První aktualita Moderního vyučování

Vážení čtenáři,

toto je první ze série aktualit, které vám na tomto místě bude přinášet Učitelský spomocník Katedry informačních technologií a technické výchovy UK Praha PedF. Budete se zde dozvídat, co nejzajímavějšího se v uplynulém období objevilo na jeho WWW stránkách.

Výběr pro úvodní aktualitu byl velice jednoduchý. Na serveru European Schoolnet, který je nejvýznamnější službou učitelů financovanou většinou evropských ministerstev školství probíhala v období od 8. dubna do 9. května, tj. do Dne Evropy, akce nazvaná eSchola. Smyslem této každoročně se opakující akce je najít a odměnit nejlepší evropské výukové projekty a učitele inovativním způsobem pracující s ICT. Proces vyhodnocování nejlepších projektů a učitelů proběhne během léta a na podzim na konferenci EMINENT budou osobně přítomní výherci slavnostně vyhlášeni a odměněni. Za připomenutí stojí to, že vloni patřil k oceněným též projekt The Use of ICT In Teaching and Learning English, k jehož úspěchu značně přispěla Masarykova ZŠ z Hradce Králové.

Na stránkách eSchola lze kromě nominací na ocenění nalézt celou řadu dalších aktivit. Představují se zde různé evropské školy a zvou k virtuální návštěvě. Pod názvem @Europe jsou zde soustředěny odkazy na různé projekty, které se uskutečňují právě pouze v rámci této akce.

Jedním z takových projektů je i český Schoolbag (školní brašna), který se tohoto ročníku eScholy zúčastnil v podobě prvního zkušebního kola. Jedná se o mezinárodní projekt dětí ve věku do 15 let, jehož cílem je zjistit a porovnat obsah školních brašen v různých zemích dnes s tím, co v nich nosívali rodiče a prarodiče současných školáků. Děti symbolicky v interaktivním hru připomínajícím prostředí naplňují databázi v podobě obsahu tří pro dané období charakteristických brašen. Každý účastník projektu se k naplňování brašen vrací a upravuje jejich obsah podle toho, co zjistí od svých rodičů a prarodičů. Jedním z cílů projektu je i statistické počítačové zpracování sebraných dat. Na adrese http://schoolbag.dzs.cz/ jsou každému k dispozici výsledky prvních necelých tří set účastníků hlavně z Česka a Slovenska, ale i z jiných zemí.

Odkazy na tento i další projekty jsou vám k dispozici též na stránce Projektů Učitelského spomocníka.

Váš Učitelský spomocník

http://www.spomocnik.cz/

projekty @Europe EUN eSchola 2002

Jiný pohled na evropskou spolupráci v oblasti ICT

Evropská tématika je s tím, jak se blíží náš vstup do EU, den ode dne aktuálnější. Dovolil jsem si proto pro vás připravit malý přehledový článek, který by snad mohl alespoň trochu pomoci zvýšit naši informovanost v této problematice.

Domnívám se, že, jako přímý účastník porevoluční snahy o návrat našeho školství do Evropy, snad mám co říci. Úvodem bych rád zdůraznil, že mluvím pouze za svou osobu a nedělám si ambice budit dojem, že bych snad byl kdy jakoukoli spoluprací na evropské úrovni pověřen oficiálně.

Vývoj za posledních 10 let.

Měl jsem to štěstí, že jsem byl jako pracovník UIV, kde jsem měl na starosti InfoCentrum, u toho, když se Česko-slovensko v roce 1993 připojilo nejprve do mezinárodní akademické sítě EARN, později pak do internetu. InfoCentrum UIV mělo na starosti předávání zajímavých informací, multilicencí a volně šiřitelných programů české učitelské veřejnosti. Je zřejmé, že pro činnost tohoto typu, zvláště v situaci, kdy bylo připojení pro většinu škol ještě zcela nedostupné, měl internet stěžejní význam. Pochopitelně jsme se od samého počátku pokoušeli navázat spojení s lidmi, kteří podobné problémy řešili v zahraničí. Hlavní pozornost jsme tenkrát věnovali dění v USA, které bylo, a stále je, pro vývoj v oblasti moderních vzdělávacích technologií určující.

V Evropě se v té době jako jediná slibná iniciativa profilovalo sdružení ESP (European Schools Project), které se již od roku 1988 zabývalo a dosud zabývá podporou realizace výukových projektů na úrovni škol s využitím internetu. Podařilo se mi navázat kontakt a zúčastnit se v roce 1994 výroční konference ESP v Amsterodamu. Jak si asi vzpomínáte, byla to ještě doba, kdy jsme byli všude vítání s otevřenou náručí. A tak jsem byl okamžitě pověřen funkcí českého národního koordinátora ESP. Považoval jsem to za velkou poctu a chtěl jsem se této funkce zhostit se ctí. Brzy se ale ukázalo, že to nebude snadné. Nejen, že u nás dosud nebyly podmínky pro navazování přímých kontaktů na úrovni škol samotných, navíc dospělo MŠMT k závěru, že služby InfoCentra jsou nepotřebné a zrušilo ho. Znamenalo to těžkou ránu pro mne i pro všechny kolegy, kteří již tenkrát dobře věděli, že vývoj k co nejrozumnějšímu využívání technologií ve vzdělávání není možný bez určité státní intervence. Současné dění nám jistě dává za pravdu. Naštěstí však aktivity, které se začaly slibně v InfoCentru rozvíjet, nebyly zlikvidovány úplně. Nejprve jsem je v omezeném rozsahu nahradil prostřednictvím své osobní WWW stránky BoBrův Pomocník (http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/), později byly do určité míry převzaty mým současným pracovištěm na UK PedF v Praze, a to i přesto, že jeho hlavní náplní je činnost poněkud odlišná. Důkazem je náš Učitelský spomocník (http://www.spomocnik.cz/).

V polovině 90. let sdružení ESP jednoznačně soustřeďovalo většinu tzv. inovátorů na poli vzdělávacích technologií z celé Evropy. Pomohlo celé řadě učitelů najít tu správnou cestu k vhodnému zapojení internetu do svých výukových aktivit. Vybudovalo dodnes fungující komunitu, v níž se všichni chovají jako skuteční přátelé a navzájem si pomáhají. Je zde ale jedna důležitá skutečnost mající zásadní vliv na činnost tohoto sdružení. Všechny aktivity jsou prováděny pouze na bázi dobrovolnosti a zájmu o věc. Prezident ESP Henk Sligte tuto skutečnost výstižně popsal v jednom ze svých rozhovorů. Na otázku, co považuje za největší výhodu ESP odpověděl: „To, že ESP nemá peníze.“ Přirozeně následovala otázka na největší nevýhodu. Odpověď byla stejná: „To, že ESP nemá peníze.“ Je zřejmé, že, přes určité výhody, má tento stav i značné nevýhody.

Teprve od roku 1996 se datují oficiální snahy Evropské unie po uplatnění politického vlivu na rychlé zavádění ICT do škol inspirované v zámoří. U zrodu tohoto politického kurzu tehdy stál evropský komisař Bangemann. V červnu 1996 předložil na zasedání Evropského parlamentu ve Florencii zprávu, která se stala základem programu nazvaného „Vzdělávání v informační společnosti“.

 

Zde si dovolím malou vsuvku. Povšimněte si toho, jak se na této problematice dokonale projevuje teorie memů. Ta říká, že, podobně jako jsou geny základními stavebními prvky života biologického, existují i určité základní stavební prvky myšlení a kultury – memy. Jsou to myšlenky, které se projevují třeba určitou kombinací slov nebo dokonce jen jednotlivými znaky, jež přitahují naši pozornost. Díky tomu se memy snadno šíří a dlouhodobě přežívají. Obor vzdělávacích technologií je na podobné memy zvláště bohatý. Šíří se především tím, jak se jich chytají pisatelé různých odborných článků, zpráv či studií a žadatelé o granty na všech možných úrovních. Zvláště ti posledně jmenovaní musí být dobře obeznámeni s tím, jaká klíčová slova právě letí, mají-li uspět. A tak se opakovaně setkáváme s „globalizací“, „informační společností“, „@“ v názvech před slovy nebo místo a, „učící se společností“, písmenem „e“ na místě přídavného jména elektronický apod., vždy podle toho, jaký směr udávají nejnovější vrcholné politické dokumenty. Mohu-li vyslovit hypotézu, jaký mem související s ICT se bude Evropou šířit v nejbližší budoucnosti, bude to s největší pravděpodobností „překonání digitální propasti“ („bridging the digital gap“ v americkém originále). V evropských žádostech o grant ale nesmíte zapomenout zmínit, že budete překonávat nejen propasti technologické, ale též sociální, národnostní, …!

 

Přehled programů na podporu využití ICT ve školství.

