pondělí 4. ledna 2016

2 roky od Memoranda Informační gramotnost pro žáky

Je tomu již 2 roky, kdy bylo zveřejněno Jednotou školských informatiků iniciované Memorandum Informační gramotnost pro žáky a podepsáno téměř 90 odborníky pracujícími v oboru vzdělávacích technologií. Abychom nezapomněli, rozhodl jsem se před rokem zahájit pravidelné výroční informování nejen signatářů o tom, jak se daří naše doporučení realizovat – Vzdělávací technologie na začátku roku 2015. Byli jsme plni očekávání v naději, že po schválení Strategie digitálního vzdělávání vládou půjde všechno lépe. Nestalo se tak.
Nechci svým pesimismem příliš ovlivňovat ty, kteří si nacházejí i v současných podmínkách dost prostoru pro vlastní uplatnění. Proto budu velmi stručný. Vezmu to podle bodů Memoranda.
1. Revize RVP
Práce na revizi RVP v duchu Memoranda (shoda s SDV) nebyly dosud zahájeny. MŠMT již delší dobu připravuje koncept cyklických revizí RVP ale není jasné, jakou podobu bude mít a kdy začne být naplňován. Co je vůbec nejhorší, je fakt, že sem tam si někdo na nejvyšších místech vzpomene a nařídí udělat revizi v duchu právě prosazovaných specifických zájmů určité lobbistické skupiny (bohužel silnější než my). Tak došlo nedávno k modifikaci RVP při zavedení 2. cizího jazyka a aktuálně ke změnám kvůli inkluzi. Myslím, že není, co dodat.
2. Úprava standardů
Použitelné standardy musí samozřejmě odpovídat platnému RVP. Maximum možného nabízejí stávající nepovinné Standardy pro základní vzdělávání - INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE. Je zřejmé, že další úpravy bude nutné dělat až v návaznosti na změny RVP. Náznakem směru, kterým by se mělo naše uvažování o aktuálních standardech ubírat, jsou výstupy projektu ČŠI NIQES, v jehož rámci byla nově definována informační gramotnost a zatím ji lze považovat za dostatečně aktuální (Specifikace informační gramotnosti NIQES). Problém, který vznikl mým zveřejněním indikátorů IG bez souhlasu ČŠI, byl odstraněn teprve asi před měsícem, kdy byly naše materiály vytvořené v NIQES za peníze EU konečně oficielně publikovány – Metodika pro hodnocení rozvoje informační gramotnosti. Situace je tedy taková, že můžeme stávající nedostatečnost RVP v oblasti ICT považovat za prokázanou (hlavně u ZV), víme, jak ho změnit i jak na něj navázat nové standardy, ale nic se neděje. Evidentní je jen snaha zodpovědných činitelů tuto skutečnost zamlčovat.
3. Kompetence učitelů
SDV definuje tzv. Profil Učitel21, jenž by se měl stát standardem pro práci učitelů. Pokud je mi známo, na tomto úkolu pracuje NIDV. To je pravděpodobně jediná dobrá zpráva, kterou pro vás dnes mám. Budeme tedy doufat, že se v dohledné době dočkáme veřejné diskuze nad obsahem tohoto dokumentu. Očekávám, že na opravdový boj dojde teprve v okamžiku, kdy budeme požadovat jeho začlenění do stávajících standardů pro práci učitele používaných kariérním systémem MŠMT.
4. Koordinace aktivit
Toto je ze všech našich požadavků momentálně ten nejzávažnější. Před rokem jsem si dovolil v souvislosti se spuštěným výběrovým řízením tuto mírně ironickou poznámku: „Vše nasvědčuje tomu, že od 1.2.2015 budeme mít na ministerstvu Národního koordinátora pro digitální vzdělávání. To znamená, že náš stát bude mít již celkem 2 pracovníky zabývající se na národní úrovni využitím vzdělávacích technologií (tím druhým je metodik ICT NÚV).
Kdyby to nebylo k pláči, asi je na místě se smát. Ta pozice totiž nakonec zřízena vůbec nebyla. Teď v lednu 2016 je však třeba předat vládě zprávu o plnění SDV za rok 2015, a tak byl úkol koordinovat SDV prostě svěřen jedinému k tomu vhodnému pracovníkovi, který v celém resortu existuje, a tím je naše milá ICT metodička NÚV. Vůbec nechci kritizovat její práci, ale je evidentní, že za stávajících podmínek je úspěšná realizace SDV (a zároveň naplnění požadavků Memoranda) téměř nemožná.

Snad nám bude umožněno se s dotyčnou zprávou seznámit a vyjádřit se k ní. V každém případě se ozvu nejpozději zase za rok. Zdar našemu snažení!

