čtvrtek 28. února 2019

Můj testament


Tak je to konečně tady. Dnes končí mé 25leté působení na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. Když jsem v roce 1994 začínal, měla většina z nás ještě pocit, že máme šanci změnit tuto zemi k lepšímu. Představoval jsem si tenkrát, že je jen otázkou času, kdy naše školství pochopí, že musí technologiím věnovat patřičnou pozornost, a že se to v první řadě projeví na přípravě učitelů. Přibližně asi tak před 10 lety jsem pochopil, že se toho nedočkám. Pak už to bylo jen trápení.
Mé trápení se postupně prohlubovalo s tím, jak jsem stále více pronikal do tajů fungování této „akademické“ instituce. Snad mám po těch letech právo bilancovat a své zklamání popsat slovy. Rád bych předal vzkaz hlavně svým mladým kolegům, kteří jsou ještě plni ideálů a chtějí věci měnit k lepšímu.
Základní pravidla hry se dají pochopit velmi rychle. Na výzkumně orientované vysoké škole je hodnocení akademického pracovníka závislé na dvou hlavních parametrech – na vědecké činnosti a kvalitě výuky. Existuje snaha oba objektivně hodnotit. Ta je bohužel více než problematická – hlavně proto, že je primárně kvantitativní. Kapitolou samou pro sebe jsou projekty.

Věda

Jakkoli se stále mluví o změnách v hodnocení vědeckých výsledků v humanitních oborech, je zřejmé, že bude i nadále stát na publikování v renomovaných vědeckých periodikách. Jelikož se právě toto žádá, stává se pro mnohé méně schopné „vědce“ dosažení tohoto cíle vlastně něčím jako životní mantrou. Přitom už nikoho nezajímá, co je obsahem jejich díla. Za všechna ta léta na KITTV jsem téměř nezažil, že bychom se bavili o tom, co by se mělo zkoumat. Zato o tom, který impaktovaný časopis by mohl přijmout (typicky placený) příspěvek a byl z toho záznam v RIV, o tom se mluvilo skoro pořád.
Dobrovolně přiznávám, že jsem se tohoto honu po marném pokusu o vědecký grant GAČR v roce 2013 již nezúčastnil, což samozřejmě způsobilo mé fatálně špatné výsledky v oblasti vědy. Vlastně jsem se nikdy za vědce nepovažoval. Potíž je v tom, že za mnou je vidět značný kus práce. Vlastně se ze mě stal něco jako „kurátor“ vědeckých informací z oboru vzdělávacích technologií, který dal jeho modernímu pojetí aktuální obsah. Právě ten fakt, že jsem se osvobodil od zátěže spojené s (často trapným) snažením o vědecké publikování za každou cenu, nakonec způsobil, že o výsledcích špičkových odborníků z celého světa vím víc než jiní.

Výuka

Pozice technologií na PedF je celkově žalostná. Není to zdaleka jen malou oblibou KITTV u ostatních zaměstnanců. Pravou podstatou je snaha eliminovat vliv moderních technologií, která je většině tradičních pedagogů bohužel vlastní. Měl jsem to pochopit již, když jsme v n.p. Komenium v první polovině 80. let začali dodávat počítače IQ 151 do škol a pokoušeli se učitele učit programovací jazyk Basic. Možná bych si byl býval ušetřil naději na změnu postoje fakulty při každé nové volbě děkana za ta léta. Dnes to vidím jasně. Pokud k tomu někdy dojde, pak už beze mě.
Učil jsem v posledních letech jen v magisterském studiu. Měl jsem (kromě oborových) dva volitelné předměty pro neoborové studenty, které pro mě byly nejdůležitější. V tom prvním jsem po studentech chtěl (viz záznamy), aby si v roli učitele začali budovat osobní vzdělávací prostředí. Výstupem měl být přehled toho, co se během semestru naučili online (nejlépe též od koho). Ten druhý jsem koncipoval jako pokračovací. Žádal jsem v něm, aby studenti začali své poznatky online též sdílet. To byl samozřejmě mnohem větší problém, a tak se většinou ti, kteří dospěli až do cíle, spokojili s tradičním pojetím v podobě seminární práce, která ale u mě měla nejčastěji formu blogového příspěvku pro Spomocníka (poznáte je podle uvozujícího sdělení: „Tento článek vznikl jako studentská práce“, je jich nakonec přesně 400).
Za celou dobu se mi nepodařilo studentům ono sdělení o návaznosti mých volitelných předmětů včas předat, takže na začátku semestru vznikaly dost komplikované situace. Většinou to dopadlo tak, že skoro všichni, bez ohledu na to, co si zapsali, zůstávali na té nejnižší úrovni. Pro mě osobně je zvláště smutné hlavně to, že až příliš mnoho studentů mé požadavky považovalo za nadměrné. Celková úspěšnost byla v poslední době pravidelně pod 50 %, přičemž prezenčně se výuky účastnilo ještě méně studentů.
Když už provádím sebekritiku, pokusím se odhadnout příčinu tohoto neúspěchu. Mohlo by se zdát, že nejsem moc dobrý učitel. V tomto směru je však mé sebevědomí docela vysoké. Hlavní důvod nezájmu studentů, dle mého názoru, bude někde jinde. Řekl bych, že za ním asi opět bude v první řadě onen všeobecný odpor k technologiím v podobě výukového prostředku. Jinak je studenti jako věc své osobní potřeby používají docela běžně. Patří přece k síťové generaci. A pak je to má snaha soustředit se na vysvětlování teoretické podstaty vzdělávacích technologií (důvodů pro jejich aplikaci), přičemž studenti (u učitelů z praxe je to stejné) žádají hlavně kuchařku s detailním návodem, co přesně mají dělat.
Na prstech bych spočítal skutečné zájemce o mnou zprostředkované poznatky, takové, kteří si dopředu zjistili, kdo ten předmět učí, přečetli sylabus, a zapsali si ho proto, že chtějí být obohaceni. Mohl bych jmenovat, ale nebudu. Oni vědí!

