Eratosthenův experiment

Článek byl původně zveřejněn v zářijovém čísle časopisu Moderní vyučování.

=============================================================================

Typickým znakem moderního vyučování je snaha o aktivní zapojení žáků do práce na poznávání. Vůbec není jednoduché toho dosáhnout. Podaří-li se navíc v jediné výukové aktivitě soustředit poznatky hned několika předmětů, musí být každý učitel – inovátor na vrcholu blaha. Jen velmi zvolna se v praxi prosazuje využití moderních vzdělávacích technologií právě takovýmto způsobem. Přitom právě technologie jsou často právě tím prostředkem, který inovační a aktivizační výukové metody přímo iniciuje. Pojďme se podívat opět na jednu takovou aktivitu zařazenou mezi Projekty doporučované Učitelským spomocníkem (http://www.spomocnik.cz/).

Základní idea projektu je spojená s dějepisem. Eratosthenes byl řecký filosof, astronom a matematik 3. století př.n.l., který se zabýval různými experimentálními výpočty. Byl správcem slavné Alexandrijské knihovny. Dodnes je známa jeho metoda určování prvočísel jako Eratosthenovo síto. Ve své době byl oceňován za přesný výpočet doby Nilských záplav. Nás však zajímá především to, že nejen již tenkrát věděl, že Země je kulatá, ale byl vůbec prvním člověkem, který dokázal pomocí jednoduchého experimentu zjistit její velikost. Při pozorování pohybů slunce si totiž všiml, že ve stejný roční den je v poledne stín stejné tyče v Alexandrii a v Syeně různě dlouhý. Tato dvě města, kde své experimenty prováděl, leží přibližně na stejném poledníku, a přitom jsou téměř 800 km vzdálená. Na tomto místě se problém stávámatematickým nebo přesněji geometrickým. Detailní rozbor problematiky včetně simulace pomocí Java appletu najdete na stránkách projektu, a tak se zde touto věcí zabývat nebudeme.

Online simulace principu Eratosthenova experimentu

K tomu, abyste mohli Eratosthenův experiment zopakovat, tedy potřebujete, kromě triviálního vybavení, hlavně spolupracujícího a vhodně geograficky umístěného partnera. Je zřejmé, že, mají-li být všechna měření prováděna souběžně na různých místech, je role Internetu v tomto projektu nezastupitelná. Díky tomu, že je tento námět značně oblíbený, existuje projekt zároveň v několika verzích. Jednu z nich koordinuje James D. Meinke - profesor vzdělávacích technologií na Baldwin-Wallace College v Berea, Ohio, USA. Stránky jeho projektu najdete na adrese http://www.youth.net/eratosthenes/. Mnohem dokonaleji je však zpracován projekt amerického Centra pro rozvoj vzdělávání v oblasti přírodních věd (CIESE), který se pod názvem The Noon Day Project (Projekt pravého poledne) nachází na adresehttp://www.ciese.org/noonday/.

The Noon Day Project

Projekt lze díky matematické náročnosti doporučit především studentům středních škol, měli by ho však pod vedením učitele zvládnout i žáci vyšších ročníků 2. stupně škol základních. V případě, že se účastníkům podaří dospět až k přijatelnému výsledku a spočtou obvod Zeměkoule, měla by mít tato jejich aktivita pozitivní dopad i na výuku fyziky, do níž spadá i oblast astronomie. Významným přínosem je též poznání všech různých souvislostí, především opuštění iluze o nepředstavitelnosti naší planety co do velikosti i významu.

Závěrem si dovolím připomenout, že americké centrum CIESE (http://www.k12science.org/) připravuje i celou řadu jiných zajímavých přírodovědných výukových projektů. Namátkou např. Boil, Boil, Toiland Trouble (var vody v různých výškách), The Global Water Sampling Project (kvalita vody), Bucket Buddies (organismy ve vodě místních rybníků), Human Genetics (zkoumání genetických znaků) ad.

Úspěšné zavádění moderních výukových metod vám přeje

Váš Učitelský spomocník

http://www.spomocnik.cz/

ICT a kvalita výuky

Za jakých podmínek informační technologie podporují pozitivní změny ve výuce, a naplňují tak vložená očekávání – to bylo předmětem rozsáhlého výzkumu „ICT and the Quality of Learning”, který byl nedávno realizován na zakázku OECD. Z jeho závěrů by se měl poučit každý, kdo se rozhodl investovat peníze do informatizace škol.

Pod názvem Quo Vademus? – Transformace vzdělávání v propojeném světě publikoval Richard L. Venezky s Cassandrou Davisovou v březnu tohoto roku studii s přehledem prvních výsledků výzkumu, který v minulých dvou letech realizovalo Centrum pro vzdělávací výzkum a inovace (CERI) na zakázku OECD. Výzkum nese název ICT and the Quality of Learning a jednoznačně patří spolu s výzkumem SITES k nejprestižnějším projektům svého druhu na světě.

Měl bych pravděpodobně psát spíše o výzkumu SITES, kterého jsme se – na rozdíl od tohoto – zúčastnili. Jenže ten je o poznání rozsáhlejší a první výsledky budou zveřejněny až na podzim. Podívejme se tedy zatím ve stručnosti alespoň na to, k čemu analýzou 94 případových studií popisujících inovativní způsoby využití ICT ve školách z 23 zemí světa dospěli kolegové z CERI.

Hlavní závěr je formulován takto: “Samotné technologie jsou jen zřídka důvodem ke změně, mohou však dát podnět k realizaci předem nazrálých výukových inovací.“ Není-li snad někomu úplně jasné, co tato věta znamená, pokusím se to říci ještě jinak. Samotné dodávání počítačů do škol a jejich připojování k internetu ještě neznamená, že zároveň dojde k nějakým inovativním změnám ve stávajících didaktických postupech. Kardinální otázkou je, zda nějaké takovéto změny máme vůbec chtít. Jestli nám nestačí, budeme-li moci říkat, že naše děti mají možnost pracovat s počítači, a jsou tudíž připravovány pro život v „informační společnosti“.

Pokusím se na tuto otázku odpovědět vybranými citacemi z uvedené studie. Předem přiznávám, že z 50stránkové studie úmyslně vybírám pouze ty pasáže, které považuji za nejzajímavější a jež naznačují, co je nejvíce třeba u nás doma změnit. Jedná se tedy vlastně o jakési mé osobní poznámky, a nikoli o souhrnnou informaci o celé studii.

