The Magic School Bus

Kouzelný školní autobus je původní nápad paní Joanny Cole a pana Bruce Degena, který realizovali nejprve jako knihu v americkém nakladatelství Scholastic Inc. Ten první příběh byl o lidském těle a další na sebe nenechaly dlouho čekat. Skutečně slavným se Autobus stal však teprve poté, kdy se začal ve Spojených státech vysílat podle něj vytvořený televizní seriál. Asi byste těžko hledali v Americe dítě ve věku do deseti let, které by neznalo většinu postaviček tohoto oblíbeného vzdělávacího pořadu. Pro nás je to pořád ješte dosti nezvyklé, ale je to tak. Vzdělávací pořad (i kniha) se dá s uplatněním moderních konstruktivních prvků udělat tak, že je mezi dětmi vysloveně oblíben.
V tomto případě je tím geniálním konstruktivním nápadem uplatnění dětem důvěrně známého prostředí běžné třídy s typickými postavami dětí a paní učitelky. Dalo by se to přirovnat k Machovi a Šebestové, ovšem není to večerníček ale výukový pořad. I zde se, stejně jako v běžné třídě, najdou šprti (třeba Arnold) i zlobivci (Ralphie, Carlos), jsou zde děti různých národností a barev. Paní učitelka Ms. Frizzle je dětem partnerem a průvodkyní při poznávání našeho světa. Jak již z názvu vyplývá, významnou roli hraje typický žlutý autobus, jaký vozí děti v Americe běžně do školy. Tento však je kouzelný, a tak se s ním dá nejen vjet do lidského těla, ale lze s ním létat jako s raketou po okolních planetách, zkoumat hlubiny oceánu, provrtávat Zemi zkrz nazkrz a dokonce se i pohybovat v čase. Zkrátka dokonalý námět na konstruktivní výukový počítačový program.

Realizace počítačového projektu se ujala firma Microsoft. A nutno přiznat, že se úkolu zhostila na výbornou. Ve výsledných programech se uplatňují všechny nejnovější poznatky z oboru didaktických technologií a je na nich patrné, že rozpočet jejich tvůrců nebyl jistě příliš omezen. Podívejme se tedy na ně poněkud podrobněji.

K dnešnímu dni existuje celkem šest multimediálních CD-ROM této série. Celým názvem jsou to:

Explores the Human Body, Explores the Solar System, Explores the Age of Dinosaurus, Explores the Ocean, Explores Inside the Earth a Explores the Rainforest. Děj je ve všech případech obdobný. Po úvodní písničce, ve které se všichni představí, se octnete ve třídě vybavené pomůckami odpovídajícími tématu, které se bude probírat. Ta třída ovšem vypadá dokonce i na americké poměry značně liberálně. Nejsou tam vůbec lavice, jaké známe z našich škol. Žáci se zabývají přípravou na výpravu autobusem. V této fázi můžete kliknout na různá místa a vždy se něco stane. Postavy mluví, televize funguje, předměty se hýbají, zvonek zvoní atd. Zvlášť zajímavé jsou učební pomůcky jako třeba plakáty, modely, kostra apod. Pomocí nich lze většinou získat hned v úvodu základní informace o tématu. U novějších dílů se objevují velice zajímavé referáty jednotlivých žáků se vztahem k problematice. Ty je možno si též prohlížet a inspirovat se pomocí nich k vlastní práci (projektová výuka). Pokud by snad někdo nevěděl, co dál, může se obrátit na průvodce a pomocníka Liz. Je to taková zelená příšerka (na obrázku ve skafandru v oceánu), která je vždy někde nablízku. Když vás tato úvodní část omrzí, stačí najít autobus a kliknout na něj. V tom okamžiku vaše dobrodružná cesta začíná.



Explores Inside the Earth - část třídy z úvodu programu
Tady se teprve pořádně projeví výhody interaktivních možností počítače proti televizi. To, kterým směrem se vydáte, je totiž plně ve vašich rukou. Můžete usednout jako řidič do kabiny autobusu a vžít se do role kapitána ponorky nebo vesmírné lodi. Jako takový máte k dispozici velké množství různých ovladačů a pák, které jsou většinou funkční. Všechny sice nejsou důležité, ale některé vás opět donutí se něco o probírané problematice dozvědět (třeba šuplík se zprávou). Ve všech epizodách se můžete pohybovat po několika důležitých místech a zkoumat je podrobněji. Jsou to třeba různé orgány v lidském těle, planety sluneční soustavy, různé hloubky oceánu, historická odobí života dinosaurů apod. Další informace jsou ukryty v zadní části autobusu, kde se nachází celá třída. Většinou lze též vystoupit ven a prohlížet si dané místo zblízka.



Explores the Human Body - kabina autobusu při projížďce lidským tělem
Konkrétně popisovat jednotlivé aktivity, pomocí nichž se děti s programem učí a přitom si to skoro ani neuvědomují, není možné a není to ani nutné. Jsou zde různé vědecké experimenty, textové materiály, mezi dětmi a paní učitelkou se odehrávají diskuze, soutěží se a hrají se hry, které jsou danou problematikou též inspirovány. Jak je u výukových programů zvykem, výsledky se se jménem uživatele zaznamenávají, a tak lze práci kdykoli ukončit a příště na stejném místě pokračovat. Velice důležitá je podpora vlastní evidence získaných poznatků (portfolio). Spolu s prvními epizodami na CD-ROM byly dodávány též tenké sešitky, ve kterých si děti vybarvovali, vystřihovali a nalepovali navštívená místa. V pozdějších epizodách má tato evidence spíše charakter konkrétního úkolu. Tak třeba u dinosaurů je třeba podle popisu vyfotit správná zvířata a vyplnit tímto způsobem své vlastní album fotografií. Velmi dobrým pomocníkem je možnost si některé výsledky vytisknout.