Důvody, proč se využití ICT ve školství stalo věcí vrcholné politiky, jsou snad dnes již každému známé. Přibližně od roku 1996 můžeme v Evropě sledovat již systémem organizačně a finančně podpořené projekty, které od počátku slibovaly účastníkům i něco jiného, než nabízejí projekty ESP. Hlavním nástrojem (ne jediným) ovlivňování celkového vývoje evropského školství prostřednictvím přerozdělování financí je od počátku projekt Socrates se svou podmnožinou Comenius určenou právě školám. Politický kurz zahájený na nejvyšší úrovni se brzy projevil též vlastními Akčními plány pro zavádění ICT do škol ve většině evropských zemí. Všechny tyto záměry nebylo možno uskutečnit bez velkého množství peněz. Aby nebyly snahy jednotlivých zemí roztříštěné a nekompatibilní, existovala od počátku určitá snaha o koordinaci celého procesu integrace ICT do výuky.

Pro našince, sledujícího tento proces přece jen stále pouze z povzdálí, je mimořádně obtížné neztratit v nepřeberném množství zájmů, aktivit a projektů, které doprovázejí zavádění ICT do evropských škol, orientaci. Jsem si zcela jist, že u nás není nikdo, kdo by se v té spleti různých eLearningů opravdu vyznal. Nejlepším vodítkem by byla znalost toho, kolik peněz a na jaké časové období, ten který projekt získal. Právě toto jsou ale informace, které se zásadně nezveřejňují. Přestože lze obecně grantový systém považovat za správný, nestačí se člověk někdy divit, proč najednou celkem úspěšný projekt z ničeho nic mizí nebo proč se stránky celkem zajímavého Webu přestávají aktualizovat. Většinou je důvodem ukončení přísunu peněz na tu kterou aktivitu. Je úplně nemožné vyjmenovat všechny významné projekty EU, a tak se pokusím jen o minimalizovaný přehled těch, které lze snad považovat za nejvýznamnější.

Prvním velkým projektem reagujícím na politickou objednávku byl již v roce 1996 zahájený a tehdejším průmyslovým rozvojovým programem ESPRIT (http://www.cordis.lu/esprit/) financovaný Web for Schools. Tato iniciativa se zabývala především navázáním spojení cca 150 evropských škol nebo místních školských sítí a tvorbou výukových materiálů. Dnes po ní nenajdete na Webu téměř ani stopy. V roce 1997 se v Evropě poprvé konala akce podle amerického vzoru nazvaná Netd@ys. Byla součástí programu EU „Vzdělávání v informační společnosti“. V USA tato akce úspěšně angažovala firmy v pomoci školám s připojením do internetu pevnou linkou. V Evropě se věnuje mnohem více projektům na využití síťových technologií. Od roku 1997 se koná pravidelně každý rok v listopadu (http://www.netdays2001.org/).

To, že na počátku oficiální finanční podpory pro zavedení ICT do škol stál program zabývající se hlavně průmyslem, není nic divného, uvědomíme-li si, co vlastně dalo podnět k tomuto směru vývoje. Obecně se dá ale říci, že postupně iniciativu přebíraly programy vzdělávací a koncem 90.let byl již hlavní zdroj financí soustředěn do projektu Socrates. Na Web for Schools volně navázaly pilotní Comenius tématické sítě CoMuNet (http://www.xtec.es/comunet/) a PICT (http://www.europict.org/). I ty již ukončily svou činnost a je na nich postavena současná Comenius Network COMP@CT' (http://global.peda.net/compact/). Všechny tyto projekty se zabývají využitím technologií ve školách. Jsou však orientovány spíše technicky a organizačně. Přitom, čím více se zvyšuje fyzické zavádění technologií, tím více stoupá význam didaktické stránky jejich využití. Právě toto je hlavní silou sdružení ESP, které od počátku své existence klade nejvyšší důraz právě na didaktiku práce s ICT. Možná proto ESP i bez peněz (s výjimkou projektu ECOLE, který se netýká ESP jako celku) stále žije. Díky tomu, že napomáhá k výměně zajímavých nápadů a těch nejlepších postupů, naprostá většina členů této komunity nepřestává s ostatními udržovat kontakty. Přitom je dnes najdete vlastně ve všech významných evropských organizacích, včetně EUN, k níž se teď konečně dostáváme.

Organizace European Schoolnet (http://www.eun.org/) byla založena na podzim 1998 hlavně z iniciativy švédského ministerstva školství. Hlavním posláním je koordinovat, integrovat a usměrňovat aktivity evropských zemí. Příspěvky jednotlivých ministerstev školství však nemohou pokrýt všechny náklady, a tak je i EUN nucena z velké části využívat grantového systému agentury Socrates i jiných zdrojů. To má bohužel značný vliv na nepřehlednost prezentace jednotlivých aktivit EUN na Webu. Každá aktivita se musí do určité míry prezentovat nezávisle na ostatních, neboť disponuje vlastními financemi. Přesto se zdá, že se míra integrace a přehlednost aktivit EUN v poslední době přece jen trochu zlepšila. Nemám prostor na víc, než stroze vyjmenovat chronologicky řazený přehled základních aktivit a jejich místo v EUN:

·         Virtual School (http://www.eun.org/vs) - původně jen Švédskem iniciovaná a financovaná služba pro učitele později zařazená do EUN nyní přístupná přes eSchoolnet.

·         ENIS (European Network of Innovative Schools - http://enis.eun.org) – jeden z prvních a dodnes aktivních projektů EUN, který propojuje školy s dostatečným stávajícím technickým vybavením mající zájem o zdokonalování ve způsobu jeho využití.

·         myEurope (http://www.eun.org/eun.org2/eun/index_myeurope.cfm) – projekt sdružující více než 1200 evropských škol s cílem posilovat evropskou identitu. Má i několik ne příliš aktivních českých účastníků. Kolega Hausner, který zde nedávno úspěšně prezentovat návštěvu Billa Gatese v jejich škole, je jako vždy světlou výjimkou.

·         SMC (School Managers Centre - http://www.eun.org/eun.org2/eun/index_smc.cfm) – projekt věnovaný řízení škol, který je aktivně zastoupen sdružením CZESHA (http://www.czesha.cz/).

·         Comenius Space (http://www.eun.org/eun.org2/eun/index_comenius.cfm) – program na podporu všech druhů projektů Comenius s různými službami na hledání partnerů a s komunikací.

·         eSchola 2001 (http://www.eun.org/cn/eschola/index.cfm) – první ročník akce EUN spojené s odměňováním nejlepších evropských výukových projektů a učitelů inovativním způsobem pracujících s ICT, která měla souvislost s přijatým programem Evropské komise eLearning (důsledek implementace Akčního plánu eEurope)

·         eSchoolnet (www.eschoolnet.org) – v lednu 2002 otevřený portál, který je do značné míry integrován do hlavního serveru EUN a provázán s Comenius Space. Pojmul do sebe všechna témata týkající se učitelů včetně Virtual School, vytvořil nové archivy odkazů a programů, založil platformy pro diskuse a zaujal hlavně novou službou pro udržování skupinových kontaktů a komunikace v rámci projektů s názvem Community (http://community.eun.org/)

·         eSchola 2002 (http://www.eun.org/eun.org2/eun/en/index_eschola2002.cfm) – právě podruhé probíhající akce EUN tentokrát prodloužená tak, aby mohla být spojena s oslavou Dne Evropy 9.května.

Pohled zvenčí

Pokusme se na závěr podívat na věc z druhé strany. Jak se asi Evropa naopak dívá na nás? Již několik let sleduji internetové výukové projekty na celém světě a musím konstatovat, že potkat někde alespoň zmínku o nějaké české škole je stále velmi výjimečné. Ty výjimky jsou, myslím, všeobecně známé. Nejvíce nás pochopitelně reprezentují vrcholné školské orgány. Jejich hodnocení nepřísluší mně. Dovolím si jen projevit přání, aby se naše oficiální přijetí do EUN již neprotahovalo a abychom se, sice dávno pozdě, ale hlavně již co nejdříve dozvěděli, jak to bude s portálem SIPVZ, jenž má v rozpočtu několik desítek milionů korun.

Jediné, co snad mohu, je zmínit svůj vlastní nepatrný příspěvek k tomu, jak se na nás v zahraničí dívají:

·         The influence of technology on the human mind (http://www.en.eun.org/eun.org2/eun/en/vs-history/content.cfm?lang=en&ov=4700) – dokument EUN Virtual School.

·         Multi User Virtual Environment and its possible use in Education (http://w3.iie.min-edu.pt/proj/esp/newsletter4/virtual-environments.htm) – odkaz na zprávu komplexně pojednávající o virtuálních prostředích pro výuku na stránce 4. ESP Newsletteru.

·         TRANSPRO Inverness (http://it.pedf.cuni.cz/inverness/) – poslední z řady již uskutečněných Comenius 2 kurzů projektových metod pro učitele.

