úterý 21. prosince 2010

The Education Portal to support the Czech Framework Education Programme


A massive reform of the education system called Framework Education Programme was implemented in the Czech Republic between 2005- 2008. The main idea behind the reform was to make schools more independent from the central administration. The main aim was to allow teachers own initiative to develop a richer variety of teaching approaches with the emphasis on constructivist methods. As a consequence the reform should also strive for bigger competitiveness of different schools and programmes. At the beginning the implementation of the reform was hindered by major problems. First of all teachers’ resistance to change was underestimated and the budget allocated for the reform was not appropriate. The lack of support, mainly a lack of communication explaining campaign, was the reason why many schools faced great difficulties when defining their own educational plan and introducing the plan into everyday praxis.
In the given situation there was an evident need to establish a service for teachers explaining and helping them with the implementation of the reform. The launch of a specialized portal accommodated with up to date tools and continuous secure services was seen as the best solution. The Methodical Portal (http://rvp.cz/) has been running already for 3 years under the supervision of The Research Institute of Education in Prague (VUP) and The National Institution of Technical and Vocational Education (NUOV). The portal is financially supported by the European Social Fund.
The portal is a place where everyone interested in the Framework Education Programme can find all the necessary information, official documents and counselling. Counselling is done in the form of carefully selected pedagogical articles giving teachers the necessary knowledge how to implement changes announced by the reform in their own work. All visitors, including not registered ones, have free access to these articles and to an accompanied repository of digital learning materials (DUM). This repository contains about 3000 learning materials created by teachers mostly for their own use. Each of the resources is first reviewed and approved by an expert before it is published on the portal.
At present the portal has more than 5000 registered users (of about 150.000 Czech teachers) and it offers such services as personal blog (Blogy), portfolio (Digifolio), active participation in thematically organized forums (Diskuze) or jointly developed Wiki pages containing elementary pedagogic materials (e.g. lexicon, ideas, activities, ...). There is also one additional independent but very important component of the RVP.cz portal. The E-learning module offers teachers courses connected to the ongoing reform (e.g. development of the key competencies of pupils, designing and realisation individual learning plans etc.).
It would be exaggerated to say that RVP.cz portal saved the Czech education reform, but it definitely helps teachers to understand what they are supposed to do and to guide them in the implementation.

pondělí 18. října 2010

Můj příspěvek do diskuze o plošném testování

Na konferenci Standardy pro základní vzdělávání, hodnocení výsledků vzdělávání pořádanou MŠMT a iniciovanou osobně panem ministrem jsem šel s určitými pochybnostmi. Očekával jsem masivní nástup zastánců tradičního pojetí. Až na výjimky (Jana Straková, Ondřej Šteffl, Martin Chvál) se mé očekávání naplnilo. Opět jsme si vyslechli všem známé stesky o zhoršující se kvalitě našeho školství, o níž podávají důkazy i výsledky mezinárodních srovnání. O této skutečnosti svědčilo hned několik přednášejících a vidíme ji ostatně všichni kolem sebe. Pokud ale hodnotím situaci správně, šance na změnu k lepšímu je velmi malá.

Realitu dokonale popsal Ondřej Šteffl pomocí tzv. Cargo efektu (viz Cargo cult), který naše snažení přirovnává k pokusům tichomořských domorodců odkoukaným od vojáků za 2. světové války, kteří se dodnes snaží máváním přivolávat letadla přinášející kýžené výsledky (v podobě nákladu), bez toho, že by nejprve zajistili jejich naložení a správné nasměrování. Martin Chvál nám připomněl, že naše pracně zaváděná reforma v podobě RVP, je krok správným směrem, a že by tudíž bylo chybou, kdyby s ní standardy a testy nebyly kompatibilní (též viz můj článek Plošné testování trochu jinak). Jana Straková pak vyjádřila přesvědčení, že ověřování výukových výsledků musí sloužit v první řadě jako kladná zpětná vazba k nastavení vhodných výukových postupů. To znamená, že takové testy nemá smysl realizovat na konci vzdělávacího cyklu, kdy se v naprosté většině případů učitel s žákem loučí.

Všechny tyto názory jsou mi blízké. Vzhledem k mé nedávné sérii článků na toto téma uveřejněných Učitelským spomocníkem mi přišlo zbytečné se na konferenci hlásit s příspěvkem. Měl jsem ale v úmyslu se přihlásit alespoň do diskuze a na podněty reagovat alespoň touto formou. Diskuze s dotazy z pléna byla opakovaně slibována, ale nějak na ni nezbýval čas. Ve 12.30 jsem musel odejít, a tak jsem se ke slovu vůbec nedostal. Dovolím si tedy své sdělení účastníkům, a nejen jim, předat touto cestou.

Kolegové, pokud se vás bude snažit někdo přesvědčit o tom, že plošné testování je správné a jako argument bude předkládat fakt, že se uskutečňuje ve většině vyspělých zemí, nevěřte mu. Je sice pravda, že se testování dělá, ale ve většině vyspělých zemí je kritika vůči němu mimořádně velká. O této skutečnosti na konferenci nezaznělo ani slovo. Dozvěděli jsme se, že plošné testování se v Evropě nedělá jen ve třech zemích (Česko, Řecko, Wales). Už nikdo ale nezmínil fakt, že Wales testování odmítl v roce 2006, protože v místním parlamentu převládl názor, že nemá na výukové výsledky pozitivní dopad (např. viz Wales Drops Most Standardized Testing).

Situaci ve Spojených státech jsem popisoval opakovaně v minulých článcích. I zde dochází k zásadním změnám. Ty změny vesměs naplňují požadavky Jany Strakové. Výsledky státem garantovaného testování budou napříště určeny v první řadě samotným žákům, učitelům i rodičům, a teprve jako vedlejší efekt budou použity jako datový vstup pro školskou centrální statistiku.

Druhou zcela zásadní věcí je nastavení cílů a úrovně testování. Signifikantním příkladem dokládajícím bídu naší současnosti je Českou školou odkazovaný článek maturanta Jana Macháčka Maturitní generálka jako variace na Gogola. Snoubí se v něm nezvyk být zkoušen místo ze znalostí z „přemýšlení a hledání rozdílů“ (což mimochodem je podle mne velkým vyznamenáním pro CERMAT) s nepochybně oprávněnou stížností na přílišnou snadnost zadání. Tento problém nevyřeší dvě úrovně státní maturity. Řeší ho pouze průběžné ověřování výsledků se stále stoupající náročností komplexně pojatých testových otázek a zadávaných úkolů, jež berou v úvahu předchozí výsledky zkoušeného. To je možné samozřejmě jedině při nasazení dnes všudypřítomných technologií.