úterý 6. ledna 2015

Vzdělávací technologie na začátku roku 2015

Je to přesně rok, co jsme s podporou JSI zveřejnili Memorandum Informační gramotnost pro žáky. Asi je na místě zrekapitulovat, jak se situace v oblasti nasazení technologií v našem školství od té doby změnila.
Podívejme se nejprve na jednotlivé požadavky Memoranda přehledově:
1. Revidovat RVP s cílem akcentovat problematiku informační gramotnosti a zajistit její provázanost napříč všemi vyučovanými tematickými celky.
O revizi RVP se stále pouze mluví. Žádné skutečné práce v tomto směru zahájeny nebyly. Já osobně jsem se podílel celý rok 2014 na přípravě materiálu, který by mohl změnu RVP urychlit a mohl by pomoci ji nasměrovat. Jedná se o Specifikaci informační gramotnosti (IG), která byla vytvořena v rámci projektu NIQES. Nedostatky RVP v oblasti ICT odhalila v plné nahotě. Bohužel ČŠI zatím neumožnila existující pilotní verzi publikovat (viz Specifikace informační gramotnosti NIQES).
2. Nastavit výukové standardy informatiky (ICT) i dalších předmětů tak, aby byly s inovovaným RVP v souladu.
Stále existují pouze ICT standardy pro základnívzdělávání z roku 2013, které se snaží v maximální míře rozpracovat očekávané výstupy stávajícího RVP tak, aby co nejvíce odpovídaly současnosti. S odvoláním na nepublikovanou Specifikaci informační gramotnosti NIQES však konstatuji, že přibližně třetinu všech indikátorů popisujících aktuální výukové cíle v této oblasti stávající RVP nepokrývá (včetně informatického myšlení). Standardy tedy bude nutné přepracovat. Jednoznačně se též prokázalo, že existují významné přesahy do oblastí jiných, to znamená, že bude nutné z pohledu IG revidovat i standardy ostatní.
3. Zajistit zařazení příslušné tematiky do přípravy učitelů i do připravovaného kariérního řádu.
Zde zatím k žádné změně nedošlo. Technologie stále nejsou povinnou složkou kompetencí učitelů, a to na všech úrovních jejich přípravy či kariérního růstu. Děje se však něco jiného. Na mnoha školách dochází k masivnímu vybavovaní žáků i učitelů technologiemi (typicky tablety). Učitelé se tak dostávají do situace, kdy se po nich chce, aby je vhodným způsobem ve výuce využili. Nabízená krátkodobá školení bez systémové podpory ale nemohou vznikající problémy vyřešit.
4. V rámci systémového řízení školství vytvořit prostor tak, aby problematiku informační gramotnosti měl někdo na starosti a byl za ni zodpovědný.
Dne 22.12.2014 vyhlásilo MŠMT výběrové řízení na pozici Národního koordinátora pro digitální vzdělávání. Podle specifikace se jedná o funkci zahrnující zodpovědnost za realizaci Strategie digitálního vzdělávání (SDV), která byla v listopadu schválena vládou. Vzhledem k tomu, že tato Strategie v sobě obsahuje všechny tři předchozí požadavky Memoranda, lze hovořit o tom, že byl alespoň první malý krůček směrem k jeho naplnění uskutečněn. Je však třeba se na problematiku naší národní strategie podívat trochu detailněji.
Strategie digitálního vzdělávání
V roce 2013 začalo MŠMT připravovat nové programové období EU 2014–2020. Podmínkou čerpání dotací (ve školství OPVVV) zde totiž je existence národních strategických dokumentů, s nimiž musí být jednotlivé výzvy a projekty v souladu. Proto vznikl a v létě 2014 byl vládou přijat dokument Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020.
Nebudu ho na tomto místě detailně rozebírat, pouze konstatuji, že jeho konečné nasměrování není vysloveně špatné (snížení nerovností, zvýšení kvality výuky a učitelů, efektivní řízení), bohužel však neodráží v dostatečné míře současný vývoj světa (viz Koncepce školství v rychle se měnícím světě podle Britské Kolumbie). Neobsahuje ani náznak toho, že technologie mohou být za určitých okolností významným pomocníkem při snižování nerovností, že se učení dnes stále více odehrává i mimo vlastní školu v online prostředí. Zvyšování kvality výuky chápe jednostranně pouze jako důsledek úpravy kurikulárních dokumentů (podle některých aktuálních náznaků nejspíše směrem zpět k tradičním osnovám) bez vnímání žáka jako klíčového cílového prvku výukového procesu (personalizace). Za nejrizikovější považuji naznačený směr řízení školství založený na statistických datech, získaných činností ČŠI. Teoreticky se zdá být tento postup sice správný, je v něm ale skryto nemalé riziko. Jestliže se nepodaří do hodnocení zahrnout všechny potřebné výukové cíle, soustředí se veškerá výuka pouze na ty, které ověřovány budou.
Již na počátku roku 2014 začalo být zřejmé, že, máme-li splnit všechny prioritní cíle EU (Digital Agenda, Opening Up Education), budeme potřebovat strategické cíle školství orientovat mnohem více též na využití technologií. Za tím účelem byl vypracován samostatný výše již zmíněný dokument celým názvem Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 (dále jen SDV), který nastavuje rámec pro čerpání evropských fondů, řeší některé cíle rozvoje digitální gramotnosti občanů v rámci o rok starší národní strategie Digitální Česko (garantem je MPSV) a je jakousi přílohou zastřešujícího hlavního školského strategického dokumentu (Strategie vzdělávací politiky České republiky).
SDV vychází z hlavních priorit Strategie vzdělávací politiky, avšak posouvá své cíle mnohem dále k požadavkům dneška. Má tyto 3 zastřešující priority:
·      otevřít vzdělávání novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií,
·      zlepšit kompetence žáků v oblasti práce s informacemi a digitálními technologiemi,
·      rozvíjet informatické myšlení žáků.
Tyto priority jsou dále rozpracovány do 7 hlavních směrů intervence, jež znázorňuje následující diagram:

7 hlavních směrů intervence Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020