Projekty

Tento fenomén doby nás postupně úplně ovládl. Již v polovině 90. let jsem se stal prvním propagátorem individuální mezinárodní projektové spolupráce mezi školami (viz ESP Honorary Members). Na konci 90. let jsem pak logicky patřil k prvním řešitelům evropských projektů u nás. Mohu tedy sledovat dlouhodobý trend. Jeho podstatou je institucionalizace. Na počátku bylo zapojení do projektů mnohem snadnější, a když se to povedlo, měli řešitelé poměrně volnou ruku. Dnes je vše mnohem složitější. Efektivita vynaložených prostředků je opravdu strašně nízká, a tak se ji úředníci snaží zvýšit posilováním kontroly a byrokracie.
Institucionalizace se projevuje tak, že projekty jsou stále ve větší míře dedikovány instituci, a nikoli přímo řešitelům. Průvodním jevem je, že zapojení a odměňování pracovníků se pak děje podle vůle vedoucích pracovníků, a řešitelé ve skutečnosti ztrácejí svobodu. Postupně vznikla nová profese lidí, kteří se živí jen tím, že řídí a poskytují podporu řešitelům projektů. O řešitele je však velká nouze. Většina akademických pracovníků je zapojena hned do několika projektů, vykazují tutéž práci opakovaně a složitým způsobem obcházejí maximální povolený nad-úvazek v rámci jedné organizace. Sehnat kvalitního odborníka, který by se práci na projektu mohl seriózně věnovat, je stále obtížnější.
Prodělal jsem vývoj od řadového partnera v projektech Tempus, Socrates, Erasmus ad. Postupně jsem se propracoval až k tomu, že jsem se v roce 2006 pokusil podat s 6 partnery v roli koordinátora projekt Comenius 2.1 (vzdělávání ped. pracovníků). Byla to tvrdá tříměsíční práce, která skončila obdržením 2 zamítavých velmi nekvalitních posudků (podobně, jako se to stalo později u GAČR).
To mě vedlo k osobnímu rozhodnutí se (až na výjimky) do projektů již nepouštět. Podařilo se mi stát se nakonec sám jejich hodnotitelem na národní i evropské úrovni.

Vzkaz pokračovatelům

To hlavní jsem si nechal na konec. Vlastně toto celé píšu hlavně proto, že cítím potřebu něco sdělit svým mladým kolegům. Je pro ně mnohem obtížnější chápat situaci, v níž jsme se po 30 letech budování demokracie octli. Zdá se, že se to moc nepovedlo. Nezávislost akademických institucí a „přímá demokracie“ tam aplikovaná má v našich domácích podmínkách neblahé důsledky podobné tomu, co stále zřetelněji vidíme na globální úrovni. Vedoucí představitelé jsou voleni v prostředí, v němž jsou voliči ovlivňováni natolik, že o skutečné svobodné vůli nemůže být u většiny řeči (Stává se svobodná vůle pouhou iluzí?). Bělohradský mluví o společnosti nesvobody či o postdemokracii. Má to nepříjemné důsledky.
Snadno se totiž může stát, že nejsou do funkcí voleni ti, kteří jsou schopni inovovat a instituci (stát) dovést k rozkvětu, ale spíše ti, kteří (když vysloveně nekradou) zachovávají status quo a po voličích nic mimořádného nežádají. V takto deformované postdemokracii jsou funkce jejich nositeli chápány jako osobní vlastnictví, které je třeba za každou cenu bránit před všemi možnými nástrahami.
Nepřítelem na takovém pracovišti se stává každý, kdo může postavení vedoucího ohrozit. Jsou to ti, kteří mají jiné názory, ale bohužel i ti, kteří ho odborně převyšují.
Proto si laskavě uvědomte:
  1. Skutečný impakt je to, jak vaše výsledky ovlivní myšlení jiných, a to i tehdy, když to nepřiznají odkazem. Může se to týkat i vědy.
  2. Odborná úroveň členů týmu může být při správném vedení vyšší než vedoucího.
  3. Projektové či grantové peníze jsou primárně určeny k dosažení deklarovaného cíle, nejsou jen prostředkem určeným k posílení prestiže nositele.
  4. Odborná úroveň vysokoškolského pracoviště má přímý vliv na úroveň studentů i na počet uchazečů o studium.

Má závěrečná rada zní: Budete-li mít pocit, že pracoviště, kde působíte, výše popsané negativní znaky naplňuje, na nic nečekejte a hledejte si jiné. Je-li to možné, pokuste se prosadit v cizině!