Poslední věcí, kterou bych rád všem zastáncům plošného testování sdělil, je to, že sebelepší test nikdy nebude schopen v plné míře ověřit sebelépe definované standardy – tedy v první řadě kompetence pro 21. století, jak se v poslední době stává zvykem definovat aktuální požadavky na výukové cíle našich škol. Na výsledky testování je nutno se v kontextu této skutečnosti dívat vždy s určitou rezervou. Je mimořádně obtížné – ne-li přímo nemožné – tato data použít k přímému hodnocení učitelů a celých škol.

Jak tak sleduji dění, které záměr pana ministra Dobeše vyvolává, mám stále větší obavu, že je zde značné riziko naplnění těch nejčernějších vizí. Učitelé by mohli ve formě standardů podobných tradičním osnovám dostat zase přesný návod, co mají kdy učit a testy by tomu mohly nasadit korunu tím, že by se učilo jen to, co se testuje – na prvním stupni, na druhém i na střední škole. Raději tu představu ani nedomýšlím. Vůbec nebere v úvahu fakt, že děti jsou dnes jiné, že doba žádá zcela odlišné schopnosti, že se pokoušíme realizovat reformu, která snadno může být s předloženým záměrem v rozporu. Přesto věřím, že je možné zavést jak standardy, tak státem organizované plošné a průběžné ověřování výukových výsledků – takové, které naše školství přivede na cestu vývoje k lepším zítřkům. Nesmíme ale stát na místě a jenom mávat!

středa 18. listopadu 2009

Vzdělávací technologie po dvaceti letech demokracie

Tento text byl původně zveřejněn jen na Facebooku. Vzhledem k tomu, že tam si ho může přečíst jen ten, kdo má přístup, dávám ho i sem.
=============================================================================
Tak už to máme za sebou. Oslavy proběhly důstojně - zavzpomínali jsme si, zademonstrovali, zazpívali a trochu si ulevili. Teď je po všem a nezbývá nám než se vrátit ke každodenním starostem. Zase se budeme dívat na realitu kolem sebe a nadávat na spoustu nepravostí. Přečetl jsem si dnes to, co jsem napsal přesně před 10 lety (http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/aktual/ak991117.htm) a zjistil, že až na malé výjimky je vše při starém. Ověřili jsme si, že technologickou reformu školství, kterou jsme před 10 lety požadovali, pod vedením našeho ministerstva realizovat nelze. Instituce připravující učitele se i nadále drží tradičních postupů a technologie víceméně ignorují. Naše schopnost domluvit se a společně pracovat na zlepšení situace je i nadále mizivá. 
V jedné věci jsem se snad přece jen mýlil. Tvrzení, že „naše generace již nemá naději dočkat se návratu mezi civilizované země světa“ se ukazuje být nepřiměřeně pesimistickým. Vstup do Unie naše perspektivy poněkud vylepšuje. Jsem opravdu rád, že oslavy 20 let od pádu totality kromě jiného ukázaly, že většina mladých lidí již dnes chápe svou budoucnost v globálním kontextu a je odhodlána za splnění svých představ bojovat. 
V každém případě i nadále platí, že „záleží na každém z nás“ jak na sobě bude pracovat a ovlivní své okolí. Žít budeme v takovém světě, jaký si uděláme!

pondělí 16. února 2009

5. Výroční konference eTwinning v Praze

Vrcholná mezinárodní akce eTwinningu se letos uskutečnila ve dnech 13.-15.2.2009 v Praze. Nepochybně se tak stalo díky našemu předsednictví. Vzhledem k Evropskému roku tvořivosti a inovací nesla konference název eTwinnning a tvořivost. Hlavní náplní bylo jako vždy vyhlášení mezinárodních cen za nejlepší projekty.
eTwinning se za 5 let své existence profiloval jako jednoznačně nejúspěšnější projekt otevírající našemu školství okno do zahraničí. Počtem účastníků je v rodině evropského programu LLP největší. Jen u nás máme k dnešnímu dni 1922 zaregistrovaných škol, z nichž již víc než tisíc realizovalo nějaký projekt. Asi se dnes již v Evropě najde jen málo škol, kde o programu eTwinning ještě neslyšeli. Tento program zařazený dnes ve struktuře LLP pod Comenius je řízený z European Schoolnet (EUN). Vzájemné mezinárodní výukové aktivity si mezi sebou domlouvají sami učitelé prostřednictvím specializovaného portálu eTwinning.net, který kromě vyhledávání partnerů nabízí ještě celou řadu dalších funkcí. Velmi důležitá je metodická pomoc s realizací projektu, na níž se do značné míry v každé zemi podílejí Národní podpůrná střediska (viz eTwinning.cz).


Jako organizátoři jsme se ukázali v nejlepším světle. Konference se nepochybně vydařila. Přestože lákadlo pražských turistických atrakcí bylo značné, na účasti se nijak neprojevilo. Všech cca 400 účastníků se poctivě zapojilo do práce a ještě poslední den byl sál v novém hotelu Clarion ve Vysočanech plný. Význam akce podtrhla obvyklá účast komisaře Jána Figeľa, který dosud ani jednou nevynechal, a pro nás zatím spíše nezvyklá účast pana ministra Ondřeje Lišky, který na začátku účastníky pozdravil, popřál jednání úspěch a vyjádřil svou osobní podporu jak mezinárodním aktivitám škol, tak využití technologií ve vzdělávání. Kdo sleduje dění na internetu, nemohl si nevšimnout, že náš současný pan ministr je v tomto prostředí doma, a dá se proto předpokládat, že jeho význam chápe lépe než kterýkoli z jeho předchůdců.
Vzhledem k tomu, že kreativita je eTwinningu vlastní od počátku, nezpůsobilo hlavní téma konference žádné převratné změny. Projevilo se v organizaci specielního workshopu a ve volbě hlavní zvané přednášky, jíž se zhostil Dr. Edward de Bono, známý anglický odborník na kreativní myšlení. Jeho hlavním sdělením bylo, že tvořivé myšlení lze učit a, je-li mu ve výuce věnován prostor, má to vždy zřetelný dopad na zlepšení výukových výsledků.
Jak již bylo řečeno, hlavním bodem programu konference bylo vyhlášení eTwinningových cen. Nutno připustit, že úroveň vítězných projektů se rok od roku zvyšuje, a je proto stále nesnadnější uspět. O to cennější je umístění dvou našich projektů mezi oceněnými. Následující popis vítězných projektů bude jistě přínosný pro každého, kdo se chce také do nějakého projektu pustit.