Díky tomu, že Microsoft z reklamních důvodů některé menší hry, které jsou součástí různých epizod této série, uvolnil, mohu vám je nabídnout ke stažení a vyzkoušení. Dříve, než k tomu přistoupíte, všimněte si toho, jak jsou tyto soubory veliké a zamyslete se nad tím, zda vaše technické řešení připojení do sítě stahování takových souborů umožňuje (modem 14,4 kb/s dokáže za ideálních podmínek 1 MB stáhnout asi za 15 min).



Volně šířitelné hry ze série The Magic School Bus

název	epizoda	OS	velikost v MB	soubor
Night Stratification Game	Rainforest	Windows 95	6,2	msbstrat.exe
Escaping Monkey Game	Rainforest	Windows 95	6,1	msbmonky.exe
Panning for Gold Game	Inside the Earth	Windows 3.x	1,9	msbgold.exe
Volcano Builder Game	Inside the Earth	Windows 3.x	2,7	msbvolc.exe
Crab Chase Game	Ocean	Windows 3.x	1,8	msbcrab.exe
Sand Castle Builder Game	Ocean	Windows 3.x	1,8	msbcast.exe
Chatter Box Game	Human Body	Windows 3.x	2,8	msbchttr.exe
Heart Pinball Game	Human Body	Windows 3.x	2,3	msbheart.exe
Venus Game	Solar System	Windows 3.x	1,8	msbvenus.exe
Skeleton Puzzle Game	Dinosaur	Windows 3.x	4,9	msbskltn.exe
Meteor Meltdown Game	Dinosaur	Windows 3.x	3,7	msbmltdn.exe

Závěrem mi dovolte pár metodických poznámek k využití těchto programů v našich podmínkách. Nemám ovšem na mysli jen výše uvedené hry, ale kompletní programy. Největším jejich handicapem je nutnost poměrně dobré znalosti angličtiny. Proto je jejich využití ve školních podmínkách velice problematické. Úplně jiná situace však nastává doma, tam kde rodiče jazyk alespoň částečně ovládají, sami se chtějí pocvičit a mají zájem na tom, aby se učili i jejich děti. Znamená to ovšem, jak jsem již zdůrazňoval mnohokrát na jiných místech, že si musíte najít čas sednout si s dětmi k počítači. Co budete vědět, přeložíte. Něco najdete ve slovníku. Zbytek si buď domyslíte nebo zkrátka přeskočíte. I tak vás s těmito programy čeká mnoho zábavy a jistě i pocit užitečně stráveného času. Další nápady, soutěže, místo pro diskuze a výměnu zkušeností můžete najít též na


Webovské stránce věnované Autobusu

Na to, že by k nim mohl někdy dorazit Autobus skutečný i s třídou a paní učitelkou uvnitř, se naše děti, narozdíl od amerických, zatím těšit nemohou. Ovšem kdo ví?

NETD@YS EUROPE 1997

Aktualita z června 1997 dochovaná v archivu STR-SKOL (viz http://lsv.cesnet.cz/cgi-bin/wa?A2=ind9706&L=str-skol&T=0&F=&S=&P=2002):
======================================================================================
NETD@YS EUROPE 1997

Možná, že si někteří z vás vzpomenou na americký Netday, o kterém jsem informoval na podzim. Je to rozsáhlá každoročně se opakující akce na podporu připojování škol do Internetu, kterou sponzoruje řada amerických firem a podstatným způsobem jí pomáhá sám pan prezident Clinton. Jeho zásluhou dnes o potřebě podporovat využívání technologií ve výuce ví celá americká veřejnost a je ochotna pomoci. Ve Spojených státech se o tomto Dnu sítě najde dost dobrovolníků, rodičů, zaměstnanců počítačových firem, školitelů a snaží se ve svém okolí připojit do sítě co nejvíce škol, a to pevnou linkou. Ve škole většinou ještě zřídí síťový server a dají učitelům základní školení, jak se sítí pracovat.

V akčním plánu Evropské unie "Vzdělávání v informační společnosti" z minulého roku jsou akce podobné americkému Netday doporučovány a je jim slibována i finanční podpora. Proto není divu, že Netd@ys jsou na světe. Bohužel jen pro členské státy Unie.

Evropská varianta je, díky kulturním odlišnostem, trochu jiná. Koncentruje se hlavně na vzájemné spojení existujících školních sítí a na přesvědčování firem, místních úřadů, samotných škol a učitelů o nutnosti technologie ve výuce používat a podporovat. Ovšem i zde se v rámci akce v každé členské zemi realizuje několik konkrétních projektů na připojení základních nebo středních škol. Cílem celé akce je kromě toho též snížení cen všeho, co je třeba k vybavení škol technologiemi a zakládání nadací na podporu správného využívání technologií pro vzdělávání. Předpokládá se, že se do realizace kromě specializovaných institucí zapojí hlavně vysoké školy. Zvlášť důležitou úlohu budou hrát koordinační kanceláře a řešitelé programu Socrates, který se již rozběhl a jeho úloha je podobná.

Skutečným smyslem akce je zvýšení počtu a kvality absolventů škol z pohledu jejich schopnosti pracovat s informačními technologiemi.

