Časní osvojitelé

Clarence Fisher je učitelem matematiky, technických předmětů a francouzštiny 7. a 8. tříd na Joseph H. Kerr School v kanadské Manitobě. V posledním období mu byla udělena celá řada cen za příkladné využívání technologií ve výuce. O své zkušenosti a nápady se s kolegy dělí prostřednictvím blogu Remote Access. Následující příspěvek tam byl publikován 1. února.
 

Minulý rok byl pro naši třídu opravdu zajímavý. Přecházeli jsme od blogu k wiki a zase zpátky k jiným blogům – třeba k novému Suprglu, který umí klíčovými slovy propojit všechny publikované články. Přišly video hry a zase odešly. Podcast (zvukový blog) jsme používali, kdy se nám hodil. Konta na Bloglines jsme pořád dokola plnili syndikovaným obsahem a zase vyprazdňovali. Dívali jsme se na video, vyráběli jsme video a moc jsme se nasmáli tomu, co jsme zkazili.
Když tak přemýšlím o dětech ze své třídy, rozděluji je na dvě základní skupiny – na časné osvojitele technologií a na ty, co zůstávají pozadu (viz fáze osvojení inovace podle Rogerse – např. Kam spěje vývoj vzdělávacích technologií). Snažil jsem se, co to šlo, ukázat jim co největší množství nástrojů a umožnit jim získat maximum zkušeností, jak potřebné informace zpracovat. Držím se filosofie, která je založena na poskytování příležitosti, to znamená dovolit dětem učit se používat takové postupy, které jim usnadní chápání smyslu sdělení i v současné záplavě informací. Věřím, že když jim ukážu 5 – 6 různých internetových nástrojů, z nichž si každý žák vybere 2 – 3, které mu nejlépe vyhovují, učí se tím pro ně nejvhodnějším způsobem.
Zaznamenal jsem ale ve třídě určité nečekané rozdíly. Ty děti, které jako první stahují Skype (hlasový komunikační nástroj) a zkouší ho poté, co jsem se o něm zmínil, ty které věnují nejvíce času tvorbě svých blogů a podporují nejvíce budování společných wiki stránek, to jsou často dívky, u nichž by se dala předpokládat nižší technologická zdatnost. Nejsou to hráči, hackeři ani jiní tzv. „počítačoví fušeři“. Jsou to komunikativní typy, čtenáři, spisovatelé. K této skupině patří žáci, kteří rádi mluví, přemýšlejí, přehodnocují, přepisují a opakovaně své výtvory kontrolují. Jdou prostě klidně domů, a tam si zřídí své vlastní konto na Skype, webovou stránku, wiki a vyzkouší si podcast. Líbí se jim, když k nim informace přicházejí z různých stran a stále hledají nové a nové kanály. Zúčastní se diskuze na blogu dětí z celého světa, sledují Gizmodo, protože přináší nové nápady (informace o technických novinkách), a používají Ourmedia, neboť jim dovoluje nahlédnout do života lidí žijících ve vzdáleném a neznámém světě (archiv různých multimediálních výtvorů bez omezení autorských práv a nebezpečí nalezení nevhodných materiálů).
Vše se točí kolem komunikace. Je to o tom, jak se dětem podaří získat vhled do života jiných lidí a seznámit se s jejich názory. Mění to způsob, jak ve výuce používáme technologie. Snadnost použití těchto nástrojů má významný demokratizační vliv na strukturu lidí, kteří mají možnost být na internetu slyšet. Dokud byly počítače obtížně ovladatelné a nástroje příliš složité, setkávali jsme se hlavně s obchodem, institucemi, techniky a někdy i s cvoky. Teď je slyšet i hlas dospívajících dívek. Jen počkejme, až se technologie prosadí i v místech, kam dosud úplně nepronikly. Až uslyšíme více i od dívek z Afriky nebo od chlapců z jihovýchodní Asie, pak snad budu moci uznat, že jsme něco dokázali. I jejich životy, příběhy a naděje musí jednou prosáknout do sítě blogů, podcastů a wiki. Oni všichni patří k další řadě časných osvojitelů.

zdroje: Clarence Fisher - Early Adopters, Remote Access, February 01, 2006
Alorie Gilbert – Blogging 101--Web logs go to school, CNET News.com, October 17, 2005
Edward Moyer – Schoolhouse blogs, CNET News.com, October 17, 2005

Stromy z Měsíce - projekt jedné americké školy

Všichni víme, že vyprovokovat skutečný zájem žáků o práci na výukovém projektu se vždy nepovede. Učitelé základní školy v Canneltonu v americké Indianě si na něco podobného určitě stěžovat nemohou.
 

Žákům této školy se podařilo zjistit skutečnosti, které vzbudily zájem vesmírné agentury NASA, celých Spojených států i mnoha dalších zemí z celého světa. Na počátku přitom byl poměrně běžný mezinárodní projekt iniciovaný v roce 1997 z australského Sydney, který se zabýval studiem lesů, stromů v nich rostoucích a publikováním zjištěných poznatků na Webu. Když se ve třetí třídě radili, který strom v okolí jejich školy budou zkoumat, vzpomněla si jedna žákyně, členka místního dívčího skautského oddílu, že platan rostoucí v jejich letním táboře je označen cedulkou s nápisem „měsíční strom“. Nikdo ve třídě nevěděl, co to znamená. Jak známo, nic nevyprovokuje zájem tak jako opravdová záhada.
Pátrání začalo u otce školní hospodářky, který býval dříve správcem dotyčného tábora. Ten si vzpomněl, že onen strom dostali v roce 1976 od lesní správy. Co má společného s Měsícem si však již nevybavil. Jen to, že nějak souvisí s projektem Apollo. Po neúspěšném pokusu najít zmínku o měsíčním stromu na internetu se žáci prostřednictvím své učitelky obrátili e-mailem přímo na správce archivu NASA dr. Williamse. Ani on zprvu nevěděl. Chvíli to vypadalo, že se na měsíční strom již zapomnělo. Nakonec se ale přece jen kýženou informaci najít podařilo. Jenže tím vše vlastně teprve pořádně začalo.
Ukázalo se, že celou záležitost inicioval astronaut Stuart Roosa, velitel řídícího modulu Apolla 14, který roku 1971 obíhal kolem Měsíce, když jeho kolegové Alan Shephard a Ed Mitchell přistáli na měsíčním povrchu. Roosa byl původním povoláním nejen pilot, ale též hasič-parašutista (člen jednotky specializované na hašení lesních požárů po seskoku do postižené oblasti padákem). Není tedy asi divu, že jeho vztah k lesním stromům byl výjimečný. Proto si do svého osobního zavazadla, které měli astronauti povoleno vzít na misi sebou, přidal balíček s přibližně pěti stovkami semen několika různých stromů. V pozadí byl skutečný vědecký experiment, jehož cílem bylo zjistit, zda semenům neublíží kosmické záření, kterému byla spolu s astronauty během letu vystavena.
Po návratu byla semena zkoumána Americkou správou lesů. Bylo zjištěno, že jsou schopna normálně vyklíčit a že stromy z nich vyrostlé nevykazují žádné abnormality. Semen bylo nakonec více, než bylo potřeba. A tak někoho napadlo, že by se ze zbytku mohl stát pěkný dárek různým institucím k tehdy aktuálnímu dvousetletému výročí vzniku Spojených států (1976). Po zveřejnění nabídky se přihlásilo velké množství zájemců z řad škol, sportovních klubů, mládežnických organizací apod. Někteří byli i z ciziny. Ze semen byly vypěstovány sazenice a ty byly na památku projektu Apollo v rámci kulatého výročí na různých místech zasazeny. Tak se jeden z měsíčních stromů dostal i do skautského tábora v Canneltonu.
Děti v rámci projektu vyrobily Webové stránky, na nichž celý příběh, tak jak se o něm dozvěděly, vypověděly. Ohlas byl značný. Přihlásil se například též Roosův syn Jack, který dětem poděkoval za připomenutí památky svého otce, jež zemřel v roce 1994. Reakce na příběh o měsíčním stromu zaznamenala i agentura NASA. Lidé z různých míst začali oznamovat, že u nich také je jeden ze série měsíčních stromů zasazených v roce 1976. Doktor Williams se proto začal touto problematikou zabývat hlouběji. Navázal kontakty a sebral materiály o všech měsíčních stromech, které se dosud podařilo objevit. Je jich na 50, a hledání stále pokračuje. Bližší podrobnosti můžete najít na Webu Moon Trees.
Ve školním roce 2003/4 se děti z Canneltonu rozhodly v aktivitách kolem měsíčních stromů pokračovat. Vyrobily novou ceduli s bližším popisem, a tu slavnostně za účasti druhého Roosova syna Christophera a dr. Williamse v táboře odhalily. Vytvořily novou a mnohem dokonalejší Webovou prezentaci (Our Wonderful Moon Tree), s níž vyhrály hned několik národních i mezinárodních soutěží dětské mediální tvorby. Věhlas měsíčních stromů se i díky této publicitě neustále zvyšuje.
Zdá se, že úspěchům nebude konce. Příběh o měsíčních stromech se již dostal dokonce i do učebnice přírodních věd pro 3. ročník amerických základních škol (nakladatelství Scott Foresman). Na jaře 2005 byli žáci ZŠ Cannelton pozváni do Washingtonu na slavnostní zasazení jednoho z potomků měsíčních stromů na hřbitově, kde dnes odpočívá bývalý astronaut Stuart Roosa. V létě 2005 vysílala reportáž o projektu britská rozhlasová stanice BBC.
U nás v ČR se díky bývalé železné oponě nepochybně žádný měsíční strom nenachází. Šanci na účast v projektu, na jaký se nezapomíná, má však každý. Potencionální nabídky jsou k dispozici v Projektech Učitelského spomocníka a vyplatí se též sledovat stránky European Schoolnet, případně se zapojit do programueTwinning. A protože „štěstí přeje připraveným“, je dobré se na projektovou výuku předem připravit a zařadit ji i do vašeho školního vzdělávacího programu.