1. místo v kategorii 4-11 let
Spolupráce švédské školy z Vindängenu s irskou Knockaclarig National School, jež byla oceněna již v posledním kole druhé podobné soutěže organizované EUN - eLearning Awards (viz Konference Eminent a eLearning Awards 08). Děti se navzájem informují o svých zájmech a prostředí, v němž žijí. Používají k tomu video, jehož tvorbu zvládly na svůj věk opravdu mimořádným způsobem. Chcete-li se přesvědčit, podívejte se na klip znázorňující švédskou pověst O rytířích z Ållebergu. Dokonale dokumentuje jeden z typických výukových cílů podobných projektů. Zjistíte totiž, že švédští rytíři jsou až nečekaně podobní těm našim Blanickým.
2. místo v kategorii 4-11 let
Ekologicky zaměřený projekt řecké a kyperské školy. Plně využitou výhodou byl stejný jazyk účastníků. Proto bylo možné nejen studovat fyzikální vlastnosti vody a ekonomické souvislosti, ale děti též ve dvojicích tvořily tematicky zaměřený postupný příběh, který si navzájem ilustrovaly, vyrobily k němu loutky, napsaly písničky a nakonec ho samy zdramatizovaly. Mimořádným přínosem tohoto projektu je autoevaluace provedená samotnými dětmi. Za zmínku stojí dokonalé technické zvládnutí online nástroje pro výrobu animací – Aniboom.
1. místo v kategorii 12-15 let
Projekt dvou učitelek matematiky (IES Las Aguas, Sevilla, Španělsko a Collège Martin Luther King, Liffré, Francie), jimž se podařilo se dokonale shodnout na náplni aktivit. Vymýšlejí pro své partnery různé matematické úlohy. Ti je řeší a nad řešením diskutují. Úlohy jsou prakticky zaměřené a často mají přesah do umění, architektury, turistiky ad. Představu o náplni si můžete udělat, podíváte-li se na inspirativní úlohu Gymkhana, kterou připravili Španělé. Jedná se o virtuální výlet po Seville pomocí Google Maps. Místa, jež je třeba navštívit, jsou však ukryta a cestu k nim lze nalézt pouze vyřešením úlohy nacházející se na místě předchozím. Francouzská partnerka Anne Ruhlmann podstatu projektu během prezentace vyjádřila těmito slovy: „Všichni mí kolegové si o mně myslí, že jsem blázen. Učím matematiku ve francouzské škole anglicky, a žáky to navíc baví.“
2. místo v kategorii 12-15 let
Za projektem španělské (IES Menéndez y Pelayo z Barcelony) a polské školy (Publiczne Gimnazjum nr 7 im. Mikolaja Kopernika) stojí skvělý nápad. Rozhodli se vzájemně porovnat život svých rodičů se svým. Web i blog, jež vytvořili, jsou důkazem toho, že práci vzali opravdu vážně a výsledky pro ně byly zajímavé. Zajímavé jsou logicky i pro všechny návštěvníky. Najdete tam statistické výsledky realizovaných průzkumů, záznamy rozhovorů, články o zajímavých faktech (např. porovnání novodobé historie obou států), špičkové prezentace určené partnerům i videa.
1. místo v kategorii 16-19 let
Na eTwinning opravdu velký projekt. Zúčastnilo se ho celkem 8 odborných středních škol ze 7 zemí – Itálie, Portugalsko, Maďarsko, Rumunsko, Lotyšsko, Polsko a Bulharsko. Náplní byla výměna informací o přípravě a historii pizzy s cílem dovést účastníky k zájmu o rozjetí vlastní výroby. Je zřejmé, že mimořádnou roli v projektu hráli Italové z Kalábrie. Ani ostatní se však nenechali zahanbit. Díky sponzorům se podařilo uskutečnit setkání se soutěží, jež ukázala, že i na úplném severu Evropy dnes dělají vynikající pizzu. Záměr projektu se vydařil. Již dnes několik z loňských účastníků projektu vlastní podnik zrealizovalo. Bylo velmi příjemné sledovat, jak upřímnou radost mají zúčastnění učitelé z toho, že se jim opravdu podařilo získat zájem žáků a možná i ovlivnit jejich budoucí život. V rámci projektu bylo kromě Twinspace ověřováno též několik dalších online nástrojů a sociálních sítí – Flickr, Ning, Second Life ad. Další podrobnosti lze najít na projektovém blogu.
2. místo v kategorii 16-19 let
Tento projekt řeckého lycea z Elefsina a rumunské ekonomky z Targoviste má zjevně obrovský výukový přínos. Jeho cílem bylo přimět žáky hledat význam skrytý mezi řádky vybraných knih, vzájemně se informovat o souvislostech a podporovat se při čtení. Všem je nám známo, jak velký celosvětový problém je zmenšující se zájem mladých lidí o čtení. Každý úspěšný pokus tento trend zvrátit je proto mimořádně cenný. Řecká knihovnice Helen Karavanidou v tomto směru udělala obrovský kus záslužné práce. Studenti dostali možnost ovlivňovat, co se bude číst. Začali Drákulou a pokračovali Obrazem Doriana Greye. U obou děl našli mnoho souvislostí s historií svých zemí a přesahů do současnosti. Web projektu je důkazem toho, že hloubka poznání, kterého bylo dosaženo, je v tomto případě velmi vysoká. Studenti dokonale zvládli též mnoho technických nástrojů (např. Voki a Animoto) včetně zpracování multimedií. Skutečně skvělé. Přesvědčte se sami, a máte-li ve svém okolí někoho, kdo si stále ještě myslí, že by bylo lepší za účelem zlepšení schopnosti dětí číst internet zakázat, ukažte mu to!
1. místo v kategorii matematika & přírodní vědy
Tento česko-slovenský v obou zemích oceněný projekt ZŠ Kopřivnice a ZŠ Tvrdošín zaujal porotu hlavně svým vynikajícím záměrem. Žáci zůstali v den úplného zatmění měsíce 21.2.2008 celou noc ve škole, aby tento jev pozorovali. Průběžně se učili sluneční soustavu, studovali historická zatmění, psali básně a své poznatky přitom sdíleli se svými partnery pomocí všech dostupných technických prostředků. Hned v brzkých ranních hodinách po zatmění například uspořádali video-konferenci. Vyrobili model sluneční soustavy a pomocí něj svá zjištění předali spolužákům. Aby své přátele lépe poznali, jeli na společný výlet do Vídně, kde navštívili budovu OSN. Teď je čeká za odměnu další setkání na letním táboře pro vítěze v létě v Řecku.
2. místo v kategorii matematika & přírodní vědy
Mimořádně rozsáhlý matematický projekt 14 mateřských škol z 11 zemí (UK, MT, SP, IT, LT, RO, IS, PL, IR, CA, US) v rámci dlouhodobé úspěšné spolupráce pod hlavičkou iEARN. Velké zkušenosti organizátorů se projevují mimořádnými technickými schopnostmi a brilantním využitím dostupných internetových zdrojů. Na projektových stránkách realizovaných ve formě wiki lze nalézt nepřeberné množství aktivit, které by se jistě mohly stát inspirací i našim mateřským školám. Zajímavé jsou kromě mnoha jiných materiálů třeba interaktivní knihy vyrobené pomocí online nástroje FlashPageFlip.
1. místo v kategorii projektů ve francouzském jazyce
U tohoto projektu patří k vítězům kromě školy rumunské a polské také Gymnázium Lovosice. Obsahem bylo vyprávění národních legend a bájí s ilustracemi a vlastnoručně vyrobenými animacemi. Díky spojení s jazykovým projektem Comenius se partnerům podařilo se skutečně setkat.
2. místo v kategorii projektů ve francouzském jazyce
Na počátku byla výzva malé francouzské školy z Tourette-Levens, jejíž děti hledaly inspiraci v tom, jaké hry by měly hrát během přestávek. Přidaly se školy z Británie, Belgie a Lucemburska. Společně vytvořily úctyhodnou sbírku her, z nichž mnohé přeložily, upravily, natočily na video apod. Ve francouzštině je vše k dispozici na webu.

