středa 12. března 2003

Učitelé opět připravovali mezinárodní projekty na ESP&ECOLE

Již 17. výroční konference pro učitele, kteří mají zájem o navázání kontaktů a okamžité domluvení společných mezinárodních výukových aktivit, se sešla ve dnech 6.-9. 3. v Římě. Byla již devátou v pořadí, jež se konala s naší účastí. Mnozí z vás již pravděpodobně o této akci slyšeli, neboť o ní referuji pravidelně již od počátku. Přesto je zde dobrý důvod o ní informovat znovu. Příští, tj. 18. konference, se totiž bude konat v Praze.
 

Pro ty, kteří zkratku ESP či ECOLE vidí poprvé, začnu malým vysvětlením. Zkratka ESP znamená European Schools Project (http://www.esp.uva.nl). Jedná se o volné sdružení zájemců o problematiku využití vzdělávacích technologií v oblasti projektových metod práce. Již od roku 1988 pomáhá učitelům teoreticky zdůvodnit a prakticky zorganizovat různé výukové projekty. ECOLE je projekt Comenius 3 Networks, jehož náplní je všemožným způsobem pomáhat ostatním projektům Comenius. Vzhledem k tomu, že tento hmatatelný a EU finančně podporovaný projekt vznikl na půdě ESP a jsou do něj zapojeni do značné míry stejní lidé, je snadné uhodnout, proč konferenci organizovaly obě organizace společně.
Hostitelem letošního ročníku byl jeden z partnerů ECOLE – římská univerzita La Sapienza. Podtitulem bylo opět budování mostů – tentokrát „Bridging Best Practices“ (spojování těch nejlepších zkušeností). Mohu potvrdit, že právě toto se v Římě skutečně dělo. Většina příspěvků referovala o zajímavých projektech, o nichž se bezprostředně diskutovalo. Dílny pak sloužily k přípravě projektů nových. Velmi důležitou součástí akce byl kontaktní seminář Comenius, díky němuž se mohli zúčastnit i učitelé, kteří plánují své budoucí zapojení do některého z projektů Comenius 1 a dosud neměli příležitost nalézt vhodné partnery. Právě díky této možnosti se konference tentokrát zúčastnili i čtyři učitelé od nás.
Ponte S. Angelo (most nikoli virtuální)

Těm z vás, kteří nemají úplně jasno, co konkrétního si lze pod pojmem „mezinárodní výukový projekt“ představit, stručně shrnu, jaké nově připravované aktivity jsem tentokrát zaznamenal. Jazykáři staví stále nejčastěji své projekty na výměně elektronických dopisů, která však nemůže být úplně neřízená.Nejoblíbenějším projektem tohoto typu je dlouhodobě The Image of the Other (http://www.esp.uva.nl/Image-UK).
Hodně bylo slyšet o slovenském projektu Let’s Sing Together (http://lst.homepages.sk/lst2002), který organizuje výměnu hudebních výtvorů účastníků i výměnné návštěvy. Velmi častým tématem je vzájemná výměna informací účastníků v oblasti kultury, historie, turistiky, zeměpisu apod., podle toho, kteří učitelé se zapojí. Tyto projekty se vždy snaží být mezipředmětovými.
Velice mě zaujala prezentace projektu Global Island (http://www.globalisland.nu), který je virtuální simulací komunity, v níž se demokratickým způsobem prostřednictvím voleb rozhoduje o společných věcech. Projekt má pevně danou a ověřenou strukturu, která počítá s pěti partnery. Další 14denní běh se plánuje až na září, ale registrace začíná již v dubnu.
Skoro neuvěřitelně zní projekt, který si klade za cíl na dálku připravit a posléze fyzicky realizovat divadelní představení kombinující Romea a Julii s West Side Story.
Celá řada dalších projektů byla domluvena v odborné sekci – fyzikou počínaje, tvorbou simulací v jazyku JAVA konče. Zvláštní skupinou nadšenců byli zájemci opředškolní výchovu. Jejich středem byla světoznámá odbornice na tuto problematiku a autorka celé řady publikací, Rachel Cohen z Francie. Děti z mnoha zemí pod jejím vedením dokáží v 5 letech číst, psát i pracovat s počítačem (projekt MMM – http://homepage.mac.com/association_mmm). Snad budeme mít to štěstí a uvidíme ji i na příští konferenci v Praze.
Zvláštní skupinou účastníků byli i ředitelé škol. Ti měli samostatné setkání, na němž byl prováděn též malý průzkum počtu učitelů jejich škol, pracujících na projektech. Ukázalo se, že nikde tento počet nepřesahuje 30 %. Většina zúčastněných považovala tento poměr za nedostatečný. V této souvislosti zazněl návrh nepřesvědčovat o potřebě projektových metod výuky jen samotné učitele a ředitele, ale začít vyvíjet tlak i na politické představitele mající na školství vliv.
Doufejme, že vynaložené náklady na naši účast se projeví tím, že každá škola, která byla na konferenci reprezentována (Euroškola Česká Lípa, OA a VOŠE Tábor, SOŠ a OU Ústí nad Orlicí, ZŠ Sezimovo Ústí), v příštím roce úspěšně zahájí práci v některém projektu Comenius 1.
Do projektů se dá jistě zapojit i jinak než osobní účastí na konferenci tohoto typu. Jen dá trochu více práce se dostat k potřebným informacím a s problematikou se seznámit. Zájemcům, kteří neměli to štěstí a nedostali se dosud na žádný podobný seminář, nabízí Učitelský spomocník (http://www.spomocnik.cz) aktuální přehled nabídek na účast v projektech. Zde mohou najít kontakt na organizátory mnoha zajímavých aktivit. Na účasti je možno se domluvit i mailem. Zájemce o podrobnější teoretický i praktický popis výukových projektů využívajících internet pak mohu odkázat na publikaci Role internetu ve vzdělávání, kterou právě vydává AISIS a distribuuje agentura Strom (viz http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/role).
Vůbec nejjistějším způsobem, jak si zajistit účast v kvalitním projektu, je však vždy osobní domluva s partnery – například na příští ESP&ECOLE konferenci 24.-28. 3. 2004 na Pedagogické fakultě UK v Praze. Informace o ní včas najdete např. na stránkách projektu ECOLE – http://it.pedf.cuni.cz/ECOLE.

