Netdays

Nedá mi to a ještě jednou se vrátím k akci Netdays. Poprvé jsem o ní psal již více než před rokem. Tenkrát se jednalo o velice úspěšný kalifornský projekt z jara 1996, který byl podporován osobně prezidentem Clintonem a během něhož bylo jen v Kalifornii v jediném dnu připojeno více než tisíc škol do internetu pevnou linkou. V letošním roce se již Netdays rozšířily na celé Spojené státy a prezident žádá kongres o miliardové částky na podporu využití technologií ve vzdělávání.

Naposledy jsem se v červnu tohoto roku zabýval velmi podobnou evropskou verzí projektu, který byl s podporou Evropské unie naplánován a také proběhl v posledním říjnovém týdnu. Vyzýval jsem tehdy k tomu, abychom se k této akci připojili, chceme-li to s naší evropskou integrací myslet opravdu vážně. Slíbil jsem též, že s kolegy v oddělení informační technologie KTchV PedF UK budeme tyto evropské Netd@ys podporovat.

Dnes vás mohu informovat o tom, že tento náš záměr skončil fiaskem. Mám pocit, že ani v členských zemích Evropské unie nebyl zdaleka tak úspěšný, jako v Americe, kde se do něj zapojily tisíce dobrovolníků a stovky sponzorských firem. Situace u nás doma je však skutečně hrozivá a naplňuje mne velkým smutkem.

Můžeme nezdar zdůvodňovat absencí finanční podpory, nedostatkem popularizace a řízení, stále chybějící koncepcí informační politiky státu, svízelnou ekonomickou situací, povodněmi, .... Pravděpodobně jsme i my mohli udělat více. Rozhodně jsme se ale snažili. Jménem Učitelského spomocníka jsme oslovili veřejnost a jmenovitě několik větších firem. Nebudu je jmenovat, ale musím konstatovat, že jejich zájem byl nulový. Že o úroveň našeho školství nemají zájem zahraniční firmy, je svým způsobem pochopitelné. U našich je to však neomluvitelné. Zvlášť ty podniky, které budou potřebovat počítačově gramotné zaměstnance, by měly v tomto směru něco podniknout. Jinak možná nebudou schopny udržet krok s konkurencí. Třeba i ty banky, které si stavějí honosné paláce, by mohly něco dát na účelově vázanou podporu školství. Zapojit by se měly i hromadné sdělovací prostředky, aby si veřejnost uvědomila existenci určitého problému. Jiných, a zdá se, že zajímavějších, problému však máme více než dost. O školství není zájem. A tak jsme i média oslovovali marně.

Přestože v tomto případě rozhodně neplatí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, musíme se pokusit i na této situaci najít alespoň něco pozitivního. Rozhodneme-li se jednou technologie ve školství skutečně používat, budeme se alespoň moci poučit z chyb našich předchůdců. Snad přijdeme včas na to, že nestačí jen natáhnout internetovou linku do každé třídy. Snad zjistíme i to, že vhodné využití této techniky vyžaduje změnu výukových metod, a tudíž i předběžnou důkladnou přípravu učitelů. Doufejme, že nebude příliš pozdě.

INVEX 97

Rok utekl jako voda a už je tu zase podzim a s ním jako obvykle i náš největší veletrh informačních a komunikačních technologií INVEX. Pro mnoho firem je výprava na brněnské výstaviště největší akcí celého roku, a tak je vždy na co se dívat. Výstavní plochy zabírají snad všechny použitelné pavilony, všude mnoho lidí, hluku předváděných aplikací, prospektů, reklamních upomínkových předmětů, krásných hostesek, biznysmenů tvářících se jako by jim výstava patřila, dětí honících se za vším, co dávají zadarmo. Poslední léta přibývá i učitelů. Letos, podobně jako vloni, asi hlavně proto, že je hned první den konání veletrhu pozvala na svou konferenci věnovanou školství firma Microsoft.

Tentokrát jsme se sice nedočkali žádného speciálního daru (vloni zde byl ohlášen dar Windows NT serverů), ovšem i tak byla účast hojná. Všichni dostali najíst a díky tomu, že se na závěr losovaly podle vyplněných dotazníků hodnotné dary, vydrželi téměř všichni až do konce.

Myslím, že trochu slabší byl letos program. Pan ministr Gruša se, stejně jako vloni Pilip, omluvil, a tak měl úvodní slovo opět pan náměstek Ondráček. Dozvěděli jsme se, že ministerstvo využití informačních technologií ve školách podporuje, že je ochotno jednat se všemi firmami, které chtějí školám pomáhat a že je v našem zájmu integrace do evropských struktur a příprava na život v informační společnosti. Tedy vlastně nic nového a nic konkrétního.

Pak následovaly ukázky toho, jak se vstřícná politika této firmy vůči školám vyplácí a jak jsou již nyní jeho produkty ve školách s úspěchem provozovány. Bohužel musím konstatovat, že mě osobně příliš nepřesvědčily. Jednalo se vesměs o školy, které od Microsoftu již dostaly nebo chtějí získat zvláštní podporu. Některé ukázky měly s technologiemi jen velice málo společného a skoro všichni přednášející přetáhli, takže vzniklo téměř hodinové zpoždění. Snad nejvíce mě zaujala prezentace využití počítače v hudební výchově ZŠ Loučná nad Desnou. V textovém editoru píší texty písní s akordy, v grafickém editoru tyto akordy kreslí a pak je s klávesovým nástrojem k počítači připojeným interpretují. Předvedli nám známou písničku bratří Nedvědů "Budem o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni kámen" a já měl pocit, že si ani lépe vybrat nemohli.

Další část konference byla věnována školní administrativě a školským informačním systémům. Podle mého názoru jsou kancelářské produkty Microsoftu, které lze pro tuto oblast použít, téměř dokonale integrovány a jsou schopny bez velkých nároků na instalaci a správu dělat to, co je třeba. Potíž je ve vysoké náročnosti na hardware a v ceně, která je vyšší než u produktů konkurenčních.