Co dodat? Snad jen to, že se eTwinning dostává do fáze, kdy začne daleko více dbát na kvalitu. První výsledky se již projevují růstem úrovně projektů. Velmi pomohl loňský přechod na novou verzi portálu, který nyní disponuje mnohem větším rozsahem služeb plně odpovídajících současnému webu 2.0. Za účelem dalšího zlepšení byl na podzim realizován průzkum mezi uživateli. Účastnilo se ho přes 1000 respondentů. O prvních výsledcích na konferenci informovala Patricia Wastiau z EUN. K nejzajímavějším údajům asi patří zjištění, že 65% učitelů pracuje na projektech mimo vyučování ve volném čase. Nikoho pak asi nepřekvapí, že mezi největšími problémy, jež brání v realizaci projektů, je právě čas na prvním místě, na druhém počítačová gramotnost a na třetím obtíže s nalezením vhodného partnera. Podrobná zpráva o průzkumu bude zveřejněna v březnu.
Další informace, prezentace a rozhovory jsou k dispozici na blogu konference.

pondělí 8. prosince 2008

Konference Eminent a eLearning Awards 08

Konference Eminent je setkáním expertů z oboru vzdělávacích technologií. Jejím hlavním cílem je oslovit politiky, kteří mají na školství vliv, a sponzory, kteří mohou s využitím technologií ve školách pomoci. Nejzajímavější částí programu konference bylo jako vždy vyhlášení výsledků soutěže eLearning Awards. 

Jako každý rok touto dobou, konala se opět konference European Schoolnet (EUN) Eminent (Experts’ Meeting in Education Networking). Tentokrát 4. a 5. 12. 2008 v Římě. Konference Eminent je setkáním expertů z oboru vzdělávacích technologií. Jejím hlavním cílem je oslovit politiky, kteří mají na školství vliv, a sponzory, kteří mohou s využitím technologií ve školách pomoci. Konference se zúčastnili i čtyři zástupci ČR vyslaní Domem zahraničních služeb MŠMT - organizací reprezentující ČR v EUN.
První část programu byla proto věnována evropské politice. Vystoupil bývalý italský ministr školství, zástupce Světové banky, významná představitelka Evropské komise, poradce britské vládní agentury BECTA, šéf EUN a další experti mající k tématu co říci. Nejvíce nás zaujala prezentace portugalského projektu plošného vybavování žáků počítači Magellan (blíže např. viz Portugalci vybaví školáky půl milionem počítačů Classmate PC nebo Bitva o koncepci 1:1 pokračuje bez nás!).
Další část jednání se v několika sekcích věnovala důležitým aktuálním tématům, jako využití interaktivních tabulí, tvorba výukových materiálů, budování a hlavně propojení úložišť výukových objektů, standardy digitálních kompetencí pro 21. století, možnosti použití výukových her ad. Prezentovány byly aktuální výsledky několika evropských projektů, na nichž se EUN podílí. Důležitou, a pro nás určitě zajímavou, novinkou je nedávné oficielní spuštění portálu LRE(Learning Resources Exchange), na jehož přípravě jsme se podíleli v rámci projektu Calibrate. Již teď na něm učitelé mohou nalézt velké množství výukových objektů z různých evropských zemí. Do budoucna se připravuje připojení i našeho úložiště DUM, jež je součástí RVP.