Podívejme se, kde v tomto dokumentu hledat vyřešení problematiky popisované Memorandem.
1.    Revize RVP
Opatření 2.1 na straně 24 říká, že do 31. 12. 2016 má dojít k „zajištění systému pravidelných inovací rámcových vzdělávacích programů“. Hned další opatření (2.2) se snaží komplexně modernizovat kurikulum implementací problematiky digitálních technologií. 2.3 se pak věnuje již samotné inovaci vzdělávací oblasti ICT v RVP a zdůraznění informatického myšlení (Informatické myšlení jako výukový cíl).
Musím konstatovat, že pokud se podaří všechna opatření zrealizovat, budou požadavky Memoranda dokonce překročeny, protože záměrem je nastartovat systém soustavných inovací kurikula, jenž je v současném stále rychleji se měnícím světě jedině správný. Zcela jinou otázkou ale je, zda fakt, že budeme na zahájení prací čekat do konce roku 2016, je pro naši existenci v dynamicky se měnícím světě dobrá zpráva. Obávám se, že riziko toho, že někteří jedinci (rodiče zvláště) nebudou mít dostatečnou trpělivost, je značné.
2.    Úprava standardů
Vzhledem k tomu, že standardy musí být s RVP v souladu, je zřejmé, že při jeho změně je nutné je upravit též. Všechna 3 výše zmíněná opatření (2.1 až 2.3) se v aktivitách vedoucích k jejich naplnění zmiňují o nutnosti přizpůsobit též všechny související standardy (nejen standardy ICT). Záměr je tedy jednoznačně správný.
3.    Kompetence učitelů
Opatření 3.1 (str.27) říká doslova toto: „zařazení standardu digitálních kompetencí učitele do vzdělávání učitelů“. Za tím účelem zavádí po vzoru Profilu Škola21 tzv. Profil Učitel21, který je pak opatřením 6.2 fakticky realizován. Aktivity s opatřením 3.1 spojené obsahují integraci standardu digitálních kompetencí učitele do pregraduální přípravy i do kariérního systému učitelů.
4.    Koordinace aktivit
Vše nasvědčuje tomu, že od 1.2.2015 budeme mít na ministerstvu Národního koordinátora pro digitální vzdělávání. To znamená, že náš stát bude mít již celkem 2 pracovníky zabývající se na národní úrovni využitím vzdělávacích technologií (tím druhým je metodik ICT NÚV). Podle mého názoru je to v situaci, kdy se snažíme zavádět systémovou změnu v prostředí, v němž není ke změně vůle, pořád naprosto nedostatečné. Národnímu koordinátorovi proto není co závidět. Jeho úkolem bude přes odpor většiny učitelů, a v důsledku toho možná i navzdory politické vůli nadřízených, naplnit schválené strategické záměry a každý rok připravit pro vládu zprávu o tom, jak se to daří.
Sám za sebe slibuji, že se budu snažit ze všech sil naplnění naší Strategie podpořit. Obsahuje ve skutečnosti ještě mnoho dalších potřebných opatření jdoucích nad rámec Memoranda – např. podporu OER (Vliv volné dostupnosti materiálůna školství) či neformálního a informálního vzdělávání ad. Dokud nebudou všechny body Memoranda splněny, budu vás o vývoji situace občas informovat.


Poznámka: V těchto dnech je to právě 20 let od založení mé první osobní webové stránky na serveru ČVUT FEL Omicron (později přesunuta na PedF). Tenkrát jsem ji nazval BoBrův Pomocník. Spomocník se z Pomocníka zrodil v roce 1997 jako součást činnosti našeho Oddělení IT na Katedře technické výchovy UK PedF. Poté, co se ukázalo, že tato forma informování veřejnosti o vzdělávacích technologiích nepatří do náplně činnosti akademického pracoviště, přesunul se Spomocník na portál RVP, kde je dodnes. Tento můj současný osobní blog nazvaný BoBrův Spomocník zatím využívám k publikování nových textů jen sporadicky. Je hlavně archivem, v němž jsem shromáždil téměř všechny své texty (nebo odkazy na ně) počínaje rokem 1990.