pondělí 10. března 2003

Monster projekt

Článek byl původně zveřejněn v únorovém čísle časopisu Moderní vyučování.
=============================================================================


Dnes se v našem povídání o internetových výukových projektech vrátíme nejprve k práci ve dvojicích. Projekt Monster Exchange, neboli „výměna příšerek“, je další vynikající ukázkou toho, jak může internet umocnit i takové aktivity, které jinak nejsou ničím novým. Tento projekt je založen na klasické dětské hře na rozpoznávání objektů podle popisné nápovědy. Zde je postup poněkud modifikován.
Účastníci se rozdělí do vzdálených, pouze internetem spojených, dvojic a každý nakreslí podle své fantazie nějakou příšerku. Tu pak co nejpodrobněji popíše slovy. Svému partnerovi pomocí E-mailu pošle ovšem pouze slovní popis svého výtvoru. Úkolem partnera je podle tohoto popisu namalovat to, jak si představuje, že by měla vypadat původní kresba. Pak se obě kresby vedle sebe i s popisem vystaví na Webu a děti se mohou podívat na výsledek.

ukázka projektu Monster Exchange
Tento typ projektů je velmi oblíbený a navíc, pokud se vhodným způsobem připraví, může mít i vynikající výukové vlastnosti s celou řadou mezipředmětových vztahů. Příšerky by se pochopitelně měly vytvořit co nejodborněji pod dohledem učitele výtvarné výchovy. Po dohodě s partnerem by se jistě mohly vyrábět přímo v elektronické podobě pomocí grafického editoru. Dokáže-li to učitel informatikyprosadit, nejen že posílí počítačovou gramotnost žáků, navíc si ušetří práci se skenováním obrázků. Hlavní výukový záměr tohoto projektu je však většinou úplně jiný. Podaří-li se pro spolupráci získat třídu přibližně stejně starých dětí ze vzdálené země, kteří se učí tentýž cizí jazyk a jsou na podobné úrovni, nezbude partnerům jiná možnost než použít pro popis monstra právě tento jazyk. Jeho učitel se jistě rád ujme hlavní role v koordinaci všech aktivit. Nikde není psáno, že si partneři musí vyměnit pouze popis příšerky. Nejznámějším serverem, který nabízí komplexní podporu každé třídě, která by se chtěla do výměny monster zapojit, je http://www.monsterexchange.org/.
Základním principem projektu Monster Exchange je, stejně jako u projektu Obraz toho druhého (viz Aktualita Učitelského spomocníka z listopadu 2002), zpětná vazba. Její význam vyplývající ze sociální podstaty jakéhokoli učení je nezastupitelný. Ve větší či menší míře je přítomna vlastně téměř ve všech projektech. K projektům s nejvyšším podílem zpětné vazby patří různé modifikace řetězových výtvorů. Ty, narozdíl od Monster Exchange, neprobíhají pouze jednokolově. Typickým příkladem je řetězově vytvářený text, kde se účastníci střídají v psaní určitého příběhu. Jeden začne a další pokračuje. Podle počtu účastníků se pak postupně střídají. Tato týmová práce je poměrně zábavná a zároveň poučná. Má-li být výsledek jen trochu zajímavý i pro nezúčastněného pozorovatele (třeba rodiče), musí mít autoři nejen tvůrčí schopnosti ale i cit pro spolupráci. Pokud si nedomluvíte s partnery sami (třeba s pomocí European Schoolnet - http://www.eun.org/ nebo ESP - http://it.pedf.cuni.cz/ESP/), můžete na doporučení Učitelského spomocníka zkusit třeba finský otevřený projekt Never Ending Story http://db.edu.fi/nes/ nebo dánský Chain Stories - http://www.lab.emu.dk/.
Řetězovou tvorbu lze uskutečnit nejen se slovy, ale i s obrázky nebo s hudbou. Poměrně oblíbené jsou například projekty, v nichž účastníci skládají společně skladbu tak, že postupně k určitému prvotnímu základu přidávají další nástroje a výsledek si předávají v podobě MIDI souboru (viz např. http://www.kidlink.org/KIDPROJ/Midi/).
Mnoho úspěchů vám i tentokrát přeje