Nejzajímavější částí programu konference bylo jako vždy vyhlášení výsledků soutěže eLearning Awards. Zde jsou letošní vítězové:
eLearning Awards 08
Škola:
Projekt:
Cena za:
Popis:
Hisar Schools, Turecko
EuroPoems
mimořádný učitelský přínos (hlavní cena)
Výměna básní včetně doplňkových informací vztahujících se k obsahu a autorům mezi třemi partnerskými středními školami (IT, SP, TR) v rámci projektu Comenius.
I.E.S. San Juan de Dios,
Španělsko
10 x 10 x 10
mimořádný učitelský přínos
Projekt na podporu výuky španělštiny založený na vyprávění 10 vymyšlených příběhů na základě 10 fotografií, jehož se zúčastnilo 10 zemí.
LIFE e.V., Německo
technologicky vyspělá škola
Na Moodle založený projekt několika berlínských základních škol dávající žákům kdykoli k dispozici vhodné výukové materiály a umožňující jejich komunikaci (obsah veřejně nepřístupný).
SERŠ Maribor, Slovinsko
Digi DT
technologie
Simulátor funkce číslicových obvodů s výkladem (Java).
Junior High School of Zefyri, Řecko
matematika a přírodní vědy
Původně Thinkquest projekt detailně se zabývající tříděním a zpracováním odpadu nejen v Řecku.
Liceo Scientifico, Itálie
spolupráce ve výuce
Kombinace typických návštěvou podpořených projektů eTwinning a Comenius pracujících formou přípravy článků, na něž partneři reagují.
Grup Scolar Vasile Sav, Rumunsko
digitální gramotnost
Velmi pěkný interaktivní web zpracovávající z pohledu psychologie proces rozhodování původně vytvořený pro soutěž Thinkquest.
Vindängen school, Švédsko
kulturní projev
Vzorový eTwinningový projekt učící děti z 1. st. tvořit video, natáčet příběhy na téma národních legend a vyměňovat si je s partnery v Irsku.

Ceny poskytnuté příslušným sponzorem představují 1000 až 3000 € pro učitele, který přihlášku projektu do databáze vložil (i v případě, že se na samotné aktivitě podílejí i jiní) a věcný dar pro školu (typicky interaktivní tabule, hlasovací zařízení či jiný hardware).
Je smutné, že se nám v šestileté historii eLearning Awards dosud nepodařilo žádnou z cen získat. Náš největší mezinárodní úspěch na poli výukového využití technologií byla eTwinningová cena (jiná soutěž jen pro projekty eTwinning) pro Perníkovou chaloupku ZŠ Sivice (viz Mezinárodní úspěch českých škol v eTwinningu). Letos jsme měli v eLearning Awards 4 projekty, z nichž se jen 1 probojoval do užšího výběru. Byl to eTwinningový projekt SOŠ a Gymnázia Liberec Fascination of light, který nedávno získal 3. místo v domácí soutěži (viz Jak probíhalo předávání národních cen eTwinning 2008 a udílení certifikátů kvality projektům). Jsem přesvědčen, že k získání některé z cen mu stačilo věnovat větší péči vyplnění přihlášky.
Nejčastější příčinou toho, proč se našim, byť i kvalitním, projektům nedaří uspět v mezinárodních soutěžích, je paradoxně příliš velká koncentrace na práci žáků. Učitel realizující takový projekt se často spokojí s tím, že je o úspěchu sám přesvědčen. K takové spokojenosti může snadno dojít jen proto, že je s žáky v denním kontaktu a dobře ví, co dokázali. Přihlásí-li však projekt do soutěže, musí o splnění výukových cílů přesvědčit též potencionální hodnotitele. Ti ale většinou nemají šanci se s výsledky seznámit přímo na místě a musí se spokojit s tím, co je jim předloženo nebo co si sami najdou na internetu.
Nezbývá nám tedy než doufat, že se příští rok již konečně vymaníme z dělání zbytečných chyb a některá z našich škol nejvyšší evropské ocenění eLearning Awards ve využití technologií získá. Máme na to!

úterý 2. září 2008

Konektivismus - teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí


Od nepaměti je vlastní zkušenost považována za nejlepšího učitele. Dnes je ale nemyslitelné, aby každý vyzkoušel všechno. Něco musíme přenechat jiným lidem. Ti se pak pro nás mohou stát zdrojem poznání.
Karen Stephenson, konzultantka v oboru sociálních sítí 21.st.


1.    Úvod

Zatímco se naše školství s velkými potížemi snaží uskutečnit reformu odpovídající didaktickým teoriím konce minulého století (RVP) a vzdělávací technologie se po neúspěchu SIPVZ octly na vedlejší koleji, posunul se vyspělý svět o krok dále. Počítače se na mnoha místech světa stávají běžným osobním pomocníkem každého jednotlivce včetně dětí. Ve školství se jednoznačně prosazuje představa nutnosti vybavovat žáky přenosnými počítači 1:1 a učitelé se zvolna smiřují s nutností inovovat své léta zaběhané postupy.
Množství v našem světě existujících informací exponenciálně stoupá. Je to obtížně představitelné, ale již nyní jejich celkový objem dělá téměř 400 exabytů (260), v roce 2010 by to však měl být již celý 1 zettabyte (270). Zdaleka ne všechny informace však mají dlouhodobou životnost. Záleží na druhu či oboru – nejdelší tzv. „poločas rozpadu“ mají exaktní vědy, téměř nulový pak instantní zprávy či spam.
Ať chceme nebo ne, obraz světa, obsah znalostí a hlavně pro život potřebné kompetence se stále rychleji mění. Mění se i způsob získávání a vyhodnocování informací. Ukazuje se, že všudypřítomnost a propojení počítačů způsobuje změny osobních vlastností i způsobů poznávání nové tzv. „síťové“ generace (blíže viz Vzdělávání a internet 2. generace). To bohužel znamená, že se poprvé během dosavadní existence lidstva dostáváme do situace, v níž své žáky připravujeme na život v prostředí, které si vůbec neumíme představit.
Někteří odborníci zabývající se vzděláváním proto dospěli k názoru, že je třeba formulovat novou teorii poznávání.