úterý 2. ledna 2018

Memorandum po čtyřech letech

Na začátku roku 2014 jsme my (lidé zabývající se vzdělávacími technologiemi) dospěli k přesvědčení, že situace je natolik vážná, že na ni musíme veřejnost upozornit. Proto jsme s podporou Jednoty školských informatiků vydali Memorandum Informační gramotnost pro žáky. Tím hlavním důvodem, který nás k tomu vedl, byla obava, že výuka v oblasti informatiky je u nás vysloveně zanedbávána a v budoucnosti tato skutečnost může způsobit velké problémy celé zemi (konkurenceschopnost, občanská společnost).
Na podzim téhož roku schválila vláda Strategii digitálního vzdělávání (SDV), která měla všechny naše požadavky řešit a stanovila termíny realizace popisovaných intervencí. Je pravda, že některé dílčí aktivity byly realizovány, ale ve skutečnosti až do dnešního dne vlastně žádný z termínů dodržen nebyl. Aby nebylo možné tvrdit, že Strategie není naplňována, jsou termíny posouvány.
Největším problémem je neexistence vlastního rozpočtu Strategie. Vlastně vše má být realizováno prostřednictvím evropských projektů OPVVV na třech úrovních – systémové (PPUČ NÚV), koncepční (ped. fakulty), ostatní (šablony pro školy). To znamená, že úkol není ministerstvem nastaven jako skutečná priorita a Strategie je stále vnímána jen jako požadavek Evropské komise pro nasměrování projektů.
Z toho bohužel vyplývá, že např. výstupy upravující RVP či standardy učitelů (Učitel21) nemusí být nakonec na nejvyšší úrovni přijaty (implementovány do platných zákonů a vyhlášek) podobně, jako nebyl přijat Kariérní řád. Věřím, že v oblasti výuky informatiky samotné (informatické myšlení) se věci kupředu posunout přece jen alespoň trochu podaří, digitální kompetence pro každého se nám však budou prosazovat velice obtížně.
Předpokládám, že vás již tímto svým marným opakováním nářků každý rok začínám nudit. Mám pocit, že se snažím o něco, co vlastně nikdo nechce. To je hloupost, a proto toho nechám. Tato má zpráva o Memorandu je poslední. Jistě situaci sledujete sami a obrázek si uděláte.

Přeji vám vše nejlepší v roce 2018!

úterý 3. ledna 2017

3 roky od Memoranda Informační gramotnost pro žáky

Stalo se již pomalu tradicí, že s novým rokem připomínám teď již 3 roky staré Jednotou školských informatiků iniciované Memorandum Informační gramotnost pro žáky (vyšlo 6.1.2014), jehož 4 požadavky se ještě v roce 2014 staly součástí schválené vládní Strategie digitálního vzdělávání (SDV). Má poslední, rok stará zpráva konstatovala, že splnění žádného z našich požadavků není na obzoru a MŠMT bude nuceno vládu informovat o neplnění tohoto úkolu. S největší pravděpodobností právě tato skutečnost rozhodla o tom, že se věci hnuly kupředu.
Ministerstvo vytvořilo pod vedením náměstka Mgr. Jaroslava Fidrmuce tým, který začal na realizaci SDV intenzivně pracovat. Mohl bych samozřejmě zkoumat, do jaké míry odpovídá personální zastoupení v tomto týmu potřebám realizace SDV, ale to zatím odložím (tím spíše, že přesný přehled členů vlastně vůbec neznám). V tomto okamžiku konstatuji, že 4. bod Memoranda (Koordinace aktivit) je splněn.
Všechny ostatní požadavky Memoranda (Revize RVP, Úprava standardů, Kompetence učitelů) se staly součástí SDV a jsou (včetně několika dalších intervencí) realizovány spolu s ní. Přehled o tom, jak se to daří, můžete najít na stránkách ministerstva (Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020) nebo na nezávislém webu zřízeném JŠI Digivzdělávání, který je „hlídacím psem“ SDV. Právě on se tak stává místem, kde můžete průběžně sledovat, jak se daří naše požadavky naplňovat.
Tím bych sice mohl skončit, ale připojím ještě pár osobních poznámek k současné situaci. Změny na úrovni kurikulárních dokumentů (RVP, standardy) mají na starosti přímo řízené organizace (NÚV, NIDV) a mají na to projekt Podpora práce učitelů (PPUČ). Zavedení do praxe pak má podpořit výzva OPVVV směřovaná k pedagogickým fakultám (Implementace strategie digitálního vzdělávání) a v budoucnosti i další zjednodušené financování prostřednictvím šablon (podrobnosti v článku Ondřeje Neumajera Jak se bude zavádět informatické myšlení a zvyšovat digitální gramotnost ve školách).
Skoro celá realizace SDV bude tedy hrazena z evropských fondů. To je jistě v pořádku tam, kde se jedná o vývoj nových dokumentů nebo metodiky. Problém je to tam, kde se jedná o výukovou či podpůrnou činnost, která by měla pokračovat i po roce 2020, kdy současné programové období končí.
Ještě větší obavy však mám z něčeho jiného. Jsem opravdu zvědav, co se stane, podaří-li se kurikulární dokumenty v duchu SDV skutečně aktualizovat. Jednoho dne (podle platného harmonogramu to u standardu Profil Učitel21 mělo být již do konce roku 2016) nastane okamžik, kdy budou tyto materiály hotové a budeme stát před jejich implementací. Asi je na místě směrem k MŠMT vyslat důrazné varování, že to, vzhledem ke schopnosti naší učitelské veřejnosti akceptovat další změny v podmínkách výkonu tohoto povolání, bude opravdu nesnadný úkol. Chci věřit tomu, že není naším cílem jen zbůhdarma utratit spoustu peněz. V tom případě je nezbytné urychleně věnovat pozornost 7. směru intervence (Komunikace s veřejností), u níž nečinnost již dnes zásadním způsobem ohrožuje dokončení SDV. Bez pochopení nemůže dojít k akceptaci a implementace SDV tak může zkrachovat.
O tom, jak dospět k pochopení u odborné veřejnosti (učitelů), mám určitou představu. Proto jsem si dovolil tuto oblast podpořit vlastní studií – Profil digitalizace školství: Jak na inovaci českého vzdělávacího systému v rámci SDV. Snad se bude realizátorům hodit?
Prosím, nezapomeňme si neustále uvědomovat rostoucí význam informační gramotnosti, protože Dezinformace vítězí!?
Za rok na shledanou.