Zdroje:
Richard Black - Trees... from the Moon, BBC News, 19 July 2005
Joan Goble – Project Moon Tree, TechLEARNING, January 1, 2006

Konference EMINENT 2005

Jako každý rok ve stejnou dobu i letos začátkem prosince proběhla společenská událost roku – konference European Schoolnet EMINENT. Její hlavní, ale ne jedinou, náplní je vyhlašování cen eLearning Awards za příslušný rok, a to za účasti co možná nejvyšších hodnostářů pořádající země a celé Evropy. Po loňské Praze se letos stala pořadatelem Paříž.

Výsledek hlavní kategorie je tento:

1.	Daring Reporters	Španělsko (Katalánie)
2.	Video Digital en Educación	Španělsko (Baskicko)
3.	Personal Demons	Velká Británie

Chcete-li znát oceněné projekty ve všech kategoriích, stačí se podívat na Web soutěže na adrese http://elearningawards.eun.org/. Zajímavé možná může být též srovnání vítězů se seznamem zvlášť povedených projektů z výběru 100 postupujících do druhého kola soutěže, který byl zveřejněn koncem listopadu 2005 v mém článku EUN eLearning Awards 2005 Top 100 na České škole. Najdete tam většinu z oceněných. Chybí druhý z hlavní kategorie (Video Digital), což je projekt realizovaný převážně ve španělštině, jehož obsahem je publikování zpracovaných digitálních video záznamů ze života celé školy (Colegio Erain) včetně nahrávek pořízených studenty během výuky napříč všemi předměty. Působí skoro dojmem jakési pozitivní video-mánie odehrávající se v této instituci. Nepochybně je to aktivita z pohledu eLearningu velmi aktuální a pro její protagonisty pravděpodobně též užitečná. Pro cizí návštěvníky je však využitelnost tohoto archivu video-sekvencí značně omezená, a to nejen vzhledem k neznalosti jazyka. Dokumentované aktivity je totiž třeba, mají-li mít kýžený výukový efekt, většinou zažít na vlastní kůži.

Osobně mě mrzí jen to, že žádnou cenu nedostal italsko-ruský Dialog, který se mi opravdu velmi líbil.

Kromě eLearning Awards byly na konfernci EMINENT vyhlášeny též výsledky soutěže projektu INS@FE Safer Internet Magic and Friendship, v níž děti soutěžily v tvorbě příběhu vhodným způsobem zahrnujícího problematiku bezpečnosti počítačových sítí. Díky podpoře MŠMT a koordinaci firmy Software602 se Velkého finále v Paříži zúčastnily hned dvě finalistky naší národní soutěže – Johana Hošková z Gymnázia J. Barranda v Berouně a Petra Janoušková ze ZŠ Ratibořská, Praha 9, Horní Počernice. Vzhledem k již tradiční absenci našich projektů v soutěži eLearning Awards, byla obě děvčata vlastně našimi nejviditelnějšími reprezentanty (kromě členství ve správní radě EUN a předsednictví sekce portálů Ing. Svobody z DZS MŠMT). Všechny vítězné národní práce byly v originále a v ang. překladu vydány v moc pěkné souborné publikaci Tales from the Cyber-Kingdom of Internet Safety, která je distribuována kanceláří EUN.

Podívejme se ale též na další obsah konference. Jednání cca 150 účastníků probíhalo ve čtyřech sekcích – Měnící se školy, ICT ve vzdělávací politice, Digitální obsah a Školské portály. Snažil jsem se, seč to šlo, zúčastnit se pokud možno všech nejzajímavějších prezentací v různých sekcích, ale rozdělit se přece jen neumím. Pokusím se vás tedy seznámit alespoň s těmi nejdůležitějšími závěry a osobními dojmy.

Vůbec nejzávažnější řešenou problematikou, jíž byl zároveň věnován největší prostor, a to hned v několika sekcích, bylo ověřování kvality elektronických výukových materiálů či objektů, eLearningových výukových metod a samozřejmě též výukových výsledků samotných. Na konferenci se sešlo hned několik inspektorů z různých evropských zemí. Ti referovali o tom, jakým způsobem se snaží definovat standardy využití eLearningu ve školách a v závislosti na nich připravovat kontrolní mechanizmy uplatnitelné v praxi. Velmi byl vyzdvihován význam projektu P2P, který se právě problematikou spolupráce školních inspektorů na tomto poli zabývá. Jeho výsledky budou zveřejněny v příštím roce. Musím se opakovat a po několikáté konstatovat, že naše školství má na tomto poli opravdu co dohánět!

Za velmi zajímavé je jistě třeba považovat výsledky projektu CALIBRATE, který navazuje na projekt CELEBRATE, jež se komplexně zabýval problematikou tvorby vzdělávacích objektů a jejich aplikací ve výuce. V nynější fázi realizace této problematiky jsou síly napřeny hlavně k tzv. federalizaci datových skladů výukových objektů, a to nejen v rámci Evropy. Přeloženo do srozumitelné řeči se jedná prostě o docílení kompatibility jednotlivých národních a jiných lokálních archivů tak, aby si tyto byly schopny vzájemně vyměňovat základní informace (meta-data) o svém obsahu. To by ve svém důsledku mělo umožnit pomocí jednoho nástroje při jediném hledání získat odkazy na všechny do příslušné kategorie spadající výukové objekty kdekoli v Evropě nebo dokonce na celém světě. Další, jistě ne méně důležitou, otázkou je, jak ten který vzdělávací objekt do výuky skutečně nasadit. Přestože si řešitelé projektu CALIBRATE uvědomují, že v tomto směru se situace značně liší nejen v různých zemích ale dokonce i v blízkých třídách u různých učitelů, mají v úmyslu vypracovat určitá doporučení, která by nakonec mohla být použita i jako kritérium při vyhledávání vhodných objektů samotnými učiteli. Česká republika se podílí jak na ověřování vazby na RVP a použití vyvinutých nástrojů na školách, tak na přípravě jedné ze dvou mezinárodních konferencí na toto téma.