2.    Dosavadní vývoj

Představa o tom, jak poznávání probíhá a jak lze tento proces ovlivňovat, se v minulosti poměrně významně měnila. Zatímco v dobách totality, průmyslové revoluce a budování armád bylo třeba vychovávat především loajální občany, dělníky schopné porozumět instrukcím a vojáky slepě plnící rozkazy, dnes víme jistě jen jedno – to hlavní, co bude příští generace potřebovat, je kreativita a schopnost celoživotního učení.
Při studiu role vzdělávacích technologií jsme dosud často zjednodušovali a popisovali jejich funkci jen v rozsahu dvou krajních poloh – instruktivní a konstruktivní. Tam, kde výukovou činnost přímo řídí počítač, mluvíme o metodě instruktivní a tam, kde aktivita vychází z vlastní iniciativy žáka, o metodě konstruktivní. Úplně stejně je možno posuzovat i výuku bez přítomnosti technologií, při níž práci učitel buď přímo řídí, anebo se stává průvodcem dětí v procesu vlastního poznávání (více viz Vliv technologií na inovaci výukových metod).
Ve skutečnosti je problematika poněkud složitější. Prostor, v němž se vzdělávání odehrává, je mnohem strukturovanější a členitější. Stejně jako nejsou jen dva základní typy výukových metod, neexistují pouze dva teoretické koncepty vzdělávání definující. Následující tabulka vybírá při stále značném zjednodušení celkem čtyři základní koncepce, na nichž lze podchytit vývoj přibližně za posledních 100 let.

BehaviorismusKognitivismusKonstruktivismusKonektivismus
Principčerná skřínka – zkoumá se jen vnější chovánístrukturované programovatelné poznáváníindividuální poznávání založené na sociálním principuchápání informačních struktur v síti
Proč?metoda cukru a bičeřízené poznávání navazující na předchozí znalostiosobní nasazení, sociální a kulturní prostředí, aktivizacerůznorodost sítě umožňuje najít pro sebe nejvhodnější cestu
Funkce pamětiopakovaná zkušenostkódování, ukládání, vybaveníznalosti dynamicky konstruovány na základě předchozíchznalosti konstruovány na základě dynamicky se měnící sítě
Jak?podnět, reakcedefinování cílů podle osnov, plnění plánu, ověřovánívlastní zájem, osobní kontakt s lidmiaktivní účast v síti
Metodaplnění úkolu (dril)učení zpaměti, procvičování, zkoušenířešení problémových úlohkomplexní přístup využívající rozličné zdroje

Behaviorismus z počátku 20. st. se vůbec funkcí mozku nezabýval. Chápal ho jako černou skřínku transformující vstupující vjemy (podněty) na výsledné chování (reflexe) každého jedince. Podobně, jako u Newtonových zákonů ve fyzice, které platí jen za určitých specifických podmínek, můžeme i o behaviorismu říci, že v některých situacích funguje. Třeba u onoho notoricky známého experimentu se psem pana Pavlova nebo při vymývání mozků zajatců apod.
Záhy se však ukázalo, že proces učení s pouhou snahou o vyvolávání reflexů nevystačí. V polovině 20. st. došlo k pokroku v poznání funkce mozku. Zjistilo se, že existují neurony a že myšlení se uskutečňuje prostřednictvím vzruchů synapsí tyto neurony spojujících. Na počátku však byla bohužel představa o rozmístění neuronů a budování synapsí statická. Na jejím základě definoval kognitivismus proces učení jako vytváření učivu přesně odpovídajících spojů v mozku. Toto bylo realizováno prostřednictvím ukládání vhodně kódovaných informací do paměti. Učební látka se prostě popsala osnovami, rozdělila na co nejmenší úseky, a ty byly postupně za soustavného opakování natloukány každému žákovi do hlavy. Výsledky se pak ověřovaly zkoušením. Asi není třeba tento způsob učení příliš popisovat, neboť ho všichni dobře známe z vlastní zkušenosti.
Statický model učení je docela dobře použitelný pro statickou formu znalostí v případech, kdy příliš nezáleží na pochopení souvislostí. Dá se proto velmi dobře použít při učení vyjmenovaných slov, malé násobilky, letopočtů apod. Ve všech ostatních případech (vyšší stupně Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílů) je nezbytné akceptovat koncem 20. st. již vědecky ověřený fakt, že fungování lidského mozku je dynamický proces pracující na základě individuálních zkušeností a schopností každého jedince. Proto se mezi vzdělávacími teoriemi jako hlavní místo kognitivismu prosadil konstruktivismus, který přináší zásadně odlišný přístup. Pohlíží na učení jako na osobní iniciativu, při níž na základě znalostí stávajících dochází prostřednictvím spojení s jinými lidmi ke konstruování znalostí nových. Snaží se proto vytvořit takové prostředí, v němž dochází k co největší osobní aktivizaci za účelem poznávání.
Každý, kdo si dal tu práci a seznámil se s teoretickými východisky zaváděného RVP, je jistě s principy konstruktivismu dobře seznámen. Naše současná reforma je na nich v plné míře založena. Vzhledem k tomu, že konektivismus je vlastně jen rozšířením konstruktivismu a je s ním plně kompatibilní, je možno konstatovat, že směr, kterým postupujeme, je v zásadě správný.

3.    Co je to konektivismus

Bylo již řečeno, že konstruktivismus jako první ze vzdělávacích teorií přijal dynamický pohled na funkci mozku. Vychází z modelu, podle něhož se počet mozkových neuronů a ještě mnohem více počet synapsí během života dynamicky mění. Celkem snadno si lze tento proces analogicky představit jako síť, v níž jsou celkové schopnosti definovány znalostmi propojujícími jednotlivé uložené informace. I u nich během života dochází k neustálým dynamickým změnám.
Konektivismus se s touto představou plně ztotožňuje. Snaží se však, stejně jako všechny teorie předchozí, rozšířit oblast platnosti i do současných podmínek existence technologiemi podporovaných sociálních sítí (jiným názvem Web 2.0). Překonává individuální přístup vlastní všem dosavadním teoriím a dovoluje pohlížet na vzdělávání jako na vlastnost sítě přesahující rámec jednotlivce. Stoupající množství existujících informací a jejich snadná dostupnost vede k nutnosti porozumění chápat jako vlastnost sítě, v níž každý člen obhospodařuje jen určitou část znalostí. Potřeba řešit daný problém pak vede k dočasnému vytváření dynamicky proměnných propojení pro ten který konkrétní úkol potřebných uživatelů sítě včetně dostupných informačních zdrojů.