• Každé dítě potřebuje prarodiče, aby mu pomohli navázat na minulost, a počítač, aby je dovedl do budoucnosti. (Případová studie UK01) [str. 4]
• Obor vzdělávacích technologií doznal značného posunu. Ještě v 80. letech minulého století se orientoval na počítačem podporované vzdělávání, jehož typickými aplikacemi byly programy na zkoušení, procvičování nebo didaktické hry. Od 90. let však počítače pronikají již přímo do tříd, jsou na chodbách i v knihovnách a stávají se stále více běžnými pracovními nástroji a komunikačními prostředky studentů i učitelů. [str. 5]
• Termín inovace používáme v této studii jako označení pro kvalitativní pozitivní změnu školského systému. ... Vybírali jsme pro výzkum jen takové případy, kde se inovace děje na úrovni celé školy, lhostejno zda se týká studentů, učitelů, organizace výuky či administrativy. [str. 6]
• Mluvíme zde v určitém smyslu o školách jako o sebezdokonalujících se organizacích, přestože víme, že ve většině zemí se jedná spíše o přání než o realitu. Pojmem sebezdokonalující se organizace přitom myslíme takovou jednotku, která je schopna se poučit ze svých vlastních omylů a dokáže do své funkce promítnout nové poznatky, které získá. Aby škola mohla taková být, musí její vedení prosazovat takovou úroveň spolupráce, která nutí učitele starat se o úspěch ostatních i celé školy, jako by to byl úspěch jejich vlastní. [str. 9]
• Jestliže samotná aplikace ICT ve škole má obecně za následek inovativní – na studenta orientovaný – způsob výuky, pak těm zemím, které si právě toto dávají za cíl, stačí zabývat se jen budováním technologické infrastruktury a nutit učitele ji používat. Naše zjištění je poněkud jiné a vede k odlišné strategii. Podle něj je k zavedení inovativních způsobů výuky zapotřebí jak technologické infrastruktury, tak odborné přípravy učitelů zaměřené na změny v pedagogické praxi. [str. 14]
• Hlavní síla technologií je v jejich flexibilitě a adaptabilitě. Dokážou vykonávat sled jakýchkoli příkazů. To znamená, že je lze použít jak pro podporu na učitele orientované (instruktivní) výuky, tak i na výuku orientovanou na studenta (konstruktivní). Jasně to formuluje závěr norské případové studie NO00: „Můžeme konstatovat, že ICT mohou podporovat jak tradiční akademickou didaktiku, tak i projektově a problémově zaměřené přístupy.“ [str. 16]
• Transformaci školy způsobují nejvíce takové aplikace technologií, které realizují pokrokové metody komunikace, zapojují do učení různé partnery, vytvářejí komunity se školami jako centry a umožňují učení a přístup k výukovým materiálům kdykoli a kdekoli. Jen několik málo škol referovalo o použití současných počítačových výukových programů na bázi umělé inteligence, expertních systémů či simulací. Jedním z důvodů může být nedostatek dostatečně kvalitních počítačů, jaké nejnovější aplikace vyžadují. Jiným je nedostatek těchto programů, zvláště pak v jazycích jiných než angličtina. Dalším problémem, o němž však můžeme na tomto místě zatím pouze spekulovat, je možnost, že výukové počítačové aplikace zatím svými funkčními možnostmi učitelům nevyhovují natolik, aby je masivně využívali. [str. 17]
• Ministerstva školství nebo jejich místní ekvivalenty mohou od učitelů žádat, aby učili určitým způsobem, ale to ještě neznamená, že se učitelé budou požadovaným způsobem opravdu chovat. Každý ředitel školy přenáší požadavky shora s větším či menším nadšením a učitelé mají také velmi různý přístup k plnění úkolů. To znamená, že je velmi důležité porozumět tomu, jak se k inovačním změnám stavějí samotní učitelé. [str. 20]
• Počáteční fáze projektu ACOT (Apple Classroom of Tomorrow) předpokládala, že učitelé potřebují pouze počítačové znalosti a schopnost rozpoznat dobrý výukový program. Po určité době však byla chybnost tohoto postupu odhalena a došlo k posunu směrem ke kolaborativním a projektovým výukovým metodám. [str. 22]
• Tam, kde je hlavním cílem zavádění ICT do škol podpořit inovativní pedagogické postupy, může ke stanovení míry, jíž inovace dosáhla, pomoci definování modelu, podle něhož k ní dochází. Jeden takový difusní model na základě projektu ACOT navrhli Mandinach a Cline v roce 1994. Pracuje se čtyřmi fázemi – nutnost, mistrovství, vcítění a inovace. V první fázi, která je často nutnou podmínkou přežití na místě, jež zastávají, učitelé zápasí se zvládnutím základních operací, často formou pokusů a omylů. S přibývajícími technickými znalostmi se dostavuje stádium mistrovství, v němž dochází ke zdokonalování využití počítačů, osvojují se výhodnější strategie, zavádějí se lepší modely výuky a snižuje se závislost na počítačových specialistech. Ve fázi vcítění se orientace učitele posouvá směrem k žákům. Technologie nejsou již cílem, ale prostředkem běžně využívaným v mnoha výukových aktivitách. Počet prakticky se uplatňujících aplikací počítačů se rozšiřuje. Nakonec učitelé (pouze někteří) dosáhnou závěrečné fáze difuse, tj. plné inovace. Tito učitelé jsou schopni vlastního přizpůsobení osnov i postupů a překračují povinně stanovené výukové cíle. Tento model umožňuje hodnotit, jaké fáze inovace ta která škola (v případě, že je jejím cílem zavedení inovativních změn) již dosáhla. Zdá se, že mezi námi posuzovanými případy skutečně jen velmi málo škol – pokud vůbec nějaká – dosáhlo nejvyšší fáze inovace. [str. 23]
• Vzhledem k tomu, že školy jsou jen málo spojitým systémem, mají tlaky směrem k učitelům velmi rozdílný efekt. Pokud nejsou směrnice řídících orgánů týkající se využívání ICT ve výuce doprovázeny financováním vzdělávání učitelů, budováním infrastruktury a nejsou-li doprovázeny akceschopnou politikou, budou mít mnohem menší vliv na realitu než konkrétní obsah závěrečných a přijímacích zkoušek. [str. 23]
• Závěrečná zpráva o Laptop projektu z Velké Británie (Harrison, 1998) přišla s hypotézou, že existuje určitá kritická úroveň vybavenosti školy technologiemi, která je nutná pro akceptování techniky většinou učitelů. Podobnou myšlenku přináší naše případová studie CA02, která hovoří o kritickém množství praktikujících učitelů, aby bylo možno ve škole mluvit o inovačním prostředí. Nemáme jednoznačnou definici toho, jak velké toto kritické množství pro různé úrovně vybavenosti školy technologiemi je, ale zdá se, že závisí spíše na způsobech práce než na jednoduchých počtech, poměrech či procentech (poměr počtu studentů na počítač, množství tříd připojených k internetu apod.). [str. 24]
• Americké všeobecné pravidlo, že na každých 50 počítačů má být zaměstnán jeden správce na plný úvazek, zůstává pouze zbožným přáním většiny škol. [str. 29]
• Podle současné americké studie (Mioduser & Nachmias, v tisku), která se zabývá zkoumáním 500 vzdělávacích WWW serverů, jen 28 % z nich obsahuje aktivity podporující další samostatné hledání odpovědí na otázky a dokonce pouze 5 % zahrnuje řešení problému či samostatné rozhodování. Naproti tomu 42 % z nich podporuje bezmyšlenkovité mechanické učení a více než 52 % plní především funkci poskytovatele informací. Autoři zjistili, že naprostá většina těchto internetových služeb postrádá základní didaktické vlastnosti potřebné pro vytvoření vhodného výukově orientovaného prostředí. [str. 33]
• Školy mají obavy z možného ohrožení kvality vzdělání v souvislosti s používáním technologií, zvláště při častém hledání informací na Webu. V souvislosti s tímto problémem přijímají celou řadu různých opatření. Kromě rizika, že se žáci dostanou k materiálům, které jsou pro ně nevhodné, je zde ještě problém ztráty velkého množství času nesystematickým hledáním na Webu (zvláště u slabších žáků) … Podobné riziko existuje i u těch učitelů, kteří jsou hůře připraveni, jsou závislí na učebnicích či jiných pomůckách a jsou méně schopni vyhodnocovat vhodné materiály a používat je tak, aby plnily specifické výukové potřeby. [str. 34]
• Jednou z největších potíží moderního školství je pomíjivost výukových inovací. Ty, které jsou zde dnes, zítra zde být nemusí. Pravděpodobnost toho, že se určitá inovace udrží, závisí, jak se zdá, více na tom, do jaké míry je kompatibilní s tím, co učitelé tradičně dělají a čemu věří, než na tom, v jakém kontextu se změna uskutečňuje a jakou systémovou podporu má. [str. 35]
• Úspěšná implementace ICT není prostě pouze technická záležitost. Vyžaduje vizi o didaktických aspektech a cílech uplatnění ICT. Tvůrci školské politiky by proto měli po ředitelích škol nejprve žádat strategický plán rozvoje školy jako celku a pak teprve plán implementace ICT, který by měl celkový rozvoj vhodně doplňovat. [str. 36-37]
• Jeden závěr je zcela zřejmý. Technologie nejsou náhradou vzdělávacího procesu a nejsou ani takovou revoluční silou, jejímž cílem by bylo zlikvidovat tradiční vzdělávací metody. To, co jsme se za posledních více jak 100 let naučili o efektivní výuce, vývoji kognitivních funkcí, obsahu učiva apod., se nestává najednou zbytečným díky multi-gigabytovým diskům, super-rychlým procesorům a nejnovějším operačním systémům. Filtrování informací našimi smysly, jejich přenos sítí synaptických spojů mezi neurony, ani samotné schopnosti mozku poznávat, to vše není využitím ICT nijak ovlivňováno. Ve skutečnosti rozhodnutí využívat technologie ve výuce ještě zvyšuje význam znalosti toho, jak poznávání probíhá. [str. 38]
• Jestliže je počítačová gramotnost základním požadavkem pro přežití v současném světě, měla by být nedílnou součástí výuky i předmětem ověřování. Učitelé v mnoha zemích však dostávají v současné době protichůdná sdělení. Na jednu stranu je ve státním zájmu, aby se počítačové znalosti vyučovaly, a zároveň se nic nemění v oficiálních osnovách ani ve státních zkouškách. [str. 38]
• Příprava učitelů se musí přizpůsobit digitálnímu světu. Absolventi pedagogických fakult by neměli být pouze schopni pracovat s ICT. Měli by též rozumět významu souvisejících didaktických inovačních změn. Dnešní technologie jsou pravděpodobně úplně jiné, než budou ty zítřejší. Proto konkrétní znalost práce s jedním vyhledávačem není zdaleka tak důležitá jako rozumět podstatě organizace dat a získávání informací z takových systémů, jako je WWW. ECDL (European Computer Driving License) může reprezentovat požadované počítačové znalosti učitelů dnes, v budoucnosti však bude jistě vyžadována mnohem vyšší forma chápání problematiky. [str. 38-39]
• Již dávno řekl Pasteur, že „štěstí přeje připraveným“. Platí to v plné míře o využití technologií ve školách. Od samotného dodání a zprovoznění techniky nelze očekávat žádné zázraky. Na druhou stranu mohou technologie posloužit jako silná páka k prosazení celé řady inovačních změn tam, kde se uvažuje o nových postupech, kde existuje systém vzdělávání pedagogů, funguje technická podpora a jsou k dispozici finanční zdroje. [str. 40]
• Otázka, zda se studenti dnes v porovnání se stavem před 30 lety učí lépe kriticky číst, rozlišovat fakta od propagandy, vyjadřovat se, nalézat rozpory a nejasnosti, zůstává otevřená. [str. 41]