Jednu skutečně zajímavou novinku nám pan Toman, obchodní zástupce firmy pro školství, přece jen připravil. Byl to plyšový medvídek Barney, který je nejnovějším obchodním trhákem Microsoftu na americkém kontinentu. Hýbe se, mluví a navíc může být bezdrátově připojen k počítači. Je to vlastně takové inteligentní v/v zařízení s vlastním procesorem, které může sloužit k ovládání programů. Barney je schopen program komentovat, radit, zpívat druhý hlas a i jinak inteligentně a vtipně reagovat na to, co se děje v programu nebo ve filmu nebo na to, jak s ním zacházíte. Vhodně napsaný program bude jistě zajímavý hlavně pro předškolní děti.

Zlatým hřebem programu byla návštěva a projev předsedy senátu ČR pana Pitharta. I on již umí skloňovat pojem "informační společnost" ve všech pádech. Zmínil se o tom, že stát by neměl rozvoji informačních technologií bránit a že by měl specielně školství v této věci podporovat. Na místě však je prý zdrženlivost. Teprve čas nakonec rozhodne, co bylo správné.

V této věci s ním rozhodně souhlasím. Přestože si dnes již nelze světový vývoj technologií bez Microsoftu vůbec představit, nesmíme nikdy školské zájmy podřídit zájmům komerčním. Jsem přesvědčen o tom, že překotné vybavování škol technologiemi a připojením do Internetu bez současné úpravy osnov a důkladné přípravy učitelů může způsobit více škody než užitku. O tom se však na konferenci nemluvilo.

Lowell Monke - Web a pluh

Můj otec vyrůstal na farmě v Iowě v dobách, kdy se na polní práce dosud používali koně. Často mi vyprávěl o dědečkově páru koní, s nímž rád pracoval. Vždy se začal smát, vzpomněl-li si na to, jak se jeho mladší bratr Virgil snažil ovládnout tato silná zvířata, aby dělala to, co bylo třeba. Koně k němu zrovna moc přátelští nebyli. Zvláště na konci dlouhého horkého dne na poli, kdy už "cítili stodolu". Táta vyprávěl, jak je vídal uhánět plným cvalem přímo přes pole, náklad poskakující a vypadávající z vozu, s malým Virgilem svírajícím vší silou opratě, snažícím se nevypadnout z kozlíku a doufajícím, že se nějakým zázrakem podaří zabránit neštěstí.
Představa mého strýčka ženoucího se za dvěma svéhlavými střelami se mi často vybaví, pracuji-li s počítači. Přestože učím informatiku, často mám ten pocit, že namísto toho, abych byl mistrem ve svém oboru, jen se držím, zatímco technologie někam divoce bez jakékoli kontroly uhánějí.

Zvláště příhodné mi toto přirovnání připadá u současných komunikačních technologií. Do školství jsou pod tlakem zaváděny novinky jako třeba "informační superdálnice", ale spojení je stále nespolehlivé, programy nevlídné, dokumentace nesnadno stravitelná, informace k nenalezení. A když se nám přece podaří celý systém rozchodit, technologie se mění tak rychle, že nemáme žádnou šanci nabýt jistoty v tom, co děláme. Často cítíme, že jen svíráme opratě a snažíme se za každou cenu zůstat na kozlíku, zatímco nás technologické síly "cítící stodolu" unášejí zoraným polem k cíli, který jsme si neměli možnost vybrat.

Již před pěti lety, když jsem pracoval na svém prvním telematickém projektu, začínal jsem se ptát, proč využívání technologií ve výuce provází takové nekritické nadšení. Nezdá se, že by řešení, které nabízí informační revoluce, splňovalo přesně ty požadavky, které jsou podstatné pro kvalitu vzdělávacího systému.

Skutečně, počítače jsou pro mé studenty nekonečným zdrojem informací. Ale co s tím, nejsou-li schopni žádnou z těchto informací procítit? Technologie pomáhají mým studentům lépe vyjádřit své nápady, ale co je to platné, jestliže žádné nápady nemají? Mají sice možnost naučit se tyto technologie ovládat aby se uplatnili na trhu práce v nové informační společnosti, ale k čemu je to dobré, nevytvoří-li si dostatečnou schopnost samostatně řešit problémy, kterou potřebují k plnohodnotnému životu.

Klíčovou otázkou pro mě bylo, zda dokáže informační technologie pomoci mým studentům získat i jiné vlastnosti jako je vcítění, tvořivost nebo schopnost vlastního úsudku. Takové vlastnosti, jaké by to nejlepší vzdělání mělo poskytovat. Nebo ještě jinak. Existuje nějaký způsob, jak usměrnit sílu počítačů tak, aby sloužily mým studentům k nalezení smyslu jejich učení a života vůbec?

Málokdo si podobné otázky klade a téměř nikdo na ně nehledá odpověď. (Na velkých vědeckých konferencích se s nimi zaručeně nesetkáte.) Myslím si však, že budeme-li naslouchat tomu, co nám chtějí naši studenti říci, ale neumějí to, zjistíme nejspíš, že právě toto je hlavní problém. Někteří z těch, kdo s vynikajícím prospěchem absolvují můj počítačový kurz, mají tak obrovský nedostatek kulturního povědomí, že je stejně působivý jako jejich skvělé znalosti z oblasti počítačů. Když jsem například před nějakým časem pracoval na jednom projektu, zjistil jsem, že někteří studenti vůbec nechápou význam slov jako "konzervativní" nebo "liberální". Jak se pak mohou tito 18-ti letí mladí lidé orientovat v politických diskusích, které všude kolem nich stále probíhají?

