=============================================================================
Dnešní aktualitou se prozatím naše pravidelné setkávání nad internetovými výukovými projekty završí. Je naprosto logické pokusíme-li se na závěr tuto látku poněkud utřídit a klasifikovat. Podívejme se nejprve na to, jaká je role projektové výuky mezi všemi v praxi používanými výukovými metodami.
Nejprve se pokusme nějak klasifikovat nekonečný prostor všech výukových metod. Z pohledu využití vzdělávacích technologií je nejvhodnějším členěním rozdělení výukových metod na instruktivní akonstruktivní. Přestože většina čtenářů asi bude tyto pojmy v obecné podobě znát, bude rozumné si základní charakteristiky obou těchto zcela odlišných přístupů zopakovat:
Instruktivní metody | Konstruktivní metody |
• činnost orientovaná na učitele • samostatná práce • řízená výuka • postup stejnou cestou • pevné osnovy a standardy • cílem konkrétní znalosti • drilování • izolovaný, umělý obsah učiva • předměty odděleny • hodiny odděleny • žáci rozděleni podle věku • převládá pasivní přístup • testování a známkování • učitel nejvyšší autoritou • kázeň nejvyšší ctností • škola uzavřená okolí • nepříznivé vlivy minimalizovány | • činnost orientovaná na studenta • týmová spolupráce • projektová výuka • postup odlišnými cestami • tématický učební plán • kritické myšlení, samostatné rozhodování • chápání na základě asociací • učivo reálné spojené souvislostmi • předměty spojeny tématy • hodiny spojeny tématy • dělení podle schopností a zájmů • převládá aktivní přístup • slovní hodnocení • učitel pomocníkem a průvodcem • zájem o věc nejvyšší ctností • škola otevřená nejen okolí • riziko nežádoucích vlivů (např. internet) |
Je dobré si uvědomit, že v praxi nachází své uplatnění celá řada různých výukových metod – instruktivních i konstruktivních. Že je, díky odlišnosti žáků, dobré mít k dispozici co nejvíce různých postupů. Že by žádný z těchto přístupů neměl vysloveně převládat, a že v současné době dochází k posunu od instruktivních metod směrem ke konstruktivním. Tento posun je vyvolán do značné míry požadavky nové tzv. informační společnosti (informace netřeba znát nazpaměť, je třeba je umět najít, vyhodnotit, zpracovat a použít). Věcí zcela zásadního významu je ta skutečnost, že technologie jsou ve skutečnosti schopny podporovat a zefektivnit jak instruktivní tak i konstruktivní metody.
Instruktivní a konstruktivní postupy na počítači rozeznáte velmi snadno podle toho, kdo řídí postup práce. Je-li to počítač, tedy přesněji řečeno ve skutečnosti autor programu nebo příslušné aplikace, pak se jedná o metodu instruktivní. Je-li však aktivita na straně studenta, jedná se o metodu konstruktivní. Přitom platí, že čím větší volnost a možnost volby student má, tím více konstruktivní daný postup je. Pokusíte-li se tímto pohledem podívat na výukové počítačové aplikace, které znáte, zjistíte, že instruktivní přístup stále převládá víc, než by měl. Je snad jasné, že právě internetové projekty patří k postupům využívajícím technologie maximálně konstruktivně.
Celý seriál Aktualit Učitelského spomocníka zde v Moderním vyučování si kladl za cíl přesvědčit vás o tom, že výukové internetové projekty mají ve školních aktivitách své nezastupitelné místo. Postupně jsme se seznámili s mnoha zajímavými skutečnými projekty různých kategorií, náplní i obtížnosti. Vzhledem k tomu, že v cizině již tento způsob výukového využití internetu dávno zdomácněl, dochází ke snahám tuto novou, dosud nezmapovanou oblast popsat a kategorizovat. Nejčastěji bývá citována, a tudíž se stává pozvolna standardem, taxonomie Judi Harris z University of Texas. Materiál, z něhož byl převzat následující přehled ve formě myšlenkové mapy a popis základních typů projektů se nazývá “Teachers as telecollaborative project designers” a pochází z časopisu. Contemporary Issues in Technology and Teacher Education z května 2001. Dostupný je i na internetu - http://www.citejournal.org/vol1/iss3/seminal/article1.htm.