Základní principy konektivismu:
  1. Učení je proces, během něhož dochází k propojení specializovaných uzlů všeobecné komplexní sítě (sdílení přístupu k informačním zdrojům, znalostí).
  2. Poznávání je založeno na množství různorodých zkušeností (spojení různých kultur, použití odlišných technologií).
  3. Schopnost poznávat je vždy mnohem důležitější než momentální skutečné znalosti.
  4. Navazování a údržba spojení je podmínkou soustavného poznávání (budování komunity).
  5. Klíčovou kompetencí je schopnost rozeznat souvislosti mezi různými obory, koncepty či ideami.
  6. Přítomnost (aktuálnost) je důležitým atributem konektivistických vzdělávacích aktivit (nic nemusí být zítra pravda).
  7. I neživá zařízení jsou schopna učení (formování struktury sítě, způsoby vyhledávání informací).
  8. Vlastní rozhodování je součástí vzdělávacího procesu (měnící se realita vyžaduje schopnost měnit vlastní postoje).

Výukové metody respektující konektivismus jsou plně konstruktivistické, ale jdou přece jen ještě o poznání dál. Posuzují každého jedince v kontextu sítě (osobního vzdělávacího prostředí), kterou si kolem sebe buduje. Hodnocení výsledků dosažených bez přístupu k tomuto prostředí pak do značné míry ztrácí vypovídací hodnotu a je tudíž v mnoha případech zbytečné (více viz Hodnocení výukových výsledků v digitálním světě).

4.    Závěry

Někdo třeba bude mít proti této teorii výhrady. Byla formulována celkem nedávno dvěma kanadskými výzkumníky Georgem Siemensem (Research and Development Learning Technologies Centre, University of Manitoba) a Stephenem Downesem (Institute for Information Technology, Moncton) a má tudíž právo na další upřesňování a vývoj. Žádné námitky ale nemohou nic změnit na skutečnosti, že žijeme v převratné době, v níž je zcela nezbytné měnit tradiční léty prověřené vzdělávací postupy za jiné – takové, které se zpočátku nutně musí zdát nejisté a neprověřené.
Ve skutečnosti to bude již skoro 15 let, co se i u nás pokoušíme prosazovat inovativní metody využití technologií kompatibilní s konektivismem (viz Role internetu ve vzdělávání). Mnohé se podařilo. Realizována byla řada výukových projektů škol využívajících internet, vymyšleny byly stovky výukových lekcí typu webquest (viz WebQuest.cz). Postupně se pochopitelně technologie ve výuce stávají běžnějšími. Hodně pomohl náš vstup do EU a rozjetí takových programů jako Comenius nebo eTwinning. Značný vliv má poslední dobou portál RVP. Velký kus práce udělala Česká škola.
Přes všechny tyto snahy nemůžeme být spokojeni. Ministerstvo školství se technologiemi vůbec nezabývá a nechává jejich financování na samotné školy nebo v těch lepších případech na kraje. Teoretická východiska naší reformy školství neberou technologie na vědomí a zůstávají na principech čistého konstruktivismu. Pravděpodobnost toho, že již několikátá podoba nové maturity bude i nadále pracovat spíše s tradičním pojetím a nepřímo tak bude určovat obsah skutečné výuky, je značně vysoká.
A tak nám nezbývá nic jiného než nadále pokračovat ve snaze o prosazení doporučení hodných postupů. Je zřejmé, že budeme-li chtít umožnit našemu školství držet krok se světovým vývojem, bude nutné v duchu konektivismu zajistit žákům i učitelům soustavný přístup k technologiím. Smysl to bude mít samozřejmě jen tehdy, budou-li vynaložené prostředky využity efektivně. Na příkladu SIPVZ jsme již měli příležitost si ověřit, že to není úplně snadné. Již velmi brzy se tak jako tak plošný přístup k technologiím prosadí i v našem školství. V nejhorším případě třeba i bez vlastní státní koncepce.
Abychom pomohli učitelům orientovat se v aktuálním vývoji, budeme jim i nadále přinášet inspiraci nejen teorií ale též předkládáním následování hodných příkladů dobré praxe tak, jak to dělá např. náš Učitelský spomocník. Většina jeho příspěvků se nese právě v duchu konektivismu. Typickým příkladem z nedávné doby jsou třeba Primární zdroje ve výuceo paní učitelce, která svou skupinu nadaných dětí vede ke společné práci s původními materiály dostupnými online, e-Inkluze v praxi o případu 10ti leté dívky, která se v době vážné nemoci úspěšně zapojila do práce ve třídě na dálku,Matematika nové generace popisující aktivitu učitele, který své žáky 7. třídy dovedl až ke společné tvorbě video-tutoriálů pomáhajících vrstevníkům zvládnout úkoly z matematiky, nebo Projekt OLPC na začátku roku 2008, v němž se shrnuje stav realizace projektu vybavujícího děti z rozvojových zemí počítači 1:1.
Studium dostupných materiálů je nezbytnou součástí celoživotního vzdělávání i pro učitele. Ještě mnohem efektivnější však je přímé propojení a přenos zkušeností přímo mezi učiteli. Je škoda, že se u nás taková spolupráce učitelů online v duchu konektivismu zatím příliš nerozvíjí.

Jsme součástí každého, koho jsme kdy potkali.
Lord Alfred Tennyson, anglický básník 19.st.