Můžete říci, že tito studenti mají prostě jen málo informací. Myslím, že je to však mnohem víc než jen nedostatek informací. Chybí jim pochopení velkých (nebo někdy méně velkých) myšlenek, které se za informacemi, které procházejí jejich očima a ušima, skrývají. Nějak se stalo, že s nimi nikdo o věcech důležitých pro naši kulturu nemluvil.

Je ironií, že podle hodnocení běžného na mnoha nejlepších reformovaných středních školách, mohou mít takoví studenti vynikající prospěch. Po absolvování toho nejvyššího počítačového kurzu, který škola nabízí, jsou technologicky velice zdatní. Řekněte-li jim, kam se chcete na informační superdálnici dostat a oni vás tam dovedou. Ale nechtějte po nich, aby vysvětlili, co tam najdou. Po ukončení školy jsou schopni pracovat. Ale mohou být i platnými členy naší společnosti?

Filozofové od Plata až k Postmanovi připomínají, že nové technické vymoženosti jakéhokoli druhu mají vždy různé následky. Jejich prokazatelný přínos bývá vždy doprovázen často nepříjemnými vedlejšími účinky. Když automobily nahradily koně, nikdo nepředvídal, že by mohla být města tak moc znečištěna výfukovými plyny. Neil Postman uvádí jiný příklad, který má daleko blíže k naší diskusi: "Když Gutenberg oznámil, že umí tisknout knihy, neuměl si představit, jak tento jeho objev jednou podlomí autoritu katolické církve. Ale již o necelých 80 let později Martin Luther prohlásil, že s Písmem svatým v každém domě nepotřebují křesťané papeže k tomu, aby jim ho vykládal." Zda to bylo celé společnosti ku prospěchu či nikoli, si netroufám hádat. Jisté je, že se jedná o vedlejší efekt, který Gutenberg jako zbožný katolík nepředpokládal.

Postman dospěl k závěru, že technologie jsou svým způsobem ekologické. Jejich zavádění zvyšuje míru propojení celého světa. Bez ohledu na to, jak se technologie používají, vždy mají vliv i na naši osobnost. Ovlivňují (ne přímo určují) naše jednání, způsob jakým přemýšlíme i jakým se díváme na svět. Jedu-li ráno do práce raději autem, než abych použil třeba kolo, jsem tam určitě rychleji a pohodlněji. Zároveň však ztrácím kontakt s přírodou, s lidmi a nemusím se vůbec namáhat. Při jízdě na kole mohu sice spadnout přímo na nos v rychlosti 20 km/hod, ale zato zlepšuje můj zdravotní stav a jedinou energií, kterou spotřebovávám je má vlastní. Zároveň mám možnost poslouchat ptačí zpěv a vyměňovat si pozdrav s jinými cyklisty i chodci. Ať si vyberu jakýkoli dopravní prostředek nebo obecně jakýkoli nástroj pro to, co chci dělat, vždy to má určité výhody i nevýhody. A ty formují můj pohled na svět.

Počítač je jedním z nejsilnějších nástrojů na formování pohledu na svět. Pracujeme-li my s ním, vždy i on pracuje na nás. Tu odštípne kousek, tu uhladí a přitom tvaruje naše myšlení podle svých přímočarých vlastností. Protože jeho funkce je založena na vysoce abstraktním procesu myšlení zvaném logika, přenáší se tento způsob myšlení též do procesu poznávání. Ovšem za cenu potlačení jiných způsobů poznávání, jako intuice, fyzický kontakt a celá řada citových a duchovních zkušeností. Sociální kritik Theodore Roszak říká: "Počítače nikdy nemohou být nositeli všech myšlenkových zdrojů člověka."

Hlavním posláním vzdělání je právě vývoj myšlenkových zdrojů. Proto si myslím, že bychom měli být opatrní při používání prostředků, které omezují zacházení s těmito zdroji. Díváme-li se na věc z tohoto pohledu, jsou počítače pro určitý věk a určitý druh výuky zcela nevhodnými prostředky. Neříkám to proto, že bych chtěl zavrhnout využití technologií ve výuce ale proto, abych upozornil na velkou zodpovědnost, která je s jejich nasazením spojená.

Tato zodpovědnost vyžaduje, abychom v souvislosti s využíváním informačních technologií mysleli nejen na to, co získáme, ale též na to, co ztratíme. Budeme-li o tom seriózně přemýšlet, možná zjistíme, že nedáváme našim studentům příležitost osvojit si ty vlastnosti, jejichž nedostatek nás znepokojuje.

Abych to ilustroval, dovolím si vrátit se na farmu. Když jsem vyrůstal, můj otec si pronajal farmu, která sousedila s jinou, jejímž majitelem byl chlápek jménem Louis Prien. Louis byl zastáncem starých osvědčených způsobů. Byl pravděpodobně poslední, kdo se bránil nahrazení koňské síly traktorem. Táta říkal, že je hloupý jako ty muly, se kterými jezdí na své pole. Louis se buď nechtěl nebo nemohl přizpůsobit měnícím se podmínkám. O pokrok se nezajímal. Pro ty z nás, kteří ho znali, byl Louis živou připomínkou toho, o co nás tento pokrok připravil.
Mechanizace nás povznesla nad zem a dovoluje nám mnohem rychleji obdělávat mnohem větší lány. Tím se ale mění náš vztah k půdě. Stává se z ní jen zdroj obživy, z něhož se snažíme mít co největší užitek. Jako stovky nebo tisíce zvířat, které chováme pro maso a díváme se na ně jen jako na zboží. Nebo úroda, která má jen význam zisku.

Cítili jsme, že pro Louise byla půda, zvěř i práce cílem i smyslem. Bylo zcela nepředstavitelné oddělit ho od jeho země, stejně jako jeho farmu od potoku, který kolem protékal. Znal každé zvíře, které měl, a nejspíš jménem. Smyslem jeho života bylo pracovat a dávat všemu to, co potřebuje ke spokojenému životu, pořád dokola rok po roce.