Vzdělávací portály by měly v blízké budoucnosti poskytovat nejen služby spojené s využíváním objektů včetně vlastního na různá média bohatého výukového obsahu, ale též služby přímo směřované na určitého studenta či žáka. Sem patří elektronické portfolio, aktuálně velmi oblíbené blogy, podcasting, personalizovaný výběr výukových materiálů apod.

Největším současným projektem EUN je eTwinning. Je v něm registrováno více než 10000 škol z celé Evropy a ty mezi sebou zrealizovaly již více než 1000 konkrétních společných výukových aktivit, pro něž využily prostředí internetu. Přestože z pohledu výukového obsahu se nedá říci, že by projekt v první fázi přinesl nějaké převratné nové nápady, co do rozsahu a poskytovaných doplňkových služeb (portál, propagace, vzdělávání učitelů) je akcí dosud v Evropě nevídanou. Naše školy i zde v aktivitě poněkud zaostávají. Nezbývá než doufat, že by ke zlepšení mohlo dojít zároveň s realizací naší kurikulární reformy.

Možná, že jste si povšimli toho faktu, že v Paříži se vlastně sešli hlavně řešitelé mnoha různých grantů, do nichž je nějakým způsobem zapojen European Schoolnet. Je tomu skutečně tak, a není ani příliš divu, vezmeme-li v úvahu, že tato organizace, ač zřízená evropskými ministerstvy školství, je z jejich zdrojů financována skutečně jen částečně. Byla to zajímavá výměna názorů a velmi pěkný přehled toho, co se na poli eLearningu v Evropě právě děje a co lze asi očekávat v blízké budoucnosti.

Je škoda, že se jedná o společnost dosti uzavřenou, kde se opakovaně objevují titíž lidé a ostatní mají na získání nějakého grantu jen malou naději. Je třeba, aby v tomto směru došlo ke změně. Aby se přestala zvětšovat tak často zmiňovaná propast mezi těmi, kdo přístup ke zdrojům a k technologiím mají, a těmi, kdo ho nemají. Aby se nejen k projektům, ale hlavně ke vzdělání samotnému dostalo mnohem více lidí všech kontinentů. Právě Paříž těchto dnů je křiklavou ukázkou naléhavosti tohoto velmi obtížně řešitelného úkolu budoucnosti. Předpokládám, že jsem nebyl jediným účastníkem konference, kterému nebylo moc příjemné po opuštění přepychového mnoha hvězdičkového konferenčního centra se na ulici vyhýbat ležícím ztroskotancům zjevně původem z dalekých zemí, bát se vstoupit do přeplněného metra a při návštěvě světoznámých pařížských památek být hlídán vojskem v plné polní se samopaly. Nevím, co všechno se ještě bude muset stát, aby většina společnosti pochopila, že vzdělání má mnohem vyšší prioritu, než jaká mu je v současnosti přisuzována? Přestože přímo to nikdo nevyslovil, toto je nepochybně hlavním poselstvím právě skončené konference.

Role školní knihovny v procesu technologické inovace výuky

Technologická inovace výuky je požadavkem, který dnes hýbe školstvím na celém světě. I u nás nepochybně souvisí se současnou tzv. kurikulární reformou, která je prováděna zaváděním rámcových vzdělávacích plánů. Chceme-li se zabývat rolí školní knihovny v tomto procesu, musíme si nejprve alespoň v krátkosti připomenout, proč vlastně tato reforma byla vyvolána a jaké jsou její hlavní cíle.

Proč se dělá reforma?

Již dlouhá staletí někteří pokrokoví pedagogové propagují výukové metody založené na snaze žáka osobně zainteresovat na výukovém procesu. Postupně tyto metody byly ve století minulém osvojeny hlavně školami experimentálními, kterých nebylo nijak málo. Přestože žádná z nich nebyla většinovou společností přijata, postupně se některé jejich metody začaly stále více prosazovat. S blížícím se koncem 20. století se totiž ukázalo, že jejich správnost lze vědecky dokázat.

Gardnerovy základní typy inteligence: 1.     jazyková 2.     logicko-matematická 3.     vizuální (prostorová) 4.     pohybová 5.     hudební 6.     interpersonální (mezilidská) 7.     intrapersonální (týkající se sebe sama)

Začít můžeme třeba u Jeana Piageta, který se zabýval zkoumáním vývoje schopností dětského mozku poznávat a, kromě popisu několika stádií tohoto vývoje, dospěl k závěru, že zdravý lidský mozek má ve všech vývojových fázích přirozenou snahu být aktivní, a tak poznávat stále něco nového [7]. Samotné poznávání je aktivitou ryze individuální. Schopnost poznávat (talent a inteligence) je vlastností předávanou geneticky (viz Plomin [8]) a  je tudíž každému dána od narození.

Základní typy vícesložkové inteligence popsal Howard Gardner [5]. Důsledkem jeho teorie je nutnost pohlížet na každého žáka jako na osobnost, která v případě, že nedokáže určitou látku zvládnout jednou výukovou metodou, může jinou metodou dosáhnout výsledků překvapivě dobrých. Proto je třeba, aby výukové prostředí bylo na metody co nejbohatší a aby učitel byl schopen výukové postupy pro jednotlivé žáky individualizovat (např. pomocí vhodných rolí v týmové práci, nasazením technologií apod.).

To, že schopnost poznávat je dána geneticky, ještě neznamená, že nelze ovlivnit obsah poznávání. Podle v 70. letech znovu objevené Vygotského teorie sociálního principu vzdělávání [9] vše nové přichází v podobě podnětů od jiných lidí. Podle nejnovějších výzkumů právě tyto podněty přímo ovlivňují způsob práce lidského mozku. Tradiční pohled na jeho fungování, který v něm viděl jakési skladiště informací, byl již zcela opuštěn. Dnes víme, že daleko blíže ke skutečnosti má představa dynamicky se měnícího prostředí založeného na chemických procesech, jehož pro nás zatím navenek nejlépe viditelnou reprezentací je systém spojů (synapsí) mezi mozkovými buňkami (viz např. Healy [6]). Počet synapsí se během života značně mění a je přímo ovlivněn právě podněty, které člověk přijímá z okolí. Myšlení přitom funguje na základě vzruchů přenášených těmito spoji mezi mozkovými buňkami. Na způsob myšlení má významný vliv nejen počet buněk a synapsí, ale též způsob jejich propojení, tj. schopnost asociace (pochopení problému, nalezení souvislostí, aplikace).

Bloomova taxonomie vzdělávacích cílů 1.     Znalost (doslovně opakovat) 2.     Pochopení (porozumět termínům a koncepcím, vysvětlit vlastními slovy, parafrázovat text) 3.     Aplikace (řešit problém na základě porozumění) 4.     Analýza (formulovat teoretické vysvětlení nebo matematický či logický model, odvodit zákonitost) 5.     Syntéza (na základě zvládnutí předchozích stupňů vytvořit něco nového) 6.     Vyhodnocení (vybrat a zdůvodnit nejvhodnější řešení)

Tyto a další aktuální poznatky vědy vedly Benjamina Blooma k definování dnes celosvětově uznávané taxonomie vzdělávacích cílů [1], v níž jsou znalosti typu encyklopedických pouhým prvním stupněm na žebříčku schopností, k nimž by děti ve výchovně-vzdělávacím (edukačním) procesu měly dospět.