Co zbývá říci závěrem? Snad jen to, že celá akce proběhne v týdnu od 18. do 25. října tohoto roku a že by nepochybně i u nás byla velice potřebná. Snažil jsem se zjistit, zda se u nás někdo chystá Netd@ys jakýmkoli způsobem podpořit, ale marně. Ani v České kanceláři pro informační společnost Národního informačního střediska České republiky o nikom nevědí. Na získání peněz od Evropského parlamentu je již pozdě, a stejně bychom byli asi neuspěli. Přesto si myslím, že bychom nějakým způsobem příslušnost k Evropě demonstrovat měli. Najde-li se tedy někdo, kdo by chtěl nějakým způsobem přispět k organizaci českých Netd@ys, budu moc rád, když se ozve. Poradíme se, co dělat. Myslím, že mohu klidně i jménem celého oddělení informační technologie KTchV PedF UK prohlásit, že se budeme rádi na podobné akci podílet.

             Ing. Borivoj Brdicka

      Department of Informatics Technology

   Faculty of Education, Charles University

           Prague, Czech Republic

             bobr@mbox.cesnet.cz

  Ucitelsky Spomocnik - http://it.pedf.cuni.cz/

BoBruv Pomocnik - http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/

Aktualita 8.6.1997

Stejná možnost využívat technologie  je stále jen nedostižným přáním, ne
realitou

Přestože školy  ve Spojených státech utratily za počítače již stovky
milionů dolaru, všichni studenti stále nemají stejný přístup
k technologiím. Toto tvrzení je uvedeno v nejnovější zprávě Školského
kontrolního střediska "Stav  využití technologií ve školách". Této zprávě
je věnován též článek v časopise Educational Week z 21.5.1997. Zde jsou
nejdůležitější závěry:

Studenti škol v chudých nebo menšinami obývaných čtvrtích mají horší
přístup k technologiím, než jiní. Přestože celkový průměr na amerických
školách je 10 studentů na 1 počítač, tyto počítače nejsou rozmístěny
rovnoměrně.
Studenti ve školách s 90 a více procenty menšin mají dokonce ještě menší
přístup k multimediálním počítačům a mají velice omezenou možnost pracovat
se zdroji Internetu.
Přestože Federální školský úřad doporučuje ne více než 5 studentů na 1
počítač, není v těchto oblastech žádná skupina studentů, která by si mohla
tento optimální stav vychutnat.

Zpráva též zkoumá samotnou výuku, kvalitu výukových programů a ceny
technických zařízení pro vybavování škol.

Zpráva je k dispozici za $9.50 v
Policy Information Center, Mail Stop 04-R,
Educational Testing Service, Rosedale Road, Princeton, NJ
08541-0001. Phone: (609) 734-5694.