Na závěr si neodpustím připomenout, že i náš stát již začal s mohutnými investicemi do zavádění informačních technologií do vzdělávání. Ještě se celý proces ani pořádně nerozběhl a již je zde celá řada kritických hlasů. Což teprve až se zjistí, jak velkou chybou bylo podcenění podpory metodiky práce s ICT v našich školách na úkor financování dodávek železa a komerčních programů. Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela novou problematiku, neumožňující čerpat ze zkušeností minulých, je jedinou možnou cestou, jak postoupit s minimem chyb kupředu, realizace a respektování seriózních výzkumů. Naštěstí je nemusíme dělat sami. Stačí se připojit k zemím, které se tímto problémem již několik let intenzivně zabývají. Nerad to říkám, ale musím konstatovat, že náš stát dosud do výzkumů tohoto typu neinvestoval ani korunu.

Přitom je primárním cílem OECD dát prostřednictvím právě tohoto výzkumu vládám k dispozici doporučení, jak při zavádění vzdělávacích technologií postupovat. Snad si zodpovědní pracovníci najdou čas, aby se seznámili se studií důkladněji. Jedině hlubší znalost problematiky je může uchránit od dalších chyb. Stránky věnované výzkumu včetně originálu studie jsou k dispozici ZDE.

Svět v den mého zrození

Článek byl původně publikován v červnovém čísle časopisu Moderní vyučování.

=============================================================================

Umíte si představit, jak mnoho podob může mít moderní vyučování s internetem? Víte, co si dnes máte představit pod pojmem „moderní“? Určitě ano. Možná, že jste již naopak přímo přesyceni frází o eLearningu, o postupu globalizace, o celoživotním vzdělávání, o inovativních či alternativních výukových postupech apod. I když si můžeme myslet, co chceme, jedna věc je naprosto jistá. Bez internetu se škola budoucnosti neobejde. Každý bude potřebovat se umět orientovat v množství informací, které na něm lze nalézt. Děti školou povinné si nutně musí schopnost hledání a zpracovávání informací procvičovat, nejlépe na úkolech, které jim připadají zajímavé a navíc zapadají do osnov třeba hned několika předmětů. Všechny tyto atributy dokonale splňuje jeden z aktuálně odkazovaných Projektů Učitelského spomocníka – The Day I Was Born (Svět v den mého zrození) http://www.stphilipneri.org/teacher/dayiwasborn/.

