Clarence Fisher je učitelem matematiky, technických předmětů a francouzštiny 7. a 8. tříd na Joseph H. Kerr School v kanadské Manitobě. V posledním období mu byla udělena celá řada cen za příkladné využívání technologií ve výuce. O své zkušenosti a nápady se s kolegy dělí prostřednictvím blogu Remote Access. Následující příspěvek tam byl publikován 1. února.
Minulý rok byl pro naši třídu opravdu zajímavý. Přecházeli jsme od blogu k wiki a zase zpátky k jiným blogům – třeba k novému Suprglu, který umí klíčovými slovy propojit všechny publikované články. Přišly video hry a zase odešly. Podcast (zvukový blog) jsme používali, kdy se nám hodil. Konta na Bloglines jsme pořád dokola plnili syndikovaným obsahem a zase vyprazdňovali. Dívali jsme se na video, vyráběli jsme video a moc jsme se nasmáli tomu, co jsme zkazili.
Když tak přemýšlím o dětech ze své třídy, rozděluji je na dvě základní skupiny – na časné osvojitele technologií a na ty, co zůstávají pozadu (viz fáze osvojení inovace podle Rogerse – např. Kam spěje vývoj vzdělávacích technologií). Snažil jsem se, co to šlo, ukázat jim co největší množství nástrojů a umožnit jim získat maximum zkušeností, jak potřebné informace zpracovat. Držím se filosofie, která je založena na poskytování příležitosti, to znamená dovolit dětem učit se používat takové postupy, které jim usnadní chápání smyslu sdělení i v současné záplavě informací. Věřím, že když jim ukážu 5 – 6 různých internetových nástrojů, z nichž si každý žák vybere 2 – 3, které mu nejlépe vyhovují, učí se tím pro ně nejvhodnějším způsobem.
Zaznamenal jsem ale ve třídě určité nečekané rozdíly. Ty děti, které jako první stahují Skype (hlasový komunikační nástroj) a zkouší ho poté, co jsem se o něm zmínil, ty které věnují nejvíce času tvorbě svých blogů a podporují nejvíce budování společných wiki stránek, to jsou často dívky, u nichž by se dala předpokládat nižší technologická zdatnost. Nejsou to hráči, hackeři ani jiní tzv. „počítačoví fušeři“. Jsou to komunikativní typy, čtenáři, spisovatelé. K této skupině patří žáci, kteří rádi mluví, přemýšlejí, přehodnocují, přepisují a opakovaně své výtvory kontrolují. Jdou prostě klidně domů, a tam si zřídí své vlastní konto na Skype, webovou stránku, wiki a vyzkouší si podcast. Líbí se jim, když k nim informace přicházejí z různých stran a stále hledají nové a nové kanály. Zúčastní se diskuze na blogu dětí z celého světa, sledují Gizmodo, protože přináší nové nápady (informace o technických novinkách), a používají Ourmedia, neboť jim dovoluje nahlédnout do života lidí žijících ve vzdáleném a neznámém světě (archiv různých multimediálních výtvorů bez omezení autorských práv a nebezpečí nalezení nevhodných materiálů).
Vše se točí kolem komunikace. Je to o tom, jak se dětem podaří získat vhled do života jiných lidí a seznámit se s jejich názory. Mění to způsob, jak ve výuce používáme technologie. Snadnost použití těchto nástrojů má významný demokratizační vliv na strukturu lidí, kteří mají možnost být na internetu slyšet. Dokud byly počítače obtížně ovladatelné a nástroje příliš složité, setkávali jsme se hlavně s obchodem, institucemi, techniky a někdy i s cvoky. Teď je slyšet i hlas dospívajících dívek. Jen počkejme, až se technologie prosadí i v místech, kam dosud úplně nepronikly. Až uslyšíme více i od dívek z Afriky nebo od chlapců z jihovýchodní Asie, pak snad budu moci uznat, že jsme něco dokázali. I jejich životy, příběhy a naděje musí jednou prosáknout do sítě blogů, podcastů a wiki. Oni všichni patří k další řadě časných osvojitelů.
zdroje: Clarence Fisher - Early Adopters, Remote Access, February 01, 2006
Alorie Gilbert – Blogging 101--Web logs go to school, CNET News.com, October 17, 2005
Edward Moyer – Schoolhouse blogs, CNET News.com, October 17, 2005