 ASCD EDUCATION BULLETIN                     23.5.1997

TET '97 a školní Intranet

Chtěl bych se s vámi dnes podělit o dojmy z mezinárodní konference, která právě skončila na Karlově univerzitě v Praze. Zkratka v názvu znamená Telecommunications for Education and Training (Telekomunikace pro výchovu a vzdělávání). Dá se říci, že telekomunikace byly skutečně významnou součástí celé konference. Její podstatná část totiž proběhla v Kongresovém centru během veletrhu Comnet s podporou jejích organizátorů i některých vystavovatelů.
Proto jsme měli možnost shlédnout i takové uplatnění nejnovějších technologií ve výuce, o jakém se nám v praxi bude asi ještě hodně dlouho jen zdát. Ty zázraky, o kterých vám chci něco povědět, přicházejí, jak jsme si již zvykli, ze zámoří a jsou v tomto případě založeny na vysokorychlostních síťových spojích. Rozdíl mezi Internetem, tak jak ho zatím známe v podobě E-mailu či WWW (Word Wide Wait spíše než Web) a Internetem II (teď již i III), jak se mu říká v Americe, je právě v použití informačních superdálnic a nových technologií pro přenos multimedií s nimi spojených (ATM, ISDN). V USA je tento vývoj nepochybně výsledkem zvláštní iniciativy viceprezidenta Gora z prvního volebního období. U nás, jak se zdá zatím bez podpory státu, bude situace dost špatná. Naprostá většina poskytovatelů přístupu do Internetu si nebude moci vysokorychlostní linky dovolit a už vůbec nebude mít zájem na jejich levném propůjčování školám.
Podívejme se tedy trochu konkrétněji na to, kam směřuje ve světě vývoj výukových aplikací podporovaných moderními technologiemi. Stručně a jednoduše se dá říci, že ke školnímu Intranetu. V podnikové sféře je Intranet používán ke komunikaci a spolupráci mezi pracovníky libovolně vzdálenými i k řízení podniku. To vše je od ostatního světa tj. Internetu odděleno tak, aby mohl být využíván a zároveň aby se nikdo nemohl bez oprávnění dostat k důležitým vnitropodnikovým informacím. Jediným rozdílem mezi Intranetem a Internetem je právě to oddělení. Na bázi Internetu (nebo Intranetu) je možné vytvářet vlastní aplikace. Obchodní firmy prodávají zboží, makléři obchodují na burze, hazardéři hrají hazardní hry, zvědavci navštěvují virtuální města (viz. MOO).
Systémy, které se budou používat ve školství, budou fungovat velice podobně. Stejně jako ty podnikové umožní zásadním způsobem změnit současné metody práce. Nejen že usnadní řízení a organizaci školy, evidenci studentů, plánování lekcí (rozvrh) a kontrolu docházky i dosažených výsledků, navíc budou zahrnovat i nástroje na přípravu výukových materiálu různých druhů, obyčejným textem počínaje přes různé hypermediální dokumenty až po klasické testy na ověření dosažených výsledků. Do výuky bude možno samozřejmě zařadit i jakýkoli externí program. Velmi důležité bude jednotné prostředí s jednotným ovládáním a možnost nastavení práv přístupu k jednotlivým datům. Jiná práva bude mít organizační referent, který zapisuje studenty do kurzu (předmětu), jiná učitel jako autor výukových materiálů, jiná student, který bude s těmito materiály pracovat. Ovšem tou nejdůležitější vlastností a skutečnou revolucí bude možnost úplně všechny činnosti provádět na dálku, a to včetně komunikace a spolupráce mezi studenty i učitelem. Vrcholnou formou takového spojení jsou stále oblíbenější videokonference, jejichž účastníci se vzájemně vidí i slyší v reálném čase. Formě studia, jaké tyto systémy nabízejí, se obecně říkádistanční.
Nemyslím, že by bylo rozumné z různých společenských a sociálních důvodů ve velkém nahrazovat interní studium studiem distančním. Na druhou stranu si umím docela dobře představit, že se do distančního kurzu zapíší studenti, kteří se chtějí vzdělávat při zaměstnání nebo ti, kteří chtějí studovat u špičkového pedagoga, který má tolik zájemců, že nemůže zvládnout výuku v reálném čase. Na mnoha univerzitách se distanční forma studia zavádí jako doplňková a takto vzniklý systém se pak nazývá hybridní. Nutno ovšem též podotknout, že mnohé prvky intranetových školských systémů se dají využít i ve studiu interním.
Největším problémem, který správné využití takových systémů přináší, je potřeba změnit metody výuky. V zásadě lze samozřejmě prostě převést učebnici do HTML (nebo SGML) dokumentu, dát ji do příslušného kurzu zapsaným studentům k dispozici, vytvořit test na kontrolu znalostí, sdělit systému nejzasší termín pro jeho splnění a pak se věnovat příjemnějším záležitostem. Úplně jinak ale vypadá distanční kurz, při kterém je učitel neustále alespoň virtuálně přítomen, se studenty diskutuje, pomáhá jim řešit problémy a výukové materiály tomuto způsobu práce přizpůsobí. Místo testu v tomto případě zařadí různékonstruktivní prvky jako je aktivní práce s informacemi, modelování nebo tvorba vlastních studentských prací podle toho, o jaký předmět se jedná. Nechá studenty vzájemně spolupracovat a učit se tak týmové práci. Když budou potřebovat pomoc, nemusí jim vždy říci rovnou řešení. Stačí, když jim naznačí, kde by mohli hledanou informaci najít. Nemusí se stydět ani za to, nebude-li něco vědět. Studenti budou mít k dispozici Internet, a tak budou mít jistě možnost požadovanou informaci najít jinde, nebo se zeptat někoho, kdo odpověď zná.
Na konferenci TET bylo několik referátů popisujících nebo předvádějících podobné systémy na různých úrovních a v různém stavu vývoje. Jednoznačně největší dojem na mne udělal systém s názvemLearning Space od Lotusu, který má být v první distribuční verzi hotov v blízké budoucnosti. Je postaven na bázi Lotus Notes (nyní Domino server) a může tak využívat všechny jejich vlastnosti. Pracovat lze s počítači i operačními systémy všech běžných platforem. Jako klienta lze použít i běžný prohlížeč WWW. Systém je, jak se zdá, dokonale propracován a je prakticky testován na několika amerických univerzitách.
Dokonalou ukázkou našich současných možností a kontrastu, jaký je mezi našimi linkami a superdálnicemi bylo předvádění videokonference se školou v Gjoviku v Norsku na bázi ISDN a potom jiné s běžnými internetovými linkami s Bratislavou. V prvním případě se obrázek značně blížil normální televizi a mluvenému slovu bylo bez problémů rozumět. V druhém případě se obraz téměř nepohnul, rozumět nebylo a jediné, co se dalo použít, byly psané vzkazy.
Kromě těchto zvláště zajímavých příspěvků, byla na konferenci ještě celá řada dalších většinou velice kvalitních vystoupení týkajících se hlavně konkrétních praktických výsledků práce přednášejících a jejich přínosu k vývoji tohoto oboru. Podtextem všech byla naléhavá potřeba věnovat využití moderních technologií ve vzdělávání mnohem větší pozornost nejen ze strany učitelů, ale též veřejnosti, zvláště rodičů.
Na konferenci byla necelá stovka lidí převážně z ciziny. Je škoda, že se jí, díky vysokým nákladům a tudíž i ceně vložného, nemohlo zúčastnit více domácích učitelů a třeba i studentů učitelských oborů. Rozhodně je však třeba konstatovat, že organizace i technická podpora konference byla zvládnuta na výbornou. Poděkovat za to můžeme jmenovitě Stanislavu Zelendovi a Zdeně Lustigové z MFF UK a Mirce Černochové a Stanislavu Siňorovi z PedF UK. Takhle je všechny čtyři během konference zachytil profesor Taylor z Kolumbijské univerzity v New Yorku.

   


A takto viděl profesor Taylor mě.