Smyslem projektu je zjistit co nejvíce podrobností o tom, co se na Zemi dělo v den narození účastníků. Na Webu je k dispozici kompletní metodická a částečně i technická podpora. Učitelé zde najdou přehledně podané základní informace i přesný postup, jak projekt zařadit do výuky včetně odkazů na standardy, které tento druh projektu podporují. Zvláštní stránky jsou věnovány studentům. Jejich postup je do určité míry předem připraven a jsou vedeni k tomu, aby jejich zjištění měla určitou strukturu. Mají k dispozici několik základních odkazů a pak ještě celou řadu přídavných zdrojů historických informací a služeb, které mohou při jejich zjišťování pomoci. Tak například je mezi zdroje zařazena služba vypočítávající, kolik dnů uplynulo mezi dvěma zadanými daty, k dispozici jsou archivy různých novin, výsledky voleb, historické žebříčky sportovních soutěží, hitparád, ceny zboží, encyklopedie původu jmen, atp.

Je samozřejmé, že účastníci informace pouze nezjišťují, nýbrž že je musejí též zpracovat a svůj nález dát k dispozici ostatním. V nejjednodušší formě to lze udělat tak, že se z dat zjištěných celou třídou vyberou ty nejzajímavější, dají se dohromady a pošlou se prostřednictvím připraveného formuláře koordinátorům. Ti pak zjištění publikují. Jinou možností je publikovat nálezy na svém vlastním Webu a koordinátorům sdělit pouze adresu, která pak bude zařazena na příslušné místo na stránkách projektu. Tento způsob lze zvláště doporučit, neboť umožňuje kontrolovat obsah a sdělit více. V každém případě je výměna výsledků velmi důležitou součástí projektu.

Projekt je zvláště vhodný pro věkovou kategorii žáků 2. stupně naší základní školy. Podle autorů je však použitelný od 4. třídy výše až do úrovně středních škol. Závěrem je třeba konstatovat, že výběr doporučených informačních zdrojů je poněkud ovlivněn americkým původem projektu. To však nemění nic na věci, že se jedná o výborný nápad. Nic přece nebrání našim učitelům, aby svým žákům doporučili i další zdroje informací. Stačí se ponořit do databáze spomocníkova Odkazníka.

S tímto i s jinými projekty vám mnoho úspěchů přeje

Váš Učitelský spomocník

http://www.spomocnik.cz/

projekt The Day I Was Born

První aktualita Moderního vyučování

Vážení čtenáři,

toto je první ze série aktualit, které vám na tomto místě bude přinášet Učitelský spomocník Katedry informačních technologií a technické výchovy UK Praha PedF. Budete se zde dozvídat, co nejzajímavějšího se v uplynulém období objevilo na jeho WWW stránkách.

Výběr pro úvodní aktualitu byl velice jednoduchý. Na serveru European Schoolnet, který je nejvýznamnější službou učitelů financovanou většinou evropských ministerstev školství probíhala v období od 8. dubna do 9. května, tj. do Dne Evropy, akce nazvaná eSchola. Smyslem této každoročně se opakující akce je najít a odměnit nejlepší evropské výukové projekty a učitele inovativním způsobem pracující s ICT. Proces vyhodnocování nejlepších projektů a učitelů proběhne během léta a na podzim na konferenci EMINENT budou osobně přítomní výherci slavnostně vyhlášeni a odměněni. Za připomenutí stojí to, že vloni patřil k oceněným též projekt The Use of ICT In Teaching and Learning English, k jehož úspěchu značně přispěla Masarykova ZŠ z Hradce Králové.

Na stránkách eSchola lze kromě nominací na ocenění nalézt celou řadu dalších aktivit. Představují se zde různé evropské školy a zvou k virtuální návštěvě. Pod názvem @Europe jsou zde soustředěny odkazy na různé projekty, které se uskutečňují právě pouze v rámci této akce.

Jedním z takových projektů je i český Schoolbag (školní brašna), který se tohoto ročníku eScholy zúčastnil v podobě prvního zkušebního kola. Jedná se o mezinárodní projekt dětí ve věku do 15 let, jehož cílem je zjistit a porovnat obsah školních brašen v různých zemích dnes s tím, co v nich nosívali rodiče a prarodiče současných školáků. Děti symbolicky v interaktivním hru připomínajícím prostředí naplňují databázi v podobě obsahu tří pro dané období charakteristických brašen. Každý účastník projektu se k naplňování brašen vrací a upravuje jejich obsah podle toho, co zjistí od svých rodičů a prarodičů. Jedním z cílů projektu je i statistické počítačové zpracování sebraných dat. Na adrese http://schoolbag.dzs.cz/ jsou každému k dispozici výsledky prvních necelých tří set účastníků hlavně z Česka a Slovenska, ale i z jiných zemí.

Odkazy na tento i další projekty jsou vám k dispozici též na stránce Projektů Učitelského spomocníka.

Váš Učitelský spomocník

http://www.spomocnik.cz/

projekty @Europe EUN eSchola 2002

Jiný pohled na evropskou spolupráci v oblasti ICT

Evropská tématika je s tím, jak se blíží náš vstup do EU, den ode dne aktuálnější. Dovolil jsem si proto pro vás připravit malý přehledový článek, který by snad mohl alespoň trochu pomoci zvýšit naši informovanost v této problematice.

Domnívám se, že, jako přímý účastník porevoluční snahy o návrat našeho školství do Evropy, snad mám co říci. Úvodem bych rád zdůraznil, že mluvím pouze za svou osobu a nedělám si ambice budit dojem, že bych snad byl kdy jakoukoli spoluprací na evropské úrovni pověřen oficiálně.

Vývoj za posledních 10 let.

Měl jsem to štěstí, že jsem byl jako pracovník UIV, kde jsem měl na starosti InfoCentrum, u toho, když se Česko-slovensko v roce 1993 připojilo nejprve do mezinárodní akademické sítě EARN, později pak do internetu. InfoCentrum UIV mělo na starosti předávání zajímavých informací, multilicencí a volně šiřitelných programů české učitelské veřejnosti. Je zřejmé, že pro činnost tohoto typu, zvláště v situaci, kdy bylo připojení pro většinu škol ještě zcela nedostupné, měl internet stěžejní význam. Pochopitelně jsme se od samého počátku pokoušeli navázat spojení s lidmi, kteří podobné problémy řešili v zahraničí. Hlavní pozornost jsme tenkrát věnovali dění v USA, které bylo, a stále je, pro vývoj v oblasti moderních vzdělávacích technologií určující.