Váš Učitelský spomocník

pátek 31. ledna 2003

Tvorba databáze

Článek byl původně zveřejněn v lednovém čísle časopisu Moderní vyučování.
=============================================================================

Minule jsme se v našem miniseriálu o mezinárodních výukových projektech zabývali jednoduššími případy výměny informací jako je např. jednorázové zaslání obrázku s určitou informační hodnotou nebo sběr konkrétních informací, takových které není nutno příliš složitě zpracovávat (národní zvyky a pověsti, pohádky, recepty, příroda, památky, život školy apod.). Tentokrát se podíváme na maličko odlišné aktivity. Samotné použití pojmu databáze naznačuje, že se výsledky budou většinou ukládat a zpracovávat na počítači.
Je-li učitel jen trochu schopen a příslušně vybaven, může takový projekt realizovat dokonce již v první třídě. Důkazem může být opakovaně prováděný Tooth Tally Project (http://wilburnes.wcpss.net/tooth.htm), který eviduje vypadávání mléčných zubů dětí z několika desítek škol po dobu tří měsíců. Prvňáci sice neprovádějí přímo počítačové zpracování, jsou však schopni díky motivujícímu tématu pochopit význam grafické interpretace zjištěných dat. Dalším cílem právě tohoto projektu je předání základních informací o funkci zubů a hlavně o zásadách správné péče o ně.
Zcela typickým představitelem projektů databázového typu je porovnávání cen vybraného zboží denní potřeby mezi školami z více různých států. Jako příklad můžeme použít Global Grocery List (http://landmark-project.com/ggl/). Úkolem účastníků je dohodnout se na seznamu zboží, jehož ceny se budou porovnávat. Pak navštíví místní obchody, zjistí aktuální ceny a jejich průměrnou hodnotu v místní měně zapíší do tabulky. Ideální pro tyto účely je vytvořit formulář přístupný přímo z Webu. Global Grocery List používá právě tento otevřený způsob vkládání dat a všechny výsledky dává k dispozici všem návštěvníkům. Pro organizátory je to velmi výhodné, neboť je celý proces zcela automatizován. Podíváte-li se však na výsledky podrobněji, zjistíte, že tento postup není zcela ideální. Jak už to tak bývá, dělají si někteří nezbedové z projektu legraci a vkládají do formuláře naprosto nesmyslné hodnoty. Rozumnějším postupem je umožnit vkládání dat jen registrovaným účastníkům. Proti publikování naměřených výsledků samozřejmě nelze nic namítat. Ty musí mít k dispozici minimálně všichni účastníci. V druhé fázi projektu se pak provádí zpracování všech zjištěných hodnot. Na následujícím obrázku je ukázka výstupu projektu Price Comparison, jež byl, jak se zdá velmi rozumně, moderován italskou Scuola Media Pascoli ze Suzzary.
Výstup projektu Price Comparison italské Scuola Media Pascoli ze Suzzary

Je zřejmé, že hlavním cílem podobných projektů je zvýšení matematických a počítačových znalostí žáků (tabulkový kalkulátor, statistické funkce, převod měn ad.). To však není zdaleka vše. Nezanedbatelnou informací nutící k zamyšlení o sociálních kontextech je výsledný přehled o životní úrovni v různých zemích. Proto bývá zvykem kromě zboží zjišťovat i průměrný plat.
Jiným, u nás poměrně dost známým, projektem je Globe (http://www.globe.gov/). Patří do kategorie projektů přírodovědných se zaměřením na životní prostředí. Dá se říci, že dosahuje téměř vědecké úrovně, a tak ho nelze dělat bez přípravy. Vedení školy musí před zapojením projevit seriozní zájem a nejméně dva učitelé musí absolvovat přípravné školení. Pak škola obdrží meteorologickou měřící aparaturu, kterou umístí na školním pozemku. Vybraný tým studentů pod vedením učitelů provádí v pravidelných časových intervalech měření. Naměřená data se spolu s dalšími pozorováními posílají prostřednictvím internetu do amerického centra, kde jsou na vysoké vědecké úrovni zpracovávána. Výsledky jsou všem k dispozici na Webu a slouží i ke skutečně seriózním vědeckým účelům.
Evropští účastníci projektu Globe (červené body)

