Mnozí z vás si asi vzpomenou na zprávu doplněnou fotografií, kterou
vydaly tiskové agentury 9. března tohoto roku. Prošla dokonce i naším
tiskem a diskutovalo se o ní i v konferenci STR-SKOL. Pan prezident
Clinton toho dne osobně natahoval kabel do jedné kalifornské školy, aby ji
připojil do Internetu. Jsem přesvědčen, že vás budou zajímat i další
podrobnosti tím spíše, že to nebyla akce náhodná a ukončená. Má totiž
předem neočekávané pokračování.
9. březen 1996 byl vyhlášen po celé Kalifornii jako Den sítě
(NetDay). Pan prezident Clinton i víceprezident Gore, který je, jak známo,
velkým přívržencem moderních technologií, celou akci sice významným
způsobem podpořili (prezidentské volby jsou za dveřmi), jejími hlavními
organizátory však byly kalifornské soukromé počítačové firmy.
Původně s myšlenkou propojení všech kalifornských škol přišel v roce
1994 pan Kaufman, ředitel informačních služeb rozhlasové stanice KQED
v San Franciscu. Jako bývalého učitele, který navíc procestoval téměř celý
svět, ho velice trápila zvětšující se propast mezi technologickým
vybavením soukromých firem a škol, zvláště když si uvědomil, jaké možnosti
celosvětové spojení škol přináší. Podařilo se mu zrealizovat státem
financovaný, dobrovolníky a firmami podporovaný pětiměsíční pilotní
projekt připojení 150 škol. Nazval ho Parents' Electronics Playground
(Rodičovské elektronické hřiště) zřejmě proto, že těmi dobrovolníky byli
většinou rodiče. Projekt byl neobyčejně úspěšný, a tak začal uvažovat
o jeho pokračování. V době (na jaře 1995), kdy žádal stát o další nemalou
finanční částku, vložil se do celé akce pan Gage spoluzakladatel firmy Sun
Microsystems a ředitel jejího vědeckého oddělení. Pan Gage si nový projekt
prostudoval a rozhodl se ho trochu pozměnit. Tou dobou již nebyla
politická situace financování školských síťových projektů zdaleka tak
příznivě nakloněna jako na počátku Clintonova funkčního období, kdy se
víceprezidentu Gorovi podařilo získat 1 miliardu dolarů navíc ze státního
rozpočtu na posílení národní informační infrastruktury. Pan Gage ovšem
velice dobře věděl, jak moc potřebuje pan prezident reklamu před blížícími
se volbami. Navrhl proto takovou úpravu projektu na připojení
kalifornských škol, aby stát nemusel platit vůbec nic. Cílem mělo být
připojení celých 20% všech učeben v celém státě pevnou linkou včetně
školení učitelů a zřízení školního WWW serveru. Prvním a nejdůležitějším
místem byla všude školní knihovna. To, co se mu nakonec skutečně podařilo,
je téměř neuvěřitelné.
Získal nejprve podporu pana prezidenta. Ten osobně na podzim 1995
vyhlásil datum konání kalifornského Dnu sítě na 9. březen příštího roku
a vyzval školy, firmy a dobrovolníky k účasti na něm. Tak se stala účast
na této akci věcí společensky nevyhnutelnou a pro firmy prestižní
záležitostí. Do organizování se samozřejmě zapojily i státní školské
orgány, především kalifornský školský úřad.
První, co Gage po ohlášení akce udělal, bylo zřízení WWW serveru na
její podporu. Přitom hodně pomohla firma Cisco. Jeho hlavním posláním
bylo, kromě poskytování základních informací, umožnit lidem v okolí
jednotlivých místních škol diskutovat a tak celou akci bez nesnází
připravit. Protože zde měla každá škola vyhražené své vlastní místo, bylo
na první pohled krásně vidět, kdo se snaží a kdo nedělá pro přípravu vůbec
nic.
Na přípravě se nakonec podílely stovky firem a kolem 50 tisíc
dobrovolníků z řad učitelů, techniků, školitelů a dalších. Bylo nataženo
přes 2 miliony metrů kabelu (nový vysokorychlostní telefonní kabel
označovaný Category 5), který komletně hradili sponzoři. Jestliže měla
dříve ze 13 tisíc kalifornských škol připojení k síti pevnou linkou jedna
osmina, během jediného dne se tento počet zvýšil na jednu čtvrtinu. Přitom
byla v každé škole typicky připojena vždy knihovna a pět nejbližších
učeben. Myslím, že tato čísla hovoří za vše a že téměř není, co dodat.
Snad jen to, že úspěch byl tak velký, že se v říjnu bude konat tentokrát
již celoamerický NetDay96. Bližší podrobnosti najdete na
http://www.netday96.com/.
Kdyby snad někomu přišlo líto, že něco podobného se u nás nekoná,
vězte, že v současné situaci by nám asi ani případný a těžko očekávatelný
zájem pana prezidenta, vlády nebo ministerstva školství nebyl asi moc
platný. Naše současná informační infrastruktura dovoluje připojit pevnou
linkou jen školy v nejbižší blízkosti některého z poskytovatelů přístupu
do Internetu nebo pražského metra, kde již byly kabely s dostatečnou
kapacitou nataženy. O ceně takového připojení raději nehovořím. Všichni
ostatní se budou zatím muset spokojit s komutovaným (modemovým) přístupem
a se službami našeho, v této oblasti zatím monopolního, Telecomu. I tento
způsob se však dá ve výuce využít. S jeho cenami pro školy by se jistě
něco dělat dalo!
Ing. Borivoj Brdicka
Pedagogical Faculty, Charles University
Prague, Czech Republic
bobr@mbox.cesnet.cz
http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/
Žádné komentáře:
Okomentovat