Můj táta tomu rozuměl, i když o tom nemluvil. Nejspíš tušil i to, že nadměrná mechanizace způsobí ztrátu citu k půdě. Asi právě proto mě jednou mimořádně ostře potrestal za to, že jsem se smál tomu, jak je Louis se svými mulami pomalý. Můj otec byl mostem mezi dvěma světy. Viděl přínos a potřebu toho nového a přitom stále dokázal chápat i ten starý. Těžce nesl, že jeho syn to již nedokáže.

Co má toto vše společné s počítači a výukou? Myslím, že je zde hned několik důležitých poučení. Tím hlavním je to, že vybereme-li si učení s počítači, neznamená to jen, že jsme si vybrali pouze lepší učební pomůcku. Počítač, stejně jako traktor, přichází s určitou psychologickou a kulturní přídavnou zátěží. Nasadit ho do výuky bez ohledu na tuto zátěž může znamenat nedobrovolnou ztrátu jiných hodnot. Tady je jeden příklad. Dříve bývalo podstatnou součástí učení klidné soustředění, pochopení svých vjemů a vytvoření vlastních myšlenek. To vše spolu s cvičením pomáhalo studentům vytvořit si vlastní názor na svět. Současné možnosti technologií způsobují snadnou dostupnost a zpracovatelnost informací. Jak připomíná Rozsak, je zde vážné nebezpečí toho, že si spleteme dostupnost spousty informací se skutečnou potřebou vzdělání. "Přemíra informací může skutečně vytlačit z hlavy všechny nápady (zvláště u mladých) a naplnit ji zmatenými, sterilními a nesouvislými fakty ztracenými mezi beztvarými hromadami dat." Jestliže se využívání technologií ve výuce zvyšuje, a tak se omezují zdroje vědomostí na počítačová data, znamená to, že bude moudrost, která vzniká vyhodnocováním vjemů a nápadů, nahrazena pouhým shromažďováním informací jako nejvyšším cílem našich škol? Bude klidné soustředění nahrazeno hyper serfováním po Webu jako tou nejhodnotnější intelektuální schopností? Budeme se jednou spolu s T. S. Eliotem ptát:

"Kdepak jsou ukryty znalosti v moudrosti? Kde se schovávají informace ve znalostech?"
Lowell Monke učí informační technologie pro pokročilé ve státních školách v Des Moines, Iowa, USA. Tento text je upravenou verzí eseje, který byl publikován v časopise Netfuture, jež vychází na WWW a zabývá se problematikou technologií. Originál se nachází na http://www.yale.edu/engineering/eng-info/msg00109.html

Aktualita 28.9.1997

Vážení kolegové,

mám pro vás opět jednu aktualitu. Bude věnovaná konferenci RUFIS, která právě skončila. Vzpomenete si možná, že jsem vám účast na ní koncem června doporučoval. Na první pohled sice konference byla určena jen školám vysokým (Role of Universities in the Future Information Society = úloha univerzit v budoucí informační společnosti), ale to je zdání velice klamné. Má-li v budoucnu naše společnost dospět do stádia, které začíná být obecně nazýváno informačním a mají-li v ní univerzity hrát takovou roli, jakou by chtěly, musí být nejprve splněny určité předpoklady. Jedním z nejdůležitějších je nepochybně připravenost studentů přicházejících na vysoké školy na práci s informačními technologiemi. Proto se nepochybně i takto formulované téma týká nejen univerzit, ale i škol středních a základních. Tím spíše, že letošní konference RUFIS se pokoušela ovlivnit celou školskou politiku naší vlády týkající se využívání technologií. Musím konstatovat, že účastníků z regionálního školství bylo minimálně. Proto snad pro vás bude zajímavé, pokusím-li se vám několik základních informací zprostředkovat.

Konference se konala v hotelu Krystal ve Veleslavíně. Ten dříve patřil do areálu totalitního ministerstva vnitra a komunistické Vysoké školy politické, dnes ho využívají pražské univerzity. Účastníci byli rozděleni do dvou sekcí podle jednací řeči. Česko-slovenská část (http://web.cvut.cz/RUFIS97/) se zabývala hlavně domácí problematikou a měla připravit memorandum pro ministerstvo školství, anglická část (http://www.cvut.cz/RUFIS97/) se na tentýž problém dívala z pohledu světového, především evropského, a jejím úkolem bylo připravit doporučení pro Třetí fórum Evropské unie o informační společnosti, které se bude konat v Bruselu příští měsíc. Celá konference byla totiž podporována Evropskou unií a Českou komisí pro UNESCO.

Já jsem se zajímal nejvíce o naši domácí sekci, jejímž hlavním úkolem bylo, jak se vyjádřil hlavní organizátor Doc. Karel Květoň z ČVUT, "vyprat naše domácí špinavé prádlo". Díky tomu, že je většina příspěvků k dispozici na Webu, máte možnost se s nimi seznámit i vy.

Prvním, a zdá se, že stěžejním, přednášejícím byl dr. Jiří Peterka, novinář a pracovník katedry softwarového inženýrství MFF UK. Jeho příspěvek měl název "Co uvidíme, až se rozplyne mlha?". Přestože podle dr. Peterky dosud úplně přesně nevíme, co nás v budoucí informační společnosti čeká, některé její rysy se začínají ukazovat již teď a naznačují, že bychom se měli začít připravovat na velké změny hlavně v sociální oblasti.

Určitě se alespoň rámcově seznamte s příspěvkem Doc. Květoně "Potřebujeme koncepci rozvoje české informační společnosti?". Najdete v něm ucelený přehled všech dosavadních oficiálních dokumentů EU týkajících se informační společnosti i to jakým způsobem se dosud vyvíjela naše účast (spíše neúčast) při jejich přípravě.