Není pochyb o tom, že většina dětí zapojených do projektu Globe bere své úkoly velmi vážně. Skutečnost, že přispívají k serióznímu výzkumu na světové úrovni je nesporně velice motivující. Kolem projektu je však ještě celá řada dalších aktivit. Jednotlivé týmy spolu komunikují, navštěvují se a každý rok pořádají soutěž s mezinárodním finálovým závodem Globe Games. V ČR se koordinací projektu Globe zabývá sdružení Tereza (http://www.terezango.cz/).
Na závěr přidám ještě odkaz na nástroj serveru Education Place – Data Place (http://www.eduplace.com/dataplace/). Pomocí propojení databáze s prostředím WWW řeší systémovým způsobem výměnu dat v rámci výukových projektů. Stačí, když se koordinátor zaregistruje, a může definovat jaká data se budou sbírat i to, kteří účastníci projektu budou mít ke stránkám přístup.
Pro tentokrát již musím končit. Příště se vrátíme k práci ve dvojicích a budeme si povídat o řetězových projektech a o monstrech.
Mnoho úspěchů vám jako vždy přeje

Váš Učitelský spomocník

čtvrtek 16. ledna 2003

Výměna informací

Článek byl původně zveřejněn v prosincovém čísle časopisu Moderní vyučování.
=============================================================================

Každý, kdo má s výukovými internetovými projekty nějaké zkušenosti, ví, že výměna informací je nedílnou součástí vlastně každého z nich. Někdy k ní dochází jaksi mimochodem a hlavní náplní projektu je cosi jiného, jindy je právě výměna informací centrem pozornosti projektu. Právě této kategorii se budeme věnovat tentokrát.
Nejjednodušším případem výměny informací, kterým většina škol často začíná navazovat mezinárodní spolupráci, je prosté dopisování žáků (keypaling). To může mít celou řadu podob – od naprosto neřízeného až po detailně připravené projekty typu v minulém čísle popisovaného „Obrazu toho druhého“. Výměna informací může být ale organizována i docela jinak.
Na obrázku vpravo je můj oblíbený příklad jiné velmi prosté výměny informací. Jedná se o projekt Electronic Self-portraiture (E-me), jehož cílem bylo představení účastníků pomocí vlastního portrétu vyrobeného na počítači. Použitý obrázek je dílem žákyně osmé třídy na umění zaměřené školy z amerického Marylandu. Vynikajícím způsobem dokumentuje možnosti tohoto media. Z jednoho jednoduchého obrázku se dovíme nejen jak vypadá a jak se jmenuje, ale i počet jejích sourozenců, původ rodičů, zájmy i čím by chtěla být. Jak vidíte, lze se o sobě navzájem mnohé dozvědět i bez znalosti jazyků. Můžete jistě správně namítnout, že je to možné i bez počítačů, a budete mít pravdu. Jenže právě internet takovouto výměnu informací velmi usnadňuje a urychluje. V tomto konkrétním případě se děti navíc naučily pracovat s grafickým editorem. Obrázky pak byly vystaveny na Webu projektu a všichni účastníci, a nejen oni, si je prohlíželi. Samotný tento fakt samozřejmě velice zvyšuje motivaci dětí k práci.
Na podobném principu funguje celá řada dalších projektů, jako třeba zasílání elektronických pohlednic o škole, jejím okolí, o celé zemi. Takové obrázky nutně ani nemusí být publikovány na Webu. Stačí je po obdržení vytisknout a udělat z nich ve škole výstavu, nejlépe doplněnou označením místa původu na mapě. Právě teď v prosinci byl aktuální projekt na zasílání pohledů vánočních.
Když se učitelé předem důkladně domluví, jaké informace mají být vyměněny, může být výukový efekt mezinárodních projektů opravdu velký. Představte si třeba výměnu popisu nebo kreseb aktuálního stavu přírody mezi školami na různých místech zeměkoule – jedna třeba na severní polokouli a druhá na jižní. Přesně takový projekt skutečně existuje. Jmenuje se Seasonal Changes Through Our Eyes and Yours.

Projekt Seasonal Changes
Určitě si již sami umíte představit, k čemu dalšímu by mohla být taková mezinárodní výměna dobrá. Ne-li, přidám pro inspiraci ještě několik zajímavých nápadů z existujících nebo již ukončených projektů. Pěkným tématem pro výměnu jsou třeba národní pověsti včetně ilustrací, oslavy místních svátků a zvyky, způsob trávení dovolené, významné místní památky, různé rostlinstvo (např. staré stromy) či zvířetstvolidové písněreceptypohled z oknadobré skutky, výukaživot školy a mnoho a mnoho dalších.
Na poněkud složitější případy výměny informací se podíváme zase příště. Zatím nezapomeňte sledovat aktuální nabídku projektů Učitelského spomocníka. Na jednoduchou výměnu informací v ní právě teď najdete třeba tyto projekty: International Art Exchange, Graffiti Around the World, Christmas Around the World, Postcards Around the World, Christmas Cards 2002, I live in Provence...and you?, European penpals, International postcard exchange, Cultural School Year Exchange, City Quest, Fairy Tales by European Children, Postcard Geography. Každým dnem však přibývají další.
Rozhodnete-li se do některého projektu zapojit, mějte na paměti, že je rozumné si pro začátek vybrat raději některý z těch méně složitých.