·         SITES M2 (http://it.pedf.cuni.cz/sitesm2/) – stránka české účasti na prestižním mezinárodním výzkumu vhodného využívání ICT ve vzdělávání (oficiální závěry budou na podzim).

·         PROMISE (http://www.eun.org/eun.org2/eun/en/Training_eschoolnet/content.cfm?ov=13008&lang=en) – EUN eSchoolnet oznamuje další projekt Comenius 2, tentokrát v projektových metodách vzdělávající lektory, jejichž úkolem bude školení šířit dále (zájemci se mohou ještě přihlásit).

·         ECOLE – viz nedávný článek na České škole.

·         Schoolbag (http://schoolbag.dzs.cz/) – nejnovější příspěvek ČR k projektům EUN eSchola 2002. Moc prosím, zda byste mohli s tímto projektem seznámit všechny děti od 6 do 15 let!

Jistěže bych byl rád, kdyby toho bylo víc. Snad budu mít příležitost tento seznam ještě rozšířit.

Zdravím všechny čtenáře České školy, diskutéry zvláště.

Evropští učitelé se sešli v Malmö na konferenci ESP

Zpráva o konferenci European Schools Project v švédském Malmö, na níž mezi sebou učitelé osobně domlouvají výukové projekty, které pak realizují s využitím internetu, a další kritika stavu věcí domácích.
 

Zpráva o konferenci European Schools Project v švédském Malmö, na níž mezi sebou učitelé osobně domlouvají výukové projekty, které pak realizují s využitím internetu, a další kritika stavu věcí domácích.
Jako tzv. „národní koordinátor” jsem měl i letos příležitost se zúčastnit mezinárodní konference učitelů volně sdružených v organizaci ESP. Na rozdíl od minulých dvou ročníků, kdy se díky kanceláři Comenius podařilo na konferenci poslat několik českých učitelů, jsem tentokrát byl ve Švédsku sám. Upřímně musím přiznat, že nebýt povinnosti, jíž byly současně probíhající koordinační schůzky hned dvou velkých Comenius projektů, do nichž je naše fakulta zapojena jako řešitel, býval bych tam raději ani nejel.

Nebudu zde znovu popisovat, co je smyslem organizace European Schools Project (http://it.pedf.cuni.cz/ESP/). Už by mohla být, díky mým již celou řadu let se opakujícím zprávám, i českému čtenáři povědomá. Snad jen jednu větu. Jedná se původně o jeden jednoduchý projekt z roku 1988 spojující pomocí počítačové sítě tři evropské školy, který se rozrostl do netušených rozměrů tak, že dnes pomáhá vhodným způsobem realizovat projektové aktivity tisícům evropských učitelů. Nejcennější devizou, kvůli níž se každý rok alespoň 150 zájemců sejde na jednom místě, je osobní kontakt s možností na místě domluvit vzájemný projekt pro příští období. Je třeba konstatovat, že, podobně jako jindy, zájem o konferenci značně převýšil kapacitu sálu, a tak museli být někteří zájemci odmítnuti.

Toto není výtka organizátorům z Pedagogického centra v Malmö, spíše naopak. Jejich práce zaslouží to nejvyšší ocenění. Prostory i technické vybavení včetně počítačů, jež byly všude účastníkům k dispozici, to vše bylo vynikající. Program včetně dílen, kde se připravovaly vlastní projekty, byl na nejvyšší úrovni. Společenská stránka akce díky přijetí starostou Malmö přímo v prostorách historické radnice nemohla být lepší. Konference přinesla celou řadu hmatatelných výsledků, které může každý najít na webu (http://www.esp.pedc.se/2002/).

To znamená, že i letos byla naplněna oblíbená metafora prezidenta ESP Henka Sligte z amsterodamské univerzity o budování mostů, zvláště když jeden takový skutečný ve velké míře ovlivňuje život v okolí Malmö. Jedná se o most spojující Švédsko s Dánskem tak, že se dá z Malmö dojet za 30 minut až do Kodaně. Je pozoruhodné, jaký vliv má tento most na všechny sféry života. Podle starosty Malmö se teď Kodaň stává po mnoha letech opět svým způsobem hlavním městem oblasti. V každém případě Öresund bridge přiblížil Švédsko Evropě.
Předpokládám však, že vás mnohem spíše zajímá důvod, proč bych býval na konferenci raději nejel. To, že se jí nemohl zúčastnit žádný náš zástupce základních či středních škol, nebyl důvod jediný. Hlavním důvodem byl současný stav našeho zavádění technologií do vzdělávání.

Na konferenci je zvykem, že každý národní koordinátor podává zprávu o situaci ve své zemi. Věřte, že se mi nechtělo příliš zveřejňovat, jak dopadl náš SIPVZ v minulém roce, ani to, jaké dohady jsou spojeny s jeho letošní realizací. Tiše jsem seděl v koutku, když se probíraly výsledky, které mají akční plány zavádění ICT do škol v jiných zemích, a záviděl jsem. Kam se hrabeme třeba na takové Estonsko, které po vzoru Finska již proškolilo 75 % učitelů na základní stupeň počítačové gramotnosti a 25 % na úroveň specialisty ve své aprobaci. Této úrovně přitom zároveň musí dosáhnout každý absolvent pedagogické fakulty. Norové sdělili, že jejich ministryně školství dospěla k závěru, že integrace technologií do osnov všech předmětů nepřinesla kýžené výsledky, a proto rozhodla, že se technologie stanou nedílnou součástí maturity. Takto již nebude možné se počítačům při přípravě na maturitu vyhnout. Bohužel nejsem dostatečně nenápadný, a tak se mi nepodařilo vyhnout otázce, zda již máme hotové standardy počítačových znalostí pro děti i učitele. Musím po pravdě přiznat, že podobné dokumenty znám jen v podání Američanů či Britů.

Snad se mi tedy nedivíte, že jsem se na ESP konferenci necítil letos zrovna nejlépe. Jistě si dokážete představit i to, v jak obtížné situaci jsem se ocitl, když jsem již před dvěma lety pln naděje z přípravy Bílé knihy a SIPVZ souhlasil s nominací Prahy na místo konání 18. ESP konference v roce 2004. Nezbývá mi, než se modlit, aby se situace u nás zázračně změnila z roku na rok. Budu vděčný každému, kdo se pokusí rozptýlit mé chmurné představy o konferenci ESP v Česku, ale bez českých učitelů. Vím, že jako jednotlivci se nemáme za co stydět. Snad to bude možné říci i o státu jako takovém.

Je několik škol a hlavně jednotlivých učitelů, kteří se do mezinárodních projektů zapojují, a nejen proto, že chtějí získat finanční příspěvek projektu Comenius nebo jet na výlet. Kdyby se našel někdo další, kdo by jako jednotlivec bez podpory systému našel odvahu pustit se do nějakého projektu, samozřejmě může. Může se podívat přímo do databáze právě navrhnutých projektů na Webu ESP konference (http://www.esp.pedc.se/2002/proposals2.asp) a pokusit se kontaktovat příslušné koordinátory. Určitě nic nezkazí, bude-li též sledovat aktuální přehled projektů Učitelského spomocníka (http://www.spomocnik.cz).

Ještě bych rád připomněl, že oba na začátku zmiňované Comenius projekty, jichž je naše fakulta řešitelem (Comenius 2 – PROMISE a Comenius 3 – ECOLE), se týkajíposkytování služeb a vzdělávání v oblasti projektových metod práce učitelům. Každý, kdo pociťuje potřebu se v tomto směru zdokonalovat, se může přihlásit.

Výzva k účasti v projektu ECOLE

Výzva je určena všem učitelům, kteří mají zájem na sebevzdělávání v oblasti projektových metod s využitím ICT a chtějí touto cestou zkvalitnit své stávající i budoucí výukové projekty, nejlépe v rámci programu Socrates Comenius.
Evropské projekty programu Socrates II spadající do kategorie Comenius Network (Tématické sítě) jsou mezi projekty Comenius novinkou označovanou pořadovým číslem 3. Jejich smyslem je spojit a zefektivnit stávající projekty Comenius ať už aktivity 1 nebo 2. Projekty těchto původních kategorií totiž mají často problémy se zajištěním pokračování činností v rámci nich zahájených po ukončení období, pro něž byly schváleny. Dalším problémem, k jehož řešení by měly Tématické sítě přispět, je nedostatečná dosavadní kvalita některých projektů, zvláště v kategorii Comenius 1.