Ke všem těmto skutečnostem, které samy o sobě vyvolávají potřebu změn výukových postupů, navíc přibyla ještě revoluční změna v možnostech komunikace a v přístupu k informacím způsobená rozvojem technologií. Jejich všudypřítomná využitelnost zásadním způsobem ovlivnila požadavky na cílové klíčové kompetence příštích generací. Zatímco dříve člověk potřeboval k nalezení určité informace dlouhé hledání často spojené s cestou do knihovny, dnes ji získá během několika vteřin na internetu. Není tedy důvodu učit se mnoho věcí zpaměti. Zatímco dříve úroveň řešení úkolů dovolovala značný stupeň samostatnosti, dnes jsou problémy natolik složité, že vyžadují vysokou specializaci a je možné je řešit často pouze v rámci kolektivu odborníků. Je tedy potřeba připravovat žáky na týmovou spolupráci. Zatímco dříve bylo celkové množství globálních znalostí ještě jakžtakž únosné, takže se dalo uvažovat o reprezentativním výběru z nich jako o povinném penzu rozpracovaném ve formě osnov, v současnosti množství znalostí, jež je možno získat na základě dostupných informací, roste natolik neúnosným tempem, že již přestalo mít smysl pokoušet se většinu z nich (kromě určitého všeobecného základu) vtlouci dětem do hlavy. Na místo toho vznikla potřeba naučit žáky orientovat se ve světě informací a řešit problémy na základě okamžitě zjištěných skutečností (informační či lépe funkční gramotnost). Dá se očekávat, že takovou činností se budou muset zabývat po celý svůj život. Právě zde můžeme hledat prapříčinu často v současnosti užívaných slovních spojení jako „celoživotní vzdělávání“ nebo „problémově orientovaná výuka“ apod.

Jaké jsou cíle naší reformy?

Vezmou-li se v úvahu všechny tyto skutečnosti, jistě nikoho nepřekvapí, že se v našich oficiálních schválených dokumentech vydaných VÚP Praha v roce 2005 (viz http://www.vuppraha.cz) nacházejí doporučení jednoznačně podporující současné trendy. Například v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání najdeme u předmětu Informační a komunikační technologie pro činnost žáků třeba tyto očekávané výstupy:

·       při vyhledávání informací na internetu používá jednoduché a vhodné cesty

·       vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích

·       ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závažnost a vzájemnou návaznost

·       používá informace z různých informačních zdrojů 

Český jazyk a literatura obsahuje zase např. tyto očekávané výstupy:

·       čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas

·       rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu

·       posuzuje úplnost a reprodukuje obsah jednoduchého sdělení

·       rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě

·       pracuje tvořivě s literárním textem

Průřezové téma Mediální výchova pracuje např. s těmito vybranými tematickými okruhy:

·       kritické čtení a vnímání mediálních sdělení

·       interpretace vztahu mediálních sdělení a reality

·       fungování a vliv médií ve společnosti

·       tvorba mediálního sdělení

·       práce v realizačním týmu

To ovšem znamená, že by v našich školách mělo dojít při zavádění školních vzdělávacích programů k výrazným inovačním změnám oproti stávajícímu stavu. Převládající orientace by měla být posunuta od tradičních instruktivních výukových metod směrem ke konstruktivním. Jak tato inovace vypadá a jakým procesem změny by měl při ní projít samotný učitel, jsem popisoval ve svém loňském vystoupení na konferenci Informační gramotnost a odkážu proto zájemce o tuto problematiku na můj příspěvek v minulém sborníku konference [3] (případně [4]).

Role školní knihovny

Vše, co bylo řečeno, vede k závěru, že obsah učitelské práce doznává v současné době značných změn, které sice nejsou přímo vyvolány rozvojem technologií, ale v nichž technologie sehrávají roli katalyzátoru a proces urychlují a ovlivňují. Podíváme-li se na to, jak by výuka v inovativní škole měla vypadat, zjistíme, že kromě klasických instruktivních metod, jako je frontální výklad, drilové cvičení nebo testování, měly by se v mnohem větší míře uplatnit též metody konstruktivní, k nimž patří řešení problémově orientovaných úloh, výukové projekty apod. Další informace o tom, jak by tyto metody s využitím technologií mohly prakticky vypadat, lze nalézt např. v publikaci [2] nebo na adrese http://www.webquest.cz/.

V ideálním případě jsou žáci u tohoto druhu činností aktivizováni ke ztotožnění s problémem a vykazují vlastní snahu úkol vyřešit, tj. mají o učení osobní zájem. Není jednoduché tohoto stavu dosáhnout, ale chceme-li dospět k vyšším příčkám Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílu, jiné cesty není. Bohužel to vyžaduje též změny v organizaci škol. Je téměř nemožné, aby konstruktivní metody uplatňovali jen ojedinělí samostatní učitelé v rámci svého předmětu ve třídě s 30 žáky.

Rámcové vzdělávací programy předpokládají tématické plánování výuky a kladou důraz na mezipředmětové vztahy. Z předchozích kapitol jasně vyplývá, že zvýšení úrovně funkční gramotnosti žáků je jednoznačně věcí týkající se snad všech vyučovaných předmětů. Učitelé proto musí začít mnohem více pracovat týmově. Žáci, mají-li být schopni vyhledávat, zpracovávat a používat všechny dostupné informace (např. v lekci typu WebQuest), musí k nim mít stálý přístup a rozhodně jim nemohou stačit jen stávající na jeden obor zaměřené učebnice.

K tomu však prakticky v našich školách nejsou zatím ve většině případů podmínky. Internet je zaveden často pouze do počítačové učebny, která slouží výuce informatiky. Děti se do ní dostanou jinak jen v rámci kroužků, a to nejčastěji v odpoledních hodinách. Ve skutečnosti je třeba, aby přístup do internetu a k dalším informačním zdrojům byl zajištěn vlastně téměř vždy, když se ve výuce řeší nějaký samostatný úkol. Jednotliví učitelé předmětů přitom nemohou v případě individuálních nebo týmových činností zvládat pomoc všem žákům.

Závěr je nasnadě:

Stávající reformu nelze realizovat bez FUNKČNÍHO INFORMAČNÍHO CENTRA NA KAŽDÉ ŠKOLE !!!

Vyslovit takovéto tvrzení, byť i bylo pravdivé, je v našich podmínkách značně odvážné. Plně si uvědomuji, že k plošné realizaci tohoto požadavku povede ještě dlouhá a nesnadná cesta. Je zřejmé, že první, co každého ředitele školy napadne, je, kde na to vzít peníze. Celkové problémy financování našeho školství jsou dostatečně známé a já nemám v úmyslu je zde diskutovat. Domnívám se však, že na úrovni školy je zřízení takového centra již za stávajících podmínek možné. Je to jen otázka priorit. Nepochybně by bylo dobré, kdyby v tomto směru existovalo i nějaké oficiální doporučení státních orgánů.

Mnohem horším problémem je naprostý nedostatek vhodných pracovníků s dostatečnou kvalifikací. Musíme si uvědomit, že úloha člověka zodpovědného za oddělení typu školního informačního centra nebo, chcete-li, školní knihovny je značně kumulovaná. V první řadě musí být vynikajícím moderním učitelem schopným iniciovat zavádění inovativních výukových metod na úrovni celé školy. Musí být přítomen v týmu učitelů připravujících inovativní problémově orientované výukové aktivity konstruktivního typu. Jako takový má v jednotlivých případech na starosti výběr vhodných informačních zdrojů. Předpokládá se samo sebou, že pak během realizace těchto aktivit musí sloužit jako partner učitelů, za nímž žáci chodí tehdy, potřebují-li pro řešení svého problému najít nějakou informaci.

Z klasického knihovníka musí tento člověk mít alespoň touhu a schopnost aktivovat děti k vlastní četbě. V dnešní době je to stále obtížnější, a o to nutnější. Musí se bravurně orientovat ve všech informačních zdrojích a být schopen žáky navést na nejvhodnější cestu k nim. Musí přesvědčit celý učitelský sbor, že výchova k informační gramotnosti je věcí celé školy. Zároveň musí být schopen tuto výchovu realizovat a začlenit do školního vzdělávacího programu. Tato činnost je již napůl manažerská.

To ale ještě stále nestačí. Tento moderní knihovník, jak mu snad můžeme říkat, musí též dokonale zvládat technologie. Musí být specialistou na výukové využití počítačů a zvládat všechny technické nástroje k tomuto účelu využitelné. Musí být tím nejzkušenějším uživatelem, který ví, co může od technologií v té které situaci žádat, a musí být schopen formulovat úkol pro technické pracovníky (místní či externí) i posoudit kvalitu jeho splnění. To znamená, že vhodný člověk na tuto funkci je zároveň velmi hodnotným zdrojem zkušeností, které by měl předávat kolegům.