Mnoho úspěchů vám přeje

Váš Učitelský spomocník

středa 11. prosince 2002

Obraz toho druhého

Článek byl původně zveřejněn v listopadovém čísle časopisu Moderní vyučování.
=============================================================================

Zpětná vazba je jistě nezbytnou součástí každé výukové činnosti. Potřebuje ji jak učitel, nejlépe ve formě otázek bezprostředně kladených, tak žák, nejlépe oceněním výsledků své práce co nejširším okolím. Běžnou formou zpětné vazby je samozřejmě též zkoušení či testování určitých znalostí nebo schopností. Dnes ale nebudeme diskutovat o tom, který ze způsobů reflexe dosažených výsledků je vhodnější. Podíváme se blíže na jeden mezinárodní projekt, v němž je dosažení zpětné vazby hlavním cílem. Na vás bude, zda uznáte tuto aktivitu natolik užitečnou, že se rozhodnete ji vyzkoušet v praxi.
Jedná se o jeden z nejúspěšnějších projektů ESP – The Image of the Other. Na první pohled nejde o nic jiného než o  doplněk k výuce cizího jazyka formou dopisování žáků. Vše začíná hledáním vhodného partnera. To je pochopitelně úkol pro učitele. Projektová stránka Učitelského spomocníka (http://www.spomocnik.cz/) pravidelně začátkem školního roku přináší vždy několik vhodných zahraničních nabídek. Více návrhů je možno najít v databázi ESP projektů - http://www.kc.kuleuven.ac.be/esp/. Případně se lze s prosbou o pomoc obrátit na příslušného národního koordinátora ESP -http://www.esp.uva.nl/members.htm. Při hledání vhodného partnera je třeba mít na paměti především věkovou a jazykovou kompatibilitu žáků. Větší rozdíly ve stáří a v úrovni zvládnutí cizího jazyka vedou zákonitě k neúspěchu. Další důležitou podmínkou je přibližně stejný počet účastníků na obou stranách. Pro práci jsou totiž vytvářeny dvojice. V praxi bývá ve vyšších ročnících 2. stupně, kde se tento projekt nejčastěji dělá, většinovým požadavkem ze strany žáků získat partnera opačného pohlaví.
Korespondence, která se pak ve dvojicích odehrává je do určité míry řízena. Je-li projekt realizován v plném rozsahu, musí každý napsat celkem 10 dopisů. Témata jsou předem dána, a to takto: 1. představení; 2. můj domov; 3. má škola; 4. mimoškolní zájmy; 5. podrobnosti; 6. denní program; 7. známe se už; 8. má země; 9. role průvodce; 10. obraz toho druhého. Ke každému tématu existují podrobné metodické a pomocné materiály ve dvou verzích – pro učitele a pro studenty. Ty učiteli velice usnadní práci a žákům pomohou s vypracováním dopisu podle jejich představ. Anglická a francouzská verze je volně dostupná na internetu, portugalská se připravuje, pouze za německou verzi se platí. Na adrese http://www.esp.uva.nl/ESPweb/materials.htm se sami můžete přesvědčit, do jaké míry splňují tyto materiály vaše představy.
metodické materiály projektu na serveru ESP