V Evropě se v té době jako jediná slibná iniciativa profilovalo sdružení ESP (European Schools Project), které se již od roku 1988 zabývalo a dosud zabývá podporou realizace výukových projektů na úrovni škol s využitím internetu. Podařilo se mi navázat kontakt a zúčastnit se v roce 1994 výroční konference ESP v Amsterodamu. Jak si asi vzpomínáte, byla to ještě doba, kdy jsme byli všude vítání s otevřenou náručí. A tak jsem byl okamžitě pověřen funkcí českého národního koordinátora ESP. Považoval jsem to za velkou poctu a chtěl jsem se této funkce zhostit se ctí. Brzy se ale ukázalo, že to nebude snadné. Nejen, že u nás dosud nebyly podmínky pro navazování přímých kontaktů na úrovni škol samotných, navíc dospělo MŠMT k závěru, že služby InfoCentra jsou nepotřebné a zrušilo ho. Znamenalo to těžkou ránu pro mne i pro všechny kolegy, kteří již tenkrát dobře věděli, že vývoj k co nejrozumnějšímu využívání technologií ve vzdělávání není možný bez určité státní intervence. Současné dění nám jistě dává za pravdu. Naštěstí však aktivity, které se začaly slibně v InfoCentru rozvíjet, nebyly zlikvidovány úplně. Nejprve jsem je v omezeném rozsahu nahradil prostřednictvím své osobní WWW stránky BoBrův Pomocník (http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/), později byly do určité míry převzaty mým současným pracovištěm na UK PedF v Praze, a to i přesto, že jeho hlavní náplní je činnost poněkud odlišná. Důkazem je náš Učitelský spomocník (http://www.spomocnik.cz/).

V polovině 90. let sdružení ESP jednoznačně soustřeďovalo většinu tzv. inovátorů na poli vzdělávacích technologií z celé Evropy. Pomohlo celé řadě učitelů najít tu správnou cestu k vhodnému zapojení internetu do svých výukových aktivit. Vybudovalo dodnes fungující komunitu, v níž se všichni chovají jako skuteční přátelé a navzájem si pomáhají. Je zde ale jedna důležitá skutečnost mající zásadní vliv na činnost tohoto sdružení. Všechny aktivity jsou prováděny pouze na bázi dobrovolnosti a zájmu o věc. Prezident ESP Henk Sligte tuto skutečnost výstižně popsal v jednom ze svých rozhovorů. Na otázku, co považuje za největší výhodu ESP odpověděl: „To, že ESP nemá peníze.“ Přirozeně následovala otázka na největší nevýhodu. Odpověď byla stejná: „To, že ESP nemá peníze.“ Je zřejmé, že, přes určité výhody, má tento stav i značné nevýhody.

Teprve od roku 1996 se datují oficiální snahy Evropské unie po uplatnění politického vlivu na rychlé zavádění ICT do škol inspirované v zámoří. U zrodu tohoto politického kurzu tehdy stál evropský komisař Bangemann. V červnu 1996 předložil na zasedání Evropského parlamentu ve Florencii zprávu, která se stala základem programu nazvaného „Vzdělávání v informační společnosti“.

 

Zde si dovolím malou vsuvku. Povšimněte si toho, jak se na této problematice dokonale projevuje teorie memů. Ta říká, že, podobně jako jsou geny základními stavebními prvky života biologického, existují i určité základní stavební prvky myšlení a kultury – memy. Jsou to myšlenky, které se projevují třeba určitou kombinací slov nebo dokonce jen jednotlivými znaky, jež přitahují naši pozornost. Díky tomu se memy snadno šíří a dlouhodobě přežívají. Obor vzdělávacích technologií je na podobné memy zvláště bohatý. Šíří se především tím, jak se jich chytají pisatelé různých odborných článků, zpráv či studií a žadatelé o granty na všech možných úrovních. Zvláště ti posledně jmenovaní musí být dobře obeznámeni s tím, jaká klíčová slova právě letí, mají-li uspět. A tak se opakovaně setkáváme s „globalizací“, „informační společností“, „@“ v názvech před slovy nebo místo a, „učící se společností“, písmenem „e“ na místě přídavného jména elektronický apod., vždy podle toho, jaký směr udávají nejnovější vrcholné politické dokumenty. Mohu-li vyslovit hypotézu, jaký mem související s ICT se bude Evropou šířit v nejbližší budoucnosti, bude to s největší pravděpodobností „překonání digitální propasti“ („bridging the digital gap“ v americkém originále). V evropských žádostech o grant ale nesmíte zapomenout zmínit, že budete překonávat nejen propasti technologické, ale též sociální, národnostní, …!

 

Přehled programů na podporu využití ICT ve školství.

Důvody, proč se využití ICT ve školství stalo věcí vrcholné politiky, jsou snad dnes již každému známé. Přibližně od roku 1996 můžeme v Evropě sledovat již systémem organizačně a finančně podpořené projekty, které od počátku slibovaly účastníkům i něco jiného, než nabízejí projekty ESP. Hlavním nástrojem (ne jediným) ovlivňování celkového vývoje evropského školství prostřednictvím přerozdělování financí je od počátku projekt Socrates se svou podmnožinou Comenius určenou právě školám. Politický kurz zahájený na nejvyšší úrovni se brzy projevil též vlastními Akčními plány pro zavádění ICT do škol ve většině evropských zemí. Všechny tyto záměry nebylo možno uskutečnit bez velkého množství peněz. Aby nebyly snahy jednotlivých zemí roztříštěné a nekompatibilní, existovala od počátku určitá snaha o koordinaci celého procesu integrace ICT do výuky.

Pro našince, sledujícího tento proces přece jen stále pouze z povzdálí, je mimořádně obtížné neztratit v nepřeberném množství zájmů, aktivit a projektů, které doprovázejí zavádění ICT do evropských škol, orientaci. Jsem si zcela jist, že u nás není nikdo, kdo by se v té spleti různých eLearningů opravdu vyznal. Nejlepším vodítkem by byla znalost toho, kolik peněz a na jaké časové období, ten který projekt získal. Právě toto jsou ale informace, které se zásadně nezveřejňují. Přestože lze obecně grantový systém považovat za správný, nestačí se člověk někdy divit, proč najednou celkem úspěšný projekt z ničeho nic mizí nebo proč se stránky celkem zajímavého Webu přestávají aktualizovat. Většinou je důvodem ukončení přísunu peněz na tu kterou aktivitu. Je úplně nemožné vyjmenovat všechny významné projekty EU, a tak se pokusím jen o minimalizovaný přehled těch, které lze snad považovat za nejvýznamnější.