pondělí 4. ledna 2016

2 roky od Memoranda Informační gramotnost pro žáky

Je tomu již 2 roky, kdy bylo zveřejněno Jednotou školských informatiků iniciované Memorandum Informační gramotnost pro žáky a podepsáno téměř 90 odborníky pracujícími v oboru vzdělávacích technologií. Abychom nezapomněli, rozhodl jsem se před rokem zahájit pravidelné výroční informování nejen signatářů o tom, jak se daří naše doporučení realizovat – Vzdělávací technologie na začátku roku 2015. Byli jsme plni očekávání v naději, že po schválení Strategie digitálního vzdělávání vládou půjde všechno lépe. Nestalo se tak.
Nechci svým pesimismem příliš ovlivňovat ty, kteří si nacházejí i v současných podmínkách dost prostoru pro vlastní uplatnění. Proto budu velmi stručný. Vezmu to podle bodů Memoranda.
1. Revize RVP
Práce na revizi RVP v duchu Memoranda (shoda s SDV) nebyly dosud zahájeny. MŠMT již delší dobu připravuje koncept cyklických revizí RVP ale není jasné, jakou podobu bude mít a kdy začne být naplňován. Co je vůbec nejhorší, je fakt, že sem tam si někdo na nejvyšších místech vzpomene a nařídí udělat revizi v duchu právě prosazovaných specifických zájmů určité lobbistické skupiny (bohužel silnější než my). Tak došlo nedávno k modifikaci RVP při zavedení 2. cizího jazyka a aktuálně ke změnám kvůli inkluzi. Myslím, že není, co dodat.
2. Úprava standardů
Použitelné standardy musí samozřejmě odpovídat platnému RVP. Maximum možného nabízejí stávající nepovinné Standardy pro základní vzdělávání - INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE. Je zřejmé, že další úpravy bude nutné dělat až v návaznosti na změny RVP. Náznakem směru, kterým by se mělo naše uvažování o aktuálních standardech ubírat, jsou výstupy projektu ČŠI NIQES, v jehož rámci byla nově definována informační gramotnost a zatím ji lze považovat za dostatečně aktuální (Specifikace informační gramotnosti NIQES). Problém, který vznikl mým zveřejněním indikátorů IG bez souhlasu ČŠI, byl odstraněn teprve asi před měsícem, kdy byly naše materiály vytvořené v NIQES za peníze EU konečně oficielně publikovány – Metodika pro hodnocení rozvoje informační gramotnosti. Situace je tedy taková, že můžeme stávající nedostatečnost RVP v oblasti ICT považovat za prokázanou (hlavně u ZV), víme, jak ho změnit i jak na něj navázat nové standardy, ale nic se neděje. Evidentní je jen snaha zodpovědných činitelů tuto skutečnost zamlčovat.
3. Kompetence učitelů
SDV definuje tzv. Profil Učitel21, jenž by se měl stát standardem pro práci učitelů. Pokud je mi známo, na tomto úkolu pracuje NIDV. To je pravděpodobně jediná dobrá zpráva, kterou pro vás dnes mám. Budeme tedy doufat, že se v dohledné době dočkáme veřejné diskuze nad obsahem tohoto dokumentu. Očekávám, že na opravdový boj dojde teprve v okamžiku, kdy budeme požadovat jeho začlenění do stávajících standardů pro práci učitele používaných kariérním systémem MŠMT.
4. Koordinace aktivit
Toto je ze všech našich požadavků momentálně ten nejzávažnější. Před rokem jsem si dovolil v souvislosti se spuštěným výběrovým řízením tuto mírně ironickou poznámku: „Vše nasvědčuje tomu, že od 1.2.2015 budeme mít na ministerstvu Národního koordinátora pro digitální vzdělávání. To znamená, že náš stát bude mít již celkem 2 pracovníky zabývající se na národní úrovni využitím vzdělávacích technologií (tím druhým je metodik ICT NÚV).
Kdyby to nebylo k pláči, asi je na místě se smát. Ta pozice totiž nakonec zřízena vůbec nebyla. Teď v lednu 2016 je však třeba předat vládě zprávu o plnění SDV za rok 2015, a tak byl úkol koordinovat SDV prostě svěřen jedinému k tomu vhodnému pracovníkovi, který v celém resortu existuje, a tím je naše milá ICT metodička NÚV. Vůbec nechci kritizovat její práci, ale je evidentní, že za stávajících podmínek je úspěšná realizace SDV (a zároveň naplnění požadavků Memoranda) téměř nemožná.