Projekt Comenius Network ECOLE (European COllaborative LEarning Comenius network) schválený pro období 2001-2004 se orientuje na podporu inovačních způsobů využití ICT ve vzdělávání. Jeho cílem je zprostředkovat školám účast v kvalitních mezinárodních vzdělávacích aktivitách a dát učitelům možnost dalšího vzdělávání v oblasti technologiemi podporované projektově orientované výuky. Projekt navazuje na dlouholeté zkušenosti, které s touto problematikou má organizace ESP (European Schools Project - http://it.pedf.cuni.cz/ESP/), která metodicky, technicky i organizačně pomáhá učitelům, kteří mají zájem o účast v mezinárodních školských projektech již od roku 1988. Zároveň ECOLE využívá všech zkušeností, které mají řešitelé z organizace projektů Comenius 1 mezi školami i Comenius 2 v oblasti vzdělávání pedagogických pracovníků (viz např. http://it.pedf.cuni.cz/inverness/).

Řešením projektu se zabývají partnerské instituce z 10 evropských zemí. Hlavním koordinátorem je Kohnstamm Institute for Educational Research University of Amsterdam (http://www.sco-kohnstamminstituut.uva.nl/). Řešitelem za ČR je oddělení informační výchovy KTchV Karlovy univerzity Pedagogické fakulty(http://it.pedf.cuni.cz/). Seznam všech institucí, který obsahuje výzkumná, univerzitní i školská pracoviště téměř z celé Evropy, by překročil rozsah tohoto sdělení. Mnohem důležitější informací je to, co konkrétního projekt ECOLE nabízí českým učitelům.

Hlavní náplní projektu ECOLE je vytvořit komunitu (síť), která bude využívat metodiku získanou vyhodnocením těch nejlepších ESP i Comenius projektů. Vznikne komplexně pojatá metodicko-poradenská služba s možností dalšího vzdělávání pro učitele mající zájem se této činnosti zúčastnit. Touto cestou budou zprostředkovány informační zdroje a budou rozšiřovány všechny potřebné materiály. Výstupem sítě ECOLE bude posílení evropské spolupráce učitelů a škol díky společným výukovým aktivitám využívajícím ICT. Výsledky budou rozšiřovány prostřednictvím konferencí, internetu, spoluprací se školami, národními agenturami Comenius i mnoha dalšími vzdělávacími organizacemi. Podporu projektu přislíbilo i naše ministerstvo školství.

Velmi důležitým výstupem projektu ECOLE je vypracování doporučení vhodných postupů, které při zavádění mezinárodních výukových projektů vedou k nejlepším výsledkům. Aby mohl být tento úkol splněn, bude v rámci ECOLE vybráno několik modelových projektů k bližšímu zkoumání. Pro tyto modelové projekty existuje již dokonce i několik konkrétních návrhů pocházejících z Estonska, Španělska, Portugalska a Slovinska:

• Bye-bye Summer – pozorování změn v přírodě během podzimu z pohledu přírodovědeckých předmětů; pro žáky ve věku 12-14 let.
• War and Piece – zkoumání souviskostí mezi válkou a mírem z pohledu sociálních věd; pro žáky ve věku 12-14 let.
• Electronic magazine – příprava společného elektronického časopisu, při níž se uplatní celá řada předmětů včetně informatiky; pro studenty ve věku 16-19 let.
• Tell me – jazykový projekt, v němž budou účastníci vybírat vhodná rčení a budou si je ve zvukové i textové podobě ve svém rodném jazyce i v angličtině vyměňovat; pro žáky ve věku 9-10 let.

Výběr modelových projektů ještě není uzavřen. Bude jistě doplněn i o projekty jiných typů, jako např. technické, fyzikální či matematické. Tyto vybrané projekty budou blíže sledovány, jejich účastnící se budou účastnit pracovních schůzek a budou o nich referovat na ECOLE konferencích.

Snad již začíná být jasné, co konkrétního by účast v některé aktivitě sítě ECOLE mohla českým učitelům přinést. V první řadě je to zvýšení pravděpodobnosti, že projekty, jichž se zúčastní, budou kvalitní, smysluplné, a budou tím pádem dobře hodnoceny. Do sítě je možno zařadit jak stávající projekty Comenius, tak i v rámci ní pod odborným vedením připravovat projekty nové. Velmi důležitou součástí nabídky projektu ECOLE pro učitele, kteří se do této sítě zapojí, je možnost zvýšení kvalifikace formou certifikovaného odborného školení zaměřeného právě na projektovou výuku.

Zbývá snad již jen dodat, že zájemci se mohou hlásit v naší národní agentuře Comenius (http://www.csvs.cz/struktura/avpeu/socrates/comenius/) nebo přímo u českého koordinátora projektu ECOLE. Další informace o projektu budou postupně publikovány na http://it.pedf.cuni.cz/ECOLE/. 

Nová verze Učitelského spomocníka

WWW server oddělení informační výchovy UK PedF KTchV, jehož cílem je pomáhat učitelům i studentům učitelství s vhodným využitím ICT ve výuce byl v provozu bez větších změn již více než čtyři roky od jara roku 1997. Za tu dobu došlo ve vývoji služeb poskytovaných v prostředí internetu ke značnému vývoji.

V oblasti technické se možnosti Webu rozšířily hlavně díky obchodování. Dnes je zcela běžné si prostřednictvím WWW prohlížet databázové archivy všeho možného, diskutovat, nakupovat apod. Tyto služby jsou vybaveny různými funkcemi, jako vyhledávání, třídění, zabezpečení aj. Je jasné, že klasicky pojaté statické stránky, takové jaké nabízel náš Spomocník, již nemohly působit aktuálním dojmem.

I v oblasti školských internetových služeb je vývoj nezanedbatelný. Ještě stále se sice nemůžeme v této oblasti srovnávat s vyspělým světem, ale i tak u nás vzniklo v posledních letech hned několik serverů s cílem se na tomto poli prosadit. Vzpomeňme třeba EDUNET, Školské stránky firmy ERUDIO nebo naposledy zatím nejúspěšnější Českou školu. Je jich jistě mnohem více. Své služby dnes nabízejí všechny pedagogické fakulty i nově zřizovaná krajská pedagogická centra a další. Učitelský spomocník má ale zvláštní postavení. Na jeho stránkách se můžete setkat s aplikací nejnovějších výzkumů, s produkty vyplývajícími z bohaté mezinárodní spolupráce i s praktickým uplatněním znalostí, přehledu a zkušeností, které tvůrci – členové špičkového pedagogicko-vědeckého pracoviště v oboru této činnosti mají. Není tedy asi pochyb o tom, že jsou služby Učitelského spomocníka určitým způsobem nezastupitelné. Budou aktuální s největší pravděpodobností i poté, co v blízké budoucnosti vznikne nový vzdělávací portál SIPVZ, jež disponuje v porovnání se Spomocníkem nesrovnatelně většími finančními zdroji.

Dovolujeme si vám proto předložit novou aktualizovanou verzi Učitelského spomocníka. Kromě designu se změny týkají hlavně Odkazníka, který je nyní založen na databázi a díky tomu disponuje též vyhledáváním. Bude tedy možno podstatně zvýšit počet pro naše učitele, jak doufáme, zajímavých a přínosných odkazů bez nebezpečí, že se tím sníží jejich přehlednost. Díky pravidelné aktualizaci a celosvětovému záběru nemá tato služba u nás zatím konkurenci. Jako další novinku jsme zavedli možnost přímo v prostředí Webu diskutovat o libovolném příspěvku nebo na samostatné téma. Jednotlivá diskuzní fóra jsou přístupná nejen prostřednictvím stejnojmenné složky ale mohou být odkazována i přímo z příslušných příspěvků v Metodické pomoci, ze Zajímavostí, či z Novinek EU. Zpočátku budeme diskuze zatím otevírat jen k zvláště zajímavým vybraným tématům. Relativně nejméně změn doznaly Projekty, jež patří dlouhodobě k nejvýznamnějším položkám naší nabídky a Kalendář akcí, který se též těší značnému zájmu návštěvníků.

Nemá smysl detailně vše popisovat. Jistě bude nejlepší podíváte-li se na www.spomocnik.cz sami. Těšíme se na vaši návštěvu i na připomínky na adrese spomocnik@it.pedf.cuni.cz.

Kudy se ubírá vývoj vzdělávacích technologií

Reprezentativní přehled citátů významných osobností dokumentující historii a naznačující budoucí vývoj oboru.
Vybral a sestavil Ing. Bořivoj Brdička, PedF UK Praha

Latinské slovo educatio bylo převzato mnoha moderními jazyky ve významu výchova, vzdělávání, edukace (ang. Education). Jeho původní latinský význam je vyvedení. Podle představy klasických filosofů (Sokrates, Platon) se jedná o vyvedení (osvobození) vězně z temné jeskyně na světlo (poznání).

