středa 21. dubna 2021

Spomocníkův zpravodaj 210421

Vážení přátelé!

Již nějaký čas přemýšlím nad tím, zda se v oblasti vzdělávacích technologií děje něco mimořádného, co by stálo za komentář. Až včera na konferenci Úspěch pro každého žáka: Na vlně změny ve mně uzrálo přesvědčení, že se musím podělit se svou celkovou skepsí, která jde až tak daleko, že přestávám věřit v naši schopnost se k naplnění cíle popsaného názvem konference přiblížit. Ve skutečnosti je právě toto zjištění v dokonalém souladu s tím, že se vlastně nic mimořádného neděje. Stav je to dlouhodobě setrvalý. Přece mi dovolte si ulevit.
Ta konference byla postavena na účasti světového experta radícího vládám, jak provést potřebnou transformaci školství, profesora Michaela Fullana. Jsem aktivním členem SKAV, tak jsem se snažil na setkání s ním připravit (Nová pedagogika pro hluboké učení podle Fullana). Prvotní motivací byl můj údiv nad tím, že používá pojem "deep learning" v úplně odlišném kontextu, než jak mu rozumí dnes skoro každý, kdo má alespoň minimální povědomí o umělé inteligenci. Fullan je bývalým děkanem ped. fakulty v Torontu, a tak není divu, že se pohybuje v pedagogické bublině. Stačí ale vyjasnit si pojmy, a můžeme být v dokonalé shodě.
Jeho nová pedagogika je vlastně totéž, co naše pedagogika digitální. Objevují se v ní dokonce i prvky konektivismu. Zcela přijímá potřebu změny výukových cílů směrem ke kompetencím pro 21.st. Základem úspěchu pro něj je akceptace kultury změny celou společností.
Dovolil jsem si prof. Fullanovi položit otázku, jak vidí roli technologií, zda ji chápe jako iniciátora, pomocníka či dokonce jako podmínku realizace změn? Paní Košťálová, která diskuzi s ním moderovala z ní použila jen první část, a tak jsme se dozvěděli jen "pedagogika na prvním místě". Nic proti tomu, ale když se zároveň neřekne, že se jedná o "novou pedagogiku", všichni učitelé si oddechnou, a řeknou si, že mají dostatečné kompetence. Ale to je omyl!
Pan ministr zmínil, že distanční výuka měla neblahý dopad na žáky, což jasně vyvolává dojem, že je třeba se vrátit k osvědčeným čistě prezenčním postupům. Podle pana Prokopa (PAQ Research) se má úspěšnost Strategie 2030+ posuzovat primárně podle zlepšení mat. a čtenářské gramotnosti. To vše u mě příliš velkou naději na změny nevyvolává.
Aby toho nebylo dost, během konference jsem dostal oznámení o publikování zprávy ČŠI nazvané Sekundární analýza PISA 2018: Well-being žáků, třídní klima, používání ICT a vnímání role učitele. Zmínka o ICT mě donutila si ji otevřít. Jsou v ní desítky grafů ze všech možných úhlů ukazující neblahý vliv využití technologií na akademické výsledky žáků. To jsme ale řešili již v roce 2015 (OECD: Žáci, počítače a učení).
Spolu s publikováním podobných výsledků je nezbytné vždy konstatovat, že: PISA zkoumá jen míru používání ICT žáky ve škole či mimo ni. To samo o sobě nedovoluje interpretovat výsledky tak, že použití je škodlivé, pokud se zároveň nezjišťuje, k jakým činnostem jsou technologie používány. Ve skutečnosti může i časově vyšší využití být přínosné (Digitální wellbeing pro Strategii 2030+). Samozřejmě, že extrém je vždy na škodu. Kolega Mašek mluví o "digitálním minimalismu", Tristan Harris o "dobře stráveném čase". Jde především o existenci digitální gramotnosti.
A jsme zpět u restů, které nám zanechala "malá revize RVP" s tím, že to napraví velká. Jak tak pozoruji dění kolem sebe (např. též v pracovní skupině Wellbeing projektu Partnerství), začínám mít velké obavy. Troufnu si dokonce tvrdit, že podceňování vlivu digitálních technologií na pedagogiku může zablokovat realizaci potřebných změn v našem školství snažících se o udržení kontaktu s vývojem světa.

Zdravím vás z Ráje!
Bořivoj Brdička