Ti šťastní ředitelé, kteří najdou pracovníka splňujícího většinu z výše naznačených požadavků na funkci školního knihovníka, mohou mu nejen svěřit řízení informačního centra, ale mohou o něm uvažovat i jako o kandidátovi na funkci koordinátora-metodika ICT nebo koordinátora ŠVP. Měl by se přirozenou cestou stát též vůdčí osobností v organizaci dalšího vzdělávání celého učitelského sboru.

V příloze je malá ukázka materiálu popisujícího činnost školních knihoven ve Spojených státech. Jen přes takovou standardizaci cílů totiž vede cesta k jejich možné následné kontrole, která je nezbytnou součástí komplexního řešení dané problematiky.

Situace u nás, přestože se realizuje kurikulární reforma, zatím nevypadá na to, že bychom se v dohledné době mohli dočkat nějakých zásadních změn v celkovém přístupu veřejnosti a vlády ke školství. Musíme však přesto věřit, že naši spoluobčané jednou pochopí, co je životně důležitou podmínkou rozvoje demokratické společnosti. Že stoupne prestiž učitelského povolání. Že vysoké školy budou připravovat dostatek absolventů schopných zhostit se role učitelů a školních knihovníků. Že učitelé budou mít zájem na celoživotním zvyšování své kvalifikace v duchu nejnovějších vědecky podložených trendů všech souvisejících oborů…

Pak nebude možné dělat reformu bez provázanosti jednotlivých kroků, ať už vertikální (soulad změn mezi různými stupni školy – např. přijímací zkoušky) nebo horizontální (soulad změn v rámci stejného stupně). Nezbude, než si přiznat, že měnit věci k lepšímu vždy něco stojí. Že inovativní výukové metody vyžadují zapojení více a kvalitnějších učitelů, a tudíž jejich praktické nasazení je dražší než u metod tradičních. Bude-li toto všem jasné, stačí najít na realizaci reformy skutečně schopné manažery. Pak se snad dočkáme pro zřizování školních informačních center příznivějších podmínek.

Literatura:

1. BLOOM, B.: Taxonomy of Educational Objectives. Handbook I.: cognitive domain, Longmans, Green & Co., New york 1954.
2. BRDIČKA, B. : Role internetu ve vzdělávání, Kladno : AISIS, 2003, ISBN 80-239-0106-0, Dostupný z: <URL: http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/role/>
3. BRDIČKA, B. Vliv technologií na inovaci výukových metod. In: Sborník konference Informační gramotnost. Brno : MZK, 2005, s. 92-97. ISBN 80-7051-160-5
4. BRDIČKA, B. : Vliv technologií na inovaci výukových metod, Česká škola.cz, ISSN 1213-6018, [cit. 2004-12-09]. Dostupný z <URL: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=101958&CAI=2129>
5. GARDNER, H.: Frames of Mind: The Theory of Multiple Intelligences, Basic Books Inc, New York, 1983
6. HEALY, Jane M. Endangered Minds - Why Our Children Don’t Think and What We Can Do About It. New York : Simon & Schuster, 1991. ISBN 0684856204
7. PIAGET, Jean. To Understand Is To Invent. New York : The Viking Press, 1972.
8. PLOMIN, Robert, et al. Behavioral Genetics. 4th edition, New York : W H Freeman & Co., 2000. ISBN 0716751593
9. VYGOTSKY, Lev S. Thought and language. Cambridge : MIT Press, 1962. ISBN 0262720108

Standardy činnosti školních knihoven amerického státu Massachusetts

Personální politika

V každé škole musí být minimálně jeden kvalifikovaný učitel se specializací na knihovnu a jeden kvalifikovaný pomocný knihovník přibližně na každých 500 studentů.

Integrace do výuky

Rozvrh musí umožnit rovnoměrné rozložení času mezi pobytem v učebnách a v knihovně tak, aby bylo možno realizovat učiteli společně připravené problémově orientované výukové aktivity.

Proces integrace informační výchovy

Proces výuky směřující k osvojení informační gramotnosti žáků musí být zajišťován kooperativním způsobem v rámci celých školských obvodů.

Problémově orientovaná výuka

Osnovy všech ročníků musí obsahovat dostatečný počet problémových kooperativních úloh tak, aby měl každý žák příležitost se učit a cvičit dovednosti vedoucí ke splnění obvodních cílů v oblasti informační gramotnosti.

Výstupy výukových lekcí

Osnovy všech ročníků musí zahrnovat informační výchovu v rámci tématických problémově orientovaných lekcí s jednoznačně definovanými výstupy.

Systém hodnocení

V rámci učitelského sboru musí být vytvořen a odsouhlasen standardizovaný systém hodnocení všech typů (formátů) žákovských prací.

Hodnocení žáků

Hodnocení informační gramotnosti žáků musí probíhat již od nižších ročníků a výsledky musí být učiteli sdíleny. Je důležité, aby proces informační výchovy kontinuálně pokračoval i při přechodu žáků do vyšších ročníků.

Podněcující výzkumné projekty

Výuka musí využívat též podněcující problémově orientované kooperativní úkoly (projekty), jež přesahují rámec předmětu či jednotlivých výukových témat, zahrnují reálné problémy, vyžadují opravdovou činnost ze strany žáků a vyvolávají proces konstrukce osobního poznání včetně originálního myšlení.

Podpora výzkumným projektům

Výzkumné projekty musí mít co největší podporu, aby bylo maximalizováno chápání a učení žáků.

Budování čtenářské obce

Vytváření podmínek a podpora vývoje čtenářských návyků musí být nedílnou součástí práce knihovny. Čtení musí být integrováno do výuky všech předmětů napříč všemi obory.

MA School Library Media Program Standards, Teaching & Learning Specifications, 2003, Dostupný z: <URL: http://www.mslma.org/whoweare/standards/specs1.pdf>

EUN eLearning Awards 2005 Top 100

O víkendu byl zveřejněn seznam stovky nejlepších z téměř 800 nominovaných projektů do soutěže European Schoolnet o výukový materiál nebo aktivitu vzorovým způsobem využívající moderní technologie. Jako každý rok i letos je mezi návrhy mnoho velmi zajímavých počinů. Některé určitě stojí za inspiraci.

Přestože se věnuji výukovým projektům využívajícím technologie již řadu let, nedělám si ambice na komplexní hodnocení všech 100 postupujících projektů v letošní soutěži eLearning Awards. V čase, který jsem prohlížení projektů mohl věnovat, a s jazykovými znalostmi, které mám, to ani není možné. Projekty pocházejí z celé Evropy a jsou v různých jazykových mutacích. Věnoval jsem se tudíž převážně těm, které existují v anglické (popřípadě v německé) verzi a mohou být pro naše podmínky nějakým způsobem zajímavé.

