Vážení přátelé!
Mám pro vás aktualitu, která přesně vystihuje, v jaké situaci se nachází digitální vzdělávání z pohledu nadřízených orgánů. 20. ledna se konal kulatý stůl k politice, s kterou přichází nová vláda. Účastnil se pan ministr Petr Gazdík, pan poslanec Marek Výborný a několik dalších panelistů. Nebudu se mu do podrobna věnovat, jen stručně sdělím, že jsem byl s vyzněním celkem spokojen, především díky opakovanému slibu, že základem jejich snažení bude kontinuita včetně naplňování Strategie 2030+.
Problém však existuje, a je spojen s digitálním vzděláváním. Jasně se vynořil tehdy, když došlo na mou v chatu položenou otázku, kterou ocituji:
"Pan ministr zmínil digitalizaci jako jednu z cest zjednodušující administrativu a uvolňující ředitelům a učitelům ruce, aby se mohli věnovat pedagogické činnosti. Zajímalo by mě, zda si panelisté uvědomují, že využití technologií vede k mnohem větší proměně celého vzdělávacího procesu s dopadem na pedagogiku? Není sice úplně jednoduché takovou transformaci zdárně udělat, ale představitelné je i to, že pomůže vyřešit i problémy s nerovnostmi formou individualizace a personalizace, s wellbeingem díky umožnění vlastní cesty i modernizaci kurikula směrem ke kompetencím."
(viz Kulatý stůl SKAV a EDUin: Jaké plány chystá nová vláda pro české školství?)
Moderátor, Miroslav Hřebecký (EDUin) ji přečel, a pak se obrátil na pana ministra s těmito slovy:
"Zeptejme se možná ještě konkrétněji, jestli je nějaká reálná šance na větší využití prostředků z NPO právě na digitalizaci školství, jestli tam se můžeme těšit na něco, co by nám to přineslo nového, ať už učitelstvu nebo ředitelstvu?"
"Pan ministr odpověděl: "Ano, je tam 5.3 miliardy..." Dál nemá cenu citovat. Odpověď na svou otázku jsem nedostal. Stěžovat bych si však asi neměl, protože pan ministr odpověděl přesně v duchu Programového prohlášení vlády, v němž stojí: "Zajistíme investice do výstavby a rekonstrukce vzdělávací infrastruktury, i s maximálním využitím evropských fondů. Zajistíme dostatečné finanční prostředky na pořízení a rozšíření nabídky digitálních učebních pomůcek (včetně ICT techniky), ale stejně tak na rozvoj digitálních dovedností učitelů i dětí, žáků a studentů."
Mám však potřebu vysvětlit, proč jsem se takto ptal. Vidím velké riziko toho, že metodická podpora (ač značná) nebude stačit k tomu, aby technologie ve školách, zvláště poté, kdy bude většina miliard z NPO použita k nákupu digitálních zařízení, sloužily k prospěchu žáků. Veškerá pomoc se zatím soustřeďuje na podporu "nové informatiky" (tj. malé revize RVP). My jsme ale v situaci, kdy musíme zvládat hybridní (a občas dokonce i čistě distanční) vzdělávání. K tomu ovšem nutně potřebujeme trochu jinou podporu. Plně si uvědomuji, že to nebude snadné, že u většiny učitelů převládá odpor k technologiím, který se po pandemii možná ještě zvětšil.
Podle mého názoru je prvním nutným krokem správné pochopení možností, které jsem se snažil svou otázkou naznačit, následované propsáním současného pojetí klíčové digitální kompetence do RVP v rámci velké revize. A pak se musíme soustředit na komplexní podporu a vzdělávání učitelů. Zredukovat problém na dedikaci velkých zdrojů a spoléhat při budování digitálních kompetencí jen na informatiku je vysloveně chybné. Dá se předpokládat, že by to vedlo ke zhoršení stavu (hlavně v případě vybavování znevýhodněných škol a hendikepovaných žáků) - viz OECD: Žáci, počítače a učení, Třetí propast podle OECD.