Budete-li si prohlížet program konference, určitě se zastavte u jména Jiří Zlatuška. Je to profesor informatiky a děkan Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně. Oba jeho příspěvky ve sborníku jsou velice fundované a určitě by se neztratily i v té nejtvrdší mezinárodní konkurenci.

Za přečtení stojí i příspěvek šéfredaktora Softwarových novin Petra Koubského "Internet, cenzura a svoboda slova", který se zabývá současnými nejpalčivějšími problémy globální sítě i příspěvek ředitele společnosti Computer Press Ing. Jiřího Hlavenky "Český Internet - odsouzen k zaostalosti nebo slávě?", podle něhož se česky mluvící Internet bude úspěšně rozvíjet pouze v tom případě, bude-li pomocí něj možno obchodovat. Samotná reklama prý nestačí.

Pro mě zajímavé byly i referáty o informačních systémech některých univerzit. Chtě nechtě jsem musel srovnávat s naší školou. Většinu z vás ale tato problematika určitě nezajímá.

To nejdůležitější jsem si však nechal na konec. Je to jednak osobní otevřený dopis pana ministra Gruši účastníkům konference, z kterého vyplývá, že pan ministr o problémech, které u nás se zaváděním informačních technologií do školství jsou, ví a že si uvědomuje nutnost urychleně pro tuto oblast něco udělat. Cituji: "Našim partnerům budeme muset předložit návrh aktivit k vytvoření Koncepce národní informační politiky ve vzdělávání a na tuto koncepci navazující Akční plán, ve kterém musíme specifikovat i potřebné lidské a finanční zdroje." Pan ministr závěrem slibuje, že se MŠMT bude závěry konference vážně zabývat.

Samotné závěry jsou obsaženy v Memorandu účastníků konference RUFIS'97, které též najdete na Webu. Mezi hlavní požadavky patří vytvoření pracovní skupiny při MŠMT, která by výše zmíněnou koncepci formulovala.

Někteří kolegové byli díky dopisu pana ministra velmi optimističtí a domnívají se, že změny v politice vlády a ministerstva školství jsou na spadnutí. Já sám zůstávám dosud skeptikem. Jediné, co může skutečně pomoci připravit naši společnost na život v budoucí informační společnosti, je zájem té společnosti samotné. Každý by si měl uvědomit, že počítače nejsou jen na hraní a že každý dobrý učitel by jejich velké schopnosti měl umět vhodným způsobem využít. Zájem veřejnosti nejsnáze probudí sdělovací prostředky. Jedním z těch, kdo by určitě mohl v tomto pomoci, je právě pan ministr.

Projekty pro SŠ

Od roku 1997 začaly být nabídky mezinárodních projektů pro naše školy generované s podporou ESP, kromě el. konferencí, zveřejňovány též na webu (http://lsv.cesnet.cz/cgi-bin/wa?A2=ind9709&L=str-skol&T=0&F=&S=&P=2097)
=========================================================================================
Subject: Projekty pro SS
From: Borivoj Brdicka <[log in to unmask]>
Reply-To: Diskuse na tema stredni skoly a Internet.
Date: Mon, 22 Sep 1997 00:21:16 +0200
Content-Type: TEXT/PLAIN

Tento prehled vybranych mezinarodnich sitovych projektu pro stredni
skoly ze dne 22.9.1997 obsahuje:

1. BABEL - estonsky projekt, jehoz cilem je vymena informaci o kulture
ruznych narodu (doporucuji).
2. Seeking Teacher Partners - spanelska jazykova skola hleda partnera pro
realizaci projektu s podporou EU.

Vsem zajemcum si dovoluji pripomenout, ze archiv techto prehledu mohou
nalezt tez na Webu (adresy v mem logu).

Ing. Borivoj Brdicka
Department of Informatics Technology
Faculty of Education, Charles University
Prague, Czech Republic
bobr@mbox.cesnet.cz
Ucitelsky Spomocnik - http://it.pedf.cuni.cz/
BoBruv Pomocnik - http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/

1.===========================================================================
Date: Wed, 17 Sep 1997 17:08:43 +0300 (EET DST)
From: Anne Villems
Subject: New project from Estonia

Dear orgs, this letter informs you about new project, initiated from
Estonia. Unlike other projects we usually run in ESP, this project
has project team from the University of Tartu (young co-operative
learning specialists, who have made several national level projects
for schools). The organisers will equip every participating teacher
with manual, full scenario of the project etc. But for the sake of
the success of this cross cultural project, organisers are interested
to limit number of schools, representing one culture, to 1-2. It
means, that if for example there are already two schools from
Slovakkia, representing slovakk culture registrated, the third school
can join, if they play the role of some minority culture, for example
local gipsies. This is specially true about US. Plenty of schools can
participate, if they choose to play the role of native-americans,
Afro-americans, mexican-americans etc.etc.

All contact addresses are in the following letter-advertisment.
With best regards
Anne
--------------------------------------------

A project for secondary level students (age 15-17) on cross-cultural
communication

BABEL

School year 97/98, beginning in October

Unlike the situation a century ago travelling has become a part of our
everyday life. Students spend their vacations in foreign countries;
families move away from their roots to other parts of the globe.
Cross-cultural communication has become an inevitable part of our daily
environment: even classrooms have become multicultural.

Our ideas about other cultures are in many cases governed by lack of
knowledge or stereotypes created by mass media and may cause various
misunderstandings and conflicts. The aim of our project is to offer young
people from various parts of the world an environment for exploring each
other's cultural backgrounds, using modern information technology as a
medium.

Participants will have an exciting and challenging task to compose a
Survival Guide about their countries and cultures for kids of their own
age. They will get a set of assignments that are divided into several
stages. Participants will have to introduce their country and culture,
reflect upon the origin of stereotypes and overcome their own prejudices,
explore and describe the key factors of cultural identity. During spring
semester the subjects discussed will be history, language, folklore, arts,
and minority groups.

