=============================================================================
Typickým inovačním znakem moderního vyučování je otevírání školy pro spolupráci s okolím. Možností je celá řada – od zapojování rodičů do školních aktivit přes spolupráci s místními úřady až po využívání špičkových expertů a vědců různých oborů při hledání odpovědí na otázky vzniklé při výuce. Ve všech těchto případech může sehrát klíčovou úlohu internet. Rodiče jsou často hlavními návštěvníky WWW stránek školy, zvláště mají-li možnost se na nich dozvědět něco o výsledcích svých dětí. Místní úřady v čele se starostou se rády chlubí úspěchy školních aktivit a mezinárodních projektů, zvláště když na ně třeba i finančně přispěly. My se tentokrát budeme zabývat především tím posledním případem – možností kontaktu samotných školáků s mimoškolním prostředím.
V současnosti se prosazující teorie konstruktivního vyučování předpokládá změnu role učitele. Jeho hlavním úkolem již není vědět vše, ale vytvářet prostředí, v němž mají děti vlastní zájem o učení. Ideálním postupem je přivést je až k hledání odpovědí na otázky samostatně položené spojené s řešením problémů, které sice souvisí s výukou, ale zároveň je děti mohou považovat za vlastní. Pokud zůstane výuka na úrovni, při níž učitel zvládá postup a zná výsledek, může mít celý proces do značné míry pod kontrolou. Takovýto způsob sice není dokonale konstruktivní, zato však je jednodušší a dá se snadněji aplikovat v praxi.
V prostředí internetu se aktivity, při nichž žáci hledají odpověď na určitou otázku a přitom informace potřebné k řešení jsou dostupné a učitel o nich ví, nazývají anglicky Webquest. Jedná se o jakési lekce, které mohou obsahovat zadání problému, komentář a odkazy na potřebné zdroje informací. Vše je pochopitelně na Webu. Problematika Webquestů je dnes již slušně teoreticky i metodicky zpracovaná. Nejlepším informačním zdrojem jsou stránky zakladatele tohoto způsobu zapojení technologií do výuky - Bernie Dodge (http://webquest.sdsu.edu/).
Existuje dokonce systémový autorský nástroj na tvorbu Webquestů. Jmenuje se Tourmaker a je součástí služeb nabízených na serveru Field Trips (http://www.field-trips.org/). Lekce zde učitelé zpracovávají v podobě tzv. virtuálních výprav. Výsledek v podobě WWW stránek pak stačí umístit na libovolném serveru. Tvůrci pracující s tímto nástrojem tvoří komunitu, vzájemně si pomáhají a výsledky své práce dávají k dispozici ostatním prostřednictvím archivu virtuálních výprav na serveru Field Trips. Volně k dispozici je bohužel pouze omezená verze Tourmakeru. Pro tvůrce znalého tvorby WWW stránek však není žádný problém vyrobit svůj Webquest jiným způsobem. Budete-li chtít vidět pár hotových Webquestů, můžete se podívat třeba také do archivu australské Oz-teachernethttp://rite.ed.qut.edu.au/oz-teachernet/projects/webquests/.
Jenže, co když se učiteli podaří něco opravdu úžasného a jeho žáci vezmou hledání odpovědí třeba i na docela složité otázky zcela vážně? Snadno se pak může dostat do situace, že sám odpověď nebude znát a na internetu ji třeba ani nenajde. Našim učitelům, kteří na takovou situaci ještě nejsou příliš zvyklí si dovolím připomenout, že vyhýbat se jí by bylo chybou – naopak. V takovém případě by měl učitel umět žáka alespoň odkázat na místo, kde mu mohou pomoci.
