Vážení kolegové,
mám pro vás další vydání Aktualit. Zvykl jsem si za poslední rok vás
občas obdařovat svými úvahami, komentáři událostí ze světa nebo překlady
zajímavých zpráv a dokumentů týkajících se využití technologií ve výuce.
Velkým povzbuzením pro mě je, když občas něco z toho vyjde v některém
časopise (nejčastěji v Computer Wordu), když vidím, jak stoupá počet
návštěvníků mé Web stránky nebo když mi někdo občas dokonce osobně
poděkuje.
Mým dlouhodobým cílem je usměrňovat a podněcovat odbornou diskuzi o
perspektivách a koncepci využívání technologií v našem školství. Musím však
konstatovat, že právě toto se mi vůbec nedaří. Nevzpomínám si, že by
některý z mých příspěvků vyvolal byť i mnohonásobně menší odezvu než
problematika T602 nebo W95 v síti. Pokouším-li se tento fakt analyzovat,
mám ten dojem, že příčinou je nejspíše to, že naše starosti jsou zatím
přece jen ještě dost odlišné od těch zahraničních. Problémy, které řešíme,
jsou spíše technické než filozofické a to není dobře. Pravda, bez vyřešení
technických problémů to nepůjde, běžného učitele by však mělo daleko víc
zajímat, jak má tu techniku uplatnit ve své práci.
Slíbil jsem již víckrát, že se budu blíže věnovat i situaci u nás, ale
moc se mi do toho nechce. Uvědomuji si totiž, že mé postoje jsou ovlivněné
tím, že dosud všechna pracoviště, na kterých jsem ve školství pracoval
(nyní již 4), byla zrušena, a jsem proto asi až příliš kritický. Nejspíš
bude lepší, zůstanu-li prozatím raději v cizině.
Jelikož se nevzdávám své snahy donutit vás k reakci, použiju tentokrát
poněkud silnější kalibr. V Americe se rozmáhá diskuze na velice sugestivní
téma: „škola je mrtvá“. Základem pro ní se stal statistický odhad, že do
roku 2000 budou celou polovinu veškeré výuky zajišťovat technologie. Tato
informace je nepochybně velice zajímavá pro firmy vyvíjející výukový
software, je však zajímavá také pro učitele. Opět se vynořují otázky typu:
„Budou učitelé nahrazeni počítači?“. Podobné otázky byly nastoleny
v minulosti již vícekrát a byly dosud vždy vyřešeny jednoznačným „NE“. Dnes
se však na tuto problematiku začíná mnoho lidí včetně i dost známých
osobností dívat poněkud jinak. Jestliže se ještě nedávno hovořilo spíše o
tom, že je třeba školství reformovat aby bylo moderní technologie schopné
využívat, dospívají dnes někteří odborníci k závěru, že školu reformovat ve
skutečnosti nelze. Veškeré snahy o zapojování moderních technologií prý
končí tím, že škola si je přizpůsobí k obrazu svému a ne naopak. Zvláště o
reformu školství zhora nemá prý smysl se pokoušet. Škola je jako živoucí
organizmus, který zcela pochopitelně brání své životní prostředí.
Reformu nakonec provedou děti samotné. Díky zdrojům informací, které
budou mít k dispozici, brzy vlastními vědomostmi předčí učitele a určitě ho
nebudou potřebovat na to, aby se ho ptaly na konkrétní fakta. Když to bude
nutné zeptají se prostřednictvím sítě někoho, kdo zná odpověď. Neznamená to
však, že vůbec nebudou potřebovat vedení. Budou jistě potřebovat někoho,
kdo jim poradí jakým směrem by se jejich práce měla ubírat, někoho, kdo jim
bude vzorem svými morálními vlastnostmi a kdo zasáhne, budou-li mít nějaké
problémy. Jeho role bude natolik odlišná od náplně práce dnešního učitele,
že začíná být diskutabilní, jestli má smysl ho vůbec tímto pojmem
označovat. Podobnou otázkou je to, zda děti vůbec budou pravidelně docházet
někam, co by se dalo označit pojmem škola.
Asi nemá smysl si hrát se slovíčky. Jisté je však to, že vzdělávání
čekají v blízké budoucnosti obrovské změny, že se nevyhnou nikomu z nás i
to, že na ně nejsme vůbec připraveni. Připravovat by se měla celá
společnost, nejen učitelé ale také rodiče, jejichž možnosti, důležitost a
tím pádem i zodpovědnost za vzdělání svých děti bude stoupat.
Jedním z vůdčích nositelů těchto myšlenek je světoznámý vědec, žák
Jeana Piageta a autor jazyka LOGO Seymour Papert. Pro ty z vás, kteří se
chtějí dozvědět více, jsem do Aktualit na své Web stránce zařadil jeho
rozhovor z newyorským novinářem Davidem Bennahumem, který vyšel nedávno a
byl motivován vydáním nejnovější Papertovy knihy The Connected Family
(Spojená rodina).
Vzhledem k tomu, že Papert není jedinou osobností, která má podobně
radikální názory, určitě se k tomuto tématu brzy zase vrátím.
Ing. Borivoj Brdicka , __ , __
Faculty of Education, Charles University /|/ \ /|/ \
Prague, Czech Republic | __/ __ | __/ ,_
bobr@mbox.cesnet.cz | \/ \_| \/ |
http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/ |(__/\__/ |(__/ |_/
Žádné komentáře:
Okomentovat