Člověk je součástí celku, který nazýváme vesmír, součástí omezenou časově i prostorově. Sám sebe, své myšlenky a pocity zakouší jako něco nezávislého na zbytku světa, jako jakýsi optický klam svého vědomí. Tento klam je něčím na způsob vězení, jež naši pozornost soustřeďuje na nás samotné a na vztahy s nejbližším okolím. Úkolem každého z nás musí být osvobození z tohoto vězení rozšířením okruhu našeho vnímání na všechna živoucí stvoření, na celou přírodu se vší její krásou. Nikdo toho nemůže dosáhnout úplně. Ale samotná snaha přispívá k osvobození a podporuje sebezdokonalování. Albert Einstein (známý vědec), New York Post, 28. listopad 1972

Kde je ten život ztracený v žití? Kde je ta moudrost ukrytá ve vědomostech? Kde jsou ty vědomosti schované v informacích? T.S. Eliot (americký básník): Choruses from "The Rock", 1934

Když je muž hladový, můžeš mu dát rybu, ale mnohem lepší je dát mu prut a naučit ho, jak si ji má chytit sám. Africké přísloví

Výchova dítěte je věcí celé vesnice. Africké přísloví

Dějiny světa se stávají stále více závodem mezi vzděláním a katastrofou. Herbert George Wells (anglický spisovatel): A Short History of the World, 1922

Člověk je tvor nesmírně mnoha možností, … není, abychom tak řekli, jednoznačně usměrněn, tak jako rostlina je usměrněna k svému tvaru již v semeni. Člověk si musí hledat svoji cestu. Výchova mu pomáhá v tomto hledání vlastní cesty. Výchova nechce jenom rozvinout přirozené schopnosti, síly, jež samy sebou vykvetou a dají plod, nýbrž nutí člověka, aby svoji spontánnost, samočinnost, rozvinul určitým směrem; a v tomto procesu zápasu mezi okamžitými impulsy a okamžitým světem vyvíjejícího se vychovance a mezi pevnou ustálenou a zformovanou vůlí vychovatele se odehrává celý proces výchovy, v tom je její konflikt. Jan Patočka (český filosof): Filosofie výchovy, přednáška z roku 1938

Komu běží ve škole jen o to, aby člověka připravil na převzetí určitých rolí, aby z něj učinil nositele určitých funkcí, ten se může omezit na minimální katalog vědomostí a dovedností, dostačující pro určitou roli a funkci. Škola ryze výkonnostní tomuto nebezpečí propadá vždy znovu. Avšak ten, kdo by si přál, aby dospělý mohl jednou sám zvážit ve své situaci (a nepřenechávat to vládnoucí elitě), čeho čas nadešel a co je třeba činit, ten ví, že je naléhavě zapotřebí širšího horizontu vědomostní úrovně, přesahující jednotlivé funkce. Klaus Shaller (německý filosof a pedagog): Studie k systematické pedagogice - Konec výchovy?, 1969

Kinematografie je předurčena k tomu, aby revolučním způsobem změnila náš vzdělávací systém. Během několika let do značné míry, ne-li úplně, nahradí učebnice. Thomas Alva Edison (vynálezce), 1922

Může přijít doba, kdy přenosný radiopřijímač bude ve třídě tak běžný, jako je dnes tabule. William Levenson (ředitel školského radia v Clevelandu), 1945

Ideje "svobody" a "důstojnosti" nejsou pro moderní společnost vhodné. Člověk nemá úplnou svobodu při rozhodování, protože to, co v určité situaci udělá téměř úplně závisí na tom, co prožil v minulosti. Musíme se systematicky učit řídit chování lidí, abychom vychovali jedince se správným myšlením. Burrhus Frederic Skinner (psycholog): Beyond Freedom and Dignity, 1971

Kdybychom dokázali vhodným způsobem ovlivnit prostředí, v němž žijeme, hlavně vzdělávání, mohli bychom předem definovat chování člověka. John Broadus Watson (americký filosof): Behavior, 1914

Úspěch vzdělávacích technologií je posuzován podle toho, jak dobře jsou schopny napodobit to, co dělá dobrý učitel. R. E. Clark: Confounding in educational computing research, Journal of Educational Computing Research, 1985

Jazyk BASIC je jediným programovacím jazykem určeným běžným uživatelům a nikoliv profesionálním programátorům-specialistům. Zdeněk Jedlička (architekt vlastnící mikropočítač): Basic pro začátečníky - základní příručka ke školnímu mikropočítači IQ 151, 1985

Programování počítače ve strojovém kódu spočívá v tom, že se na vhodná místa v paměti RAM počítače vloží posloupnost kódů instrukcí. Miroslav Feil (vedoucí kabinetu didaktiky fyziky MFF UK): Strojový kód IQ 151 - základní příručka pro školy, 1986

Od roku 1986 realizujeme Dlouhodobý komplexní program elektronizace v oblasti výchovy a vzdělávání. ... V tomto období vzniklo v ČSR 165 metodických center, v nichž se pracovalo s osmibitovými školními mikropočítači IQ 151. Shrneme-li dosavadní výsledky ..., můžeme konstatovat, že v oblasti organizace diferencované přípravy pedagogických pracovníků resortu školství bylo dosaženo dobrých výsledků. Bude-li dořešena otázka materiálního zabezpečení, programového vybavení a doplněna kádrová struktura, lze předpokládat úspěšné splnění úkolů Programu ... František Medek (Ústřední ústav pro vzdělávání ped. prac.), UP, září 1989

Kybernetická pedagogika má v současné době ve svém programu dva způsoby řešení problematiky vzdělávacího procesu. Předně se jedná o kybernetické modelování procesu učení a vyučování a využití didaktické, diagnostické a regulační techniky v dostupných mezích. Dále jde o kybernetické modelování žákova postupu myšlení tak, aby učitel jako hlavní složka řídícího systému vzdělávacího procesu mohl zvolit účinnou variantu prezentace a zpevnění učební informace v realizaci celého procesu. Luděk Kouba (vedoucí KDT PedF UK): K otázkám pedagogiky médií, 1995

Bity neznají hranice. Nicholas Negroponte (vedoucí Media Lab, M.I.T.): Being Digital, 1995

Mou nejvyšší prioritou pro příští čtyři roky bude zajistit, aby Američané měli to nejlepší vzdělání na světě … Pojďme společně pracovat na těchto cílech: každý 8 letý musí umět číst; každý 12 letý musí být schopen se přihlásit do internetu; každý 18 letý musí mít možnost jít na vysokou školu; každý dospělý Američan musí být schopen se celý život vzdělávat. Bill Clinton (prezident USA), 1996

Jsem silně přesvědčen o tom, že samotné bezplatné využívání internetu školami nestačí. Chceme-li, aby mladí lidé aktivně pracovali s technologiemi, a aby to pro ně bylo docela samozřejmé, musíme jít o krok dále a zajistit pro ně též bezplatné používání telekomunikačních linek, které jim zpřístupní nové zdroje vědomostí. Richard Riley (ministr školství USA), 1994

Je třeba žádat učitele, kteří jsou již připraveni pro 21. století. To dá impuls i organizacím vzdělávajícím učitele. Také je třeba změnit mzdovou politiku tak, aby nutila učitele zdokonalovat se v používání technologií. Linda Roberts (ředitelka odboru vzdělávacích technologií, ministerstvo školství USA), 1996

Tradiční "racionalistické" koncepce vzdělávací reformy zahrnují produkci velkého množství potištěného papíru, kterým předkládají jejich autoři argumenty, aby přesvědčili lidi, že změna systému může vést ke zlepšení. John Laurence Miller (profesor York University Toronto), konference EDTECH, 1993

Hlavním důvodem, proč technologie v 80. letech nesplnily svá očekávání, je to, že se na ně pohlíželo jako na řešení nesprávně postaveného úkolu. Všechna rozhodnutí týkající se nákupu a využití technologií byla motivována snahou o co největší zvýšení efektivity toho, co školy již dělaly, ne toho, jak s jejich pomocí školy změnit. Jane L. David (ředitelka výzkumné skupiny, poradce firmy Apple): The Unfulfilled Promise of the 1980s, 1994

Historie vzdělávání je bojem za překonání chyb. Není hříchem udělat chybu. Hříchem je neochota zkoumat svá přesvědčení a víra ve svou neomylnost. Neil Postman (vedoucí katedry kultury a komunikace, University of New York): The End of Education, 1995

Jak směšně krátkozraká a technologicky slepá bude minulá dekáda se svým hnutím za reformu školství připadat budoucím historikům. Technologická revoluce, která právě začíná ovlivňovat americkou i světovou ekonomiku, totálně změní význam i sociální postavení vzdělávání. Pak bude nejspíše mnoho z toho, co je dnes označováno za reformu školství, považováno za podobně užitečné pro ekonomickou bezpečnost 90. let, jako byla Maginotova linie pro vojenskou bezpečnost let 40. Lewis J. Perelman (zakladatel a prezident firmy Kanbrain): School's Out, Avon Books, 1992

Nejlepší vzdělávání je o tom, jak skutečně žít, ale to je něco docela jiného, než jak by se žít mělo. Neil Postman (vedoucí katedry kultury a komunikace, University of New York): The End of Education, 1995