We hope that we shall be able to publish the Guide after the project is
completed.

The length of stages is not equal; each stage is composed of practical and
theoretical parts. In practical parts, students will have to fulfill
assignments given by the organizers. They will post the outcomes to a
special mailing list created for that purpose, where all participants can
read them. Theoretical part consists of classroom discussions within a
group. Both parts require teamwork and cooperation; contributions to the
mailing list should be completed by the whole group together.

Teachers will be provided with a manual that covers both the theoretical
and practical parts (together with information how to use the mailing
list etc.). We have tried to design the manual to meet the needs of
teachers of different backgrounds. The teacher does not have to be an
expert in the field of cross-cultural communication or project work: on
the contrary, we encourage the participation of people new to the subject.
In addition to the support provided by the manual, teachers are always
welcome to contact the organizers directly.

The amount of time required for the project is ca. 1 meeting per week.
On an average there will be 1 practical assignment in two weeks.

For receiving more information and for registration please send an e-mail
to

MINIBABEL@IBS.EE

- we shall be glad to answer any questions! :-)

The deadline for registrations is 1st of October (then the project actally
starts), if you are interested in recieving a copy of project manual on
paper please register as soon as possible to give us some time to deliver
the manual.

We will only be able to accept 1-2 participants from each country if
they don't represent different cultures. Beeing the third applicant
does not mean that you won't be able to join the project at all:
we invite everybody to participate in some parts of the discussion.

Organisers

2.======================================================================
From: EOI Lleida
Subject: Seeking Teacher Partners
Date: Wed, 17 Sep 1997 13:24:23 +-200

Hello!!

At the end of last school year we sent a message asking for partners. =
Now we are back to work and we're sending the message again. We'll reply =
immediately!

We are a School of Languages in Lleida,Catalonia (Spain), and we are =
interested in finding another school willing to work with us in a =
Project within the Commenius European Programme, which is designed to =
support partnerships between schools in order to develop educational =
projects within Europe.=20

We are already in contact with two other schools, one in Italy and =
another one in Germany, and we'd love to find another European partner.

If you are interested, or would like to know more about the project or =
the Commenius Programme, contact us as soon as possible !!!

EOI LLEIDA
eoillei@lleida.net

Corregidor Escofet, 53
25005 Lleida
Catalonia - Spain

Pomocník nebo Spomocník?

Musím se přiznat, že mě poněkud trápí pochybnosti, zda víte, jaký je rozdíl mezi Učitelským spomocníkem a BoBrovým Pomocníkem, na nějž odkazuji ve svém logu. Ti z vás, kteří se na tyto WWW stránky již podívali, asi tuší. Přesto zjišťuji, že se to, díky podobnosti názvu, lidem často plete, a tak to raději vysvětlím.

BoBrův, čili můj, Pomocník je dokument čistě soukromý. Zkušený znalec Internetu to pozná i podle toho, že je v adrese na server vzdělávacího sdruženi Omicron třeba uvést onu vlnovku s uživatelským jménem (~bobr). Existuje již od ledna roku 1996 a byl jednou z prvních WWW stránek, které se u nás podporou využivání Internetu ve vzdělávání zabývaly. Hlavní příčinou, proč jsem do jeho vybudování vložil značné množství energie, byla má nespokojenost s vládní politikou v této oblasti. V té době byla úplně zrušena státní podpora zavádění Internetu do škol i financování středisek, které měly podporu využívání technologií ve školství na starosti. V jednom z nich (InfoCentrum UIV) jsem před jeho zrušením pracoval a mám dodnes ten pocit, že výsledky naší práce více než odpovídaly vynaloženým nákladům.

Mou snahou proto bylo dokázat, že podobná práce má smysl a mám opravdu velkou radost, když se mi to daří. Proto můžete v Pomocníkovi najit třeba výběr volně šiřitelných výukových programů, který navazuje na podobný výběr sestavený kdysi v InfoCentru, nebo výběr mezinárodních síťových projektů, jejichž koordinace byla zahájena také kdysi v InfoCentru. Proto jsem se tak často v předchozích aktualitách zabýval zprávami o tom, jak tutéž problematiku řeší v jiných vyspělých zemích. Dělat podobnou práci soukromě, ve volném čase a zcela bez jakýchkoli finančních prostředků je dlouhodobě samozřejmě nemožné.

Naštěstí se vše neustále mění. Nemůžeme sice být se současnou situací zdaleka spokojeni, přesto se začínají vyskytovat instituce, které by se chtěly touto problematikou zabývat. Rozhodně nemam v úmyslu jim se svou soukromou iniciativou konkurovat. Proto budu Pomocníka nadále koncipovat především jako volně přístupný archiv svých osobních dokumentu. Tím největším je určitě hypertextová verze skript Učení s počítačem pro učitele. Zajímavé by však pro někoho třeba mohly být i různé aktuální články nebo příspěvky do různých konferencí. Do Odkazů si poznamenávám stránky, na které se chci někdy vrátit nebo je doporučit svým studentům. Zkuste se třeba podívat na to, kolik je v USA samostatných organizací s desítkami i stovkami zaměstnanců, které se zabývají jen využitím technologií ve vzdělávání.

To, co povazuji v současnosti za nejdůležitější a nejzajímavější součást Pomocníka, jsem si nechal na konec. Je to Klub rodičů využívajících technologie při výchově a vzdělávání svých dětí. Založil jsem ho počátkem tohoto roku s úmyslem pomáhat těm rodičům, kteří o to budou stát. Musím přiznat, že jich zatím není moc a nejsem zatím ani příliš spokojen s obsahem klubové stránky. Najdete na ní několik článků (třeba o tom, jak si američtí rodiče vybojovali právo učit děti sami) a metodický popis několika pro domácí využití zvláště vhodných programů. Ve všech případech se jedná o programy zároveň volně šiřitelné, a proto přímo z tohoto místa též dostupné. Určitě mám v úmyslu se Klubu rodičů v budoucnosti věnovat i nadále. Jsem totiž přesvědčen, že právě rodiče a s nimi celá veřejnost jsou tím rozhodujícím činitelem pro uskutečnění jakékoli reformy vzdělávání a změny postavení učitelů v naší společnosti. Jsou totiž za výchovu dětí skutečně zodpovědní.