Prvním velkým projektem reagujícím na politickou objednávku byl již v roce 1996 zahájený a tehdejším průmyslovým rozvojovým programem ESPRIT (http://www.cordis.lu/esprit/) financovaný Web for Schools. Tato iniciativa se zabývala především navázáním spojení cca 150 evropských škol nebo místních školských sítí a tvorbou výukových materiálů. Dnes po ní nenajdete na Webu téměř ani stopy. V roce 1997 se v Evropě poprvé konala akce podle amerického vzoru nazvaná Netd@ys. Byla součástí programu EU „Vzdělávání v informační společnosti“. V USA tato akce úspěšně angažovala firmy v pomoci školám s připojením do internetu pevnou linkou. V Evropě se věnuje mnohem více projektům na využití síťových technologií. Od roku 1997 se koná pravidelně každý rok v listopadu (http://www.netdays2001.org/).

To, že na počátku oficiální finanční podpory pro zavedení ICT do škol stál program zabývající se hlavně průmyslem, není nic divného, uvědomíme-li si, co vlastně dalo podnět k tomuto směru vývoje. Obecně se dá ale říci, že postupně iniciativu přebíraly programy vzdělávací a koncem 90.let byl již hlavní zdroj financí soustředěn do projektu Socrates. Na Web for Schools volně navázaly pilotní Comenius tématické sítě CoMuNet (http://www.xtec.es/comunet/) a PICT (http://www.europict.org/). I ty již ukončily svou činnost a je na nich postavena současná Comenius Network COMP@CT' (http://global.peda.net/compact/). Všechny tyto projekty se zabývají využitím technologií ve školách. Jsou však orientovány spíše technicky a organizačně. Přitom, čím více se zvyšuje fyzické zavádění technologií, tím více stoupá význam didaktické stránky jejich využití. Právě toto je hlavní silou sdružení ESP, které od počátku své existence klade nejvyšší důraz právě na didaktiku práce s ICT. Možná proto ESP i bez peněz (s výjimkou projektu ECOLE, který se netýká ESP jako celku) stále žije. Díky tomu, že napomáhá k výměně zajímavých nápadů a těch nejlepších postupů, naprostá většina členů této komunity nepřestává s ostatními udržovat kontakty. Přitom je dnes najdete vlastně ve všech významných evropských organizacích, včetně EUN, k níž se teď konečně dostáváme.

Organizace European Schoolnet (http://www.eun.org/) byla založena na podzim 1998 hlavně z iniciativy švédského ministerstva školství. Hlavním posláním je koordinovat, integrovat a usměrňovat aktivity evropských zemí. Příspěvky jednotlivých ministerstev školství však nemohou pokrýt všechny náklady, a tak je i EUN nucena z velké části využívat grantového systému agentury Socrates i jiných zdrojů. To má bohužel značný vliv na nepřehlednost prezentace jednotlivých aktivit EUN na Webu. Každá aktivita se musí do určité míry prezentovat nezávisle na ostatních, neboť disponuje vlastními financemi. Přesto se zdá, že se míra integrace a přehlednost aktivit EUN v poslední době přece jen trochu zlepšila. Nemám prostor na víc, než stroze vyjmenovat chronologicky řazený přehled základních aktivit a jejich místo v EUN:

·         Virtual School (http://www.eun.org/vs) - původně jen Švédskem iniciovaná a financovaná služba pro učitele později zařazená do EUN nyní přístupná přes eSchoolnet.

·         ENIS (European Network of Innovative Schools - http://enis.eun.org) – jeden z prvních a dodnes aktivních projektů EUN, který propojuje školy s dostatečným stávajícím technickým vybavením mající zájem o zdokonalování ve způsobu jeho využití.

·         myEurope (http://www.eun.org/eun.org2/eun/index_myeurope.cfm) – projekt sdružující více než 1200 evropských škol s cílem posilovat evropskou identitu. Má i několik ne příliš aktivních českých účastníků. Kolega Hausner, který zde nedávno úspěšně prezentovat návštěvu Billa Gatese v jejich škole, je jako vždy světlou výjimkou.

·         SMC (School Managers Centre - http://www.eun.org/eun.org2/eun/index_smc.cfm) – projekt věnovaný řízení škol, který je aktivně zastoupen sdružením CZESHA (http://www.czesha.cz/).

·         Comenius Space (http://www.eun.org/eun.org2/eun/index_comenius.cfm) – program na podporu všech druhů projektů Comenius s různými službami na hledání partnerů a s komunikací.

·         eSchola 2001 (http://www.eun.org/cn/eschola/index.cfm) – první ročník akce EUN spojené s odměňováním nejlepších evropských výukových projektů a učitelů inovativním způsobem pracujících s ICT, která měla souvislost s přijatým programem Evropské komise eLearning (důsledek implementace Akčního plánu eEurope)

·         eSchoolnet (www.eschoolnet.org) – v lednu 2002 otevřený portál, který je do značné míry integrován do hlavního serveru EUN a provázán s Comenius Space. Pojmul do sebe všechna témata týkající se učitelů včetně Virtual School, vytvořil nové archivy odkazů a programů, založil platformy pro diskuse a zaujal hlavně novou službou pro udržování skupinových kontaktů a komunikace v rámci projektů s názvem Community (http://community.eun.org/)

·         eSchola 2002 (http://www.eun.org/eun.org2/eun/en/index_eschola2002.cfm) – právě podruhé probíhající akce EUN tentokrát prodloužená tak, aby mohla být spojena s oslavou Dne Evropy 9.května.

Pohled zvenčí

Pokusme se na závěr podívat na věc z druhé strany. Jak se asi Evropa naopak dívá na nás? Již několik let sleduji internetové výukové projekty na celém světě a musím konstatovat, že potkat někde alespoň zmínku o nějaké české škole je stále velmi výjimečné. Ty výjimky jsou, myslím, všeobecně známé. Nejvíce nás pochopitelně reprezentují vrcholné školské orgány. Jejich hodnocení nepřísluší mně. Dovolím si jen projevit přání, aby se naše oficiální přijetí do EUN již neprotahovalo a abychom se, sice dávno pozdě, ale hlavně již co nejdříve dozvěděli, jak to bude s portálem SIPVZ, jenž má v rozpočtu několik desítek milionů korun.

Jediné, co snad mohu, je zmínit svůj vlastní nepatrný příspěvek k tomu, jak se na nás v zahraničí dívají:

·         The influence of technology on the human mind (http://www.en.eun.org/eun.org2/eun/en/vs-history/content.cfm?lang=en&ov=4700) – dokument EUN Virtual School.

·         Multi User Virtual Environment and its possible use in Education (http://w3.iie.min-edu.pt/proj/esp/newsletter4/virtual-environments.htm) – odkaz na zprávu komplexně pojednávající o virtuálních prostředích pro výuku na stránce 4. ESP Newsletteru.