Je to hra, která dítěti dovoluje dostat se nad rámec běžného chování. Lev Semjonovič Vygotsky: Thought and language, 1933

Učení skutečně může být zábavné – ale myslí se tím docela jiný druh zábavy, než jaký je normálně spojován s významem tohoto slova. Neil Postman (vedoucí katedry kultury a komunikace, University of New York): Prelude to Vegas (interview), Channel Zero, 1996

Studenti jsou schopni si lépe zapamatovat prožitky obsahující zvuk, obrázky a interaktivní prvky … Člověk si pamatuje asi 10% toho, co čte, 50% toho, co vidí, a celých 90% informací, které jsou získány interaktivní zkušeností. Brenda Pfaus (učitelka, specialistka na technologie, Kanada), 1996

Není nic divného na tom, že děti mají v oblibě multimediální technologie. Důvodem je hravá forma prezentace informací, která napodobuje předškolní způsob zkoumání světa. Děti se učí mluvit bez osnov či formálních lekcí. Sociální chování je též osvojováno jinými cestami mimo školní výuku. Seymour Papert (profesor M.I.T., žák Piageta, autor Loga): The Children's Machine, 1993

Dnešní multimediální systémy jsou schopny dělat věci, které učitelé nedovedou dělat efektivně ani dobře. Kritériem na posouzení úspěchu vzdělávacích technologií se nyní stává to, co vše je takový systém schopen dělat navíc proti učiteli nebo to, jak dokáže uplatnit nové strategie pomoci studentům při učení … Jak multimedia stále zvyšují svou schopnost věrohodným způsobem reprezentovat svět, budou se zvyšovat znalosti a to bude mít kladný vliv i na vývoj moudrosti. William Winn (profesor vzdělávacích technologií, University of Washington): Learning in Interactive and Immersive Environments, 1995

Prožitek ve virtuálním světě nám dovoluje budovat vědomosti prostřednictvím přímé zkušenosti, nejen z jejího popisu. William Winn (profesor vzdělávacích technologií, University of Washington): A Conceptual Basis for Educational Applications of Virtual Reality, 1993

Nikdy jsem nenechal školu ovlivňovat mé vzdělání. Mark Twain (americký spisovatel), 1910

Vždy se rád učím, ale ne vždy jsem rád učen. Winston Churchill (politik)

V budoucnosti nebudou školy. Myslím, že díky počítači se stanou zbytečnými. Seymour Papert (profesor M.I.T., žák Piageta, autor Loga), 1984

Světová encyklopedie nemusí již v budoucnosti podle moderních představ vypadat jako řada dílů vytištěných a vydaných jednou pro vždy, ale jako určitý druh burzy myšlenek, místo, kde by se znalosti a nápady shromažďovaly, třídily, ujasňovaly, spojovaly a porovnávaly … Takováto encyklopedická organizace by nemusela být na jednom místě, mohla by mít formu sítě. Herbert George Wells (anglický spisovatel): World Brain, 1938

Xanadu je systém určený k poskytování dokumentů s automatickou autonomií zabudovanou v každém bajtu … Každý uživatel by měl být schopen sledovat původ a odkazy u všech materiálů nezávisle na jejich hranicích, serverech, sítích nebo jejich individuálních implementacích. To vše v jednotném prostředí umožňujícím každému přístup ke všemu … Je to systém jakéhosi samostatného prostoru (docuverse), kde stačí jen ukázat a kliknout. Ted Nelson (autor pojmu hypertext a již od 60. let řešitel dosud nedokončeného projektu Xanadu): Project Xanadu, 1987

Kyberprostor (cyberspace). Společná halucinace, kterou denně prožívají miliardy oprávněných operátorů každé národnosti, děti při výuce základů matematiky … Grafická prezentace dat stojící na rozhraní každého počítače a lidského systému. Nepředstavitelná komplexnost. Řada světel končících v nekonečnu myšlení, seskupení a rozložení dat. William Gibson (kanadský spisovatel, autor pojmu kyberprostor): Neuromancer, 1984

Globální vesnice je světem, ve kterém je každý množstvím komunikačních sítí spojen s lidmi po celém světě tak, že může snadno komunikovat s každým stejně, jako by to byl jeho soused od vedle. Marshall McLuhan (kanadský vědec na poli masmedií), Understanding media, 1964

Celosvětová pavučina (World Wide Web) byla vyvinuta, aby se stala místem pro ukládání lidských vědomostí. Místem, které umožňuje lidem ze vzdálených míst vyměňovat si nápady a pracovat na společných projektech. Tim Berners-Lee (vědec CERN, autor WWW), 1994

Své učitele již dokonce ani nenazýváme učiteli. Říkáme jim "vzdělávací poradci". A nechceme být nazýváni školou. Je to výraz příliš připomínající zastaralý způsob uzavírání mladých lidí do tříd s povinností zvládnout látku danou osnovami. Michael Maser (spoluzakladatel The Virtual High Learning Community, Kanada), 1996

  

Informační dálnice umožní komukoli využívat nejlepších děl kvalitních učitelů a jiných autorů … přesune těžiště vzdělávání z instituce na jednotlivce. Bill Gates (zakladatel a majitel firmy Microsoft): The Road Ahead, 1995

Učitelé, dlouho usazení v čele třídy, musí změnit svou pozici a přemístit se na místo pasažérské, odkud budou moci sledovat autobus jiným pohledem a doprovázet své žáky po té fantastické jízdě informační dálnicí. Victor Dwyer: High-tech glory or glorified play?, Maclean Hunter (Canada), 1996

Čím rozmanitější je naše civilizace - čím více máme různých technologií, různých forem energie a názorů, tím více informací musí mezi všemi složkami proudit ... a to je ten důvod, proč se stáváme informační společností. Alvin Toffler (americký spisovatel): The Third Wave, 1980

To, co bychom si měli všichni osvojit, dnes, kdy každý z nás je svým vlastním vydavatelem, je velká opatrnost v tom, co publikujeme. Měli bychom sami sebe editovat, používat vhodné výrazy, nepřidávat navíc nic, co není absolutně nutné, a řadit své myšlenky, jak umíme nejlépe. David Shenk (americký novinář a spisovatel): Data Smog - Surviving the Information Glut, 1997

  

Všichni víme, že světová ekonomika prochází obdobím tzv. "druhé průmyslové revoluce", při níž hlavní ekonomické aktivity přecházejí z obchodu se zbožím na obchod s vědomostmi. Během této revoluce se většina firem snaží získat podíl na trhu s multimedii a sítěmi, který pokrývá činnost mnoha velice různorodých podniků. Naproti tomu … školy jsou jednou z největších překážek pro růst tohoto nového průmyslu i pro celosvětovou ekonomiku. … Výzkum potvrdil, že nejefektivnějším způsobem učení je skutečný život, ne škola. … Hlavním sociálním důsledkem nových možností vzdělávacích technologií je to, že se škola stává zbytečnou. Za učitelem již nemusíte chodit až do třídy, ani za expertem, chcete-li se dozvědět, jak se co dělá. Expert i učitel jsou stále k dispozici "na vyžádání" (on demand) nebo "v pravý čas" (just in time). Lewis J. Perelman (zakladatel a prezident firmy Kanbrain): Would you send your kid to a Soviet collective?, Wired Digital Inc., 1997

V příštím století bude mít nutnost nového sociálního postavení vzdálené komunikace mezi lidmi zásadní vliv na provádění změn v ekonomice, na způsob jakým budou vytvářeny a získávány vědomosti a na charakter dostupných povolání i práce, jíž se člověk zabývá. Daniel Bell (americký vědec, učitel a politik - autor pojmu informační společnost), The social framework of the information society. Tom Forester (Ed.), 1980

Pokud jde o využití nových technologií, jsou děti poprvé v historii rodičům autoritou. ... Otevřenost způsobuje zranitelnost. Naše nová síťová generace (Net Generation) má ale dost sebevědomí na to, aby se mohla bez zábran s každým podělit se svými názory. Uvidíme, jak moc se podaří této otevřenosti otřást naší zkostnatělou byrokracií. Don Tapscott (americký výzkumník, spisovatel a světoznámý odborník na digitální ekonomiku), Growing Up Digital - The Rise of the Net Generation. McGraw-Hill, 1997

Pro vznik světověké éry možno argumentovat nejen dnes již běžně přijímanou globalitou politického a technického společenství, nýbrž i koncem vlády takového scientistického názoru, který pramenil v karteziánském rozdělení veškerenstva na res cogitans (subjekty myšlení) a res extensa (objekty myšlení), koncem monopolu dokonce i v přírodovědě. Pozice člověka-pozorovatele, stojícího jakoby vně, mimo celek skutečnosti a pozorujícího objekty a celý objekt-veškerenstvo, pojaté mimo dobro a zlo, s nezaujatou a chladnou distancí, se ukázala neudržitelnou, a to i v exaktním bádání samotném. Svět se spojil a je celistvý. Člověk nahlédl své osudové místo uvnitř světa, své partnerství ve světě. Radim Palouš (filosof a profesor Karlovy university): Totalismus a holismus, Vydavatelství Karolinum, 1996

