Výjimečně posílám text, který dokresluje můj postoj ke klíčové digitální kompetenci v revizi RVP, jehož základem jsou mé články odkázané na konci.
Digi jako klíčová kompetence
Vzdělávání v současné době prochází transformací na jejímž výstupu je změna hlavních výukových cílů. Snad všichni si již uvědomujeme, že mít faktické znalosti v době stále rychlejších změn nestačí. Fakta zastarávají, člověk nutně potřebuje poznávat stále něco nového a k tomu, aby se uplatnil, musí mít i celou řadu tzv. "měkkých" (nekognitivních) dovedností. Naše strategické dokumenty to zřetelně ukazují na potřebě orientovat výuku na kompetence. Máme však velké problémy si pod tím něco konkrétního představit. Tradičním postupem by byla snaha začít definováním toho, co ty které kompetence vlastně obsahují, aby se z toho dalo odvodit, co se vlastně má učit. Tento postup jsme si opakovaně osvojili. Začíná tím, že definujeme tzv. klíčové kompetence prostřednictvím jejich standardů. I přesto, že jsme slovo "osnovy" záměrně zavrhli a dnes mluvíme o očekávaných výstupech, v pozadí pořád vidíme tradiční znalostní obsah, který je třeba probrat a k tomu potřebujeme čas - tedy dostatečný počet hodin. Z toho vzniká nepřetržitý souboj o to, co vše se v očekávaných výstupech RVP objeví a kolik hodin na to ten který obor dostane.
Pokud tento přístup nezměníme, naše problémy se nutně budou zvětšovat. Vlastně si stačí uvědomit, co ta slova jako "klíčové kompetence" a "očekávané výstupy" znamenají. Podstatné je nezačínat znalostmi, ale výslednými schopnostmi žáků. Do určité míry jsme se tou cestou vydali, když jsme v očekávaných výstupech místo podstatných jmen začali používat slovesa. Ta změna může někdy formálně vypadat třeba tak, že cílem je, aby žák "dokázal vyjmenovat třídy obratlovců". Pak vlastně k žádné změně nedochází, jedná se stále jen o samostatné znalosti bez souvislostí.
Trochu jinak by výuka asi vypadala, kdyby úkolem žáků bylo ty třídy zjistit a nějak je prakticky použít - třeba vysvětlit rozdíly mladším spolužákům. Zde již začíná nácvik toho, co dnes bude každý celý život potřebovat - poznávat nové věci a aplikovat je. V pozadí je tzv. růstové myšlení, k němuž se nedá dospět pouhým osvojováním velkého množtví výukového obsahu. Vlastně úplně všechny problémy našeho světa (včetně sociálních, ekonomických a environmentálních) se dají řešit jen prostřednictvím schopností lidí poznávat a na základě toho řešit i neočekávané situace.
Prosím, povšimněte si zásadního rozdílu v obou přístupech. V prvním případě nechá učitel žáky si nastudovat příslušné stránky z učebnice, v druhém je nechá si najít vhodné informace kdekoli s tím, že musí zkoumat, o jak důvěruhodný zdroj se jedná, a pak vytvoří prezentaci a s její pomocí problematiku vyloží. To, že se touto formou nestačí probrat všechno, co je obsahem daného oboru, je nasnadě. Zato se výrazně zvýší šance žáků, že jednou, až budou k dispozici docela nové poznatky, si tyto osvojí a vhodným způsobem je použijí. Jsou to ony "měkké" dovednosti. Proto není nezbytně třeba, aby všichni znali všechno. O jádrovém učivu je možno diskutovat, ale jen velmi opatrně. Nesmí bránit postupu k vyšším cílům.
V okamžiku, kdy přistoupíme k výuce tím "novým" způsobem (projektově, badatelsky), mění se mnoho věcí. Nejzávažnějším problémem je kvalifikace učitelů, jejichž role je zásadní. Ale je zde ještě jiný aspekt, který je velmi důležitý. Dochází ke změně výukového prostředí. Učení najednou probíhá do značné míry nezávisle na fyzické přítomnosti žáků ve třídě. Učitel není jediným zdrojem poznatků, jeho role se mění z poskytovatele na průvodce. Použitelné informace jsou všude kolem nás, jen musíme vědět, které zrovna potřebujeme a kde je najdeme (transaktivní paměť). Je důležité si uvědomit, že právě ona schopnost rozpoznat pro nás vhodné zdroje poznání, je klíčová pro náš další osobní rozvoj.
Všechny zde popsané procesy dnes realizujeme s pomocí technologií. Bez nich by naše obzory byly obrovsky chudé a naše schopnosti by nedokázaly čelit výzvám dneška. Teprve teď se dostávám k podstatě dnešního mého sdělení. K tomu, abychom dokázali plně využít pomoci technologií, je nutné mít dostečnou úroveň digitální kompetence. Digitální kompetence patří mezi tzv. "klíčové" kompetece. Jenže digitální kompetence je dnes nutnou podmínkou veškerého poznávání vůbec. Tvrdím proto, že její postavení mezi klíčovými kompetencemi je v rámci školství nadstandardní. Jestliže ostatní klíčové kompetence mají blíže k některým oborům, digi je podmínkou výuky všech. Proto bychom k ní měli s tímto vědomím přistupovat.
Některé zákonitosti se přece jen nemění. Jen o nich dnes víme trochu více. Třeba o tom, jakým způsobem v lidském mozku poznávání probíhá, či jak je třeba postupovat od jednoduchých problémů ke složitějším. Víme o potřebě opakovaného procvičování určitých dovedností, chceme-li dospět k mistrovství. A technologie nám mohou skvěle pomáhat se znalostní složkou tohoto procesu. Víme, že musíme ověřovat, kdo kam v rámci svého učení dospěl. Jenže to vůbec nemá smysl zkoumat na samotných znalostech. Navíc existuje reálné riziko, že ověřováním ovlivníme to, co se ve výuce děje natolik, že nebude naplňovat vytčené cíle (kobří efekt).
Jak vidno, je revize našeho školního vzdělávání opravdu mimořádně složitý problém, jehož řešení vyžaduje opravdu mistrovské schopnosti řízení procesu změny doprovázené pochopením ze strany učitelské veřejnosti. Přál bych si, abychom byli schopni jít nad rámec reformy a dospěli až ke skutečné transformaci. Snad nezůstane u pouhého přání?
Ještě si přečtěte toto:
Proč ve školství přetrvávají snahy o rychlou změnu?
Proč je transformace obtížná?
Převrácené čtyřrozměrné kurikulum
Přichází kurikulum 3.0
Posílám pozdrav z Ráje a těším se zase brzy na shledanou.
Žádné komentáře:
Okomentovat