Učitelský spomocník je oficiálním dokumentem oddělení informační technologie KTchV PedF UK Praha, kde jsem zaměstnán. Toto oddělení, stejně jako WWW stránka, vzniklo na jaře tohoto roku a je jedním z těch pracovišť, které mají nepochybně přímo povinnost podporovat využívání technologií ve školách.

Někomu z vás možná tento název připadá poněkud podivný. Učitelský spomocník bývalo kdysi oficiální označení mladého začínajícího učitele, který se teprve zaučoval a pomáhal na škole se vším, co bylo potřeba. Protože bychom také rádi školám pomáhali, rozhodli jsme se toto označení použít, aby neupadlo v zapomnění. V našem pojetí ovšem Spomocník není pouze dokument přístupný na Webu. Je to skutečný personifikovaný služebník, na kterého se mohou učitelé z celé republiky obrátit se žádostí o pomoc. Můžete od něj dokonce očekávat i to, že k vám bude někdy i ústy některého člena našeho oddělení promlouvat nebo se dokonce přímo zhmotní a získá lidskou podobu. Jak vidíte, záměry máme celkem pěkné. Jinou věcí je však to, co nám ekonomické možnosti pedagogické fakulty a ochota členů oddělení vzdát se alespoň částečně vlastní identity dovolí realizovat.

Co zajímavého nabízí Učitelský spomocník již teď? Kromě materiálů týkajících se oddělení a interní či distanční výuky, jsou to zajímavosti ze světa výukových technologií tak, jak je přeložili naši spolupracovníci, výběr mezinárodních síťových projektů spolu s českou stránkou evropského projektu ESP. Stránku Střediska multilicencí s jeho nabídkou zvýhodněných nákupů technologií pro školy. Doplňkové materiály k učebnici Rambousek, V. a kol. : Práce s počítačem, která právě vyšla v nakladatelství Fortuna. Stránku akce Evropské komise Netd@ys, ke které se Spomocník připojil a nabízí každému místo pro zveřejnění jeho vlastních aktivit v jejím rámci.

Je toho více, nejlepší bude, když se podíváte sami. Ovšem mnoho z toho, co bychom dělat chtěli, na nás teprve čeká. Držte nám palce, ať toho co nejvíce dokážeme i v těch podmínkách, které máme a s tou perspektivou, která v současnosti pro naše školství není příliš příznivá.

Přesto mi však dovolte, abych vám popřál do nového školního roku mnoho úspěchů a co nejvíce víry v lepší zítřky.

The Magic School Bus

Kouzelný školní autobus je původní nápad paní Joanny Cole a pana Bruce Degena, který realizovali nejprve jako knihu v americkém nakladatelství Scholastic Inc. Ten první příběh byl o lidském těle a další na sebe nenechaly dlouho čekat. Skutečně slavným se Autobus stal však teprve poté, kdy se začal ve Spojených státech vysílat podle něj vytvořený televizní seriál. Asi byste těžko hledali v Americe dítě ve věku do deseti let, které by neznalo většinu postaviček tohoto oblíbeného vzdělávacího pořadu. Pro nás je to pořád ješte dosti nezvyklé, ale je to tak. Vzdělávací pořad (i kniha) se dá s uplatněním moderních konstruktivních prvků udělat tak, že je mezi dětmi vysloveně oblíben.
V tomto případě je tím geniálním konstruktivním nápadem uplatnění dětem důvěrně známého prostředí běžné třídy s typickými postavami dětí a paní učitelky. Dalo by se to přirovnat k Machovi a Šebestové, ovšem není to večerníček ale výukový pořad. I zde se, stejně jako v běžné třídě, najdou šprti (třeba Arnold) i zlobivci (Ralphie, Carlos), jsou zde děti různých národností a barev. Paní učitelka Ms. Frizzle je dětem partnerem a průvodkyní při poznávání našeho světa. Jak již z názvu vyplývá, významnou roli hraje typický žlutý autobus, jaký vozí děti v Americe běžně do školy. Tento však je kouzelný, a tak se s ním dá nejen vjet do lidského těla, ale lze s ním létat jako s raketou po okolních planetách, zkoumat hlubiny oceánu, provrtávat Zemi zkrz nazkrz a dokonce se i pohybovat v čase. Zkrátka dokonalý námět na konstruktivní výukový počítačový program.

Realizace počítačového projektu se ujala firma Microsoft. A nutno přiznat, že se úkolu zhostila na výbornou. Ve výsledných programech se uplatňují všechny nejnovější poznatky z oboru didaktických technologií a je na nich patrné, že rozpočet jejich tvůrců nebyl jistě příliš omezen. Podívejme se tedy na ně poněkud podrobněji.