Když přijde novorozenec na svět se všemi těmi neurony, jichž nikdy již nebude mít více, začíná nová fáze vývoje mozku – fáze spojování. Po narození každý ze 100 miliard mozkových neuronů vytváří spojení s tisíci jiných neuronů. Nejdůležitějším faktorem v tomto procesu je stimulace nebo opakovaná zkušenost. Neurony, které dostávají podněty z okolního prostředí pokračují ve vytváření dalších spojení. Ty, jež jsou nedostatečně stimulovány, brzy umírají. Je to jako silniční síť. Cesty s velkým provozem se stále rozšiřují a ty, které jsou používány jen zřídka, jsou brzy neprůjezdné. … Vliv počítačů na lidský mozek zůstává velkým tajemstvím. Nemyslím si, že o tom něco víme. Harry Chugani (profesor pediatrie a neurologie, Wayne State University), 1997

Mozek, který je aktivně zapojen a je zvědavý, má mnohem lepší předpoklady k vytvoření silnějších spojů než ten, který je jen pasivním příjemcem vyučované látky. Tato skutečnost je kritická, nebo přinejmenším značně citlivá v období vývoje, kdy se určité skupiny neuronů stávají obzvláště přístupné stimulaci. Pokud dostatečné mentální cvičení chybí, může být příslušná schopnost navždy ztracena. ... Lidský mozek je schopen si nejen osvojovat vědomosti; disponuje též darem moudrosti. Avšak moudrost má své vlastní osnovy: konverzaci, přemýšlení, představivost, vcítění, reflexi. Zdá se, že právě tyto schopnosti jsou v dnešním světě zvláště ohroženy. Jane M. Healy (americká psycholožka): Endangered Minds, 1991

Lidské myšlení pracuje na základě asociací. Myšlenka na jednu věc způsobí okamžité spojení s jinou, vybranou díky určité souvislosti prostřednictvím myšlení v souladu s komplikovanou sítí spojení mozkových buněk. Nemůžeme očekávat, že se nám podaří tento myšlenkový proces uměle napodobit, ale měli bychom být schopni se z něj alespoň poučit. Vannevar Bush (ředitel amerického Úřadu pro vědecký výzkum a vývoj, autor návrhu na první stroj na nelineární prezentaci textu Memex): As We May Think, The Atlantic Monthly, červenec 1945

Obrazovka počítače zplošťuje informace do řady plochých, za sebou jdoucích dat. Tento druh materiálu, jak se dnes předpokládá, zaměstnává pouze jednu polovinu mozku – levou hemisféru, kde je soustředěno především sekvenční myšlení. Pravý mozek, jak se zjednodušeně říká pravé hemisféře, je schopen zpracovávat více informací najednou. Vytváří naše různorodé pocity a slouží jako motor našich tvůrčích schopností. Dr. Jane M. Healy (americká psycholožka), 1997

Mozek můžeme chápat jako hologram, kde je vše obsaženo ve všem. Paměť tak může být rekonstruována z každé jeho části. Karl Pribram (americký neurolog, filosof a spisovatel českého původu): Consciousness and the Brain. Plenum, New York, 1976

 

Věřím, že zkušenost s kyberprostorem, kde každý z nás představuje naráz hned několik rolí, každou v jiném okně, pomáhá změnit způsob vnímání sebe sama. Zde nejsme jednotnou osobností, ale mnohočetnou. V tomto prostředí se převtělujeme z jedné role do druhé a v každé nacházíme poněkud odlišné (ale stále naše) vlatnosti. Lépe se poznáme a zjistíme, že naše vlastní jednota je jen iluzí. Sherry Turkle (profesorka sociologie, Massachusetts Institute of Technology), interview o knize Life on the Screen: Identity in the Age of the Internet, 1995

Inteligence je biologický a psychologický potenciál, který můžeme ve větší či menší míře chápat jako schopnosti člověka vznikající z prožitků, ovlivněné kulturou a závislé na motivaci. ... Existuje přinejmenším sedm různých typů inteligence, jež je možno zkoumat a u každého posuzovat nezávisle. Jsou to: jazyková inteligence, logicko-matematická, vizuální (prostorová), pohybová, hudební, interpersonální (mezilidská) a intrapersonální (týkající se sebe sama). Howard Gardner(profesor pedagogiky a psychologie, Harvard University): Frames of Mind: The Theory of Multiple Intelligences, 1983

Dát do tříd počítače je mnohem méně důležité, než dát tam vhodné nápady. Michael Fellows (americký počítačový vědec),1996

Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o tom, že větší využívání počítačů musí vést ke zlepšení učení. Todd Oppenheimer (spec. novinář): The Computer Delusion, The Atlantic Monthly, červenec 1997

Děti se stávají neschopnými přemýšlet v literárním smyslu. Nemají cit dovolující objevovat slova a text. Vlastní obrazy zcela zaměstnávají jejich mysl. Je lež říkat, že učení je zábava. Je chybou nechat dospělé bez povinnosti naučit děti lásce ke slovům a jazyku. Robert Bly (americký spisovatel): The Sibling Society, Addison Wesley Longman Inc., 1995

Nejhorší je obrázek lidí, kteří jsou zahlceni informacemi, s nimiž nevědí, co si počít a netuší, které z nich jsou použitelné a které ne. Lidí, kteří se stávají informačními narkomany. Neil Postman (vedoucí katedry kultury a komunikace na New Yorské universitě): VISIONS OF CYBERSPACE (interview), 1995

Nechat děti sedět u počítače dlouhou dobu je velice nebezpečné. Znamená to nahradit lidský kontakt, se všemi jeho přednostmi i nedostatky, kontaktem, který ovlivňuje lidskou identitu jako neživý agent. Richard Rosenberg (profesor výpočetní techniky, Kanada), 1996

Multimediální technologie, které jsou často doprovázeny zvuky, obrázky a interaktivními prvky, jsou filtrovány pravou stranou mozku, jejímž hlavním úkolem je zpracovávat vizuální informace. A protože člověk byl po dlouhou dobu odkázán na to, aby věřil tomu, co vidí, bývají takové informace absorbovány relativně nekriticky. Díky tomu bývá funkce levé strany mozku, která pracuje s mluveným a psaným jazykem a myslí mnohem jednoznačněji a reflexivněji těmito technologiemi narušována. … Viděla jsem čtyřleté děti, které neuměly číst, pracovat s výukovým CD-ROMem. Jejich hra vypadá velice pěkně. Ale neuvědomují si ani jedno slovo. Budeme-li děti učit tímto způsobem, úplně zničíme kritické a analytické myšlení. Sherry Dingman (profesorka psychologie, Marist College in Poughkeepsie, N.Y.), 1995

Školství nemůže být reformováno implantováním nových technologií do existující struktury. Neil Postman (vedoucí katedry kultury a komunikace na New Yorské universitě): The End of Education, 1995

Většina škol by pravděpodobně udělala lépe, kdyby své počítače vyhodila do popelnice. Michael Fellows (americký počítačový vědec),1997

Učitelské povolání vyzařuje konzervatizmus a odpor k jakýmkoli změnám v zavedené praxi. Larry Cuban (profesor pedagogiky na Stanfordské univerzitě), How teachers taught, 1984

Technologie jsou nejnovějším všelékem pro školství … Každý teď naskakuje do rozjetého vlaku a říká, že počítače vyřeší všechny naše problémy. Až se tak nestane, pak se teprve probudíme a zjistíme, že jsme nenaučili základy. Malkin Dare (zakládající prezident The Organization for Quality Education, Kanada), 1996

  

Dokud budou technicky zaměření tvůrci školské politiky svalovat veškerý neúspěch na učitele, ignorovat jejich nezastupitelnou roli ve třídě a pak očekávat, že vyřeší všechny problémy, do té doby se jejich sen o počítači podporované výuce nemůže splnit. Larry Cuban (profesor pedagogiky na Stanfordské univerzitě), The Washington Post, 27. října 1996

Technokraté věří, že počítače a sítě přispějí k vytvoření lepší společnosti. Nemusí to tak být. Počítačové sítě dovedou být často nefunkčním, drahým a nedostupným zařízením, které jen pomáhá při práci. Je to klamný svět naplněný bojem o seberealizaci, postrádající přátelství a laskavost. Clifford Stoll (astronom, spisovatel, známý odborník na bezpečnost počítačových systémů): SILICON SNAKE OIL, 1995

