Že počítač jsi mohl vidět leda v kině,
a to nejspíš jen jako science fiction,
oknem ses díval ven z kuchyně,
a slovo "ram" znal pouze Albion.
Aplikovat se daly hlavně léky,
program, to byla akce kulturní,
že kurzor byl běžec latinsky,
a klávesy, ty byly jenom na hraní.
Sbalit jsi mohl holku s úspěchem,
a kompresi, tu potřeboval hlavně šrot,
že paměť ztrácel každý s věkem,
a disk byl dobrý leda tak na hod.
Rozbalovat jsi mohl nejvýš dárky,
soubor pěl písně, tančil, hrál.
Však vzpomeneš si, i teď, z dálky,
že archiv potřeboval velký sál.
Uložit něco nešlo bez skříní,
chytat myši, to byla práce kočičí,
že hlásili se tenkrát jenom šprti,
a pokecat šlo jen z očí do očí.
Vystřihnout něco – musels mít nůžky,
vrátit to mohls pouze lepidlem.
Virus byl často příčinou chřipky,
pavoučí sítě vymetaly se koštětem.
Meg bylo pěkné dívčí jméno,
giga my znali jenom z fyziky,
teď je to všechno trochu proměněno,
za kilo tisíc dát, znamená chybiti.
Nějak moc rychle došly listy v bloku,
je třeba přidat – paměť nestačí.
Ta zhroutí-li se, je možno resetovat,
dojde-li na to, snad lepší nebytí.
Podle anglického originálu neznámého autora, který koluje po Internetu, volně přeložil Bobr.
Žádné komentáře:
Okomentovat