Snad nám bude umožněno se s dotyčnou zprávou seznámit a vyjádřit se k ní. V každém případě se ozvu nejpozději zase za rok. Zdar našemu snažení!

úterý 6. ledna 2015

Vzdělávací technologie na začátku roku 2015

Je to přesně rok, co jsme s podporou JSI zveřejnili Memorandum Informační gramotnost pro žáky. Asi je na místě zrekapitulovat, jak se situace v oblasti nasazení technologií v našem školství od té doby změnila.
Podívejme se nejprve na jednotlivé požadavky Memoranda přehledově:
1. Revidovat RVP s cílem akcentovat problematiku informační gramotnosti a zajistit její provázanost napříč všemi vyučovanými tematickými celky.
O revizi RVP se stále pouze mluví. Žádné skutečné práce v tomto směru zahájeny nebyly. Já osobně jsem se podílel celý rok 2014 na přípravě materiálu, který by mohl změnu RVP urychlit a mohl by pomoci ji nasměrovat. Jedná se o Specifikaci informační gramotnosti (IG), která byla vytvořena v rámci projektu NIQES. Nedostatky RVP v oblasti ICT odhalila v plné nahotě. Bohužel ČŠI zatím neumožnila existující pilotní verzi publikovat (viz Specifikace informační gramotnosti NIQES).
2. Nastavit výukové standardy informatiky (ICT) i dalších předmětů tak, aby byly s inovovaným RVP v souladu.
Stále existují pouze ICT standardy pro základnívzdělávání z roku 2013, které se snaží v maximální míře rozpracovat očekávané výstupy stávajícího RVP tak, aby co nejvíce odpovídaly současnosti. S odvoláním na nepublikovanou Specifikaci informační gramotnosti NIQES však konstatuji, že přibližně třetinu všech indikátorů popisujících aktuální výukové cíle v této oblasti stávající RVP nepokrývá (včetně informatického myšlení). Standardy tedy bude nutné přepracovat. Jednoznačně se též prokázalo, že existují významné přesahy do oblastí jiných, to znamená, že bude nutné z pohledu IG revidovat i standardy ostatní.
3. Zajistit zařazení příslušné tematiky do přípravy učitelů i do připravovaného kariérního řádu.
Zde zatím k žádné změně nedošlo. Technologie stále nejsou povinnou složkou kompetencí učitelů, a to na všech úrovních jejich přípravy či kariérního růstu. Děje se však něco jiného. Na mnoha školách dochází k masivnímu vybavovaní žáků i učitelů technologiemi (typicky tablety). Učitelé se tak dostávají do situace, kdy se po nich chce, aby je vhodným způsobem ve výuce využili. Nabízená krátkodobá školení bez systémové podpory ale nemohou vznikající problémy vyřešit.
4. V rámci systémového řízení školství vytvořit prostor tak, aby problematiku informační gramotnosti měl někdo na starosti a byl za ni zodpovědný.
Dne 22.12.2014 vyhlásilo MŠMT výběrové řízení na pozici Národního koordinátora pro digitální vzdělávání. Podle specifikace se jedná o funkci zahrnující zodpovědnost za realizaci Strategie digitálního vzdělávání (SDV), která byla v listopadu schválena vládou. Vzhledem k tomu, že tato Strategie v sobě obsahuje všechny tři předchozí požadavky Memoranda, lze hovořit o tom, že byl alespoň první malý krůček směrem k jeho naplnění uskutečněn. Je však třeba se na problematiku naší národní strategie podívat trochu detailněji.
Strategie digitálního vzdělávání
V roce 2013 začalo MŠMT připravovat nové programové období EU 2014–2020. Podmínkou čerpání dotací (ve školství OPVVV) zde totiž je existence národních strategických dokumentů, s nimiž musí být jednotlivé výzvy a projekty v souladu. Proto vznikl a v létě 2014 byl vládou přijat dokument Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020.
Nebudu ho na tomto místě detailně rozebírat, pouze konstatuji, že jeho konečné nasměrování není vysloveně špatné (snížení nerovností, zvýšení kvality výuky a učitelů, efektivní řízení), bohužel však neodráží v dostatečné míře současný vývoj světa (viz Koncepce školství v rychle se měnícím světě podle Britské Kolumbie). Neobsahuje ani náznak toho, že technologie mohou být za určitých okolností významným pomocníkem při snižování nerovností, že se učení dnes stále více odehrává i mimo vlastní školu v online prostředí. Zvyšování kvality výuky chápe jednostranně pouze jako důsledek úpravy kurikulárních dokumentů (podle některých aktuálních náznaků nejspíše směrem zpět k tradičním osnovám) bez vnímání žáka jako klíčového cílového prvku výukového procesu (personalizace). Za nejrizikovější považuji naznačený směr řízení školství založený na statistických datech, získaných činností ČŠI. Teoreticky se zdá být tento postup sice správný, je v něm ale skryto nemalé riziko. Jestliže se nepodaří do hodnocení zahrnout všechny potřebné výukové cíle, soustředí se veškerá výuka pouze na ty, které ověřovány budou.
Již na počátku roku 2014 začalo být zřejmé, že, máme-li splnit všechny prioritní cíle EU (Digital Agenda, Opening Up Education), budeme potřebovat strategické cíle školství orientovat mnohem více též na využití technologií. Za tím účelem byl vypracován samostatný výše již zmíněný dokument celým názvem Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 (dále jen SDV), který nastavuje rámec pro čerpání evropských fondů, řeší některé cíle rozvoje digitální gramotnosti občanů v rámci o rok starší národní strategie Digitální Česko (garantem je MPSV) a je jakousi přílohou zastřešujícího hlavního školského strategického dokumentu (Strategie vzdělávací politiky České republiky).
SDV vychází z hlavních priorit Strategie vzdělávací politiky, avšak posouvá své cíle mnohem dále k požadavkům dneška. Má tyto 3 zastřešující priority:
·      otevřít vzdělávání novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií,
·      zlepšit kompetence žáků v oblasti práce s informacemi a digitálními technologiemi,
·      rozvíjet informatické myšlení žáků.
Tyto priority jsou dále rozpracovány do 7 hlavních směrů intervence, jež znázorňuje následující diagram:

7 hlavních směrů intervence Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020

Podívejme se, kde v tomto dokumentu hledat vyřešení problematiky popisované Memorandem.
1.    Revize RVP
Opatření 2.1 na straně 24 říká, že do 31. 12. 2016 má dojít k „zajištění systému pravidelných inovací rámcových vzdělávacích programů“. Hned další opatření (2.2) se snaží komplexně modernizovat kurikulum implementací problematiky digitálních technologií. 2.3 se pak věnuje již samotné inovaci vzdělávací oblasti ICT v RVP a zdůraznění informatického myšlení (Informatické myšlení jako výukový cíl).
Musím konstatovat, že pokud se podaří všechna opatření zrealizovat, budou požadavky Memoranda dokonce překročeny, protože záměrem je nastartovat systém soustavných inovací kurikula, jenž je v současném stále rychleji se měnícím světě jedině správný. Zcela jinou otázkou ale je, zda fakt, že budeme na zahájení prací čekat do konce roku 2016, je pro naši existenci v dynamicky se měnícím světě dobrá zpráva. Obávám se, že riziko toho, že někteří jedinci (rodiče zvláště) nebudou mít dostatečnou trpělivost, je značné.
2.    Úprava standardů
Vzhledem k tomu, že standardy musí být s RVP v souladu, je zřejmé, že při jeho změně je nutné je upravit též. Všechna 3 výše zmíněná opatření (2.1 až 2.3) se v aktivitách vedoucích k jejich naplnění zmiňují o nutnosti přizpůsobit též všechny související standardy (nejen standardy ICT). Záměr je tedy jednoznačně správný.
3.    Kompetence učitelů
Opatření 3.1 (str.27) říká doslova toto: „zařazení standardu digitálních kompetencí učitele do vzdělávání učitelů“. Za tím účelem zavádí po vzoru Profilu Škola21 tzv. Profil Učitel21, který je pak opatřením 6.2 fakticky realizován. Aktivity s opatřením 3.1 spojené obsahují integraci standardu digitálních kompetencí učitele do pregraduální přípravy i do kariérního systému učitelů.
4.    Koordinace aktivit
Vše nasvědčuje tomu, že od 1.2.2015 budeme mít na ministerstvu Národního koordinátora pro digitální vzdělávání. To znamená, že náš stát bude mít již celkem 2 pracovníky zabývající se na národní úrovni využitím vzdělávacích technologií (tím druhým je metodik ICT NÚV). Podle mého názoru je to v situaci, kdy se snažíme zavádět systémovou změnu v prostředí, v němž není ke změně vůle, pořád naprosto nedostatečné. Národnímu koordinátorovi proto není co závidět. Jeho úkolem bude přes odpor většiny učitelů, a v důsledku toho možná i navzdory politické vůli nadřízených, naplnit schválené strategické záměry a každý rok připravit pro vládu zprávu o tom, jak se to daří.
Sám za sebe slibuji, že se budu snažit ze všech sil naplnění naší Strategie podpořit. Obsahuje ve skutečnosti ještě mnoho dalších potřebných opatření jdoucích nad rámec Memoranda – např. podporu OER (Vliv volné dostupnosti materiálůna školství) či neformálního a informálního vzdělávání ad. Dokud nebudou všechny body Memoranda splněny, budu vás o vývoji situace občas informovat.


Poznámka: V těchto dnech je to právě 20 let od založení mé první osobní webové stránky na serveru ČVUT FEL Omicron (později přesunuta na PedF). Tenkrát jsem ji nazval BoBrův Pomocník. Spomocník se z Pomocníka zrodil v roce 1997 jako součást činnosti našeho Oddělení IT na Katedře technické výchovy UK PedF. Poté, co se ukázalo, že tato forma informování veřejnosti o vzdělávacích technologiích nepatří do náplně činnosti akademického pracoviště, přesunul se Spomocník na portál RVP, kde je dodnes. Tento můj současný osobní blog nazvaný BoBrův Spomocník zatím využívám k publikování nových textů jen sporadicky. Je hlavně archivem, v němž jsem shromáždil téměř všechny své texty (nebo odkazy na ně) počínaje rokem 1990.