Nedostatky ve školství nemohou být vyřešeny technologiemi. Jakékoli množství počítačů situaci nezlepší … Můžeme uložit všechny vědomosti na CD-ROMy. Můžeme dát WWW server na každou školu – nic z toho není špatné. Špatné je to až v tom okamžiku, když si začneme myslet, že jsme udělali něco pro vyřešení problémů se vzděláváním. Steven Jobs (poč. odborník, spoluzakladatel Apple), Wired magazine, 1996

Spolu s mnoha novými produkty zaplavujícími trh obrovským množstvím informací, můžeme pozorovat změny v tom, jak mladí lidé i dospělí poznávají a chápou svět. Ruku v ruce s nástupem elektronických médií se zájem o skutečné poznávání stále více komplikuje a přesouvá k zájmům povrchním a často uměle vytvořeným. Hluboké přemýšlení, radost z četby i hledání vysvětlení jsou stále častěji vytlačovány upoutávkami a cukrátky sluchu, zraku nebo obecně mysli. Jamie McKenzie (poradce školských uřadů USA, editor el.časopisu FromNowOn): The Mind Candy Kafe, FromNowOn, červen 1998

 

Většina výukových programů se snaží řešit problematiku, kterou jsme již dávno schopni vyřešit bez technologií. Jen zřídka dělá program něco jiného … Je jen velice málo aplikací, které, jsou-li použity vhodným způsobem, dramaticky umocňují myšlení dětí. Dávají jim k dispozici nové nástroje na formulaci a řešení problémů. Možná až 99% všech výukových programů je špatných, skutečně hrozně špatných. Judah Schwartz (profesorka, Harvard Graduate School of Education), 1997

Na co jsou počítače a jak jsou používány? Vídám děti používat přístroje za tisíce dolarů jako jednoduché zkoušecí stroje na memorování určitého učiva. Předem odhadnutelná otázka a uhodnutelná odpověď. Takový způsob učení může být za jistých okolností použitelný. Já se podobným způsobem učil mandarinskou čínštinu. Jenže mně stačily jednoduché obrázkové karty za 50 centů. Funkčně shodné programy pro počítač stojí 50 dolarů. Podívejme se ale ještě na další aspekt této problematiky. Jestliže posadím žáka k počítači, aby se učil, co mu vlastně říkám? Říkám mu: "Toto je způsob, kterým se budeš učit – sám!" Vezmu-li si však učebnici a vložím-li svůj čas do toho, abych mu pomohl se látku naučit, co říkám? Říkám: "Záleží mi na tobě!" Takové učení má velkou hodnotu. Toto je velice důležité. Jestliže totiž posadím žáka k počítači, v podtextu mu tím říkám: "Zmiz! Mám důležitější práci, než se starat o tebe!" Clifford Stoll (astronom, spisovatel, známý odborník na bezpečnost počítačových systémů): přednáška, Buffalo Arts Center, 1996

Zajímavé v naší postmoderní společnosti začíná být pouze to, co je nové, nevšední, okrajové, historií samozřejmě neprověřené, ale i pokud možno šokující, vychylující z rovnováhy, vyvádějící z klidu. Je to nepochybně, a u někoho záměrně, na úkor toho, co je základní, centrální, fundamentální, prověřené, sice trochu nudné, ale zato zklidňující a stabilizující. To, co říkám, není výzvou ke staromilství, je to spíše výrazem obavy před ztrátou tolik potřebných pevných bodů, před ztrátou tolik potřebných konstant našeho chování a našich postojů. Internet mi v tom těžko pomůže. Václav Klaus (premiér ČR): Chybějí nám informace, nebo argumenty?, LN, 5.4.1997

Použití výukového programu znamená vzdát se svého způsobu myšlení ve prospěch myšlení autora aplikace … Brenda Matthis: Museums and the Web: An International Conference Los Angeles, 1997

Zdrojem porozumění je vztah k jiným lidem. Lev Semjonovič Vygotsky: The problem of the cultural development of the child, 1929

Hlavním principem je ta skutečnost, že student si své znalosti aktivně vytváří sám. Jeho vědomí zprostředkovává vstupy z okolního světa a určuje to, co se naučí. Je to aktivní duševní činnost, ne pasivní přijímání výkladu. V tomto procesu hrají důležitou roli i jiní lidé tím, že pomáhají, usměrňují myšlení a slouží jako rádci či vzory. Klíčovou roli však vždy hraje každý sám. Anita E. Woolfolk (profesor, The Ohio State University): Educational Psychology, Allyn and Bacon, 1993

 

Děti se učí tím, že se pokoušejí něco dělat, chybují a dozvídají se o tom nebo napodobují nějakou činnost, která vede k lepším výsledkům. Tento pohled jasně naznačuje, že děti dávají přednost tomu něco dělat, před samotným přijímáním nových faktů. Jinými slovy, učí se tvořivou prací (learning by doing). Roger C. Schank (ředitel, The Institute for the Learning Sciences, Northwestern University, New Jersey): Engines for Educators, 1995

K získání znalostí je třeba si vyhrnout rukávy, zamazat si ruce a dát se do práce. Seymour Papert (profesor M.I.T., žák Piageta, autor Loga): The Children's Machine, 1993

Technologiemi podporovaná projektově orientovaná výuka je stále populárnější metodou, při níž se žáci učí prostřednictvím konkrétní práce a učitelé působí spíše jako poradci a partneři než jako didaktici. Ovšem to, co se žáci naučí má méně co dělat s počítači a o to více s vlastní výukou. Pokud odstraníte počítače, musí zůstat kvalitní učení. Jane L. David (ředitelka výzkumné skupiny, poradce firmy Apple), 1994

Porozumět znamená objevovat a zdokonalovat se znamená znovuobjevovat. Tento proces musí být nutně spojen s tou částí budoucí osobnosti, která je schopna tvůrčím způsobem pracovat, ne jen něco bez vlastního přínosu jednoduše opakovat. Jean Piaget (vědec – průkopník kognitivní psychologie): To Understand Is To Invent, 1972

                      

Od narození až do smrti žijeme ve světě lidí a věcí, který je takový, jaký je, protože byl z velké části vybudován předchozími generacemi a zděděn. Kdybychom tuto skutečnost ignorovali, pak bychom mohli zkušenost považovat za něco, co se odehrává výlučně uvnitř každého člověka a jeho mysli. Snad není ani nutné příliš zdůrazňovat, že zkušenosti nezískáváme ve vzduchoprázdnu. Budujeme je ze zdrojů mimo nás. John Dewey: Experience and education. New York: Macmillan. 1938

Každý způsob chápání vychází z vývoje zvláštních myšlenkových postupů, které získáváme od společnosti, v níž vyrůstáme … Žádný myšlenkový postup nemizí s příchodem dalšího, ale spíše vhodným způsobem splyne se svým předchůdcem. Kieran Egan (profesor, Simon Fraser University): The Educated Mind, The University of Chicago Press, 1997

Vědomosti musí být chápány jako dynamický systém, který se neustále mění a přetváří. Učící se jedinec jen nesleduje předem naprogramované cesty a nereaguje jen na vnější podněty. Vzdělávání sleduje předem nedefinovatelné složité cesty, které nejsou vždy spojité. You, Y.: What Can We Learn from Chaos Theory?, Educational Technology Research & Development, 1993

Naše vědomosti se zvětšují jen díky opravám našich omylů. Karl R. Popper (Sir, filosof vědy pocházející z Vídně), Conjectures and Refutations, Routledge, 1969

  

Rolí učitele je vytvořit podmínky k poznávání spíše, než předkládat hotové znalosti … Nejvhodnějším způsobem, jak se něco rychle naučit, však je dělat určitou skutečnou práci s někým, kdo již má potřebné znalosti a dovednosti … Proto uznávám obě cesty, konstruktivní i instruktivní. Správné je udržovat mezi těmito směry rovnováhu. Seymour Papert (profesor M.I.T., žák Piageta, autor Loga): The Connected Family, 1996

Pravděpodobnost využití vzdělávacích technologií nevhodným způsobem bohužel značně převažuje. Z toho lidé jako já, kteří mají k počítačům v zásadě optimistický postoj, nemají žádnou radost. Sherry Turkle (profesorka sociologie, Massachusetts Institute of Technology), 1997

  

Počítač je jako zesilovač. Umocňuje ty nejlepší výukové metody i ty nejhorší. Je zde reálné nebezpečí, že ty horší mohou převážit a omezit tak schopnosti budoucích dospělých. Alan Lesgold (profesor psychologie, University of Pittsburgh), 1997

Jsou tři způsoby výchovy dítěte. Příkladem, příkladem a zase příkladem. Albert Schweitzer (filosof, lékař a misionář)

Přijde-li v cestu mi žák můj, rival, chci přinutit jej, aby zvítězil. Antonín Sova: Učitel žákovi

©BoBr  1995-2001