K dnešnímu dni existuje celkem šest multimediálních CD-ROM této série. Celým názvem jsou to:

Explores the Human Body, Explores the Solar System, Explores the Age of Dinosaurus, Explores the Ocean, Explores Inside the Earth a Explores the Rainforest. Děj je ve všech případech obdobný. Po úvodní písničce, ve které se všichni představí, se octnete ve třídě vybavené pomůckami odpovídajícími tématu, které se bude probírat. Ta třída ovšem vypadá dokonce i na americké poměry značně liberálně. Nejsou tam vůbec lavice, jaké známe z našich škol. Žáci se zabývají přípravou na výpravu autobusem. V této fázi můžete kliknout na různá místa a vždy se něco stane. Postavy mluví, televize funguje, předměty se hýbají, zvonek zvoní atd. Zvlášť zajímavé jsou učební pomůcky jako třeba plakáty, modely, kostra apod. Pomocí nich lze většinou získat hned v úvodu základní informace o tématu. U novějších dílů se objevují velice zajímavé referáty jednotlivých žáků se vztahem k problematice. Ty je možno si též prohlížet a inspirovat se pomocí nich k vlastní práci (projektová výuka). Pokud by snad někdo nevěděl, co dál, může se obrátit na průvodce a pomocníka Liz. Je to taková zelená příšerka (na obrázku ve skafandru v oceánu), která je vždy někde nablízku. Když vás tato úvodní část omrzí, stačí najít autobus a kliknout na něj. V tom okamžiku vaše dobrodružná cesta začíná.



Explores Inside the Earth - část třídy z úvodu programu
Tady se teprve pořádně projeví výhody interaktivních možností počítače proti televizi. To, kterým směrem se vydáte, je totiž plně ve vašich rukou. Můžete usednout jako řidič do kabiny autobusu a vžít se do role kapitána ponorky nebo vesmírné lodi. Jako takový máte k dispozici velké množství různých ovladačů a pák, které jsou většinou funkční. Všechny sice nejsou důležité, ale některé vás opět donutí se něco o probírané problematice dozvědět (třeba šuplík se zprávou). Ve všech epizodách se můžete pohybovat po několika důležitých místech a zkoumat je podrobněji. Jsou to třeba různé orgány v lidském těle, planety sluneční soustavy, různé hloubky oceánu, historická odobí života dinosaurů apod. Další informace jsou ukryty v zadní části autobusu, kde se nachází celá třída. Většinou lze též vystoupit ven a prohlížet si dané místo zblízka.



Explores the Human Body - kabina autobusu při projížďce lidským tělem
Konkrétně popisovat jednotlivé aktivity, pomocí nichž se děti s programem učí a přitom si to skoro ani neuvědomují, není možné a není to ani nutné. Jsou zde různé vědecké experimenty, textové materiály, mezi dětmi a paní učitelkou se odehrávají diskuze, soutěží se a hrají se hry, které jsou danou problematikou též inspirovány. Jak je u výukových programů zvykem, výsledky se se jménem uživatele zaznamenávají, a tak lze práci kdykoli ukončit a příště na stejném místě pokračovat. Velice důležitá je podpora vlastní evidence získaných poznatků (portfolio). Spolu s prvními epizodami na CD-ROM byly dodávány též tenké sešitky, ve kterých si děti vybarvovali, vystřihovali a nalepovali navštívená místa. V pozdějších epizodách má tato evidence spíše charakter konkrétního úkolu. Tak třeba u dinosaurů je třeba podle popisu vyfotit správná zvířata a vyplnit tímto způsobem své vlastní album fotografií. Velmi dobrým pomocníkem je možnost si některé výsledky vytisknout.

Díky tomu, že Microsoft z reklamních důvodů některé menší hry, které jsou součástí různých epizod této série, uvolnil, mohu vám je nabídnout ke stažení a vyzkoušení. Dříve, než k tomu přistoupíte, všimněte si toho, jak jsou tyto soubory veliké a zamyslete se nad tím, zda vaše technické řešení připojení do sítě stahování takových souborů umožňuje (modem 14,4 kb/s dokáže za ideálních podmínek 1 MB stáhnout asi za 15 min).



Volně šířitelné hry ze série The Magic School Bus

název	epizoda	OS	velikost v MB	soubor
Night Stratification Game	Rainforest	Windows 95	6,2	msbstrat.exe
Escaping Monkey Game	Rainforest	Windows 95	6,1	msbmonky.exe
Panning for Gold Game	Inside the Earth	Windows 3.x	1,9	msbgold.exe
Volcano Builder Game	Inside the Earth	Windows 3.x	2,7	msbvolc.exe
Crab Chase Game	Ocean	Windows 3.x	1,8	msbcrab.exe
Sand Castle Builder Game	Ocean	Windows 3.x	1,8	msbcast.exe
Chatter Box Game	Human Body	Windows 3.x	2,8	msbchttr.exe
Heart Pinball Game	Human Body	Windows 3.x	2,3	msbheart.exe
Venus Game	Solar System	Windows 3.x	1,8	msbvenus.exe
Skeleton Puzzle Game	Dinosaur	Windows 3.x	4,9	msbskltn.exe
Meteor Meltdown Game	Dinosaur	Windows 3.x	3,7	msbmltdn.exe

Závěrem mi dovolte pár metodických poznámek k využití těchto programů v našich podmínkách. Nemám ovšem na mysli jen výše uvedené hry, ale kompletní programy. Největším jejich handicapem je nutnost poměrně dobré znalosti angličtiny. Proto je jejich využití ve školních podmínkách velice problematické. Úplně jiná situace však nastává doma, tam kde rodiče jazyk alespoň částečně ovládají, sami se chtějí pocvičit a mají zájem na tom, aby se učili i jejich děti. Znamená to ovšem, jak jsem již zdůrazňoval mnohokrát na jiných místech, že si musíte najít čas sednout si s dětmi k počítači. Co budete vědět, přeložíte. Něco najdete ve slovníku. Zbytek si buď domyslíte nebo zkrátka přeskočíte. I tak vás s těmito programy čeká mnoho zábavy a jistě i pocit užitečně stráveného času. Další nápady, soutěže, místo pro diskuze a výměnu zkušeností můžete najít též na


Webovské stránce věnované Autobusu

Na to, že by k nim mohl někdy dorazit Autobus skutečný i s třídou a paní učitelkou uvnitř, se naše děti, narozdíl od amerických, zatím těšit nemohou. Ovšem kdo ví?