pondělí 6. ledna 2014

Memorandum Informační gramotnost pro žáky

Informační gramotnost pro žáky
Memorandum za prosazení opatření vedoucích k modernizaci českého školství.
Obracíme se na vás jménem skupiny odborníků zabývajících se výukou informatiky a využitím výukových technologií na našich školách, protože jsme přesvědčeni, že by měla být veřejnost informována o problémech s touto problematikou souvisejících i o rizicích s jejich neřešením spojených.
Současný stav výchovy našich žáků směrem k informační gramotnosti negativně poznamenalo hned několik politováníhodných nedopatření z let minulých. Je to v první řadě vliv na počátku v roce 2000 jistě dobře míněného programu Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ), který sice vybavil většinu škol určitým množstvím technologií, ale fakticky skončil roku 2006 s pachutí korupčního jednání. Od té doby se bohužel nikdo neodvažuje ke koncepci školské informační politiky na úrovni řízení státu vrátit, takže dnes již je naprosto zřejmé, že v této oblasti hrozí selhání.
Druhý vážný problém vyvolala teoreticky též naprosto správná snaha o reformu výukových postupů v duchu moderních, mezinárodními výzkumy ověřených trendů, která pod názvem Rámcový vzdělávací program (RVP) probíhala od roku 2004 až do nástupu ministra Dobeše do funkce v roce 2011, kdy začala být důvěra ve správnost této koncepce zpochybňována. RVP se již v době svého vzniku minimálně na úrovni základních škol vyznačoval zřetelným podceněním úlohy informačních technologií. Vůbec se nepokusil využít potenciálu, který technologie mohou v procesu transformace vzdělávání přinášet. V oblasti ICT bohužel nastavil ne zcela optimální orientaci výukových cílů převážně jen na ovládání často používaných počítačových programů (snad s výjimkou průřezové mediální výchovy). Naše opakované snahy o úpravu RVP se dodnes nepodařilo prosadit. Poslední (i v tomto případě dobře míněná) změna zavádějící od září 2013 druhý povinný jazyk do výuky ZŠ s využitím disponibilních hodin byla navíc v mnoha školách realizována právě na úkor výuky na informatiku orientovaných předmětů.
Vývoj světa vykazuje zjevné tendence naznačující, že všichni naši žáci, bez ohledu na zaměření, budou k životu informační gramotnost nutně potřebovat. Nezbytná je schopnost kriticky zhodnotit význam informací, umět je zpracovat, sdílet s ostatními účastníky sítě a orientovat se v rizicích jejich využití. Schopnost hodnotit, zpracovávat, tvořit – to všechno jsou kompetence související s tzv. funkční gramotností, kterou je třeba vnímat jako vrcholný cíl výuky. Obsahem školní informatiky proto nesmí být jen ovládání technologií a informačních systémů, ale také jejich pochopení a rozvíjení, což se neobejde bez základů algoritmizace a programování. Porozumění informacím zahrnuje též vnímání všudypřítomné nejistoty, posouzení důvěryhodnosti a schopnost budovat osobní vzdělávací prostředí. Informatika (ICT) není jediným předmětem, který by se měl ve zvýšené míře výchovou k informační gramotnosti zabývat.
Technologie se již používají úplně všude, jen ve školách k tomu zatím většinou nejsou podmínky. Nejen, že mohou být přínosem pro výuku, ale jsou zásadní podmínkou budování potřebných kompetencí. Bylo by smutné, kdyby se příprava na život​ v ⁠technologiemi přesyceném světě musela odehrávat převážně pouze v mimoškolním prostředí. Většina vyspělých, ale stále více i vysloveně rozvojových zemí věnuje využití vzdělávacích technologií ve školách velkou pozornost. Totéž se dá říci i o firmách a korporacích vývojem a aplikací technologií se zabývajících. Proto jsme přesvědčení, že bychom se měli ke koncepčnímu řešení této problematiky urychleně vrátit a zabývat se jím. Jako základní navrhujeme realizovat tato opatření:
1.   Revidovat RVP s cílem akcentovat problematiku informační gramotnosti a zajistit její provázanost napříč všemi vyučovanými tematickými celky.
2.   Nastavit výukové standardy informatiky (ICT) i dalších předmětů tak, aby byly s inovovaným RVP v souladu.
3.   Zajistit zařazení příslušné tematiky do přípravy učitelů i do připravovaného kariérního řádu.
4.   V rámci systémového řízení školství vytvořit prostor tak, aby problematiku informační gramotnosti měl někdo na starosti a byl za ni zodpovědný.
Dne 6.1.2014
Bořivoj Brdička
VŠ učitel, Spomocník, člen JŠI
Ondřej Neumajer
VŠ učitel, konzultant vzdělávání
Petr Naske
učitel ICT, předseda Jednoty školských informatiků
David Hawiger
učitel, člen JŠI, člen ICT panelu
Daniel Janata
místopředseda JŠI
PhDr. Alena Mašláňová
učitelka SŠ, ICT koordinátorka, členka výboru JŠI
Martin Lána
učitel, člen JŠI
Ing. Pavel Roubal
učitel ICT, autor učebnic ICT, člen JŠI
Jiří Vaníček
VŠ učitel
Janek Wagner
člen výboru JŠI, lektor, publicista a konzultant
Mgr. Lukáš Mižoch
učitel ICT na SŠ
Bohuslav Hora
učitel ICT, člen JSI
Jindřich Krous
učitel
Petra Boháčková
učitelka, rodič dětí školou povinných
Jitka Kunčarová
manažerka tvorby výukových materiálů s využitím ICT
Jaroslav Jurásek
učitel ICT
Kamil Kopecký, PhD
E-Bezpečí, PdF UP Olomouc
Aleš Vyvial
ředitel základní školy
Jana Zárubová
učitelka ICT
Lenka Urbanová
rodič, GEG ČR
Martin Rusek
učitel VŠ a SŠ
Lukáš Kotek
učitel SŠ, člen JŠI
Libuše Přibylová
technik
Václav Nádvorník
učitel
Anna Boumová
učitelka ICT
Libor Klubal, Mgr.
učitel ICT, zástupce ředitele, rodič
Petr Lunga
ředitel ZŠ, člen GEG
Petr Čenský
nezávislý pracovník ve školském IT, člen JŠI
Jaroslav Mašek
učitel
Petr Chlebek
učitel SŠ, metodik DVPP
Miloš Bukáček
Učitel ICT, člen JSI
Evžen Müller
učitel - mat, fyz, inf
Filip Vaculík
Učitel ICT, správce a konzultant ICT, softwarový inženýr
Mgr. Radek Sárközi
předseda o.s. ABECEDA
Mgr. Ivana Hrubá Eliášová
vzděláním učitelka, nyní OSVČ
Miloslav Khas
učitel ICT
Ing. Roman Stark, CSc
učitel ICT, koordinátor ICT školy
Ladislav Majer
učitel ICT
Lenka Říhová
Speciální pedagog
Mgr. Zdeněk Pečenka
ředitel školy, koordinátor ICT, učitel ICT, člen JSI
a mnoho dalších