·         TRANSPRO Inverness (http://it.pedf.cuni.cz/inverness/) – poslední z řady již uskutečněných Comenius 2 kurzů projektových metod pro učitele.

·         SITES M2 (http://it.pedf.cuni.cz/sitesm2/) – stránka české účasti na prestižním mezinárodním výzkumu vhodného využívání ICT ve vzdělávání (oficiální závěry budou na podzim).

·         PROMISE (http://www.eun.org/eun.org2/eun/en/Training_eschoolnet/content.cfm?ov=13008&lang=en) – EUN eSchoolnet oznamuje další projekt Comenius 2, tentokrát v projektových metodách vzdělávající lektory, jejichž úkolem bude školení šířit dále (zájemci se mohou ještě přihlásit).

·         ECOLE – viz nedávný článek na České škole.

·         Schoolbag (http://schoolbag.dzs.cz/) – nejnovější příspěvek ČR k projektům EUN eSchola 2002. Moc prosím, zda byste mohli s tímto projektem seznámit všechny děti od 6 do 15 let!

Jistěže bych byl rád, kdyby toho bylo víc. Snad budu mít příležitost tento seznam ještě rozšířit.

Zdravím všechny čtenáře České školy, diskutéry zvláště.

Evropští učitelé se sešli v Malmö na konferenci ESP

Zpráva o konferenci European Schools Project v švédském Malmö, na níž mezi sebou učitelé osobně domlouvají výukové projekty, které pak realizují s využitím internetu, a další kritika stavu věcí domácích.
 

Zpráva o konferenci European Schools Project v švédském Malmö, na níž mezi sebou učitelé osobně domlouvají výukové projekty, které pak realizují s využitím internetu, a další kritika stavu věcí domácích.
Jako tzv. „národní koordinátor” jsem měl i letos příležitost se zúčastnit mezinárodní konference učitelů volně sdružených v organizaci ESP. Na rozdíl od minulých dvou ročníků, kdy se díky kanceláři Comenius podařilo na konferenci poslat několik českých učitelů, jsem tentokrát byl ve Švédsku sám. Upřímně musím přiznat, že nebýt povinnosti, jíž byly současně probíhající koordinační schůzky hned dvou velkých Comenius projektů, do nichž je naše fakulta zapojena jako řešitel, býval bych tam raději ani nejel.

Nebudu zde znovu popisovat, co je smyslem organizace European Schools Project (http://it.pedf.cuni.cz/ESP/). Už by mohla být, díky mým již celou řadu let se opakujícím zprávám, i českému čtenáři povědomá. Snad jen jednu větu. Jedná se původně o jeden jednoduchý projekt z roku 1988 spojující pomocí počítačové sítě tři evropské školy, který se rozrostl do netušených rozměrů tak, že dnes pomáhá vhodným způsobem realizovat projektové aktivity tisícům evropských učitelů. Nejcennější devizou, kvůli níž se každý rok alespoň 150 zájemců sejde na jednom místě, je osobní kontakt s možností na místě domluvit vzájemný projekt pro příští období. Je třeba konstatovat, že, podobně jako jindy, zájem o konferenci značně převýšil kapacitu sálu, a tak museli být někteří zájemci odmítnuti.

Toto není výtka organizátorům z Pedagogického centra v Malmö, spíše naopak. Jejich práce zaslouží to nejvyšší ocenění. Prostory i technické vybavení včetně počítačů, jež byly všude účastníkům k dispozici, to vše bylo vynikající. Program včetně dílen, kde se připravovaly vlastní projekty, byl na nejvyšší úrovni. Společenská stránka akce díky přijetí starostou Malmö přímo v prostorách historické radnice nemohla být lepší. Konference přinesla celou řadu hmatatelných výsledků, které může každý najít na webu (http://www.esp.pedc.se/2002/).

To znamená, že i letos byla naplněna oblíbená metafora prezidenta ESP Henka Sligte z amsterodamské univerzity o budování mostů, zvláště když jeden takový skutečný ve velké míře ovlivňuje život v okolí Malmö. Jedná se o most spojující Švédsko s Dánskem tak, že se dá z Malmö dojet za 30 minut až do Kodaně. Je pozoruhodné, jaký vliv má tento most na všechny sféry života. Podle starosty Malmö se teď Kodaň stává po mnoha letech opět svým způsobem hlavním městem oblasti. V každém případě Öresund bridge přiblížil Švédsko Evropě.
Předpokládám však, že vás mnohem spíše zajímá důvod, proč bych býval na konferenci raději nejel. To, že se jí nemohl zúčastnit žádný náš zástupce základních či středních škol, nebyl důvod jediný. Hlavním důvodem byl současný stav našeho zavádění technologií do vzdělávání.

Na konferenci je zvykem, že každý národní koordinátor podává zprávu o situaci ve své zemi. Věřte, že se mi nechtělo příliš zveřejňovat, jak dopadl náš SIPVZ v minulém roce, ani to, jaké dohady jsou spojeny s jeho letošní realizací. Tiše jsem seděl v koutku, když se probíraly výsledky, které mají akční plány zavádění ICT do škol v jiných zemích, a záviděl jsem. Kam se hrabeme třeba na takové Estonsko, které po vzoru Finska již proškolilo 75 % učitelů na základní stupeň počítačové gramotnosti a 25 % na úroveň specialisty ve své aprobaci. Této úrovně přitom zároveň musí dosáhnout každý absolvent pedagogické fakulty. Norové sdělili, že jejich ministryně školství dospěla k závěru, že integrace technologií do osnov všech předmětů nepřinesla kýžené výsledky, a proto rozhodla, že se technologie stanou nedílnou součástí maturity. Takto již nebude možné se počítačům při přípravě na maturitu vyhnout. Bohužel nejsem dostatečně nenápadný, a tak se mi nepodařilo vyhnout otázce, zda již máme hotové standardy počítačových znalostí pro děti i učitele. Musím po pravdě přiznat, že podobné dokumenty znám jen v podání Američanů či Britů.

Snad se mi tedy nedivíte, že jsem se na ESP konferenci necítil letos zrovna nejlépe. Jistě si dokážete představit i to, v jak obtížné situaci jsem se ocitl, když jsem již před dvěma lety pln naděje z přípravy Bílé knihy a SIPVZ souhlasil s nominací Prahy na místo konání 18. ESP konference v roce 2004. Nezbývá mi, než se modlit, aby se situace u nás zázračně změnila z roku na rok. Budu vděčný každému, kdo se pokusí rozptýlit mé chmurné představy o konferenci ESP v Česku, ale bez českých učitelů. Vím, že jako jednotlivci se nemáme za co stydět. Snad to bude možné říci i o státu jako takovém.

