pátek 17. dubna 2020

Spomocníkův zpravodaj 200417

Drazí přátelé,
Jestli někdo čeká, že budu přilévat olej do ohně a dávat další rady těm učitelům, kteří dosud projevovali k technologiím jen nechuť, a teď zjišťují, že se bez nich neobejdou, mýlí se. Vše, co bylo aktuálně třeba říci, jsem sdělil již 11. března, tedy v den, kdy byly naše školy uzavřeny (Dokáže koronavirus zavést technologie do výuky skokem?). Teď je důležité mluvit o něčem jiném.
Vypadá to, že se k tradiční čistě prezenční výuce již nikdy nevrátíme. Do budoucna již bude většina výuky realizována, když ne online, tak kombinovaně. Proto je nad slunce jasnější, že napříště již bude nemyslitelné, aby školství vzdělávací technologie ignorovalo. Přitom primárně nejde o výuku informatiky (informatického myšlení), ale o jejich výukové využití všude, kde to je přínosné. SDV v této souvislosti mluví o digitální gramotnosti. Ale pozor, ke skutečně přínosnému využití technologií nestačí umět ovládat nějaké prostředí (LMS), udělat s žáky synchronní video-konferenci nebo otevřít asynchronní diskuzi pomocí vhodného žákům blízkého nástroje. To je teprve začátek.
Proces skutečné integrace technologií do výuky velmi názorně popsal již projekt ACOT téměř před 30 lety. Má 4 fáze - nutnost, mistrovství, vcítění a inovace (Difuze technologií ve škole 21. století). To ovládání (mistrovství) se nachází uprostřed cesty k nově pojaté výuce, která jediná dává využití technologií smysl. V současné naší situaci ji poznáte podle toho, že jen nepřenáší do online prostředí postupy ověřené prezenční výukou.
Chceme-li dospět až ke skutečné plošné inovaci, musí být splněny tyto hlavní podmínky:
  1. Všichni žáci musí být vybaveni technikou a přístupem do internetu. Za ty, kteří si to prokazatelně nemohou dovolit, to musí vyřešit škola (stát, sponzor).
  2. Kombinovaná výuka vyžaduje specifické znalosti ze strany učitelů. To, co se za nimi skrývá, většinou označujeme jako digitální (dnes též online) pedagogiku. Nebyli jsme sice schopni formalizovat kompetence učitelů pomocí kariérního řádu, ale nezbude nám, než se k něčemu podobnému, jako je prokazování standardizovaných kompetencí (DigCompEdu), vrátit.
  3. Technologie mohou výrazně přispět k naplňování Hlavních směrů Strategie 2030+. Jednak jsou samy o sobě příčinou nutných posunů výukových cílů, zároveň ale umožňují rychleji snižovat bariéry v přístupu ke vzdělání znevýhodněným žákům. Bude nesmírně důležité správně nastavit velkou revizi RVP, která nás čeká.
  4. Pozor, v žádném případě neplatí, že stačí zajistit rovný přístup všech ke vzdělání (viz můj poslední článek Personalizace podle EdTechTeacher, vysvětlující mýtus meritokracie). Personalizace znamená dát každému možnost naplno se rozvíjet v rámci jeho specifických podmínek.
Jsem opravdu zvědav, jak dalece se nám podaří se v budoucnosti k ideálu kombinované personalizované výuky přiblížit.
Z Ráje vás zdraví

Bořivoj Brdička