čtvrtek 27. června 2013

Vyjádření k opatřením na konsolidaci KITTV

komu: Vedení KITTV UK Praha, PedF
datum: 24. června 2013 7:24

Byl jsem ve čtvrtek seznámen s návrhem na opatření, jež by měly vést k
vyrovnání rozpočtového deficitu naší katedry. Jedná se v mém případě o
snížení úvazku na 0.9 do září a následné další časově neohraničené
snížení na 0.75, jež vychází z mé pracovní nedostatečnosti.
To, že je můj pracovní výkon vnímán vedením katedry jako nevyhovující,
si uvědomuji již delší dobu. Není důsledkem současné krize. A je
bohužel v rozporu s tím, jak hodnotím stav já sám. Jsem přesvědčen, že
problém nevznikl mou vinou. Řešili jsme stejnou situaci již před
rokem. Díky tomu jsem dostal příležitost realizovat volitelný předmět
pro NAVAZMAGy, za což děkuji. Podařilo se alespoň demonstrovat, jak by
taková současnému vývoji světa odpovídající výuka, která by správně
měla být pro všechny studenty povinná, měla vypadat. Mé hodnocení to
ale zjevně nezměnilo.
Jiným podobným dlouhodobým problémem je modul portálu RVP Spomocník,
jehož jsem editorem a který funguje v rámci smlouvy fakulty s VÚP z
roku 2010. Skutečnost, že se k němu fakulta nehlásí, považuji za
závažnou chybu, protože má zásadní vliv na to, jak je naše instituce
vnímána učitelskou veřejností.
Posledním ze závažných dlouhodobě neřešených problémů, na něž
opakovaně upozorňuji, je stále se zvětšující podíl online výuky u
všech typů studia. Čas strávený kvalitním vedením studentů v online
prostředí není buď vůbec, nebo zcela nedostatečně započítáván do
úvazku.
Můj závěr je tedy tento:
Akceptuji dočasné snížení úvazku na 0.9 ale odmítám následný přechod
na 0.75. V žádném případě však nechci být považován za příživníka.
Očekávám čestné jednání, tj. přiznání, že pro mě nemá fakulta na plný
úvazek uplatnění, které bude vyjádřeno výpovědí. Jsem v takovém
případě ochoten o podmínkách mého odchodu jednat.
Asi nemusím zdůrazňovat, že je mi opravdu velmi líto, že musím
vzniklou situaci řešit tímto způsobem. Jinou možnost ale nevidím.
Děkuji za pochopení!
--
Ing. Bořivoj Brdička, Ph.D.
Department of Information Technology - http://it.pedf.cuni.cz/
Charles University Prague, Faculty of Education
Czech Republic
bobr@cesnet.cz
http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/
Učitelský Spomocník - http://spomocnik.rvp.cz/
=============================================================================

Není úplně normální zveřejňovat podobnou korespondenci. Je zřejmé, že to dělám jen proto, že čestné jednání neočekávám. Zdá se, že mé působení na PedF po 18 letech končí. Teď již půjde jen o to, proč. Zpochybňovat mou odbornou úroveň se asi nikdo neodváží. Učit takové předměty, kterým nerozumím, ale nebudu. Trvám tedy na tom, že by měl v takovém případě můj zaměstnavatel prostě přiznat, že pro mě nemá uplatnění. Mám bohužel ale dojem, že se mu nějak nechce. Je to opravdu moc smutné!
Nezúčastněného pozorovatele bych rád ještě upozornil, že se zde jedná o základní plat 19. tis. Kč. Mluvíme tedy v mém případě o nabídce pracovat za 14250 Kč hrubého.

neděle 5. května 2013

Standardy ICT pro základní vzdělávání – vzdělávací obor Informační a komunikační technologie


Pozn: Následující dokument je mým návrhem předmluvy ke standardům oboru Informatika, které jsou součástí právě v tomto okamžiku dokončeného dokumentu předloženého k veřejnému připomínkování zde - Standardy vzdělávacích oborů základního vzdělávání - veřejné připomínkové řízení.

Prolog:
Je to poprvé v historii lidstva, kdy úkolem nás učitelů je připravit žáky na budoucnost, kterou neumíme jasně popsat.
David Warlick