Zde je seznam mých favoritů:

Macbeth, past and present	BE
Výukový Web doplněný Blogem komplexně se zabývající Shakespearem, jehož autorem je belgický učitel dějepisu Herman D'Hollander.
A virtual ode to M.C.Escher	GR
3D simulace výstavy obrazů M.C.Eschera (známého malíře matematikou inspirovaných obrazů) s výkladem a odkazy na další související zdroje z dílny Arise Louvrise z řeckého lycea v Zografou.
St. Patrick's Day Web Site	IE
Úžasný Web doprovázený irskou hudbou vytvořený z materiálů o sv. Patrikovi sebraných 10 žáky vyšší třídy (9-11 let) jedné z nejmenších irských škol (Aghina National School), která má ve dvou třídách celkem pouze 20 žáků.
Dream A Dream	IL
Opakovaně oceňovaný Web spojující několik mezinárodních výukových aktivit zabývajících se vzájemným poznáváním s cílem budovat mír, jež vznikly pod vedením učitelky AJ Marshi Goren z Ein Ganim School, Petach Tikva, Israel.
Dialogue-Dialogo-Диалог	IT
Pozoruhodný multimediální projekt italského technického institutu z Gemony a ruského gymnázia z Krasnodarska popisující anabázi kozáku na konci 2.sv.v. s přesahem do současnosti.
Žory - our wonderful artistic fatherland	PL
Multimediální Web polského gymnázia (náš 2.st. ZŠ) Žory komplexním způsobem popisující místní (slezskou) kulturu. Vítěz polské národní soutěže Cyberfair 2005.
Daring Reporters	ES
Web sdružující materiály vzniklé jako výstupy aktivit studentu IES (ZŠ+SŠ) Ronda z katalánské Lleidy pod vedením často oceňovaného učitele ICT Jordi Jordana. Jsou jednoznačným důkazem vysoké kvality jejich výuky a mohou být vzorem jiným školám učícím AJ jako cizí jazyk.
Personal Demons	UK
Skvělý a dokonale ve spolupráci s Cambridge University realizovaný nápad anglického spisovatele dětské literatury Steve Altona, který zatahuje děti do spolupráce na své nové knize. Po multimediálním seznámení s rozpracovanou verzí tvoří děti různé varianty pokračování, kreslí ilustrace, navrhují obálku, natáčejí své verze na video apod. Projekt byl původně určen pro třídní prezentace na v UK značně rozšířených interaktivních tabulích a nyní byl převeden i na Web. Jedná se o vzorový příklad, jak zvyšovat u dětí zájem o čtení.

Budete-li ve stovce nejlepších hledat české projekty, vězte, že jich opět není mnoho – tedy přesně jeden, a to portál Ve škole známé ZŠ Lupáčova, jejíž činnost zachraňovala reputaci ČR v zahraničí již mnohokrát. Jedná se o archiv hodnocených odkazů na výukové materiály (objekty) inspirované metodickou pomocí uživatelům interaktivních tabulí v ČR. Samozřejmě musíme přát tomuto projektu v soutěži úspěch. Jen jedna věc mě mrzí. Myslím, že opravdu užitečný a obsahově komplexní portál tohoto typu nemůže být realizován na úrovni jedné, byť vynikající školy (tvrdím totéž i o našem Učitelském spomocníkovi). Jsem zvědav, zda se vůbec kdy dočkáme realizace státními financemi zaštítěného skutečného centrálního portálu obsahujícího i komplexní evaluační Web, který si již naši učitelé jistě zaslouží. Je velká ostuda, že nejsme schopni takovouto věc realizovat, když na ni navíc jsou již léta přiděleny peníze v SIPVZ.

Ještě o jednom projektu z Top 100 bych se chtěl zmínit. Dánové pod názvem ECOLE, což je stejnojmenný projekt Comenius Network, v němž jsme figurovali jako partneři, zařadili jeden z výstupů tohoto projektu – kurz projektových metod práce s využitím technologií pro učitele. Pro nás zvlášť zajímavá je ta skutečnost, že tentýž jen poněkud modifikovaný materiál byl v rámci jiného projektu Comenius 2 PROMISE upraven a přeložen do několika jazyků včetně češtiny (viz PROMISE Course). Dá se říci, že díky tomuto počinu se možnosti našich učitelů v oblasti sebe-vzdělávání obohatily. Pokud by měl někdo zájem o pomoc lektora při studiu, může se obrátit na naše Oddělení informačních technologií a technické a informační výchovy KITTV UK PedF Praha a zapsat se do kurzu Projektová výuka s využitím počítačů, který je akreditován v rámci SIPVZ.

Svůj dnešní příspěvek pro Českou školu bych rád uzavřel přáním, aby zájem našich učitelů o mezinárodní výukové aktivity rychle rostl. Přes podporu z EU v rámci programu Socrates Comenius nebo snahu EUN např. v rámci aktuálního projektu eTwinning, který disponuje i českým podpůrným střediskem, je naše účast stále nedostatečná.

Jsem zvědav, zda některý z mnou vybraných projektů bude nakonec komisí eLearning Awards vybrán a 8. prosince v Paříži na konferenci Eminent bude vyhlášen a odměněn. Chcete-li si přečíst komentář k této události, sledujte Novinky EU Učitelského spomocníka.

Zajímavý pohled na využití technologií ve školách

Bill Pflaum je odborníkem na vzdělávací technologie na slovo vzatým. Již celé čtyři desetiletí vyvíjí učební pomůcky, výukové programy či elektronické materiály pro školy. Je viceprezidentem společnosti The Mazer Corporation se sídlem v Daytonu v americkém státě Ohio, která se zabývá službami školám. Počítače jeho samotného ovlivnily natolik, že se rozhodl hledat odpověď na otázku, proč život škol ovlivňují tak málo.
 

Bill (William) Pflaum vešel ve známost svou knihou The Technology Fix: The Promise and Reality of Computers in Our Schools (ASCD, 2004), která je výsledkem jeho putování po mnoha amerických školách v rámci ročního volna, které si za tímto účelem vzal z práce. Její název by se dal volně přeložit asi takto – Zaostřeno na technologie: očekávání a realita zavádění počítačů do našich škol. Cílem této jeho aktivity bylo nalézt důvody, proč ani několikaleté masivní investice do vybavování amerických škol technologiemi na přelomu století podle jeho názoru neměly uspokojivý efekt.
Jeho soukromý průzkum tuto hypotézu více méně potvrdil. Podobný názor navíc nemá sám. Shoduje se například s prestižním vědcem a profesorem Stanfordské univerzity Larry Cubanem, jehož postoj prozrazuje již samotný název jeho poslední knihy - Oversold and Underused: Computers in the Classroom (Harvard Books, 2001), česky – Předražené a zneužívané: počítače ve škole.
Oba pánové prováděli kvalitativní výzkum založený na přímém sledování škol. Narozdíl od Cubana, který podle přísně vědeckých pravidel s týmem spolupracovníků a pomvědů hodnotil činnost několika málo škol obvodu Palo Alto (centrum Silicon Valley) nedaleko Stanfordské univerzity, Pflaum sám objížděl desítky škol v sedmi amerických státech. Nepoužíval striktně vědecké postupy, zato se snažil co nejvíce zapojit do života každé školy. Zúčastnil se vyučování, pomáhal učitelům, diskutoval s technickými koordinátory, hovořil s řediteli, navštěvoval místní školské úřady. Svá zjištění shrnul v citované knize do těchto hlavních bodů:

·         Pro mnoho studentů není klasická počítačem podporovaná výuka (Computer-Based Training) efektivní. Proto by se mělo při práci s počítači rozlišovat, zda je či není pro toho kterého studenta vhodná.

·         Počítače mohou být s výhodou použity též jako nástroj pro zpracování informací o studentech nebo k jejich hodnocení.

·         Rovnice dítě + počítač = učení je neúplná. Jedině správně je dítě + počítač + zapojený učitel = učení. Jinými slovy – klíčový je učitel, ne počítač.

Od vydání své knihy se Bill Pflaum snaží mezi školami, které navštívil, hledat takové, které si jeho doporučení vzaly k srdci. Zpočátku byl přesvědčen, že takové nejsou. Ve svých publikacích totiž neuvádí pravé názvy škol ani skutečná jména osob, o nichž píše. Takže školy ani školské úřady nebyly nuceny na konkrétní nedostatky reagovat. Nakonec se mu ale letos v létě podařilo nalézt dva případy, které alespoň v některých aspektech požadavky na optimální využití vzdělávacích technologií splňují.

Prvním z nich je škola zvaná Henderson Elementary (1. až 6. ročník). Nachází se v oblasti s poměrně nízkou životní úrovní ve školském obvodě s nedostatečnou podporou školních technologií. Přesto se může v nedávné době pochlubit přímo zázračným zlepšením výsledků. V letech 2001-2003 byla tato škola na základě výsledků povinných státních testů všech žáků (viz např. Missouri Assessment Program nebo Texas assessment program) zařazena do kategorie – stav nouze. Stačily ještě další dva roky, a škola by byla podle zákona nuceně rekonstruována.