Žáci se nemusí při psaní dopisů omezovat pouze na předepsaný obsah. Jsou vždy vyzýváni, aby nezůstávali u strohého splnění daného úkolu, aby přidali k dopisu nějaké další podrobnosti o sobě a ptali se na to, co je o partnerovi zajímá. Ve většině dopisů účastníci popisují prostředí, v němž žijí. Určitou zvláštností je dopis sedmý, který je jakousi zkouškou toho, co se již o svém partnerovi každý dozvěděl. Tento dopis obsahuje dotazník, v němž se partner snaží uhodnout, jak by se jeho protějšek v té které situaci zachoval. Aby nedošlo k ovlivnění, je třeba aby si právě tento dopis poslali partneři ve stejný okamžik – aby nikdo nemohl číst došlý dopis dříve, než odešle ten svůj.
Vyvrcholením projektu je dopis poslední - desátý. Zde se již nehádá a každý popisuje, co všechno o partnerovi skutečně ví, neboli vytváří „obraz toho druhého“. Velmi cenné je, když partner nezůstane u pouhých fakt převzatých z obdržených dopisů a přidá i osobní dojmy a pocity.
Logickým pokračováním projektu může být další soukromé dopisování, případně realizace výměnné návštěvy účastníků. O tom, zda se uskuteční zájezd, je dobré se s partnery domluvit předem. Předem je jistě třeba domluvit ještě mnohem více věcí – např. přesný časový plán výměny dopisů, případné změny v jejich počtu či sledu apod. Je třeba si též vyměnit adresy a vzájemně se okamžitě informovat o všech změnách, které mohou průběžně nastat. Nejhorší, co se může stát, je, když některý z partnerů přestane jevit o práci zájem uprostřed projektu a partner neví, na čem je.
Jistě jste si všimli, že tento projekt není pouze o výuce angličtiny. Není samo sebou, že je u učitelů tak oblíben. Poznávání cizího prostředí přímým stykem s vrstevníky je vždy mnohem užitečnější než sebelepší teoretická učebnice jazyka či zeměpisu. Takovýto projekt může být našim žákům jistě velmi užitečný i jako příprava na život v multikulturním prostředí Evropské unie. Skutečná zpětná vazba je pak jedinečnou šancí na pochopení kulturních odlišností. Žáci většinou zjistí, že kromě globalizací nemilosrdně šířeného sjednocování např. v oblasti obchodu, služeb nebo showbyznysu existuje ještě celá řada rozdílů, které brání jejich vrstevníkům i při sebelepším překladu (není moc častý) plně pochopit třeba určitý vtip nebo narážku. Zjistí, že vkus i zvyklosti jsou jinde odlišné a budou s tím již při styku s cizinou počítat.
Dovolte přidat na závěr ještě pár slov o sdružení ESP – European Schools Project (http://www.esp.uva.nl/), které stojí u zrodu nejen tohoto projektu. Jedná se o organizaci spojující učitele, kteří mají zájem přínosným způsobem používat ve své práci informační a komunikační technologie. Dnes se již zdaleka neomezuje jen na Evropu. Od roku 1988, kdy byla založena, se do ní zapojili stovky učitelů, kteří připravili společné výukové programy pro desítky tisíc studentů a žáků. Velice cenná na činnosti ESP je snaha o maximálně kvalitní didaktické zaměření připravovaných výukových aktivit. Je tomu tak nejspíše proto, že se práce v ESP účastní též špičkoví teoretici a metodici z různých univerzit a vědeckých ústavů.
Česká republika je členem ESP již od roku 1994. Přehled aktuálních mezinárodních výukových projektů pro základní a střední školy na stránkách Učitelského spomocníka je službou plně využívající všech informačních zdrojů ESP, k nimž máme díky členství přístup.
Mnoho úspěšných projektů vám přeje

Váš Učitelský spomocník

pondělí 25. listopadu 2002

Konference EMINENT 2002: trendy ve využívání ICT

Ve dnech 21.-22. listopadu 2002 se uskutečnila již třetí konference European Schoolnet s názvem EMINENT (Expert Meeting of International and National Educational Networks). Podtitulem byla „Reforma vzdělávání ve školství a společnosti“. Po Barceloně a Lisabonu ji tentokrát hostil švédský Stockholm.

Tato pravidelná akce má dva cíle. Hlavním bodem programu je vyhlášení vítězů soutěže o nejlepší prakticky realizovanou výukovou aktivitu evropských škol využívající technologie – eLearning Awards(součást širší akce spojené s oslavou Dne Evropy eSchola – viz též článek Jiný pohled na evropskou spolupráci v oblasti ICT). Dalším, a možná dokonce ještě důležitějším smyslem této akce je neformálnísetkání prestižních světových odborníků a vedoucích činitelů vzdělávací informační politiky evropských států. To, že jsou vzdělávací technologie na vysokém stupni zájmu evropských politiků, je možno dokumentovat právě na příkladu Švédska. Byl to právě jeho ministr školství, kdo v roce 1997 inicioval vznik EUN. Důkazem bylo i místo konání konference, švédský parlament Riksdag, který je jednou z nejvýznamnějších švédských budov s dlouhou historií.

Dvoudenní program byl naplněn zajímavými přednáškami a prací ve čtyřech tématicky zaměřených skupinách. Samotné názvy témat zřetelně naznačují, o čem byla řeč – 1. Politické priority vzdělávací reformy; 2. Architektura vzdělávacích technologií a přenositelnost aplikací; 3. Didaktické aspekty inovace vzdělávání; 4. Vzdělávací portály a jejich budoucnost.

Rozsah tohoto článku nedovoluje podrobně referovat o jednotlivých příspěvcích. Pokusím se tedy alespoň shrnout nejdůležitější závěry. Hardware zvolna přestává být něčím, co způsobuje těžkosti. Zjevným faktem, na němž se shodla většina zúčastněných, je odklon od pohledu na zavádění ICT do výuky jen jako na čistě technickou a softwarovou záležitost, případně doprovázenou přípravou učitelů. V souladu s výsledky relevantních mezinárodních výzkumů (viz např. článek 
ICT a kvalita výuky o výzkumu OECD) dnes většina odborníků chápe jako klíčový faktor úspěchu jakékoli reformy školstvíučitele. Tomuto faktu pak přirozeně přizpůsobují nejen teoretické záměry, ale i příslušné rozpočty.

