Zpráva o konferenci European Schools Project v švédském Malmö, na níž mezi sebou učitelé osobně domlouvají výukové projekty, které pak realizují s využitím internetu, a další kritika stavu věcí domácích.
Zpráva o konferenci European Schools Project v švédském Malmö, na níž mezi sebou učitelé osobně domlouvají výukové projekty, které pak realizují s využitím internetu, a další kritika stavu věcí domácích.
Jako tzv. „národní koordinátor” jsem měl i letos příležitost se zúčastnit mezinárodní konference učitelů volně sdružených v organizaci ESP. Na rozdíl od minulých dvou ročníků, kdy se díky kanceláři Comenius podařilo na konferenci poslat několik českých učitelů, jsem tentokrát byl ve Švédsku sám. Upřímně musím přiznat, že nebýt povinnosti, jíž byly současně probíhající koordinační schůzky hned dvou velkých Comenius projektů, do nichž je naše fakulta zapojena jako řešitel, býval bych tam raději ani nejel.
Nebudu zde znovu popisovat, co je smyslem organizace European Schools Project (http://it.pedf.cuni.cz/ESP/). Už by mohla být, díky mým již celou řadu let se opakujícím zprávám, i českému čtenáři povědomá. Snad jen jednu větu. Jedná se původně o jeden jednoduchý projekt z roku 1988 spojující pomocí počítačové sítě tři evropské školy, který se rozrostl do netušených rozměrů tak, že dnes pomáhá vhodným způsobem realizovat projektové aktivity tisícům evropských učitelů. Nejcennější devizou, kvůli níž se každý rok alespoň 150 zájemců sejde na jednom místě, je osobní kontakt s možností na místě domluvit vzájemný projekt pro příští období. Je třeba konstatovat, že, podobně jako jindy, zájem o konferenci značně převýšil kapacitu sálu, a tak museli být někteří zájemci odmítnuti.
Toto není výtka organizátorům z Pedagogického centra v Malmö, spíše naopak. Jejich práce zaslouží to nejvyšší ocenění. Prostory i technické vybavení včetně počítačů, jež byly všude účastníkům k dispozici, to vše bylo vynikající. Program včetně dílen, kde se připravovaly vlastní projekty, byl na nejvyšší úrovni. Společenská stránka akce díky přijetí starostou Malmö přímo v prostorách historické radnice nemohla být lepší. Konference přinesla celou řadu hmatatelných výsledků, které může každý najít na webu (http://www.esp.pedc.se/2002/).
To znamená, že i letos byla naplněna oblíbená metafora prezidenta ESP Henka Sligte z amsterodamské univerzity o budování mostů, zvláště když jeden takový skutečný ve velké míře ovlivňuje život v okolí Malmö. Jedná se o most spojující Švédsko s Dánskem tak, že se dá z Malmö dojet za 30 minut až do Kodaně. Je pozoruhodné, jaký vliv má tento most na všechny sféry života. Podle starosty Malmö se teď Kodaň stává po mnoha letech opět svým způsobem hlavním městem oblasti. V každém případě Öresund bridge přiblížil Švédsko Evropě.
Předpokládám však, že vás mnohem spíše zajímá důvod, proč bych býval na konferenci raději nejel. To, že se jí nemohl zúčastnit žádný náš zástupce základních či středních škol, nebyl důvod jediný. Hlavním důvodem byl současný stav našeho zavádění technologií do vzdělávání.
Na konferenci je zvykem, že každý národní koordinátor podává zprávu o situaci ve své zemi. Věřte, že se mi nechtělo příliš zveřejňovat, jak dopadl náš SIPVZ v minulém roce, ani to, jaké dohady jsou spojeny s jeho letošní realizací. Tiše jsem seděl v koutku, když se probíraly výsledky, které mají akční plány zavádění ICT do škol v jiných zemích, a záviděl jsem. Kam se hrabeme třeba na takové Estonsko, které po vzoru Finska již proškolilo 75 % učitelů na základní stupeň počítačové gramotnosti a 25 % na úroveň specialisty ve své aprobaci. Této úrovně přitom zároveň musí dosáhnout každý absolvent pedagogické fakulty. Norové sdělili, že jejich ministryně školství dospěla k závěru, že integrace technologií do osnov všech předmětů nepřinesla kýžené výsledky, a proto rozhodla, že se technologie stanou nedílnou součástí maturity. Takto již nebude možné se počítačům při přípravě na maturitu vyhnout. Bohužel nejsem dostatečně nenápadný, a tak se mi nepodařilo vyhnout otázce, zda již máme hotové standardy počítačových znalostí pro děti i učitele. Musím po pravdě přiznat, že podobné dokumenty znám jen v podání Američanů či Britů.
Snad se mi tedy nedivíte, že jsem se na ESP konferenci necítil letos zrovna nejlépe. Jistě si dokážete představit i to, v jak obtížné situaci jsem se ocitl, když jsem již před dvěma lety pln naděje z přípravy Bílé knihy a SIPVZ souhlasil s nominací Prahy na místo konání 18. ESP konference v roce 2004. Nezbývá mi, než se modlit, aby se situace u nás zázračně změnila z roku na rok. Budu vděčný každému, kdo se pokusí rozptýlit mé chmurné představy o konferenci ESP v Česku, ale bez českých učitelů. Vím, že jako jednotlivci se nemáme za co stydět. Snad to bude možné říci i o státu jako takovém.
Je několik škol a hlavně jednotlivých učitelů, kteří se do mezinárodních projektů zapojují, a nejen proto, že chtějí získat finanční příspěvek projektu Comenius nebo jet na výlet. Kdyby se našel někdo další, kdo by jako jednotlivec bez podpory systému našel odvahu pustit se do nějakého projektu, samozřejmě může. Může se podívat přímo do databáze právě navrhnutých projektů na Webu ESP konference (http://www.esp.pedc.se/2002/proposals2.asp) a pokusit se kontaktovat příslušné koordinátory. Určitě nic nezkazí, bude-li též sledovat aktuální přehled projektů Učitelského spomocníka (http://www.spomocnik.cz).
Ještě bych rád připomněl, že oba na začátku zmiňované Comenius projekty, jichž je naše fakulta řešitelem (Comenius 2 – PROMISE a Comenius 3 – ECOLE), se týkajíposkytování služeb a vzdělávání v oblasti projektových metod práce učitelům. Každý, kdo pociťuje potřebu se v tomto směru zdokonalovat, se může přihlásit.
Žádné komentáře:
Okomentovat