Aktualita 27.5.1997

Počítače povinně přidělovány žákům 2. stupně

V katolické dívčí škole Forest Ridge v Bellevue (stát Washington, USA) pro
dívky od 5. do 12. ročníku byly letos počítače povinně přiděleny studentkám
sedmých a devátých tříd. Do roku 1999 budou mít vlastní počítač všechny
studentky této školy. Vedení se k tomuto kroku rozhodlo proto, že je
přesvědčeno o schopnosti technologií zlepšovat studijní výsledky, a mělo
obavu, aby dívky nezůstávaly pozadu. Forest Ridge je jednou z 52 základních
amerických škol zapojených do národního pilotního projektu na testování
využití osobních počítačů ve výuce. Díky sponzorské pomoci firem Microsoft
a Toshiba dostalo 10000 studentů a učitelů notebook od Toshiby v ceně 2000
dolarů vybavený softwarem od Microsoftu. V rámci projektu obdržely školy
nejen počítače, ale také technickou podporu. Představitelé školství i
rodiče ve státě Washington, kde bylo letos v rámci projektu přiděleno 268
počítačů, tvrdí, že tento experiment byl natolik úspěšný, že musí být
příští školní rok rozšířen.

        Katherine Long, "Počítač ve školní brašně"
        The Seattle Times, May 20, 1997

Co je to MOO?

o kulturních a sociálních aspektech informační společnosti
MOO je poměrně dost komplikovaná zkratka. Písmeno M je totiž vlastně další zkratkou, a sice MUD - Multiple User Dungeons (nebo nověji Dimension), což by v doslovném překladu znamenalo víceuživatelské kobky (prostory). MOO pak znamená, že tyto prostory jsou navíc ještě, jak je dnes u počítačů zvykem, objektově orientované.
Mnohem zajímavější než samotný význam zkratky je to, co se pod ní skrývá. Zkratka MUD vznikla v roce 1978 na univerzitě v anglickém Essexu, kde student jménem Roy Trubshaw vytvořil program Multi-User Dungeon. Byla to adventura (kategorie her, ve kterých je na prvním místě příběh, proložený hádankami a překážkami), která se inspirovala populární hrou Dungeons and Dragons. V této hře hráči soutěží v hledání pokladu a likvidování monster v podzemním bludišti chodeb a kobek. Všichni hráči se tedy pohybují ve stejném prostoru.
Mám-li říci pravdu, já sám příliš velkým přívržencem her nejsem, a těch, kde je třeba cokoli nebo kohokoli zlikvidovat, už vůbec ne. To, co se však z MUD postupně vyvinulo, je neobyčejně zajímavé a určitě hodné naší pozornosti i dalšího zkoumání. Tato hra byla totiž přenesena na Internet a transformovala se v cosi trochu jiného. Pravda, i na Internetu existují a jsou ve značné oblibě hromadně hrané běžné hry (na tzv. veřejných internetových hracích serverech). To, co se však dnes označuje pojmem MUD, již za hru jednoduše považovat nelze. Je to uměle vytvořené, veřejně přístupné, mnohouživatelské prostředí, do něhož každý návštěvník vstupuje v podobě vymyšlené postavy. Je možno ho bez nesnází označit za virtuální realitu, i když sezatím v naprosté většině případů nemůžeme ostatních návštěvníků a předmětů dotknout.
Prostor, ve kterém se uživatelé v podobě vymyšlených postav pohybují, stále poněkud připomíná podzemní město se spletí chodeb a místností (kobek). Jsou tam stálí domácí obyvatele i hosté a všichni o sobě vědí a mohou spolu komunikovat. Tato komunikace, díky tomu, že se děje v reálném čase, značně překonává dosud na Internetu běžné možnosti dané E-mailem nebo konferencemi.
MUD bývá částečně definován autory programu, který prostor na internetovém serveru simuluje (chodby a veřejné prostory). Dnes běžně dostupnou funkcí je však i možnost tvorby vlastní uživatelské místnosti včetně různých objektů (předměty), kde vás mohou ostatní navštěvovat. Teprve v tomto případě je možno použít označení MOO. Existují již stovky internetových serverů s nějakým druhem MOO a jejich počet se rychle zvětšuje. Těžko se to dá měřit, ale uvádí se, že počet jejich obyvatel roste (podobně jako počet samotných uživatelů Internetu) exponenciální řadou. Každé MOO má určité zaměření a určitá pravidla chování a ovládání. Mezi nejzajímavější MOO patří ty, které slouží různým vědeckým pracovištím k výzkumným účelům. Existuje MOO americké vesmírné agentury NASA (Astro-VR), výzkumné biologické (BioMOO), literárních a kulturních teoretiků (PmcMOO) a mnoho dalších. Nás budou pochopitelně nejvíce zajímat ty, které se zabývají hlavně vzděláváním.
Mezi první servery tohoto druhu patřilo MediaMOO (telnet://purple-crayon.media.mit.edu 8888) v MediaLab MIT (Massachusetts Institute of Technology), kde působí profesor Papert a kde své výzkumy provádí též známá klinická psycholožka Sherry Turkle. K čistě výukovým účelům slouží třeba Daedalus MOO (telnet://daedalus.com 7777), které je vlastně jakousi virtuální třídou, kde studenti nejen komunikují, ale hlavně pracují na společných výukových projektech.
Tato starší MOO, většinou dostupná jen pomocí internetového programu telnet, pracují pouze v textovém režimu. To znamená, že se zde vše musí popsat slovy, použít lze nanejvýš semigrafiku (např. pro plánek města).