pondělí 6. ledna 2014

Memorandum Informační gramotnost pro žáky

Informační gramotnost pro žáky
Memorandum za prosazení opatření vedoucích k modernizaci českého školství.
Obracíme se na vás jménem skupiny odborníků zabývajících se výukou informatiky a využitím výukových technologií na našich školách, protože jsme přesvědčeni, že by měla být veřejnost informována o problémech s touto problematikou souvisejících i o rizicích s jejich neřešením spojených.
Současný stav výchovy našich žáků směrem k informační gramotnosti negativně poznamenalo hned několik politováníhodných nedopatření z let minulých. Je to v první řadě vliv na počátku v roce 2000 jistě dobře míněného programu Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ), který sice vybavil většinu škol určitým množstvím technologií, ale fakticky skončil roku 2006 s pachutí korupčního jednání. Od té doby se bohužel nikdo neodvažuje ke koncepci školské informační politiky na úrovni řízení státu vrátit, takže dnes již je naprosto zřejmé, že v této oblasti hrozí selhání.
Druhý vážný problém vyvolala teoreticky též naprosto správná snaha o reformu výukových postupů v duchu moderních, mezinárodními výzkumy ověřených trendů, která pod názvem Rámcový vzdělávací program (RVP) probíhala od roku 2004 až do nástupu ministra Dobeše do funkce v roce 2011, kdy začala být důvěra ve správnost této koncepce zpochybňována. RVP se již v době svého vzniku minimálně na úrovni základních škol vyznačoval zřetelným podceněním úlohy informačních technologií. Vůbec se nepokusil využít potenciálu, který technologie mohou v procesu transformace vzdělávání přinášet. V oblasti ICT bohužel nastavil ne zcela optimální orientaci výukových cílů převážně jen na ovládání často používaných počítačových programů (snad s výjimkou průřezové mediální výchovy). Naše opakované snahy o úpravu RVP se dodnes nepodařilo prosadit. Poslední (i v tomto případě dobře míněná) změna zavádějící od září 2013 druhý povinný jazyk do výuky ZŠ s využitím disponibilních hodin byla navíc v mnoha školách realizována právě na úkor výuky na informatiku orientovaných předmětů.
Vývoj světa vykazuje zjevné tendence naznačující, že všichni naši žáci, bez ohledu na zaměření, budou k životu informační gramotnost nutně potřebovat. Nezbytná je schopnost kriticky zhodnotit význam informací, umět je zpracovat, sdílet s ostatními účastníky sítě a orientovat se v rizicích jejich využití. Schopnost hodnotit, zpracovávat, tvořit – to všechno jsou kompetence související s tzv. funkční gramotností, kterou je třeba vnímat jako vrcholný cíl výuky. Obsahem školní informatiky proto nesmí být jen ovládání technologií a informačních systémů, ale také jejich pochopení a rozvíjení, což se neobejde bez základů algoritmizace a programování. Porozumění informacím zahrnuje též vnímání všudypřítomné nejistoty, posouzení důvěryhodnosti a schopnost budovat osobní vzdělávací prostředí. Informatika (ICT) není jediným předmětem, který by se měl ve zvýšené míře výchovou k informační gramotnosti zabývat.
Technologie se již používají úplně všude, jen ve školách k tomu zatím většinou nejsou podmínky. Nejen, že mohou být přínosem pro výuku, ale jsou zásadní podmínkou budování potřebných kompetencí. Bylo by smutné, kdyby se příprava na život​ v ⁠technologiemi přesyceném světě musela odehrávat převážně pouze v mimoškolním prostředí. Většina vyspělých, ale stále více i vysloveně rozvojových zemí věnuje využití vzdělávacích technologií ve školách velkou pozornost. Totéž se dá říci i o firmách a korporacích vývojem a aplikací technologií se zabývajících. Proto jsme přesvědčení, že bychom se měli ke koncepčnímu řešení této problematiky urychleně vrátit a zabývat se jím. Jako základní navrhujeme realizovat tato opatření:
1.   Revidovat RVP s cílem akcentovat problematiku informační gramotnosti a zajistit její provázanost napříč všemi vyučovanými tematickými celky.
2.   Nastavit výukové standardy informatiky (ICT) i dalších předmětů tak, aby byly s inovovaným RVP v souladu.
3.   Zajistit zařazení příslušné tematiky do přípravy učitelů i do připravovaného kariérního řádu.
4.   V rámci systémového řízení školství vytvořit prostor tak, aby problematiku informační gramotnosti měl někdo na starosti a byl za ni zodpovědný.
Dne 6.1.2014
Bořivoj Brdička
VŠ učitel, Spomocník, člen JŠI
Ondřej Neumajer
VŠ učitel, konzultant vzdělávání
Petr Naske
učitel ICT, předseda Jednoty školských informatiků
David Hawiger
učitel, člen JŠI, člen ICT panelu
Daniel Janata
místopředseda JŠI
PhDr. Alena Mašláňová
učitelka SŠ, ICT koordinátorka, členka výboru JŠI
Martin Lána
učitel, člen JŠI
Ing. Pavel Roubal
učitel ICT, autor učebnic ICT, člen JŠI
Jiří Vaníček
VŠ učitel
Janek Wagner
člen výboru JŠI, lektor, publicista a konzultant
Mgr. Lukáš Mižoch
učitel ICT na SŠ
Bohuslav Hora
učitel ICT, člen JSI
Jindřich Krous
učitel
Petra Boháčková
učitelka, rodič dětí školou povinných
Jitka Kunčarová
manažerka tvorby výukových materiálů s využitím ICT
Jaroslav Jurásek
učitel ICT
Kamil Kopecký, PhD
E-Bezpečí, PdF UP Olomouc
Aleš Vyvial
ředitel základní školy
Jana Zárubová
učitelka ICT
Lenka Urbanová
rodič, GEG ČR
Martin Rusek
učitel VŠ a SŠ
Lukáš Kotek
učitel SŠ, člen JŠI
Libuše Přibylová
technik
Václav Nádvorník
učitel
Anna Boumová
učitelka ICT
Libor Klubal, Mgr.
učitel ICT, zástupce ředitele, rodič
Petr Lunga
ředitel ZŠ, člen GEG
Petr Čenský
nezávislý pracovník ve školském IT, člen JŠI
Jaroslav Mašek
učitel
Petr Chlebek
učitel SŠ, metodik DVPP
Miloš Bukáček
Učitel ICT, člen JSI
Evžen Müller
učitel - mat, fyz, inf
Filip Vaculík
Učitel ICT, správce a konzultant ICT, softwarový inženýr
Mgr. Radek Sárközi
předseda o.s. ABECEDA
Mgr. Ivana Hrubá Eliášová
vzděláním učitelka, nyní OSVČ
Miloslav Khas
učitel ICT
Ing. Roman Stark, CSc
učitel ICT, koordinátor ICT školy
Ladislav Majer
učitel ICT
Lenka Říhová
Speciální pedagog
Mgr. Zdeněk Pečenka
ředitel školy, koordinátor ICT, učitel ICT, člen JSI
a mnoho dalších

