stráví takovou činností, jakou si nemohou vybírat sami, raději než aby si dělali, co chtějí. Také je důležité, aby dostali nějakou formu ocenění za čas a energii věnovanou škole a ne poslouchat stále otřepané fráze jako "učení je samo o sobě odměnou", a proto ani ti nejpilnější studenti nedostanou jinou odměnu, než vědomosti samotné.
V závěrečných kapitolách Dětského světa techniky formuluje Papert názor předznamenaný již v dřívějších pojednáních, který se týká potřeby mnohem "biologičtější" alternativy k, v současnosti podle něj dominujícímu, logickému a racionálnímu pojetí výuky a to především v oblasti informačních technologií. Jedna zvláště zajímavá kapitola podává přehled o historii výuky informatiky z perspektivy jejích nejznámějších protagonistů. Jinde je Papert daleko více orientován do budoucnosti se záměrem vyjasnit konkrétněji, jaký by biologický způsob výuky v praxi měl být.
V této souvislosti vypráví o jedné příhodě, která se stala na cvičení, kde se učitelé učili programovat v Logu. Běžným cvičením pro nováčka, učícího se Logo, je napsat program kreslící dům a běžnou metodou je umístit trojúhelník na čtverec. Ale z nějakých důvodů (Papert dodnes netuší proč) jeden z účastníků použil programovací styl, kde jsou všechny čáry zakřivené, narozdíl od běžných pravoúhlých, ze kterých lze postavit pevný dům. Zakřivené čáry mohou normálně reprezentovat nanejvýš tak kouř vycházející z komína. Z těchto důvodů Papert nazval tento styl programování "kouřový", narozdíl od tradičního, který nazval "pravoúhlým". Po určitých zkušenostech si povšiml rozdílu mezi lidmi preferujícími "kouřový" styl a těmi, kteří dávají přednost "pravoúhlému".
Výzkum provedený socioložkou Sherry Turkle ukazuje, že "pravoúhlý" styl používají více bílí chlapci. Důvodem je podle Paperta to, že tento styl je blíže k analytickému, generalizujícímu způsobu myšlení, které bylo oceňováno tradičním "kanonickým" myšlením snažícím se o poznání světa, a které patří k boji feministek i androcentriků (mužsky zaměřené organizace), afrocentriků i eurocentriků, politické levice všeobecně i představitelů myšlení vládnoucích vrstev. Opravdu, v tradičním "pravoúhlém" způsobu myšlení je mnoho nedostatků, které lidi často vede k chybnému hodnocení. Je to způsob myšlení, který se dá použít pokud je všechno přesně dáno, ale je absolutně nepoužitelný, jakmile vznikne jakákoli odchylka od absolutní přesnosti.
Alternativní "kouřový" styl je reprezentován koncepcí "řízeného chaosu", který lze spojit s kybernetikou. Papert předpokládá, že tento způsob myšlení by měl být zpřístupněn dětem pomocí výuky, kterou nazývá "kybernetika pro děti". Podstata tohoto daleko více "biologického" stylu myšlení se dá ukázat na porovnání dvou způsobů programování mechanické želvy, jejímž úkolem je obejít nějaký předmět. Tradiční pravoúhlý styl spočívá v definování trasy pohybu a v napsání programu tak, aby se želva po této trase pohybovala. V navigaci je tato technika nazývána "dead-reckoning" (odhadování natvrdo).
Naproti tomu kybernetický styl dává přednost tomu, vybavit mechanickou želvu dotykovými čidly a použít obvod "negativní zpětné vazby", který říká želvě, aby se odklonila, kdykoli se předmětu dotkne. Papert upozorňuje na to, že kybernetický přístup může být považován za méně přesný, ale je ve skutečnosti mnohem univerzálnější. Je také typický pro metody, které mnoho živých organizmů používá pro řízení svého pohybu prostorem.
Papert věnuje poslední kapitolu své knihy obsahu vzdělávací reformy. Zaměřuje svou pozornost na nástin toho, jak by mohla vypadat koncepce vzdělávací reformy, která bude vyrůstat z myšlení v termínech podobných kybernetickému přístupu, jako např. "negativní zpětná vazba". Tradiční "racionalistické" koncepce vzdělávací reformy zahrnují produkci velkého množství potištěného papíru, kterým předkládají jejich autoři argumenty, aby přesvědčily lidi, že změna systému může představovat zlepšení. Styl tohoto přístupu k reformám je velice podobný "pravoúhlému" stylu programování a "odhadování natvrdo" v navigaci.
Alternativa doporučovaná Papertem je víc než "kontrolovaný chaos" v kybernetice. Může způsobit reakci na náhodný jev spíše, než držet se přísně nějakých shora zavedených postupů. Podle Paperta jsou problémy, před kterými stojí náš dnešní vzdělávací systém, v mnohém podobné problémům Sovětské ekonomiky v době, kdy chtěl Michail Gorbačov zahájit svůj program "perestrojky" neboli "přestavby".
"Nerad se přu o tom, že žijeme ve zcela rozumném ekonomickém systému; máme k tomu daleko. O čem se ale přít chci, je to, že, přestože náš ekonomický systém se všemi svými chybami je na vrcholu funkčnosti a Sovětský systém byl pod ním, náš vzdělávací systém klesá na stejnou úroveň jako sovětská ekonomika. Žijeme ve vzdělávacím systému, který je ve svých základech tak iracionální jako nadvláda ekonomiky a ze stejných důvodů též na konci svých možností. Nemá už sílu na konkrétní změny, které jsou nutné a není schopen efektivně fungovat v měnících se podmínkách." (str. 207)
Papert připomíná, že v bývalém Sovětském svazu bylo zvykem oslavovat, že všichni občané mají práci a že je vysoká míra sociálních jistot. Podobným způsobem rozsáhlá byrokracie, která v současné době řídí školství, vyzdvihuje, že všechny děti získávají vzdělání a že je zaručena určitá úroveň sociálního zabezpečení. Uvažuje o ponurém výhledu do budoucnosti, kde jsou výdobytky sociální rovnosti opuštěny, takže někteří lidé mají přístup k vědomostem a jiní jsou vyloučeni. Ale není nadšen ani představou budoucnosti, ve které je společnost řízena rozsáhlou zkostnatělou byrokracií a kde je velmi málo prostoru pro svobodnou volbu.
Podle Paperta, je jedinou rozumnou volbou probíjet se kupředu prosazováním různorodosti ve výuce. Ale je důležité, abychom v tomto procesu také udržovali zděděné závazky a nepracovali pouze ku prospěchu všech těch, kdo s námi souhlasí, ale abychom se také stále ujišťovali, že ten, kdo zvolil jinou cestu, měl k tomuto rozhodnutí všechny dostupné informace.

Zdroje:
Hawkins, J. (1987). Computers and girls; v R. Pea & K. Sheingold "Mirrors of minds: patterns of experience i educational computing.", Norwood, NJ: Ablex, 242-258.
Papert, S.A. (1980). "Mindstorms: Computers, children and powerful ideas." New York: Basic Books.
Papert, S.A. (1993). "The Children's Machine: Rethinking school in the age of the computer." New York: Basic Books., Canada

Příspěvek Johna Laurence Millera z York University Toronto z počítačové konference EDTECH se svolením autora převzal a jen s malými úpravami přeložil Bořivoj Brdička.