Nebudu vás unavovat opakováním toho, co všichni víte, tj. že zároveň se zaváděním technologií do školství dochází k masivnímu posunu od tzv. instruktivních vzdělávacích metod ke konstruktivním. Výsledky konference EMINENT však jasně ukazují, že nestačí inovativní metody pouze zavádět, že bude nutné zároveň vytvořit i nový způsob hodnocení výsledků práce studentů.

Velmi zjednodušeně řečeno spočívá optimální postup realizace reformy vzdělávání v podstatném omezení faktického obsahu osnov, ve stanovení standardů znalostí či schopností studentů, učitelů i technických koordinátorů škol a v technologiemi podporovaném obohacení výukových možností. Hodnocení výsledků pak musí samozřejmě být v souladu s tím, jaké cíle si vzdělávání klade. Je to hlavně schopnost funkčního využití technologií k plnění takových úkolů, jaké budou v tzv. „informační” společnosti převládat.

Každý jistě tuší, že k potřebným schopnostem asi nebude patřit encyklopedická znalost fakt bez souvislostí. Jak se zdá, pomalu začínáme tušit, že příslušné schopnosti máme stimulovat úkoly co nejpodobnějšími těm, jaké budou jednou muset studenti řešit v reálném životě. Že nezbytnou podmínkou úspěchu moderních výukových metod je vlastní iniciativa a zodpovědnost studentů. Proto se stále více mluví o vzdělávání orientovaném na studenta nebo, po vzoru iniciativy prezidenta Bushe, o tom, že „žádný student nesmí zůstat stranou“. Chceme-li však nakonec zjistit, zda jsou naše inovativní metody skutečně úspěšné, bude třeba je umět ověřit.

Konference EMINENT otevřela diskuzi o tom, jak by měly vypadat nástroje k tomuto účelu sloužící. Vzhledem k tomu, že se jedná o ověření zcela nových kompetencí, bude třeba vyvinout též úplně nové metody. Jak se ukazuje, velkou příležitostí pro realizaci výzkumu a vývoje v této oblasti bude připravovaný 6. Framework Programme (rámcový program) na podporu vědeckých projektů v EU, který se chystá s masivní finanční dotací napomoci komplexnímu zavádění ICT.

V našem lokálním kontextu není bez zajímavosti, že vyspělé země již v souvislosti s internetem ve školách nemluví o jiném než o tzv. broadband” čili vysokorychlostním připojení. Jistěže to není 64 ani 128 kb/s. Např. takové Irsko bude mít tímto rychlým způsobem do konce roku 2003 připojeny všechny třídy všech škol. Kdypak se my dočkáme toho, aby se něco podobného stalo alespoň naším cílem?

Výměna názorů a zkušeností odborníků společně se zodpovědnými pracovníky jistě napomůže ke zdokonalení příslušných prováděcích plánů informační politiky zúčastněných zemí. Vzhledem k našemu konečně již oficiálnímu členství v EUN a velmi aktivní účasti na této konferenci (předsednictví sekce č. 4, referát v sekci č. 2 a účast v hodnotící komisi eLearning Awards) i v jiných aktivitách, můžeme snad více než doufat v pozitivní přínos i pro nás.

Samozřejmě nesmíme zapomenout i na druhou, mnohem oficiálnější a okázalejší část konference – na samotné udílení cen eLearning Awards. Jako mnoho jiných podobných předávání cen, i toto trochu připomínalo udílení Oskarů. Slavnost byla vynikajícím způsobem doprovázena hudbou žáků místních uměleckých škol, dokumentována studenty místního gymnázia, ceny předávaly známé osobnosti a sponzoři. Deset nejlepších nominovaných autorů bylo pozváno k účasti v tomto finále. Všichni dostali alespoň diplom, někteří pak mnohem více. Zde je výsledné pořadí nejlepších deseti oceněných prací:





Název a odkaz
Země

Jazyk

1
Students and local decision making
Finsko

finština

2
Scanning the city, finding a voice for the youth
Švédsko

švédština

3
European Discovery Competition
Velká Británie

angličtina

4
NKN 2002 – Building digital portfolios in on-line distance education.
Island

islandština

5
Lycee Ouvert de l'Académie de GRENOBLE
Francie
francouzština


6
Migrating Birds Know no Boundaries
Izrael

hebrejština/angličtina

7
Migration
Rakousko

němčina

8
Ants, Airedales and Panther Cubs
Finsko

angličtina

9
School website with the examples of the use of ICT in the educational process
Slovinsko

angličtina

10
Halo Halo to Mooncake - Festivals & Folklore
Irsko

angličtina


Co dodat? Snad jen přání, aby mezi oceněnými pracemi byla příští rok i nějaká naše.

neděle 24. listopadu 2002

Vtělení, aneb virtuální návštěva

Článek byl původně zveřejněn v říjnovém čísle časopisu Moderní vyučování.
=============================================================================