V cizině mají pro tyto případy specializované dotazovací služby. V obecné podobě fungují tak, že na otázku kýmkoli položenou může kdokoli odpovědět (http://www.askjeeves.com/). Jiné dotazovací služby, specializované na studenty, disponují sítí knihovníků či expertů na různé obory. Ti odpovídají na otázky a snaží se pomoci studentům s libovolným problémem (např. Ask An Experthttp://www.askanexpert.com/, All Experts http://www.allexperts.com/, Ask Dr. Math http://forum.swarthmore.edu/dr.math/, Ask-A-Scientist http://www.madsci.org/, Ask Dr. Universehttp://www.wsu.edu/DrUniverse/.
Judi Harris z University of Texas realizuje dlouhodobý projekt, který řeší podobnou problematiku trochu jinak. Nese název Electronic Emissary (http://emissary.ots.utexas.edu/emissary/) .
úvodní stránka projektu Electronic Emissary
Project Electronic Emissary buduje databázi odborníků především z řad amerických vysokoškolských učitelů, kteří jsou ochotni pomáhat studentům s řešením problémů. Každý z expertů se specializuje na určitý konkrétní předmět. V případě potřeby mohou studenti požádat o doporučení vhodného odborníka, který se jim snaží pomoci. Spolupráce těchto expertů se studenty bývá v některých případech dokonce dlouhodobá.
Podobných projektů, v nichž dochází ke spojení studentů někdy i se špičkovými vědci z prestižních institucí, je více. Většina velkých vědeckých projektů se dnes snaží navázat přímý kontakt se školami a předávat tak nejnovější výsledky své práce v přijatelné formě dětem. Je to ten nejlepší způsob, jak podnítit jejich zájem a připravit tak cestu pro budoucí vrcholné odborníky. Jako příklad může posloužitEducation at Los Alamos National Laboratory (http://education.lanl.gov/), NASA Space Link (http://spacelink.nasa.gov/) nebo Bugscope (http://bugscope.beckman.uiuc.edu/).
Zvláštní kategorií projektů je virtuální účast dětí na opravdových výpravách za poznáním. Vedlejším a někdy dokonce hlavním záměrem takové skutečné výpravy vědců či cestovatelů je vtáhnout děti do problematiky téměř tak, jako by samy byly účastníky expedice. Pravděpodobně první skutečně úspěšnou výpravou tohoto typu byl již ukončený projekt Global SchoolNet Where On The Globe Is Roger. Tento bývalý americký pilot cestoval po celém světě s cílem navštěvovat školy a vyvolávat diskuse, v nichž si děti vyměňovaly názory na mnoho pro ně aktuálních problémů. Vždy se mu dařilo vyprávět o své cestě natolik poutavým způsobem, že děti měly pocit, jako by cestovaly s ním. Podívat se můžete třeba na tyto výpravy z nedávné minulosti - Virtual Trek in Rainforest(http://www.kidlink.org/KIDPROJ/Sumatra/), Jason Project (http://www.jasonproject.org/), African Adventure – (http://www.african-edventure.org/), Volcano Expedition(http://www.sio.ucsd.edu/volcano/).
Pro děti ovšem nemusí být zajímaví pouze špičkoví odborníci. Přínosem pro ně jistě může být spojení s kýmkoli mimo školu, kdo něco zajímavého zažil a může předat své zkušenosti. Typickým příkladem jsou oblíbené projekty dokumentující vzpomínky pamětníků – třeba prarodičů, v nichž se děti seznamují s různými zajímavostmi ze života v dřívějších dobách (holocaust, války, krize apod.). Například Timewitnesses (http://timewitnesses.org/), Grandmother and Me (http://www.kidlink.org/KIDPROJ/grandmother/), Hard Times (http://www.spa3.k12.sc.us/broome/ht.htm).
Do projektů se samozřejmě můžete zapojit i vy. Hlavně nezapomeňte, kde hledat přehled aktuálních nabídek na účast v mezinárodních internetových výukových projektech a kdo vám průběžně přináší množství zajímavých informací! Mnoho úspěchů vám jako vždy přeje
Váš Učitelský spomocník