využítí semigrafiky k zobrazení mapy Diversity University

Pro každou z možných činností je třeba znát určitý příkaz. Přihlásit se lze zpočátku jen jako host příkazem CONNECT GUEST. Chcete-li se podívat, kdo je v téže místnosti, je třeba napsat @who, sdělení přítomným stačí napsat za uvozovky ("Hallo), do další místnosti se přejde příkazem GO s udáním směru. Při vstupu do místnosti se zobrazí text popisující její vzhled. Dalších příkazů je celá řada a liší se též podle implementace. Proto je rozumné se před vstupem do MOO s nimi seznámit. Samozřejmě lze kdykoli též vyvolat nápovědu (HELP). Teprve po určité době v tomto prostředí strávené je možno požádat o registraci vlastní postavy a pak začít s budováním vlastní místnosti. Podobnost s dětským programovacím jazykem LOGO, kde se ve vytvořeném prostředí pohybují místo postav želvy, asi není úplně náhodná. V obou případech se jedná o vrcholně tvůrčí (konstruktivní) prostředí.
Textově orientovaná MOO jsou však již překonaná. Současné interaktivní možnosti využití WWW a programovacího jazyka JAVA přímo svádějí k realizaci multimediálních verzí MOO. Ty umožňují mnohem snadnější navigaci v grafickém prostředí, předvádění WWW stránek ostatním, zobrazování grafiky, přehrávání zvuků, spouštění videa ad. Jedním takovým je The Educational Multimedia MOO at Monash v Austrálii (http://edx1.educ.monash.edu.au/projects/moo/) nebo Diversity University DU-MOO (http://moo.du.org/), kde se lidé setkávají jen proto, aby se jeden od druhého něco naučil. Dobrovolníci zde například pořádají přednášky a ostatní je sledují, studenti hledají partnery pro společné projekty.



veřejná chodba v DU-MOO

Teď již máte dost informací k tomu, abyste si mohli některé MOO sami vyzkoušet. Než to však uděláte, měli byste si uvědomit, jaký je společenský význam této původem hry, jaká jsou pravidla chování a možnosti jejího zneužití.
Většina MOO vás přivítá varováním podobným tomu na ukázce. Říká se v něm přibližně to, abyste se při pobytu v MOO chovali slušně, nenadávali a nikoho neobtěžovali. Pokud si nebudete něčím jisti, zeptejte se. Požádá-li vás někdo, abyste přestali něco dělat, přestaňte. Podrobnější návod k tomu, jak se máte chovat, najdete ve zvláštní pomoci (help manners). Nemáte-li v úmyslu tyto pravidla dodržovat, raději hned MOO opusťte (@quit).
Není náhodou, že se o MOO zajímá mnoho různých vědeckých týmů. MOO je totiž považováno za prostředí, které se svými vlastnostmi značně přibližuje tomu, ve kterém bude asi určitá část obyvatel naší planety žít v příštím století. To prostředí bývá nazýváno kyberprostorem a ta společnost společností informační. MOO je proto velice důležitou laboratoří, kde lze zkoumat chování lidí, odhadovat možný další vývoj a případně se pokusit ho usměrnit. Zdaleka nejzajímavější pro zkoumání jsou aspekty psychologické.
Obecně se předpokládá, že technologie ovlivní samotné principy fungování společnosti. Změní se nejen všechny obory lidské činnosti jako třeba výroba nebo výuka, ale též samotné vztahy mezi lidmi. Je jasné, že se každý z nás bude chovat jinak k někomu, koho potká ve skutečnosti a k někomu, s kým se setká ve světě virtuálním. Zatím nejsou výzkumy zdaleka uzavřeny a existuje mnoho protichůdných názorů. Již teď se však zjistilo mnoho zajímavých skutečností.
Každý uživatel může mít v kyberprostoru najednou hned několik postav. Každá může mít jiné vlastnosti a může bez zábran dělat i to, co v reálném světě nelze. Můžete si například vyzkoušet pocity opačného pohlaví. Zvláště muži to dělají docela rádi. Snadněji tak získají pomoc od ostatních. Na vlastní kůži si ovšem mohou vyzkoušet třeba i to, jak vypadá skutečné obtěžování. Všeobecně se však dá říci, že lidé jsou v kyberprostoru daleko přátelštější a ochotnější poskytovat informace než ve skutečnosti. Na druhou stranu je díky absenci nonverbální komunikace mnohem obtížnější navázat skutečné vztahy. Existuje i reálné nebezpečí spojené s příliš častým pobytem. Stává se i to, že někdo začne dávat kyberprostoru přednost před reálným životem. Pak je na nejlepší cestě, stát se na něm závislý a může i vážně duševně onemocnět. Byly popsány již i případy, kdy byl Internet příčinou vážných nemocí z nevyspání a stresu. Díky Internetu lidé dokonce i páchají sebevraždy.
Někteří současní psychologové (např. Sherry Turkle) na základě zkoumání chování lidí v kyberprostoru dospěli k závěru, že teorie, které do nedávna posuzovaly člověka jako jednotnou osobnost, jsou překonané. Podle nich je třeba na každého pohlížet jako na množinu různých osobností. Kyberprostor je třeba považovat za takové prostředí, ve kterém bude každý moci sám sebe poznávat v různých úlohách a z různých úhlů. Věří, že se, navzdory mnoha současným katastrofickým předpovědím, blížíme k znovuzrození psychoanalytického myšlení, které nám pomůže v sebepoznání. Nejspíše se přesvědčíme o tom, že naše reálné tělo je přítomno v našich počítačových simulacích. Virtuální svět nás bude konfrontovat s tím, jak moc se naše osobnost promítá do našeho vědomí a naopak jak moc naše touhy ovlivňují naše činy.
O tom, že je třeba se touto problematikou vážně zabývat, nemůže být pochyb.