ICT patří bez nejmenších pochyb k těm rychle se rozvíjejícím oborům, které do výuky na ZŠ zasahují nejvíce. Díky tomu, že dnes ovlivňují vlastně všechny oblasti lidské činnosti, je zřejmé, že nutně musí mít přesahy, které nelze vměstnat do jediného oboru. Proto je mimořádně obtížné přesně definovat výukové cíle předmětu, který navíc disponuje pouze minimální doporučenou hodinovou dotací. Pokusme se naznačit, které výukové cíle by tato oblast měla naplňovat v optimálním případě.
Informační a komunikační technologie mají přímý vztah k tomu, co dnes většinou nazýváme kompetencemi pro 21. století. Jejich bližší specifikací jsou klíčové kompetence, v nichž se schopnost práce s digitálními technologiemi všude ve vyspělém světě objevuje jako samostatná položka již minimálně 10 let. Nejnověji pak můžeme vysledovat prvky kompetencí pro 21. století v posledních koncepčních materiálech MŠMT, a sice ve Strategii vzdělávací politiky do roku 2020, kde se hovoří o nutnosti propojit výuku ve škole s procesy probíhajícími mimo školu, o otevřenosti a prostupnosti vzdělávacího systému, o rovném přístupu ke vzdělávání. To vše včetně potřeby monitorování výukových výsledků a veřejné dostupnosti dat je do značné míry podmíněno využitím technologií.
Absolventi našich škol budou žít v prostředí do značné míry naplněném všudypřítomnými technologiemi. V prostředí, v němž bude schopnost je využívat mít zásadní vliv na úspěšné uplatnění se v životě. Najít odpověď na libovolnou otázku je dnes stále snadnější. Neztratit se v přívalu informací je naopak stále obtížnější. Proto dochází při stanovování hlavních směrů vývoje výukových cílů k posunu od dříve převládajících kognitivních složek poznání k nekognitivním (někdy nesprávně označovaným jako měkké). Které že to jsou?
V situaci, kdy nedokážeme přesně definovat, které znalosti jsou pro absolventa nezbytné, je nejvyšším výukovým cílem schopnost učit se po celý život stále nové věci. Této schopnosti nelze dosáhnout bez vlastního zájmu o poznání. Vlastní zájem o poznání může vyvolat nejlépe motivačně naladěná komunita lidí, v níž se žák nachází. Dnes se komunitní prostor každého jedince rozšiřuje o online prostředí, jehož podstatnou složkou jsou sociální sítě. Je možno konstatovat, že stále větší část výuky pro život probíhá v neformálním online prostoru, jenž by měl být s formálním školním vhodným způsobem propojen. Každý z nás si po celý život vytváří osobní vzdělávací prostředí, do něhož dnes můžeme zařadit vlastně libovolného účastníka sítě, nebo kterýkoli digitální artefakt lidské činnosti dostupný online. Se značnou mírou pravděpodobnosti se dá očekávat, že stále větší část pracovních činností bude v blízké budoucnosti vykonávána v rámci týmu spolupracujícího převážně online.
To vše ve svém důsledku vyvolává potřebu nastavit výukové cíle, a spolu s nimi samozřejmě též standardy tak, aby jejich nejvyšším stupněm byla tzv. funkční gramotnost definovaná jako schopnost člověka aktivně participovat na světě informací (podle hesla Gramotnosti Pedagogického lexikonu Portálu RVP). Ta má celou řadu nejasně ohraničených složek podle toho, na co se ten který předmět, obor či výukové téma soustředí. Za hlavní lze považovat gramotnost informační, ale vlastně téměř žádná ze složek se dnes bez určitého vlivu technologií neobejde. U některých, jako je literární či jazyková, o tom možná může někdo stále ještě pochybovat, i když je fenomén elektronických knih i učebnic na vzestupu a cizí jazyk potřebujeme nejčastěji právě ke spojení s partnerem prostřednictvím počítačové sítě. U takových složek, jako je gramotnost numerická, finanční, dokumentová či mediální jsou jakékoli pochybnosti zcela bezpředmětné.
Dnes je proto jednou ze základních složek funkční gramotnosti též gramotnost počítačová, která má k náplni našeho oboru asi nejblíže a stává se zásadním odrazovým můstkem pro většinu ostatních tematických celků na ZŠ vyučovaných. Překotný vývoj ICT ale ukazuje, že s tím, co si představujeme pod pojmem počítačová gramotnost, již v současné době v informatice nevystačíme. Všudypřítomnost mobilních technologií a možnost být neustále ve spojení s kýmkoli, jež má obrovský výukový potenciál, ale může být též snadno zneužita a při soustavném nasazení může vést až k závislosti, naznačuje, že by se dalším prioritním cílem výuky měly stát kompetence odpovídající nově koncipované gramotnosti síťové.
Jak vidno, problematika související více či méně s ICT je natolik rozsáhlá a významná, že by se jí měly věnovat koncepční materiály státu mnohem důkladněji. Dokud se tak nestane, musíme vystačit s Rámcovým vzdělávacím programem, který již při svém vzniku v roce 2004 oblast ICT značně podcenil. Od té doby se prudkým vývojem situace stále zhoršuje.
Standardy, které se vám dostávají do ruky, vznikly jako upřesnění v RVP definovaných očekávaných výstupů vzdělávacího oboru Informační a komunikační technologie. Očekávané výstupy bohužel od počátku vůbec neobsahují tu složku výuky oboru, která má právě na formování požadované funkční gramotnosti největší vliv, a tou je tématika obecně orientovaného algoritmického myšlení. Přestože si bez ní základy moderní výuky oboru ICT již nelze představit, ve standardech ji nenajdete. Nezbývá, než aby prostor pro ni byl hledán na úrovni ŠVP rozšířením výuky ICT nebo v rámci jiných oborů (např. v matematice). Jednoznačně se ukazuje, že revize RVP v oblasti ICT je zcela nezbytná.
Tyto standardy tedy definují pouze doporučený obsah výuky ve stávajícím RVP definovaných očekávaných výstupů oboru ICT, a to navíc na úrovni minimálních požadavků. V žádném případě nepokrývají aktuální potřebu komplexního popisu všech výukových cílů našeho základního školství, jejichž naplnění souvisí s ICT. Navzdory tomu je třeba, aby si všichni učitelé, kteří se výukou informatiky zabývají, byli existence závažných přesahů vědomi a pokoušeli se s nimi v mezích svých omezených možností výukové aktivity uvést do souladu. Je zřejmé, že v tomto úsilí nesmí zůstat sami.

pondělí 20. srpna 2012

Vzdělávací technologie 21. století - návrh předmětu

Jsem propagátorem otevřenosti a věřím, že je to princip, na němž se vyplatí stavět ve všech životních situacích. Proto jsem se rozhodl vyslat do éteru tuto otevřenou nabídku. Možná nakonec bude příkladem všem, kteří by mě chtěli následovat.
Když se před prázdninami redukoval počet pracovníků naší katedry na UK PedF, byl jsem vyzván, abych si hledal uplatnění, protože pro mě fakulta nemá na plný úvazek dost hodin, které bych mohl učit. Bylo to pro mě dost překvapivé, protože ten problém vznikl především v důsledku všeobecného redukování výuky na informatiku orientovaných předmětů všech studentů, kteří tento obor přímo nestudují. To je věc, s níž nejsem vůbec schopen se vnitřně vyrovnat. Hlavní příčinou byl nedostatek finančních prostředků a dosavadní praxe vyučování podobných předmětů v počítačových učebnách v kroužcích s max. 12 studenty. (Pozn.: Mluvíme o magisterském studiu a o předmětech didakticky orientovaných.)
Rozhodl jsem se tedy přijít s návrhem na předmět, jehož by se mohlo najednou zúčastnit 50 i více studentů, jimž by nebylo nutné zajišťovat počítače. Má představa je taková, že by se výuka rozdělila na část prezenční a na část distanční. Prezenční by měla formu přednášek s ukázkami videí doplněnou o možnost průběžně komunikovat nad probíranými tématy v rámci viditelně zobrazovaného zpětného kanálu (pomocí vlastních mobilních přístrojů) a distanční by využívala služeb některého virtuálního vzdělávacího prostředí (např Edmodo), kde by celá takto vzniklá komunita schraňovala dokumenty, poznámky a odkazy.
Učebna by tedy měla být vybavena dvěma data-projektory a špičkovým wifi připojením do internetu. Vlastní mobilní připojení všech studentů během přednášek není nezbytně nutné, je však vhodné, aby účastníci disponovali základní počítačovou gramotností a mohli s internetem každý den pracovat.
Nevím ještě, zda UK PedF mou nabídku přijme. I kdyby se tak stalo, nemůže být na škodu, když svůj návrh zveřejním. Třeba se bude zamlouvat též nějaké jiné instituci připravující učitele. Rád se takové výuky ujmu.
Zde je sylabus:

neděle 22. dubna 2012

15 let Spomocníka

Věřte tomu nebo ne, dnes je to právě 15 let, co vyšel první (dochovaný) článek Učitelského spomocníka. Je to text Vzdělávání v Informační společnosti - Bangemannův projev na semináři Evropského parlamentu tehdejšího studenta angličtiny na PedF Ivo Zajíce. Vzpomínám na něj se značnou dávkou lítosti. Jeho angličtina byla po několika letech strávených v Anglii vynikající a hodně nám pomáhal, ale studium přesto nedokončil. Byl sice prvním, ale bohužel nikoli posledním mým pomvědem (pomocná vědecká síla), který zanechal studia před dokončením. Přestože se se svým názorem, že diplom není pro život to nejdůležitější, netajím (Disrupce vzdělávacího systému podle Siemense a Karnjanaprakorna), mrzí mě to. Jak uvidíte vzápětí, ani samotný Spomocník žádné velké důvody k oslavám momentálně nemá. Rozhodně dnes ale máme příležitost k ohlédnutí.
Z pohledu internetu se naše země zbavila totalitního režimu právě včas. Díky tomu jsme dostali příležitost zavést mezinárodní počítačové sítě zrovna v tom okamžiku, kdy tuto novinku objevoval i celý vyspělý svět. Nedávno, když Stephen Downes vzpomínal na to, jak před 15 lety začínal pravidelně rozesílat své novinky ze světa vzdělávacích technologií (15 years of Scripting News), jsem si uvědomil, jak úžasný prostředek se nám tenkrát před 20 lety (20 let Internetu v České republice) dostal do rukou. Získali jsme šanci i bez dostatečných finančních zdrojů se alespoň v určité omezené oblasti dostat až na samotný vrchol tehdejších možností.
Svůj první osobní web (BoBrův Pomocník) jsem zakládal ve stejnou dobu jako Stephen, tj. na začátku roku 1995. Nebýt toho, že ministerstvo v té době právě zrušilo InfoCentrum ÚIV, kde jsem působil, mohla z něj být historicky první oficiální internetová služba českým učitelům realizovaná v gesci MŠMT. Věděl jsem ale docela přesně, co chci dělat, a tak jsem plánovanou aktivitu s pomocí chápavých lidí z Katedry počítačů ČVUT FEL rozjel sám. Tenkrát u nás nebyl skoro nikdo, kdo by si uvědomoval, jaké možnosti internet v oblasti předávání informací učitelům a zvyšování jejich kvalifikace přináší. Trvalo ještě více než 2 roky, než jsme se na mém tehdejším pracovišti UK PedF (dnes KITTV) rozhodli, že služby spojené s propagací vhodného využívání technologií k výukovým účelům zařadíme do oficiální náplně našeho oddělení. A tak tehdy na jaře roku 1997 vznikl Učitelský spomocník. Původně byl zcela integrován do webu katedry, ale postupně se stále více osamostatňoval, až nakonec na konci roku 2010 po dohodě mezi UK PedF a VÚP přesídlil na portál RVP.
Podívejme se, jak je na tom dnes. Zde jsou základní fakta:

1.    Celková návštěvnost
Výsledek sledování webu spomocnik.rvp.cz pomocí Google Analytics

Odborník si pravděpodobně dokáže udělat ze zde předloženého grafu vytvořeného v Google Analytics docela přesnou představu. Pro laika alespoň to nejzákladnější slovy. V období existence Spomocníka na portálu RVP se návštěvnost stále zvětšovala. Za posledních 16 měsíců si ho (nebo některý z jeho článků) otevřelo celkem 40565 uživatelů internetu. V průměru si každý z nich během jedné návštěvy zobrazil 2 různé stránky.

2.    Čtenost článků
Přestože se většina textů zabývá poměrně dost specializovanou problematikou, lze u některých z nich hovořit přímo o mimořádné sledovanosti. Je zvlášť potěšitelné, že i mezi zde zobrazenými 10 nejčtenějšími články je hned několik studentských.


Z pohledu toho, co je hlavním cílem našeho snažení, je mimořádně cenné, podaří-li se článkem vyvolat diskuzi vedoucí k lepšímu pochopení obsahu daného sdělení. Myslím, že toto se nám velmi dobře daří.

3.    Odkazy
15 let je z pohledu internetu skutečně hodně dlouhá doba na to, aby se služba jako Spomocník stala známou a mluvilo se o ní. Vzhledem k tomu, že se slovo spomocník sice sporadicky, ale přece jen používá i v jiných souvislostech, nemá hledání jeho výskytu na webu pro nás příliš velký význam. A to i přesto, že náš Spomocník ve výsledcích jednoznačně dominuje.
Mnohem zajímavější je hledání těch případů, kdy autor vytvořil aktivní odkaz na původní článek nebo celý náš web. Zde se nemáme čím chlubit. Po komplikovaném odfiltrování automaticky generovaných odkazů různých internetových statistik jsem odhalil jen něco přes 150 takových případů.
Výsledek hledání výrazu: „+link:spomocnik.rvp.cz -site:rvp.cz -site:spomocnik.cz -site:pedf.cuni.cz -site:spomocnik.net -site:twitter.com -site:www.youtube.com/user/Spomocnik -site:www.delicious.com/spomocnik -site:www.slideshare.net/bobr/ -site:pageinsider.com -site:sitegrep.com -site:statsie.com -site:pagesinventory.com -site:webmonitor.fyxm.net -site:webstatsdomain.com -site:themecraft.net -site:pageinfor.com -site:showsiteinfo.org -site:site-stats.info -site:onthesamehost.com -site:aboutus.org -site:backlink.im -site:dedicatedornot.com“, (8.4.2012)