Literatura:
  1. BLOOM, B.: Taxonomy of Educational Objectives. Handbook I.: cognitive domain, Longmans, Green & Co., New york 1954.
  2. BRDIČKA, B. Vliv technologií na inovaci výukových metod. In: Sborník konference Informační gramotnost. Brno : MZK, 2005, s. 92-97. ISBN 80-7051-160-5. Dostupný z: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=101958&CAI=2129
  3. BRDIČKA, B. Role internetu ve vzdělávání, Kladno : AISIS, 2003, ISBN 80-239-0106-0. Dostupný z: http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/role/
  4. BRDIČKA, B. WebQuest.cz, Česká škola.cz, 2004, ISSN 1213-6018. Dostupný z: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103352&CAI=2129
  5. BRDIČKA, B. Skutečné vzdělávání v neskutečném světě, 2006, Česká škola.cz, ISSN 1213-6018. Dostupný z: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103352&CAI=2129
  6. BRDIČKA, B. Vzdělávání a internet 2. generace, Česká škola.cz, 2006, ISSN 1213-6018. Dostupný z: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103468&CAI=2129
  7. BRDIČKA, B. Dejme se do vyprávění digitálních příběhů!, Česká škola.cz, 2006. Dostupný z:http://www.ceskaskola.cz/Ceskaskola/Ar.asp?ARI=103781&CAI=2152
  8. DOWNES, S. E-learning 2.0. eLearning MAGAZINE, Association for Computing Machinery, 2005. Dostupný z:http://elearnmag.acm.org/featured.cfm?aid=1104968.
  9. OBLINGER, D. & OBLINGER, J. Is It Age or IT: First Steps Toward Understanding the Net Generation, EDUCAUSE, 2005. Dostupný z: http://www.educause.edu/educatingthenetgen.
  10. PRENSKY, M. Digital Natives, Digital Immigrants. On the Horizon, 2001. Dostupný z:http://www.marcprensky.com/writing/.
  11. SIEMENS G. A Simple Definition of Knowledge, Knowing Knowledge, June 7, 2007. Dostupný z:http://knowingknowledge.com/2007/06/a_simple_definition_of_knowled.php
  12. SIEMENS G. Connectivism: A Learning Theory for the Digital Age, Elearnspace, 2005. Dostupný z:http://www.elearnspace.org/Articles/connectivism.htm
  13. STEPHENSON, K. What knowledge tears apart, networks make whole, Internal Communication Focus, 2006. Dostupný z: http://www.netform.com/html/icf.pdf.
  14. TAPSCOTT, D. Growing Up Digital - The Rise of the Net Generation. McGraw-Hill, 1999. ISBN 0071347984.

čtvrtek 26. dubna 2007

Spomocník slaví 10. narozeniny!

Všem přátelům a známým si dovolujeme touto cestou oznámit, že náš milovaný Učitelský spomocník (Spomocnik.cz) se v těchto dnech dožívá 10 let.
 

Ve světě informačních technologií a internetu je to věk docela úctyhodný. Vyrostl nám ve statného mladého muže, který dnes už mnohem lépe ví, co chce. Nebude se jako dosud snažit sám nahradit celou skupinu specializovaných redaktorů zpracovávajících vše, co se v oblasti vzdělávacích technologií kolem nás děje. Takové cíle by si měl klást spíše ten, kdo má na starosti oficiální státem podporovaný vzdělávací portál, jímž Spomocník není.
Spomocník se proto rozhodl některé své služby omezit. Jedná se o Kalendář událostí, který vyžaduje aktivní spolupráci organizátorů a bez formálního pověření se dělá velice obtížně. Útlum se bude týkat též dříve velice silné orientace na podporu mezinárodních projektů využívajících technologie. V minulých letech to byla jedna z jeho hlavních činností. To však byla doba, kdy se takové projekty dělaly jen z nadšení, bez podpory vzdělávací koncepce školy a bez peněz. Dnes je situace jiná. Máme vlastní vzdělávací plány a na podporu mezinárodních projektů je k dispozici celá řada různých evropských fondů. Každý učitel by si měl hlídat hlavně všechny důležité oficiální zdroje informací, v první řadě nově zřízenou Národní agenturu pro evropské vzdělávací programy.
Sledování relevantních na vzdělávací technologie zaměřených informačních zdrojů bude od nynějška Spomocník svým uživatelům zásadním způsobem usnadňovat. Pravé okno jeho nového rozhraní je celé věnováno hlavním českým informačním RSS kanálům – České škole provozované Computer Pressem, sekci ICT oficiálního státního portálu Edu.cz realizovaného ÚIV a eTwinningu, což je doporučení hodný rozsáhlý projekt Evropské komise řízený European Schoolnetem, zařazený do struktury programu LLP a poskytující komplexní podporu mezinárodním výukovým aktivitám škol. Dá se říci, že každý, kdo nových služeb Spomocníka využije, má teď na první pohled přehled o tom, co se u nás v oboru vzdělávacích technologií děje nového.
Samotný Spomocník ale zahálet nehodlá. Hlavní náplní jeho práce je specializovaná odborná pomoc učitelům orientovat se v současném vývoji. V posledních letech se vyprofiloval do polohy jednoho z hlavních zprostředkovatelů metodické pomoci a informací v oboru vzdělávacích technologií. A právě této činnosti se teď bude věnovat na plno. Jeho cílem je dát prostor pro publikování nejen odborníkům z Karlovy univerzity v Praze, Pedagogické fakulty, kde má své domovské sídlo, ale též jiným osobnostem a studentům.
I nadále bude značnou část své náplně věnovat referování o aktuálním dění v cizině, jež značným způsobem ovlivňuje další vývoj vzdělávacích technologií a je tudíž třeba, abychom mu věnovali náležitou pozornost. Domácí problematiku ale vynechávat nebude.
Způsob kategorizace a archivace jednotlivých příspěvků se zásadním způsobem mění. Atributy popisující obsah každého článku (meta-data) jsou jeho nedílnou součástí a je možno je stejně jako fulltext použít při vyhledávání. Podle hlavních kategorií lze články též třídit. Na první pohled má nový Spomocník podobu dnes tolik rozšířeného blogu. Každý nově zařazovaný článek se objeví v hlavním proudu nadepsaném „Aktuálně“. Historii všech příspěvků lze sledovat pomocí kalendáře. Všechny publikované texty jsou k dispozici též prostřednictvím vlastního kanálu RSS.
Některé aktivity Učitelského spomocníka zůstávají zcela beze změny. Je to Odkazník, v němž je shromážděno na naše poměry nebývalé množství (přes 2000) tříděných a popsaných linků na výukové materiály z celého světa, a také WebQuest. Tato specializovaná služba na tvorbu a praktické použití Webem podporovaných konstruktivně pojatých výukových lekcí byla sice původně realizována jen jako experimentální, ale stala se natolik oblíbenou, že „spomocí“ ní již téměř 600 uživatelů vyrobilo přes 300 volně dostupných webquestových úloh. Některé z nich opravdu stojí za pozornost.
Vzkazy, gratulace i připomínky se přijímají prostřednictvím diskuze k tomuto článku připojené nebo přímo na adrese spomoc(et)it.pedf.cuni.cz. Učitelský spomocník bude jistě vděčný za každý jemu skutečně určený dopis.

Jménem rodinných příslušníků IT KITTV vše nejlepší a mnoho dalších úspěšných let přeje
Ing. Bořivoj Brdička, Ph.D.