Použité prameny a odkazy:

• Researche Center for Cyber Culture Studies
• James Sempsey III. - Psyber Psychology

Jaká je budoucnost technologií ve vzdělávání?

Žijeme v době úžasného rozvoje techniky. V poslední, historicky velice krátké době zásadním způsobem ovlivnila lidskou civilizaci. Život bez elektřiny, rychlých dopravních prostředků, televize, telefonů, počítačů a mnoha dalších technických vymožeností, které se běžně označují názvem moderní technologie, si již nikdo z nás neumí představit. Člověk je dnes schopen opustit Zemi a vydat se do vesmíru. Je však bohužel schopen svou rodnou planetu také zcela zničit. Dokonce to chvílemi vypadá tak, že se mu to s pomocí technologií možná podaří. Myslím, že je dost důvodů k tomu, abychom se při příležitosti rychle se blížícího konce století a navíc milénia zamysleli nad úlohou technologií v dalším vývoji naší civilizace. Mimořádný význam přitom nepochybně má vzdělávání a výchova příštích generací.

Různé obory nejsou technologiemi ovlivněny stejnoměrně. Nejvíce jsou již dnes na nich závislé obory technické, obchod a finance, věda a výzkum, ale třeba též vojenský průmysl. Školství a vzdělávání obecně mezi ně do nedávna rozhodně nepatřilo a u nás pořád ještě nepatří. Způsoby vyučování ve většině škol se, narozdíl od obsahu, od vzniku této instituce nijak významně nezměnily. Učení stále probíhá v relativně uzavřeném třídním kolektivu s tím, že tok informací směřuje nejčastěji od učitele k žákovi. Poněkud uvolněné, ale mnoho let nezměněné osnovy je třeba dodržovat, má-li žák uspět při přijímacím řízení na vyšší stupeň školy. Uvědomuji si sice, že toto klasické pojetí výuky má svá pozitiva a časem prověřené výsledky, obávám se však, že bude v budoucnosti stále více s využitím technologií kolidovat. Současné možnosti informačních a komunikačních technologií jsou, narozdíl od dříve školám vnucovaných technických pomůcek (magnetofony, projektory, videa apod.), pro vzdělávání natolik přínosné, že je prostě nelze nevyužít. Zapojit tyto nové technické vymoženosti do výuky lze však různým způsobem. A právě v tom je jádro problému, který je třeba si uvědomit, diskutovat o něm a řešit ho.

Je zde totiž nebezpečí, že přirozená snaha školského systému po sebezachování (přesně v duchu Murphyho zákonů) bude bránit když ne přímo zavádění technologií, tak určitě změnám, které by současně měly doprovázet metody výuky a styl práce. Školství je nepochybně tím nejkonzervativnějším odvětvím všech dob. A přitom se v něm každou chvíli odehrává nějaká reforma. Je to svým způsobem pochopitelné, neboť každá chyba zde má nedozírné následky. Zkusme se zamyslet nad tím, jak by takové nasazení počítačů do výuky mohlo vypadat.

Nejjednodušší, nejméně bolestivý pro učitelský sbor a tím pádem zatím i nejčastější způsob je pořídit počítače, zavřít je do izolované počítačové učebny a používat je v rámci samostatného předmětu (kde se učí jen počítače) nebo pro samostatnou práci studentů, čili na hraní. Této první fázi se nejspíš žádná škola nevyhne.

Pak přichází na řadu druhá fáze. Osvícený ředitel začne učitele nutit, aby se učili počítače používat. Jdou na školení, kde je učí M602 a T602, v lepším případě Windows a kancelářské programy. Hodně z nich si myslí, že je to zbytečné, ovšem kromě těch, kteří mají v úmyslu ze školství odejít. Většina z nich se však přece jen dostane tak daleko, že jsou nakonec schopni si nějaký program na počítači sami spustit. O schopnostech a možnostech počítačů toho ale vědí pořád ještě velice málo a to, co vědí, jsou spíše znalosti, které potřebuje sekretářka. Počítač je ovšem stroj velice geniální. Je totiž schopen neomylně a neúnavně vykonávat přesně ty příkazy, které do něj vložil programátor. Je hodně dobrých programátorů, kteří jsou schopni realizovat jakýkoli nápad, je však velmi málo geniálních učitelů, kteří dokážou vycítit zcela nové možnosti, které využití technologií poskytuje. Nejméně je těch, kteří jsou schopni takové nápady uskutečnit. Asi proto je na trhu pořád tolik programů, které se snaží kopírovat běžnou činnost průměrného učitele při vyučování. Jsou to všechny ty programy, které vám vykládají látku podle osnov podobně jako učebnice, opakují s vámi a nakonec vás i vyzkouší a ohodnotí. Svým způsobem jsou tyto programy pro toho, kdo nechce více než v současném systému uspět, použitelné. Bylo by však velice smutné, kdybychom se s takovýmto využitím počítačů spokojili. Jak již bylo řečeno, jsou moderní technologie schopny realizovat i myšlenky těch úplně nejlepších učitelů, a to v masovém měřítku. Je však třeba se nejprve zamyslet nad tím, jak by ten nejlepší způsob výuky měl vypadat.