V této situaci si vedení podalo žádost o grant z federálního programu Enhancing Education Through Technology (zdokonalování vzdělávání prostřednictvím technologií) a obdrželo jen pro první rok 158 tisíc dolarů na hardware, software a školení učitelů. Program EETT nenabízí jen peníze, nabízí komplexní podporu především při výuce matematiky a čtení. Pro tyto dvě vzdělávací oblasti 1. stupně ZŠ byly vyvinuty výukové programy a doplněny prostřednictvím sítě prováděnou průběžnou analýzou úspěšnosti žáků. Byly připraveny osnovy, které sledují výukové cíle definované standardy (v rámci jednotlivých států federace definované rámcové vzdělávací cíle), a byl vyvinut doprovodný kurz potřebných počítačových znalostí pro žáky. Sami učitelé prošli důkladnou přípravou. Každý se zúčastnil minimálně 8 denního intenzivního školení vedeného lektorem vyslaným firmou, která vyvinula software.

Ze strany učitelů nebyly zaznamenány žádné stížnosti. V situaci, kdy chybí jen málo k uzavření školy z důvodů neschopnosti zlepšit výukové výsledky, není ani příliš divu. A tak byl tento program zaveden. Žáci kromě tradičních prezenčních lekcí vedených podle nových osnov strávili v průměru 4 hodiny týdně u počítačů. Učitelé měli možnost na základě průběžných výsledků okamžitě reagovat a přizpůsobit další postup. Pouze ti žáci, kteří potřebovali zvláštní péči, procházeli pod vedením specialisty dodatečnými lekcemi v rámci implementovaného programu pro tyto účely vyvinutými.

A jak že tedy vypadalo ono zázračné zlepšení? Ve čtvrté třídě se výsledky v matematice zlepšily z 15 procent v roce 2003 na 62 procent v roce 2004, v šesté ze 14 na 44. Ve čtení došlo ke zlepšení o 55 procent ve čtvrté třídě a o 70 procent v šestce. Celoškolní průměr v matematice byl o 40 procent lepší a ve čtení o 52 procent. Přestože se Henderson Elementary ze stavu nouze dostala, čeká ji ještě hodně práce. V ostatních sledovaných výukových oblastech (psaní, sociální vědy, přírodní vědy) dosud k žádnému zlepšení nedošlo.
Druhý „úspěšný“ příklad implementace vzdělávacích technologií nalezl Bill Pflaum v obvodě Winterville v severním Ohiu. Zde se naopak jedná o oblast dlouhodobě vykazující velmi dobré výukové výsledky. Obvod má tři základní školy, jednu nižší a jednu vyšší střední školu. Jediným drobným problémem byly ne zcela vyrovnané výsledky základních škol v matematice.
O všech 2100 počítačů, které má 4000 studentů tohoto obvodu k dispozici, se ve spolupráci s externími firmami starají dva zaměstnanci obvodního školského úřadu. Jeden má na starosti hardware a druhý (vybavený titulem magistra vzdělávacích technologií) se věnuje výukovým záležitostem souvisejícím s technologiemi. Počátečním požadavkem zde sledované inovace realizované prostřednictvím technologií bylo odstranění nerovnoměrných výsledků základních škol v matematice. Problém byl od počátku řešen ve spolupráci s obvodním vedoucím zodpovědným za školní osnovy, který má zvláštní sympatie k technologickým řešením.
Na počátku bylo zjištěno, že výuka matematiky je orientována příliš na učitele a její úroveň se tudíž v různých školách liší. Proto byl nastolen požadavek zavedení celo-obvodního podpůrného systému pro výuku matematiky, který by byl založen na plnění výukových standardů, umožňoval průběžnou kontrolu výsledků žáků a obsahoval nástroje pro nápravu problémů žáku se specifickými potřebami. Vhodný vzdělávací program byl nalezen téměř náhodně.
Jedná se o systém vyvíjený již 25 let na jedné jiho-americké univerzitě. Je založen na pravidelném týdenním 15 minutovém testování všech žáků. Prakticky se testování provádí v počítačové učebně s tím, že výsledky jsou prostřednictvím sítě okamžitě předávány příslušnému učiteli. Na základě těchto výsledků učitel přizpůsobuje prezenční výuku a přiděluje žákům potřebné výukové aktivity, které jsou součástí navrženého výukového systému. Tyto aktivity v podobě výukových lekcí a cvičení jsou k dispozici žákům na třídních počítačích nebo prostřednictvím bezdrátové sítě kdekoli v okolí školy.
Vzhledem k tomu, že výukový obsah systému bylo třeba přizpůsobit potřebám obvodu Winterville, oba technologičtí pracovníci měli plné ruce práce. Nejprve prošli školením dodavatele software a pak sami přizpůsobili výukový obsah tak, aby plně vyhovoval jejich státním standardům. Samotní učitelé prošli dvoudenním školením. První den byl věnován především zdůvodnění implementace systému. Bez vzbuzení zájmu samotných učitelů by jeho zavádění nemělo smysl. Druhý den pak byl určen k nácviku práce se systémem a analyzování dat.
Předběžné výsledky po půl roce využívání systému ukazují, že tato inovace byla úspěšná. Za všechny dva názory zapojených učitelů:

·         „Je to poprvé v celé mé kariéře, co musím věnovat takovou pozornost standardům. S informacemi získanými díky tomuto programu však neučím jednolité moře stejných tváří, ale individuality.“

·         „Hodně teď mluvíme o vzdělávacím programu a snadněji si vyměňujeme zkušenosti. Já učím aritmetiku, on učí aritmetiku i ona učí aritmetiku. A přitom můžeme okamžitě zjistit, jak se naše výsledky liší.“

Na otázku, co je klíčovou podmínkou úspěchu implementace systému do budoucna odpovídají obvodní technologové takto: „Za prvé je to růst kvalifikace učitelů a za druhé podpora, kterou potřebují cítit. My ve spolupráci s dodavatelem systému nabízíme 24 hodinovou odezvu na každý požadavek ze strany učitelů. Každý podobný systém má počáteční nedostatky. Učitelé ale musí cítit, že jsou jejich potřeby brány vážně.“
Ve svém aktuálním článku ze srpna 2005 (viz zdroje) Bill Pflaum přiznává, že proces nalezení nejvhodnějších postupů implementace vzdělávacích technologií nemůže být nikdy definitivní. Přesto se pokouší shrnout rysy popsaných úspěšných případů do pěti obecných pravidel, která doporučuje dodržovat:

1.      Kritické množství hardware. Sledované „úspěšné“ školy nebyly vybaveny starým nebo nevhodným technickým zařízením. I když dostatečné vybavení není zárukou úspěchu, je jeho nezbytnou podmínkou.

2.      Pochopení a spolupráce mezi učiteli a technology. Techničtí pracovníci byli odborně na výši a kromě toho byli schopni respektovat priority učitelů. Pochopili, že problém vzdělávacích technologií není jen o bitech a bytech.

3.      Odpovídající příprava učitelů. Školení bylo dobře naplánováno a provedeno.

4.      Implementace výuky založené na standardech. Učitelé začínali chápat význam standardů i jejich přínos.

5.      Vhodný software. Přestože je důležitý, ve výčtu je uveden až na konci. Bez splnění předchozích čtyř podmínek nemá výběr softwaru žádný smysl. Ve sledovaných „úspěšných“ školách byl výběr proveden se zřetelem na okamžité potřeby školy, na zařízení, které bylo k dispozici, a na schopnostech učitelů, jež byly ovlivněny možnostmi jejich dalšího vzdělávání.

Základní podmínkou úspěchu je vždy všeobecné přijetí daného závazku a celková shoda všech komponent zaváděné inovace.

Zdroje:
Bill Pflaum - A Second Look at the Nature of Technology in the Classroom, The Journal Magazine, August 2005
Bill Pflaum - How Is Technology Impacting Student Performance?, College Planning & Management, December 2001

Stává se vzdělávání mobilním?