Největším uměním, a pro mnoho z nás často pouhým nedostižným snem, je moderním vyučováním předpokládané aktivní zapojení žáků do práce. Přestože se v této souvislosti často mluví o nutnosti udělat výuku zábavnou (ang. edutainment), raději bych se přidržel onoho osvědčeného výrazu „práce“. Bez ní, jak známo, nejsou „koláče“. Jinými slovy řečeno, školní aktivity mohou sice být zábavné, ale musí v nich být vždy obsažena i určitá skutečná práce, bez níž nelze splnit žádné výukové cíle. Projekty, které si popíšeme tentokrát, splňují oba požadavky. Zábavnou formou stimulují skutečnou práci.
Základním principem, který stojí v pozadí, je zde vtělení. Tento princip se používá u celé řady více či méně užitečných aktivit, jako je např. hraní rolí – buď přímo ve třídě (vysoce efektivní výuka v podobě dramatizace určité situace při hodině) nebo formou fiktivní postavy existující na internetu (virtuální města, chaty apod.).
V našem případě je tento princip poněkud modifikován a zjednodušen tak, aby mohl být použit i u docela malých dětí na prvním stupni. Nejedná se o snahu vydávat se za někoho jiného. Ke vtělení dochází tak, že jedna třída pošle jiné třídě na návštěvu svého maskota v podobě vyslance. Projekty tohoto typu jsou velmi oblíbené a vyskytují se v různých modifikacích. Vyslanec může mít různé podoby. Když se to tak vezme, tak vlastně již pouhé poslání pohlednice může fungovat na podobném principu. Někdy si třídy posílají rovnou celý balík předmětů, které jsou pro jejich kulturu a lokalitu charakteristické. Tím pravým vyslancem však bývá nejčastěji figurka schopná personifikace.
Klasickým příkladem je Flat Stanley. Jedná se o hlavního hrdinu stejnojmenné knihy amerického autora dětské literatury Jeffa Browna (ISBN: 0064420264) o chlapci, který se zázrakem stane placatým neboli dvourozměrným a v této podobě cestuje po Spojených státech a zažije neobyčejná dobrodružství. Vtip tohoto projektu je v tom, že se podobný Stanley jako maskot dětí z jedné školy (většinou vlastnoručně vyrobený) prostřednictvím klasické neboli šnečí pošty (anglicky snail mail) v placaté podobě přesune do partnerské školy. Zdejší děti ho nosí všude s sebou, půjčují si ho domů, nechají ho sledovat své vyučování. Jejich povinností je „majitele“ maskota průběžně informovat o tom, kde byl, co dělal, apod. V našich podmínkách většinou pochopitelně v cizím jazyce. U nižších ročníků proto asi přichází v úvahu pouze varianta jednoho maskota pro celou třídu s jazykově vybaveným učitelem. Se staršími dětmi je možno se pustit i do individuální výměny maskotů.
Projekty tohoto typu se pochopitelně dají provádět i bez znalosti knihy Jeffa Browna. Tam, kde Stanleyho neznají, používá se libovolný jiný maskot, třeba plyšový medvídek apod. Je-li maskot opravdu plochý, tj. 2D, lze snail mail vyloučit a ušetřit za poštovné tak, že se původní nakreslený obrázek prostě jen vytiskne na tiskárně. Opravdový 3D maskot však bude mít pravděpodobně větší úspěch. Děti si jistě dokáží lépe představit, že je poslem jejich vzdálených kamarádů. Hmotná zásilka navíc dovoluje poslat spolu s maskotem i další věci charakterizující prostředí, v němž děti žijí – např. fotky, videokazetu,.upomínkové předměty apod.

I*EARN The Teddy Bear project

I*EARN The Teddy Bear Exchange (http://www.iearn.org.au/tbear/) je typickým příkladem projektu tohoto typu, do něhož se můžete kdykoli zapojit. Zájemci o účast zde průběžně zveřejňují informace o sobě a hledají si vhodné partnery. Mezi aktuálními projekty doporučovanými Učitelským spomocníkem (http://www.spomocnik.cz/) najdete v současné době ještě několik dalších podobných nabídek. Konkrétně se jedná o cestující kosatku jménem Millenium domovem v americkém státě Washington (Millenium the Travelling Orca Whale) nebo o australskou koalu jménem Kid (Travelling Kid Koala).
Snad není třeba nějak zvlášť moc vysvětlovat, k čemu může být takový projekt dobrý. Kromě výuky cizího jazyka přispívají aktivity tohoto typu díky seznámení s prostředím, v němž partneři žijí, k celkovémupoznání světa, k navázání přátelství mezi národy, ke schopnosti vcítění, ke zvýšení zdravého sebevědomí našich žáků, apod. Právě takové kompetence naše děti potřebují mnohem víc, než např. znalost počtu obyvatel, výšky nejvyšší hory nebo délku největší řeky toho kterého státu, omezíme-li se pouze na zeměpis.
Mnoho úspěchů vám přeje

Váš Učitelský spomocník