Je několik škol a hlavně jednotlivých učitelů, kteří se do mezinárodních projektů zapojují, a nejen proto, že chtějí získat finanční příspěvek projektu Comenius nebo jet na výlet. Kdyby se našel někdo další, kdo by jako jednotlivec bez podpory systému našel odvahu pustit se do nějakého projektu, samozřejmě může. Může se podívat přímo do databáze právě navrhnutých projektů na Webu ESP konference (http://www.esp.pedc.se/2002/proposals2.asp) a pokusit se kontaktovat příslušné koordinátory. Určitě nic nezkazí, bude-li též sledovat aktuální přehled projektů Učitelského spomocníka (http://www.spomocnik.cz).

Ještě bych rád připomněl, že oba na začátku zmiňované Comenius projekty, jichž je naše fakulta řešitelem (Comenius 2 – PROMISE a Comenius 3 – ECOLE), se týkajíposkytování služeb a vzdělávání v oblasti projektových metod práce učitelům. Každý, kdo pociťuje potřebu se v tomto směru zdokonalovat, se může přihlásit.

Výzva k účasti v projektu ECOLE

Výzva je určena všem učitelům, kteří mají zájem na sebevzdělávání v oblasti projektových metod s využitím ICT a chtějí touto cestou zkvalitnit své stávající i budoucí výukové projekty, nejlépe v rámci programu Socrates Comenius.
Evropské projekty programu Socrates II spadající do kategorie Comenius Network (Tématické sítě) jsou mezi projekty Comenius novinkou označovanou pořadovým číslem 3. Jejich smyslem je spojit a zefektivnit stávající projekty Comenius ať už aktivity 1 nebo 2. Projekty těchto původních kategorií totiž mají často problémy se zajištěním pokračování činností v rámci nich zahájených po ukončení období, pro něž byly schváleny. Dalším problémem, k jehož řešení by měly Tématické sítě přispět, je nedostatečná dosavadní kvalita některých projektů, zvláště v kategorii Comenius 1.

Projekt Comenius Network ECOLE (European COllaborative LEarning Comenius network) schválený pro období 2001-2004 se orientuje na podporu inovačních způsobů využití ICT ve vzdělávání. Jeho cílem je zprostředkovat školám účast v kvalitních mezinárodních vzdělávacích aktivitách a dát učitelům možnost dalšího vzdělávání v oblasti technologiemi podporované projektově orientované výuky. Projekt navazuje na dlouholeté zkušenosti, které s touto problematikou má organizace ESP (European Schools Project - http://it.pedf.cuni.cz/ESP/), která metodicky, technicky i organizačně pomáhá učitelům, kteří mají zájem o účast v mezinárodních školských projektech již od roku 1988. Zároveň ECOLE využívá všech zkušeností, které mají řešitelé z organizace projektů Comenius 1 mezi školami i Comenius 2 v oblasti vzdělávání pedagogických pracovníků (viz např. http://it.pedf.cuni.cz/inverness/).

Řešením projektu se zabývají partnerské instituce z 10 evropských zemí. Hlavním koordinátorem je Kohnstamm Institute for Educational Research University of Amsterdam (http://www.sco-kohnstamminstituut.uva.nl/). Řešitelem za ČR je oddělení informační výchovy KTchV Karlovy univerzity Pedagogické fakulty(http://it.pedf.cuni.cz/). Seznam všech institucí, který obsahuje výzkumná, univerzitní i školská pracoviště téměř z celé Evropy, by překročil rozsah tohoto sdělení. Mnohem důležitější informací je to, co konkrétního projekt ECOLE nabízí českým učitelům.

Hlavní náplní projektu ECOLE je vytvořit komunitu (síť), která bude využívat metodiku získanou vyhodnocením těch nejlepších ESP i Comenius projektů. Vznikne komplexně pojatá metodicko-poradenská služba s možností dalšího vzdělávání pro učitele mající zájem se této činnosti zúčastnit. Touto cestou budou zprostředkovány informační zdroje a budou rozšiřovány všechny potřebné materiály. Výstupem sítě ECOLE bude posílení evropské spolupráce učitelů a škol díky společným výukovým aktivitám využívajícím ICT. Výsledky budou rozšiřovány prostřednictvím konferencí, internetu, spoluprací se školami, národními agenturami Comenius i mnoha dalšími vzdělávacími organizacemi. Podporu projektu přislíbilo i naše ministerstvo školství.

Velmi důležitým výstupem projektu ECOLE je vypracování doporučení vhodných postupů, které při zavádění mezinárodních výukových projektů vedou k nejlepším výsledkům. Aby mohl být tento úkol splněn, bude v rámci ECOLE vybráno několik modelových projektů k bližšímu zkoumání. Pro tyto modelové projekty existuje již dokonce i několik konkrétních návrhů pocházejících z Estonska, Španělska, Portugalska a Slovinska:

• Bye-bye Summer – pozorování změn v přírodě během podzimu z pohledu přírodovědeckých předmětů; pro žáky ve věku 12-14 let.
• War and Piece – zkoumání souviskostí mezi válkou a mírem z pohledu sociálních věd; pro žáky ve věku 12-14 let.
• Electronic magazine – příprava společného elektronického časopisu, při níž se uplatní celá řada předmětů včetně informatiky; pro studenty ve věku 16-19 let.
• Tell me – jazykový projekt, v němž budou účastníci vybírat vhodná rčení a budou si je ve zvukové i textové podobě ve svém rodném jazyce i v angličtině vyměňovat; pro žáky ve věku 9-10 let.

Výběr modelových projektů ještě není uzavřen. Bude jistě doplněn i o projekty jiných typů, jako např. technické, fyzikální či matematické. Tyto vybrané projekty budou blíže sledovány, jejich účastnící se budou účastnit pracovních schůzek a budou o nich referovat na ECOLE konferencích.

Snad již začíná být jasné, co konkrétního by účast v některé aktivitě sítě ECOLE mohla českým učitelům přinést. V první řadě je to zvýšení pravděpodobnosti, že projekty, jichž se zúčastní, budou kvalitní, smysluplné, a budou tím pádem dobře hodnoceny. Do sítě je možno zařadit jak stávající projekty Comenius, tak i v rámci ní pod odborným vedením připravovat projekty nové. Velmi důležitou součástí nabídky projektu ECOLE pro učitele, kteří se do této sítě zapojí, je možnost zvýšení kvalifikace formou certifikovaného odborného školení zaměřeného právě na projektovou výuku.

Zbývá snad již jen dodat, že zájemci se mohou hlásit v naší národní agentuře Comenius (http://www.csvs.cz/struktura/avpeu/socrates/comenius/) nebo přímo u českého koordinátora projektu ECOLE. Další informace o projektu budou postupně publikovány na http://it.pedf.cuni.cz/ECOLE/.