Je všeobecně známo, že se mobilita v různých podobách stává důležitou součástí celoživotně probíhajícího vzdělávacího procesu. Stala se tentokrát též hlavním tématem 19. ESP konference (Learning Goes Mobile), která se ve dnech 10.-13. 3. 2005 uskutečnila v opravdu mobilní podobě na trase Helsinky-Stockholm-Helsinky.
 

O výročních konferencích ESP (European Schools Project) informuji celkem pravidelně. V loňském roce se se značným ohlasem (včetně televize) uskutečnila v Praze. ESP je jednou z nejstarších evropských organizací zaměřujících se na didaktické otázky související s využitím vzdělávacích technologií včetně mobilních. Její tradiční hlavní náplní je teoretická i praktická pomoc při realizaci mezinárodní spolupráce škol – čili projektů. V této své činnosti se opírá o bohaté zkušenosti svých členů a navazuje na celou řadu programů podporovaných EU (např. tématické sítě Comenius ECOLE a COMPACT). Vše podstatné je pochopitelně k dispozici na webu (viz odkazy na konci).
Umístění letošní konference na obrovské lodi pohybující se mezi dvěma severskými metropolemi nebylo vyvoláno čistě jen snahou o mobilitu za každou cenu. Společnosti provozující lodní přepravu totiž mimo sezónu nabízejí natolik zajímavé slevy, že celá akce vyšla levněji, než kdyby byla na pevnině. Ty největší výletní lodě (v našem případě by se mělo vzhledem k okolnostem hovořit spíše o ledoborci) přitom poskytují kompletní konferenční servis včetně sálu pro několik stovek účastníků (tentokrát více než 200 z 28 zemí). K dispozici jsou též menší klubovny pro zasedání sekcí i veškerá technika včetně nepřetržitého mobilního signálu a satelitního připojení do internetu.

Asi nikoho nepřekvapí, že byl po celou dobu konference zdůrazňován fakt, že využití technologií včetně mobilních (Finsko je jejich významným producentem) nesmí být ve vzdělávání cílem, nýbrž jen prostředkem. Je nepochybně dobře, mohou-li lidé mezi sebou stále snadněji komunikovat a mají-li stále blíže k informacím. Jde však hlavně o to, umět informace zpracovat. Cesta k této tzv. „kompetenci“ není jednoduchá, vede jen přes opakované nacvičování praktického zpracování informací ve výukovém procesu a vyžaduje vysoce schopného (můžeme též říci „kompetentního“) učitele. Jak známo, podle posledních výsledků mezinárodních srovnání může být i v tomto právě Finsko všem ostatním vzorem.
Popsat všechny zajímavé přednášky a prezentace není možné. Vyberu proto jen to nejdůležitější.
Jedna ze sekcí konference byla věnována otevřeným výukovým systémům, neboli Open Source. Zde se v různých souvislostech diskutovaly nejnovější volně dostupné softwarové nástroje v současnosti značně rozšiřující výukové možnosti internetu (např. WIKI, BLOG, Content Management Systems, Learning Management Systems ad.), vlastnosti různých jejich verzí a problémy jejich implementace. Za cestu správným směrem lze v případě mobilních technologií považovat právě ty systémy, které jsou otevřené (Symbian). Dávají větší naději snadnějšímu a levnějšímu rozšíření výše zmíněných nástrojů v praxi.
Mluvilo se též o potřebě prosazení jednotného systému evidence výukových materiálů, což souvisí s aktuálním pojmem - Learning Objects (vzdělávací objekty). Jak se zdá, cesta dále nevede přes vytvoření jediného komerčně dostupného systému (viz např. MS ClassServer), ale přes decentralizaci s jednotícím systémem sběru metadat, který umožní najít výukové materiály všech možných typů, rozsahů i dostupností (včetně komerčních). Podobný systém snad nyní připravuje i náš SIPVZ (např. v Rakousku již byl zaveden). Musím přiznat, že i já považuji takový přístup za mnohem vhodnější. než byl ten, který v minulosti viděl ve vzdělávacích objektech hlavně možnost, jak v duchu tradičních metod řízení výuky převést celý výukový obsah daný osnovami do elektronické podoby. Na učiteli by pak bylo jen si pro každou hodinu vybrat vhodné hotové objekty, seřadit je a předložit žákům. Nic proti tomu, ale moderní pojetí žádá poněkud jiný přístup.
Jednou z možností je WebQuest, který byl na konferenci opakovaně zmiňován. Kromě mého příspěvku, který se zabýval teorií WebQuestů a popisoval naši nedávno spuštěnou službu Učitelského spomocníka WebQuest.cz, se této metodice věnovala též jediná americká účastnice – Sheila Gersh z City University of New York. Ta referovala o své modifikaci WebQuestu do formy specializovaných projektů kulturní výměny mezi studenty – CultureQuest. Pro zájemce byla organizována také dílna praktické tvorby WebQuestů pomocí na internetu dostupných nástrojů. Je pravděpodobné, že by se náš WebQuest.cz v konkurenci zahraničních služeb neztratil. Zatím je však pouze česky.
Hlavním důvodem, proč učitelé jezdí na konferenci ESP (někteří opakovaně) je nalezení vhodného a kvalitního partnera pro realizaci mezinárodních projektů. Některé země mají takové aktivity přímo povinné a navíc je to i priorita EU (viz např. eTwinning).
Pro učitele základních a středních škol byl v rámci konference organizován tzv. kontaktní seminář na přípravu projektů Comenius 1. Zde bylo možno si pod vedením zkušených lektorů za přímé spolupráce s potencionálními partnery připravit kvalitní návrh projektu. Ten pak bude možno ještě několik měsíců ve spolupráci celých kolektivů partnerských škol včetně studentů vylepšovat, aby mohl být 1. března příštího roku v dokonalé podobě podán. Šance na úspěch takto připravených projektů je nepochybně mnohem vyšší.
Lektorům a učitelům vysokých škol zabývajícím se přípravou učitelů byl určen kontaktní seminář Comenius 2. Zde se pod garancí tématických sítí Comenius ECOLE a COMPACT připravovali budoucí projekty vzdělávající učitele.
Je celá řada dalších věcí, které by v souvislosti s konferencemi ESP stály za zmínku. Dříve jsem jako výstup z konference vždy předkládal přehled konkrétních projektů, do nichž by se naši učitelé mohli zapojit. Teď to už tak jednoduše nepůjde. S rostoucí kvalitou stoupají i nároky na budoucí partnery. Přestává být snadné se bez předchozí intenzivní spolupráce do nějakého projektu zapojit. Zájemcům mohu jen doporučit, aby se přihlásili na příští konferenci, která bude za rok v Amsterodamu. S největší pravděpodobností to bude opět možné i prostřednictvím kontaktního semináře, u něhož lze žádat o podporu národní agenturu Comenius (jen školy nemající právě projekt a učitelé, kteří nebyli po tři roky na kontaktním semináři ani přípravné návštěvě).
Je podivné, že se letos na tři rezervovaná místa dotovaná českou agenturou nakonec podařilo získat jen jednoho oprávněného zájemce o účast. Skoro to vypadá, ženaše školy ještě nezačaly řešit kvalitu mezinárodních vzdělávacích aktivit. A to není dobré. Vězte, že v zahraničí je v této oblasti situace většinou značně odlišná. Mezinárodní projekty bývají nedílnou součástí výuky. Většině účastníků konference se zdál být servis poskytovaný ESP natolik zajímavý, že se na místě sami za sebe stali řádnými členy nové ESP asociace. Těsně před konferencí totiž došlo k transformaci ESP z volného sdružení do podoby mezinárodní členské asociace registrované v Holandsku.
Možností, jak se zapojit do různých dotovaných programů podporovaných na národní i nadnárodní (např. EUN) úrovni, je dnes sice celá řada, ale realizovat skutečně kvalitní spolupráci se zahraničními partnery splňující předem dané výukové cíle, takovou, která by vedla i k vnitřnímu uspokojení učitele, zdaleka tak snadné není.

Odkazy:

• 19. ESP konference
• Česká stránka ESP asociace
• Projekt ECOLE
• Projekt COMPACT
• WebQuest.cz
• CultureQuest