Je velice obtížné přesně určit, který učitel je absolutně nejlepší. Jisté je však to, že největší šanci na úspěch má ten, který dokáže žáka zaujmout, dokáže vyprovokovat přirozenou zvídavost, která v každém z nás od narození je. V naší dnešní škole se bohužel až příliš často děje pravý opak. Počítač je přitom jen nástroj, který může buď pomoci nebo taky ne. Určitě se vám žádné dítě nepodaří zaujmout, bude li ono řízeno počítačem a ne naopak. Skutečný zájem je možné vzbudit jedině vlastní tvořivou prací nejlépe v kolektivu, kde vládne atmosféra spolupráce. Učitel je zde svým žákům partnerem a celý proces přímo neřídí, ale jen usměrňuje. Takovéto prostředí se označuje jako konstruktivní, a proto se tento směr v pedagogice nazývá konstruktivismus.

Prvním, kdo začátkem 80. let uplatnil konstruktivistické prvky při práci s dětmi na počítačích byl autor jazyka Logo Seymour Papert. Logo je vlastně počítačovým prostředím, ve kterém je možné formou zápisu jednoduchého programu řídit pohyb určitého objektu po obrazovce. Dnes existuje mnoho různých více či méně konstruktivních výukových programů pro různé předměty. Patří sem třeba různé systémy na modelování jevů, které dovolují řešit a graficky zobrazovat různé matematické, fyzikální i jiné závislosti. Velice oblíbené jsou simulační hry, které realizují určité tvůrčí prostředí (např. Simcity). Svým způsobem určité prvky tvořivého prostředí obsahují díky svobodě pohybu i nelineárně strukturované informace ve formě hypertextu. Tento princip je uplatněn u většiny současných encyklopedií na CD i u WWW na Internetu. Motivace je zde posilována navíc ještě multimediálními prvky (obrázky, zvuk, video). V blízké budoucnosti bude možno využít i prostorový obraz generovaný pomocí virtuální reality. Název hypertext si v polovině 60. let vymyslel pan Nelson, který měl na tehdejší dobu zcela fantastický sen. Představoval si totiž, že jednou budou do celosvětově přístupného hypertextu uloženy všechny informace lidstva. Nikdo by v jeho době jistě nevěřil, že něco takového bude technicky možné již za třicet let.

Ano, je to tak. Platformou, která něco takového již dnes umožňuje se stala síť sítí Internet. Svými možnostmi jednoznačně předčí samostatně stojící počítač sebelépe, byť i multimediálně, vybavený. Spojuje již téměř celý svět a její využívání díky komerci roste závratným tempem doslova den ode dne. Je tomu tak hlavně díky službě, která v sobě integruje všechny dříve samostatné funkce a nazývá se WWW (World Wide Web) - celosvětová pavučina. Troufám si tvrdit, že dnes již není možné najít takové téma, o kterém by se nedalo prostřednictvím sítě získat vysvětlení nebo vhodné doplnění ve škole probírané látky. Na Internetu se však dají bohužel najít i takové informace, u kterých si rozhodně nepřejeme, aby k našim dětem pronikly. Na odstranění tohoto problému se intenzivně pracuje. Není to však jednoduché, nemá-li být zároveň potlačena i svoboda projevu. Výhody neexistence cenzury a možnosti svobodné komunikace však rozhodně převažují. Studenti mohou prostřednictvím sítě navazovat kontakty s vrstevníky v jiných i velice vzdálených zemích a vyměňovat si názory na různé aktuální problémy. Tak se seznámí s kulturou jiných národů, což může pozitivně ovlivnit jejich cítění všelidské vzájemnosti a morální vlastnosti. Z těchto důvodů bývá Internet nazýván přiléhavě "globální vesnicí".

Jedním z konstruktivních způsobů, jak lze tyto možnosti moderních technologií ve výuce využít, jsou samostatné nebo skupinové úkoly (projekty), jejichž výsledek je třeba obhájit před celou třídou, která má právo o věci diskutovat a učí se tak vlastně všichni. Vůbec nejlepší je, když se takový projekt týká hned několika předmětů. K získání potřebných informací lze síť nejen využít, ale pomocí ní lze diskusi na dané téma rozšířit mimo třídu i mimo vlastní školu. Dnes existuje také velké množství specializovaných čistě síťových projektů na různá aktuální témata, které vymýšlejí a vedou zkušení pedagogové. Tak se vlastně naplňuje to, co bylo řečeno již dříve, a sice, že počítače dovolují realizovat a v masovém měřítku rozšířit nápady těch nejlepších učitelů. Dnes již nejen formou nepřímého působení počítačového programu, ale i možností přímého kontaktu s ním pomocí sítě.

Do hry však vstupuje ještě jedna skutečnost, která bude stále více nabývat na významu. Jsou to domácí počítače nezřídka dokonce připojené do Internetu. Děti, které budou mít takovéto zařízení doma, budou často lépe vybaveni, než celá škola dohromady a budou tím pádem mít úplně jiné podmínky ke studiu. Pokud je ovšem dokáží využít. Tady se dostáváme k úloze, kterou mohou plnit jedině rodiče. Rozhodně nestačí dítěti koupit počítač a myslet si, že jste pro ně udělali vše, co se dalo. Chcete-li aby se rozvíjelo správným směrem, je naprosto nutné se mu věnovat. Rodič se zde dostává do stejné situace jako učitel ve škole. Jeho úkolem je dítě zaujmout a usměrňovat. Toho ovšem lze docílit jedině tak, že s ním bude pracovat, bude to dělat s chutí a musí být připraven se naopak učit mnohým věcem od něj. Nápady, názory a zkušenosti, které může získat od specialistů v tomto oboru, od učitelů i od jiných rodičů mu v tom mohou jen pomoci.

Je pravda, že výchova příštích generací je celospolečenským zájmem, a tak by měl v tomto směru svůj vliv uplatnit i stát. Za výchovu svých dětí je však hlavně zodpovědný každý sám.