Taxonomie internetových výukových projektů podle Judi Harris
Dopisování: Studenti komunikují s jinými studenty mimo svou třídu. Téma určené učitelem případně studenty samotnými musí být v souladu s osnovami. Komunikace se často odehrává ve dvojicích.
Společná výuka: Skupiny studentů a učitelů z různých škol studují k osnovám se vztahující témata během stejného časového období společně. Projekty jsou často mezipředmětové.
Virtuální návštěva: Studenti dostávají příležitost komunikovat s předními odborníky nebo známými osobnostmi prostřednictvím e-mailu, videokonference či chatu. Tyto aktivity jsou většinou krátkodobé a vhodným způsobem korespondují s osnovami.
Vzdálený rádce: Studenti jsou v kontaktu s odborníky na probíranou látku v delším časovém úseku. S jejich pomocí se snaží danou problematiku aktivně do detailu poznat.
Vtělení: V projektech, při nichž dochází ke vtělení, působí někteří účastníci v roli někoho jiného. Často jsou to známé historické nebo literární postavy.
Výměna informací: Studenti a učitelé z různých míst sbírají, sdílejí, porovnávají a vyhodnocují informace mající vztah k určitému výukovému tématu. Předpokládá se, že vztah jednotlivých účastníků k danému tématu je odlišný.
Tvorba Databáze: Studenti a učitelé ukládají sebrané či vytvořené informace ve formě databáze, do níž mohou ostatní účastníci přidávat další údaje, mohou je zpracovávat a reagovat na ně.
Elektronické publikování: Studenti vzájemně spolupracují na vytváření elektronických dokumentů, jako Webových stránek nebo v textovém editoru vyrobených časopisů, a publikují je. Další studenti tyto dokumenty čtou a reagují na ně.
Virtuální výpravy: Virtuální výpravy umožňují studentům se nepřímo dostat na místa a zúčastnit se aktivit, jaké by pro ně ve skutečnosti byly z finančních či jiných důvodů nedostupné.
Analýza dat: Studenti z různých míst sbírají data určitého typu ke konkrétnímu tématu a pak si je vyměňují a analyzují je.
Hledání informací: Studenti mají za úkol najít odpovědi na určité na fakta zaměřené otázky mající vztah k výukovým tématům. Odpovědi (a často i strategie jejich hledání) jsou většinou zveřejněny, aby je mohli využít i ostatní. Zdroje informací mohou být jak internetové tak klasické.
Partnerská zpětná vazba: Studenti mají za úkol konstruktivně reagovat na nápady, které dostávají ve formě práce jiných vzdálených studentů. Často se výměna děje opakovaně. Může mít též formu elektronických konferencí nebo fór.
Paralelní řešení problémů: Studenti z různých míst řeší nezávisle na sobě podobné problémy a pak porovnávají výsledky, zjišťují rozdíly a diskutují strategie řešení.
Postupná tvorba: Studenti z různých míst postupně (řetězově) vytvářejí společný produkt – příběh, báseň, píseň, obrázek apod. Každý z partnerů připojí vždy jednu vlastní část.
Online setkání: Studenti se setkávají v reálném čase prostřednictvím online komunikačních prostředků. Nejčastěji se jedná o videokonference. Typickým námětem těchto aktivit bývá společné hledání řešení problémů z reálného světa.
Simulace: Studenti se zapojují do aktivit simulujících nějakou autentickou situaci, v níž se všichni vzdálení účastníci snaží společně vyřešit určitý problém.
Sociálně motivované aktivity: Studenti jsou vedeni k tomu, aby přemýšleli o skutečných aktuálních problémech své společnosti a aby se je společně s jinými studenty snažili odstraňovat. Přestože problémy jsou často globální, akce účastníků bývají zaměřeny lokálně.
Víc se nám již do omezeného prostoru časopisu nevejde. Bližší podrobnosti o současných způsobech využití vzdělávacích technologií se zaměřením na internet a výukové projekty mohou zájemci najít v publikaci Role internetu ve vzdělávání, kterou vydal AISIS a distribuuje ji též agentura Strom.
Mnoho úspěchů vám ještě jednou přeje
Váš Učitelský spomocník