čtvrtek 27. června 2013

Vyjádření k opatřením na konsolidaci KITTV

komu: Vedení KITTV UK Praha, PedF
datum: 24. června 2013 7:24

Byl jsem ve čtvrtek seznámen s návrhem na opatření, jež by měly vést k
vyrovnání rozpočtového deficitu naší katedry. Jedná se v mém případě o
snížení úvazku na 0.9 do září a následné další časově neohraničené
snížení na 0.75, jež vychází z mé pracovní nedostatečnosti.
To, že je můj pracovní výkon vnímán vedením katedry jako nevyhovující,
si uvědomuji již delší dobu. Není důsledkem současné krize. A je
bohužel v rozporu s tím, jak hodnotím stav já sám. Jsem přesvědčen, že
problém nevznikl mou vinou. Řešili jsme stejnou situaci již před
rokem. Díky tomu jsem dostal příležitost realizovat volitelný předmět
pro NAVAZMAGy, za což děkuji. Podařilo se alespoň demonstrovat, jak by
taková současnému vývoji světa odpovídající výuka, která by správně
měla být pro všechny studenty povinná, měla vypadat. Mé hodnocení to
ale zjevně nezměnilo.
Jiným podobným dlouhodobým problémem je modul portálu RVP Spomocník,
jehož jsem editorem a který funguje v rámci smlouvy fakulty s VÚP z
roku 2010. Skutečnost, že se k němu fakulta nehlásí, považuji za
závažnou chybu, protože má zásadní vliv na to, jak je naše instituce
vnímána učitelskou veřejností.
Posledním ze závažných dlouhodobě neřešených problémů, na něž
opakovaně upozorňuji, je stále se zvětšující podíl online výuky u
všech typů studia. Čas strávený kvalitním vedením studentů v online
prostředí není buď vůbec, nebo zcela nedostatečně započítáván do
úvazku.
Můj závěr je tedy tento:
Akceptuji dočasné snížení úvazku na 0.9 ale odmítám následný přechod
na 0.75. V žádném případě však nechci být považován za příživníka.
Očekávám čestné jednání, tj. přiznání, že pro mě nemá fakulta na plný
úvazek uplatnění, které bude vyjádřeno výpovědí. Jsem v takovém
případě ochoten o podmínkách mého odchodu jednat.
Asi nemusím zdůrazňovat, že je mi opravdu velmi líto, že musím
vzniklou situaci řešit tímto způsobem. Jinou možnost ale nevidím.
Děkuji za pochopení!
--
Ing. Bořivoj Brdička, Ph.D.
Department of Information Technology - http://it.pedf.cuni.cz/
Charles University Prague, Faculty of Education
Czech Republic
bobr@cesnet.cz
http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/
Učitelský Spomocník - http://spomocnik.rvp.cz/
=============================================================================

Není úplně normální zveřejňovat podobnou korespondenci. Je zřejmé, že to dělám jen proto, že čestné jednání neočekávám. Zdá se, že mé působení na PedF po 18 letech končí. Teď již půjde jen o to, proč. Zpochybňovat mou odbornou úroveň se asi nikdo neodváží. Učit takové předměty, kterým nerozumím, ale nebudu. Trvám tedy na tom, že by měl v takovém případě můj zaměstnavatel prostě přiznat, že pro mě nemá uplatnění. Mám bohužel ale dojem, že se mu nějak nechce. Je to opravdu moc smutné!
Nezúčastněného pozorovatele bych rád ještě upozornil, že se zde jedná o základní plat 19. tis. Kč. Mluvíme tedy v mém případě o nabídce pracovat za 14250 Kč hrubého.