Nechci vás svými myšlenkami obtěžovat příliš často, tak se
ozývám až nyní s odstupem 4 měsíců. Vývoj v oblasti
technologií není příliš překvapivý. Již dlouho víme, že je
výrazně rychlejší, než naše schopnost je využívat (Dokážeme
držet krok s AI?). Co bychom měli dělat sice víme,
ale nejsme schopni to realizovat (Nezdařená
disrupce podle Reicha).
Typickým příkladem jsou mobily ve školách. Když řeknu, že je
třeba vnímat i jejich roli při učení a umocňování
schopností žáků, bude asi většina souhlasit. Nedokážeme však
zajistit, aby tuto roli skutečně naplňovaly a nepřevládal
oprávněný dojem veřejnosti, že dětem spíše škodí. Pak se
nemůžeme divit, že se pořád znovu mluví o plošných zákazech
a návratu k učebnicím. Schválně teď nediskutuji věk, ale
konstatuji, že rozdíl mezi tím absolventem, který dokáže
technologie používat ke svému prospěchu, a tím, který se jen
veze v prostředí plném lákavých online vyrušení, je
zásadní. (Zákazy
mobilů jako iluze ochrany, Je
digitální klam skutečný?) A rozdíly se nám
navzdory strategickým cílům stále zvětšují.
Je třeba si uvědomit, že technologie s AI přerozdělují
kognitivní práci mezi lidský mozek a externí nástroje. Klíčovým
problémem vzdělávání se stává rozdíl mezi odlehčováním,
kdy nástroj pomáhá vlastnímu myšlení (vyvolává kognitivní
tření), a outsourcingem,
kdy systém myslí za člověka, což zvyšuje metakognitivní lenost
(Vliv
AI na kognitivní schopnosti lidí). Přiznejme si, že
zvyšující se nároky na digitální kompetenci jsou pro mnoho lidí
obtížně zvládnutelné (Jak
má vypadat AI gramotnost, nechceme-li být ovlivňováni).
A tak jsme svědky nástupu „nové reality“, díky níž se
celý svět orientuje na konfrontaci. Nedávno jsme měli možnost si
mnohé souvislosti ještě lépe ozřejmit. Ukázali jsme si, jak
AI podkopává demokracii, zda AI
dokáže demokracii bránit a co na obranu dělá
kanadská Deibertova
občanská laboratoř.
Zásadní alarmující sdělení nám přináší vnitropolitický
Manifest z dílny softwarové společnosti Palantir sídlící
v Silicon Valley, pracující kromě jiného též pro americkou
vládu. Ukazuje, které síly přicházející „oheň“
(či „povodeň“)
rozdmýchávají. Jejich vliv je možné nazvat „technofašismem“
(Technofašismus
v režii Palantir). Posuďte sami:
Inženýrská elita má povinnost podílet se na obraně národa.
Schopnost svobodných a demokratických společností vítězit
vyžaduje tvrdou sílu.
Otázkou není, zda budou zbraně s AI vyrobeny; jde o to, kdo je
vyvine a za jakým účelem.
Jeden věk odstrašování, atomový věk, končí a začíná nová
éra odstrašování postavená na umělé inteligenci.
Příliš mnoho lidí zapomnělo nebo možná považuje za
samozřejmost, že téměř století jakési formy míru panovalo ve
světě bez vojenského konfliktu velmocí.
Opatrnost ve veřejném životě, kterou nevědomky podporujeme, je
ničivá. Ti, kdo neříkají nic špatného, často neříkají
vůbec nic.
Určité kultury přinesly zázraky a jiné se ukázaly jako
průměrné, a co je horší, regresivní a škodlivé.
Musíme odolat povrchnímu pokušení bezobsažného pluralismu.
Nebude snadné světovému požáru zabránit. Šance stále
existuje. Podle profesora
Coeckelbergha má vše v rukou právě
vzdělávání.
Z Ráje vás zdravíBořivoj Brdička | 
Žádné komentáře:
Okomentovat