Na prstech jedné ruky bychom mezi nalezenými odkazy spočítali ty, které téma skutečně rozvíjejí a snaží se dané poznání v našich českých podmínkách šířit dále (servery NÚV i UK PedF jsou odfiltrovány). Opakovaně se bohužel stává spíše něco jiného. O tom, že určité téma již bylo Spomocníkem zpracováno, nevědí ani odborníci, kteří o něm píší. A tak se může v extrémním případě stát třeba i to, že někdo píše o webquestu a neví, že na Spomocníkovi pro něj existuje dokonalá metodická podpora nebo objevuje znovu pojmy, které jsou již dávno popsány a mají díky Spomocníkovi i český ekvivalent. Přitom většinou stačí zadat příslušné slovo do vyhledávače. Je to daň, kterou přinášíme naší snaze mít vše rychle hotové.

4.    Postavení Spomocníka na Pedagogické fakultě UK Praha
V jedné věci jsme se při rozjíždění služby v roce 1997 zásadním způsobem mýlili. Představovali jsme si, že pomoc učitelské veřejnosti s vhodným nasměrováním výukového využití technologií se brzy stane samozřejmou a nedílnou součástí činnosti institucí zabývajících se přípravou učitelů. To se bohužel prozatím nestalo.
Postavení Spomocníka v rámci PedF se průběžně stále zhoršuje. Vzhledem k tomu, že žádný z textů publikovaných online, byť na portálu národního významu a nejvyšší možné reputace, není možno vykazovat jako seriózní výsledek vědecké práce, Spomocník žádným způsobem nepřispívá ke zlepšení oficiálního hodnocení našeho pracoviště a nepřináší žádné finanční prostředky. To je bohužel zcela v souladu se současným způsobem hodnocení vysokoškolských pracovišť. Proto činnost se Spomocníkem spojená dnes není chápána jako práce pro fakultu. Posledním náznakem existence jakéhosi vztahu je odkaz na webu Katedry informačních technologií a technické výchovy.
Na současné situaci mě nejvíce mrzí, jak málo je vnímána ta skutečnost, že se do přípravy Spomocníka postupně podařilo vtáhnout i studenty. Jejich propojení s odbornou učitelskou veřejností je jedním z mých hlavních výukových cílů. Mimořádnou radost mám v těch stále častěji se opakujících případech, kdy se ukáže, že studenti samotní mají na výsledku zájem a jsou s ním nakonec spokojeni. Je to něco úplně jiného, než když odevzdávají seminární práci, která slouží výlučně k jejich hodnocení a nikoho nezajímá.

5.    Postavení Spomocníka na portálu RVP

Je všeobecně známo, že na chod portálu RVP měly významný vliv změny, které nastaly ukončením projektu Metodika a reorganizací našich výzkumných ústavů pod jednotné vedení NÚV koncem roku 2011. Finanční zdroje na tuto službu, jež má značný vliv na odbornou úroveň našich učitelů, jsou v současné době velmi omezené. Umožňují jen nutnou údržbu bez potřebného rozvoje.
Situace je bohužel nápadně podobná roku 1994, kdy pan ministr Pilip začal naše školství poprvé „optimalizovat“ (v ÚIV tehdy došlo pouze ke zrušení InfoCentra). Rozdíl je v rozsahu změn a v tom, že dnes jsou v ESF k dispozici miliardy na opakované zřizování portálů nových.
Jakkoli se situace nezdá být příliš optimistická, Spomocník se již stal nedílnou součástí této služby, jejíž obsah je ve stále větší míře spoluvytvářen uživateli. Proto má její existence smysl i v podmínkách omezeného rozvoje. Zdá se, že právě takové časy v nejbližší době čekají nejen naše školství. Dokud bude existovat portál RVP, bude ve své snaze zprostředkovat našim učitelům nejnovější poznatky z oboru vzdělávacích technologií pokračovat i Spomocník.

6.    Postavení Spomocníka v rámci oboru vzdělávacích technologií
Za 15 let soustavného mapování aktuálního dění v oboru vzdělávacích technologií vznikl pod hlavičkou Spomocníka jedinečný komplexní nelineární hypertextový materiál obsahující na 500 tematicky propojených odborných článků. Stala se z něj živá online učebnice zprostředkující podstatu moderního pohledu na využití technologií ve výukovém procesu, jež u nás nemá konkurenci. Připustíme-li, že schopnost pracovat s technologiemi dnes patří k základním pilířům kompetencí učitele (Integrace technologií podle modelu TPCK), nezbude nám než dospět k závěru, že by měl Spomocník patřit k základním studijním materiálům každého z nich. Jak jsme si ukázali, k tomuto cíli máme bohužel stále dost daleko.

Závěr

Rád bych na tomto místě vyjádřil svou osobní vděčnost každému, kdo významným způsobem přispěl k tomu, že se ze Spomocníka stalo to, čím dnes je. Kromě níže jmenovaných se to týká též publikujících studentů a všech aktivních účastníků kurzu Vzdělávací technologie pro 21. století (RVP_VT21 - závěrečná zpráva o kurzu), který na portálu proběhl na podzim 2011.

Věro Suchánková, Heleno Hlaváčková, Ivo Zajíci, Lukáši Fejku, Danieli Tocháčku, Martine Rusku, Jaroslave Mašku, Andreo Patáková, Martine Poláku, Stanislavo Krčková, Ondřeji Neumajere, Pavlíno Hublová, Lucie Bušová,

DĚKUJI VÁM !!!