neděle 24. listopadu 2002

Vtělení, aneb virtuální návštěva

Článek byl původně zveřejněn v říjnovém čísle časopisu Moderní vyučování.
=============================================================================

Největším uměním, a pro mnoho z nás často pouhým nedostižným snem, je moderním vyučováním předpokládané aktivní zapojení žáků do práce. Přestože se v této souvislosti často mluví o nutnosti udělat výuku zábavnou (ang. edutainment), raději bych se přidržel onoho osvědčeného výrazu „práce“. Bez ní, jak známo, nejsou „koláče“. Jinými slovy řečeno, školní aktivity mohou sice být zábavné, ale musí v nich být vždy obsažena i určitá skutečná práce, bez níž nelze splnit žádné výukové cíle. Projekty, které si popíšeme tentokrát, splňují oba požadavky. Zábavnou formou stimulují skutečnou práci.
Základním principem, který stojí v pozadí, je zde vtělení. Tento princip se používá u celé řady více či méně užitečných aktivit, jako je např. hraní rolí – buď přímo ve třídě (vysoce efektivní výuka v podobě dramatizace určité situace při hodině) nebo formou fiktivní postavy existující na internetu (virtuální města, chaty apod.).
V našem případě je tento princip poněkud modifikován a zjednodušen tak, aby mohl být použit i u docela malých dětí na prvním stupni. Nejedná se o snahu vydávat se za někoho jiného. Ke vtělení dochází tak, že jedna třída pošle jiné třídě na návštěvu svého maskota v podobě vyslance. Projekty tohoto typu jsou velmi oblíbené a vyskytují se v různých modifikacích. Vyslanec může mít různé podoby. Když se to tak vezme, tak vlastně již pouhé poslání pohlednice může fungovat na podobném principu. Někdy si třídy posílají rovnou celý balík předmětů, které jsou pro jejich kulturu a lokalitu charakteristické. Tím pravým vyslancem však bývá nejčastěji figurka schopná personifikace.
Klasickým příkladem je Flat Stanley. Jedná se o hlavního hrdinu stejnojmenné knihy amerického autora dětské literatury Jeffa Browna (ISBN: 0064420264) o chlapci, který se zázrakem stane placatým neboli dvourozměrným a v této podobě cestuje po Spojených státech a zažije neobyčejná dobrodružství. Vtip tohoto projektu je v tom, že se podobný Stanley jako maskot dětí z jedné školy (většinou vlastnoručně vyrobený) prostřednictvím klasické neboli šnečí pošty (anglicky snail mail) v placaté podobě přesune do partnerské školy. Zdejší děti ho nosí všude s sebou, půjčují si ho domů, nechají ho sledovat své vyučování. Jejich povinností je „majitele“ maskota průběžně informovat o tom, kde byl, co dělal, apod. V našich podmínkách většinou pochopitelně v cizím jazyce. U nižších ročníků proto asi přichází v úvahu pouze varianta jednoho maskota pro celou třídu s jazykově vybaveným učitelem. Se staršími dětmi je možno se pustit i do individuální výměny maskotů.
Projekty tohoto typu se pochopitelně dají provádět i bez znalosti knihy Jeffa Browna. Tam, kde Stanleyho neznají, používá se libovolný jiný maskot, třeba plyšový medvídek apod. Je-li maskot opravdu plochý, tj. 2D, lze snail mail vyloučit a ušetřit za poštovné tak, že se původní nakreslený obrázek prostě jen vytiskne na tiskárně. Opravdový 3D maskot však bude mít pravděpodobně větší úspěch. Děti si jistě dokáží lépe představit, že je poslem jejich vzdálených kamarádů. Hmotná zásilka navíc dovoluje poslat spolu s maskotem i další věci charakterizující prostředí, v němž děti žijí – např. fotky, videokazetu,.upomínkové předměty apod.

I*EARN The Teddy Bear project

I*EARN The Teddy Bear Exchange (http://www.iearn.org.au/tbear/) je typickým příkladem projektu tohoto typu, do něhož se můžete kdykoli zapojit. Zájemci o účast zde průběžně zveřejňují informace o sobě a hledají si vhodné partnery. Mezi aktuálními projekty doporučovanými Učitelským spomocníkem (http://www.spomocnik.cz/) najdete v současné době ještě několik dalších podobných nabídek. Konkrétně se jedná o cestující kosatku jménem Millenium domovem v americkém státě Washington (Millenium the Travelling Orca Whale) nebo o australskou koalu jménem Kid (Travelling Kid Koala).
Snad není třeba nějak zvlášť moc vysvětlovat, k čemu může být takový projekt dobrý. Kromě výuky cizího jazyka přispívají aktivity tohoto typu díky seznámení s prostředím, v němž partneři žijí, k celkovémupoznání světa, k navázání přátelství mezi národy, ke schopnosti vcítění, ke zvýšení zdravého sebevědomí našich žáků, apod. Právě takové kompetence naše děti potřebují mnohem víc, než např. znalost počtu obyvatel, výšky nejvyšší hory nebo délku největší řeky toho kterého státu, omezíme-li se pouze na zeměpis.
Mnoho úspěchů vám přeje

Váš Učitelský spomocník

Žádné komentáře:

Okomentovat