V posledních dnech jsem se trochu věnoval i jiným teoretickým otázkám s revizí souvisejících:
Problém však existuje, a je spojen s digitálním vzděláváním. Jasně se vynořil tehdy, když došlo na mou v chatu položenou otázku, kterou ocituji:
"Pan ministr zmínil digitalizaci jako jednu z cest zjednodušující administrativu a uvolňující ředitelům a učitelům ruce, aby se mohli věnovat pedagogické činnosti. Zajímalo by mě, zda si panelisté uvědomují, že využití technologií vede k mnohem větší proměně celého vzdělávacího procesu s dopadem na pedagogiku? Není sice úplně jednoduché takovou transformaci zdárně udělat, ale představitelné je i to, že pomůže vyřešit i problémy s nerovnostmi formou individualizace a personalizace, s wellbeingem díky umožnění vlastní cesty i modernizaci kurikula směrem ke kompetencím."
(viz Kulatý stůl SKAV a EDUin: Jaké plány chystá nová vláda pro české školství?)
Moderátor, Miroslav Hřebecký (EDUin) ji přečel, a pak se obrátil na pana ministra s těmito slovy:
"Zeptejme se možná ještě konkrétněji, jestli je nějaká reálná šance na větší využití prostředků z NPO právě na digitalizaci školství, jestli tam se můžeme těšit na něco, co by nám to přineslo nového, ať už učitelstvu nebo ředitelstvu?"
"Pan ministr odpověděl: "Ano, je tam 5.3 miliardy..." Dál nemá cenu citovat. Odpověď na svou otázku jsem nedostal. Stěžovat bych si však asi neměl, protože pan ministr odpověděl přesně v duchu Programového prohlášení vlády, v němž stojí: "Zajistíme investice do výstavby a rekonstrukce vzdělávací infrastruktury, i s maximálním využitím evropských fondů. Zajistíme dostatečné finanční prostředky na pořízení a rozšíření nabídky digitálních učebních pomůcek (včetně ICT techniky), ale stejně tak na rozvoj digitálních dovedností učitelů i dětí, žáků a studentů."
Mám však potřebu vysvětlit, proč jsem se takto ptal. Vidím velké riziko toho, že metodická podpora (ač značná) nebude stačit k tomu, aby technologie ve školách, zvláště poté, kdy bude většina miliard z NPO použita k nákupu digitálních zařízení, sloužily k prospěchu žáků. Veškerá pomoc se zatím soustřeďuje na podporu "nové informatiky" (tj. malé revize RVP). My jsme ale v situaci, kdy musíme zvládat hybridní (a občas dokonce i čistě distanční) vzdělávání. K tomu ovšem nutně potřebujeme trochu jinou podporu. Plně si uvědomuji, že to nebude snadné, že u většiny učitelů převládá odpor k technologiím, který se po pandemii možná ještě zvětšil.
Podle mého názoru je prvním nutným krokem správné pochopení možností, které jsem se snažil svou otázkou naznačit, následované propsáním současného pojetí klíčové digitální kompetence do RVP v rámci velké revize. A pak se musíme soustředit na komplexní podporu a vzdělávání učitelů. Zredukovat problém na dedikaci velkých zdrojů a spoléhat při budování digitálních kompetencí jen na informatiku je vysloveně chybné. Dá se předpokládat, že by to vedlo ke zhoršení stavu (hlavně v případě vybavování znevýhodněných škol a hendikepovaných žáků) - viz OECD: Žáci, počítače a učení, Třetí propast podle OECD.
V posledních dnech jsem se trochu věnoval i jiným teoretickým otázkám s revizí souvisejících:
- Velký přínos tvůrčího nezdaru
Vědecká verifikace výukových postupů aplikujících tvořivé myšlení. - PISA a umělá inteligence
Informace o přípravách OECD na ověřování schopností žáků chápat význam AI a využívat ji. - Rozvoj technologických ekosystémů v amerických školách
Přehled vývoje školních systémů použitelný pro nasměrování státní politiky.
Zdravím vás z Ráje!
Bořivoj Brdička
Žádné komentáře:
Okomentovat